pana Elemér de Pompéry,

předsedu patentního dvoru;

Jeho Veličenstvo Král Italský:

pana Domenico Barone,

státního radu;

pana Gustavo de Sanctis,

ředitele úřadu pro průmyslové vlastnictví;

pana inženýra Letterio Laboccetta;

pana Gino Olivetti,

poslance, generálního tajemníka svazu italského průmyslu;

pana profesora Mario Ghirona,

docenta práva živnostenského university římské;

Jeho Veličenstvo Císař Japonský:

pana Saichiro Sakikawa,

předsedu patentního úřadu;

pana Nobumi Ito;

Jeho Veličenstvo Sultán Marocký:

J. E. pana Chassain de Marcilly,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Francie v Haagu;

President Spojených Států Mexických:

pana Julia Poulata,

obchodního attaché mexického vyslanectví v Paříži;

Jeho Veličenstvo Král Norský:

pana Birger Gabriela Wyllera,

generálního ředitele úřadu pro živnostenské vlastnictví Norska;

Její Veličenstvo Královna Nizozemská:

pana Dra J. Alingh Prinse,

předsedu patentní rady, ředitele úřadu pro živnostenské vlastnictví;

pana Dra H. Bijlevelda,

bývalého ministra, člena poslanecké sněmovny, bývalého předsedu patentní rady, bývalého ředitele úřadu pro živnostenské vlastnictví;

pana Dra J. W. Dijckmeestera,

člena patentní rady;

President Republiky Polské:

pro Polsko:

J. E. pana Dra Stanislas KoĽmińskiho,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Polska v Haagu;

pana Dra Frédérica Zolla,

profesora university krakovské;

pro Svobodné Město Gdansko:

J. E. pana Dra Stanislas KoĽmińskiho,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Polska v Haagu;

President Republiky Portugalské:

J. E. pana A. C. de Sousa Santos Bandeira,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Portugalska v Haagu;

Jeho Veličenstvo Král Srbů, Chorvatů a Slovinců:

pana Dra Yanko Choumane,

předsedu úřadu pro ochranu živnostenského vlastnictví u ministerstva obchodu a průmyslu;

pana Mihailo Preditche,

tajemníka tohoto úřadu;

Jeho Veličenstvo Král Švédský:

pana generálního ředitele E. O. J.Björklunda,

přednostu úřadu patentního a registračního;

pana K. H. R. Hjerténa,

radu apelačniho soudu götského;

pana A. E. Hasselrota,

bývalého ředitele zmíněného úřadu, poradce ve věcech živnostenského vlastnictví;

Spolková Rada Spolkového Státu Švýcarského:

J. E. pana Arthura de Pury,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Švýcarska v Haagu;

pana Walthera Krafta,

ředitele spolkového úřadu pro duševní vlastnictví;

President Republiky Francouzské:

pro Státy Syrský a Velkolibanonský:

J. E. pana Chassain de Marcilly,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Francie v Haagu;

President Republiky Československé:

J. E. pana P. Baráčka,

inženýra, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Československa v Haagu;

pana Dra Karla Hermanna-Otavského,

profesora university pražské;

pana Bohuslava Pavlouska,

inženýra, místopředsedu patentního úřadu pražského;

Jeho Výsost Bey Tunisský:

J. E. pana Chassain de Marcilly,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Francie v Haagu;

President Republiky Turecké:

Mehmed Essada Beye,

chargé d'affaires Turecka v Haagu.

Tito vyměnivše si své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, shodli se na následujících článcích:

Článek 1.

Smluvní země tvoří unii na ochranu živnostenského vlastnictví.

Ochrana živnostenského vlastnictví týká se patentů na vynálezy, užitných vzorů, živnostenských vzorků a modelů, továrních či obchodních známek, obchodního jména, údajů o provenienci zboží nebo označení jeho původu, jakož i potlačování nekalé soutěže.

Živnostenské vlastnictví se rozumí v nejširším významu slova a vztahuje se nejen na průmysl či obchod ve vlastním smyslu slova, nýbrž také na obor průmyslových odvětví zemědělských (víno, obilí, tabákové listy, ovoce, dobytek atd.) a těžařských (nerosty, minerální vody atd.).

Mezi patenty na vynálezy jsou zahrnuty různé druhy živnostenských patentů, které jsou připuštěny zákonodárstvím smluvních zemí, jako na př. patenty na zavedení, patenty na zdokonalení, přídavkové patenty a přídavková potvrzení.

Článek 2.

Příslušníci každé smluvní země budou, pokud jde o ochranu živnostenského vlastnictví, požívati ve všech ostatních zemích unie těch výhod, které příslušné zákony poskytují či napříště poskytnou vlastním státním příslušníkům bez újmy práv, zvlášť stanovených touto smlouvou. Budou tudíž požívati téže ochrany jako tito státní příslušníci a téže právní pomoci proti všelikému zasahování do jejich práv, ovšem s výhradou, že splní podmínky a formality, uložené vlastním státním příslušníkům.

Avšak od příslušníků unie nesmí se nikterak vyžadovati, aby měli bydliště nebo závod v zemi, kde se o ochranu žádá, mají-li požívati některého práva živnostenského vlastnictví.

Výslovně jsou vyhraženy zákonné předpisy každé smluvní země o soudním a správním řízení a o příslušnosti, jakož i o volbě bydliště či o ustanovení zástupce, pokud by to vyžadovaly zákony o živnostenském vlastnictví.

Článek 3.

Příslušníkům smluvních zemí jsou naroveň postaveni ti příslušníci zemí nepatřících k unii, kteří mají v některé unijní zemi bydliště nebo skutečné a opravdové závady živnostenské neb obchodní.

Článek 4.

a) Kdo řádně přihlásí žádost o patent na vynález, o užitný vzor, o živnostenský vzorek neb model, o tovární neb obchodní známku v jedné ze smluvních zemí, nebo jeho právní nástupce, bude ve lhůtách níže uvedených požívati prioritního práva při přihlášce v ostatních zemích, ovšem s výhradou práv osob třetích.

b) Proto přihláška podaná v některé z ostatních zemí později, avšak před uplynutím těchto lhůt, nesmí pozbýti účinnosti skutečnostmi mezitím nastalými, jako zejména ne jinou přihláškou, uveřejněním vynálezu nebo jeho užíváním, dáním do prodeje exemplářů vzorku či modelu a užíváním známky.

c) Shora uvedené prioritní lhůty budou činiti dvanáct měsíců pro patenty na vynálezy a pro užitné vzory a šest měsíců pro živnostenské vzorky a modely a pro tovární či obchodní známky.

Tyto lhůty počnou běžeti ode dne, kdy byla podána první žádost v unijní zemi; den podání žádosti se nepočítá do lhůty.

Je-li poslední den lhůty zákonným svátkem v té zemi, kde se žádá o ochranu, prodlouží se lhůta na první všední den, který následuje.

d) Kdo chce uplatniti prioritu dřívější přihlášky, musí učiniti prohlášení, udávající datum a zemi této přihlášky. Každá země stanoví, kdy nejpozději takové prohlášení musí býti učiněno.

Tyto údaje budou uvedeny v publikacích, které vydává příslušný úřad, zejména pak v patentových listinách a v popisech k nim se vztahujících.

Smluvní země budou moci vyžadovati od toho, kdo činí prohlášení o prioritě, aby předložil opis přihlášky dříve podané (popis, výkresy atd.). Opis, o němž úřad obdrževší přihlášku potvrdí, že souhlasí s originálem, bude osvobozen od všelikého ověření, a v každém případě bude možno jej předložiti kdykoli ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy pozdější přihláška byla podána. Bude lze žádati, aby k němu bylo připojeno potvrzení tohoto úřadu o datu přihlášky a překlad.

Jiných formalit pro prioritní prohlášení nesmí býti vyžadováno v době podání žádosti. Každá smluvní země ustanoví, jaké následky vzejdou z opomenutí formalit, předepsaných tímto článkem; tyto následky nesmějí však přesahovati ztrátu prioritního práva.

Později bude možno vyžadovati i jiné průkazy.

e) Jestliže se v některé zemi přihlásí živnostenský vzorek neb model podle prioritního práva založeného na přihlášce užitného vzoru, bude tu platiti toliko prioritní lhůta stanovená pro živnostenské vzorky a modely.

Kromě toho je přípustno přihlásiti v některé zemi užitný vzor na základě prioritního práva založeného na padání žádosti o patent a naopak.

f) Jestliže se v žádosti o patent požaduje více priorit, nebo vyjde-li šetřením najevo, že žádost je souborná, musí úřad alespoň dovoliti žadateli, aby ji rozdělil za podmínek, které stanoví vnitřní zákonodárství, při čemž ponechá jako datum každé dílčí žádosti datum původní žádosti a zachová výhodu prioritního práva, jestliže jest tu takové právo.

Článek 4 b.

Patenty, přihlášené v jednotlivých smluvních zemích příslušníky unie, nebudou závislé na patentech, jichž bylo dosaženo pro týž vynález v jiných zemích, ať unijních, ať neunijních.

Tomuto ustanovení je třeba rozuměti beze všeho obmezení, jmenovitě v tom smyslu, že patenty přihlášené v prioritní lhůtě jsou samostatné jak v příčině důvodů neplatnosti a zániku, tak i v příčině zákonem stanoveného trvání.

Toto ustanovení se vztahuje na všechny patenty, které jsou v platnosti v době, kdy nabylo účinnosti.

Při přístupu nových zemí bude platiti totéž pro patenty, které jsou v platnosti na obojí straně v době přístupu.

Článek 5.

Doveze-li majitel patentu do země, kde byl patent udělen, předměty, vyrobené v některé zemi unie, nepřivodí to ztrátu patentu.

Avšak každá smluvní země smí učiniti potřebná zákonná opatření, aby zabránila zneužívání, které by mohlo vzejíti z výkonu výlučného práva, uděleného patentem, na př. jeho neužíváním.

Těmito opatřeními smí však býti stanovena ztráta patentu jen tehdy, když by povolení nucených licencí nepostačilo k zamezení takového zneužití.

V žádném případě však nesmí býti použito těchto opatření proti patentu před uplynutím nejméně tří let ode dne, kdy byl patent udělen a prokáže-li majitel patentu řádné omluvné důvody.

Ochrana živnostenských vzorků a modelů nemůže nijak zaniknouti proto, že byly dovezeny předměty shodné s těmi, které jsou chráněny.

Pro přiznání práva nebude vyžadováno, aby na výrobku byla nějaká značka nebo poznámka o zápisu.

Je-li v některé zemi užívání zapsané známky povinné, smí býti zápis zrušen jen po přiměřené lhůtě, a jenom tehdy, když účastník neospravedlní, proč známky neužíval.

Článek 5 b.

K zaplacení poplatků, stanovených pro zachování práv živnostenského vlastnictví, musí býti povoleno alespoň tříměsíční poshovění, a to tak, že bude zaplacen příplatek, jestliže jej národní zákonodárství ukládá.

Pokud jde o patenty na vynálezy, zavazují se kromě toho smluvní země, že buď prodlouží poshovění alespoň na šest měsíců nebo připustí obnovu patentu, který zanikl tím, že poplatky nebyly zaplaceny; tato opatření jsou podrobena podmínkám, které stanoví vnitrostátní zákonodárství.

Článek 5 c.

V žádné smluvní zemi nebude se pokládati za zásah do práv majitele patentu:

1. používá-li se na lodích ostatních unijních zemí patentovaných zařízení v lodním tělese, ve strojích, v lodní výstroji, přístrojích a v jiném příslušenství, když se tyto lodi dostanou na čas nebo nahodile do vad příslušné země, předpokládaje, že těchto předmětů se tu používá jenom pro potřeby lodní;

2. používá-li se patentovaných zařízení při stavbě nebo výkonu pozemních nebo leteckých vozidel, která náležejí ostatním unijním zemím, nebo součástí těchto vozidel, dostanou-li se na čas nebo náhodně do této země.

Článek 6.

Každá tovární nebo obchodní známka řádně zapsaná v zemi původu bude tak, jak jest, připuštěna k přihlášení a bude chráněna v ostatních zemích unie.

Nicméně smějí býti odmítnuty nebo prohlášeny za neplatné:

1. Známky, které mohou porušiti práva, jichž nabyly třetí osoby v té zemi, kde se žádá o ochranu.

2. Známky nemající rozlišovací povahy, nebo složené výhradně ze značek či údajů, které mohou v obchodě sloužiti k označování druhu, jakosti, množství, určení, ceny, místa původu zboží, nebo doby výroby, nebo staly se obvyklými v obecné mluvě či v loyálních a stálých obchodních zvyklostech země, kde se žádá o ochranu.

Při posuzování rozlišovací povahy známky bude třeba přihlížeti ke všem skutkovým okolnostem, zejména pak k době, po kterou se známky užívá.

3. Známky, které odporují dobrým mravům nebo veřejnému pořádku.

Rozumí se, že známka nesmí být pokládána za odporující veřejnému pořádku již pro ten jediný důvod, že se neshoduje s některým předpisem známkového práva, vyjímaje případ, kdy se tento předpis sám týká veřejného pořádku.

Za zemi původu bude pokládána:

Ta unijní země, kde přihlašovatel má skutečný a opravdový závod živnostenský či obchodní; nemá-li takového závadu, tedy ta unijní země, kde má své bydliště; nemá-li však svého bydliště v unii, tedy ta země, kam patří podle své státní příslušnosti, je-li příslušníkem některé unijní země.

V žádném případě nevzejde obnovením zápisu známky v zemi původu povinnost obnoviti zápis v ostatních unijních zemích, v nichž známka byla zapsána.

Výhoda priority zachovává se přihláškám známek, učiněným ve lhůtě podle článku 4. i tehdy, když zápis v zemi původu stal se teprve po uplynutí této lhůty.

Ustanovení odstavce 1. nevylučuje právo žádati na přihlašovateli potvrzení o řádném zápisu, které vydá příslušný úřad země původu; pro toto potvrzení nebude se však vyžadovati nijakého ověření.

Článek 6 b.

Smluvní země se zavazují, že odmítnou nebo zruší - buď z úřední povinnosti, jestliže to zákonodárství země dovoluje, nebo na žádost účastníkovu - zápis tovární či obchodní známky, která jest reprodukcí nebo zaměnitelným napodobením jiné známky, o které podle úsudku příslušného úřadu země zápisu je tam všeobecně známo, že je již známkou příslušníka jiné smluvní země a že se jí užívá pro zboží téhož nebo podobného druhu.

Lhůta nejméně tříletá musí být poskytnuta pro žádost o výmaz takových známek. Lhůta počne běžeti od dne zápisu známky.

Pro žádost o výmaz známek zapsaných obmyslně nebude stanovena lhůta.

Článek 6 c.

Smluvní země ujednávají, že odmítnou nebo zruší zápis a že vhodným opatřením zakáží, aby bez povolení příslušných míst bylo buď jako továrních nebo obchodních známek nebo jako částí těchto známek, užíváno znaků, praporů a jiných odznaků státní svrchovanosti smluvních zemí, jakož i úředních zkušebních, záručních a puncovních značek u nich zavedených, jakož i všeho, co jest s heraldického hlediska jejich napodobením.

Používati úředních zkušebních, záručních a puncovních značek jest zakázáno jen tehdy, jestliže známky, které je obsahují, jsou určeny k tomu, aby jich bylo používáno na zboží téhož nebo podobného druhu.

K provedení těchto ustanovení smluvní země ujednávají, že si navzájem oznámí prostřednictvím Mezinárodního úřadu v Bernu seznam odznaků státní svrchovanosti, úředních zkušebních, záručních a puncovních značek, které - jak si přejí či budou přáti -mají býti zcela nebo s určitým omezením dány pod ochranu tohoto článku; dále že se navzájem zpraví o všech pozdějších změnách, které nastanou v řečeném seznamu. Každá smluvní země dá v příhodné době obecenstvu k disposici seznamy, které jí byly oznámeny.

Každá země smí ve lhůtě dvanácti měsíců po obdržení seznamu zaslati příslušné zemi prostřednictvím Mezinárodního úřadu v Bernu své eventuelní námitky.

Pokud jde o státní odznaky všeobecně známé, bude přepisů obsažených v odstavci 1. použito jen na známky, které byly zapsány do rejstříku po podepsání této smlouvy.

Pokud jde o státní odznaky, které by nebyly všeobecně známy a o úřední a puncovní značky, bude lze použíti těchto předpisů jen na známky, které byly zapsány až po dvou měsících od obdržení oznámení uvedeného v odstavci 3.

V případě obmyslnosti smějí země dát vymazat i známky, které byly zapsány před podepsáním této smlouvy a obsahují státní odznaky, značky a puncovní značky.

Příslušníci každé země, jimž bylo dovoleno užívati státních odznaků, značek a puncovních značek jejich země, smějí jich užívat, i kdyby se podobaly odznakům a značkám jiné země.

Smluvní země se zavazují, že zakáží, aby bez dovolení bylo v obchodě užíváno státních znaků ostatních smluvních zemí, je-li takové užívání s to způsobiti omyl o původu zboží.

Předchozí ustanovení nepřekážejí zemím v tom, aby podle článku 6. odstavce 2, čís. 3, mohly odmítnouti nebo prohlásiti za neplatné známky, které nedovoleně obsahují znaky, prapory, vyznamenání a jiné odznaky státní nebo úřední a puncovní značky zavedené v některé unijní zemi.

Článek 7.

Povaha výrobku, na který má býti tovární nebo obchodní známka připojena, nemůže v žádném případě překážeti zápisu známky.

Článek 7 b.

Smluvní země se zavazují připustiti k přihlášení a chrániti známky náležející sdružením, jejichž existence neodporuje zákonu země původu a to i tehdy, když tato sdružení nemají živnostenského nebo obchodního závodu.

Každá země má však na vůli ustanoviti, za kterých zvláštních podmínek smí býti sdružení připuštěno k ochraně svých známek.

Článek 8.

Obchodní jméno bude chráněno ve všech zemích unie, aniž by tu bylo třeba přihlášky nebo zápisu, při čemž nerozhoduje, zdali jest částí tovární neb obchodní známky čili nic.

Článek 9.

Každý výrobek, který nese nedovoleně tovární neb obchodní známku nebo obchodní jméno, bude zabaven při dovozu do těch unijních zemí, ve kterých tato známka či toto obchodní jméno mají právo na zákonnou ochranu.

Zabavení bude vykonáno jak v zemi, kde se připojení proti právu stalo, tak i v zemi, kam výrobek byl dovezen.

K zabavení dojde podle vnitřního zákonodárství každé země, buď na návrh státního zastupitelstva nebo kteréhokoliv jiného příslušného úřadu, nebo na žádost súčastněné strany, ať je to osoba fysická nebo právnická.

Úřady nebudou povinny provésti zabavení v případě průvozu.

Jestliže zákonodárství některé země nedovoluje zabavení při dovozu, bude zabavení nahraženo zákazem dovozu nebo zabavením ve vnitrozemí.

Jestliže zákonodárství některé země nedovoluje zabavení při dovozu, ani zákaz dovozu ani zabavení ve vnitrozemí, budou tato opatření až do příslušné změny zákonodárství nahražena žalobami a prostředky, které zákon této země propůjčuje v stejném případě vlastním státním příslušníkům.

Článek 10.

Ustanovení předchozího článku budou se vztahovati na každý výrobek, který nese falešně jako označení původu jméno určitého místa, nebo určité země, jestliže toto označení bude připojeno k obchodnímu jménu smyšlenému neb vypůjčenému v podvodném úmyslu.

Ve všech případech bude za súčastněnou stranu uznán, ať je to osoba fysická nebo právnická, každý výrobce, továrník neb obchodník, který je účastněn na těžbě nebo výrobě tohoto výrobku nebo v obchodování s ním a má závod buď v místě falešně označeném jako místo původu nebo v krajině, kde toto místo leží, nebo v zemi falešně označené.

Článek 10 b.

Smluvní země jsou povinny zajistiti příslušníkům unie účinnou ochranu proti nekalé soutěži.

Nekalou soutěží je každá soutěžitelská činnost, která odporuje poctivým zvyklostem v živnosti či obchodě.

Zejména musí býti zakázány:

1. všeliké takové činy, které by mohly jakkoli způsobiti, že by zboží bylo zaměňováno se zbožím soutěžitelovým;

2. falešné údaje při provozování obchodu, které by mohly poškoditi dobrou pověst soutěžitelova zboží.

Článek 10 c.

Smluvní země se zavazují, že zajistí příslušníkům ostatních zemí unie vhodné zákonné prostředky, aby byly účinně potlačeny veškeré činy, uvedené v článcích 9., 10. a 10 b.

Zavazují se dále, že učiní opatření, aby svazům a sdružením, která zastupují příslušný průmysl a obchod a jejichž existence se nepříčí zákonům jejich země, bylo - pokud jde o potlačení činů označených v článcích 9., 10. a 10 b - dovoleno zakročovati u soudů nebo u správních úřadů a to v takové míře, v jaké to zákon země, kde se žádá o ochranu, dovoluje svazům a sdružením této země.

Článek 11.

Smluvní země udělí podle svého vnitřního zákonodárství patentovatelným vynálezům, užitným vzorům, živnostenským vzorkům a modelům, jakož i továrním či obchodním známkám dočasnou ochranu, pokud jde o výrobky, které budou vystaveny na mezinárodních výstavách úředních nebo úředně uznaných a pořádaných v některé z uvedených zemí.

Touto dočasnou ochranou nebudou prodlouženy lhůty článku 4. Bude-li později žádáno o prioritní právo, smí každá země ustanovit, aby lhůta počala běžeti ode dne, kdy výrobek byl vnesen do výstavy.

Každá země smí vyžadovati jakožto průkaz o totožnosti vystaveného předmětu a o datu jeho vnesení doklady, které uzná za nutné.

Článek 12.

Každá smluvní země se zavazuje, že zřídí zvláštní úřad pro živnostenské vlastnictví a ústřední přihláškový úřad, aby obecenstvu mohly býti oznamovány patenty na vynálezy, užitné vzory, živnostenské vzory nebo modely a tovární nebo obchodní známky.

Tento úřad bude vydávati úřední periodický list.

Článek 13.

Mezinárodní úřad zřízený v Bernu pod názvem "Mezinárodní úřad na ochranu živnostenského vlastnictví" je podřízen vysoké autoritě vlády Švýcarského spolkového státu, která upravuje jeho organisaci a bdí nad jeho činností.

Oficielním jazykem mezinárodního úřadu je francouzština.

Mezinárodní úřad soustřeďuje všeliké zprávy týkající se ochrany živnostenského vlastnictví, sbírá je a uveřejňuje. Koná obecně prospěšná studia, zajímající unii a rediguje podle spisů, které jsou mu dány k disposici jednotlivými úřady, periodický list ve francouzském jazyce o otázkách, které se týkají předmětu unie.

Čísla tohoto časopisu, jakož i veškeré spisy vydávané mezinárodním úřadem jsou rozdíleny úřadům unijních zemí podle počtu níže uvedených příspěvkových jednotek. Za další exempláře a spisy, o něž by vedle toho žádaly buď zmíněné úřady nebo společnosti či jednotlivci, bude se platiti zvlášť.

Mezinárodní úřad má v každé době býti k disposici unijním zemím, aby jim dodával zvláštní zprávy o otázkách mezinárodní správy živnostenského vlastnictví, kterých by mohly potřebovat. Ředitel mezinárodního úřadu sepíše každého roku zprávu o činnosti tohoto úřadu a zašle ji všem zemím unie.

Výdaje mezinárodního úřadu budou společně hraženy smluvními zeměmi. Až do nového nařízení nesmějí ročně přesahovati sumu stodvaceti tisíc švýcarských franků. Tuto sumu bude lze podle potřeby zvětšiti jednohlasným rozhodnutím některé z konferencí stanovených v článku 14.

Aby byl určen podíl každé země na této celkové sumě nákladů, jsou smluvní země jakož i ty země, které později k unii přistoupí rozděleny do šesti tříd, z nichž každá přispívá v poměru určitého počtu jednotek a to:

1. třída	25 jednotek
2. třída	20 jednotek
3. třída	15 jednotek
4. třída	10 jednotek
5. třída	5 jednotek
6. třída	3 jednotky.

Tyto koeficienty se znásobí počtem zemí v každé třídě a součet takto získaných součinů udává počet jednotek, kterým celkový výdaj musí býti dělen. Podíl udává částku výdajové jednotky.

Každá smluvní země určí při svém přístupu třídu, do které si přeje býti zařaděna.

Vláda Švýcarského spolkového státu bdí nad výdaji mezinárodního úřadu, dává potřebné zálohy a sestavuje roční účet, který bude zaslán všem ostatním vládám.

Článek 14.

Tato úmluva bude podrobena občasným revisím, aby v ní byly učiněny opravy k zdokonalení systému unie.

K tomu cíli budou se konati postupně v jednotlivých smluvních zemích konference delegátů těchto zemí.

Správa té země, kde má zasedati konference, připraví práce této konference s pomocí mezinárodního úřadu.

Ředitel mezinárodního úřadu má býti přítomen při konferenčních zasedáních a súčastniti se jednání bez hlasovacího práva.