Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

7. zasedání.

Tisk 918.

První vláda z návrhu ministra Habrmana uzákonila lidovýchovné zákony č. 67/1919 o kursech občanské výchovy a č. 430/1919 o veřejných knihovnách obecních. Tyto zákony mají nesmírnou důležitost zvláště v krajích, kde školní síť byla v začátcích a kde obyvatelstvo nemělo příležitosti se vzdělávat a národně i společensky se uvědomovat. Do minulého roku lidovýchova se plně prováděla zvláštními organisacemi vzniklými v důsledku těchto zákonů. Avšak nyní docházejí nás četné stížnosti z Podkarpatské Rusi a také z východního Slovenska, že plnění lidovýchovných zákonů bylo úplně zabrzděno tím, že stát dosud pro rok 1932 neposkytl ani sebemenších příspěvků, jež ze zákonů přímo vyplývají.

Tímto opomenutím činnosti lidovýchovných organisací dává se nejen možnost široké činnosti živlů podvratných, nýbrž i zadlužení těch funkcionářů a organisací, které pokládaly činnost svou za zákonně povinnou a na její provádění získávaly si všemožně úvěr v plné a oprávněné víře v obvyklý zásah státní správy. Na Podkarpatskou Rus, která percentuelně tvoří až 5 % obyvatelstva celé republiky, nebyl tohoto roku dán žádný příspěvek, ač v minulých letech stát věnoval vždy alespoň menší částky na velmi důležitou činnost lidovýchovnou na Podkarpatské Rusi.

Dnes jest řada důležitých a státotvorných organisací před rozpadem. Zákonité osvětové sbory okresní a Podkarpatoruský Svaz Osvětový, Dělnická Akademie, Ústřední škola dělnická, Osvětové kluby, Svobodné učení selské, organisace lidových čítáren, kulturní odbory Tělocvičné Jednoty Sokol a lidové knihovny chudých obcí budou nuceny ponechat osvětové krby nečinými. Není pochyby, že úpadek ten bude působit ve prospěch rozkladných živlů, které vymykají se kontrole státní správy.

Vidíme v tom nebezpečí a proto se, tážeme pana ministra školství a národní osvěty a pana ministra financí:

1. Hodlají podkarpatoruským osvětovým organisacím poskytnouti alespoň v mezích dnešní finanční možnosti prostředky k jejich činností?

2. Jakým způsobem a kdy bude to nahraženo osvětovým organisacím podkarpatoruským, nebude-li jím letos příspěvek na provádění lidovýchovných zákonů poskytnut vůbec?

Prosíme o urychlenou odpověď.

V Praze, dne 8. listopadu 1932.

Donát, dr Kapras, Votruba, dr Milota, dr Klouda, Šimek, ing, Havlín, Navrátil, dr Rehák,

V uhelné pánvi Rosicko-oslavanské trvá již delší dobu mzdový spor, který vypukl pro úmysl správy podniků snížiti hornické mzdy průměrně o 7 % a úřednické platy lieneárně o 10 %.

Správa podniku prohlásila, že nezná jiné cesty, jak by uhradila provozní schodek závodů, který prý už letos dosáhl částky 3 miliony Kč.

Dělnictvo na tento způsob sanace, oznámený mu zástupci organisaci, nepřistoupilo, a když správa závodů odmítla jednání obnoviti, vstoupilo do stávky, která od včerejška je stávkou celého osazenstva. Stávkuje tu na 2.000 horníků.

Upozorňujeme, že havíři pracují obmezeně a že vydělávají většinou 150 Kč za 14 dní! Jak je možno, aby dali souhlas ku snížení této hladové mzdy o 10 Kč!?

Doly na Rosicku jsou dosud spravovány dvěmi správními radami, ačkoliv vlastník všech dolů je fakticky toliko jeden: Západomoravské elektrárny v Brně, podnik všeužitečný, v němž rozhoduje země moravskoslezská (spolu s obcemi). Jest všeobecný názor, že urychlenou fusí obou správ a zjednodušením technické i komerční služby (závody, poměrně malé, vede dosud 6 velmi slušně honorovaných ředitelů!) bylo by možno přispěti k sanací podniků měrou velmi vydatnou.

Místo úspor ve správě provádí se však v této těžké, době nákladná investice (nové pradlo za 2,400.000 Kč) tak, že se žádá, aby investice byly amortisovány ve třech letech. Nemáme příčiny nevěřiti, že zřízení nového pradla je potřebné ku zlepšení jakosti výrobků a že se tím přispěje k lepšímu odbytu, ale má-li býti investice účelná, musí býti i rentabilní, t. j. musí se časem vyplatiti sama a není třeba počítati s amortisací toliko tříletou.

Tím vším se dělnictvo jen vydražduje, takže v celém revíru je nálada velení vzrušena. Klid byl dosud zachován dík rozvaze horníků, kterou neotřásl ani netaktický postup ředitelův, jenž odmítl přijati deputací obcí, která mu chtěla toliko tlumočiti solidaritu s horníky a upozorniti na hospodářské důsledky stávky pro celý kraj, ani zamítavé stanovisko správních rad k návrhu národně socialistického zástupce zemského výboru moravskoslezského přísedícího Jul. Kopečka, aby bylo jednání s dělnictvem obnoveno. Správa závodů hrozí, že bude postupovati bezohledně, že nové mzdy vyhlásí a provede výluku těch, kdo se do 5 dnů nedostaví do práce.

Takový postup mohl by míti následky nedozírné. S hrůzou vzpomínáme ještě na událostí v revíru severočeském. Podobným zjevům, které jsou s to ohroziti veřejný pořádek a způsobiti neštěstí, nutno předejíti.

Upozorňujeme na ustanovení v senátě už odhlasované novely hornického zákona a tážeme se, zda jsou tyto skutečností panu ministru veřejných prací známy a zda je ochoten ujatí se ihned zprostředkovací akce a spor horníků Rosicko-oslavanského revíru se správou dolů v zájmu obou stran zlikvidovati.

V Praze, dne 10. listopadu 1932.

dr Klouda, Šolc, Berkovec, Plamínková, Černý, Merta, Vaněček, dr Veselý.

Spolek pro péči o zdraví dělnictva »Humanita«, je vlastníkem plicního sanatoria v osadě Prosečnice u Jílového. Sanatorium to, které je největším protituberkulosním ústavem léčebným u nás, položeno je v neobyčejně příznivém území klimatickém a léčebnost jeho zjištěna byla uznanými lékařskými autoritami nade vší pochybnost.

Osada Prosečnice, na jejímž území sanatorium je postaveno, je součástí politické obce Krhanice. Politická obec Krhanice nezaujímá však vůči tomuto největšímu léčebnému ústavu, ležícímu na jejím politickém katastru přátelského stanoviska. Jednou z hlavních příčin toho je nepochopení tamnějších občanů pro účele sanatoria, zejména z toho důvodu, že sanatorium zakoupilo a zakupuje pro své zdravotně-léčebné účele pozemky, jichž je potřebí jednak pro splnění vlastního léčebného účelu ústavu, jednak pro hospodářské účele a potřeby sanatoria.

Spolek pro péči o zdraví dělnictva »Humanita« je nucen o každé rozšíření svých nemovitostí pro účele sanatoria potřebných, překonávati vždy velký odpor jak politické obce, tak místních občanů. Setkáváme se zde s podobným nepochopením a neporozuměním místního občanstva pro zájem celku, jako tomu bylo při budování železnic, tratí elektrických drah a všude tam, kde soukromý zájem jedinců měl ustoupiti před širším a vyšším zájmem celku. Osada Krhanice, která vedle osady Prosečnice tvoří druhou součást osady Krhanice je sama vlastníkem některých nemovitostí v těsném sousedství sanatoria. Tak je vlastníkem pozemkových parcel, nalézajících se pří řece Sázavě, na nichž provozován je rozsáhlý lom. Tento lom byl původně za nepatrný peníz osadou krhanickou propachtován zámožnému příslušníku této osady p. Tománkovi, který v první polovině roku 1931 postoupil toto své právo fě. ing. B. Hlava a ing. Domanský v Praze, podnikatelské to firmě stavitelské, jíž zadána byla stavba přehrady u Vraného n. Vlt. Kromě toho je osada krhanická vlastnicí parcel, tvořících z valné části zalesněný vrch nad silnicí, vedoucí od sanatoria prosečnického do osady krhanické, rovněž v bezprostřední blízkostí samotného sanatoria. Parcely tyto, mající č. kat. 341/1, 345/3 a 345/7 pozemk, území kat. obce Krhanice, tvoří vrch, ležící směrem jihovýchodním od sanatoria.

Na západním svahu tohoto vrchu nalézají se již pozemky sanatoria prosečnického a to jednak višňový sad, jednak zalesněná parcela, načež vrch sklání se do úvozové cesty, vedoucí již přímo kolem plotu zahrady sanatoria.

Pozemkové parcely svrchu zmíněné a osadě krhanické vlastnicky patřící, vzdáleny jsou od zahrady sanatoria ne více než 170 m.

Podnikatelská firma Hlava má svůj vlastní důležitý podnikatelský zájem na tom, aby mohla z míst hořeji uvedených lámati kámen a to ve vlastní své režií, aby takto mohla pro sebe vytěžiti podnikatelský zisk, který by jinak musela zaplatiti jiným lomům při objednávkách kamene pro výstavbu jí zadané přehrady u Vraného.

Za tohoto stavu věci dohodla se fa. ing. B. Hlava s osadou Krhanice a uzavřela s ní pachtovní smlouvu také ohledně pozemků ležících ve vrchu nad silnicí a majících vytčená čísla katastrální.

V roce 1931 v důsledku toho pak zažádala o živnostenskoprávní povolení lomu na zmíněných parcelách se skladištěm střeliva, kovárnou, kantinou, ohřívárnou a úzkokolejnou drahou.

Komisionelní šetření o této žádosti ve smyslu § 25 a následujících ž. ř. provedeno bylo okresním úřadem Jílové 22. května 1931. Přes námitky spolku »Humanita«, který jako soused v řízení tom vystupoval, byl okresním úřadem v Jílovém, lom povolen. Proti tomuto povolení podal spolek »Humanita« odvolání zemskému úřadu v Praze, kterémužto odvolání zemský úřad vyhověl a prohlásil lom za nepřípustný vysloviv, že by lom ten ohrozil sanatorium pro plicně choré v Prosečnici, neboť by měl za následek znečisťování vzduchu v bezprostředním obvodu ústavu, jednak částicemi kamenného prachu, vznikajícího při trhání skály a manipulací s kamenem i jeho transportem, jednak kouřem lokomitiv, které by odvážely vagony s nalámaným materiálem zejména proto, že v krajině, v níž sanatorium se nalézá, jsou časté větry východní a jihovýchodní, které mohou sesilovati zanášení kouře a prachu k budovám a léhárnám sanatoria a na komplex ústavní, sloužící z valné části k pobytu nemocných. Zemský úřad dále vyslovil, že tomuto obtěžování kouřem a prachem nelze zabrániti předepsanou podmínkou, uvedenou ve výměru okresního úřadu v Jalovém, zmíněný lom povolujícím, že totiž pruh půdy 80 m široký směrem k sanatoriu má býti podle možností osažován keřovitým porostem a lupinou. Vytkl, že nemocným ošetřovaným v sanatoriu jest dáte k úspěšnému léčení potřebí klidu, tomuto klidu že by bylo velikou měrou na újmu střílení a trhání skal v projektovaném lomu i hluk spojený s transportem kamene a že lest proto z toho všeho zřejmo, že by projektovaný kamenný lom škodil ústavu veřejně prospěšnému, jakým jest sanatorium pro plicně chorá v Prosečnici tím, že by činil normální provoz ilusorním.

Zemský úřad si osvojil toto podrobné odůvodnění svého zamítavého výměru ze dne 16. října 1931, č. 573.840 /41/24-2810/15/31 jednak z vyjádření svého oddělení 32 (zdravotního), jednak i z posudku zemské zdravotní rady, jež si byl při zkoumání odvolání spolku »Humanita« vyžádal.

Když bylo takto právoplatně rozhodnuto o lomu na zmíněných parcelách v Krhanicích, požádala osada Krhanice, vlastníce těchto parcel, od níž fa. ing. B. Hlava právo k těžení mohla získati pouze pachtem, sama žádostí ze dne 25. října 1931 o schválení lomu na těchže pozemcích a v rozsahu úplně shodném se žádostí fy. ing. B. HIava, právoplatně již zamítnutou.

Okresní úřad v Jílovém zamítl nejprve a limine tuto žádost výměrem ze dne 4. listopadu 1931, č. 22.964 (31 s odůvodněním, že v záležitostí této bylo právoplatně rozhodnuto již výnosem zemského úřadu v Praze ze dne 16. října 1931, č. 573.840/31-24-2-810/15-931 a živnostensko právní schválení tohoto lomu, tehdejšímu žadateli, podnikateli staveb ing. B. Hlavovi bylo odmítnuto zemským úřadem z důvodů, jež okresní úřad ve svém zamítavém výměra ze dne 4. listopadu 1931 reprodukoval. Závěrem pak dodal, že nelze žádostí obce Krhanice ze dne 25. října 1931 vyhověti, poněvadž se jedná o jeden a týž lom.

Do tohoto rozhodnutí okresního úřadu v Jílovém ze dne 4. listopadu 1931 podala si osada Krhanice dne 5. listopadu 1931 odvolání, v němž polemisovala s důvody zemského úřadu, obsaženými v rozhodnutí tohoto úřadu ze dne 16. října 1931, č, 573.840/31/24-2-810/15-931. Jinakých námitek kromě polemiky s důvody cit, rozhodnutí zemského úřadu ze dne 16. října 1931 osada Krhanice ve svém odvolání nevznesla, zejména nebrojila proti právnímu názoru okresního úřadu v Jílovém, vyjádřeném v rozhodnutí ze dne 4. listopadu 1931, že totiž se v daném případě jedná o věc již právoplatně rozhodnutou.

Na to zemský úřad rozhodnutím ze dme 18. listopadu 1931, č. j. 636,630/31/24-4940/31 vyslovil, že u příležitosti tohoto odvolání osadního zastupitelstva v Krhanicích zrušuje na základě ustanovení § 146, odst. 4. živn. řádu naříkaný výměr okresního úřadu pro vadnost řízení, ježto prý nebylo před vydáním rozhodnutí provedeno ediktální, řízení, jež jest v tomto případě vzhledem k povaze provozovny pro posouzení jejího vlivu na okolí, nezbytně nutné. V témže rozhodnutí uvedl dále zemský úřad, že okolnost, že v daném případě jedná se o týž lom, o němž bylo již zemským úřadem právoplatně rozhodnuto, jest nerozhodná, ježto žadatelem jest subjekt jiný. Jedná prý se tudíž o novou žádost, kterou dlužno, podle stávajících zákonných předpisů projednati. Přikázal při tom současně okresnímu úřadu v Jílovém, aby provedl ediktální řízení podle § 25 a následujících živnostenského řádu vyžádav si před tím od žadatelky přesné plány.

Na to pak vzhledem k tomuto výměru zemského úřadu ze dne 18. listopadu 1931 provedl okresní úřad v Jílovém ediktální řízení podle § 25 a následujících živnostenského řádu. Při tomto komisionelním řízení vznesl spolek »Humanita« proti povolení lomu předně námitku věcí již právoplatně rozhodnuté a mimo to veškeré námitky, které spolek »Humanita« vznesl in merito proti dřívější žádosti fy. ing. B. Hlava, zejména se výslovně proti posudku lékařského znalce okresního úřadu, který neměl námitek proti povolení lomu, odvolával na dobrozdání zemské zdravotní rady v řízení o žádosti fy. ing. B. Hlava a žádal, aby k tomuto dobrozdání a zejména k posudku referenta zemské zdravotní rady prof. dr Ivana Honla i v tomto řízení o žádostí osady Krhanice bylo přihlédnuto, Okresní úřad výměrem ze dne 20. února 1932 zamítl znovu žádost osady Krhanice za povolení lomu tentokráte také in merito, při čemž znovu vytkl, že i po komisionelním řízení jest patrno, že se jedná o týž podnik pouze s jiným subjektem a že tudíž je důvodna námitka spolku »Humanita« rei judicatae. Mimo to vypořádal se úřad I. instance podrobně znovu s meritorním obsahem celého případu, zejména vyslovil, že sanatorium pro plicně choré v Prosečnicí jest velkou nemocnici, tudíž veřejným ústavem jmenovaným v §u 26 živnost. řádu, jemuž by povolení lomu těžce škodilo.

Do tohoto výměru podala odvolání osada Krhanice, načež zemský úřad, vyřizuje odvolání, znovu dotázal se svého oddělení 32 (zdravotního), kteréž odpovědělo dne 23. února 1932 odvolavši se při tom na své vyjádření ze dne 7. září 1931 ve věci žádosti fy. ing. B. Hlava, jakož i na posudek zemské zdravotní rady k uvedené věci vydaný. Oddělení 32. zemského úřadu výslovně uvedlo, že novým ediktálním řízením provedeným k žádosti obce Krhanice nebyly zjištěny žádné další okolnosti, které by vyvrátily, neb podstatně oslabily námitky a důvody, uvedené ve vyjádření tohoto oddělení ze dne 7. září 1931, ve věcí žádosti fy. ing. B. Hlava. Oddělení toto vytklo zejména, že zřízení valu z odpadkového materiálu nezabrání ani vzniku a rozšiřování prachu v blízkostí prosečnického, také národohospodářsky významného plicního sanatoria ani ostatním závadným důsledkům provozu lomu, o jehož schválení se jedná. Uvedlo, že referent tohoto oddělení se přesvědčí nedávno opět při jiné příležitosti, jak nepříjemně dotýká se sanatoria provoz jíž existujících státních lomů častými explosemi při trhání žulové skály.

Zdůraznilo, že sanatorium, má-li úspěšně plniti svůj důležitý léčebný úkol, potřebuje nezbytně vzduchu co nejčistšího a náležitého klidu, takže opravdu nelze připustiti, aby nepříznivá situace sanatoria, působená blízkostí státních lomů, byla ještě dále zhoršována. Vyjádření končí upozorněním, že v daném případě nejedná se o soukromý zájem majitelky ústavu, nýbrž o vážný zájem veřejný. K tomuto vyjádření připojen byl znovu posudek prof. dr Honla, který neobyčejně obšírně a podrobně odůvodňuje stanovisko zemské zdravotní rady shodné se stanoviskem zdravotního oddělení zemského úřadu.

Ačkoliv tedy nebylo nejmenší pochybnosti vzhledem k jasnému vyjádření zdravotního odděleni zemského úřadu o bezdůvodností odvolání osady Krhanice, přece zemský úřad nařídil sám ve vlastní kompetenci nové komisionelní řízení, které provedeno bylo 30. května 1932.

Nutno již zde vytknouti, že tento postup zemského úřadu byl nesprávný po právnické stránce, neboť řízení živnostensko-právní, je tak zvaným koncentračním, při němž námitky mohou byli vznášeny pouze v řízení před I. instancí, až do jeho skončení. Byl-li již tedy zemský úřad toho názoru, že řízení provedeno bylo neúplně – ač jak uvedeno, neměl k tomu nejmenšího podkladu, měl naříditi okresnímu úřadu v Jílovém, aby doplnění provedl, tak, aby spolku »Humanita« nebyla odňata možnost vznášení nových námitek a její účinná obrana proti nově snad se utvořivšímu stavu při komisí.

Zemský úřad, ačkoliv se toho odvolatelka, osada Krhanice ani nedomáhala, nařídil, aby při této komisi bylo provedeno pokusné střílení v místech projektovaného lomu, aby tak prý zjištěno bylo, zda lom v budoucnu skutečně bude sanatoriu škoditi. Tímto pokusným střílením nebyl pověřen nikdo jiný, než sama fa. ing. B. Hlava, jejíž zaměstnanci provedli vývrty, vkládali do těchto vývrtů náboje a přivodili pokusné explose. Při této komisí spolek »Humanita« zejména namítal, že vzhledem k rozsahu lomu a vzhledem k povaze kamene bude nutno, zvláště až provoz v lomu se poněkud zvětší, odstřelovat kámen nikoliv děrami hlubokými 70, 80-180 cm jako pří pokusném střílení, nýbrž děrami hlubokými 3 m i více a nikoliv s vahou náboje 1/2-11/2 kg, jak se dálo při pokusném střílení, nýbrž s vahou náboje 21/2-3 kg a mimo to bude nutno střílet nikoliv z jednoho vývrtu, nýbrž ze 7 -10 vývrtů najednou a to nejenom střelným prachem a dynamonem, jak stříleno bylo při komisi, nýbrž i dynamitem a ne pouze ve skále uvolněné, jak se při komisi stalo, nýbrž ve skále pevné, Dále spolek »Humanita« namítal, že komise poslouchala střílení u budovy sanatoria, kam skutečně střílení slyšeti nebylo, pacienti však že procházejí se nejenom v zahradě sanatoria, nýbrž i na parcelách č. kat. 1899 a 1900, jež jsou vlastnictvím sanatoria a jež těsně k projektovanému lomu přiléhají a na obecních parcelách k lomu přilehlých. Žádal proto spolek »Humanita«, aby komisionelní řízení bylo provedeno nikoliv za deštivého, nýbrž za příznivého počasí a střelba aby byla provedena z takových děr a z takového množství s střeliva, jakož i v takové skále, o níž by znalec z oboru kamenictví, který by musel býti přibrán, uvedl, že rozsah lomu a povaha kamene si toho budou vyžadovati a mimo to pak, aby komise pozorovala účinky střelby nikoliv u budovy sanatoria, nýbrž se všech svrchu uvedených parcel, jež knihovně patří »Humanitě«, posléze pak, aby střelba byla provedena nikoliv jako při komisi, zaměstnanci fy. ing. Hlava, na povolení lomu přímo súčastněnými, nýbrž osobami na lomování nesúčastněnými a to střelmistry ze státních dolů příbramských, nebo vojskem. Spolek »Humanita« žádal dále, aby o vlivu takto zjištěných otřesů půdy na průběh léčení tuberkulosy vyžádáno bylo dobré zdání Klimatologické společnosti z Prahy a Masarykovy ligy proti tuberkulose. Zdravotní referent zemského úřadu setrval tehdy při stanovisku zdravotního oddělení zemského úřadu a dodal, že při posuzování výsledků zkoušky odstřelování a hluku, který způsobilo, nutno vzíti zřetel ke zvláštním povětrnostním poměrům toho dne a směru panujícího větru. Prohlásil, že považuje za více než pravděpodobné, že by za jiných k tomu příznivějších poměrů povětrnostních a za jihovýchodního větru, zejména pak při intensivnějším provozu, používání hlubších jam a větších nábojů detonace byly slyšitelny na př. lehlém komplexu ústavním i v sanatoriu a zvyšovaly tak nežádoucí závadný neklid v okolí sanatoria, působený provozem státních lomů s ústavem sousedících. Upozornil také na to, že k neklidu tomu přispívalo by také nutné signalisování odstřelu, jakož i na psychologický moment, který by při tom stejně jako pří detonacích nepříznivě působil na vzrušenou nervovou soustavu nemocných v sanatoriu ošetřovaných. Podle jeho úsudku by provozovaný lom i po zjištění této komise byl netoliko zdrojem prachu v blízkosti léčebny plicní tuberkulosy a zvyšování prašností i znečisťování atmosféry, jež má býti v zájmu úspěšného léčení nemocných tuberkulozou postižených co nejčistší a nejzdravější, ale také zdrojem stupňovaného neklidu v blízkosti sanatoria, který podle poznatku a zkušeností o tuberkulose může nepříznivě působiti na nemocné a tím na výsledky léčebná. Upozornil také na znečistění atmosféry kouřem jednak z objektů provozních, jednak z lokomotiv, které, by přistavovaly a odvážely vagony s materiálem.

Přes to všechno řídící komise zemského úřadu, vrchní komisař Čestmír Kokoška nevyhověl ani jedinému z naších odůvodněných, svrchu vytčených návrhů, zejména neprovedl důkazy, které velmi snadno na místě mém daty se provésti, t. j. nesouhlasit s tím, aby některý ze členů komise úřední poslouchal účinek střelby na pozemkových parcelách, přiléhajících k lomu a sanatoriu patřících, t. j. č. kat. 1899 a 1900 (»Višňovka« a les), sloužící k procházkám pacientů sanatoria.