Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

6. zasedání.

Tisk 854.

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí se Smlouvou o úpravě otázek vyplývajících ze stanovení hranice mezi republikou Československou a republikou Polskou (hraničním statutem), podepsanou v Gdyni dne 24. září 1931 a se Závěrečným protokolem z téhož dne.

Určení státní hranice vyznačením jejího průběhu v přírodě mezníky a zabezpečením polohy mezníků mapovými a číselnými doklady bylo by neúplné, kdyby nebylo doplněno smluvní úpravou otázek právní a hospodářské povahy, vzniklých rozhraničením nebo s ním souvisících. Na hranici s Polskem bylo na tuto úpravu v přímém styku obou účastněných států pamatováno jednak článkem 37 čsl.-polské smlouvy o otázkách právních a finančních (č. 56 Sb. z. a n. z r. 1926), jednak prohlášeními, která učinila delimitační komise v protokolech sepsaných při skončení svých prací (příloha T statutu). Ve věci zahájená jednání prodloužila se některými překážkami více rázu formálního nežli věcného. Byly jimi dílem odchylné názory na to, jakým způsobem mají býti řešeny otázky povahy hospodářské nevyskytnuvší se na jiných hranicích, dílem junktim učiněný polskou stranou mezi podpisem hraničního statutu a sjednáním úmluvy o pěninské cestě a o usnadnění styku v pohraničním území Dunajce a úmluvy o usnadnění letoviskového a turistického ruchu na Popradě v okolí lázní Źegiestów, a dále s tímto junktimem souvisící s čsl. strany učiněná podmínka současného podpisu úmluvy o voroplavbě.

Příznivého výsledku bylo dosaženo vsunutím ustanovení hlavy XII. do hraničního statutu a zařaděním prováděcích předpisů k nim do závěrečného protokolu a současným podpisem právě zmíněného souboru úmluv.

K jednotlivým ustanovením hraničního statutu se podotýká toto:

Hlava I (čl. 1-4), pojednávající o stanovení a dokumentaci státní hranice a o postupu při možných nejasnostech těchto dokladů, je doplněna opisem delimitačních protokolů (příloha I) obsahujících mimo usnesení Konference Velvyslanců, jež byla podkladem delimitace, v krátkosti i přehled o složení a výsledku činnosti mezinárodní rozhraničovací komise, jakož i některá její rozhodnutí rázu povšechného.

V hlavě II (čl. 5-16) jsou řešeny otázky týkající se veřejných cest a mostů na hranici. Jde tu o cesty a mosty hranicí napříč přeťaté a o tak zv. hraniční cesty, jimiž hranice probíhá po délce. Takových hraničních cest, jež delimitační komise tvořily všude tam, kde je oba státy nezbytně potřebovaly k dosažení přilehlých pozemků nebo k dalšímu spojení po vlastním území, je na okrouhle 1000 km dlouhé čsl.-polské hranici značný počet a proto bylo nutné věnovati jim zvláštní pozornost.

U cest hranicí napříč přeťatých (čl. 5) šlo jen o jich udržování, u cest hraničních však i o úpravu jich užívání (čl. 10-12). Poněvadž by bylo technicky nesnadno proveditelné udržovati hraniční cesty podle jich příslušnosti ku státním územím, pamatuje se na vhodné úpravy jednotlivých případů přímou dohodou těch, kdož jsou k tomu povinni (čl. 6 a 8). V těchto dohodách půjde hlavně o určení udržovacích hranic napříč hraničních cest tak, aby každá strana udržovala určitý díl v celé šířce a u hraničních mostů pak - pokud to bude výhodné - o udržování celého mostu jednou stranou za příspěvku strany druhé.

Ježto není dobře myslitelné, aby na hraničních cestách a mostech platily různé předpisy silniční policie podle příslušnosti jich částí k tomu neb onomu státu, pamatuje článek 9 na jich jednotnou úpravu.

Ustanovení o zrušování hraničních cest (čl. 7), o občasných přehlídkách hraničních mostů (čl. 13), o mýtních právech a poplatcích na hraničních cestách, mostech a převozech (čl. 14), o zřizování takových nových komunikací a objektů (čl. 15), jakož i o přímém styku úřadů (čl. 16), odpovídají oboustranným zájmům.

Při úpravě právních poměrů na hraničních tocích (hlava III, čl.17-37) byla - mimo zabezpečení obecného užívání vody (čl. 17) -zvláštní péče věnována zajištění a evidenci dosavadních vodních práv souvisících s vodními díly na uvedených tocích a na tocích hranicí přeťatých, a to jak se zřetelem na soukromoprávní ujednání o užívání vody a na povinnosti služebností a závazky plynoucí z těchto práv, tak i na ochranu zájmů veřejných a zájmů osob jichž se to týká (čl. 18-21, 23-26, 30 a 31).

Ustanovení čl. 22 a 29, jež odpovídají zásadám našeho vodního zákona, mají zabezpečiti dosavadní meliorace pozemků k hranici přilehlých, nebo umožniti meliorace takových pozemků v budoucnu.

Předpisy o udělování nových vodních práv a o vodoprávním řízení na hranici představují, bez porušení výsostních práv (čl. 32), pokus o vytvoření jakéhosi mezinárodního vodního práva stanovením zásady, že všechny vodoprávní věci na hraničních tocích - s výjimkou trestních věcí - budou vyřizovány jen dohodou vodoprávních úřadů obou států, a v případech, kdy dohody nebude dosaženo, že bude přistoupeno k rozhodčímu řízení, dále, že se stranám na území jednoho státu přiznává co do práva jak materielního tak i procesuálního totéž postavení jako stranám vlastním a konečně tím, že se vodní práva, o něž jde, budou zapisovati do vodních knih obou států (čl. 33 a 34).

Pokyny sjednané v článku 27 a 28 mají usnadniti vodohospodářské podnikání na hranici, zameziti jednostranná opatření na úkor druhého státu a urychliti správní řízení. K tomu sluší ještě poznamenati, že prohlášení o uskutečňování vodních staveb (čl. 28, odst. 1) nezavazuje ani jeden ani druhý stát k tomu, aby jejich stavbu finančně podporoval.

Přímý styk úřadů (čl. 35 a 37) a jich vzájemná podpora (čl. 36) byly sjednány v zájmu administrativním.

Na čsl.-polské hranici provozuje se dosud dosti čilá voroplavba a proto bylo na její smluvní úpravu pamatováno v hlavě IV (čl. 38-51), kterou čsl. zájmy byly náležitě zabezpečeny.

Nejdůležitější cestou pro naše vory jsou řeky Poprad a Dunajec, po kterých se plaví až do Marcinkowic pod Nowym Sązcem, kde se dříví většinou předává polským podnikatelům nebo překládá na železnici. Československé osazenstvo dopravuje nyní tyto vory až k místům, kde státní hranice tyto řeky na trvalo opouští. Další doprovod obstarává osazenstvo polské. Toto uspořádání je pro naše zájemníky nevýhodné, ježto zvětšuje dopravní náklady a prodlužuje dobu plavby. Výhodné dopravy bylo dosaženo sjednáním čsl.-polské úmluvy o voroplavbě, podepsané současně s hraničním statutem, kterou se zatím na patnáct let dovoluje plaviti vory s čsl. osazenstvem až do Marcinkowic, čímž byla získána i příležitost lepšího výdělku našim voroplavcům, usazeným v oblasti jmenovaných dvou řek. Ustanovením této úmluvy byly již přizpůsobeny přílohy II, III a IV, doplňující statut o voroplavbě na hraničních vodách.

Je všeobecnou zvyklostí, že si státy pro povodí řek protékajících jich územím sdělují údaje o vodních stavech, stavech ledů, o velikosti srážek a pod., potřebné k odvrácení nebezpečí velkých vod nebo k účelům regulačním. V zájmu těchto potřeb byla sjednána ustanovení hlavy V (čl. 52-54).

Rybářské věci byly s Polskem již dříve upraveny úmluvou o rybolovu a ochraně ryb v hraničních vodách a ve vodách jejich povodí (č. 109 Sb. z. a n. z r. 1931) a proto se hraniční statut v hlavě VI (čl. 55 a 56) omezuje jen na zdůraznění territoriální příslušnosti při výkonu rybářského práva v hraničních tocích a na výpočet otázek, jež úmluvy o výkonu rybářství v těchto tocích mají řešiti.

Ustanovení hlavy VII (čl. 57) o honitbě na hranici je pouhým zdůrazněním principu státní svrchovanosti.

Přímá blízkost některých částí Košicko-bohumínské dráhy a dráhy Nowy Sącz-Orlov ku státní hranici dala popud k řešení některých otázek souvisících se stavební činností poblíž hranice, dotýkajících se zájmů železnic na území státu druhého a s bezpečností jich provozu (hlava VIII, čl. 58 a 59). Případ, o nějž jde v čl. 59, odst. 5 vyplynul z nesprávnosti katastrální mapy.

Ve vodních tocích částí hranic, které sledují bývalou mezinárodní hranici rakousko-německou a haličsko-uherskou, byla hranicí, a to nepohyblivou, prvotně určená střední čára těchto toků. Ježto tyto toky časem změnily svoji polohu, přeměnila se na mnoha místech hranice mokrá v suchou. Předpokladem změny hranice nepohyblivé v pohyblivou bývalo by její přeložení do nynějších středních čar toků, což by podmiňovalo větší počet výměn státních území. Ježto pro tyto mnohdy značnější výměny nebylo vhodných kompensací, rozhodla se delimitační komise po bedlivém uvážení této okolnosti a prospěchů vyplývajících z pohyblivosti a nepohyblivosti hranice pro oba státy a jejich pohraniční obyvatelstvo, pro nepohyblivost ve všech tocích (hlava IX, čl. 60 a 61).

K čl. 60 sluší připomenouti, že se v něm toliko uvádí usnesení delimitační komise, stanovící tuto nepohyblivost a určující polohu hranice ve vodních tocích. Aby při praktickém používání tohoto usnesení delimitační komise nedošlo k různým výkladům, pořídila tato komise mapové doplňky k polním náčrtkům (čl.2), ve kterých průběh hranice ve všech význačnějších tocích podrobně vyšetřila a zajistila číselnými údaji, jež pro budoucnost budou v těchto případech rozhodující.

Ustanovení čl. 61 odpovídá zájmu pohraničního obyvatelstva na obecném užívání vody hraničních toků, které by časem na některých místech bez usnadnění překročení hranice bylo ohroženo.

Jako na jiných hranicích, tak i na hranici s Polskem bylo snahou československých vyjednavačů sjednati, pro ochranu a udržování hraničních znaků a měřických značek, zajišťujících průběh hranice, tytéž zásady, jaké obsahují předpisy našeho zákona o státních hranicích (č. 245 Sb. z. a n. z r. 1921). Této snaze plně odpovídají ustanovení hlavy X (čl. 62 až 71).

K určení udržovacích úseků (čl. 67) sluší podotknouti, že zde, se zřetelem na značnou odlehlost většího dílu hranice od komunikací a obtíže, jež se vyskytují v území, kterým probíhá, tedy v zájmu účelnosti a hospodárnosti, bylo upuštěno od obvyklého uspořádání, jež ukládá oběma státům, aby samy pečovaly o udržování znaků osazených zcela na vlastním území. Z těchto důvodů a se zřetelem na značnou délku hranice stanoví se v hlavě XI (čl. 72 a 73) pro občasné přehlídky doba tří let.

Při administrativních pochůzkách, prováděných delimitační komisí, zdůrazňovalo pohraniční obyvatelstvo, zejména na Slovensku a na Podkarpatské Rusi, že při ohospodařování svých polí, pastvin a lesů je v mnohých případech odvislo od používání cest vedoucích po území druhého státu a upozorňovalo, že by v některých krajinách pastevnictví bez umožnění napájení dobytka na druhé straně hranice, nemohlo prováděti. Těmto životním zájmům obyvatelstva plně odpovídají hospodářské úlevy sjednané v hlavě XII (čl. 74-77) a s těmito souvisící prováděcí předpisy pojaté do závěrečného protokolu smlouvy. Upozorňuje se, že protokol citovaný v odst. 1 tohoto zápisu, sepsaný v Praze dne 7. XII. 1926 bude uveřejněn ve Věstníku ministerstva financí.

Celní a pasové úlevy, obsažené v hlavě XIII (čl. 78 a 79) byly sjednány pro snazší úřední činnost a technické podnikání na hranici.

K závěrečným ustanovením (hlava XIV, čl. 80-83) se podotýká, že při složení ratifikací hraničního statutu bude po dohodě s ministerstvem veřejných prací a ministerstvem vnitra vyměněno prohlášení obou smluvních stran, že čl. 80 statutu platí i pro změnu kompetence úřadů zmíněných v čl. 66, 69 a 72, po případě i v jiných článcích statutu, pokud je v nich určitý úřad jmenován.

Čl. 82 vyhovuje obecné snaze řešiti sporné případy arbitráží.

Předkládaná smlouva, ač se v několika ustanoveních týká přímo hraniční čáry a hranice, neobsahuje ustanovení, jimiž by se měnilo státní území, a proto není k jejímu schválení potřebí souhlasu Národního shromáždění ve formě ústavního zákona. Za to má řadu ustanovení, z nichž pro stát a jeho občany vyplynou závazky, jež je kvalifikovati jako břemena ve smyslu § 64 ústavní listiny, takže vyžaduje přece jen souhlasu Národního shromáždění, byť i ne ve formě ústavního zákona. Udělením tohoto souhlasu bude zároveň splněna podmínka vyžadovaná zákonem ze dne 10. října 1930, čís. 151 Sb. z. a n., o úpravě právních a hospodářských poměrů v pohraničních územích, aby byla vnitrostátně účinna i ta ustanovení smlouvy, která se odchylují od dosavadních právních předpisů. Jsou to zejména ustanovení, obsažená v článcích 6., 8., 18., odst. 1. a 3., 21., 24., 28., odst. 2., bod c), 29., 30., odst. 1., 33., odst. 2.-5. a 7., 34., 40., 41., 44., 45., 56., 59., odst. 1.-4., 62., odst. 4., 63., 64. a 82.

Z uvedených důvodů předkládá vláda smlouvu Národnímu shromáždění k projevení souhlasu a po stránce formální projevuje přání, aby tato smlouva byla v obou sněmovnách přikázána výboru ústavně-právnímu a zahraničnímu s tím, aby tyto výbory o ní podaly zprávy v době nejkratší.

V Praze, dne 8. července 1932.

Předseda vlády:
Udržal v. r.

MEZI

A

(HRANIČNÍ STATUT.)

Po ukončení prací mezinárodní rozhraničovací komise československo-polské, pověřené podle rozhodnutí Konference Velvyslanců ze dne 5. a 9. srpna 1920, dále ze dne 3. srpna 1922 a ze dne 22. května 1924 stanovením hranice československo-polské, President Republiky Československé a President Republiky Polské ve snaze upraviti otázky vyplývající ze stanovení této hranice dohodli se, že sjednají smlouvu zmíněnou v článku VIII delimitačního protokolu ze dne 12. října 1927 (hranice na Těšínsku, Oravě a Spiši) a článku VII delimitačního protokolu ze dne 12. října 1927 (ostatní části československo-polské hranice). Za tímto účelem jmenovali svými zmocněnci:

President Republiky Československé:

Inženýra Václava Roubíka,

přednostu odboru ministerstva veřejných prací,

a

President Republiky Polské:

Profesora Doktora Walery-ho Goetla,

delegáta Polské vlády v polsko-československých hraničních jednáních,

kteří, sdělivše si navzájem své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, dohodli se na těchto ustanoveních:

Státní hranice mezi Republikou Československou a Republikou Polskou byla v letech 1920-1927 na místě určena, vymezníkována a zaměřena mezinárodní rozhraničovací komisí. Výsledky stanovení a zaměření obsaženy jsou ve třech souhlasných dokumentárních dílech uvedených v článcích IV delimitačních protokolů ze dne 12. října 1927; opisy těchto protokolů jsou připojeny k této smlouvě (příloha I). Zmíněná dokumentární díla jsou uložena po jednom exempláři v archivu Konference Velvyslanců a u vlád obou Smluvních Států.

1. Pokud dokumentární díla uvedená v článku 1 neurčují průběh hraniční čáry ve všech podrobnostech, rozhodují výsledky zaměření vyznačené v polních náčrtcích.

2. Tyto polní náčrtky, pořízené při rozhraničování společně odborníky Smluvních Států a jimi jakož i komisary těchto států a presidentem mezinárodní rozhraničovací komise československo-polské podepsané, jsou uloženy v Republice Československé v ministerstvu veřejných prací v Praze, v Republice Polské v ministerstvu veřejných prací ve Varšavě.

1. Nesouhlasí-li popis hranice a mapy dokumentárního díla s polními náčrtky, rozhodují polní náčrtky.

2. Nesouhlasí-li polní náčrtky s měrami vyšetřenými na místě, ač hraniční znaky nebyly přemístěny aniž na nich bylo co měněno, rozhodují výsledky místního přezkoušení. V takovém případě bude sepsán protokol doložený podle okolností i polním náčrtkem vyznačujícím zjištěný stav, jak uvedeno v článku 68.

Hraniční čára na povrchu zemském ohraničuje též výsostní oblast pod i nad zemí.

Smluvní Státy budou pečovati o to, aby veřejné cesty přecházející státní hranici a otevřené v té které době jako místa přestupu celní a pasovou kontrolou (celní cesty), nebo jako místa přestupu pro všeobecný pohraniční styk dovolený mimo celní cesty, byly i s objekty v jich průběhu udržovány ve stavu odpovídajícím potřebám dopravy těmi, kdož jsou k tomu povinni podle předpisů platných v dotčeném státě nebo z jiného titulu.

Smluvní Státy budou pečovati o to, aby veřejné cesty jichž střední čára tvoří státní hranici (hraniční cesty), byly společně udržovány těmi, kdož jsou k tomu podle předpisů platných v dotčeném státě nebo z jiného titulu povinni, a to potud, pokud budou celními cestami nebo pokud budou otevřeny jako místa přestupu pro všeobecný pohraniční styk, dovolený mimo celní cesty. Ti, kdož jsou k tomu povinni, nechť se dohodnou o jednotném udržování těchto cest v náležitém stavu a o rozdělení nákladů.

Hraniční cesty, kterých nebude nadále potřebí, mohou býti zrušeny jen po vzájemné dohodě; v těch případech bude hraniční označení příslušné přemístěno.

Silniční objekty, položené z části v jednom, z části v druhém státním území (hraniční mosty a pod.), budou udržovány jak uvedeno v článku 5, případně 6. Ti, kdož jsou k tomu povinni, nechť se dohodnou o jednotném udržování těchto objektů v náležitém stavu a o rozdělení nákladů, při čemž udržování může býti přeneseno na jednoho z nich.

O dopravě na hraničních cestách a na hraničních mostech (silniční policie) sjednají Smluvní Státy zvláštní úmluvu.

1. Hraničních cest možno v celé šíři používati bez průkazu opravňujícího k přestupu hranice.

2. Úředníci a nižší zaměstnanci, konající podle svého pravidelného služebního určení veřejnou bezpečnostní, hraniční strážní, celní, poštovní nebo telegrafní službu, jakož i polní a lesní stráže, mohou choditi i jezditi po hraničních cestách v celé šíři ve služebním oděvu a patří-li k tomu poboční zbraň, též s touto a při výkonu své služby též se střelnou zbraní; nesmějí však mimo území svého státu konati úřední jednání bez zvláštního dorozumění Smluvních Států.

Oddílům branné moci obou států a vojensky ozbrojeným osobám není dovoleno používati hraničních cest - s výjimkou osob uvedených v článku 10., odstavec 2. Jednotlivým vojenským osobám ve stejnokroji jest dovoleno používati hraničních cest jen tehdy, nejsou-li ozbrojeny.

Dopravuje-li se zboží po hraničních cestách mezi různými místy téhož státu po polovici cesty ležící mimo území tohoto státu, bude posuzováno tak, jakoby bylo dopravováno uvnitř tohoto státu.

Periodické přehlídky hraničních mostů provede každý z obou států podle svých předpisů i na části mostu, která jest na území druhého státu; o zahájení a o výsledku těchto přehlídek bude uvědoměn příslušný úřad druhého státu.

Nová mýtní práva mohou býti zřízena, nové mýtní poplatky nebo jiné poplatky za používání hraničních cest, mostů a převozů zavedeny, dosavadní poplatky změněny nebo zrušeny a jich vybírání prodlouženo jen v dohodě příslušných úřadů Smluvních Států.

Nové cesty, nové mosty a převozy všeho druhu přes hranici mohou býti zřizovány jen v dohodě příslušných úřadů Smluvních Států.

Státní nebo samosprávné úřady v obou státech, udržující hraniční cesty a hraniční mosty jakož i provádějící jejich přestavbu nebo novostavbu, mohou si v těchto věcech navzájem přímo dopisovati.

1. Tam, kde vodními toky probíhá státní hranice po délce toku (hraniční toky), jest dovoleno bez povolení druhého státu užívati vody ke koupání, mytí, praní, napájení a plavení zvířat, ježdění loďkami jakož i čerpati vodu ručními přístroji pro potřeby domácího hospodářství.

2. V částech koryta hraničního toku ležících na území vlastního státu jest zájemníkům dovoleno dobývati pro vlastní potřebu kal, zemi, písek, štěrk, kámen, led a rostliny na místech příslušným úřadem vykázaných, a to podle pokynů tohoto úřadu a bez povolení druhého státu.

3. Při užívání vody podle odstavce 1 a 2 není však dovoleno vstoupiti na břeh ležící na území státu druhého bez povolení příslušných úřadů tohoto státu.

1. Nabytá vodní práva a k nim patřící vodní díla na hraničních tocích nebo na tocích hranicí přeťatých - na těchto potud, pokud jsou hranicí dotčena - jakož i vodní práva na hranici vůbec budou oběma státy uznána, budou-li prokázána úředními doklady do dvou let ode dne účinnosti této smlouvy.

2. Ustanovení odstavce 1 bude použito též na vodoprávní povolení udělená před účinností této smlouvy i tehdy, není-li dotčené vodní dílo ještě vybudováno, bylo-li však se stavbou již započato nebo bude-li stavba ve lhůtě konsensem předepsané zahájena a bude-li v obou případech ve stavbě řádně pokračováno.

3. Nebudou-li dány předpoklady odstavce 1 nebo 2, nebudou vodní práva uznána a vyžadují nového propůjčení podle ustanovení části III této hlavy.

Povinnosti udržovati vodní dílo, služebnosti a jiné závazky vyplývající z vodních práv uvedených v článku 18 trvají bez ohledu na to, že osoby zavázané nebo oprávněné, nebo příslušné vodní dílo jsou na území různých států.

Dosavadní soukromoprávní ujednání o užívání vody mezi majiteli vodních děl a osobami třetími zůstávají v platnosti, byť i se jeden ze zúčastněných ocitl stanovením hranice na území druhého státu, nejsou-li tato ujednání v rozporu se zákonnými předpisy jednoho ze Smluvních Států.

Smluvní Státy zařídí, aby do tří let od účinnosti této smlouvy byly podle vlastních vodoprávních předpisů doplněny nebo provedeny ve vodních knihách zápisy vodních práv a vodních děl zmíněných v článku 18 a aby úřadem ověřené opisy těchto zápisů byly odevzdány příslušnému vodoprávnímu úřadu druhého státu.

Vlastníci níže položených pozemků jsou povinni za dosavadních podmínek přijímati z území druhého státu povrchové vody tekoucí přirozeně i mimo stálé vodní toky, jakož i drenážní vody.

Smluvní Státy budou pečovati o to, aby byly plněny všechny závazky vyplývající z vodních práv, která budou uznána podle této smlouvy.

Není-li řádně zajištěno udržování některého veřejným zájmům sloužícího díla na hraničním toku nebo na toku hranicí přeťatém -na tomto pokud dílo jest hranicí dotčeno - (na příklad udržování provedených regulací, mostů a pod.), nebo není-li se zřetelem na stanovení hranice toto udržování podle původního konsensu již účelně proveditelné, rozhodnou příslušné úřady v každém jednotlivém případě o udržování nebo změně takového díla, a to podle ustanovení části III této hlavy.

Příslušné úřady Smluvních Států přiznají, po předchozí dohodě, majitelům děl uvedených v článku 18, odstavce 1 a 2, úlevy potřebné pro přestup státní hranice k obsluze a udržování zmíněných děl přípustné v mezích vlastních předpisů.

Smluvní Státy budou pečovati o to, aby byly přesně zachovávány podmínky konsensů vodoprávních děl na hraničních tocích, zvláště jde-li o znečišťováni vody.

Každý ze Smluvních Států má za šetření nabytých práv právo na polovici vody protékající hraničními toky.

1. Smluvní Státy budou podporovati stavby zajišťující hraniční toky a přilehlá inundační území proti škodám způsobovaným velkými vodami, dále stavby, jež slouží k odvodňování nebo k povodňování přilehlých území, sjednávají vodě odpad, zásobují pohraniční obce vodou a konečně stavby jichž účelem jest využíti vodní síly hraničních toků.

2. Aby bylo umožněno účelné provádění vodních staveb uvedených v odstavci 1, budou se oba státy říditi těmito zásadami: