Preliminované částky zařaděné do rozpočtu na rok 1932 jsou ještě nižší (náklad na ně činil by: 3,310.600 Kč).

Uváží-li se počet sporů prokuraturami ročně vedených a jich peněžní hodnota (punktum), dále agenda nesporná jimi obstarávaná (dobrá zdání, smlouvy, pozůstalosti a odkazy atd.), která jest stejně silna jako procesní, jakož i ohromná agenda exekuční, vyrovnací a konkursní, možno a nutno bezpečně tvrditi, že právní zastupování a poskytování právní porady jest takto státu i právním podmětům požívajícím zastoupení prokuraturami obstaráváno co nejlevněji a nejhospodárněji (srv. výkaz agendy níže).

Levnost zástupčí služby státní jest umožněna hlavně její soustředěností pro všechny státní resorty, podniky, fondy a ústavy v celém státním území u několika velkých úřadů (finančních prokuratur), čímž jest umožněno obstarávati intervence, zejména u soudů, s daleko menším počtem úředníků a nižším nákladem, než by tomu bylo, kdyby zástupčí služba byla roztříštěna tak, že by každý resort resp. ministerstvo, státní podnik atd. musil si obstarávati tyto intervence sám. Jeden úředník prokuraturní súčastní se postupně více jednání (stání) u téhož soudu neb u několika soudů ve věcech různých resortů nebo podniků atd., které by jinak musily k těmto jednáním vysílati své zástupce, každý zvlášť pro sebe.

Avšak i ve věcném ohledu je největší předností instituce finančních prokuratur soustředěnost právního zastupování státu a jiných právních podmětů. Ona má především neocenitelné výhody pro strany a jich zástupce i pro soudy v tom, že jak strany tak i soudy jsou zbaveny pochybností o tom, kdo různé resorty a podniky státní a právní podměty státu co do právního zastupování na roveň postavené platně před soudy zastupuje, pokud se týče, komu jest doručovati soudní vyřízení. Nedostatek soustředění státní zástupčí služby jest právě v tomto směru citelnou vadou v oněch státech, ve kterých státní majetek a podniky atd. zastupují před soudy různé úřady a orgány.

Soustředění zástupčí služby státní má dále za následek jednotnost v jejím výkonu a specialisaci v příslušných agendách, a to nejen u prokuratur samotných, ale i - následkem povinného sudiště prokuratur v jich sídlech - i na straně soudů; ono umožňuje vyškolení pro tuto službu a routinovanost v jejím výkonu a konečně i jednotné její řízení a dohled k ní.

Předepsaná teoretická i praktická příprava pro službu prokuraturní, totiž doktorát práv, nejobsáhlejší zkouška praktická a pak ještě (u vyšších úředníků) zkouška advokátní u úředníků prokuraturních a dále možnost gremiálních porad uvnitř úřadu jsou dalšími bezpečnými zárukami pro úspěšné zastupování státních zájmů.

K tomu přistupuje další výhoda instituce finančních prokuratur, totiž že prokuratura jako celek má před soudy postavení a práva advokáta, takže může ji pravoplatně a v této její vlastnosti zastupovati kterýkoli její úředník, i když sám nemá zkoušky advokátní a celé doby přípravné advokátní prakse, a konečně i výhoda, že se smí resp. musí každý právní úředník prokuraturní věnovati výhradně jen službě prokuraturní a nesmí jiná právní zastupování přijímati, takže nemůže nikdy přijíti do kolise s jinými svými zájmy hmotnými.

O rozsahu a úspěchu činnosti finančních prokuratur budiž uvedeno několik sumárních dat z prokuratury pražské a brněnské za r. 1930.

U prokuratury pražské bylo:

Z těchto rozsudkem skončených sporů mělo pro finanční prokuraturu (ať byla žalobcem či žalovaným)

Pokud se týče peněžního rozsahu a výsledku skončených sporů, byl úhrn punkta (zažalovaných částek)

úhrn punkta všech r. 1930 vedených sporů (i s neukončenými a do r. 1931

přenesenými) byl:

Počítal-li by se honorář soukromých advokátů jen 5% punkta, činil by ze sporů pouze pražskou prokuraturou vedených (ze 200,000.000 Kč) = 10,000.000 Kč, mimo honoráře za nespornou agendu.

U prokuratury brněnské bylo

Z těchto rozsudkem skončených sporů mělo pro finanční prokuraturu (ať byla žalobcem či žalovaným) výsledek:

t. j. z úhrnného počtu 732 bylo ztraceno toliko asi 2,05%.

Pokud se týče peněžního rozsahu a výsledku skončených sporů, byl úhrn punkta (žalovaných částek)

úhrn punkta všech r. 1930 vedených sporů (i s neukončenými a do r. 1931 přenesenými) byl:

Tím jest instituce finančních prokuratur, jak se utvářela v zemích historických, a další její zachování i rozšíření na území Slovenska a Podkarpatské Rusi plně odůvodněno.

Novou organisaci jich pro celé státní území navrhuje vláda uskutečniti zákonem rámcovým a nařízeními vlády (služební instrukcí a zvláštními nařízeními) na jeho podkladě vydanými. Jak při zákonu, tak i při služební instrukci má býti za základ položena služební instrukce z r. 1898, č. 41 ř. z., dosud pro finanční prokuraturu v Praze a Brně platná, která se v celku osvědčila.

Zákona třeba jest proto, že finanční prokuratury nelze řaditi mezi úřady obstarávající jen správu hospodářskou bez jakékoli výsostné pravomoci (§ 94 ústavní listiny), že jejich působnost obsahuje úkony výsostné pravomoci státu, zřejmo je z toho, že mají zásadně obligátorně a výlučně (pokud nebudou stanoveny výjimky) zastupovati stát před soudy ve všech sporech a v soudním řízení vůbec pod sankcí jinaké zmatečnosti řízení, že přednosta jich má míti nejen pravomoc povahy výsostné ve věcech osobních (jmenování některého úřednictva), disciplinárních a režijních svého úřadu, ale i ve výkonu služby prokuraturní samotné (promíjeti soudní útraty podlehlým odpůrcům do jisté výše, uznávati v řízení pozůstalostním přihlášené pohledávky do určité výše atd.), dále že státní úřady jsou povinny podporovati finanční prokuratury v jich službě a j. Konečně mají tyto úřady - zastupujíce v určitých případech také zájmy veřejné nebo podávajíce posudky ve věcech veřejných - podíl na výkonu výsostné pravomoci státních úřadů.

Zákona třeba je též proto, že mají nyní nově - obligatorně zastupovati i země a okresy podobně jako stát, čímž bude doplněn zákon o organisaci politické správy ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n.

Forma rámcového zákona zvolena proto, že jeví se účelnějším, aby zákon stanovil pouze základy pro organisaci finančních prokuratur a vydání podrobnějších předpisů o jich činnosti přenechal vládě, jak připouští § 89 ústavní listiny, k čemuž třeba však dáti jí vzhledem na ustanovení § 55 ústavní listiny zákonný podklad. Tento postup bude míti totiž výhodu, že vláda bude moci i budoucně podle měnících se poměrů a potřeb prokuraturní službu a její rozsah blíže upravovati pouhým nařízením.

Zákon dává vládě za tím účelem pouze směrnice pro podrobnou úpravu.

K osnově zákona samotné se připomíná:

Co se především týče názvu finančních prokuratur, vyskytuje se sice v zákoně 29. dubna 1927, č. 64 Sb. z. a n. (§ 2) název “státní úřady zástupčí” (před tím již v zákoně č. 257/1921 Sb. z. a n.) a podobně i v zákonu z 27. srpna 1930, č. 131 Sb. z. a n. (§§ 3, 7 a 13), avšak tento souborný název zvolen byl jen proto, že v Bratislavě a v Užhorodě není dosud samostatných “finančních prokuratur”, jak bylo již svrchu řečeno. Poukazuje se ovšem k tomu, že dosavadní název “finanční prokuratury” jest úzký, ježto nezastupují pouze finanční resort, nýbrž všechny resorty státní správy. Přes to byl však v osnově tento název dodržen a to jednak z důvodu, že je to název již vžitý a všeobecně užívaný a odlišuje tyto úřady od jiných s podobnými názvy, na př. “generální prokuratura” podle zák. č. 201/1928 Sb. z. a n., o úpravě některých organisačních otázek v oboru soudnictví, nebo “vojenská prokuratura”, a jednak vzhledem na podřízenost jich ministerstvu financí. Název “státní zástupčí úřad” nerozlišoval by je zase zcela jasně od “státních zastupitelství”. Název “finanční prokuratura” podrželo také vládní nařízení z 15. července 1927, č. 103 Sb. z. a n., o úřednických kategoriích a úředních titulech.

Uvážiti jest konečně, že úkolem finančních prokuratur jest hlavně hájení majetkových zájmů státu před soudy, ať již je dotyčné státní jmění spravováno kterýmkoliv resortem, takže tu jde ve skutečnosti o finanční zájmy (ovšem soukromoprávní) státu.

Co se týká otázky, kterému resortu státní správy mají přináležeti, bylo navrhováno, aby finanční prokuratury jakožto státní advokatury byly podřízeny ministerstvu spravedlnosti nebo předsednictvu ministerské rady. Pro tuto otázku rozhodným jest zajisté jejich úkol, t. j. právní ochrana státního jmění. Ježto ochrana tohoto jmění zásadně náleží v obor působnosti ministerstva financí (srov. každoroční finanční zákon, zejm. ustanovení o zcizování a zatěžování státních nemovitostí, zákon podnikový č. 404/1922 Sb. z. a n. atd.), jest jen důsledno, aby úřady ty i nadále zůstaly včleněny v jeho resort a byly mu - ovšem jen po administrativní stránce - přímo podřízeny. Také nebyly proti jejich dosavadní podřízenosti tomuto ministerstvu žádné věcné námitky činěny.

K odůvodnění jednotlivých paragrafů osnovy zákona se uvádí:

K § 1. úkoly finančních prokuratur jsou zde vytknuty v podstatě shodně s dosavadní služební instrukcí platnou pro finanční prokuratury v Praze a Brně (§ 1, 15 A, B, C). Zastupování jimi bude se vztahovati i na státní závody, ústavy a zařízení prohlášené ve vl. nař. č. 206/1924 Sb. z. a n. a jeho doplňcích za podniky spravované podle zásad obchodního hospodaření na základě cit. zák. č. 404/1922 Sb. z. a n., ježto majetek těchto podniků náleží státu a podle § tohoto zákona nemá býti na právním zastoupení státního majetku ničeho měněno. Jiné podniky, ústavy, resp. fondy, pokud jsou v majetku státu, spadají pod pojem stát.

Zastupování státu před soudy [odst. 1., bod a) ] má býti v důsledku úvah svrchu naznačených pro veškerý státní majetek a podniky (ústavy; fondy) státu zásadně obligatorní (arg. slovo “povolané”), t. j. státní úřady nebo podniky (ústavy, fondy) nemohou ani samy před soudy jednati, ani nesmí svěřiti zastoupení advokátům soukromým. Ze zásady té stanoví výjimky § 2. osnovy, ovšem pouze ve prospěch zastupování státu úřady samotnými.

Soudy rozumějí se veškeré státní soudy, též rozhodčí (§ 95 ústavní listiny) i nejvyšší správní soud (viz dále vysvětlivky k § 2).

Kdežto pro zastupování státu před soudy platí zásada obligatorního zastupování finančními prokuraturami (pokud nebudou výjimky podle § 2), zastupují tyto podle § 1, bod b), stát před úřady pouze výjimečně a to na požádání příslušných úřadů (podniků atd.). Jinak zastupují stát před úřady státní úřady (podniky) v mezích své působnosti samy. I tu ovšem nesmí svěřiti zastupování snad advokátům (arg. totéž slovo “povolané”).

Ohledně podávání právních posudků a spolupůsobení při právních jednáních a jiných úkonech [odst. 1., písm. c) ] připouštějí se jakási omezení, jež ustanoví služební instrukce; míněna jsou zde omezující ustanovení dosavadní služební instrukce v § 15 C v odst. 1.-3., směřující k tomu, aby finanční prokuratury nebyly dotazy zbytečně zatěžovány a aby jim práce byla usnadněna.

Vedle právních jednání byly zde uvedeny právní úkony vůbec (na př. výpověď), které by heslem “právní jednání” nebyly kryty. Tak rozeznává i superrevisní komise pracující na konečné redakci občanského zákona.

Přední a hlavní úkol finančních prokuratur je právní zastupování státu. Které ještě jiné právnické osoby a jmění mají zastupovati, určuje osnova jednak přímo, t. j. země a okresy (odst. 2.), jednak nepřímo, zmocňujíc vládu, aby osobnosti a jmění ta určila (odst. 3.).

Zastupování zemí a okresů jakožto samostatných právních podmětů finančními prokuraturami jeví se jen logickým důsledkem a doplněním reformy politické správy a navrhuje se v odst. 2. z těchto důvodů:

Zemský president je předsedou zemského zastupitelstva a zemského výboru spravujícího jmění zemi náležející; on provádí usnesení obou sborů a zastupuje zemi jako právnickou osobu na venek; obdobně vykonává tyto funkce okresní hejtman (náčelník) u okresního zastupitelstva a výboru, resp. okresu jakožto právnické osoby. Zemské úřady vykonávají pak práva přísluševší zemským (správním) výborům, župním úřadům atd. a podobně okresní úřady vykonávají práva přísluševší zastupitelským okresům, silničním okresům atd. Budou-li tedy finanční prokuratury poskytovati právní pomoc zemím a okresům, budou ji v prvé řadě poskytovati opět státním orgánům. Při dnešním stavu platí však jiné předpisy pro zastupování státního jmění a jiné pro zastupování jmění zemí a okresů, ač v čele správy jmění těch stojí státní orgánové. Vyžaduje tedy jednotnost a zjednodušení úřadování u zemských i okresních úřadů, aby finanční prokuratury zastupovaly jmění zemí a okresů právě tak jako jmění státu. Tím stanou se též země a okresy účastny svrchu naznačených výhod zastupování těmito úřady, zejména jeho levnosti a úspěšnosti při specialisaci právní agendy prokuraturní.

Zastupování toto musí býti i pro země a okresy zásadně obligatorní (slovo “povolané” v odst. 2.) a jednotné, nikoliv fakultativní tak, aby snad některé soudní záležitosti projednávala finanční prokuratura a jiné byly svěřovány advokátům z povolání, čímž by trpělo úřadování zemských i okresních úřadů a zbytečně se ztěžovalo.

Navrhovanou zde reformou přispěje se tudíž ku zjednodušení a jednotnosti v úřadování zemských a okresních úřadů i ku zlevnění zemské a okresní správy, na čemž má stát, země i okresy eminentní zájem.

Rozumí se, že zastupování zemí a okresů vztahuje se též na ústavy, podniky a fondy a pod. v majetku zemí neb okresů. Dosud vymáhaly finanční prokuratury v Praze a Brně na základě zvláštních povolení jen náklady za ošetřování v zemských ústavech zdravotních pro příslušné zemské fondy.

Následkem zastupování okresů finančními prokuraturami by bylo, že podle § 75, odst. 2., jur. normy platné v zemích historických, měly by okresy v těchto zemích svůj obecný soud napříště v sídle příslušné finanční prokuratury (§ 74 cit. jur. normy). Ježto tato změna soudní příslušnosti nebyla by pro okresy vhodnou a také pro soudy v sídlech finančních prokuratur znamenala by nové pracovní zatížení, byla zařazena do 2. odst. věta, která má tuto změnu soudního fora vyloučiti (srov. §§ 23 a 25 zák. čl. I/1911).