Že je třeba obligatorní zastupování zemí a okresů finančními prokuraturami normovati zákonem, bylo již svrchu odůvodněno. Zato není třeba v zákoně podrobně (taxative) vypočítávati ještě jiné právnické osoby, které budou zastupovati resp. poskytovati jim právní poradu (v dosavadní služební instrukci § 2, odst. I), ježto musí býti ponechána volnost výpočet ten také v budoucnosti podle potřeby doplňovati, zvláště také vzhledem k event. příštímu vzniku nových právních podmětů, jež by zastupování toho vyžadovaly. Proto jeví se účelným zmocniti vládu generelně k určení těchto právních podmětů (ve služební instrukci resp. v jejích doplňcích) ovšem v mezích, jež jí zákon dává, totiž pouze takových podmětů, u nichž této ochrany vyžaduje zájem veřejný nebo jimž byla dosud přiznána (odst. 3.). Budou to podobně jako v dosavadní služební instrukci t. zv. “majetky co do právního zastoupení státnímu jmění na roveň postavené” v § 2 - I. na př. fondy státními úřady přímo spravované nebo státem určitým způsobem dotované, nadace, event. jmění kostelů a duchovních obročí, dědictví, odkazy a věnování k účelům zbožným, dobročinným neb obecně prospěšným a jiné osobnosti, vše v mezích a za podmínek, jak blíže ustanoví služební instrukce. Vedle právnických osob uvádí se v osnově také “jmění”, čímž se míní zejména věci, z kterých má býti teprve utvořena nějaká nadace nebo fond; tím má býti poskytnuta právní ochrana prokuraturami budoucímu právnímu podmětu již před jeho právním konstituováním.
Vláda bude tu míti také možnost stanoviti omezení v zastupování těchto osob v tom směru, že bude na př. pouze fakultativní - k žádosti jich (slova “zda a pokud” v odst. 3.). Také bude moci všeobecně zachovati v platnosti i zvláštní povolení k právnímu zastupování finanční prokuraturou udělená již v jednotlivých případech (ne však zákonem) určitým právnickým osobám na základě dosavadní služební instrukce, na př. Masarykově akademii práce, Podpůrnému fondu legionářskému při ministerstvu národní obrany atd.
Ustanovení zákonů zmíněná v odst. 3. v 2. větě (shoduje se s odst. II. § 2 dosavadní služební instrukce) jsou na př. § 13, odst. 2., zákona z 15. října 1925, č. 221 Sb. z. a n., o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců (zastupování léčebného fondu), § 7, odst. 2., zákona z 23. září 1930, č. 143 Sb. z. a n., o poštovní spořitelně, § 3, odst. 3., zákona z 27. března 1931, č. 50 Sb. z. a n., o státním fondu pro splavnění řek, § 1, odst. 2., zákona ze 16. července 1931, č. 121 Sb. z. a n., o podpoře zahraničního obchodu (fond pro pojišťování vývozních úvěrů).
Státními úřady zástupčími v tomto i v následujícím 4. odst. vyrozumívají se souborně podle dosavadní nomenklatury v některých zákonech (č. 64/1927 a 131/ 1030 Sb. z. a n. - viz svrchu) finanční prokuratury v Praze a Brně, generální finanční ředitelství v Bratislavě a hlavní Finanční ředitelství v Užhorodě.
Finanční prokuratury zastupují také podle všeobecného - ač poněkud nejasného - předpisu dosavadní služební instrukce (odst. III. § 2) veřejné zájmy před soudy, je-li zakročení státního úřadu přípustno a jsou-li o zakročení příslušným úřadem požádány, pokud nemá snad zakročiti úřad zvlášť k tomu povolaný. Mimo to byly vydány zvláštní předpise o tom, které veřejné zájmy mají finanční prokuratury resp. státní zástupčí úřady hájiti na př. svrchu citovaný zákon č. 64/1927 Sb. z. a n. o podávání opravných prostředků věcech firemních. Tyto zvláštní předpisy zachovávají se v platnosti a vláda se zmocňuje stanoviti náhradou za cit. odst. III. § 2 dosavadní služební instrukce v nové instrukci podmínky; za kterých budou prokuratury hájiti před soudy neb úřady v jiných případech veřejné zájmy.
§ 2 osnovy připouští - jak již svrchu bylo řečeno - výjimky z obligatorního zastupování státu finančními prokuraturami před soudy.
Nejprve uzákoňuje v odst. 1. dosavadní vyvinuvší se praksi, podle které soudy přijímaly a vyřizovaly podání státních úřadů (podniků) samotných ve věcech knihovních, učiněná bez součinnosti finančních prokuratur. Tak děje se zvláště v oboru působnosti ministerstva veřejných prací a železnic. Aby nenastalo nějaké přerušení v této praksi v mezidobí od účinnosti zákona až do vydání vládního nařízení podle další věty v tomto odstavci, které by teprve toto oprávnění úřadů (podniků) po právu stanovilo, byla vložena tato výjimka ze zásadního ustanovení § 1 hned zde do zákona. Obě jmenovaná ministerstva budou moci své podřízené úřady resp. orgány (ředitelství, stavební správy - viz níže) všeobecně zmocniti k jednáním v knihovních věcech před soudy.
Ke stanovení dalších výjimek zmocňuje se vláda, a to tak, že bude moci určiti, které jiné ještě úřady (státní) než v první větě uvedené mohou také ve věcech knihovních stát samy zastupovati a které úřady (státní) vůbec mohou tak činiti v jiných druzích soudního řízení, pokud není předepsáno zastoupení advokátem. Orgány míněna jsou zde ředitelství, stavební správy státních podniků, správy státních ústavů a pod. (k tomu srv. odst. 3. a vysvětlení k němu). Toto ustanovení, které širší měrou nahradí odst. 2. v bodu 12 § 2 dosavadní služební instrukce, má za účel jednak zjednodušiti a urychliti administrativu a jednak ulehčiti finančním prokuraturám (jimž přibude nyní poskytování právní pomoci zemím a okresům) službu v těch případech, ve kterých mohou správní úřady (podniky) věci do jejich působnosti náležející, zejména nesporné - byť často velmi závažné - po případě i sporné věci, samy si u soudů obstarávati. V zákoně samotném nelze výpočet těchto případů a soudních řízení uváděti, ježto bude zde rozhodnou povaha soudního jednání i povaha agendy dotyčné kategorie úřady resp. podniků a bude nutno náležitě uvážiti všechny okolnosti rozhodné pro to, bude-li možno určitým úřadům, resp. jich funkcionářům (orgánům podniků, ústavů) a v kterých druzích řízení svěřiti soudní úkony. Ježto rozhodné zde okolnosti mohou se během doby měniti neb objeví se potřeba podle učiněných zkušeností toto zastupování nově upraviti, event. rozšířiti neb omeziti, doporučuje se i z tohoto důvodu ponechati vydání příslušných předpisů vládě. Ku provedení tohoto zákonného ustanovení bude možno vydati i více vládních nařízení podle potřeby nebo postupně, a to i mimo rámec služební instrukce (§ 6).
V řízeních, ve kterých soud ukládá povinné straně náhradu nákladů řízení, bude nutno, by vládní nařízení dále stanovilo, jaká náhrada (v jaké výši) zná v těchto případech státu proti povinné straně příslušeti, zvláště bude třeba k tomu účelu stanoviti paušální sazby za soudní úkony státních úřadů (orgánů) podle způsobu advokátního tarifu, byť i ne v té míře. Požadavek tento odůvodněn jest tím, že zastupování státu úřady samotnými - bez spolupůsobení finančních prokuratur - díti se má, jak právě bylo řečeno, v zájmu zjednodušení a urychlení řízení ve státní správě a ulehčení finančním prokuraturám, tedy v zájmu veřejném, a proto nebylo by lze odůvodniti, by státu dostalo se náhrady jen za nutné hotové výdaje, jak by tomu bylo podle dosavadních ustanovení soudních řádů, a nikoliv i odměny a náhrady za práci a manipulační výkony soudním řízením státním úřadům způsobené. Stát byl by v těchto případech v nevýhodě oproti soukromé straně, která by si povolala advokáta, tím, že by při nepříznivém výsledku soudního řízení musel jí platiti advokátské útraty, kdežto při příznivém pro sebe rozhodnutí byl by odkázán pouze na náhradu nutných hotových výdajů. Postavení soukromých stran nebude tu proti dosavadnímu stavu, kdy vůbec zastupuje stát finanční prokuratura, nijak zhoršeno. Navrhovaným zmocněním vlády stanoviti výši náhrady nákladů řízení, i když stát bude zastoupen úřady (orgány) samotnými (bez prokuratury), mění se ovšem - pokud jde o vyšší náhradu než jen státních poplatků a nutných hotových výdajů - výše zmíněná dosavadní ustanovení soudních řádů.
Zvláštními ustanoveními zákonů v odst 1., třetí větě, míněny jsou na př. § 345 zák. o přímých daních č. 176/1927 Sb. z. a n. vymáhání daní úřadem vyměřujícím po příp. berním), § 4 zák. o pozemkovém úřadě č. 330/1919 Sb. z. a n. (oprávnění tohoto úřadu zastupovati stát naproti soudům i jiným úřadům) a podobná ustanovení v dalších zákonech o pozemkové reformě, předpisy o zastupování úřadů před nejvyšším správním soudem (§§ 23, 30, 31 zákona z 22. října 1875, č. 36 ř. z. z r. 1876 ve znění zákona z 21. září 1905, č. 149 ř. z.), dvorské dekrety ze dne 18. září 1786 (Sbírka zákonů justičních č. 577) a ze dne 24. října 1806 (Sbírka zákonů justičních č. 789), podle nichž inspekční úředník poštovních ředitelství může sám žádati u soudu o záznam práva zástavního v pozemkových knihách na nemovitosti zpronevěřitelově, resp. o povolení zajišťovací exekuce na jeho movité věci pro zajištění nároků poštovní správy.
Poněvadž zachovávají se v další platnosti pouze ustanovení zákonů, pozbudou v zemi Slovenské a Podkarpatoruské platnosti různá nařízení vpředu uvedená, podle nichž zastupovaly stát při různých druzích majetku též různé orgány. Úřad municipálních fiskálů zanikl účinností zákona župního resp. organisačního.
Podle 2. odst. budou moci v jednotlivých případech úřady, ač by byly podle odst. 1. a vládního nařízení vydaného na jeho základě resp. zákonů tam míněných samy povolány věc u soudu projednati, požádati finanční prokuraturu, aby sama převzala soudní projednávání věci, což bude doporučitelno v případech obtížnějších nebo důležitějších. V těchto případech mohla by však vzniknouti pochybnost, mění-li se tímto zastupováním (na př. v pasivním sporu státu) obecná příslušnost státu určená sídlem jeho zástupčího orgánu. Aby se předešlo event. kompetečním sporům, byla do tohoto odstavce vložena druhá věta, podle které obecný soud státu zůstává již nezměněn.
Účelem 3. odst. jest umožniti, by vláda mohla nařízením učiniti výjimku z odst. 2.
§ 1, t. j. z obligatorního zastupování zemí a okresů finančními prokuraturami - obdobně jako při zastupování státu - tím, že zmocní některé úřady (zemské, okresní), event. orgány zemské nebo okresní, by v určitých věcech (věta první a druhá odst. 1.) zastupovaly zemi a okresy před soudy samostatně (bez prokuratury).
I zde vláda určí, jakou náhradu nákladů řízení bude povinná strana platiti.
Obdoba třetí věty odst. 1. má význam pro zastupování zemí a okresů resp. jich orgánů před nejvyšším správním soudem (viz svrchu k odst. 1. tohoto paragrafu a citované tam paragrafy zákona o nejv. správním soudu).
K § 3 nutno upozorniti, že odst. 1. stanoví práva finančních prokuratur pouze navenek, t. j. vůči soudům a úřadům, před nimiž budou jednati, nikoli však interní poměr ku správním úřadům (podnikům) resp. orgánům zastupovaných právních podmětů, jejichž věci mají před soudy neb úřady zastupovati. Pokud půjde tudíž o zahájení sporu nebo soudního řízení vůbec, o vstoupení do sporu, upuštění od žaloby, o sjednání smíru, uznání nároků protivníkových nebo vzdání se právních nároků a pod., budou nuceny opatřiti si souhlas příslušného správního úřadu (podniku, orgánu), který zůstane dominus litis. Z toho důvodu praví se též v § 6 osnovy, že služební instrukce ustanoví bližší předpisy o tomto interním poměru. Také z § 5 osnovy je vidno, že co do věcného výkonu zástupčí služby nejsou podřízeny ministerstvu financí, nýbrž jen administrativně.
Ku právům finanční prokuratury bude též náležeti nárok na náhradu nákladů řízení podle zákonů procesních a advokátních sazeb (deservity čili záslužné).
Obecnými předpisy vyžadujícími zvláštní plné moci rozumějí se předpisy zákonů občanských (všeob. obč. zák. §§ 1007 a 1008).
Odst. 2. ukládá veřejným úřadům vůbec, tedy i obecním, podporovati finanční prokuratury.
Povinnost však zasílati jim spisy mají pouze státní úřady a soudy za určitých kautel. Tím bude usnadněna služba finančním prokuraturám, neboť nebudou nuceny nahlížeti do spisů u soudů a úřadů samotných. Ustanovení toto převzato bylo s některými modifikacemi z dosavadní služební instrukce (§ 6, odst. 4. a 5.).
4, odst. 1., má přes to, že působnost finančních prokuratur vztahuje se podle § 7 osnovy na obvody jednotlivých zemí, přece umožniti každé prokuratuře - k určité věci příslušné - zakročovati před soudy a úřady v celém státním území a dále umožniti substituci podle násl. odst. 2.
K odst. 2. se podotýká, že zastupování jedné finanční prokuratury jinou prokuraturou bude míti praktický význam nejen při jednáních mimo územní obvod prokuratury, nýbrž i ve vlastním obvodu finanční prokuratury v Bratislavě, ve kterém má k soudům ve východním Slovensku blíže prokuratura v Užhorodě. Dokud nebude totiž zřízena zamýšlená prokuraturní expositura v Košicích, bude moci prokuratura v Užhorodě za příčinou úspory času a útrat cestovních zastupovati u těchto soudů prokuraturu v Bratislavě. Podle poslední věty bude moci finanční prokuratura použíti k zastoupení i orgánu státního podniku, o jehož věc půjde, anebo orgánu zastoupeného jiného podmětu než státu.
O obsahu § 5 stala se již svrchu zmínka. Režijními věcmi vyrozumívá se osobní a věcný náklad na finanční prokuratury a právo jejich přednostů k odpisování nebo promíjení záslužného (deservitů), procesních a exekučních výloh (viz dále vysvětlivky k § 6 a odst. III. a IV. v § 8 dosavadní služební instrukce).
K § 6. Služební instrukce, kterou vydá vláda nařízením, bude obsahovati jednak bližší předpisy, které zákon instrukci přímo vyhrazuje [§ 1, odst. 1., písm. c), odst. 3. a 4., a § 8, první věta], jakož i další předpisy v tomto § 6 naznačené. Zvláštní nařízení, k jichž vydání zákon vládu zmocňuje (§ 2, odst. 1., a, § 8, druhá věta), budou moci býti vydána mimo rámec služební instrukce buď před jejím vydáním nebo až po něm (viz svrchu k §.2).
Povšechně budou se předpisy v § 6 naznačené shodovati s příslušnými předpisy dosavadní služební instrukce s úchylkami, jež vyžadují dnešní potřeby zástupčí služby státní. Při úpravě zastoupení v případu kolise bude uvážiti, že finanční prokuratury jsou především povolány zastupovati stát a jeho podniky. Slova v závorce (několik účastníků řízení) vztahují se na řízení nesporné. Ke zvláštním oprávněním přednosty finanční prokuratury bude náležeti na př. též právo jmenovati a ustanovovati některé úředníky resp. zaměstnance, odpisovati nedobytné deservity (záslužné) a výlohy zastupování, pokud se týče promíjeti je do určité hranice (§ 8, odst. IV., dosavadní služební instrukce). Zvláštními povinnostmi úřednictva rozumějí se ony, které mu ukládá zvláštní povaha prokuraturní služby a které nejsou již obsaženy ve služební pragmatice. Předpisy o výkonu veškeré služby (právní, účetní, pokladní, kancelářské) a o vnitřní organisaci bude instrukce jen potud obsahovati, pokud bude třeba vydati je vládním nařízením.
K § 7. V odst. 1. činí se opatření, aby byla zachována kontinuita mezi dosavadní činností právních oddělení u generálního finančního ředitelství v Bratislavě a hlavního finančního ředitelství v Užhorodě a novými finančními prokuraturami na místě nich zřizovanými, takže tyto budou pokračovati nadále v řízeních, ve kterých ona oddělení již započala jednati. Slovy “ve smyslu tohoto zákona” má býti naznačeno, že na nové prokuratury nepřecházejí funkce býv. uherských zástupčích úřadů (podle § 2 vl. nař, č. 279/1919 Sb. z. a n. vykonávati mělo tyto funkce generální finanční ředitelství pro Slovensko), ani že nemají již jen oné obmezené působnosti, kterou přiznávalo jmenovaným oddělením vl. nař. č. 279/1919 Sb. z. a n., resp. výnos ministerstva financí č. 4405 pres. 1920, nýbrž že mají plnou působnost podle navrhovaného zákona.
K odst. 2. se podotýká, že zamýšlí se zříditi v příhodnou dobu exposituru bratislavské prokuratury v Košicích pro východní Slovensko.
§ 8 týká se náhrady nákladů, které státu vznikají činností finančních prokuratur, konanou ve prospěch jiných právních podmětů než státu samotného. Rozeznává náklady vznikající zastupováním a poskytováním právní porady v konkretních případech [hotové výlohy: kolkové a poštovní poplatky, cestovné, svědečné a znalečné, odměny a náhrady zastupujícím advokátům, náklady řízení přisouzené zvítězivšímu odpůrci a j., dále záslužné (deservity) podle advokátního tarifu a jiné náhrady] a náklady všeobecné, totiž osobní a věcné náklady na prokuratury.
Ohledně prvých nákladů vyslovuje zákon v 1. větě tohoto paragrafu pouze zásadní povinnost všech právních podmětů (jmění), od státu rozdílných, tyto náklady státu nahraditi, pokud se týče, mu přenechati (na př. přisouzené náklady řízení). Určiti, v jaké výši (zda a ve kterých případech pouze hotová vydání či též jiné náklady v předešlém odstavci naznačené a které) tato povinnost bude uložena, po případě stanoviti určité sazby, ponechává se služební instrukci (srov. dosavadní služební instrukci § 18, odst. 3. a 4.).
Rozšířením činnosti finančních prokuratur ve prospěch jiných právních podmětů než jen státu objeví se event. potřeba rozmnožiti jich personál, kterýž vyšší výdaj nebude kryt úhradou nákladů poskytovanou v konkretních případech podle věty prvé. Proto dává § 8 v 2. větě zákonný podklad k založení povinnosti platiti příspěvky státu za účelem úhrady vyšších osobních a věcných nákladů na finanční prokuratury rozšířenou činností způsobených. Stanoviti výši poměrného příspěvku ponechává se opět zvláštním vládním nařízením, ježto musí býti vyčkáno, jaké zkušenosti budou učiněny, zejména zda a jaké zvětšení personálu objeví se nutným.
K § 9. Ježto je neodkladná nutnost nově upraviti zástupčí službu v zemi Slovenské a Podkarpatoruské, má tento zákon nabýti účinnosti ještě dříve, než budou vydána vládní nařízení a služební instrukce, k jichž vydání vládu zmocňuje. Z toho důvodu obsahuje § 9 přechodné ustanovení, že do té doby zůstávají v platnosti dosavadní předpisy o věcech, které mají býti upraveny těmito vládními nařízeními (instrukcí); zůstanou tedy zatím v platnosti pro prokuratury v Praze a Brně dotyčné předpisy dosavadní služební instrukce z r. 1898 (jejíž platnost se tedy tím nerozšiřuje na zemi Slovenskou a Podkarpatoruskou), dále nařízení ministerstva spravedlnosti a financí z 18. ledna 1898, č. 28 ř. z., o soudním vymáhání státních dávek berními úřady, pokud je dosud v platnosti, §§ 2, 3, 4, 5 a 7 vládního nařízení ze dne 4. června 1919, č. 313 Sb. z. a n., o působnosti finančních prokuratur, nařízení ministra s plnou mocí pro správu Slovenska z 20. května 1919, o zastupování nadací státem spravovaných a j. Aby však ono ustanovení nedalo příčinu k pochybnostem o další platnosti vl. nař. č. 279/1919 Sb. z. a n., platného pro zemi Slovenskou, zrušuje se výslovně. Nařízení z 21. května 1920, č. 4405 pres., dané pro býv. referát civilní správy v Podkarpatské Rusi, zruší ministerstvo financí dnem, kterým nabude účinnosti navrhovaný zákon.
K § 10 se připomíná, že převzetí zastupování zemí a okresů před soudy a úřady finančními prokuraturami bude vyžadovati jisté přípravy a některých opatření jak u finančních prokuratur, tak i u zemských úřadů, a proto se navrhuje, by příslušná ustanovení zákona o poskytování právní pomoci zemím a okresům a samozřejmě i ustanovení s tím související nabyla účinnosti za rok po vyhlášení zákona. Ustanovení to jest také nutným proto, že bude třeba dříve určiti, kdo bude zastupovati stát a okresy v případě kolise zájmů (§ 6).
Ustanovení o pozdější účinnosti zákona pro země a okresy nebude se přirozeně týkati případů, ve kterých finanční prokuratury již podle dosavadního stavu zastupovaly na př. zemské fondy při vymáhání ošetřovacích nákladů v zemských ústavech léčebných, a kteréž zastupování se bude nepřerušeně dále díti.
Provedení zákona nebude zatím vyžadovati zvláštních nákladů, ježto se jím nezřizují nové úřady a to ani v Bratislavě a Užhorodě, kde již působí, jak svrchu bylo řečeno, právní oddělení finančních úřadů II. stolice jako finanční prokuratury, která budou nyní pouze ve formálním ohledu osamostatněna a na roveň postavena prokuraturám v Praze a Brně. O úhradu zvýšených nákladů, které event. vzejdou příštím zastupováním zemí a okresů, byla již svrchu řeč k § 8.
Vláda doporučuje, aby tento návrh zákona byl v obou sněmovnách Národního shromáždění. přikázán výboru ústavně-právnímu k urychlenému projednání, ježto, jak svrchu bylo odůvodněno, jest velice naléhavým a z dalšího odkladu zákonné úpravy státní zástupčí služby hrozí státní pokladně na Slovensku a v Podkarpatské Rusi nenahraditelné škody.
V Praze, dne 24. června 1932.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
Ministr financí:
Dr. Trapl v. r..