Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1933.

III. volební období.

8. zasedání.

Tisk 1056.

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s úmluvou mezi republikou Československou a republikou Polskou o pěninské cestě a o usnadnění styku v pohraničním území Dunajce, podepsanou ve Gdyni dne 24. září 1931 a se Závěrečným protokolem z téhož dne.

Malebná soutěska Dunajce, prodírajícího se velkými zákruty pod příkrými stěnami Tří Korun, Sokolice a Golice pohořím Pěninami, byla v Čechách a v zemi Moravskoslezské až do převratu skoro neznáma. Cizinecký ruch, jenž se zde záhy vyvinul, byl odkázán skoro jen na návštěvníky z Holiče a z býv. Uher, kde znalost o divokých krásách pěninské soutěsky šířili zejména hosté v blízkostí položených haličských lázní Szczawnica Niżna a nyní čsl. státních lázní Smerdžonka. Tohoto ruchu využilo obyvatelstvo sousedních chudých obcí ku snažší své obživě tím způsobem, že po svérázných loďkách z vyhloubených pňů dopravuje návštěvníky peřejemi Dunajce po proudu do Szczawnice. V zájmu těchto lázní snažila se v roce 1886 tehdejší jich majitelka Akademie Věd v Krakově zvýšiti návštěvu Pěnin vybudováním stezky po pravém břehu Dunajce. Tuto, jen pro chodce způsobilou, velkými vodami záhy zničenou stezku, vedoucí v délce okrouhle 8,5 km na našem území a to z nepatrnější části na pozemcích obce Lesnica a z velké části lesy bývalého řecko-katolického biskupství v Prešově, znovu vybudoval maďarský stát jako cestu vozovou, když v roce 1907 tyto lesy koupí převzal do svého vlastnictví. Této cesty byla pak užíváno nejen turisty a lázeňskými hosty, ale i místním obyvatelstvem k dopravě shora zmíněných loděk povozy zpět k místu, odkud plavbu s nimi provozuje. Maďarská a od převratu československá správa státních lesů měly zájem na dobrém stavu cesty jen potud, pokud byla jejich vlastnictvím a pokud jí potřebovaly k hospodaření na přilehlých lesích. Na udržování části na pozemcích obce Lesnica nebylo zájemníka a tím se stalo, že byla v těchto místech časem opět zničena, takže je dnes po ní z nouze možný toliko styk pěší, a to jen při nižších stavech vody v Dunajci.

Značným rozvojem lázní Szczawnica vyvolaného zájmu na zvýšení styku na pěninské cestě využila polská strana při delimitaci a zdráhala se vytýčiti státní hranici mezi Niedzicou a Szsczawnicí tak, jak probíhala bývalá mezinárodní hranice mezi Uhrami a Haličí, požadujíc určité ústupky. Od svého odporu upustila až po sjednání dohody mezi československým a polským delimitačním komisařem, která je přílohou B protokolu o hospodářských a komunikačních úlevách v čsl.-polském pohraničním pásmu na Spiši, podepsaného v Krakově dne 6./V. 1924, likvidujícího známou záležitost javorinskou.

V této dohodě, jež v publikaci Krakovského protokolu ve Sbírce zákonů a nařízení (č. 274/1925) není obsažena, zavázali se uvedení funkcionáři, že k úpravě věcí souvisejících s výše podotčeným průběhem hranice a té doby daných zájmů hospodářských a dopravních pohraničního obyvatelstva i obcí, jakož i ruchu turistického, v okamžiku udělení formálního zmocnění od svých vlád sjednají úmluvu, která by obsahovala tyto záležitosti:

1. regulaci řeky Dunajce a přeložení hranice do středu plavebního koryta;

2. ulehčení k přepravě přes řeku a používání cesty na pravém břehu Dunajce v části výše zmíněné pro obyvatelstvo pohraničních polských obcí;

3. ulehčení turistického ruchu na této cestě;

4. umožnění stavby mostu, resp. převozu s polské strany na československou a připojení jich na silnici;

5. úprava práv a závazků vyplývajících pro Polsko a Československo z úmluvy uzavřené v roce 1886 mezi Akademií Věd v Krakově a řecko-katolickým biskupstvím v Prešově;

6. úpravu záležitostí rybolovu a rybochovu na řece Dunajci, a to stejným způsobem, jak se stalo v příloze A protokolu ze dne 6. května. 1924.

Z těchto tak značně různorodých a k řešení v jedné úmluvě se dobře nehodících otázek dosud nedošlo k úpravě záležitosti uvedené v bodě 1., ježto oba státy nyní na regulaci hraniční trati řeky Dunajce nemají zájem.

Úprava záležitostí obsažených v bodech 3. a 6. byla uskutečněna na značně širším podkladě než prvotně zamýšleno a to jednak čsl.-polskou úmluvou o turistice (č. 80 Sb. z. a n. z r. 1926), jednak čsl.-polskou úmluvou o rybolovu a ochraně ryb v hraničních vodách a ve vodách jejich povodí (č. 109 Sb. z. a n. 1931).

Záležitosti zmíněné v bodech 2., 4. a 5. řeší předložená úmluva o pěninské cestě a o usnadnění styku v pohraničním území Dunajce, podepsaná v Gdyni dne 24. září 1931.

Podle předběžného programu, který tanul vyjednavačům obou stran při sjednávání této úmluvy, jde tu o rekonstrukci velikými vodami zničené části pěninské cesty, ležící skoro úplně na území obce. Lesnice, s vybudováním mostu přes lesnický potok o světlosti 10 m, a o nezbytné úpravy na díle cesty, který je soukromým majetkem státních lesů a statků, jež budou spočívati v upevnění pobřežních zdí a pořízení nezbytných příkopů a propustků.

Náklady na uvedenou rekonstrukci byly při jednání předběžně vyčíslovány částkou Kč 400.000,-, ze které podle článku 2 úmluvy připadá na Československo 25%, tudíž Kč 100.000,-. Úhrada této částky jest zajištěna finančně ministerstvem veřejných prací a země Slovenské, jakož i příspěvkem Kč 10.000,-, ke kterému se zavázalo ústřední vedení podniku “Státní lázně” při ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

Pokud jde o udržování pěninské cesty, bude roční náklad připadající na Československo vyžadovati částky Kč 12.250,-. Tento náklad bude hraditi částkou Kč 6.125,- ministerstvo zemědělství (Ústřední ředitelství státních lesů a statků), a zbytek úhrady jest podle předběžné dohody se zástupcem ministerstva vnitra odb. předn. Dr. Bobkem ochotna převzíti země Slovenská v nejbližší schůzi zemského zastupitelstva na položku určenou pro podporu turistického ruchu.

Přezkoumáním úmluvy, o níž je řeč v bodu 5., se ukázalo, že byl nesprávným polský názor, podle něhož Akademie Věd v Krakově měla získati určitá práva nebo služebnosti k cestě, kterou, jak výše uvedeno, v pěninské soutěsce vybudovala. Přihliží-li se k této okolnosti a k smluvní látce bodů 2. a 4., nelze popříti, že by předložená úmluva byla poněkud více na prospěch polský nežli náš, kdyby v čl. 2. určený polský příspěvek na vybudování zničené části pěninské cesty a v čl. 3. stanovený polský příspěvek na udržování čsl. části této cesty nebyl poměrně větší než obdobné příspěvky československé a dále, kdyby současně nebyla sjednána pro nás jednostranně výhodná úmluva o voroplavbě, která mimo jiné také vyvažuje zde přiznané výhody.

K zachování krás pěninské soutěsky a k ochraně přírody v Pěninách byla zde jak na československém, tak i na polském území v létě minulého roku zřízena přírodní reservace. Snaha ráz reservací nerušiti, nepatrná šířka pěninské cesty a nebezpečí peřejů Dunajce byly příčinou, že doprava motorovými vozidly (čl. 4.) a motorovými loďmi (čl. 13.) v Pěninách byla vyloučena.

Obyvatelé polských obcí Sromowce Niżne a Wyżne získali kdysi od bývalého řecko-katolického biskupství v Prešově koupí mnoho pozemků na našem území. Při hospodaření na nich musí překročovati Dunajec, což je dnes možné jen brody za nízkých vodních stavů. Zřízení mostů nebo převozů podle článku 6. bude tedy odpovídali místním potřebám.

Při sjednávání přeprav a s nimi souvisících celních a pasových úlev, při úpravě jízd s loďkami po Dunajci a drožkami po pěninské cestě (čl. 7.-12., 14. a Závěrečný protokol) bylo náležitě přihlíženo nejen k životním potřebám pohraničního obyvatelstva, ale i k zájmům naší celní správy.

Lze s určitostí očekávati, že předložená úmluva za daných poměrů značnou měrou přispěje k dalšímu zvelebení již nyní čilého cizineckého ruchu v československé části Pěnin, a to jak ve prospěch našeho obyvatelstva, tak i státních lázní Smerdžonka, které se stávají pravidelným dostaveníčkem polských turistů a lázeňských hostů ze Szczawnice před nastoupením plavby loďkami po Dunajci.

Vláda předkládá úmluvu Národnímu shromáždění ku projevení souhlasu, ježto z úmluvy pro stát a jeho občany vyplynou závazky, jež nutno kvalifikovati jako břemena ve smyslu § 64 ústavní listiny.

V Praze dne 28. dubna 1933.

Předseda vlády:
Malypetr v. r.

President Republiky Československé a President Republiky Polské ve snaze podpořiti turistický ruch v Pěninách a usnadniti styk v pohraničním území Dunajce rozhodli se, že sjednají a tom úmluvu a jmenovali svými zmocněnci:

Inženýra Václava Roubíka,

přednostu odboru v ministerstvu veřejných prací,

a

doktora filosofie a profesora hornické akademie v Krakově,

a

ministerského radu v ministerstvu věcí zahraničních,

kteří, sdělivše si navzájem své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, dohodli se na těchto ustanoveních:

Smluvní Státy souhlasí, aby způsobem odpovídajícím potřebám dopravy podle této úmluvy byla i s objekty upravena a udržována cesta vedoucí Pěninami v trati od silnice Gniazda-Spišská Stará Ves v Československu po Ruski potok u obce Szczawnica Niżna v Polsku ― v dalších článcích zvaná pěninská cesta.

Úprava pěninské cesty provede se znovuzřízením zničených aneb nezpůsobilých částí na území československém takto:

a) Československá strana vypracuje na podkladě společně dohodnutého programu vhodný projekt, jenž bude doručen příslušnému polskému úřadu k projevu souhlasu. Technický a finanční dozor nad stavbou jakož i kolaudaci provedou společně příslušné úřady obou Států.

b) Polská strana přispěje na znovuzřízení 75% skutečného nákladu. Příspěvek bude vyplacen v československé měně do měsíce po uznání vyúčtování.

1. Oba Státy, každý na vlastním území, budou pečovati a to, aby pěninská cesta byla při zachování svého nynějšího rázu udržována způsobem uvedeným v článku 1.

2. Program udržovacích prací československého úseku pěninské cesty bude každoročně stanoven vzájemnou dohodou příslušných úřadů Smluvních Států.

3. Republika Polská bude na udržování československé části pěninské cesty přispívati 75% skutečného ročního nákladu. Roční příspěvek bude vyplácen v československé měně do měsíce po uznání vyúčtování.

1. Po pěninské cestě bude dovolen jen ruch pěší, na jízdním kole, koňmo a po ose s vyloučením motorových vozidel všeho druhu. U Červeného Kláštera a při Ruskim potoku u obce Szczawnica Niżna budou umístěna návěští o úředním zákazu jízdy motorovými vozidly.

2. Ustanovení odstavce 1, věta 1, nevztahuje se na užívání motorových vozidel státními orgány při úředních výkonech na vlastním území.

3. Ruch dovolený podle odstavce 1 a 2 může býti v československé části pěninské cesty dočasně omezen nebo dočasně zastaven, bude-li to z bezpečnostních důvodů nezbytně vyžadovati hospodaření v přilehlých lesích.

Mýtní nebo jiné poplatky za užívání pěninské cesty mohou býti zavedeny jen v dohodě příslušných úřadů Smluvních Států.

Republika Československá souhlasí, aby Republika Polská vybudovala vlastním nákladem a podle projektů schválených příslušným československým úřadem v hraniční trati Dunajce dva mosty, jeden proti obci Sromowce Niżne a druhý proti obci Sromowce Wyżne. Dokud tyto mosty nebudou vybudovány, souhlasí Republika Československá, aby podle podmínek vydaných příslušným československým úřadem byly na uvedených místech zřízeny převozy přes Dunajec.

Obyvatelé obcí položených v obou Státech při Dunajci v úseku od Czorsztyna včetně do Krościenka mohou bez jakýchkoliv poplatků procházeti a projížděti i se zbožím po celních cestách v tomto úseku územím Státu druhého. Provážeti zboží dovoluje se zásadně jen v úředních hodinách celních úřadů. Osvobození od poplatků se však nevztahuje na projednávání průvozního zboží celními úřady v mimoúředních hodinách.

Mosty i převozy uvedené ve článku 6 budou uznány za místa přestupu pro pohraniční styk po vedlejších cestách podle právě platné úmluvy o usnadnění pohraničního styku. Na těchto přestupech bude obyvatelům obcí míněných ve článku 7 dovolen též průvoz zboží československým územím pěninskou cestou směrem k obci Szczawnica Niżna a přes celní úřad v Kalenberku směrem k obci Niedzica, tam i zpět. Celní projednávání při průvozu československým územím bude zajištěno ve všední dny dvakrát denně, dopoledne a odpoledne tak, aby bylo pro ně dosti času. Příslušné úřady celní správy Smluvních Států dohodnou se o době nutné pro tento průvoz a pro celní projednávání, přihlížejíce k zájmům obyvatelstva i místním poměrům. Celní projednávání bude co možno zjednodušeno. Za celní dozor i celní projednávání zboží v dobách stanovených podle tohoto článku nebudou vybírány žádné poplatky. Mimo tyto doby může se konati celní projednávání, přihlásí-li se o to zájemci včas u příslušného oddělení československé finanční stráže a u příslušných polských celních orgánů; za celní dozor a celní projednávání zboží budou se v tomto případě vybírati poplatky podle předpisů průvozního Státu. Za přestup hranice na výše uvedených místech nebudou se vybírati žádné poplatky.

1. O celním projednávání zboží při průvozu podle článku 7 a 8 platí předpisy průvozního Státu. Za provážené zboží nebude požadována celní jistota. Tato jistota může však býti požadována v případě opětovných celních nepořádností nebo v případě spáchání celního přestupku. Osoby pravoplatně odsouzené pro celní přestupek mohou býti na čas nebo podle okolností i navždy zbaveny práva provážeti zboží podle článku 7 a 8.

2. Průvoz zboží bude se díti na hraniční propustky vydávané podle právě platné úmluvy o usnadnění pohraničního styku.

Osvobození od poplatků podle článku 7 a 8 netýká se poplatků statistických a bude-li povolen přestup hranice motorovými vozidly, ani daně z těchto vozidel a z jízdného. Osvobození od celní jistoty podle článku 9 netýká se motorových vozidel.

Úlevy přiznané touto úmluvou neosvobozují od náležitostí požadovaných předpisy obou Států, jakož i smlouvami mezi nimi sjednanými k zajištění bezpečnosti Státu nebo bezpečnosti veřejné, ochrany státních monopolů nebo zdravotní ochrany lidí, zvířat a rostlin.

Sůl v množství potřebném pro vlastní hospodářství možno podle článku 7 a 8 provážeti bez zvláštního povolení.

1. Majitelé a kočové koňských drožek, majitelé a osazenstvo loděk sloužících k jízdám turistů Dunajcem v Pěninách a osoby dopravující tyto loďky zpět ― mají-li bydliště v obcích míněných v článku 7 ― mohou volně, avšak bez porušování celních předpisů, přejížděti drožkami po pěninské cestě, jezditi loďkami s turisty po Dunajci a dopravovati tyto loďky zpět vlekem podél břehu nebo na povozech po pěninské cestě. Provoz bude se díti na hraniční propustky, vydávané podle právě platné úmluvy o usnadnění pohraničního styku.

2. Půjde-li o připuštění ku provozování živnosti loďkařské nebo drožkařské, budou Smluvní Státy na svém území nakládati s majiteli loděk a drožek, bydlícími na území druhého Státu v některé z obcí míněných ve článku 7, stejně jako s občany vlastního Státu.