Ihned po komisi 30. května 1932 do večerních hodin konané, kdy členové komise se až pozdě večer do Prahy vrátili – byl spis zemským úřadem zaslán již dne 31. května 1932 zdravotnímu oddělení tohoto zemského úřadu s tím, aby si vyžádalo toto oddělení vyjádření zemské zdravotní rady o celém případě. Referát ve spisech se nalézající a mající obvyklou úřední formuli: »Zasílá se oddělení 32 s požádáním, aby byl spis zaslán zemské zdravotní radě k posouzení « byl přeškrtnut aprobantem a změněn v tento text: »Zasílá se oddělení 32 s požádáním, aby bylo opatřeno vyjádření zemské zdravotní rady, za jakých podmínek by považovala za přípustný provoz lomu (obmezení odstřelu na určitý čas, předepsání podmínek co do síly používaných trhacích látek, kropení při trhání a transportu kamene za účelem zamezení tvoření se prachu apod.) «.

Ještě téhož dne, t. j. 31. května 1932 byl spis dopraven oddělení 32 zemského úřadu, které nalézá se »Pod Slovany«.

Je nutno vytknouti, že je nevysvětlitelno, proč obvyklý úřední referát byl svrchu zmíněným způsobem změněn, když výsledky komise k tomu nejmenší příčiny nezavdaly.

Již dne 1. června 1932, t. j. den na to, zemská zdravotní rada o případu rozhodovala a posudek, její vyzněl se vší rozhodností proti jakémukoliv povolování lomu. Její referent při komisi přítomný, prof. dr Honl uvedl, že střílení, které se při komisionelním řízení provádělo, nebylo technicky správně vykonáno, ježto výstražné troubení bylo zcela jasně slyšeti, avšak ran slyšeti nebylo a že jest tudíž odůvodněné podezření, že navrtané díry byly naplněny pouze nepatrným množstvím výbušných látek. Navrhl proto, aby zkouška byla vykonána ještě jednou a aby pří nové zkoušce střílelo vojsko.

Ihned na to byl spis vrácen oddělení. zemského úřadu, jež věc vyřizovalo a to nařídilo na zcela krátkou lhůtu, t. j. na 11. června 1932 nové komisionelní řízení, které jedině k žádosti spolku »Humanita« bylo odtočeno na 18. června 1932.

Jak již byla zarážející na tomto případě změna typického úředního referátu, provedená ve spisech dne 31. května 1932, způsobem svrchu uvedeným, byl ještě nápadnějším a zarážejícím spěch, s jakým věc u zemského úřadu byla vyřizována. Je známo, že zejména v živnostensko-právních věcech postup zemského úřadu v Praze je neobyčejně zdlouhavý, že odvolání vyřizována jsou za 1/2-1 rok, že mezi jednotlivými úkony úředními uplyne vždy řada měsíců, kdežto v tomto případě provedeny byly úřední úkony, jež jindy, pří povaze expeditu zemského úřadu trvají nejméně řadu týdnů, v jednom jediném dni, ačkoliv pro spěch a chvat právě vylíčený, nebylo ve spisech nejmenšího podkladu, neboť nejednalo se o žádný zvláštní případ, který by snad v zájmu veřejném musel býti urychleně vyřízen, nýbrž o pouhou žádost soukromé strany.

Při komisi, která provedena byla dne 18. června 1932, žádal opět spolek »Humanita«, aby provedena byla střelba z pěti ran najednou, nikoliv ojediněle, jak i při této komisi bylo provedeno a z jam hlubokých 3-5 metrů, nikoliv 190 a 130 cm s náboji 3-5 kg a nikoliv 3/4 kg, jak toho dne bylo provedeno, ve skále kompaktní na dně lomu, jak bude stříleno, až lom bude v provozu a nikoliv na vrcholu lomu ve skále zvětralé. Spolek »Humanita« marně žádal při této komisi, aby posloucháno bylo na parcelách č. kat. 1899 a 1900 sanatoriu patřících, osázených jednak lesem, jednak višňovým sadem, v němž se pacienti procházejí a jež jsou k lomu přilehlé, stejně marně spolek »Humanita« žádal, aby některý z členů úřední komise poslechl výstřely nejen u budovy sanatoria, nýbrž i u plotu zahrady sanatoria, který je o několik set metrů bližší lomu projektovanému. Navrhl výslech řady svědků, mezí nimi i ředitele sanatoria MUDr. Otto Lukase o tom, že v době od 30. května 1932 bylo slyšeti hluk, rány a otřesy půdy z lomů fy. ing. Hlava, položených daleko níže k řece Sázavě. Státní zdravotní znalec při téže komisí výslovně udal, že ani po zjištění této komise nezmenšily se předpoklady jeho úsudku v protokolu ze dne 30. května 1932 a znovu vyslovil se proti povolení projektovaného lomu.

Zemský úřad ihned po této komisí požádal tentokráte nikoliv již zemskou zdravotní radu, nýbrž pouze své zdravotní oddělení o vyjádření, pokud a za jakých podmínek hledě k podmínkám navrženým znalci v I. inst. při komisionelním řízení z 22. prosince 1931 by bylo lze předmětný lom schváliti. Zdravotní oddělení zemského úřadu postoupilo přes to spisy zemské zdravotní radě k vyjádření, jež však, před prázdninami nemohla věc vyříditi a proto zdravotní oddělení na urgescí zemského úřadu vrátilo spisy se svým podrobným vyjádřením, jakož i s posudkem prof. dr Honla připraveným pro zemskou zdravotní radu. Zdravotní oddělení vyjádřilo se takto:

Místním šetřením ze dne 30. května a 18. června t. r. byl sledován účel objasniti, zda je správnou námitka strany se odvolávající, že sanatorium nebude odstřelováním v lomu obtěžováno. Explose pokusně v těchto dnech provedené nebyly u sanatoria samotného slyšitelné, při druhém šetření slyšeli zástupci »Humanity«, stojící blíže k lomu na pozemku ústavním slabší rány.

Tyto výše uvedené námitce příznivé výsledky pokusného odstřelování nelze však podle zd. náhledu pří dnešním stavu lomu a způsobu, jak bylo odstřelováno, považovati za směrodatné pro posouzení skutečných poměrů v budoucností, sobot nehledě k tomu, že při těchto pokusech vál protichůdný severozápadní vítr (při posledním šetření silnější), jehož vliv na slyšitelnost mlze popírati, nelze z nich souditi na sílu a slyšitelnost explosí, jaká by byla při skutečném provozu lomu a zejména intensivnín provozu, při němž by jednak dospělo se k okrajům lomů i do větších výšek, jednak používalo hlubších jam a větších nábojů. Poukazovali k tomu také znalci oboru kamenického pří šetření přítomní a naznačil to i státní technik při šetření posledním.

Výměr okresního úřadu ze dne 20. ledna 1932, čís. 2982/31 správně vytýká, že opatřeními, jež osada krhanická navrhuje, by se škodlivé závany tyto plně neodstranily a že by blok a kouř jemuž by vůbec nebylo lze brániti) a občas i prach směrem k sanatoriu byly zanášeny a tam léčbě škodily.

Vědomi své zodpovědností žádáme znovu, aby odvolání osady krhanické proti výměru okresního úřadu ze dne 20, ledna 1932, čís, 25982/31 na základě §u 25 a 25, živn. řádu bylo zamítnuto. «

Prof. dr Honl vyjádřil se ve svém posudku zemské zdravotní rady takto:

»Projednává se odvolání obce Krhanice, která hodlá zříditi na svých pozemcích, nacházejících se v blízkostí sanatoria prosečnického, směrem jihovýchodním, lomové podniky. Žádost obce Krhanic byla zamítnuta po podání odborných posudků na návrh zdravotního oddělení zemského úřadu, neboť bylo zjištěno, že by projektovaný lom zcela vážně ohrožoval provoz sanatoria.

Z hlavních důvodů, pro něž nutno považovati lomy uvedené obce za přímo nebezpečné pro sanatorium, byly následující:

Hygienické, a to v prvé řadě obtěžování pacientů sanatorních hlukem z přípravných prací při lámání kamene, signalisování a eventuelně i odstřely. Zhoršování atmosfery hlavně prachem z lomu, dále však i kouřem s provozem a zvýšeného provozu dráhy, Nepřímo tím, že lesnatý pás kolem sanatoria bude zmenšen. A konečně zmenšená bezpečnost zdravotní zřízením podniku v bezprostřední blízkosti, který ačkoliv má zaměstnávati velký počet lidí, nepamatoval ve svém vnitřním zařízení na nejsamozřejmnější hygienická zařízení dostatečným způsobem. K důvodům hygienickým se přímo řadí důvody hospodářské, plynoucí ze znehodnocení sanatoria, z přímého omezení vnitřního provozu, dopravních možností atd. Konečně na závady estetické na první pohled samozřejmé při znešvaření okolí.

Obec Krhanice si vyžádala komisionelní šetření, z nichž prvé konáno za přítomností dvou stran, t. j. uvedené obce i poškozovaného sanatoria, dále zemského úřadu a znalce ze zdravotní rady. Hlavním předmětem šetření bylo prokázati, zda a do jaké míry jsou rány způsobené odstřelováním ve zmíněném lomu slyšitelné v sanatoriu. Řízení konalo se za naprosto nepříznivých atmosferických podmínek a jak podepsaný znalec, ve svém posudku uvedl, pravděpodobně i s výbušným materiálem, který neodpovídá onomu, jehož bude používáno při plném provozu lomu, což plyne mimo jiné i z toho, že bylo slyšeti např. signalisační znamení a nikoliv střelbu samu. Z těchto důvodů bylo navrženo nové komisionelní šetření, které se odbývalo 18. června za účasti všech shora uvedených znalců i zástupců stran mimo podepsaného, část komise naslouchala u budov, sanatoria, jiná část u skleníků, blíže projektovaného, lomu. Signalisování neslyšela žádná ze skupin, slabou detonaci pouze ta skupina, která se nacházela blíže skleníku.

Podepsaný referent ohražuje se především proti způsobu, jakým byl kritisován jeho posudek pro zemskou zdravotní radu panem dr Fingerem, zástupcem obce Krhanic, podáním okresního úřadu v Jílovém ze dne 21. dubna 1932. Pan dr Finger vytýká podepsanému předpojatost a nekompetentnost, jak vysvítá např. z věty, kde píše, že poukaz znalce, že studoval poměry na místě samém, nemůže býti směrodatná. Znalec zdůrazňuje, že mu jednak k disposici byl dán veškerý materiál písemný i plány a na místě samém, že studoval poměry dvakráte a to jednou jako znalec v této funkci úředně jmenovaný. Dále důrazně odmítá námitky p. dr Fingera, který např. tvrdí, že zakladatelé sanatoria si museli býti vědomi toho, že postavením sanatoria v podobné krajině nemohou učiniti konec tamnímu hospodářskému životu. Jest přece naprosto jasnou věcí, že odbornicí, zakládající ústav nikterak nesmí odstranit živnost lomařskou z tamního kraje, snaží se pouze aby nebylá provozována v bezprostřední blízkostí sanatoria a na jeho úkor, když jest v blízkém okolí celá řada lomů, při nejmenším stejně dobrých, kterými by sanatorium nikterak poškozováno nebylo a o které nemá naprosto žádného zájmu. O kvalitě důvodů, kterými operuje pan dr Finger, učiní si každý odborník představu z věty, ke které není třeba komentáře. Při postupu podobném, jaký hájí spolek »Humanita«, a za kterým stojí pan referent, mohlo by se státi, že by nějaký spolek postavil sanatorium v uhelné pánvi severočeské a potom se snažil, aby veškerý provoz důlní a továrenský v krajině té byl zastaven a tak úplně rozrušil celý hospodářský živel krajiny«.

Ke komisionelnímu šetření samotnému ze dne 18. června i ze dne 30. května podotýká podepsaný referent následující: Považuje sice za prokázáno, že při komisi explose u sanatoria slyšeti nebylo, na jiných místech pak velice slabě. Uvedení se týká pouze pokusného výstřelu za určitých okolností a nijak nedokazuje, že by při plném provozu lomu byly vždy a za každých okolností zachovány stejné podmínky, jako při pokusu. Ostatně dlužno uvážíc, že povětrnostní podmínky byl nepříznivé (opačný vítr) a že za jistých okolností se mohou akusticky změnit v peprospěch sanatoria. Ostatně při labilním důševním stavu nemocných stačí již vědomí, že zvukový insult má přijíti (např. po zaslechnutí zvukového signálu, jak zjištěno, při první komisi) k tomu, aby upadl do velmi nepříznivého stavu nervového rozrušení.

Z ostatních námitek, uváděných referentem již v dřívějších posudcích nebyla při komisionelních řízeních vyvrácena ani jediná, naopak, bylo lze se přesvědčiti, že skutečně není mimo nevalné místní změny žádného podstatného rozdílu mezi projektovanou provozovnou ing. Hlavy, která nebyla povolena, jakožto ohrožující sanatorium a mezi lomem projektovaným v obcí Krhanice.

Konečně taky nutno důtklivě uvážiti námitky pana zdravotního rady dr Groha, že nutno, má-li se zameziti procházkám pacientů po okolí, vybudovati uzavřený komplex co možno rozsáhlý a hygienický a k tomu pak přirozeně by skýtal projektovaný lom bezprostřední nebezpečí. Je přece každému jasno, že léčebným místem pro tuberkulosu plicní jest nejen budova sama, nýbrž a to ještě více celé okolí, které nevyhovuje-li striktně všem požadavkům, pozbývá zcela a tím i sanatorium svého léčebného významu.

Na to zemský úřad, a niž vyčkal sezení zemské zdravotní rady, vydal výměr ze dne 22. července 1932, čís. 395.463 z r. 1932/24-4940/13 z r. 1931, jímž schválil projektovaný lom.

Opis výměru onoho připojujeme k této interpelaci, aby z jeho úplného znění bylo zřejmo, jak v tomto případě zemský úřad protiprávně, rozhodla jak, hrubého porušení práva se dopustil.

Vytýkáme zejména, že v celém posudku není zmínky o posudcích zemské zdravotní rady a vlastních úředních znalců-lékařů, ačkoliv otázka, zda lom bude ve smyslu §u 27 živnost, řádu škoditi našemu ústavu, čili nic, je po výtce otázkou odborně-zdravotnickou.

Zemský úřad v rozhodnutí tomto zcela laickým způsobem si tvořil úsudky o ryze odborných otázkách, jako je otázka prašnosti vzduchu a vlivu této prašnosti na léčbu plicní tuberkulosy, jakož i otázka vlivu hluku a střílení v lomu na zmíněnou léčbu.

Není účelem této interpelace poukazovati na právnické vady a nesprávnosti citovaného rozhodnutí zemského úřadu jichž je značná řada, to je věcí nejvyššího správního soudu, k němuž spolek »Humanita« podal stížnost. Účelem této interpelace je upozorniti na křiklavé závady, které se zde objevily s hlediska správného a účelného úřadování, jež sloužiti má zájmu veřejnému.

Zemský úřad skutečně jsa si vědom nutností znaleckého posudku, přibral k oběma nařízeným komisím svého vlastního úředního znalce-lékaře, přibral i referenta zemské zdravotní rady prof. dr Honla, ve výměru však, kterým věc vyřídí, ani slovem se o jejich stanovisku a posudcích nezmíní, takže kdyby bylo správným úplné mlčení, jímž tyto odborné posudky zemský úřad přechází, pak by byly zcela neúčelné náklady, spojené s přibráním těchto odborníků-znalců ke komisím, celý den trvajícím. Jest zajisté nepřípustné, aby státní úřad takovýmto způsobem vyřizoval svěřené mu věci, avšak věc je křiklavá a zarážející i v dalších směrech. Zemský úřad porušil zde nepochopitelným způsobem svoji vlastní autoritu v očích občanů, neboť přímo desauvoval svoje vlastní dřívější rozhodnutí. Zůstane jistě každému občanu nepochopitelným a vzbudí jistě v každém občanu neúctu k rozhodování státních úřadů, vidí-li, že tentýž úřad, jednak na tomtéž místě, jednak za stejných podmínek lom neschválil, proti jeho schválení se podrobně a obšírně vyslovil a za krátký čas toto své stanovisko v úplný opak změnil a lom na těchto místech povolil.

Tato věc každému laiku nápadná je ovšem nepřípustná i s hlediska právního, neboť již v rozhodnutí nejvyššího správního soudu Bohuslav A 9403 z roku 1931 bylo vysloveno, že rozhodnutí o tak zvaném živnostenském konsensu má účinek věcný, t. j. vztahuje se na závody jako takové a nikoliv na žádající osoby.

Bylo přece v daném případě na první pohled patrno, že se jedná jen o obejití prvního rozhodnutí zemského úřadu, když o tentýž lom na témž místě žádá jiná osoba.

Správné úřadování v úřadech státních má býti vedeno takovým způsobem, aby v občanech nebylo vzbuzováno, ba dokonce utvrzováno mínění, že lze docilovati úspěch obcházením zákona a využívati formalit zákonných předpisů k tomu, by platná rozhodnuti úřadů zůstávala pouze a jen na papíře. Rozhodování ve státních úřadech musí býti zajisté také vedeno takovým způsobem, aby v každém opatření bylo možno spatřovati rozvážlivý, rozumný a užitečný zásah zájmu veřejného do soukromé sféry občanů.

V daném případě tento princip byl hrubě porušen v řadě směrů. Tak nebyly při komisi provedeny důkazy, jichž provedení bylo neobyčejně snadné a musela tak býti nezbytně vzbuzena v účastnících představa, že jde při nejmenším o rozhodování byrokratické, zcela přehlížející a netečné k živé skutečnosti a jejím potřebám.

Podobný hrubý poklesek je spatřovati v mlčení zemského úřadu o rozborech svých vlastních znalců, s hlediska zdravotního. Jestliže ve vyučeném případě vidíme s jedné strany přímo nepochopitelné a ničím neodůvodněné rozhodování protiprávní, pak na druhé straně je stejně nepochopitelný a ničím nevysvětlitelný spěch, který státní úřad v tomto případě vyvinul, jakož i směr, kterým tento spěch se nesl.

Vidí-li občan tohoto státu, jak v tisící jiných případech, kdy se setkává se správními úřady, úřad rozhoduje po dlouhé řadě měsíců, ba let a vidí-li, že v jednom případě, v ničím od obvyklých případů se nelišícím, rozhoduje s takovou rychlostí, kterou v soukromém podniku stěží by bylo lze nalézti – rozhorluje-li v jednom dni o komplexu věcí, které jindy si vyžádají řadu týdnů a měsíců a je-li výsledkem takto urychleného rozhodování, spojeného s neobyčejnými věcnými a osobními náklady na komisích znaleckých apod., tak protismyslné rozhodnutí, jako je v našem případě, popření vlastního stanoviska tohoto úřadu a pravý opak toho, co úřad tento před krátkým časem hájil, aby výsledek tento byl v hlubokém rozporu s veřejným zájmem zdravotním, aby zájem tento v dalším rozporu s úředními znalci tohoto úřadu byl rozhodnutím tímto hluboce poškozen a ohrožen, takže úřad ten, na místo, aby byl ochráncem zájmu veřejného, tento zájem nechrání, pak věru je zde důvod k tomu, aby vznesen byl na pány ministry vnitra a obchodu, průmyslu a živností tento dotaz:

1. Je pánům ministrům vnitra a obchodu, průmyslu a živností znám svrchu vylíčený případ rozhodnutí zemského úřadu v Praze?

2. Co hodlají učiniti páni ministři vnitra a obchodu, průmyslu a živností, aby bylo zamezeno takovéto vadné a autoritu státních úřadů těžce poškozující rozhodování tak vysokého státního úřadu, jakým je zemský úřad v Praze, který podle platného práva s konečnou platností rozhoduje o ochraně zájmu veřejného?

V Praze, dne 10. listopadu 1932.

F. V. Krejčí, Petřík, A. Novák, dr Witt, inž. Winter, Časný, Filipínský, Zimák, Pocisk.