(2) O povinnostech vlastníků a držitelů nemovitostí, zmíněných v předchozím odstavci, rozhoduje v případě sporu okresní úřad. O náhradě případné škody rozhodují řádné soudy.
§ 70.
Podél veřejných silnic a cest nesmějí býti stavěny tabulky nebo znamení, které by mohly vésti k mylné záměně se značkami v § 68 zmíněnými nebo které by mohly jejich poznání znesnadniti.
§ 71.
Ustanovení všeobecných trestních zákonů, vztahujících se k železnicím, platí obdobně i o výstražných značkách pro jízdu motorovými vozidly.
Oddíl XII.
Výcvik řidičů motorových vozidel.
§ 72.
(1) Vyučovati jízdě motorovými vozidly smí jen ten, kdo obdržel k tomu povolení.
(2) Povolení v předchozím odstavci zmíněné může býti uděleno
a) učitelským osobám na veřejných školách zabývajících se výcvikem řidičů, jakož i majitelům a zaměstnancům soukromých po živnostensku provozovaných podniků pro výcvik řidičů,
b) majitelům továren na motorová vozidla, obchodů s těmito vozidly a podniků používajících většího počtu motorových vozidel, jakož i zaměstnancům těchto závodů, a dále zaměstnancům těch úřadů neb hasičských sborů, které používají většího počtu motorových vozidel, dosáhly-li tyto osoby [písm. a) a b) ] 25. roku věku,, prokáží-li, že nejméně tři roky byly oprávněny říditi motorové vozidlo a že během této doby motorové vozidlo skutečně řídily a poskytují-li dostatečnou záruku svědomitého a důkladného vyučování.
(3) Povolení zmíněné v odstavci 1 uděluje zemský úřad; pokud však jde o učitelské osoby na veřejných školách, zabývajících se výcvikem řidičů, jež jsou podřízeny ministerstva školství a národní osvěty, udílí povolení příslušný úřad školské správy.
(4) Povolení udělené osobám zmíněným v odstavci 2 vztahuje se však jen na vyučování pro účely školy, podniku, úřadu neb hasičského sboru (výcvik žáků, zaměstnanců, osob kupujících vozidla neb jejich zaměstnanců a pod.).
(5) Ustanovení předchozích odstavců neplatí pro ojedinělý případ neúplatného vyučování jediné určité osoby, je-li vyučující oprávněn říditi motorové vozidlo dotčené kategorie a řídíli je nejméně po tři roky.
§ 73.
(1) K živnostenskému výcviku řidičů motorových vozidel jest třeba koncese, kterou uděluje zemský úřad přihlížeje k místní potřebě.
(2) Koncesi lze uděliti fysickým osobám, které jsou státními příslušníky československými, jsou svéprávné, zachovalé a spolehlivé, mají povolení podle § 72 a prokáží svoji odbornou způsobilost a praktickou zkušenost v této činnosti (§ § 74, 75).
3) Tuzemským právnickým osobám může býti tato koncese udělena tenkráte, připouští-li to jejich organisační předpisy a pověří-li vedením výcviku osobu vyhovující podmínkám v předchozím odstavci uvedeným.
(4) K žádosti o koncesi připojiti jest též učební program, jenž má býti dodržován; tento program, jakož i doba učební podléhá schválení zemského úřadu. Schválení tohoto úřadu podléhají i učební pomůcky, místnosti vyučovací a jejich zařízení.
§ 74.
(1) Odbornou způsobilost podle ustanovení § 73, odst. 2 jest prokázati
a) bud' vysvědčením o složení poslední státní zkoušky na odboru strojního nebo elektrotechnického inženýrství, případně absolvováním speciálního učebního kursu pro motorová vozidla a letectví, pokud jest pro tento učební kurs předepsáno absolutorium odboru strojního nebo elektrotechnického inženýrství, a to ve všech případech jenom na tuzemské vysoké škole technické, nebo
b) průkazem, že žadatel může býti považován za diplomovaného inženýra nebo inženýra bez označení "diplomovaný" ve smyslu nařízení č. 22.578/1°0 K. V. M. (uh. min. kultu a vyuč.) ve věci užívání titulu inženýra a že získal o tom doklad (inženýrský diplom, inženýrské absolutorium a pod.) nejpozději do 28. října 1918 na příslušném odboru strojního inženýrství polytechniky Josefovy v Budapešti nebo na dřívějším ústavu přidruženém k budapeštské universitě.
(2) Aby průkaz některé cizozemské vysoké školy technické téže úrovně, jako jsou tuzemské vysoké školy technické, nebo jako byla Josefova polytechnika v Budapešti, mohl býti pokládán za rovnocenný průkazu tuzemskému, vyžaduje se v každém jednotlivém případě jeho předběžná nostrifikace ministerstvem, školství a národní osvěty v dohodě s ministerstvem veřejných prací.
(3) V případech zvláštního zřetele hodných může ministerstvo veřejných prací v dohodě s ministerstvem školství a národní osvěty povoliti výjimky z předpisů předchozích odstavců, bude-li dostatečná odborná způsobilost žadatele jinak bezpečně prokázána.
§ 75.
Praktickou zkušenost ve smyslu ustanovení § 73, odst. 2 jest prokázati dokladem o tom, že žadatel byl nejméně po 3 roky po dosažení odborné způsobilosti podle předchozího paragrafu zaměstnán při výrobě, opravách nebo pro vozu motorových vozidel.
§ 76.
Podrobnější předpisy o obsahu a způsobu odborného výcviku řidičů motorových vozidel, pokud se neděje na veřejných školách, budou vydány vládním nařízením.
§ 77.
(1) Podniky zabývající se po živnostensku výcvikem řidičů motorových vozidel podléhají úřednímu dozoru a jsoa povinny připustiti a umožniti výkon tohoto dozoru.
(2) Zemský úřad odejme koncesi:
a) vyjde-li dodatečně najevo, že nejsou zde předpoklady pro udělení koncese, stanovené v §§ 73 až 75,
b) zjistí-li se, že činnost a zařízení podniku nevyhovují předpisům nebo podmínkám předepsaným při udělení koncese, a nebudou-li zjištěné závady ve lhůtě dozorčím úřadem stanovené odstraněny,
c) odpírá-li nebo ztěžuje-li podnik výkon dozoru podle odstavce 1.
(3) Příslušný úřad odejme oprávnění vyučovati jízdě motorovými vozidly (§ 72), zjistí-li se, že jeho majitel nevyhovuje podmínkám předepsaným pro jeho dosažení.
(4) Povolení zmíněné v § 72 zaniká bez dalšího zánikem oprávnění k řízení motorového vozidla (§ 14).
Oddíl XIII.
Uschováváni motorových vozidel.
§ 78.
Vládním nařízením mohou býti vydány bezpečnostní předpisy pro uschovávání motorových vozidel a pro místnosti k tomu určené.
Oddíl XIV.
Poradní sbor pro otázky týkající se motorových vozidel.
§ 79.
Vládním nařízením může býti zřízen při ministerstvu veřejných prací zvláštní "Poradní sbor pro otázky týkající se motorových vozidel", jehož organisace a působnost bude upravena vládním nařízením. členství v tomto sboru jest úřadem čestným.
Oddíl XV.
Ustanovení trestní.
§ 80.
(1) Přestupky tohoto zákona a nařízení vydaných na jeho základě trestá, pokud nejde o činy soudně trestné, okresní úřad pokutou do 2.000 Kč nebo trestem na svobodě do 5 dnů, za okolností zvlášť přitěžujících pokutou do 5.000 Kč nebo trestem na svobodě do 14 dnů.
(2) Pro případ nedobytnosti budiž uložená pokuta přeměněna na vězení podle míry zavinění v mezích sazby trestu na svobodě.
(3) Byla-li trestným činem způsobena škoda, může býti k návrhu poškozeného v trestním nálezu rozhodnuto též o její náhradě, pokud náhrada škody nemá přesahovati částku 1.000 Kč.
(4) Trestající úřad může při zvlášť těžkých přestupcích za předpokladů uvedených v § 15, odst. 1 současně s trestním nálezem prozatímně odejmouti řidičský průkaz a jest povinen zpraviti o tom ihned příslušný úřad rejstříkový (§ 17), jenž bud' vrátí straně řidičský průkaz nebo učiní opatření podle § 15.
(5) Pouhé přestoupení předpisů o přípustné rychlosti (§ 38, odst. 3 a 4) není soudně trestné, nebylo-li tím způsobeno jinému nebezpečí smrti nebo nebezpečí poškození na těle.
§ 81.
(1) Okresní úřady mohou zmocniti orgány veřejné moci, aby pro určité přestupky tohoto zákona nebo nařízení na jeho základě vydaných osobám, které byly při činu přistiženy a jsou ochotny pokutu zaplatiti, ukládaly trestním příkazem na místě peněžité pokuty a ihned je vybraly; pokuty na jednotlivé přestupky je nutno ve zmocnění předem stanoviti pevnými sazbami, které nesmějí přesahovati částku 300,- Kč.
(2) Není-li úřad zmocňující zároveň úřadem služebním, může býti zmocnění dáno jen se souhlasem služebního úřadu.
(3) Obsah zmocnění budiž uveden v listině, jíž úřední orgán jest povinen se vykázati při úředním jednání k žádosti přistiženého.
(4) Trestní příkaz podle odstavce 1 budiž vystaven průpisem ve třech vyhotoveních na tiskopise postupně číslovaném a má obsahovati rejstříkovou značku vozidla, čin jako závadný shledaný, uloženou pokutu, úřad, jehož jménem bylo zakročeno a datum. Jedno vyhotovení bud' vydáno potrestanému, druhé bud' předloženo úřadu zároveň s vybranou částkou; třetí vyhotovení zůstane v pokutovém bloku. Vyhotovení vydané straně budiž orgánem podepsáno.
(5) Není-li přistižená osoba ochotna zaplatiti pokutu, úřední orgán. pokutu nevyměří, nýbrž učiní trestní oznámení úřadu, úřední orgán jest povinen poučiti přistiženou osobu o jejím právu odepříti zaplacení pokuty a o následcích tohoto odepření. K zaplacení pokuty nesmí úřední orgán nutiti.
(6) Je-li přistižená osoba ochotna pokutu zaplatiti, avšak nemůže-li tak na místě učiniti, vydá jí veřejný orgán trestní příkaz, který je vystaven způsobem v odstavci 4 uvedeným a obsahuje vedle údajů tam zmíněných i poučení o tom, kde a do kdy má býti pokuta zaplacena, a o následcích nezaplacení. Nebude-li pokuta zaplacena do uvedené doby, pozbude trestní příkaz platnosti a nastoupí řádné řízení trestní.
§ 82.
(1) Trestní příkaz podle § 81 může býti vydán i v nepřítomnosti řidiče vozidla tím způsobem, že jedno vyhotovení příkazu bude připevněno na vozidlo. Příkaz musí obsahovati v tomto případě údaje a poučení uvedené v 81, odst. 6.
(2) Nebude-li pokuta zaplacena do uvedené doby pozbude trestní příkaz platnosti a nastoupí řádné řízeni trestní.
§ 83.
Proti trestnímu příkazu, vydanému podle předchozích paragrafů, není opravného prostředku.
§ 84.
(1) Řidič vozidla, který byl během téže jízdy již jednou dopaden příslušným veřejným orgánem při přestupku tohoto zákona nebo předpisů na jeho základě vydaných, tkvícím v povaze vozidla, může, vykáže-li se potvrzením tohoto orgánu, pokračovati v jízdě v závadném. stavu, avšak jen do místa, kde lze závadu odstraniti, a jen takovým způsobem, po případě za takových opatření, aby veřejná bezpečnost nebyla ohrožena a dopravě bylo co nejméně překáženo.
(2)Je-li nutno v zájmu veřejné bezpečnosti nebo dopravy, aby shledané závady byly ihned odstraněny, zakáže veřejný orgán, jenž přestupek zjistil, pokračování v jízdě vlastní motorickou silou vozidla, zabezpečí po případě vhodným způsobem dodržení tohoto zákazu a učiní o tom neprodleně oznámení příslušnému okresnímu úřadu, který postupuje podle ustanovení § 8, po případě § 28.
§ 85.
(1) Příslušný veřejný orgán nebo okresní úřad může zabaviti prozatímně motorové vozidlo, je-li odůvodněna domněnka, že jím byl spáchán soudně trestný čin proti bezpečnosti života, těla nebo zdraví. Zabavení může býti nahrazeno jiným za bezpečením vozidla před jeho dalším používáním. Tím nejsou dotčena ustanovení trestního řádu o zabavení věcí v trestním řízení.
(2) Je-li odůvodněna domněnka, že řidič vozidla jest opilý nebo stižen duševní poruchou, může příslušný veřejný orgán nebo okresní úřad učiniti vhodné opatření, aby vozidlo nemohl dále říditi.
(3) Opatření podle předchozích odstavců nesmí trvati déle než jejich účel vyžaduje.
Oddíl XVI.
Ustanovení všeobecná.
§ 86.
Pokud tento zákon a nařízení na jeho základě vydaná neobsahují zvláštních ustanovení, platí pro jízdu motorovými vozidly všeobecné předpisy o silniční policii.
§ 87.
Předpisy o vyzkoušení a občasném ohledávání parních kotlů, o bezpečnostních opatřeních proti výbuchu parních kotlů a o průkazu způsobilosti k obsluze a dozoru na parní kotle a parní stroje zůstávají tímto zákonem nedotčeny.
§ 88.
(1) Osoby, které na podkladě pracovního nebo služebního poměru jsou zaměstnány při provozu motorových vozidel, zahrnujíc v to veškeré úkony s tím související, pokud se na ně již nevztahují předpisy o pojištění dělníků proti úrazu, jsou podle uvedených předpisů pojištěny. Vzhledem ku pojištění vlastník motorového vozidla pokládá se vždy za podnikatele provozování pojištěním povinného, s výjimkou případu, kdy vozidlo bylo prodáno na splátky s výhradou vlastnického práva; v tomto případě pokládá se za podnikatele osoba, které bylo vozidlo prodáno na splátky.
(2) Stejné pojistné povinnosti podléhají též všichni dělníci a, závodoví úředníci, zaměstnaní v podnicích, které se zabývají po živnostensku garážováním, pronajímáním nebo čištěním motorových vozidel.
(3) Z povinného. pojištění podle tohoto paragrafu jsou vyňati zaměstnanci cizích zastupitelských úřadů v Československé republice zřízených, jakož i mezinárodních komisí a osob požívajících v Československé republice práva exterritoritality, pokud jsou cizozemci, neobsahují-li mezinárodní úmluvy o sociálním pojištění odchylných ustanovení.
§ 89.
(1) Ustanovení §§ 6 až 9, 12, § 13., odst. 2, § § 14 a;ž 19, §39, odst. 1 s, 2. a § § 72 a 78 neplatí, pokud jde o motorová vozidla, jež jsou v držení vojenské správy, a. o osoby řídící motorová vozidla ve službě konané podle branného zákona nebo podle zákona o válečných úkonech; na tyto osoby se nevztahuje ani ustanovení § 88. Ustanovení § 38, odst. 2 až 8 a § 39, odst. 3 neplatí pro uvedené osoby a motorová vozidla při vojenských cvičeních.
(2) Předpisy o připuštění těchto vozidel a řidičů k jízdě, o označení a evidenci vozidel vojenské správy, jakož i o výcviku vojenských řidičů a jejich průkazů o způsobilosti k řízení motorových vozidel uvedených v odstavci 1 vydá ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvy vnitra a veřejných prací.
§ 90.
Kde jest zřízen státní úřad policejní, vykonává v mezích své místní příslušnosti působnost, která podle tohoto zákona náleží okresnímu ú řadu, s výjimkou působnosti uvedené v § 69, odst. 2.
§ 91.
(1) Ve věcech upravených tímto zákonem kde dána je příslušnost úřadů politických nebo ministerstev, nastupuje není-li v zákoně výslovně jinak ustanoveno nebo nevyplývá-li z povahy věci příslušnost jiného ministerstva jako úřad odvolací proti rozhodnutí zemských úřadů, pokud odvolání vůbec je přípustno, a jako nejvyšší úřad dozorčí, po případě jako úřad příslušný podle povahy věci k jiné činnosti administrativní nebo přípravné činnosti normotvorné:
1. ministerstvo veřejných prací v případech § § 1, 3, § 5, odst. 1, § § 6, 7, 8, 10 a 11, § 12, odst. 3 a 5, § 13, odst. 1, § 20, §§ 22 až 24 (pokud jde o mezinárodní osvědčení pro motorová vozidla), §§ 28, 29 a 30, 44, 68 až 71, 72 až 77, 78, 79, 92. a 96, a to v případech §§ 44 a 79 v dohodě s ministerstvem vnitra;
2. ministerstvo vnitra v případech §§ 4, 9, § 12, odst. 1, 2 a 4, § 13, odst. 2,. §§ 14, 15, 16 až 19, 21, § 22 až 24 (pokud jde o mezinárodní povolení říditi motorové vozidlo), §§ 31 a 32, 35 až 37, 38 až 43, 56 až 66, 67, 80 až 85, 93, jakož i v ostatních zde nevyjmenovaných případech, a to v případech § 38, odst. 3, 4 a 8 a § 67 v dohodě s ministerstvem veřejných prací.
(2) V případech § 5, odst. 2 a 3, § 12, odst. 6, § § 25 a 26, 33 a 95 j e dána 'společná příslušnost ministerstva vnitra a veřejných prací.
§ 92.
Osoby exterritoriální a cizí konsulové z povolání, jakož i osoby jim na roveň postavené jsou za podmínky, že vzájemnost jest zabezpečena a že nejde o příslušníky Československé republiky, osvobozeny od zkušebních tax v tomto zákoně uvedených.
§ 93.
Uzavřenou osadou ve smyslu tohoto zákona rozumí se skupina více budov, tvořících společné osídlení (obec, osadu nebo její část), v jejímž obvodu vzniká čilejší ruch podmíněný stykem jejich obyvatelů.
ČÁST TŘETÍ.
Ustanoveni závěrečná.
§ 94.
(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem, jenž bude určen vládním nařízením.
(2) Týmž dnem pozbudou platnosti všechny dosavadní policejní předpisy o jízdě motorovými vozidly a předpisy o odpovědnosti za škody způsobené provozem motorových vozidel, zejména zákon ze dne 9. srpna 1908, č. 162 ř, z., o ručení za škody z provozování jízdních silostrojů (automobilů),
vládní nařízení ze dne 13. října 1927, č. 156 Sb. z. a n., o: rozsahu ručení pojištěnců za škody z provozu motorových vozidel,
nařízení ministerstva vnitra ve shodě s ministerstvem práv a s ministerstvem veřejných prací ze dne 26. října 1908, č. 221 ř. z., o jízdních silostrojích s malou rychlostí,
nařízení ministerstva vnitra vydané v dohodě s ministerstvem obchodu, veřejných prací a s ministerstvem financí ze dne 28. dubna 1910; č. 81 ř. z.., jímž. se vydávají bezpečnostní ustanovení policejní pro jízdu jízdních silostrojů (automobilů, motorových vlaků a motorových kol),
nařízení ministerstva vnitra vydané ve shodě se zúčastněnými ministerstvy ze dne 19. března 1917, č. 125 ř. z., jímž se ustanovuje rychlost jízdy silostrojních nákladních vozů bez gumových obručí, nařízení ministerstva vnitra vydané ve shodě s ministerstvem obchodu, ministerstvem veřejných prací a ministerstvem financí ze dne 31. května 1918, č. 188 ř. z., jímž se mění nařízení ze dne 28. dubna 1910, č.. 81 ř. z., o bezpečnostních ustanoveních policejních pro jízdu silostrojních vozidel (automobilů, motorových vlaků a motorových kol),
nařízení ministerstva vnitra ve shodě s ministerstvem spravedlnosti a ministerstvem veřejných prací ze dne 30. června 1918, č. 238 ř. z., o silostrojních vozid1ech o menší rychlosti,
vyhláška místodržitelství pro království české ze dne 31. října 1875, č. 54.458, č: 77 čes. z. z., jížto se připouští ježdění silničními parostroji,
nařízení presidenta zemské správy politické v Praze ze dne 22. dubna 1920, č. 9-298, č. z. s. p. 52.614, č. 310 Sb. z. a n., o vyzkoušení motorových vozidel (automobilů, motorových kol), jakož i o zkouškách řidičů takových vozidel v Čechách,
nařízení vicepresidenta zemské, správy politické na Moravě ze dne 10. února 1921, č. 10 mor. z, z., týkající se zkoušení jízdních silostrojů a jejich řidičů,
vyhlášení zemské vlády, slezské ze dne 10. května 1910, č. II/828, č. 27 slez. z. z., jež se týče úředního zkoušení vozidel strojem hnaných (automobilů a kol motorových), jakož í řidičů strojních vozidel více než jednokolejových,
nařízení č. 57.000/1910 B. M. (uh. min. vnitra), o jízdě strojových vozidel na veřejných cestách,
nařízení č. 73.000/1910 B. M. (uh. min. vnitra), o cizozemských strojových vozidlech, nařízení č. 106.000/1910 B. M. (uh, min.
vnitra), o jízdě tuzemských i cizozemských strojových vozidel v tuzemsku, jakož i užívání nařízení o způsobilosti řidičů strojových vozidel,
nařízení. č. 40.000/1912 B. M. (uh. min. vnitra), o organisačním statutě učebného běhu pro přípravu řidičů strojových vozidel,
nařízení č. 94.853/1917 B. M. (uh. min. vnitra), o změně některých ustanovení statutu o organisaci učebného běhu pro přípravu řidičů strojových vozidel,
nařízení č. 3822/1918 B: M. (uh. min. vnitra), o změně případně doplnění některých ustanovení nař. č. 57.000/1910 B. M. (uh. min. vnitra), o jízdě strojových vozidel na veřejných cestách,
nařízení ministra vlády Československé republiky s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 8. července 19.22, č. 8692 prez., kterým se mění nařízení č. 57:000/1910 B. M. (uh. min. vnitra), o jízdě strojových vozidel na veřejných cestách,
nařízení ministra s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 18. února 1925, č. 74.233/V ai 1924, jímž se mění nařízení č. 73.000/1910 B. M. (uh. min, vnitra) a č. 106.000/1910 B. M. (uh. min. vnitra),
nařízení civilní správy Podkarpatské Rusi ze dne 25. února 1925, č. 13.065 ai 1924, kterým se upravuje nařízení č. 57.000/1910 B. M. (uh. min. vnitra), o jízdě strojových vozidel na veřejných cestách,
Zákon ze dne 16. července 1931, č. 124 Sb. z. a n., kterým se provádí Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly ze dne 24. dubna 1926 a vydávají některé zatímné předpisy o jízdě motorovými vozidly, jakož i zákony jej prodlužující a doplňující, totiž zákon ze dne 23. prosince 1932, č. 208 Sb.. z. a n., zákon ze dne 20. prosince 1933, č. 245 Sb. z. a. n. a zákon ze dne........ č.... Sb. z.. a n.,
vládní nařízení ze dne 30: června 1932, č. 107 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některé předpisy o jízdě motorovými vozidly, jakož i vládní nařízení ze dne... č..... Sb. z. a n., jímž byla prodloužena jeho účinnost.
(3) Ustanovení § 12, odst. 4 nabývá účinnosti dnem vyhlášení zákona.
§ 95.
(1) Vysvědčení o zkouškách řidičů, povolení říditi motorové vozidlo a úřední potvrzení o zkouškách a schválení motorových vozidel nebo jich typů, vydaná před účinností tohoto zákona podle dosavadních předpisů, podrží dále svoji platnost, a to pro celé státní území. Rovněž zůstávají dále v platnosti oprávnění k výcviku řidičů motorových vozidel po živnostensku, nabytá před účinností tohoto zákona.
(2) O výhonu a zániku těchto povolení a oprávnění platí předpisy tohoto zákona.
(3) Zápisy do rejstříku československých motorových vozidel, jakož i do rejstříku československých řidičů motorových vozidel podle tohoto zákona stanou se ve lhůtě, kterou vyhlásí ministerstvo vnitra.
§ 96.
Motorová vozidla, která byla podle dosavadních předpisů připuštěna k jízdě na veřejných silnicích a cestách, musí býti upravena tak, aby vyhovovala ustanovením tohoto zákona a předpisům na základě něho vydaným, pokud příslušný předpis výslovně neustanovuje jinak. Nestane-li se tak do 3 měsíců ode dne, kdy tento zákon nebo dotčený předpis nabyl účinnosti, nesmí býti těchto vozidel dále k jízdě používáno.
§ 97.
Zákon tento provedou ministři vnitra a veřejných prací v dohodě s ostatními zúčastněnými ministry.
Důvodová zpráva.
Jízda motorovými vozidly, ovšem jen po veřejných silnicích a cestách, jest upravena dosud celou řadou předpisů.
Na území kromě Slovenska a Podkarpatské Rusi jest to především ministerské nařízení z 28. dubna 1910, č. 81/1910 ř. z., změněné ministerským nařízením ze dne 31. května 1918, č. 188/1918 ř. z:, jež obsahuje policejně-bezpečnostní předpisy pro jízdu motorovými vozidly, pak ministerské nařízení z 19. března 1917, č. 125/ 1917 ř. z., o rychlosti jízdy motorových vozidel bez gumových obručí a konečně nařízení presidenta zemské správy politické v Praze ze dne 22. dubna 1920 č. 310/1920 Sb. z. a n., nařízení vicepresidenta zemské politické správy na Moravě ze dne 10. února 1921, č. 10 mor. z. z. a vyhláška zemské vlády slezské z 10. května 1910, č. 27 slez. z. z., o zkouškách motorových vozidel a jejich řidičů. Ručení za škody z provozování motorových vozidel upravuje zákon ze dne 9. srpna 1908, č. 162/1908 ř. z., nařízení z 26. října 1908, č. 221/1908 ř. z. a z 30. června 1918, č. 238/1918 ř. z., o motorových vozidlech s malou rychlostí a-vládní nařízení ze dne 13. října 1927, č. 156, /1927 Sb. z. a n., o rozsahu ručení pojištěnců za škody z provozu motorových vozidel.
Na území Slovenska a Podkarpatské Rusi obsahuje všeobecnou policejně-bezpečnostní úpravu jízdy motorovými vozidly na veřejných silnicích a cestách ministerské nařízení č. 57.000/1910 B. M. (uh. min. vnitra), změněné a doplněné nařízením č. 3822/1918 B. M. (uh. min. vnitra), pro území Slovenska pak též nařízením ministra vlády československé republiky s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 8. července 1922, č. 8692 prez., pro území Podkarpatské Rusi pak nařízením civilní správy Podkarpatské Rusi ze dne 25. února 1925, č. 13.065 ai 1924, dále nařízení č. 73.000/1919 B. M. (uh. min. vnitra) o cizozemských motorových vozidlech a nařízení č. 106.000/1910 B. M. (uh. min. vnitra) o jízdě tuzemských i cizozemských motorových vozidel v tuzemsku jakož i o užívání nařízení o způsobilosti řidičů motorových vozidel, změněná pro území Slovenska nařízením ministra s plnou mocí pro správu Slovenska z 18. února 1925, č. 74.233-V ai 1924, a konečně nařízení č. 40.000/1912 B. M. (uh. min. vnitra), změněné nařízením č. 94.853/1917 B. M. (uh. min. vnitra) o organisačním statutě učebného běhu pro přípravu řidičů motorových vozidel. Ručení za škody způsobené provozem motorových vozidel není na území Slovenska a Podkarpatské Rusi upraveno zvláštními předpisy.
Částečná unifikace těchto předpisů byla pak provedena jednak zákonem ze dne 16. července 1931, č. 124 Sb. z. a n., jakož i zákony jej prodlužujícími a doplňujícími, jednak nařízením ze dne 80. června 1932, ě: 107 Sb. z. a n., jímž byly změněny a doplněny některé předpisy o jízdě těmito vozidly.
Mezinárodně upravena jest jízd, motorovými vozidly Mezinárodní úmluvou o jízdě motorovými vozidly ze dne 24. dubna 1926, k níž Československo přistoupilo.
Shora zmíněné starší předpisy nevyhovují již nynějším potřebám automobilismu, což vedlo k tomu, že veřejnost se stále dožaduje vydání předpisů nových, vyhovujících plně vzrůstajícímu rozvoji tohoto moderního dopravního prostředku.
Většina dosavadních předpisů, opravujících duto materii, byla pak vydána cestou nařizovací bez dostatečného zákonného podkladu. Jest proto ku změně těchto předpisů třeba zákona, pokud by snad nestačilo zmocnění obsažené v § 13 zákona č. 124/ 1931 Sb. z. a n., které jest nejen značně těžké, takže nelze na jeho podkladě upraviti jízdu motorovými vozidly ve všech směrech, nýbrž dokonce i časově omezené dobou účinností citovaného zákona. Poněvadž však jde namnoze o velmi podrobné předpisy, z velké části rázu technického, jež se musí rychle přizpůsobovati technickému pokroku, potřebám rychle se rozvíjejícího automobilismu a případným budoucím změnám mezinárodní úpravy těchto otázek, nelze pokládati pojetí všech těchto předpisů přímo do zákona za vhodné a účelné. Jest proto účelem tohoto zákona především vytvořiti dostatečný zákonný podklad pro podrobnou úpravu, která svolí povahou nehodí se dobře do zákona, cestou nařizovací a nikoliv tedy upraviti do všech podrobností jízdu motorovými vozidly, jak to činí ministerské nařízení č. 81/1910 ř. z. nebo nař: č. 57.000 B. M. (uh. min. vnitra. Z toho důvodu stanoveny byly v osnově toliko všeobecně povinnosti, jichž jest při jízdě motorovými vozidly dbáti, a podrobnější provedení ponecháno vládnímu nařízení; při čemž ovšem bylo dbáno toho; aby bylo měrou co možno největší vyhověno požadavku § 55 ústavní listiny.
Dalším účelem zákona jest sjednotiti dosavadní různé předpisy, platné v tom směru jednak na území mimo Slovenska a Podkarpatské Rusi, jednak na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Zákon v tom směru přidržuje se celkem úpravy platné v oblasti bývalého práva rakouského a, pokud jde o mezinárodní jízdy motorových vozidel, předpisů i Mezinárodní úmluvy o jízdě motorovými vozidly z 24. dubna 1926.