Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1933.

III. volební období.

8. zasedání.

Tisk 1063.

1.) sen. Nedvěda a soudr. ministrům školství a národní osvěty a vnitra stran účasti školních dítek v sociálně-demokratickém průvodě 1. máje v Bratislavě.

2.) sen. dr Szilassyho a druhov ministrovi školstva a národnej osvety vo veci penzionovania Ludvika Scherera, profesora štát. reálného gymnázia v Lučenci.

3.) sen. Janíka, dr Budayho a spol. na pána ministra vnútra o straníckom úradovaní okresného náčelníka v Michalovciach, (Zemplín).

4.) sen. Füssyho a druhov ministrom vnútra, vecí zahraničných a financií o hromadnom odnimaní cestovných pasov obyvateľom v Komárne.

5.) sen. Nedvěda a soudr. ministru spravedlnosti ohledně zabavení pohlednice s obrazem senátora Ivana Lokoty.

Organisace KSČ v Bratislavě při pořádání průvodu 1. máje usnesla se nepovoliti účast školních dítek v průvodě se zřetelem na zákaz o tom vydaný ministerstvem školství a národní osvěty. Dítky komunistických rodičů se proto průvodu nezúčastnily a některé šly po chodnících podle průvodu jednotlivě.

Když však průvod komunistický dospěl na nároží Dunajské ulice a Náměstí Republiky, přecházel právě průvod sociálně-demokratický, ve kterém šlo hromadně asi 600 školních dítek.

V domění, že zákaz účasti dětí v průvodech politických stran je zrušen zavolali komunističtí rodičové své dítky jdoucí po chodnících a tak se celkem seřadilo asi 20 dětí do průvodu. Sotva se tak stalo, ihned jeden policejní strážník přispěchal a žádal, aby děti byly z průvodu odstraněny. Byl upozorněn, že v průvodě sociálně-demokratickém jde asi 600 dětí se souhlasem policejních orgánů. Strážník odběhl a asi za tři minuty se vrátil s policejním inspektorem a několika strážníky a děti byly okamžitě z komunistického průvodu rozehnány. Děti v průvodě sociálně-demokratickém byly však ponechány. Podepsaní táží se pana ministra školství a národní osvěty:

1) Jest panu ministru tento případ znám?

2) Zrušil pan ministr svůj výnos ze dne 12. dubna 1933 číslo 40.659-I. v němž v odstavci čtvrtém se zdůrazňuje zákaz účasti žactva na politických průvodech a projevech pro sociálně-demokratický průvod v Bratislavě, kde pan ministr sám referoval, jako hlavní řečník?

3) Jest školním dětem dovoleno bráti účast v průvodech strany sociálně demokratické ― strany páně ministrovy?

4) Platí zákaz o účasti dětí v průvodech politických stran jen pro některé strany a pro které?

5) Jest školním dětem dovoleno poslouchati politickou řeč na táboru sociálně-demokratickém, když mluví pan ministr vyučování a národní osvěty?

Podepsaní táží se pana ministra vnitra:

1) Jest pan ministr ochoten zavésti ihned disciplinární vyšetřování s policejními úředníky a strážníky, kteří v Bratislavě trpěli účast školních dětí v průvodě sociálně-demokratickém?

2) Jest pan ministr ochoten postarati se o to, aby policejní řiditelství v Bratislavě učinilo oznámení na vůdce a pořadatele sociálně-demokratického průvodu v Bratislavě a na pana ministra Dérera pro porušení vyhlášky ministerstva školství a národní osvěty ze dne 12. dubna 1933 číslo 40.659-I.?

Podepsaní táží se obou pánů ministrů:

Jsou páni ministři ochotni postarati se o to, aby v budoucnosti výnosy ministerstva byly respektovány i státotvornými stranami a panem ministrem vyučování a národní osvěty?

V Praze, dne 3. května 1933.

Kindl, Douda, Fidlík, Hlávka, Hajníková, Pilz, Langer, Haken, Kello, Vydrová, Stejskalová, Mezö, Mikulíček.

Ludvik Scherer podal pánu ministrovi koncom mesiaca marca túto v slovenskom jazyku napísanú žiadosť:

»Pane minister! Poneváč vo smysle rozsudku najvyššieho správneho súdu zo dňa 25. februára 1933, čís. 3011/33, obsahujúceho teraz už právoplatné konštatácie, nemožno usnesenia školského referátu v Bratislave čís. 85.626/II. ai 1929 a 3283/II.-32 považovať vlastne za »rozhodnutia«, ale iba za prípisy povahy pokladničných poukázok, na základe toho cieľom uplatnenia svojích nárokov žiadam pána ministra, aby ste ráčili vyniesť rozhodnutie vo veci môjho penzionovania.

Rozhodnutia ministerstva vyžadujem si ohľadom týchto vecí:

1.) Nech ministerstvo zistí, či som bol po dobu svojho zamestnania ako smluvný profesor štátnym zamestnancom, áno a či nie? Jestliže nie, čím som bol? Učiteľom na hodiny? Výpomocnou silou? Profesorom s dennou mzdou? ― vzhľadom k tomu, že právo československé nezná pojem smluvného profesora. Žiadam vôbec, aby po tejto stránke bol môj právny pomer jasne zistený.

2.) Nech ministerstvo zistí, podľa ktorého zákona a akým procentom má byť pri výpočte doby penzijnej zarátaná moja 31 ročná aktívna slúžobná doba, uznaná a zarátaná v penzijnom výmere školského referátu čís. 85.626/II. ai 1929?

3.) Nech ministerstvo zistí, podľa ktorého zákona má byť moja penzija vyrátaná, od ktorého dňa je splatná a v akej výške má byť likvidovaná?

Do 1. okt. 1919 bol som definitívnym maďarským štátnym profesorom. Podľa prehlásení zmocnencov vlády referenta dra Antona Stefánka a župana dra Ludvika Bazovského zo dňa 22. sept. 1919 »prevzatý som do služby štátu československého«, nebudú-li mi moje profesorské spisy do dvoch týždňov vrátené. ― Neskoršie bol som zamestnaný ako smluvný profesor a v tomto charaktere slúžil som na riadnej katedre 10 rokov a moje pôžitky vyplácala mi štátna pokladňa mesačne vopred. ― Na základe toho nemôžem patriť do kategorie tých, o ktorých činí opatrenia vlád. nariadenie č. 226/1923, a ktorí ako býv. maďarskí štátní profesori pod čsl. vládou vôbec neslúžili. Ministerstvo však vo veci môjho definitívneho zamestnania rozhodlo až po mojom prepustení, ku ktorému došlo dňa 31. júla 1929, penzionovalo mňa odo dňa 1. okt. 1929 na základe zák. čl. LXV z r. 1912, pri čom mi odňalo dvojmesačný plat resp. penziu pripadajúcu na august a september. Všetko to pokladám za krivdu.

Lebo ak som bol štátnym zamestnancom po čas svojej služby ako smluvný profesor, vtedy musí moja penzia podľa platového zákona zo dňa 24. júla 1926, čís. 103, i podľa 9. stupnice platového zákona platného vo smysle vlád. nar. zo dňa 26. júna 1930, čís. 96, ustálená byť obnosom 39.600 Kč.

Nebol-li som štátnym zamestnancom v tomto prípade náleží mi vo smysle § 88. zák. čl. LXV z. r. 1912 a § 24 zák. čl. XI. z r. 1885 stoprocentná penzia, a tiež podľa ustanovenia vlád. nariadenia zo dňa 26. júna 1930, čís. 96, pripadá mi penzia vo výške 39.600,- Kč.

Jestliže ministerstvo prijme stanovisko školského referátu za správné, dopustí sa niekoľko omy1ov, lebo podľa § 88 zák. čl. LXV z r. 1912 a § 24 zák. čl. XI. z r. 1885 nutno na základe mojích 31 služobných rokov každé 3 profesorské roky počítať do penzie za štyri a tedy moja slúžobná doba, prepočítaná na viac než 40 rokov, je stoprocentná.

Podľa § 26 zák. čl. LXV z r. 1912 treba penziu poukázať od 1. dňa mesiaca, ktorý na aktívnu službu nasleduje. V mojom prípade tedy od 1. augusta 1929, a nie od 1. októbra 1929, vynechaním dvoch mesiacov. Kedže však najvyšší správny súd vyslovuje, že ako nepragmatikálna učiteľská sila mám podľa § 8. vlád. nariadenia č. 236/932 penzionovaný byť od 1. dňa mesiaca, nasledujúceho na zamietnutie mojej žiadosti, t. j. odo dňa I. októbra 1929, náležia mi tedy ešte nevyplatené platy na dva mesiace (5819,60 Kč) a u mňa nemôže sa pri penzionovaní použiť zák. čl. LXV z r. 1912.

Pri výpočte výšky penzie treba podľa zákona vziať za podklad plat, požívaný v poslednom mesiaci aktívnej služby; v mojom prípade činí tento plat 2909,80 Kč. Školský referát však bere za podklad môj plat požívaný dňa 1. okt. 1919, do penzie započítava 90% tohoto platu a penziu poukazuje od 1. októbra 1929. Takto splietol dve rôzné veci na moju škodu, lebo buďto mi náleží odo dňa 1. októbra 1929 penzia vyrátaná na základe platu požívaného v júli 1929 zároveň s dodatočným poukázaním mojich nevyplatených ešte pôžitkov na august a september (2909,80 Kč), ― buďto nie: v tomto prípade však mám nárok zpätmo až do dnešného dňa od 1. okt. 1919 na penziu, vyrátanú vo smysle zák. čl. LXV z r. 1912 zo slúžobnej doby 21 rokov, strávenej pod vládou maďarskou.

Lebo podľa môjho skrovného názoru je nespravodlivé, aby moja 10 ročná slúžobná doba, strávená v pomere smluvného profesora, bola vzatá len za 17% a takto prirátaná k mojej maďarskej penzii, kdežto vo službe československej mal som ciferne vyšší plat, nakoľko kupná sila peňazí klesla. Týmto nesprávnym výkladom príslušných predpisov a spletením mojej služby československej poškodil mňa školský referát dvojnásobne, lebo a) nepoukazoval mi od r. 1922 plat, ktorý sa každé tri roky automaticky zvyšuje, ač som bol zaradený do riadneho hodnostného poradia, a tedy môj skutočne požívaný plat sa po čas mojej služby nezvyšoval, b) a nepoukázal mi ani penziu, pripadajúcu od 1. okt. 1919, rešp. odo dňa ratifikácie mierovej smluvy trianonskej, to som tedy tiež stratil, ač po túto dobu mal som buďto ako pragmatikálny profesor poberať riadny plat, buďto ako neprevzatý profesor požívať penziu. A takto som bol tedy dvojnásobne postihnutý hmotnou škodou.

Ministerstvo, neviem z akej príčiny, nepokladalo mňa za hodného, aby mňa napriek moje 10 ročnej smluvnej službe profesorskej menovalo definitívnym profesorom, a tak so svojou 10 ročnou služobnou dobou som ja jediným profesorom maďarskej národnosti na Slovensku, ktorý sa nemôže dostať ku svojej riadnej, jemu náležiacej penzii.

Od múdrej vládnej školskej správy demokratickej republiky žiadam slušné a spravodlivé vyriešenie svojej veci.

V dokonalej úcte:

V Lučenci, dňa 28. marca 1933.

Ludvik Scherer, prepustený profesor.«

Pane minister!

Berúc v úvahu, čo je vyššie uvedené, podotýkame k tomu, že putovanie profesora Ludvika Scherera touto kalváriou je nielen krivdením jednotlivcovi, ale je to i porušovaním práv zabezpečených maďarskej národnej menšine, nakoľko odporuje to aj §u 128 Ústavnej listiny, pozbavuje menovaného profesora profesorskej definitívy pre jeho maďarskú národnosť a tedy citeľne ho poškozuje. Podľa nášho názoru na profesorovi Ludvikovi Schererovi bola spáchaná svrchovaná krivda, keď bol po desaťročnej službe bez akýchkoľvek dôvodov zo služby prepustený a na svoj starý vek odsúdený opravdu na mzdu hladovú, ač konal na Slovensku po dobu 31 rokov poctivú prácu kultúrnu; a preto s úctou sa tážeme:

1. Či ste ochotný, pane minister, podrobiť vec profesora Ludvika Scherera dôkladnej revizii a na miesto uplatňovania práva formálneho, zaujmúc stanovisko služnosti, dať mu za pravdu?

2. Či ste ochotný, pane minister, ― aθ rešpektujeme Vaše právo diškrecionálné, ― dodatočne nariadiť čo najprísnejšie disciplinárné vyšetrovanie stran profesorskej činnosti Ludvika Scherera, a ak je vinným, potrestať ho, ak však nie, dať mu za pravdu?

3. Či ste ochotný, pane minister, zabezpečiť Ludvikovi Schererovi urýchleným opatrením a zarátaním 10 ročnej smluvnej služobnej doby takú penziu, ktorá ho postaví na roveň jeho kolegom - profesorom, s ktorými spolu konal rovnakú a tú istú prácu, a sprostiť ho tak hmotnej biedy, ktorá je profesora nedôstojná?

V Prahe, dňa 15. apríla 1933.

dr Korláth, Kreibich, Tichi, Keresztury, Köhler, Richter, Eichhorn, Wenzel, Füssy, dr Jesser.

Scherer Lajos az alábbi kérvényt nyujtotta be szlovák nyelven március hó végén a miniszter úrhoz:

»Miniszter Úr! Minthogy a legfelsöbb közigazgatási biróság 1933. február 25.-én hozott és most már jogerös megállapitásokat tartalmazó 1011/33 sz. itélete értelmében a bratislavai školsky referátus 85.626/II. ai 1929 és 3.283/II-32 számú végzései nyugdijaztatásom ügyében nem tekinthetök tulajdonképen »határozat« - oknak, hanem csupán pénztári utalványok jellegével biró leiratoknak, ennek alapján ― igényeimet érvényesitenclö ― kérem a Miniszter Urat, hogy nyugdijaztatásom ügyében határozatot hozni kegyeskedjék.

A miniszterium határozatait a következökre vagyok bátor kérni:

1.) állapitsa meg a miniszterium, hogy szerzödéses tanári alkalmaztatásom ideje alatt állami alkalmazott voltam-e, igen vagy nem? Ha nem, mi voltam? Órandó? Kisegitö? Napidijas tanár-e? Tekintettel arra, hogy a csszl. jog a szerzödéses tanár fogalmát nem ismeri. Egyáltalán kérem erre vonatkozólag jogi viszonyom világos megállapitását.

2.) Állapitsa meg a miniszterium, hogy a školsky referát 85.626/II. ai 1929. sz. nyugdijvégzésben elismert és beszámitott 31 évi tényleges szolgálati idöm mely törvény szerint hány százalékosnak veendö a nyugdnjidö kiszámitásánál?

3.) Állapitsa meg a miniszterium, hogy mely törvény szerint számitandó ki a nyugdijam, mely naptól esedékes az és mily összegben folyósitandó?

1919. október 1.-ig véglegesitett magyar állami rendes tanár voltam. Dr. Stefanek Antal referems és Dr. Bazovsky Lajos zsupán, kormánymegbizottak 1919. szept. 22.-én tett kijelentési szerint »át vagyok véve csszl. állami szolgálatba«, ha tanári irataimat két héten belül vissza nem adják. Késöbb szerzödéses tanárként alkalmaztak s e minöségben rendes tanszéken tiz évig szolgáltam s illetményeimet az állampénztár fizette havonta elöre. ― Ennek alapján nem tartozhatom azok kategoriájába, akikröl a 226/923. sz. kormáhyrendelet intézkedik, s akik mint volt magyar áll. tanárok egyáltalán nem szolgáltak csszl. kormány alatt. A miniszterium viszont végleges alkalmaztatásom ügyében csak 1929. julius 31.-én történt elbocsáttatásom után döntött s 1929. okt. 1.-étöl kezdve nyugdijazott az 1912. évi LXV. t. c. alapján, megvonva tölem az augusztusra és szeptemberre esö két havi fizetést, illetve nyugdijat. Mindezt sérelmesnek tartom.

Mert ha állami alkalmazott voltam szerzödéses tanári szolgálatom ideje alatt, akkor a nyugdijam az 1926. évi júl. 24.-én kelt 103. sz. fizetési törvény szerint, ― de az 1930. junius 26.-án. kelt 96. sz. kormányrendelet értelmében érvényes fizetési törvény 9. fokozata szerint is 39.600 koronában állapitandó meg.

Ha nem voltam állami alkalmazott, akkor is az 1912. évi LXV. t. c. 88. §-a és az 1885. évi XI. t. c. 24. §-a értelmében száz százalékos nyugdij illet meg engemet s az 1930. évi junius 26.-án kelt 96. sz. kormányrendelet utasitása szerint is évi 39.600 korona nyugdij jár.

Ha a miniszterium a školský referátus álláspontját fogadja el helyesnek, több tévedésbe esik, mert az 1912. évi LXV. t. c. 88. §-a és az 1885. évi XI. t. c. 24. §-a szerint 31 szolgálati évem alapján minden három tanári évemet négynek kell számitani a nyugdijba s igy 40 évnél több átszamitott szolgálati idöm száz százalékos.

Az 1912. évi LXV. t. c. 26. §-a szeriut a nyugdijat a tényleges szolgálatot követö hónap 1.-étöl kell folyósitani. Az én esetemben 1929. augusztus 1.-étöl s nem 1929. okt. 1.-étöl, két hónap kihagyásával. ― De mivel a legfelsöbb közigatási biróság komondja, hogy mint nem pragmatikális állami tanerö a 226/923. sz. kormányrendelet 8. §-a szerint vonatkozó kérvényem elutasitását követö hónap elsö napjától, azaz 1929. okt. 1.-étöl vagyok nyugdijazandó, igy jár még két havi elmaradt fizetés (5819,60 kor.) s reám nézve az 1912. évi LXV. t. c. nem alkalmazható a nyugdijba helyezésnél.

A nyugdijösszeg kiszámitásánál a törvény szerint a tényleges szolgálat utolsó hónapjában élvezett fizetés veendö alapul; az én esetemben. 2909,80 korona. ― A ?kolský referátus azonban az 1919. okt. 1.-én élvezett fizetésemet veszi alapúl s ennek 90%-át számitja a nyugdijba s azt 1929. okt. 1.-étöl folyósitotta. Ekként összekevert kétféle dolgot az én hátrányomra, mert vagy megillet engem a nyugdij 1929. okt. 1.-étöl az 1929. julius hóban élvezett havi fizetésem alapján, kiszámitva és az elmaradt augusztusra és szeptemberre esö illetményem utólagos kiutalása mellett (havi 2909,80 kor.) ― vagy ha nem: akkor megillet engem vásszamenöleg a mai napig 1919. okt. 1.-töl a magyar kormánynál eltöltött 21 évi szolgálati idöm után az 1912. évi LXV. t. c. értelmében kiszámitott nyugdij.