Kontrolu výrobních nákladů u Rosické báňské společnosti provedla revírní rada za intervence báňského revírního úřadu a zjistila za dobu od 1. ledna do konce července 1932 schodek tři a půl milionů Kč. Průměrný výdělek na hlavu a směnu všeho osazenstva činil v r. 1923 30,59 Kč a v první polovici roku 1932 31,52 Kč.

Ač dělnictvu byla dána možnost takové kontroly a přes to, že se zjistil velmi špatný hospodářský stav společnosti, odmítali zástupci komunistického Průmyslového svazu horníků jakékoliv snížení mezd u všech jednání, a prohlásili, že dělnictvo žádného snížení mezd nesnese a také nepřipustí.

Naproti tomu zástupci ostatních odborových organisací a sice Svaz čs. horníků, Jednota čs. horníků, Svaz křesťanských horníků a hutníků, Svaz křest. soc. horníků a Národní sdružení uznávali obtížnou situaci společnosti a oprávněnost určitého snížení mezd.

Jednáním konečně bylo dosaženo dohody o návrhu podaném zástupci dělnictva, který zněl:

»Mzdy za platební období 14 denní do 150 Kč snižovány nebudou.

Tato úprava měla zůstati v platnosti do konce února 1933. Zástupci organisací si vymínili schválení svého členstva. Dělnictvo však tento návrh svých zástupců zamítlo.«

Přes tento neúspěch vyjednávalo se pak dne 17. října ještě dále, avšak bez výsledku.

Jelikož každé další vyjednávání o snížení mezd bylo shledáno bezúčelným, vyhlásilo ředitelství Rosické báňské společnosti a dolu »Láska Boží« dne 17. října 1932 snížení mezd v této úpravě:

Do celkového výdělku v platebním období 14 denním 150 Kč nebude žádná srážka.

Nedělní přídavek bude činiti 25% z výdělku na směnu.

Při první výplatě podle nové mzdové úpravy dne 4. listopadu 1932 vypukla stávka nejdříve na dole Julius v Zastávce a rozšířila se postupně na důl Ferdinand v Babicích, na důl Kukla v Oslavanech, na důl Láska Boží ve Zbýšově a konečně i na koksovnu ve Zbýšově.

Stávku od počátku vedli komunisté a tajemník Průmyslového svazu horníků ve Zbýšově Bendl byl zároveň tajemníkem ústředního stávkového výboru, který se po vypuknutí stávky ustavil v dělnickém domě ve Zbýšově. Stávkový výbor organisoval stávkové hlídky i z cizích nezaměstnaných mladých dělníků, aby prováděli kontrolu, zdali dělníci docházející do práce mají legitimace vystavené stávkovým výborem. Na dělníky ochotné pracovati, působilo se vyhrůžkami, anonymními dopisy a pod. V několika případech stupňoval se tento teror v přepadení dělníků docházejících do práce.

Neodpovídá tudíž skutečnosti tvrzení, že dělnictvo vstoupilo do stávky teprve tehdy, ― až správa závodu odmítla obnovení jednání a že havíři vydělávají většinou Kč 150,- za 14 dní. Takový výdělek mělo skutečně pouze 4,8% celého osazenstva, hlavně však proto, že nepropracovala všechny směny, anebo byli v nemocenském stavu, kdy pobírali nemocenské.

Též tvrzení, že všechny doly na Rosicku vede šest velmi slušně honorovaných ředitelů, není správné, vede všechny doly i železárny jediný ředitel. Na Rosicku byly dříve společnosti dvě a každá měla svého ředitele. Po sloučení obou společností je pouze jeden ředitel, a to ing. Karlík, kdežto bývalý ředitel společnosti druhé (Lásky Boží) Piňos jest místoředitelem.

Pokud se pak uvádí, že nová úpravna stojí 2,4 mil. Kč a že se má amortisovati během tří let, bylo zjištěno, že úpravna stojí 2,322.200 Kč, které zaplatí Rosické doly dodavatelům postupně během 5 let. Amortisační kvota jest předepsána zákonem a kontrolována úřady. Odpisuje se nejmenší přípustné procento. Interpelace správně přiznává nevyhnutelnost této investice ke zlepšení odbytu uhlí. Byla však nutna též k umožnění dalšího provozu podniků a tím k umožnění dalšího zaměstnání dělníků.

Dále nutno opraviti tvrzení, že ředitel odmítl přijetí deputací obcí, které mu chtěly toliko tlumočiti solidaritu obcí s horníky a upozorniti na hospodářské důsledky stávky pro celý kraj, jelikož některé obce poslaly pouze přípisy ředitelství, ve kterých se sice ohražovaly proti snížení mezd horníků, aniž by žádaly však o přijetí deputací.

Ministerstvo veřejných prací sledovalo od počátku tohoto hnutí vývoj událostí a vyzvalo ihned revírní báňský úřad v Brně, aby se snažil urovnati stávku účinnou intervencí. Prvé jednání konalo se dne 15. listopadu, nevedlo však k cíli.

Všechno úsilí revírního báňského úřadu, aby stávka byla zlikvidována, musilo zůstati bezúspěšné, ježto ředitelství rosických dolů, jejichž těžká situace finanční i odbytová je notoricky známa, odmítlo jakýkoliv další ústupek, s druhé strany ani stávkový výbor ani jednotlivé hornické odborové organisace nepodaly až do konce ledna 1933 konkretního návrhu, jak si představují mzdovou úpravu, kterou by mohly koncedovati a o níž by se mohlo jednati.

Dne 29. listopadu 1932 dostavila se do ministerstva veřejných prací deputace stávkového výboru vedená poslancem Juranem, která poukazovala hlavně na obtíže, které vznikají ze stávkového napětí (intervence, četnické zatýkání atd). Deputaci této bylo sděleno, že již 26. listopadu byl dán ministerstvem veřejných prací báňskému úřadu v Brně nový rozkaz, aby se opět pokusil o sjednání dohody a tím o ukončení stávky. Deputaci bylo však také sděleno, že je nutno, aby i se strany dělnické při jednání byly dány konkretní návrhy.

Dne 2. prosince obrátil se revírní báňský úřad v Brně na revírní radu hornickou a všechny závodní rady rosického revíru, aby vynaložily všechno úsilí na zmírnění protiv obou sporných stran a připravovaly tak ovzduší vhodné pro brzký nástup práce. Naproti tomu konal se v neděli, dne 4. prosince ve Zbýšově tábor, při kterém tajemník strany komunistické Nosek z Kladna vybízel dělnictvo, aby vytrvalo ve stávce do konečného vítězství.

Dne 14. prosince pokusili se komunisté prosaditi na Rosicku generální stávku, jejích úsilí však mělo úspěch jen částečný.

Dne 15. prosince zaslal ústřední stávkový výbor ředitelství rosické báňské společnosti dopis, ve kterém sděluje, že je nadále ochoten povoliti potřebné dělníky k udržování dolů jen za těchto předpokladů:

1. že se závodní správy přímo obrátí o přidělení dělníků na udržování dolů na Ústřední stávkový výbor, který potřebné dělníky podle svého uznání povolí;

2. že budou ihned propuštěni všichni dělníci přijatí do práce za stávky;

3. že se nesmějí zaměstnávati dělníci, kteří nejsou vybaveni legitimacemi stávkového výboru.

Dne 26. ledna 1933 dostavila se do ministerstva veřejných prací deputace vedená poslanci Čuříkem a Juranem a senátorem Mikulíčkem, která žádala, aby ministerstvo veřejných prací působilo k tomu, aby bylo zahájeno jednání mezi majiteli dolů a mezi dělníky, aby stávka byla konečně likvidována. Poukázáno bylo na to, že největší podílník na dolech Rosických jest země, tedy veřejný činitel, jenž zvýšením cen odebíraného uhlí může dělnické mzdy udržeti. Deputace zdůrazňovala, že jde dělníkům hlavně o to, aby byla uzavřena kolektivní smlouva, čímž by mzdové poměry byly stabilisovány na určitou delší dobu.

Ministerstvo veřejných prací vydalo ihned příslušný rozkaz revírnímu báňskému úřadu v Brně, kterému byla současně sdělena veškerá přání projevená zmíněnou deputací.

Jednání o skončení stávky a o kolektivní smlouvě konalo se pak v úterý, dne 31. ledna t. r. v ředitelství Rosické báňské společnosti v Zastávce za účasti Revírní rady, všech závodních rad rosického revíru, zástupců majitelů dolů, všech odborových organisací a stávkového výboru.

Za stávkový výbor a za Průmyslový svaz horníků žádal tajemník Nosek odvolání vyhlášky o snížení mezd a uzavření nové kolektivní smlouvy. Tajemník Bendl k tomu připojil tyto průvodní požadavky:

1. Pro stávku nemá býti nikdo trestán.

2. Zrušiti všechny výpovědi z bytů.

3. Proti členům závodních rad se nebude postupovati pro jejich chování během stávky.

4. Zrušiti reversy, na jejichž podkladě byli dělníci přijímáni do práce, hlavně vojáci.

5. Omluviti prostávkované směny se všemi důsledky.

6. Do jednoho měsíce vydati všechno deputátní uhlí a dříví, pro stávku neodebrané.

7. Propuštění všech nově přijatých dělníků během stávky a také těch, kteří bez pracovních legitimací chodili na závody.

8. Neprovedou se žádné srážky z deputátního uhlí a nezkrátí se v důsledku stávky placená dovolená.

9. Neodhlasovati v době vysazení z práce členy u Bratrské pokladny.

10. Přijetí do práce člena závodní rady Svobody a přijetí do práce z jara na dole Láska Boží propuštěných dělníků a konečně vzetí do práce několik málo dělníků, kteří následkem stávky v roce 1928 ztratili svou existenci a jsou dosud bez zaměstnání.

Ředitel Karlík prohlásil, že stávkový výbor neuznává jednak ze zásadních důvodů, jednak pro jeho soustavnou protizákonnou činnost projevující se terorem a násilím na dělnictvu ochotném pracovati a dodal, že o zrušení vyhlášky o snížení mezd nemůže býti ani řeči.

Další návrhy dělnictva na snížení mezd o 3,6% podle vzoru kladenského a pak o 5% ředitel Karlík rovněž zamítl.

Po velmi zdlouhavém a úporném vyjednávání prohlásili zástupci dolů pozdě večer toto:

»Zástupci společnosti prohlašují, že přes škody povstalé dlouhým trváním stávky, vyžadující vlastně větších srážek z mezd, spokojí se s dosavadní výškou a jsou ochotní uznati starou kolektivní smlouvu, do které bude pojato snížení mezd ze dne 17. října 1932, dále jsou ochotni eventuelně požadované změny v rámci snížení po dojednání provésti, nastoupí-li osazenstvo dolů práci podle možnosti zaměstnání nejpozději v úterý, dne 7. února 1933.«

Na doporučení poslance Brožíka, aby toto stanovisko majitelů dolů přednesly jednotlivé organisace na svých schůzích, vylíčily svému členstvu podle pravdy pravý stav věci a tak působily k rychlému skončení stávky, souhlasili zástupci všech odborových organisací s tímto postupem.

10. února 1933 dostavila se do revírního báňského úřadu 3 členná deputace stávkujících horníků, vedená poslancem Juranem a žádala, aby báňský úřad svolal nové jednání o likvidaci stávky. Na příslušnou výzvu revírního báňského úřadu sdělilo ředitelství rosických dolů dne 14. února, že považuje každé další jednání za naprosto bezvýsledné, ježto v dosavadních devíti jednáních marně byla hledána možnost likvidace stávky.

Počínaje dnem 18. února menšil se počet stávkujících dělníků a dne 22. února byla stávka ukončena prostě dostavením se dělnictva do práce. Kdežto však před stávkou bylo v celém revíru zaměstnáno 2.197 horníků, mohlo býti první den po stávce zařaděno do práce jen 1.617 dělníků.

Jednání o nové kolektivní smlouvě konalo se dne 2. března v ředitelství Rosické báňské společnosti v Zastávce za intervence zdejšího úřadu v přítomností zástupců dolů, revírní rady a všech odborových organisací hornických.

Po velmi zdlouhavém a úporném vyjednávání přistoupili zástupci všech odborových organisací i Průmyslový svaz horníků na snížení mezd o 8,5%. Snížení mezd se provedlo lineárně a budou tím postiženy všechny dělnické kategorie. Pouze výdělek učňů není snížen.

O průběhu jednání byl sepsán protokol, jehož součást tvoří nová kolektivní smlouva. Tento protokol o kolektivní smlouvě podepsali zástupci dolů i zástupci všech odborových organisací. Pouze zástupci Průmyslového svazu si vymínili, že protokol a smlouvu podepíší dodatečně, budou-li s tím souhlasiti jejich členové.

Z uvedeného je zřejmo, že báňský úřad v Brně konal plně svoji povinnost; veškeré snahy dozorčích úřadů byly však od počátku až do konce mařeny nevhodným postupem stávkového výboru, který na konec dosáhl ne zlepšení, nýbrž značného zhoršení platebních a služebních podmínek na dolech Rosických. Odborové časopisy hornické, zejména časopis »Na zdar« a časopis »Glück auf« podrobily také postup stávkového výboru po skončení stávky zdrcující kritice.«

V Praze, dne 11. dubna 1933.

Ministr veřejných prací:
Ing. Dostálek v. r.

Výnosem zemského presidenta v Brně ze dne 28. prosince 1931, č. 41.335, byla skutečně nově upravena vnitřní služba u zemského úřadu v Brně snížením počtu oddělení, aby se úřadování zrychlilo, zjednodušilo a zlevnilo. Tato úprava je jen článkem opatření, nutných k rozřešení úkolů, jež vznikly sloučením zemských správ politických, jakož i obou zemských samosprávných orgánů v Brně a Opavě. Při úpravě byl vzat zřetel ke všem složkám zemského úřadu. To dosvědčuje jasně skutečnost, že byl snížen nejen počet technických oddělení o pět, nýbrž, i počet právnických oddělení o stejný počet.

Pro rok 1933 nebyla provedena žádná další změna v organisaci technické služby u zemského úřadu v Brně ani u okresních úřadů v zemi Moravskoslezské.

Při všech dosavadních úpravách rozvrhu prací byla zásadně slučována v jedno oddělení vždy jen příbuzná agenda ať již šlo a agendu právnickou nebo technickou.

Bude-li nutno provésti další úpravu vnitřní služby u zemského úřadu v Brně nebo u okresních úřadů v zemi Moravskoslezské, bude se tak díti vždy opět jen s hlediska zjednodušení a zhospodárnění služby a bude, ― jako dosud, ― dbαno toho, aby odbornost v žádném oboru politické služby neutrpěla.

V Praze, dne 22. února 1933.

Ministr vnitra:
Černý v. r.

Ministr veřejných prací:
Ing. Dostálek v. r.