(2) Prémiová reserva buď počítána pro konec běžného pojistného období. Částky na prémie do té doby ještě dlužné buďte odečteny.

§ 142.

Majetkoprávní nároky pojistníkovy ze smlouvy o životním pojištění, pokud a dokud může s nimi nakládati, podléhají exekuci ve prospěch jeho věřitelů.

§ 143.

(1) Nároky se zabavují doručením exekučního povolení pojistiteli podle předpisů exekučního práva platných pro zabavení peněžitých pohledávek vůbec, svědčí-li však pojistka majiteli nebo doručiteli, podle předpisů exekučního práva, platných pro zabavení životních pojistek svědčících majiteli nebo doručiteli.

(2) Zástavní právo tím nabyté vztahuje se na veškeré majetkoprávní nároky pojistníkovy z pojistné smlouvy, nebyla-li povolená exekuce obmezena na jednotlivé nároky.

§ 144.

(1) Zpeněžení zabavených nároků pojistníkových provede se tím, že se pohledávka přikáže k vybrání.

(2) Přikázání toto zmocňuje vymáhajícího věřitele obzvláště žádati jménem dlužníka od pojistitele odkup a zaplacení odkupní sumy.

§ 145.

(1) Vede-li se na pojistný nárok exekuce nebo prohlásí-li se na jmění pojistníkovo konkurs, může obmyšlený jménem označený s přivolením pojistníkovým za náhradu odkupní sumy vymáhajícímu věřiteli nebo konkursní podstatě vstoupiti místo pojistníka v pojistnou smlouvu.

(2) Není-li obmyšlený vůbec nebo jménem označen, mají totéž právo manžel a děti pojistníkovy.

(3) Vstup se provede oznámením pojistiteli; vstoupiti lze toliko do měsíce po tom, kdy se dověděl ke vstupu oprávněný o zabavení nebo kdy byl prohlášen konkurs.

§ 146.

I když svědčí pojistka majiteli nebo doručiteli, může pojistitel odepříti plnění majiteli nebo doručiteli, není-li jeho oprávnění prokázáno. Bezelstný pojistitel se osvobozuje, plní-li majiteli nebo doručiteli.

§ 147.

(1) Při lidovém pojištění neplatí předpisy §§ 1, 28, 29, 132 a § 139, odst. 2.

(2) Prémií nelze soudně vymáhati.

(3) Pojistitel je pro neplacení prémií toliko tehdy prost závazku k plnění, dosáhl-li nedoplatek výše čtvrtletní prémie. Je-li tomu tak, platí smlouva za vypověděnou pojistníkem. Byly-li však prémie zaplaceny aspoň za dobu tří let, nastane přeměna pojištění v pojištění prémie prosté sama sebou (§ 137).

(4) Byla-li smlouva výpovědí pojistníkovou bez placení odbytného zrušena nebo na pojištění prémie prosté přeměněna, může pojistník do šesti měsíců od uplynutí dne, k němuž prémie byla placena, žádati podle § 140 za obnovu původní smlouvy.

§ 148.

(1) Ujednání, jež se odchylují od předpisů §§ 129 až 141, 145 až 147 nebo v případě § 139, odst. 1., od všeobecných pojistných podmínek v neprospěch pojistníka neb obmyšleného nebo osoby ke vstupu oprávněné, nemůže se pojistitel dovolávati.

(2) V pojistných podmínkách lze však se svolením dozorčího úřadu stanoviti jiný způsob přeměny v pojištění prémie prosté, než který je stanoven v §§ 136 a 137, jakož i jiný výpočet náhradní sumy, než který je stanoven v § 141.

DÍL ČTVRTÝ.

§ 149.

Při úrazovém pojištění je pojistitel povinen platiti ve smlouvě určený kapitál nebo důchod nebo poskytnouti jiné smluvené plnění, je-li postižen ten, na jehož osobu pojištění je sjednáno, úrazem způsobu ve smlouvě označeného.

§ 150.

(1) Pojištění lze sjednati proti úrazům, jež se přihodí pojistníkovi, nebo proti úrazům, jež se přihodí někomu jinému.

(2) Pojištění proti úrazům, jež se přihodí jiné osobě, platí v pochybnosti za sjednané na cizí účet. Pro toto pojištění buď užito přiměřeně předpisů §§ 69 až 71.

(3) Sjedná-li se pojištění proti úrazům, jež se přihodí jiné osobě, na vlastní účet, jest ku platnosti smlouvy potřeba písemného přivolení této jiné osoby. Pokud podle předpisů tohoto zákona jsou právně závažné vědomost a chování pojistníka, přihlíží se v tomto případě také k vědomosti a chování oné jiné osoby.

§ 151.

Jestliže se podnik, pro který bylo sjednáno hromadné pojištění, zcizí, propachtuje nebo jestliže jej převezme třetí osoba na základě podobného poměru, buď přiměřeně užito předpisů §§ 64 až 66.

§ 152.

Při pojištění kapitálu buď užito předpisů §§ 127 a 128 o pojištění ve prospěch osob třetích.

§ 153.

(1) Pojistitel je prost závazku plniti, přivodil-li úrazem postižený úraz úmyslně nebo hrubou nedbalostí. Totéž platí, je-li na vlastní účet sjednáno pojištění proti úrazům, které se přihodí jiné osobě, a přivodil-li pojistník úraz úmyslně protiprávním činem.

(2) Je-li při pojištění ve prospěch osoby třetí přivoděn úraz třetí osobou úmyslně protiprávním činem, platí, jako by třetí osoba nebyla označena.

§ 154.

Přípustno jest ujednati, že bude pojistitel prost závazku plniti, nastanou-li následky úrazu teprve po uplynutí jednoho roku nebo delšího období.

§ 155.

Pojistník je povinen, pokud možno, pečovati o odvrácení a zmenšení následků úrazu a zachovati se při tom podle pokynů pojistitelových, pokud se mu tím neukládá nic přesahujícího slušné meze.

§ 156.

(1) Náhrada je splatná čtrnácte dnů po ukončení léčení.

(2) Je-li dlužno platiti náhradu denní, lze pokaždé po uplynutí měsíce žádati splátku, jež odpovídá denní náhradě za uplynulý měsíc.

§ 157.

Předpisů § 58 o zjišťovacích nákladech, § 63 o nedostatku a pominutí zájmu na pojištění, § 130 o zvýšení nebezpečí a § 135, odst. 2., o povinnosti třetí osoby učiniti oznámení a dáti vysvětlení, buď přiměřeně užito.

§ 158.

Ujednání, jež se odchylují od předpisů §§ 153 až 157 v neprospěch pojistníka nebo třetí osoby, nemůže se pojistitel dovolávati.

DÍL PÁTÝ.

§ 159.

(1) Předpisům tohoto zákona podléhají pojistné smlouvy, které sjednávají pojišťovny po zákonu zřízené a k provozu připuštěné.

(2) Předpisy tohoto zákona se netýkají pojištění u zapsaných pokladen pomocných, zřízených podle zákona ze dne 16. července 1892, č. 202 ř. z., o zapsaných pokladnách pomocných, ani všelikého pojištění u kterýchkoliv nositelů veřejnoprávního pojištění (zaopatření) sociálního.

§ 160.

Předpisy tohoto zákona neplatí o námořském pojištění, o zajišťování a o pojištění kursovních ztrát a cenných papírů.

§ 161.

(1) Obmezení smluvní svobody, stanovená v tomto zákoně, neplatí pro dopravní pojištění, pro úvěrové pojištění a pro pojištění škod, při kterých pojištěné zájmy jsou označeny toliko podle druhu a teprve po svém vzniku se pojistiteli jednotlivě oznámí (běžné pojištění).

(2) Vládním nařízením může býti stanoveno, že obmezení smluvní svobody v tomto zákoně uvedená neplatí zcela nebo částečně pro nově vznikající pojistná odvětví nebo pro pojistné smlouvy, jež sjednávají zákonitě zřízené a k provozu připuštěné menší vzájemné pojišťovny nebo zemské vzájemné pojišťovny dobytka, které dostávají podpory z veřejných prostředků.

§ 162.

(1) Následující předpisy s příslušnými obmezeními smluvní svobody platí i pro pojistné poměry, které tu budou v den účinnosti tohoto zákona:

1. předpis § 29 o prodlení při placení následné prémie a předpis § 119, odst. 3., s ním souvislý. Tyto předpisy nevztahují se však ku prémii splatné přede dnem účinnosti tohoto zákona;

2. předpisy §§ 43 až 46 o oprávněních pojišťovacích agentů, avšak jen pokud v úvahu přicházejí právní jednání, jež byla provedena po dni účinnosti tohoto zákona; pak předpisy § 47, odst. 1., o významu vědomosti pojišťovacích agentů, pokud této vědomosti nabyli po dni účinnosti tohoto zákona; posléze předpis § 47, odst. 2.;

3. předpisy §§ 79 až 83 o pojištění budov proti ohni.

(2) Prodlouží-li se pojistný poměr po dni účinnosti tohoto zákona výslovně nebo mlčky (§ 18), budiž, počínajíc tímto prodloužením, na pokračující pojistný poměr užito předpisů tohoto zákona.

§ 163.

(1) Zákon ze dne 23. prosince 1917, č. 501 ř. z., o smlouvě pojistné, nařízení ministra vnitra ve shodě s ministrem práv ze dne 24. prosince 1917, č. 502 ř. z., týkající se zbavení platnosti obmezení smluvní svobody pro některé skupiny pojistných smluv, ustanovení §§ 1 a 2 nařízení vlády republiky Československé ze dne 9. prosince 1919, č. 652 Sb. z. a n., jímž se mění nařízení ministerstva spravedlnosti vydané ve shodě se zúčastněnými ministerstvy dne 28. prosince 1918, č. 102 Sb. z. a n., stran odložení účinnosti některých předpisů zákona o pojišťovací smlouvě, a ustanovení §§ 508 až 514 zák. čl. XXXVII/1875 se zrušují.

(2) Ustanovení §§ 465 až 507 zák. čl. XXXVII/1875, ve znění zákona ze dne 7. srpna 1925, č. 202 Sb. z. a n., kterým se mění některá ustanovení uherského obchodního zákona zák. čl. XXXVII/1875 o pojištění proti škodám a o životním pojištění, neplatí pro smlouvy podléhající tomuto zákonu.

§ 164.

(1) Tento zákon nabude účinnosti šest měsíců po vyhlášení. Již před tímto dnem lze provésti podle něho opatření, kterých je třeba ku včasnému provedení zákona.

(2) Zákon tento provedou ministři spravedlnosti a vnitra.

Dosavadní úprava soukromoprávních předpisů o pojišťování v Československu jest neuspokojivá. V zemích České a Moravskoslezské dosud platí zákon ze dne 23. prosince 1917, č. 501 ř. z., o smlouvě pojistné, pro smlouvy sjednané pojišťovnami po zákonu zřízenými a k provozu připuštěnými, pro smlouvy sjednané jinými pojistiteli pak §§ 1288 až 1291 obč. zákona. V zemích Slovenské a Podkarpatoruské je soukromé právo pojistné upraveno v druhé části obchodního zákona (titul 7.).

Zákon č. 501/1917 ř. z. nenabyl však v zemích České a Moravskoslezské dosud úplné účinnosti; účinnost celé řady jeho ustanovená byla odložena, již zákonem samým (§ 168) do 1. ledna 1919, opak nařízením ministerstva spravedlnosti ve shodě se zúčastněnými ministerstvy ze dne 28. prosince 1918, č. 102 Sb. z. a n., do 1. ledna 1920 a konečně vládním nařízením ze dne 9. prosince 1919, č. 652 Sb. z. a n., na den, který má býti později určen. Ustanovení, jichž účinnost byla takto odložena, tvoří více než polovinu obsahu zákona. Jsou to tyto předpisy: §§ 1 až 8, 13, odst. 1., §§ 17, 23, odst. 1. až 3., odst. 5. a 6., §§ 28 až 30, 33 až 35, 37, 38, 43 až 49, 50, odst. 2. a 3., §§ 51 až 57, 58, odst. 1. a 2., §§ 59 až 62, 69 až 71, 73 až 77, 79 až 86, 88 až 90, 93, 96 až 98, 99, věta 1., §§ 100 až 108, 111 až 121, 123, 124, odst. 3., 126, 130 až 131, 134 až 139, 141 až 146, 151 až 152, 154 až 156, 158 až 160. Důsledkem této kusé účinnosti zákona je, že také §§ 22, 42, 72, 87, 95, 110, 129, 153 a 163, obsahující předpisy o donucující moci některých ustanovení, platí dosud toliko pro část zákona nabyvší již účinnosti (srv. úvod § 167). Také nařízení ze dne 24. prosince 1917, č. 502 ř. z., jímž se zbavují platnosti obmezení smluvní svobody pro některé skupiny pojistných smluv, a nařízení ze dne 29. prosince 1917, č. 521 ř. z., jímž se stanoví některé změny nařízení ministerstev vnitra, práv, obchodu a financí ze dne 5. března 1896, č. 31 ř. z., o zakládání, zařízení a hospodaření pojišťoven (pojistného regulativu), jsou účinná v důsledku toho jen částečně.

Tímto stavem zákonodárství jsou postiženi především pojistníci, poněvadž mezi dosud neúčinnými předpisy zákona č. 501/1917 ř. z. je mnoho ustanovení, jež jsou vybavena mocí relativně donucující, t. j. takových, jež nelze smluvním ujednáním změniti v neprospěch pojistníka. Jsou to na př. předpisy o uzavření smlouvy pojistné, o údajích okolností nebezpečenství, o odstupu (§§ 1 až 6), některé předpisy o premii (§§ 23, 28 až 30), o zvýšení nebezpečí (§§ 33 až 35, 37), některé předpisy o pojišťovacích jednatelích (§§ 46 až 47), ve škodovém pojištění předpisy o zaviněném způsobení pojistné příhody, o zachraňovací povinnosti a zachraňovacím nákladu, o zápovědi změn po příhodě pojistné a zvláště o výpovědním právu po příhodě pojistné a přechodu náhradních nároků na pojistitele (§§ 55 až 57, 59, 61 až 62), v požárním pojištění předpisy o rozsahu pojištění souboru věcí a o změně místa věcí pojištěných (§ 75), a předpisy o rozvíření zástavního práva k budovám na náhradní pohledávku a o postavení zástavního věřitele při doložce o znovuzřízení (§§ 79 a 81). Při pojištění dobytka jsou to zvláště předpisy o týrání a zanedbání zvířete, o porážce z nouze, o výši náhrady, o právu výpovědi po příhodě pojistné, o přechodu nároků ze správy, o zcizení zvířete (§§ 102 až 108), při pojištění odpovědnostním předpisy o rozsahu závazku pojistitelova (§ 121), při životním pojištění předpisy o věku, zvýšení nebezpečí, odporovatelnosti pojištění, právu pojistníkově k výpovědi, sebevraždě, úmyslném usmrcení, přeměně pojištění na pojištění prémie prosté, odkupu, výplatě prémiové reservy, pojistkách svědčících majiteli a o lidovém pojištění (§§ 134 až 139, 141 až 146, 151 až 152), při úrazovém pojištění zejména předpisy o zaviněném přivodění úrazu (§ 158) a o zachraňovací povinnosti (§ 160).

Je ovšem pravda, že neblahé důsledky tohoto stavu zákonodárství jsou zmírněny tím, že do t. zv. všeobecných pojistných podmínek, jichž používají pojišťovny, byly převzaty mnohé předpisy zákona č. 501/1917 ř. z., které ještě účinnosti nenabyly, avšak zájem pojistníků vyžaduje, aby byli chráněni přímo zákonem, což bylo také zřejmým úmyslem zákonodárce při vydání zákona o smlouvě pojistné. Vedle zmíněných předpisů relativně donucujících jest tu ovšem zbytek předpisů dispositivních, zahrnujíc v to i všecky předpisy o pojištění dopravním, které lze smluvně měniti, které však budou též pravidelně obsahem pojistných podmínek (§ 10 pojistného regulativu).

Tím méně vyhovuje stav zákonodárství v zemích Slovenské a Podkarpatoruské. Jak již shora uvedeno, je tam soukromá smlouva pojistná upravena. obchodním zákonem (zák. čl. XXXVII/1875). Příslušné předpisy platí pro všecky pojistitele. V době vydání tohoto zákona bylo soukromé pojišťování ještě méně vyspělé než nyní a není proto divu, že příslušná ustanovení slovenského obchodního zákona již nevyhovují vývoji a potřebám hospodářského života.

Bylo-li lze v době popřevratové se přesunouti přes vadnost a kusost vylíčeného stavu, nutí dnešní nepříznivé hospodářské poměry k nápravě, při níž vstupují následkem hospodářské krise jí ohrožené zájmy pojistníků ještě více v popředí.

U nás byly sice poměrně brzo po státním převratu zahájeny práce směřující k novelisaci zákona o pojistné smlouvě, nejsou však a nemohly býti zcela skoncovány. Přichází tu v úvahu především souvislost s pracemi na novelisaci obchodního zákonodárství, kteréžto práce pro obsáhlost a důležitost látky v blízké době ukončeny býti nemohou. Vedle toho se připravují jiné velké kodifikace zákonné, jako zákon občanský, zákon knihovní, civilní řád soudní, exekuční zákon a pod., jež rovněž vyžadují ke svému účelnému vypracování dlouhé doby a zvláště i toho, aby byly mezi sebou v souladu, pokud jde o některé společné zásady, a aby ani ve svých podrobnějších předpisech neobsahovaly vzájemných rozporů. Je třeba, aby i konečná reforma zákona o smlouvě pojistné byla v souladu s uvedenými zásadami a vůbec s celkovou úpravou těchto započatých velkých zákonodárných prací.

Naproti tomu jest uvedení zmíněných, dosud neúčinných předpisů zákona o pojistné smlouvě v účinnost již tak naléhavé, že nelze až do oné doby odkládati řešení věci. Kdyby však, jak k tomu opravňuje § 168 zákona o pojistné smlouvě, ve znění vl. nař. č. 652/1919 Sb. z. a n., byly předpisy ty uvedeny v účinnost pouhým vládním nařízením, byla by ovšem zjednána zatímní náprava v zemích České a Moravskoslezské, avšak neutěšený právní stav v zemích Slovenské a Podkarpatoruské a disparita mezi oběma právními řády by potrvaly nadále.

Proto bylo nutno se rozhodnouti pro řešení rázu provisorního. Řešení to pozůstává v tom, že jednak zákon č. 501/1917 ř. z. má býti s některými podružnými změnami uveden úplně v účinnost, jednak působnost takto pozměněného zákona, rozšířena na zemi Slovenskou a Podkarpatoruskou. Řešení, pro něž z důvodu posléze uvedeného musila býti zvolena forma zákona, je přijatelné pro obě skupiny na pojišťování zúčastněné a nebude zajisté míti důsledků rušivých, poněvadž, jak již bylo podotčeno, bylo mnoho dosud neúčinných ustanovení zákona o pojistné smlouvě pojato do pojistných podmínek pojišťoven činných v celém území státním. Zvolená úprava pak je pro pojistníky ponejvíce jen výhodou, poněvadž se jejich ochraně zjednává zákonný podklad.

Zákon o pojistné smlouvě, jak je navržen, má tudíž býti sice řešením prozatímním, avšak při tom pevným podkladem pro dobu přechodnou.

Po stránce formální byla provedena beze změny obsahu celá řada změn textových a docílí se osnovou jednotného, autentického znění v jazyku státním; po stránce materielní byly provedeny jen změny nejnutnější, zvláště doplněny §§ 2 a 29 a vypuštěny §§ 82 až 86 o přímé ochraně zástavních věřitelů.

Jednotlivé důležitější změny v osnově provedené jsou tyto:

K § 2: V odst. 2., větě 1., byla vsunuta další podmínka, že pojistitel upozornil i na to, že by jinak (jestliže by totiž pojistník nepodal pro odchylky pojistky od svého návrhu, do měsíce odpor) platily odchylky za schválené. Novota tato je v zájmu pojistníka. Odst. 3. byl nahrazen novým zněním, při čemž na zásadách tohoto paragrafu nebylo nic měněno.

K § 12: Odst. 2. a 5. byly uvedeny ve shodu s § 81 osnovy zákona o soudní příslušnosti.

K § 23: T. zv. úhrnková prémie byla označena vžitým a případným výrazem "jediná prémie". Místo označení "další prémie" bylo užito již zde jako technického termínu výrazu "následná prémie".

K §§ 28, 29: V úvodě § 28 bylo dosavadní znění opraveno výslovným uvedením, že jde o prémii první anebo o prémii jedinou. Podobně v úvodu § 29 bylo vyjádřeno, že jde o prémii následnou. Tím bylo též docíleno shody s úpravou zvolenou v zákoně č. 202/1925 Sb. z. a n. § 29 byl ještě doplněn ustanovením, že po šesti měsících od splatnosti následné prémie platí smlouva za vypověděnou, jestliže pojistník nezaplatil prémii a jestliže se pojistitel nedomáhal placení tak, jak ustanovuje odst. 1., § 29. Jest důvodně míti za to, že v případech, kdy se obě strany po tak dlouhou dobu po splatnosti následné prémie zachovávají zcela nečinně, je v jejich zájmu, aby trvání pojištění a oboustranných závazků, z něho bylo ukončeno v přiměřené době a tak zabráněno dalším kolisím. Je možno, že pojistník, jehož pozornosti ušlo, že tu je platná pojistná smlouva (na př. dědic), uzavřel smlouvu pojistnou s jiným pojistitelem a že je tak jeho zájem na pojištění již jinak kryt.

Ustanovení odst. 4., § 29 se vztahuje zvláště na případy, kdy byla pojistníku dána dodatečná lhůta podle odst. 1., § 29 a kdy poté pojistitel nárok na prémii přece uplatní u soudu.

K § 30: Znění odstavce prvého bylo upraveno tak, aby bylo zřejmo, že jde také o to, aby pojistník vůbec nadále, t. j. za dobu následující po běžném období pojistném platil vyšší prémie, což nedocházelo ve znění dosavadním výrazu.

K § 33: Před paragraf byla vložena rubrika: "Zvýšení nebezpečí", jež byla dosud zařazena omylem teprve před § 34. Rubrika ta se vztahuje k ustanovením §§ 33 až 37.

K § 41: Zde je stanoveno právo pojistníkovo na splátku náhradní sumy. Podle souvislosti a dosavadního výkladu náleží však takové právo nejen pojistníku, nýbrž i jiné osobě, jež má právo na pojistitelovo plnění. Byl proto text přiměřeně upraven a zvláště nahrazeno slovo "pojistník" širším výrazem "oprávněný". V souvislosti s tím byl přiměřeně upraven i § 42.

K § 79: Dosavadní znění druhé věty odst. 1. bylo pozměněno a citace byla vypuštěna. Ustanoveními exekučního práva se tu míní předpis § 290. č. 2, zákona ze dne 27. května 1896, č. 79 ř. z., a shodný předpis § 41, č. 2, čl. VI., zákona ze dne 19. ledna 1928, č. 23 Sb. z. a n. Odst. 3. byl doplněn ustanovením o útratách zprávy, převzatým z dosavadního § 85.

K dosavadním §§ 82 až 86: Přímá ochrana hypotékárních věřitelů, obsažená dosud v §§ 82 až 86 zákona č. 501/1917 ř. z., ovšem dosud neúčinných, nebyla do osnovy pojata a tím vyhrazena smluvní úpravě účastníků. Osnova přihlíží tu k výsledku jednání třetího sjezdu právníků československých v Bratislavě v roce 1930. Ustanovení tato jsou v právnické literatuře označována jako vadná, ježto jsou v rozporu se zásadami obligačního práva a ježto jejich přesné dodržování v některých případech, zvláště tam, kde pojistník pro své obmyslné chování pozbyl nároků ze smlouvy, by mohlo míti snadno v zápětí příkré nespravedlnosti. Ostatně je o nájmy reálních věřitelů s dostatek postaráno ustanoveními o jejich nepřímé ochraně a možností úvěrového pojištění.

Číslování §§ 87 a násl., převzatých v podstatě z platného zákona o pojistné smlouvě, bylo ovšem v důsledku vypuštění §§ 82 až 86 pozměněno.

K § 119 (dosavadní § 124): V odst. 2., větě 1., byla citace § 20 c. ř. s. vypuštěna. a znění přiměřeně upraveno. Ustanoveními civilního řádu soudního v textu dotčenými se míní předpis § 20 zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 113 ř. z., a předpis § 88, odst. 3., zák. čl. I/1911.

K § 143 (dosavadní § 148): V odst. 1. byly vypuštěny citace a znění přiměřeně upraveno. Ustanoveními exekučního práva v novém textu odst. 1. uvedenými se míní §§ 294 a 296 zákona ze dne 27. května 1896, č. 79 ř. z., a shodné předpisy §§ 45 a 47, čl. VI. zákona ze dne 19. ledna 1928, č. 23 Sb. z. a n.

K § 159 (dosavadní § 164): Podle dosavadního znění odst. 2., § 164 se netýká zákon všelikých pojistných poměrů nositelů pojištění veřejného práva. Osnova tu užívá obratu: "všelikého pojištění u kterýchkoli nositeli veřejnoprávního pojištění (zaopatření) sociálního". Tím má dojíti zejména výrazu, že se zákon nevztahuje ani na pojištění u některých ústavů, které nejsou jinak nositeli veřejnoprávního pojištění, pokud toto pojištění je podle zvláštního zákonného předpisu náhradou za pojištění veřejnoprávní (jako je tomu na př. právě u zapsaných pokladen pomocných, zmíněných v úvodě odst. 2., vzhledem k § 29 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 184/1928 Sb. z. a n.), ani na připojištění podle § 128, odst. 2., zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 184/1928 Sb. z. a n., nebo podle §§ 122 až 123 zákona č. 26/1929 Sb. z. a n. Výraz "zaopatření" uvedený v závorce má zachytiti případy, kdy jde o vynětí určitých osob z pojistné povinnosti při úrazovém pojištění (srv. čl. III. zákona č. 207/1919 Sb. z. a n.) a při pensijním pojištění (srv. § 2 zákona č. 26/1929 Sb. z. a n.).

Dosavadní dodatek, o smlouvách o náhradu sjednaných s pojišťovnami v oboru pensijního pojištění zřízenců, se vypouští, ježto se stal bezpředmětným vzhledem k ustanovení § 65 zákona ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n., kterým se mění některá ustanovení zákona o pensijním pojištění.

K § 161 (dosavadní § 166): Znění odst. 2. bylo upraveno shodně s našimi ústavními předpisy.

K § 162 (dosavadní § 168): Byl vypuštěn předpis o účinnosti a přesunut až do § 164 osnovy. Jako druhý odstavec bylo uvedeno přiměřeně upravené ustanovení dosavadního § 169:

V novém § 163 se zrušuje zákon č. 501/1917 ř. z. a vzhledem k § 160 osnovy i předpisy slovenského obchodního zákona o zajišťování. Ustanovení §§ 463 až 464 slov. obchod. zákona byla ponechána v platnosti vzhledem k jejich všeobecnému dosahu. Ustanovení §§ 465 až 507 slov. obch. zák. pak musila býti ponechána v platnosti pro smlouvy jiných pojistitelů, nežli pojišťoven řádně zřízených a k provozu připuštěných (viz § 159 osnovy).

Provedení tohoto zákona si podle povahy věci nevyžádá nijakých mimořádných nákladů a není proto třeba žádných zvláštních opatření o zajištění úhrady.

Vláda vyslovuje přání, aby tato osnova zákona byla v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázána výboru ústavně-právnímu, aby o ní podal zprávu v době co nejkratší.

V Praze, dne 22. července 1932.

Předseda vlády:
Udržal v. r.

Ministr spravedlnosti:
Dr Meissner v. r.