Článek 15.

Je dohoda o tam, že smluvní země si navzájem vyhražují právo sjednati odděleně mezi sebou zvláštní dohody na ochranu živnostenského vlastnictví, pokud takové dohody neodporují ustanovením této úmluvy.

Článek 16.

Země, které se nesúčastnily této úmluvy, budou moci přistoupiti k ní, jestliže o to požádají.

O tomto přístupu bude diplomatickou cestou zpravena vláda Švýcarského spolkového státu, která pak zpraví všechny ostatní vlády.

Přistupující země přistoupí s plným právním účinkem ke všem ustanovením a bude připuštěna ke všem výhodám, které jsou sjednány v této úmluvě; přístup nabude účinnosti za měsíc potom, kdy vláda Švýcarského spolkového státu zaslala ostatním zemím unie oznámení, neudala-li přistupující země datum pozdější.

Článek 16 b.

Smluvní země mají právo přistoupiti kdykoliv k této úmluvě za své osady, državy, odvislá území a protektoráty nebo území spravovaná podle mandátu Společnosti národů, nebo za některá z nich.

Za tím účelem mohou buď učiniti všeobecné prohlášení, podle něhož jsou zahrnuty do přístupu veškeré jejich kolonie, državy, odvislá území, protektoráty a území uvedená v odstavci 1., nebo mohou výslovně jmenovati ty, které jsou v něm zahrnuty, nebo mohou uvésti jen ty, které jsou z něho vyloučeny.

Toto prohlášení bude oznámeno písemně vládě Švýcarského spolkového státu, která o něm zpraví všechny ostatní vlády.

Smluvní země budou moci za týchž podmínek vypověděti úmluvu za své osady, državy, odvislá území, protektoráty nebo území uvedená v odstavci 1. nebo za některá z nich.

Článek 17.

Aby byly provedeny vzájemné závazky obsažené v této úmluvě, vyžaduje se, pokud toho je třeba, aby byly splněny formality a ustanovení předepsané ústavními zákony těch smluvních zemí, které jsou povinny je provésti; zavazují se učiniti tak v době co nejkratší.

Článek 17 b.

Úmluva bude platit na neurčitou dobu až do uplynutí jednoho roku ode dne, kdy bude dána výpověď.

Tato výpověď bude poslána vládě Švýcarského spolkového státu a nabude účinnosti jen pro tu zemi, která ji dala; pro ostatní smluvní země zůstane smlouva v platnosti.

Článek 18.

Tato úmluva bude ratifikována a ratifikace budou uloženy v Haagu nejpozději dne 1. května 1928. V zemích, které ji ratifikovaly, nabude účinnosti za měsíc po tomto datu. Kdyby však byla ratifikována dříve nejméně šesti zeměmi, nabyla by účinnosti v těchto zemích za měsíc poté, kdy by jim bylo vládou Švýcarského spolkového státu oznámeno uložení šesté ratifikace a pro země, které by ji ratifikovaly později, za měsíc po oznámení každé z těchto ratifikací.

Tato úmluva nahradí ve vztazích mezi státy, které ji budou ratifikovati, pařížskou unijní úmluvu z r. 1883, revidovanou ve Washingtoně dne 2. června 1911 a závěrečný protokol, které však zůstanou v účinnosti ve vztazích mezi zeměmi, které neratifikovaly tuto úmluvu.

Článek 19.

Tato úmluva bude podepsána v jediném exempláři, který bude uložen v archivu nizozemské vlády. Ověřený opis bude zaslán touto vládou všem vládám smluvních zemí.

Tomu na svědomí příslušní plnomocníci podepsali tuto úmluvu.

Dáno v Haagu v jediném exempláři, dne 6. listopadu 1925.

ZA NĚMECKO:

VIETINGHOFF.

v. SPECHT.

KLAUER.

ALBERT OSTERRIETH.

ZA AUSTRALII:

C. V. WATSON.

ZA RAKOUSKO:

Dr. CARL DUSCHANEK.

Dr. HANS FORTWÄNGLER.

ZA BELGII:

CAPITAINE.

LOUIS ANDRÉ.

THOMAS BRAUN.

D. COPPIETERS.

ZA SPOJENÉ STÁTY BRASILSKÉ:

J. A. BARBOZA CARNEIRO.

CARLOS AMERICO BARBOSA DE OLIVEIRA.

ZA KANADU:

FREDERICK H. PALMER.

ZA KUBU:

R. DE LA TORRE.

ZA DÁNSKO:

N. J. EHRENREICH HANSEN.

ZA SVOBODNÉ MĚSTO GDANSKO:

ST. KOŹMIŃSKI.

ZA REPUBLIKU DOMINIKÁNSKOU:

C. G. DE HASETH Cz.

ZA ŠPANĚLSKO:

SANTIAGO MENDEZ DE VIGO.

FERNANDO CABELLO LAPIEDRA.

JOSÉ GARCIA MONGE.

ZA ESTONSKO:

O. AARMANN.

ZA SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ:

THOMAS E. ROBERTSON.

WALLACE R. LANE.

JO. BAILY BROWN.

ZA FINSKO:

YRJÖ SAASTAMOINEN.

ZA FRANCII:

CH. DE MARCILLY.

MARCEL PLAISANT.

CH. DROUETS.

GEORGES MAILLARD.

ZA VELKOU BRITÁNII A SEVERNÍ IRSKO:

H. LLEWELLYN SMITH.

A. J. MARTIN.

A. BALFOUR.

ZA MAĎARSKO:

ELEMÉR DE POMPÉRY.

ZA SVOBODNÝ STÁT IRSKÝ:

G. O'KELLY DE GALLAGH.

ZA ITALII:

DOMENICO BARONE.

LETTERIO LABOCCETTA.

MARIO GHIRON.

ZA JAPONSKO:

S. SAKIKAWA.

N. ITO.

ZA MAROKO:

CH. DE MARCILLY.

ZA SPOJENÉ STÁTY MEXICKÉ:

JULIO POULAT.

ZA NORSKO:

B. WYLLER.

ZA NIZOZEMÍ:

J. ALINGH PRINS.

BIJLEVELD.

DIJCKMEESTER.

ZA POLSKO:

ST. KOŹMIŃSKI.

FRÉDÉRIC ZOLL.

ZA PORTUGALSKO:

BANDEIRA.

ZA KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ:

Dr. YANKO CHOUMANE.

MIHAILO PRÉDITCH.

ZA ŠVÉDSKO:

E. O. J. BJÖRKLUND.

H. HJERTÉN.

AXEL HASSELROT.

ZA ŠVÝCARSKO:

A. DE PURY.

W. KRAFT.

ZA SYRII A VELKÝ LIBANON:

CH. DE MARCILLY.

ZA ČESKOSLOVENSKO:

BARÁČEK.

Prof. Dr. KAREL HERMANN-OTAVSKÝ.

Ing. BOHUSLAV PAVLOUSEK.

ZA TUNIS:

CH. DE MARCILLY:

ZA TURECKO:

 

II. Madridská dohoda

ze dne 14. dubna 1891, o potlačování falešných údajů o původu zboží, revidovaná ve Washingtoně dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925.

Podepsaní, jsouce svými vládami řádně zmocněni, usnesli se společnou dohodou na tomto textu, který nahradí madridskou dohodu ze 14. dubna 1891, revidovanou ve Washingtoně dne 2. června 1911.

Článek 1.

Každý výrobek nesoucí falešný údaj o původu, v kterém jsou přímo nebo nepřímo označeny jako země původu některé smluvní země nebo některé místo ležící v některé ze smluvních zemí, bude zabaven při dovozu do každé z uvedených zemí.

K zabavení dojde rovněž v zemi, kde falešné označení původu bylo připojeno nebo v té zemi, kam byl dovezen výrobek, opatřený tímto falešným označením.

Nedovoluje-li zákonodárství některé země zabavení při dovozu bude zabavení nahrazeno zákazem dovozu.

Nedovoluje-li zákonodárství některé země zabavení ve vnitrozemí, bude toto zabavení nahrazeno žalobami a prostředky, které zákon této země zajišťuje ve stejném případě vlastním státním příslušníkům.

Nebude-li tu zvláštních předpisů, které by zabezpečovaly potlačení falešných údajů o původu, bude použito příslušných ustanovení zákonů o známkách a obchodních jménech.

Článek 2.

K zabavení dojde na žádost celního úřadu, který ihned zpraví účastníka, ať je to osoba fysická nebo právnická, aby, přeje-li si toho, mohl spraviti zabavení, které bylo vykonáno jen prozatímně. Státní zastupitelství nebo každý jiný příslušný úřad může však žádati o zabavení buď k návrhu poškozené strany, nebo z úřední povinnosti; řízení má pak svůj obvyklý průběh.

Úřady nebudou povinny prováděti zabavení v případě průvozu.

Článek 3.

Tato ustanovení nezabraňují prodávajícímu, aby uvedl své jméno nebo svou adresu na zboží, které pochází odjinud než ze země prodeje; v tomto případě musí však býti k této adrese či k tomuto jménu připojeno přesné a zřetelným písmem provedené označení země či místa výroby nebo těžby, nebo nějaký jiný údaj, který postačí k tomu, aby byl vyloučen všeliký omyl o skutečném původu zboží.

Článek 4.

Soudy každé země rozhodnou, která po jmenování se pro svou vlastnost druhových jmen vymykají ustanovením této dohody, krajinná označení původu vinařských produktů nespadají pod výhradu, stanovenou tímto článkem.

Článek 5.

Státy unie na ochranu průmyslového vlastnictví, které se nezúčastnily této dohody, budou moci, požádají-li o to, přistoupiti k ní ve formě předepsané článkem 16. hlavní úmluvy.

Ustanovení článku 16 b unijní úmluvy platí pro tuto dohodu.

Článek 6.

Tato dohoda bude ratifikována a ratifikace budou uloženy v Haagu nejpozději dne 1. května 1928.

V zemích, které ji ratifikovaly, nabude účinnosti za měsíc po tomto datu a bude míti tutéž platnost a totéž trvání jako hlavní dohoda. Kdyby však byla ratifikována dříve nejméně šesti zeměmi, nabyla by účinnosti v těchto zemích za měsíc poté, kdy by jim bylo vládou Švýcarského spolkového státu oznámeno uložení šesté ratifikace a v zemích, které by ji ratifikovaly později, za měsíc po oznámení každé z těchto ratifikací.

Tato dohoda nahradí ve vztazích mezi státy, které ji budou ratifikovati, dohodu sjednanou v Madridě dne 14. dubna 1891 a revidovanou ve Washingtoně dne 2. června 1911. Tato poslední dohoda zůstane však v účinnosti ve vztazích mezi zeměmi, které neratifikovaly tuto dohodu.

Tomu na svědomí příslušní zmocněnci podepsali tuto dohodu.

Dáno v Haagu v jediném exempláři dne 6. listopadu 1925.

ZA NĚMECKO:

VIETINGHOFF.

v. SPECHT.

KLAUER.

ALBERT OSTERRIETH.

ZA SPOJENÉ STÁTY BRASILSKÉ:

J. A. BARBOZA CARNEIRO.

CARLOS AMERICO BARBOSA DE OLIVEIRA.

ZA KUBU:

R. DE LA TORRE.

ZA SVOBODNÉ MĚSTO GDANSKO:

ST. KOŹMIŃSKI.

ZA ŠPANĚLSKO:

SANTIAGO MENDEZ DE VIGO.

FERNANDO CABELLO LAPIEDRA.

JOSÉ GARCIA MONGE.

ZA FRANCII:

CH. DE MARCILLY.

MARCEL PLAISANT.

CH. DROUETS.

GEORGES MAILLARD.

ZA VELKOU BRITANII A SEVERNÍ IRSKO:

H. LLEWELLYN SMITH.

A. J. MARTIN.

A. BALFOUR.

ZA MAROKO:

CH. DE MARGILLY.

ZA PORTUGALSKO:

BANDEIRA.

ZA ŠVÝCARSKO:

A. DE PURY.

W. KRAFT.

ZA SYRII A VELKÝ LIBANON:

CH. DE MARCILLY.

ZA ČESKOSLOVENSKO:

BARÁČEK.

Prof. Dr. KAREL HERMANN-OTAVSKÝ.

Ing. BOHUSLAV PAVLOUSEK.

ZA TUNIS:

CH. DE. MARCILLY.

 

III. Madridská dohoda

ze dne 14. dubna 1891 o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek, revidovaná v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtoně dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925.

Podepsaní, jsouce řádně zmocněni svými vládami, usnesli se společnou dohodou na následujícím textu, který nahradí dohodu madridskou ze 14. dubna 1891, revidovanou ve Washingtoně dne 2. června 1911, totiž:

Článek 1.

Příslušníci každé smluvní země budou si moci zajistiti ve všech ostatních zemích ochranu svých továrních nebo obchodních známek, zapsaných v zemi původu, tím způsobem, že ty známky přihlásí u mezinárodního úřadu v Bernu prostřednictvím úřadu řečené země původu.

Pro určení země původu platí příslušné ustanovení článku 6. hlavní unijní úmluvy na ochranu živnostenského vlastnictví.

Článek 2.

Příslušníkům smluvních zemí jsou na roveň postaveni ti poddaní neb občané zemí nepřistoupivších k této dohodě, kteří na území užší unie, vytvořené touto dohodou, vyhovují podmínkám stanoveným v článku 3. hlavní úmluvy.

Článek 3.

Každá žádost o zápis musí býti předložena na formuláři předepsaném v prováděcím předpisu a úřad země původu známky potvrdí, že údaje, které jsou obsaženy v těchto žádostech, shodují se s údaji národního rejstříku.

Jestliže přihlašovatel požaduje barvu jako rozlišovací znak své známky, bude povinen:

1. výslovně to prohlásiti a připojiti k své přihlášce poznámku udávající požadovanou barvu nebo sestavu barev;

2. připojiti ke své žádosti barevné otisky řečené známky, které budou přiloženy k oznámením, jež provede mezinárodní úřad. Počet těchto otisků bude stanoven prováděcím předpisem.

Mezinárodní úřad zapíše ihned do rejstříku známky přihlášené padle článku prvního. O tomto zápisu zpraví neprodleně jednotlivé úřady. Zapsané známky budou uveřejněny v periodickém listě, vydávaném mezinárodním úřadem a to podle údajů obsažených v žádosti o zápis a podle štočku dodaného přihlašovatelem.

Aby zapsané známky byly ve smluvních zemích uvedeny v obecnou známost, obdrží každý úřad zdarma od mezinárodního úřadu tolik exemplářů uvedené publikace, kolik jich bude žádati. Toto uveřejnění jest pokládati ve všech smluvních zemích za úplně dostačující a žádné jiné nesmí býti na přihlašovateli požadováno.

Článek 4.

Od té doby, kdy byl takto proveden zápis u mezinárodního úřadu, bude známka v každé smluvní zemi právě tak chráněna, jako kdyby tam byla bývala přímo přihlášena.

Každá známka, která byla mezinárodně zapsána, bude požívati prioritního práva stanoveného článkem 4. hlavní úmluvy, k čemuž nemusí býti splněny formality uvedené pod písmenem d) onoho článku.

Článek 4 b.

Když některá známka, zapsaná již v jedné nebo více smluvních zemích, byla později zapsána mezinárodním úřadem pro téhož majitele, nebo jeho právního nástupce, bude mezinárodní zápis pokládán za zápis, který nastoupil na místo dřívějších národních zápisů, avšak bez újmy práv nabytých těmito zápisy.

Článek 5.

V těch zemích, kde jejich zákony je k tomu zmocňují, mohou úřady, kterým mezinárodní úřad oznámí zápis některé známky, prohlásiti, že této známce nemůže býti poskytnuta ochrana na jejich území. Takové odmítnutí bude však možno učiniti jen za těch podmínek, které by podle hlavní úmluvy platily pro známku, přihlášenou k národnímu zápisu.

Úřady, které budou chtíti použíti tohoto oprávnění, musí svá odmítnutí s uvedením důvodů oznámiti mezinárodnímu úřadu, a to ve lhůtě stanovené jejich národním zákonem, nejpozději však před uplynutím roku, počítaje od mezinárodního zápisu známky.

Mezinárodní úřad zašle neprodleně úřadu země původu a majiteli známky, nebo jeho zástupci, byl-li mezinárodnímu úřadu oznámen řečeným úřadem, jedno vyhotovení odmítavého prohlášení, které mu bylo uvedeným způsobem oznámeno. Účastník bude míti tytéž právní prostředky, jako kdyby byl známku býval přihlásil sám přímo v zemi, kde ochrana byla odmítnuta.

O úřadech, které v uvedené lhůtě jednoho roku nepodají žádnou zprávu mezinárodnímu úřadu, bude se míti za to, že známku přijaly.

Článek 5 b.

Doklady o právu používati jistých součástí známky - jako jsou na př. znaky, štíty, portréty, vyznamenání, tituly, obchodní nebo osobní jména jiná než je jméno přihlašovatelovo, nebo jiné podobné nápisy - které by úřady smluvních zemí snad vyžadovaly, jsou osvobozeny od každého jiného potvrzení neb ověření, než je potvrzení neb ověření úřadem země původu.

Článek 5 c.

Mezinárodní úřad vydá za poplatek určený prováděcím předpisem každému, kdo o to požádá, opis údajů zapsaných v rejstříku o určité známce.

Může také za úplatu konati pátrání v mezinárodních známkách po dřívějších zápisech.

Článek 6.

Ochrana plynoucí ze zápisu u mezinárodního úřadu trvá dvacet let, počítaje od tohoto zápisu (s výhradou toho, co jest ustanoveno v článku 8. pro ten případ, že přihlašovatel zaplatí jen část mezinárodního poplatku); ochranu však nelze žádati pro známku, která již nepožívá zákonné ochrany v zemi původu.

Článek 7.

Zápis smí býti pokaždé obnoven, podle předpisů článku 1. až 3. na další období dvaceti let, počítaných od data obnovy.

Šest měsíců před uplynutím ochranné doby mezinárodní úřad připomene úřední upomínkou majiteli známky přesné datum, kdy tato lhůta uplyne.

Jestliže známka podaná k obnově předchozí přihlášky byla změněna ve své formě, mohou úřady odmítnouti zapsati ji jako obnovu a totéž právo mají v tom případě, nastane-li změna v údajích zboží, pro které má být známky užíváno, ačli účastník, byv mezinárodním úřadem zpraven o námitce, neprohlásí, že se zříká ochrany pro všechno jiné zboží než to, které bylo týmiž slovy udáno při dřívějším zápisu.

Když známka není připuštěna jako obnova, bude lze přece přihlédnouti k právům přednosti a jiným právům, kterých bylo nabyto dřívějším zápisem.

Článek 8.

Úřad země původu ustanoví podle svého uvážení a vybere pro sebe národní poplatek od majitele známky, o jejíž mezinárodní zápis se žádá.

Kromě tohoto poplatku bude vybírán (ve švýcarských francích) mezinárodní poplatek stopadesáti franků za první známku a po stu francích za každou další známku přihlášenou zároveň u mezinárodního úřadu pro téhož majitele.

Přihlašovatel může zaplatiti při mezinárodní přihlášce poplatek pouze sto franků za první známku a po sedmdesátipěti francích za každou další známku, přihlášenou zároveň s první známkou.

Použije-li přihlašovatel tohoto oprávnění, musí před uplynutím lhůty deseti let od mezinárodního zápisu zaplatiti u mezinárodního úřadu doplatek sedmdesátipěti franků za první známku a po padesáti francích za každou další známku přihlášenou zároveň s první známkou, jinak po uplynutí této lhůty ztratí výhodu svého zápisu. Šest měsíců před uplynutím této lhůty mezinárodní úřad připomene pro každý případ úřední upomínkou přihlašovateli přesné datum, kdy lhůta uplyne. Nebude-li doplatek zaplacen mezinárodnímu úřadu před uplynutím této lhůty, vymaže tento úřad známku, zpraví o tom úřady a uveřejní to ve svém listě.

Jestliže seznam zboží, o jehož ochranu se žádá, bude obsahovati více než sto slov, zapíše se známka teprve po zaplacení příplatku, který bude určen v prováděcím předpisu.

Roční výtěžek z jednotlivých příjmů za mezinárodní zápis po srážce společných výdajů, nutných k provedení této dohody, bude péčí mezinárodního úřadu rozdělen stejným dílem mezi smluvní země.

Jestliže některá země neratifikovala ještě tuto revidovanou dohodu v době, kdy nabyla účinnosti, bude míti až do dne svého pozdějšího přístupu nárok toliko na rozdělení přebytku příjmu, vypočítaného na základě dřívějších poplatků.

Článek 8 b.

Majitel mezinárodní známky může se kdykoliv zříci ochrany v jedné nebo více smluvních zemích tím, že podá příslušné prohlášení úřadu země původu známky; toto prohlášení zašle se mezinárodnímu úřadu, který o něm zpraví ty země, jichž se toto zřeknutí týče.

Článek 9.

Úřad země původu oznámí mezinárodnímu úřadu zrušení, výmazy, zřeknutí, převody a jiné změny nastalé v zápisu známky.

Mezinárodní úřad zapíše tyto změny do mezinárodního rejstříku, sám podá o nich zprávu úřadům smluvních zemí a uveřejní je ve svém listě.

Stejným způsobem bude postupováno, když vlastník známky požádá, aby byl obmezen seznam zboží, pro které je známka určena.

Za tyto úkony může být požadován poplatek, který bude určen prováděcím předpisem.

Dodatečného připojení nějakého nového zboží do seznamu může být dosaženo jen novou přihláškou učiněnou podle předpisů článku 3.

Připojení je na roveň postaveno nahrazení jednoho zboží jiným zbožím.

Článek 9 b.

Jestliže se známka, zapsaná v mezinárodním rejstříku, převede na osobu usedlou v některé jiné smluvní zemi, než v zemi původu známky, bude tento převod oznámen mezinárodnímu úřadu úřadem této země původu. Mezinárodní úřad, jakmile obdrží souhlas úřadu, k němuž přísluší nový majitel, zapíše převod do rejstříku, oznámí jej ostatním úřadům a uveřejní jej ve svém listě, při čemž podle možnosti uvede datum a číslo zápisu známky v její nové zemi původu.

Převod známky, zapsané v mezinárodním rejstříku na osobu, která není připuštěna k přihlášce mezinárodní známky, nebude zapsán do rejstříku.

Článek 9 c.

Předpisy článku 9. a 9. b o převodech nedotýkají se nijak těch zákonů smluvních zemí, které zakazují převod známky bez současného převodu živnostenského nebo obchodního závodu, jehož zboží známka vyznačuje.

Článek 10.

Úřady upraví společnou dohodou podrobnosti týkající se provedení této dohody.

Článek 11.

Země, které jsou členy unie na ochranu živnostenského vlastnictví a nesúčastnily se této dohody, budou moci, požádají-li o to, přistoupiti k ní ve formě předepsané hlavní úmluvou.

Jakmile mezinárodní úřad bude zpraven, že některá země nebo některá z jejích osad přistoupily k této dohodě, zašle podle článku 3. úřadu této země úhrnný seznam známek, které v té době budou požívati mezinárodní ochrany.

Toto oznámení zajistí zmíněným známkám výhody předchozích ustanovení na území přistupující země a uvede v běh jednoroční lhůtu, ve které súčastněný úřad může učiniti prohlášení, uvedené v článku 5.

Avšak každá země, přistupujíc k této dohodě, bude moci prohlásiti, že - s výhradou mezinárodních známek, které již dříve byly v této zemi předmětem totožného a dosud platného zápisu a které na žádost zájemců budou bez dalšího uznány - bude možno použíti této dohody jenom na ty známky, které budou zapsány počínaje dnem, kdy přístup nabude účinnosti.

Tímto prohlášením bude mezinárodní úřad zproštěn povinnosti zaslati shora uvedený úhrnný seznam známek. Podá toliko zprávu o těch známkách, pro které bude žádáno o výhodu výjimky stanovené v předchozím odstavci; žádost tato musí obsahovati potřebné údaje a musí býti podána ve lhůtě jednoho roku od přístupu nové země.

Článek 12.

Tato dohoda bude ratifikována a ratifikace budou uloženy v Haagu, nejpozději dne 1. května 1928.

Nabude účinnosti za měsíc po tomto datu a bude míti tutéž platnost a totéž trvání jako hlavní úmluva.

Tato dohoda nahradí ve vztazích mezi zeměmi, které ji budou ratifikovati, madridskou dohodu z r. 1891, revidovanou ve Washingtoně dne 2. června 1911. Tato poslední dohoda zůstane však v platnosti ve vztazích mezi zeměmi, které neratifikovaly tuto dohodu.

Tomuto na svědomí příslušní zmocněnci podepsali tuto dohodu.

Dáno v Haagu v jediném exempláři, dne 6. listopadu 1925.

ZA NĚMECKO:

VIETINGHOFF.

v. SPEGHT.

KLAUER.

ALBERT OSTERRIETH.

ZA RAKOUSKO:

Dr. CARL DUSCHANEK.

Dr. HANS FORTWÄNGLER.

ZA BELGII:

CAPITAINE.

LOUIS ANDRÉ.

THOMAS BRAUN.

D. COPPIETERS.

ZA SPOJENÉ STÁTY BRASILSKÉ:

J. A. BARBOZA CARNEIRO.

CARLOS AMERICO BARBOSA DE OLIVEIRA.

ZA KUBU:

R. DE LA TORRE.

ZA SVOBODNÉ MĚSTO GDANSKO:

ST. KOŹMIŃSKI.

ZA ŠPANĚLSKO:

SANTIAGO MENDEZ DE VIGO.

FERNANDO CABELLO LAPIEDRA.

JOSÉ GARCIA MONGE.

ZA FRANCII:

CH. DE MARCILLY.

MARCEL PLAISANT.

CH. DROUETS.

GEORGES MAILLARD.

ZA MAĎARSKO:

ELEMÉR DE POMPÉRY.

ZA ITALII:

DOMENICO BARONE.

LETTERIO LABOCCETTA.

MARIO GHIRON.

ZA MAROKO:

CH. DE MARCILLY.

ZA SPOJENÉ STÁTY MEXICKÉ:

JULIO POULAT.

ZA NIZOZEMÍ:

J. ALINGH PRINS.

BIJLEVELD.

DIJCKMEESTER.

ZA PORTUGALSKO:

BANDEIRA.

ZA KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ:

Dr. YANKO CHOUMANE.

MIHAILO PRÉDITCH.

ZA ŠVÝCARSKO:

A. DE PURY.

W. KRAFT.

ZA ČESKOSLOVENSKO:

BARÁČEK.

Prof. Dr. KAREL HERMANN-OTAVSKÝ.

Ing. BOHUSLAV PAVLOUSEK.

ZA TUNIS:

CH. DE MARCILLY.

ZA TURECKO: