K § 64.

Podle § 14 českého, § 15 moravského a § 13 slezského policejního rybářského zákona týká se toto oprávnění vydry, šedé volavky a jiných rybám škodlivých zvířat a podle § 37, odst. 2 moravského rybář. zákona z r. 1895 přísluší zemskému politickému úřadu stanoviti, kterých divokých zvířat rybářství škodlivých se týká toto oprávnění. V čl. VII místodržitelské vyhlášky č. 63 mor. z. z. z r. 1896 byla označena tato další divoká zvířata za škodlivá chovu ryb: kormorán, potápky, orel mořský a orel říční.

Podle § 26, odst. 1 zák. čl. XIX/1888 smějí osoby k rybářství oprávněné, i když nemají oprávnění k honbě, hubiti bez použití střelné zbraně tato rybám značnou měrou škodlivá zvířata: vydru (lutra vulgaris), krysu pižmovou (bahenní, mustela lutreola), mořského orla (haliaëtus albicilla), orla říčního (pandion haliaëtus), ledňáčka (alcedo ispida), jakož i volavky, kachny a různé druhy hus.

Podle § 47 tyrolského rybářského zákona z r. 1925 jsou tato zvířata pouze všeobecně označena jako divoce žijící zvířata, jež jsou rybí násadě ve značné míře škodlivá a jest vyhrazeno zemské vládě, aby tato zvířata označila.

V návrhu byla výslovně uvedena pouze vydra a ondatra; vydra proto, poněvadž se živí rybami, čímž rybářství velmi značně poškozuje, a ondatra (krysa pižmová, bobřík pižmový), především se zřetelem k rybnikářství, jemuž škodí poškozováním rybničních hrází. Z tohoto důvodu bylo již nařízením býv. českého místodržitele ze dne 8. července 1914, čís. 13.600 praes., čís. 39 čes. z. z., o hubení ondater (krys pižmových) nařízeno soustavné hubení ondater a stanoveno, že jest kdokoliv oprávněn toto zvíře hubiti a si přivlastniti. V zemi Moravskoslezské byla ondatra podle honebních zákonů zařazena mezi nelovná škodlivá zvířata.

Rovněž v zemích Slovenské a Podkarpatoruské byla vládním nařízením ze dne 28. června 1929, čís. 105 Sb. z. a n., podle § 58, odst. 1 zák. čl. XII/1894 o polním hospodářství a polní policii stanovena povinnost vlastníků (držitelů, uživatelů a též pachtýřů) pozemků hubiti ondatru na svých pozemcích. Jde-li o rybníky, rybniční hráze, kanály, umělé toky a jiná zařízení k užívání vod, jakož i o jiné vodní stavby a jich nejbližší okolí, postihuje tato povinnost ty, jimž přísluší udržovati tato zařízení a stavby. Zanedbání této povinnosti bylo prohlášeno za trestné podle ustanovení § 95, písm. k) zák. čl. XII/1894.

V návrhu bylo uznáno za potřebné postarati se o soustavné hubení toliko zmíněných dvou hlavních škůdců rybářství, při čemž však bylo nutno vzhledem k ustanovení 3. odst. §u 2 zák. ze dne 25. června 1929, č. 98 Sb. z: a n. vyloučiti možnou kolisi mezi zákonem rybářským a předpisy honebními. Ostatní shora uvedená zvířata vyskytují se pouze sporadicky nebo jsou docela velmi vzácná, jako na příklad norek (mustela lutreola, něm. Nörz), jenž jest v slovenském překladu §u 26 zák. čl. XIX/ 1888 nesprávně označen jako krysa pižmová. O soustavné hubení ostatních zvířat rybářství škodlivých jest postaráno tím, že jest vláda v odst. 3 zmocněna, aby dodatečně prohlásila za rybářství škodlivá další zvířata, která by se rozmnožila tak, že by ohrožovala rybářství, anebo která by k nám byla dovezena z ciziny a u nás byla aklimatisována, jak tomu bylo s ondatrou.

V zájmu soustavného hubení vydry a ondatry bylo v odstavci 2 stanoveno, že osoba oprávněná k rybářství si smí ponechati tato dvě zvířata, jež buď sama zabila nebo chytila anebo jež byla zabita nebo chycena jejími pomocnými zřízenci nebo veřejnou stráží zemědělskou jí ustanovenou ke službě pro ochranu rybářství. Nebylo by ovšem námitek proti tomu, aby osoba oprávněná k rybářství dovolila těmto svým zaměstnancům, aby si směli ponechati zabitou nebo chycenou vydru nebo ondatru. Tím by byl u těchto osob značně povzbuzen zájem na hubení ondatry a vydry, na niž nutno často několik dní a nocí číhati, nežli se podaří ji skoliti.

K navrženému ustanovení 4. a 5. odstavce srv. čl. 85, odst. 6 bavor. ryb. zák a § 53, odst. 3 cit. vládní osnovy z r. 1886. V návrhu bylo stanoveno, že k hubení rybářství škodlivých zvířat lze za jistých podmínek použíti nejen střelných zbraní, nýbrž i jedů a epizootických nákaz, ovšem jedině za určitých kautel, jež by znemožnily, aby byli poškození lidé nebo domácí zvířata anebo zvěř. Zemědělská rada pro Čechy navrhovala v § 55, odst. 1 své osnovy rybářského zákona z r. 1919 podobné ustanovení, jež bylo pak převzato do všech pozdějších osnov vydaných na jejím podkladě.

K § 65.

Poněvadž dosud nebyl vydán zákon 0 ochraně památek, nutno se zatím postarati o jich ochranu v jednotlivých speciálních zákonech. Ochranu památek sledují již nyní státní památkové úřady v Praze, v Brně a v Bratislavě, jakož i referát ministerstva školství a národní osvěty v Užhorodě.

Existence památkových úřadů kotví v zemích České a Moravskoslezské v § 10 výnosu bývalého rakouského ministerstva kultu a vyučování ze dne 2. srpna 1911, publikovaném pod čís. 153 v říšském zákoníku z roku 1911, v zemích Slovenské a Podkarpatoruské pak v ustanoveních IV. oddílu zák. čl. XXXIX/1881.

K § 66.

Hájení ryb v době jejich tření jest odůvodněno tím, aby byl rybám zabezpečen potřebný klid ke tření a dále, aby se ryby v této době, kdy nedbají nebezpečenství a ztrácejí obvyklou ostražitost, nestaly snadnou kořistí rybářů, kteří by je mohli chytati v této době ve velkých množstvích. Ustanovení 1. a 2. odstavce se celkem shoduje s předpisy §§ 1 a 2 českého, moravského a slezského zemského t. zv. policejního rybářského zákona. V návrhu se však praví "pro jednotlivé druhy ryb", nikoliv "pro vzácnější druhy ryb", poněvadž jest těžko rozhodnouti, který druh ryb jest vzácnější a z prováděcích předpisů vydaných k těmto paragrafům (srv. vyhlášku býv. českého místodržitele ze dne 23. června 1913, č. 7-344/21 ai 1912, čís. 34 čes. z. z., dále nařízení býv. moravského místodržitelství ze dne 20. května 1882, č. 10.614, č. 80 mor. z. z., a vyhlášku zemského presidenta pro Slezsko ze dne 3. července 1883, č. 6447, slez. z. z. č. 29) jest patrno, že byly stanoveny doby hájení téměř pro všechny druhy ryb, žijící v tekoucích vodách těchto zemí.

V § 18 zák. čl. XIX/1888 jsou druhy ryb a doby jich hájení stanoveny přímo v tomto zákoně.

Poněvadž tímto návrhem jest upraveno rybářství jednotně ve všech čtyřech zemích, tvořících Československou republiku, a poněvadž v jednotlivých těchto zemích jsou různé přírodní podmínky a vyskytují se v nich různé druhy ryb, nebylo vhodno stanoviti druhy ryb a doby jejich hájení v zákoně, nehledíc ani k tomu, že by takováto zákonná ustanovení bylo třeba zase měniti zákonem, což by nebylo po stránce legislativní ani ekonomické ani účelné. Ostatně v praksi se projevila nevýhoda tohoto zákonného řešení dob hájení, když se po státním převratu vyskytla potřeba upraviti jednotně doby hájení v řece Moravě v hraničních úsecích mezi Moravou a Slovenskem. Kromě toho se projevila tatáž nevýhoda v zemích Slovenské a Podkarpatoruské tím, že nebylo po utvoření Československé republiky možno stanoviti v těchto zemích pouhým nařízením doby hájení pro některé druhy ryb hospodářsky důležité, např. pro ostroretku stěhovavou.

Téměř ve všech cizozemských rybářských zákonech jest úprava dob hájení jednotlivých druhů ryb vyhrazena prováděcím nařízením podobně, jako jest tomu podle platných zemských zákonů v zemích České a Moravskoslezské (srv. na př. Též 48 tyrolského, § 106, odst. 1, bod 2 pruského a čl. 72 bavorského rybářského zákona).

Zákaz lovu ryb po dobu jich hájení byl výslovně stanoven po vzoru § 18, odst. 1 zák. čl. XIX/1888 (srv. trestní sankci § 79, písm. b). Jest tedy výslovně zapovězeno dávati do vody taková vnadidla nebo lovidla, na něž nebo do nichž lze chytiti ryby, pro něž právě platí doba hájení. Kdyby takováto lovidla byla již před dobou hájení vložena do vody, musila by býti podle odst. 3 ještě před počátkem této doby z vody vytažena, po případě učiněna neupotřebitelnými k lovení hájených druhů ryb.

Ustanovení 4. odstavce si vyžádala praktická potřeba (srv. § 25 zák. čl. XIX/1888).

K § 67.

Ustanovení 1. odstavce se celkem shoduje s § 3 a § 4 čes., mor. a slezského t. zv. policejního rybářského zákona. Poněvadž se v praksi ukázalo, že jest třeba vydati tento všeobecný zákaz lovení ryb odděleně pro vody pstruhové a mimopstruhové (srv. vyhlášku býv. čes. místodržitele č. 34/1913 čes. z. z., čl. I. B), bylo toto ustanovení pojato přímo do zákona.

Zachovávání ustanovení 2. odstavce jest zajištěno trestní sankcí §u 79, písm. c).

V odst. 3 jest pamatováno na případ zvláštních vrší úhořích, po případě i jiných lovidel (srv. čl. I. B, č. 2, odst. 2 cit. vyhlášky č. 34/1913 čes. z. z.).

K § 68.

Ustanovení odstavce 1 jest odůvodněno tím, že zavedením nevhodných druhů ryb mohl by býti ohrožen racionelní výkon rybářství, tedy zájem veřejný. Předpis odst. 2 se celkem shoduje s § 19 zák. čl. XIX/188 pouze s tou změnou, že byla působnost, příslušející podle tohoto paragrafu dosud ministerstvu zemědělství, přenesena na zemský úřad. Půjde-li o přírodní reservace nebo jiné podobné chráněné oblasti, bude lze v obou případech uvedených v § 68 postupovati podle § 65.

K § 69.

Nejmenší délky ryb jsou stanoveny v rybářských předpisech z toho důvodu, aby bylo rybám umožněno alespoň jednou se vytříti, čímž se pečuje o zarybnění vod. Ryby, které se třou na jaře, dosahují stanovené délky již na podzim předcházejícího roku a proto za účelem důsledného provedení zásady právě zmíněné budou stanoveny nejmenší délky pokud možno vyšší.

V čes., mor. a slezském t. zv. policejním rybářském zákoně není výslovně stanoveno, že jest zakázáno loviti t. zv. ryby podměrečné. Zákaz tento vyplýval prakticky ze zákazu jich prodeje a připravování v hostincích stanoveném v § 13 čes., § 14 mor. a § 12 slezského ryb. zákona. V návrhu jest převzato řešení těchto otázek ze zák. čl. XIX/1.888, v němž jedná § 20 o rybách podměrečných a §§ 27 a 28 o zákazu prodeje a dopravy těchto ryb.

V návrhu nejsou však stanoveny tyto nejmenší délky ryb přímo v zákoně, nýbrž jest to rovněž vyhrazeno zemskému úřadu, jemuž jest dána směrnice v zákoně tím, že musí přihlížeti k jejich délce v době dosažení pohlavní dospělosti. Zákaz loviti podměrečné, tedy pohlavně nedospělé ryby, platí trvale podobně jako v cit. § 20 (srv. čl. X., č. 2 cit. vyhlášky č. 34/1913 čs. z. z). O jikrách (rybích vajíčkách) platí zvláštní zákaz § 71, odst. 1, písm. c).

Délka ryby se dosud stanovila podle § 20 posl. odst. zák. čl. XIX/1888 od předního konce (špičky) hlavy (od rypce) k nejzazšímu konci ocasní ploutve (ke konci ocasu) a podle cit. vyhlášky č. 34/1913 čes. z. z. od oka k ocasní ploutvi (srv. pojednání "Ryby našich vod" od min. rady dr. Schönfelda a ing. Rudolfa Pytlíka, str. 5, otištěné ve Zprávách výzkumných ústavů zemědělských č. 24 z r. 1926). Správnější jest měřiti ryby od špičky hlavy (od rypce) k nejzazšímu konci kořene ocasní ploutve z toho důvodu, že některé druhy ryb, na př. jeseter, mají ocasní ploutev nepravidelnou (heterocerkní). O tom, jak se měří délka raků, není v cit. vyhlášce č. 34j1913 čes. z. z. ustanovení. Z předepsané délky 12 cm oproti 8 cm předepsaným v §u 21 zák. čl. XIX/1885 jest patrný značný rozdíl, zakládající se pravděpodobně na odlišných biologických podmínkách v zemích České a Slovenské. K návrhu jest stanoveno ve shodě s § 21 zák. čl. XIX/1888, že se měří délka raků od oka ke konci nataženého ocasu.

V řádku 1 a ve větě 2 by stačilo říci vzhledem k ustanovení § 1, odst. 2 pouze "ryby". Byli však uvedeni výslovně též raci proto, že při měření podle ustanovení 1. věty nutno činiti rozdíl mezi rybami a raky.

O perlorodce říční není se třeba vůbec zmiňovati.

K § 70.

Toto ustanovení jest v podstatě shodné s § 22 zák. čl. XIX/1888 a s § 5 čes., mor. a slezského t. zv. polic. ryb. zákona, jakož i s § 49 tyrolského rybářského zákona z r. 1925. Poněvadž pojmenování "dovolovací list" bylo již užito v § 42 v jiném smyslu, užívá se v návrhu pojmenování "dovolovací průkazka". Účely, pro něž může býti osobám oprávněným k rybářství vydána dovolovací průkazka, jsou uvedeny v návrhu pouze příkladmo za tím účelem, aby byly postiženy i jiné zvláště odůvodněné případy, na př. lovení ryb k účelům výstavním. Tato dovolovací průkazka nemůže ovšem nahraditi rybářský lístek, pročež bude zemský úřad musiti požadovati, aby osoba oprávněná k rybářství toto své oprávnění před vydáním průkazky prokázala. Dovolovací průkazku nebude třeba opatřovati podobiznou jejího majitele, poněvadž jeho podobizna bude,již na rybářském lístku. Číslo tohoto rybářského lístku bude uvedeno na dovolovací průkazce, jejíž formu a znění určí ministerstvo zemědělství jednotně pro celé území státní.

V odst. 2 byla stanovena výjimka pro účely vědecké (výzkumné). V tomto případě bude moci býti vydána dovolovací průkazka jak na určitou osobu, tak" i na určitý vědecký ústav a není třeba opatřovati dovolovací průkazku podobiznou, poněvadž se její majitel bude moci dostatečně legitimovati jinými průkazy.

K vydávání takovýchto průkazek byl dosud příslušný okresní úřad. Podle návrhu byla tato působnost přenesena na zemský úřad proto, aby bylo docíleno jednotnosti při vydávání těchto dovolovacích průkazek a aby bylo zabezpečeno jich vydávání toliko v případech skutečně ojedinělých a výjimečných. Zpoplatnění dovolovacích průkazek dlužno posuzovati podle všeobecných předpisů.

K § 71.

Zákazy stanovené v tomto paragrafu v odst. 1 se celkem shodují se zákazy stanovenými v § 23 zák. čl. XIX/1888. Zákaz uvedený pod písm. a) návrhu jest totožný se zákazem uvedeným pod písm. e) tohoto § 23. Tento zákaz byl uveden napřed z toho důvodu, poněvadž chytání ryb výbušnými, otravnými a omamný mi prostředky patří k nejtěžším rybářským přestupkům a v praksi se ukázalo, že nutno v těchto případech postupovati s největší přísností [srv. trestní sankci § 78, písm. a) tohoto návrhu]. Zákazy stanovené v odst. 1, písm. b) a ch) byly dosud toliko v prováděcích předpisech. Pojetím jich přímo do zákona má býti zdůrazněna škodlivost těchto způsobů lovení ryb a má býti vyhověno praktické potřebě.

Zákaz uvedený pod písm. c) se celkem shoduje se zákazem § 23, písm. a) leg. cit. Výjimka pro osobu oprávněnou k rybářství a její pomocné zřízence byla stanovena hlavně proto, aby bylo umožněno zachrániti rybí vajíčka, která po snížení vodní hladiny zůstanou na suchu a byla by zničena.

Zákaz uvedený pod písm. d) se celkem shoduje se zákazem § 7 mor. a slezského polic. rybářského zákona; byl však pozměněn potud, že vzhledem k § 9 návrhu jsou z tohoto zákazu vyňata lovidla po právu trvající. Tento zákaz souvisí do jisté míry se zákazem uvedeným pod písm. f) a jest jím čeleno nebezpečí, jež vzniká za nízkého stavu vody pro ryby tím, že, chtějí-li se dostati po proudu do dolení vody, musí vždy proplouti těmito zařízeními.

K zákazu uvedenému pod písm. e) návrhu srv. zákaz stanovený v § 118 pruského rybářského zákona. Lovení ryb v rybím přesmyku bude po případě vůbec nemožné proto, že na př. z důvodů bezpečnosti osob nepovolí úřad podle § 49, odst. 3 vstup na jez, v němž jest rybí přesmyk zřízen [srv. lit. g) § 23 zák. čl. XIX/1888]. Zákaz jest odůvodněn tím, že v rybích přesmycích anebo při nich by bylo lze snadno ryby chytiti a že jest třeba, aby rybám byl zaručen potřebný klid při obtížném proklouznutí rybím přesmykem. Vzdálenost od přesmyků, až do které nesmějí býti ryby loveny, byla v zájmu ochrany ryb stanovena na 50 m.

Zákaz uvedený pod písm. f) jest totožný se zákazem § 23 lit. c) zák. čl. XIX/1888, zákaz uvedený pod písm. g) se zákazem lit. d) a zákaz uvedený pod písm. h) se zákazem lit. f) leg. cit. s tím dodatkem, že zákazem není postiženo lovení ryb bez součinnosti osoby oprávněné k rybolovu (na př. lovení ryb do slupí, vrší a j. lovidel). Doba noční nebyla stanovena určitou hodinou, jak.se stalo v čl. III. bodu 2 vyhlášky č. 34/1913 čes. z. z., nýbrž podle západu a východu slunce. Za dobu noční se však nestanoví doba od západu do východu slunce, jak jest stanoveno v hraničních statutech a cizích rybářských předpisech, nýbrž doba kratší. Zákaz nočního rybolovu jest totiž odůvodněn hlavně tím, že se za noci znemožňuje účinný dozor na rybolov pro nastalou temnotu, za níž právě jest usnadněno pytláctví. V době hodinu po západu slunce a hodinu před východem slunce nelze však - zejména v létě - mluviti o noční době v tomto smyslu. Pokud by se v zimě ukázalo toto ustanovení nepraktickým, bude míti zemský úřad možnost upraviti věc odlišně podle odst. 2.

Zákaz odst. 1, písm. i) jest odůvodněn praktickou potřebou.

K ustanovení 2. odst. srv. § 24 zák. čl. XIX/1888, působnost tato byla rovněž přenesena s ministerstva zemědělství na zemský úřad. Podle tohoto zmocnění bude zemský úřad moci po případě povoliti též slupi, avšak vždy jen na určitou dobu nebo do odvolání, a to držitelům mlýnských náhonů, jimž přísluší rybářské právo v nich. Pro povolení této výjimky jest hlavně směrodatný národohospodářský význam slupí, do nichž lze nejsnadněji a nejjistěji chytiti úhoře, kteří by jinak unikli z našeho státního území při svém tahu do moře a byli by pro naši rybí produkci trvale ztraceni. Ustanovení § 9 návrhu o stanovení vhodné konstrukce těchto samočinných rybolovných zařízení a o stanovení příspěvku k účelům zarybňovacím bude použito ovšem i pro slupi nově povolené.

K § 72.

Ustanovení 1. a 2. odstavce se celkem shoduje s § 7 čes. a s § 8 nor. a slezského rybářského policejního zákona.

Zemskému úřadu bylo nutno dáti všeobecné zmocnění k vydání ještě dalších zákazů lovení ryb, poněvadž nelze při dnešním pokroku technických věd předvídati, jaké prostředky k lovení ryb bude třeba v budoucnosti zakázati (srv. na př. již nyní prováděné pokusy o lovení ryb pomocí elektrického proudu).

K § 73.

Toto ustanovení jest odůvodněno zájmem racionelního výkonu rybářství v hraničních vodách a praktickou potřebou, jak se projevila na př. na řece Moravě, tvořící hranici mezi Moravou a Slovenskem, a jak se ukázala při sjednávání mezinárodních smluv o úpravě rybářství.

Ustanovení 2. odstavce je třeba proto, že v těchto případech nelze vystačiti se všeobecným předpisem čl. 9 organisačního zákona čís. 125/1927 Sb. z. a n.

K § 74.

Podobné ustanovení resp. zmocnění jest v §§ 27 a 28 zák. čl. XIX/1888, v § 13 čes., v § 14 mor. a v § 12 slezského polic. rybářského zákona. Navržená ustanovení se celkem shodují s předpisy §§ 27 a 28 leg. cit., byla však s ohledem na praktickou potřebu podrobněji vymezena.

Zpoplatnění vysvědčení (certifikátů) o původu ryb dlužno posuzovati podle všeobecných předpisů.

Prováděcí předpisy budou vydány vládním nařízením, nikoliv nařízením zemského úřadu, ježto není příčiny, aby tato věc byla odchylně upravena podle jednotlivých zemí.

K § 75.

Toto ustanovení jest vlastně rázu veterinárně-policejního. Poněvadž v návrhu jsou upraveny zvláštní povinnosti osob oprávněných k rybářství a poněvadž rybářský a hydrobiologický ústav státních výzkumných ústavů pro výrobu živočišnou jest vybaven odborně školenými silami a potřebnými pomůckami, jest v zájmu racionelního výkonu rybářství potřebí v určitém směr u doplniti všeobecné předpisy zákona ze dne 6. srpna 1909, č. 177 ř. z. a zák. čl. VII/1888 (srv. § 106, č. 6 pruského rybářského zákona. z r. 1916).

Doposud byla ministerským nařízením ze dne 10. února 1910, č. 38 ř. z. zařazena toliko nežitina (furunkulosa) ryb mezi nakažlivé nemoce zvířecí, které podléhají zákonné oznamovací povinnosti podle § 10 a § 17 cit. zákona č. 177/1909 ř. z.

Praktická potřeba však ukázala, že třeba této oznamovací povinnosti podrobiti též i jiné epizootické nákazy ryb, na př. vrtohlavost ryb lososovitých působenou prvokem Lentospora cerebralis.

V návrhu jest oznamovací povinnost rozšířena na epizootické nákazy ryb vůbec a na taková hynutí ryb, která budí podezření epizootických nákaz.

S oznamovací povinností jest ovšem spojena též povinnost osoby oprávněné k rybářství zasílati jmenovanému ústavu vzorky nemocných nebo podezřelých ryb a vzorky vod, z nichž byly vyloveny, a bahna. Podrobné předpisy budou vydány vládním nařízením s hlediska praktické potřeby.

Pokud jde o dovoz ryb ze zahraničí, nepodléhají dosud ryby dopravované z cizozemska prohlídce ve vstupní stanici podle kap. IV. přílohy A k vládnímu nařízení ze dne 13. prosince 1927, č. 168 Sb. z. a n., jímž se provádí celní zákon. Tyto celní předpisy nebudou navrženým ustanovením změněny. Bude však vhodno právě zmíněnou prohlídkovou povinnost rozšířiti též na ryby, což se může státi tím, že v odst. 2 bodu C cit. vlád. nař. č. 168/1927 Sb. z. a n. se uvede, že domácími zvířaty se rozumějí též ryby.

K § 76.

Tento předpis se celkem shoduje s § 12 čes., 13 mor. a 11 slezského polic. rybář. zákona a jest dán za účelem usnadnění dozoru na rybolov.

Vzhledem k potřebě jednotné terminologie bylo však užito místo slova "rybář" slov "osoba oprávněná k rybolovu" (§ 42 ).

K § 77.

Tento policejní dozor přísluší jak zemědělské stráži tak i orgánům poříční a tržní policie již podle dosavadních předpisů a týká se pouze rybolovu, kdežto dozor na chov ryb a tudíž dozor hospodářský bude vykonáván okresními a zemskými úřady, po případě svazy rybářských revírů a zemskými rybářskými svazy (srv. §§ 18 20 mor. rybář. zákona z r. 1881, §§ 17 a 18 čes. a 16 a 17 slez. rybář. zákona, jakož i §§ 9 a 10 zák. čl. XIX/1888). Dozorem na užívání vody, pokud jím může býti dotčeno rybářství, se rozumí hlavně dozor na znečišťování vod ke škodě rybářství.

V odst. 3 se nemluví o hlídačích (zřízencích) k ochraně polního a lesního hospodářství (srv. shora citov. polic. rybář. zákony), nýbrž o veřejné stráži zemědělské, zřízené (ustanovené) ke službě pro ochranu rybářství, vzhledem k příslušnému vládnímu návrhu zákona (tisk. č. 644/II-6 ai 1928).

K § § 78 až 82.

Osnova stojí na zásadě subsidiarity předpisů o rybářských přestupcích oproti ustanovením trestních zákonů; konkurence je proto vyloučena. Trestní soudy nebudou souditi rybářské přestupky, nýbrž jen soudně trestné činy (násilí proti veřejné stráži a j.).

Přestupky uvedené v § 78 návrhu jsou celkem totožné s přestupky § 62, písm. a) a b) zák. čl. XIX/1888 a patří k nejtěžším přestupkům rybářským. Nebylo však stanoveno, že se přestupku § 78, písm. b ) dopouští též ten, kdo osobu, která jej přistihla při neoprávněném rybolovu, nebezpečně ohrožuje nebo použije proti ní zbraně nebo násilí, poněvadž v těchto případech půjde vždy o činy trestné soudem.

Trestní sazby byly v §§ 78 až 82 náležitě odstupňovány hlavně podle toho, do jaké míry byl dotčenými trestnými činy poškozen nebo ohrožen racionelní výkon rybářství.

Přestupky §§ 79 a 80 návrhu jsou celkem Shodné s přestupky § 63 zák. čl. XIX/1888. Přestupky tyto nebyly však vyznačeny pouhou citací příslušných zákazů, nýbrž bylo vždy též stručně uvedeno, čeho se každý tento přestupek týká.

Přestupky §§ 81 a 82 se celkem shodují s přestupky §§ 64 až 66 leg. cit. V návrhu se rozlišuje, zdali osoba, lovící ryby, není vůbec k tomu oprávněná (§ 81), anebo zdali pouze nemá dotčený průkaz při sobě. Na tento druhý případ byl stanoven poměrně vysoký peněžitý trest 200 Kč anebo až dvoudenní vězení, aby bylo lze postihnouti vyšším trestem případy opakování tohoto přestupku.

Trestní sankce §u 82, písm. c) bude lze použíti vzhledem k výhradě stanovené v §u 61, odst. 1 a 2 toliko tehdy, když tato oznamovací povinnost nebyla upravena podle vodoprávních předpisů v udělených vodoprávních povoleních. Neboť v tomto případě se nedopustí držitel vodního díla přestupku rybářského zákona, nýbrž přestupku stihatelného podle platných vodních zákonů.

Přestupek lovení ryb s padělaným rybářským lístkem [srv. § 64, písm. e) zák. čl. XIX/1888 nebyl do návrhu pojat, poněvadž trestní sazba § 81 jest dosti vysoká, aby úřad mohl takovýto trestný čin postihnouti dosti vysokou trestní sazbou. Ostatně šlo by tu zároveň též o trestný čin stíhaný soudy, poněvadž rybářský lístek jest listinou veřejnou a půjde zpravidla o zločin padělání veřejné listiny.

Lovení ryb s rybářským lístkem, jehož platnost již zanikla, se rovná lovení ryb bez rybářského lístku a úřad bude i k této okolnosti moci přihlížeti v mezích právě zmíněné trestní sazby.

O přeměňování nedobytných peněžitých trestů uložených za rybářské přestupky v náhradní trest vězení platí dosud podle § 16, odst. 2 českého a § 15, odst. 2 slezského t. zv. polic. ryb. zákona a podle § 50, odst. 2 moravského rybářského zákona z r. 1890 totéž ustanovení, že pět zlatých (10 Kč) se rovná jednomu dni vězení. V zemích Slovenské a Podkarpatoruské platí podle § 69 zák. čl. XIX/1888 všeobecný předpis § 22 zák. čl. XL/1879 o přestupcích, podle něhož deset zlatých (20 Kč) se rovná jednomu dni vězení. Ustanovení zákona ze dne 21. března, 1929, čís. 31 Sb. z. a n. se vztahují podle oběžníku ministerstva vnitra ze dne 11. července 1930, čís. 11.883/1930-3, otištěného ve Věstníku ministerstva vnitra čís. 8/1930, výlučně na obor práva a řízení soudního.

Do návrhu nebylo o tom pojato zvláštní ustanovení, pročež se budou nedobytné peněžité tresty přeměňovati podle všeobecných předpisů v náhradní trest vězení v mezích sazeb uvedených v §§ 78 až 82 podle míry zavinění.

K § 83.

Toto ustanovení se celkem shoduje s § 16, odst. 3 až 5 čes., s § 15, odst. 3 a 4 slez. polic. ryb. zákona a s § 50, odst. 3 a 4 a § 51 mor. rybář. zákona z r. 1895, bylo však přizpůsobeno osnově zákona o trestním správním právu a řízení, vypracované ministerstvem vnitra. Ustanovení o tom, že zabavené ryby a rybářské nářadí propadá ve prospěch státu, souhlasí s ustanovením čl. 11 zákona o organisaci politické správy ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., jež má nyní všeobecnou platnost.

Ustanovení o tom, komu připadají tresty na penězích uložené za rybářské přestupky a výtěžky za věci prohlášené za propadlé, byla dosud v jednotlivých rybářských zákonech (srv. cit. § 1.6, odst. 4 českého, § 15, odst. 4 slezského, § 52 moravského rybářského zákona a § 68 zák. čl. XIX/1888). Nyní platí již na celém státním území ustanovení čl. 11 organisačního zákona čís. 125/1927 Sb. z. a n. o tom, že tresty na penězích a výtěžky za věci prohlášené za propadlé v řízení před politickými úřady připadají státu.

K § 84.

Trestnost pokusu jest nutno při rybářských přestupcích vysloviti proto, poněvadž lze někdy těžko stanoviti hranici mezi trestným činem dokonaným a pokusem trestného činu, na příklad když někdo, nejsa oprávněn k rybolovu v určité otevřené vodě, zdržuje se s nářadím připraveným k lovu ryb v této vodě nebo na ní (na lodi a j.) anebo při jejím břehu.

K § 85.

Vodami uzavřenými budou většinou toliko rybníky bez ohledu na to, zdali s otevřenými vodami souvisí.

Základem tomuto ustanovení jest předpis § 24 mor. ryb. zákona z r. 1895. V návrhu se však nemluví toliko o zachování obecných předpisů rybářské policie, nýbrž všeobecně o provedení určitých opatření směřujících k tomu, aby nebyl poškozován veřejný zájem racionelního výkonu rybářství ve vodách otevřených. Při tom nebude navrženým ustanovením nijak poškozen racionelní chov ryb v dotčené vodě uzavřené. Nějaká zvláštní sankce pro případ, že oprávnění k rybářství ve vodách uzavřených neuposlechnou nařízení zemského úřadu vydaného podle odstavce 1, nebyla v návrhu stanovena, pročež bude třeba, aby takovéto pravoplatné nařízení bylo v tomto případě vykonáno politickou exekucí podle § 90 a násl. vládního nařízení o správním řízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb. z. a n.