K § 86.

Vzhledem k tomu, že jest postaráno v zákoně o to, aby rybářství v rybářském revíru bylo vykonáváno řádně a že lze očekávati, že hospodářský prospěch z rybářství se zvýší, mohlo by se státi, že by držitel některého menšího rybníku, jenž na chovu ryb v něm nemá zvláštního zájmu (jako na př. půjde-li o obecní rybníky, sloužící hlavně účelům požárním), raději dobrovolně žádal za pojetí rybné vody do sousedního rybářského revíru. Poněvadž by takovému držiteli mohlo ohospodařování rybníku působiti nesnáze, spokojil by se tím, že by dostával poměrnou část pachtovného podle § 16, po případě náhradu za přenechání výkonu rybářství podle § 13, odst. 2. Ježto mnohdy by mohlo býti přibrání takovýchto rybníků do rybářských revírů hospodářsky výhodné a mohlo by účelně doplňovati rybářské hospodářství v revíru, bylo do návrhu pojato ustanovení, jímž by v takovémto případě mohly býti obě strany uspokojeny. Budou-li takovéto vody uzavřené pojaty do rybářského revíru, nebude přípustno, aby osoby oprávněné v nich k rybářství mohly vystoupiti z revírního svazku kdykoliv, nýbrž buďto teprve po uplynutí pachtovního období nebo po uplynutí 10 let, po případě toliko se svolením výboru rybářského družstva.

K § 87.

Kolem 12.000 ha, tedy asi třetina rybničné plochy v zemi české jest v rukou jednotlivců a malých obcí ve stavu hospodářsky zanedbaném.

Jest jen výjimečně možno, aby se takové rybníky ohospodařovaly správně a racionelně.

Pokusy, aby se to dělo družstevně, buď ztroskotaly vůbec o nedostatek smyslu pro tuto věc nebo jednotlivé případy, kde se to uskutečnilo, nepřinesly žádoucího výsledku, poněvadž věc celku zůstala závislá na měnících se funkcionářích a jejich náladě, a vždycky pokulhávala pro nedostatek praktických a teoretických vědomostí.

Proto již před léty se poukazovalo na to, že družstevnictví v tomto oboru nebude lze organisovati jinak nežli na podkladě zákona.

Situace stala se aktuálnější od doby provádění pozemkové reformy.

Rybníků zmocnili se obce i jednotlivci a nelze zabrániti tomu, aby se z toho důvodu nedrobily i mnohé dosavadní soběstačné rybnikářské celky.

Tím jen stále přibývá rybničné půdy zanedbávané po případě špatně ohospodařované.

Neupraví-li se proto včas organisace takových rozptýlených rybničních objektů, bude úpadek tohoto rybničného hospodářství pokračovati neúprosně dále.

Z toho jest patrno, že závažné důvody národohospodářské toho vyžadují, aby bylo zabezpečeno racionelní ohospodařování takovýchto rozptýlených rybníků slučováním jich v rukou jednoho hospodáře po případě i veřejným dozorem na toto hospodářství.

Bylo proto pojato do návrhu ustanovení o tvoření zvláštních rybářských (rybnikářských) družstev podle ustanovení tohoto zákona (§§ 22-30), jež mohou býti utvořena buďto se souhlasem všech zájemníků anebo i se souhlasem nadpoloviční většiny. Kvalifikované většiny se nepožaduje proto, poněvadž utvoření malorybnikářských družstev jest národohospodářsky plně odůvodněné a ztroskotává na nepochopení některých ojedinělých držitelů rybníků. V případě, že by takovéto rybnikářské družstvo neplnilo svých povinností přes to, že bylo úřadem, v jehož obvodu jest sídlo rybářského (rybnikářského) družstva, písemně upomenuto, může zemský úřad družstvo rozpustiti. K opětnému utvoření družstva mohlo by dojíti tehdy, kdyby odpadly závady, pro něž bylo družstvo rozpuštěno a vysloví-li se alespoň polovina držitelů rybářských práv počítaná podle § 24, odst. 1, věty 1 pro opětné utvoření družstva.

Utvořená rybníkářská družstva nebudou pojata do soustavy revírního rybářského hospodářství, jež by se tím zbytečně komplikovalo. O řádný odborný dozor na toto rybnikářské družstevní hospodářství bude však postaráno podle specielního ustanovení odst. 3.

Zřízení takovýchto rybnikářských družstev navrhovala Unie rybářských spolků a družstev ve svém původním návrhu a rovněž zemědělská rada pro Čechy se vyslovila pro to, aby tato družstva byla zřizována z hospodářských a veřejných důvodů shora uvedených. Rovněž zaujala ve svém vyjádření o této věci kladné stanovisko v té příčině, že důvody veřejného zájmu ospravedlňují s hlediska § 365 ob. obč. zákona omezení disposiční volnosti držitelů dotčených rybníků. Odborné rybářské úřední orgány, jež budou ve stálém úzkém styku s praktickým rybářstvím, budou po případě moci dávati iniciativu k zakládání takovýchto rybnikářských družstev, jimž budou u příležitosti provádění dozoru podle odst. 3 moci posloužiti svými odbornými znalostmi a zkušenostmi v jejich hospodaření.

K § 88.

Rovněž toto ustanovení si vyžádala praktická potřeba. Držitel rybníku má zájem pouze na těch rybách, jichž chovu jest rybník věnován a jež jsou za tím účelem do rybníku nasazovány buď jako ryby hlavní nebo ryby vedlejší. Do rybníků napájených z vod otevřených nebo i do rybníků nebeských dostanou se však i jiné druhy ryb buď přímo nebo u nebeských rybníků prostřednictvím vodního ptactva. Většina těchto druhů ryb vniklých do rybníků bez přičinění a proti vůli jeho držitele jsou ryby plevelné, méněcenné a drobné, jež držitel rybníku nemůže ani prodati ani je jinak zužitkovati. Nemaje na nich žádného zájmu a maje naopak snahu, aby se tyto druhy ryb v rybníku neudržely, po př. nerozmnožily, nestará se držitel rybníku o jejich záchranu po vypuštění rybníku, naopak je někdy úmyslně či neúmyslně ničí. Tímto způsobem přicházejí na zmar velká množství ryb, jež by mohla míti pro rybářství v otevřených vodách značný význam, hlavně jde-li o rybí násadu. Rybářští zájemníci v sousedních říčních tratích se sice dožadovali v konkretním případě toho, aby jim bylo úřadem dovoleno tyto plevelné ryby přenésti jako rybí násadu do sousedních říčních vod, avšak pro úřední zakročení v této věci nebylo dosud zákonného podkladu. Naopak bude toto ustanovení praktické v opačném smyslu ve vodách pstruhových, kde vedlejší dravé ryby, které po vypuštění rybníku se dostaly do pstruhových vod, působily značné škody.

Podle návrhu bude moci učiniti potřebné disposice s plevelnými rybami z rybníků sousední svaz rybářských revírů, který je vysadí do těch otevřených vod, kde to bude hospodářsky účelné a žádoucí.

Za předpokladů v návrhu stanovených nestane se držitelům rybníků žádná újma. Přenesením těchto plevelných ryb do sousedních otevřených vod bude však podporován veřejný zájem racionelního chovu ryb a bude zabráněno zbytečným národohospodářským ztrátám.

K § 89.

V případech § 9, odst. 4 se provádí vyvlastnění v zájmu racionelního výkonu rybářství na účet rybářského fondu. Ježto tento fond bude podle § 38 zřízen u zemského úřadu, bude třeba, aby podnět k provedení tohoto vyvlastnění dal zemský úřad. Neboť odborný rybářský orgán, jenž bude ustanoven u zemského úřadu, bude nejlépe informován o tom, v kterých případech by mělo býti o povolení dotčeného vyvlastnění žádáno.

V případě vyvlastnění podle §u 57, odst. 2 bude třeba postupovati podle předpisů vyvlastňovacích platných při povolování vodních děl, poněvadž jak rybí přesmyky tak i dotčené přepážky v toku jsou vodními díly, k jichž povolení je příslušný vodoprávní úřad a v §u 57, odst. 2 se toliko stanoví přípustnost vyvlastnění pro oba tyto účely.

Knihovní poznámky o zahájeném vyvlastňovacím řízení jest třeba z toho důvodu, aby vyvlastnění nebylo mařeno knihovním převáděním práva.

K §90.

Nejprve bude třeba, aby byl učiněn pokus o dohodu ve věci. Úřad zavede místní komisionelní jednání jenom tehdy, když bude prokázáno, že k dohodě nedošlo.

K § 91.

Zvláštní ujednání by mohla existovati na příklad, pokud půjde o závazky držiteli rybářských práv převzaté při provádění pozemkové reformy, hlavně t. zv. legitimovaných rybářských práv v zemích Slovenské a Podkarpatoruské.

Pro určení náhrady bude směrodatna obecná cena vyvlastňovaného práva, nikoliv snad cena zvláštní obliby. Ustanovením 2. odstavce má býti čeleno umělému zvyšování základny směrodatné pro vyměření náhrady.

K § 92.

Poněvadž byl ustanovením čl. 8 organisačního zákona č. 125/1927 Sb. z. a n. zkrácen instanční pořad a případy vyvlastnění podle tohoto návrhu zákona nevyžadují bezodkladného provedení, není se třeba obávati, že by vyvlastnění se nepoměrně protáhlo tím, že by vyvlastňovací výměr nabyl moci práva až teprve po uplynutí delší doby. Nebylo proto uznáno za potřebné navrhnouti zvláštní ustanovení o složení jistoty.

Pokud jde o nastoupení pořadu práva, platí nyní všeobecné předpisy § 105 ústavní listiny a prováděcího zákona k tomuto paragrafu ze dne 15. října 1925, č. 217 Sb. z. a n. (srv. §§ 47 a 48 morav. rybářského zákona z r. 1895 a § 59 zák. čl. XIX/1888).

K § 93.

Z ustanovení 1. odstavce a z příslušných ustanovení návrhu, kde se mluví o zemském úřadu, jest patrno, že přísluší především úřadům politickým (policejním) vykonávati tento zákon (srv. § 40 mor. ryb. zák. z r. 1895, §§ 48, 60 a 70 zák. čl. XIX/ 1888 a příslušná specielní kompetenční ustanovení českého a slezského policejního rybářského zákona). V odst. 1 se sice užívá názvu okresní úřad, avšak vzhledem k ustanovení § 3 organisačního zákona č. 125,/ 1927 Sb. z. a n. rozumějí se pod tímto názvem i příslušné orgány měst se zvláštním statutem (Prahy, Brna a Olomouce) a se zřízeným magistrátem (Bratislavy, Košic, Užhorodu a Mukačeva). Pokud jde o města se zvláštním statutem srv. ustanovení § 11, odst. 2 vládního nařízení č. 8/1928 Sb. z. a n. Nejvyšší instancí ve věcech rybářských jest ministerstvo zemědělství, jak tomu bylo až dosud jak v zemích České a Moravskoslezské, tak i v zemích Slovenské a Podkarpatoruské.

Výslovné ustanovení 2. odstavce bylo pojato do návrhu z toho důvodu, aby snad nevzešel při provádění jednotného rybářského zákona spor o to, který úřad jest míněn v těch navržených ustanoveních, kde se mluví o příslušném úřadě.

Pokud jde o předpisy o řízení, vychází tento návrh z předpokladu, že se po vydání vládního nařízení o správním řízení ze dne 18. ledna 1928, č. 8 Sb. z. a n., vystačí s těmito všeobecnými formálními předpisy i při provádění řízení ve věcech rybářských.

Nebylo by účelno, aby byly v jednotlivých specielních zákonech řešeny otázky, které byly upraveny jednotně pro veškerý obor správy. Vzhledem k těmto všeobecným předpisům o správním řízení a vzhledem k připravovaným všeobecným předpisům o správním trestním právu a řízení nebyla do návrhu pojata ustanovení dosud platných rybářských zákonů těchto věcí se týkající (srv. hlavu V., §§ 48 až 59 a z hlavy VI. §§ 68 až 70 zák. čl. XIX/1&88 a §§ 42 až 49 a 53 áž 55 mor. rybář. zákona z r. 1895). O nákladech (útratách) řízení ve věcech rybářských budou nyní platiti všeobecné předpisy §§ 127 až 130 vlád. nař. č. 8/1925 Sb. z. a n.

Místní příslušnost politických úřadů jest nyní jednotně upravena ve všeobecných předpisech čl. 9 zákona o organisaci politické správy ze dne 14. července 1927, č.125 Sb. z. a n., a §§ 7 až 9 cit. vládního nařízení o správním řízení č. 81928 Sb. z. a n.

Dosud byla odlišná kompetenční ustanovení ve věcech zasahujících do dvou správních obvodů v § 49 zák. čl. XIX/1888, podle něhož jest příslušný onen úřad, u něhož byla žádost podána, nečiní-li proti tomu ostatní místně příslušné úřady námitek, a v § 42 mor. rybář. zákona z r. 1895, podle něhož určí politický úřad zemský onen ze zúčastněných okresních úřadů, který má jako první instance nastoupiti.

Zvláštní formální ustanovení ve věcech rybářských bylo dosud v § 44 morav. rybář. zákona z r. 1895 pro ten případ, že nelze spolehlivě zjistiti strany k rybářství oprávněné, jež mají býti k řízení pozvány, a v §§ 51 až 59 zák. čl. XIX/1888 pro případ, že bývalý župní úřad byl příslušný k provedení řízení (§ 48), totiž v případě § 13 (ustanovení uzavřených vod) a § 16 (ustanovení chráněných rybích oblastí). Působnost podle tohoto § 13 (§ 48) byla přenesena vládním nařízením ze dne 28. června 1928, č. 96 Sb. z. a n. se zemského úřadu na úřady okresní.

Pokud jde o ministerskou kompetenci ve věcech trestních, bylo dosud příslušno ministerstvo vnitra v trestních věcech rybářských v zemích české a Moravskoslezské, kdežto ministerstvo zemědělství v zemích Slovenské a Podkarpatoruské (srv. § 70 zák. čl. XIX/1888). Vzhledem k čl. 8 organisačního zákona nebude nyní ministerstvo již odvolací stolicí ve věcech trestních a není proto třeba upraviti tuto otázku přechodně až do vydání všeobecných předpisů o trestním správním právu a řízení. Pokud by bylo třeba nějakého ministerského opatření v rybářských věcech trestních, provede je ministerstvo vnitra jakožto nejvyšší úřad ve věcech policejně-trestních v dohodě s ministerstvem zemědělství.

Pokud pak jde o materielní a formální předpisy trestní, náležející do působnosti politických resp. policejních úřadů, budou v dohledné době vydány jednotné předpisy (srv. tisk č. 735/1928 posl. sněm.). Dokud se to nestane, budou platiti v Čechách, na Moravě a ve Slezsku různé předpisy dosud platné a v zemích Slovenské a Podkarpatoruské podle § 69 zák. čl. XIX/1888 o rybářství všeobecná ustanovení trestního zákona o přestupcích (zák. čl. XL/1879), a pokud jde o trestní policejní řízení, nařízení bývalého uherského ministra vnitra a ministra spravedlnosti ze dne 26. září 1909, č. 65.000-1909 I. M., týkající se jednotné úpravy policejního trestního řízení. Předpisy tyto jsou dosud značně různé, na př. o lhůtě promlčecí a j., bude však docíleno jejich unifikace zmíněným připravovaným zákonem o trestním správním právu a řízení.

K § 94.

Toto ustanovení se v podstatě shoduje s dosavadním kompetenčním předpisem § 41 mor. rybářského zákona z r. 1895. Jest rázu jenom deklaratorního, poněvadž ze všeobecné právní zásady "lex posterior derogat priori" a z výslovného derogačního předpisu § 104, odst. 1 tohoto návrhu vyplývá, že z jiných zákonných předpisů, hlavně zákonů vodních, lesních a řádů plavebních budou zrušeny jenom ony, které se týkají rybářství a jež nelze uvésti v soulad s ustanovením tohoto návrhu. Tak na př. pro vztah rybářství k plavbě v hlavních tratích splavných řek a v plavebních zařízeních uvedených v § 63, odst. 7 návrhu, budou směrodatny plavební a přístavní, resp. pobřežní řády.

K § 95.

Tímto ustanovením se přihlíží k dosavadním zvláštním poměrům v zemi České, v níž se za dosavadního neupraveného stavu starala o zvelebení rybářství velkou měrou též zemědělská rada pro Čechy. Navrženým ustanovením se sleduje účel, aby i za platnosti nového rybářského zákona nebyla zemědělská rada vyloučena ze součinnosti v důležitých otázkách rybářských.

K § 96.

Tímto ustanovením má býti okresním úřadům umožněno, aby mohly přibírati za úřední znalce též jiné k tomu způsobilé osoby nežli odborné úřední orgány, jež budou po případě zaneprázdněny obstaráváním jiného oboru hospodářsko-technické služby neb obstaráváním odborné rybářské služby v jiném okrese. Rybářský a hydrobiologický ústav státních výzkumných ústavů pro výrobu živočišnou bude pak lze přibrati za znalce toliko ve věcech zvlášť důležitých nebo v případech pochybných.

Bude proto nutno postarati se co nejdříve o to, aby určité osoby, mající potřebné odborné vzdělání a mimo to i praktické zkušenosti v rybářském hospodářství, byly - po případě na způsob znalců soudních - ustanoveny rybářskými znalci.

Předpisy vydané podle § 96 o znalcích nebudou ovšem závazné pro soudy při stanovení soudních znalců.

K § 97.

Zásadním požadavkem, aby rybářství mohlo býti vykonáváno podle tohoto zákona, jest, aby veškeré otevřené vody byly rozděleny co nejdříve v rybářské revíry a aby tyto revíry byly předány osobám oprávněným k rybářství. Za tím účelem, aby nenastal nějaký zmatek a nevyskytly se pochybnosti o tom, jak se má vykonávati rybářství ve vodách otevřených, bylo stanoveno, že po tuto přechodnou dobu mohou vykonávati rybářství osoby dosud oprávněné, jež budou ovšem povinny zachovávati při tom ustanovení tohoto navrhovaného zákona nebo předpisy podle něho vydané, pokud jest to možno.

Ustanovení 2. odstavce se celkem shoduje s přechodným ustanovením § 23 mor. ryb. zákona z r. 1895. Do návrhu byly však pojaty podrobnější předpisy o zrušení dosavadních pachtovních smluv proto, aby nevzešly pochybnosti při výkladu tohoto ustanovení.

K § 98.

Ustanovení 1. odstavce bylo pojato do tohoto návrhu jako přechodné, tedy platné jenom pro první propachtování podle tohoto zákona, v zájmu rybářů provozujících v zemích České a ve Slezsku dosud volný rybolov výdělečně, dále v zájmu živnostenských rybářů, jimž dosud rybářství ve vodách otevřených bylo pramenem výživy, a v zájmu rybářských spolků.

Ustanovení § 15 o propachtování složeného rybářského revíru by mohlo býti při prvním propachtování rybářských revírů použito jedině tehdy, kdyby nebyl revír propachtován některé z osob uvedených v § 98.

Odškodnění za zrušení práva volného rybolovu by nebylo třeba dávati proto, že volný rybolov nepřísluší nikomu jako jeho subjektivní právo (srv. čl. 8 bavorského ryb. zák. z r. 1908). Nehledě k přednostnímu nároku podle odst. 1, č. 1, byla stanovena ve smyslu § § 6 a 7 mor. ryb. zákona z r. 1895 výjimka ve prospěch živnostenského rybáře, jemuž dosud poskytovalo provozování volného rybolovu výživu. Nárok tento jest však omezen jednak časově stanovením jednoroční preklusivní lhůty a jednak předpokladem, že dotčený rybář bude prokazatelně ohrožen na svém výdělku. Náhrada nebude poskytnuta přidělením jistých parcel otevřené vody na dobu života, poněvadž nelze připustiti, aby bylo jednotné hospodářství v rybářském revíru nějak rušeno.

Náhrada zmíněná v odstavci 3 musí býti slušná, totiž musí býti stanovena jednak s ohledem na prospěch, jenž vzejde novému držiteli rybářského práva, tedy s ohledem na kapitalisovaný výtěžek dotčeného rybářství a jednak s ohledem na újmu, kterou na výdělku utrpí osoba uvedená v odst. 1, čís. 1.

K § 99.

Zákony o pozemkové reformě se rozumí zákony ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 Sb. z. a n., o zabrání velkého majetku pozemkového, zákon ze dne 30. ledna 1920, čís. 81 Sb. z. a n. (zákon přídělový), zákon ze dne 8. dubna 1920, čís. 329 Sb. z. a n. (zákon náhradový) a další zákony a předpisy vydané k provedení zákona čís. 215/1919 Sb. z. a n.

Tohoto výjimečného ustanovení si vyžádala praktická potřeba.

K § 100.

Otázka platnosti dosavadních rybářských lístků byla pro přechodnou dobu upravena tak, aby dosavadní jich držitelé nebyli poškozeni.

Rybářské lístky podle návrhu se budou vydávati vždy na dobu jednoho kalendářního roku, po případě na tři po sobě jdoucí kalendářní roky (srv. § 93 pruského a čl. 64, odst. 2 bavorského rybářského zákona), kdežto dosud se vydávají rybářské lístky v zemi České pravidelně ode dne vyřízení žádosti, na Moravě podle § 27, odst. 5 na celý rok sluneční nebo na dobu tří po sobě jdoucích let slunečních a v zemích Slovenské a Podkarpatoruské podle § 8, odst. 4 zák. čl. XIX/1888 na jeden rok, t. j. podle § 10 prováděcího ministerského nařízení čís. 5000/1889 F. M. na dobu od 1. května běžného roku až do 30. dubna příštího roku. Jest proto třeba, aby byly první rybářské lístky, jež budou vydány podle tohoto navrhovaného zákona, uvedeny v soulad s § 40, odst. 2 návrhu, čehož se docílí navrženým ustanovením poslední věty.

K § 101.

Ustanovení toto se týká zvláštních zemských fondů ke zvelebení rybářství v Čechách a na Moravě (srv. vlád. nařízení č. 51/1928 Sb. z. a n.).

K § 102.

V § 1 zákona č. 151j1930 Sb. z. a n. se stanoví, že úchylky od právního řádu československého, jakož i doplňky a změny jeho, obsažené v mezinárodních smlouvách o úpravě právních a hospodářských poměrů v pohraničních územích, s nimiž Národní shromáždění projevilo souhlas, nabývají moci zákona vyhlášením těchto smluv ve Sbírce zákonů a nařízení a že vláda stanoví nařízením, čeho třeba k jich provedení.

Pokud tedy půjde o rybářství v pohraničních územích, odkazuje se v § 102 návrhu na zákon č. 151/1930 Sb. z. a n. pouze z důvodu úplnosti látky.

S pohraničními vodami po stránce právní úzce souvisí vodní toky prohlášené za mezinárodní; aby nenastala diskrepance práva, rozšiřuje se zákon č. 151/1930 Sb. z. a n. též na rybářství v těchto vodních tocích.

K § 103.

Ustanovení §§ 103 až 105 jsou závěrečná. Ustanovení § 103 o osvobození od kolků a poplatků sloužil za vzor předpis § 8 říšského rybářského zákona z r. 1885 a §. 57 moravského rybářského zákona z r. 1895.

K § 104.

V odst.1 jest všeobecné derogatorní ustanovení, kdežto v odst. 2 jsou jmenovitě uvedeny hlavní dosavadní rybářské zákony, jež se tímto zákonem ruší; rovněž se ruší prováděcí předpisy, jež byly vydány na podkladě těchto zákonů, tak zejména vyhláška býv. českého místodržitele z 23. června 1913, č. 7-344/21 ai 1912, č. 34 čes. z. z., nařízení býv. moravského místodržitele ze dne 30. června 1896, č. 24.126, č. 63, 64 a 65 mor. z. z., vyhláška býv. mor. místodržitele ze dne 20. května 1882, č. 10.614, č. 80 mor. z. z., nařízení zemského presidenta pro Slezsko ze dne 3. července 1883, č. 6447, č. 29 slez. z. z., nařízení býv. uherského ministerstva orby, průmyslu a obchodu z 9. února 1889 čís. 5000/1889 F. M. o provádění rybářského zákona ve znění upraveném ministerskými nařízeními č. 70.994/1897 F. M. a č. 86.913/1898 F. M. Výpočet tento není však úplný (srv. na př. vládní nařízení ze dne 29. března 1928, č. 51 Sb. z. a n., jímž byly upraveny taxy za rybářské lístky v Čechách a na Moravě, vyhlášku presidenta zemské politické správy na Moravě.ze dne 10. listopadu 1923, č. 39 mor. z. z., jíž se určují nové vodotoky, tvořící pásmo pstruhové, mění se doba zákazu lovení ryb a raků v pásmu pstruhovém a zavádí se zákaz lovení ryb a raků v pásmu mimopstruhovém, nařízení býv. moravského místodržitele ze dne 7. března 1903, č. 34 mor. z. z., jímž se doplňují formuláře I a II stanovené cit. místodržit. nařízením č. 63/1896 mor. z. z. a j.). Poněvadž těchto prováděcích předpisů jest mnoho, nebyly v návrhu zákona ani příkladmo uvedeny.

Za rozhodnou dlužno považovati všeobecnou derogatorní klausuli odst. 1, kdežto výpočet zrušených rybářských zákonů v odst. 2 jest toliko demonstrativní (srv. vysvětlivku k § 52 ).

Poněvadž nelze připustiti, aby zrušením dosavadních t. zv. rybářsko-policejních předpisů pozbyly ryby až do vydání nových takovýchto předpisů potřebné ochrany, bylo do zákona pojato přechodné ustanovení v odst. 3, jímž se platnost některých těchto dosavadních předpisů prodlužuje až do vydání nových.

K § 105.

Účinnost zákona byla učiněna závislou na vydání prováděcího vládního nařízení za tím účelem, aby bylo zaručeno nerušené a bezvadné provedení tohoto zákona. Zároveň s vládním nařízením vydá ministerstvo zemědělství i prováděcí předpisy (ministerskou instrukci), čímž bude přechod do nových poměrů značně usnadněn.

Vláda doporučuje, aby tento její návrh byl přikázán v senátě výboru národohospodářskému a v poslanecké sněmovně výboru zemědělskému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze, dne 16. června 1932.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

Ministr zemědělství:

Bradáč v. r.