Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.

III. volební období.

10. zasedání.

Tisk 1376.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne..................................................................................,

jímž se mění některá ustanovení zákona o vojenském kázeňském a kárném právu, jakož i o odnětí vojenské hodnosti a přeložení do výslužby řízením správním.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

Zákon ze dne 4. července 1923, č. 154 Sb. z. a n., o vojenském kázeňském a kárném právu, jakož i o odnětí vojenské hodnosti a přeložení do výslužby řízením správním, ve znění zákona ze dne 8. dubna 1927, č. 55 Sb. z. a n., a zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., (platového zákona), se mění a doplňuje takto:

§ 1.

V § 2:

a) ustanovení odstavce 2 se zrušuje;

b) u odstavce 1 se vynechává označení "(1)"

§ 2.

V §§ 3, 9, 12 a 35 se v citaci § 2, odst. 1 vynechává označení "odst. 1".

§ 3.

V § 3, odst. 1, písm. b) se vynechává na začátku slovo "nezařadění" a na konci se připojuje "nebo k vojenskému výcviku".

§ 4.

V § 4:

a) v odstavci 1 se za slova "pořádkové tresty", vkládá slovo "pokuty";

b) za odstavcem 3 se vkládá nový odstavec tohoto znění:

V jednotlivém případě nesmí pokuta převyšovati částku 500 Kč. Pokuty plynou do státní pokladny a mohou býti vymáhány administrativními srážkami se služebních platů (mzdy), které potrestanému příslušejí z pokladny státu nebo státního podniku, anebo politickou exekucí. Je-li pokuta nedobytná nebo byla-li by jejím vydobytím ohrožena výživa potrestaného a jeho rodiny, může kázeňský představený, který ji uložil, změniti ji v jiný kázeňský trest."

c) dosavadní odstavce 4 až 6 se přečíslují na odstavce 5 až 7.

§ 5.

V § 7, odst. 4 se v první větě za slova "lze si" vkládají slova "do tří dnů".

§ 6.

Ustanovení § 9, odst. 2, písm. c) se zrušuje.

§ 7.

Nadpis části II zní takto: "Vojenské kárné právo".

§ 8.

V § 12:

a) odstavce 1 až 3 slučují v jediný odstavec tohoto znění:

"(1) Účelem řízení před kárnými výbory jest vyšetřovati a posuzovati poklesky vojenských gážistů v činné službě i mimo činnou službu (počítajíc v to i vojenské gážisty ve výslužbě), jimiž bylo poškozeno neb ohroženo dobré jméno vojska, a to i tehdy, jde-li o poškození neb ohrožení dobrého jména vojska, způsobené některým z jednání a opominutí uvedených v § 2 nebo některým z trestných činů, které stíhati přísluší podle zákonných předpisů soudu.";

b) v odstavci 4 se na začátku za spojkou "Zda" vynechají slova "porušil svoje úřední a služební povinnosti, pokud se týče, zda";

c) odstavce 4 až 6 se přečíslují na odstavce 2 až 4.

§ 9.

V § 13, odst. 2 se nahrazují slova "z důstojníků pověřených vyšším velitelstvím;" slovy "z generálů zbraní a podle potřeby též z důstojníků zbraní nižší hodnosti, jsou-li veliteli aspoň vojskového tělesa (útvaru na roveň postaveného);".

§ 10.

V § 14:

a) v odstavci 1, písm. b) se za slovo "mají" vkládají slova "nebo naposledy měli";

b) v odstavci 2 se nahrazují slova "stálé bydliště (služební přidělení)" slovy služební přidělení";

c) odstavec 5 zní takto:

"(5) Je-li v téže věci obviněno několik vojenských gážistů příslušejících před různé kárné výbory, rozhodne představený, nařizující proti nim zavedení nebo rozšíření kárného řízení (§ 15, odst. 3), který kárný výbor má věc společně projednati."

 

§ 11.

V § 15, odst. 2 se vkládá za první větu toto ustanovení:

"Byl-li k projednání některé věci podle ustanovení § 14, odst. 4 určen kárný výbor, který není v obvodu příslušného představeného, přecházejí práva příslušného představeného na velitele (zemského vojenského velitele nebo velitele divise) místně příslušného podle sídla kárného výboru, který byl určen k projednání."

§ 12.

V § 17, odst. 7 se nahrazují v druhé větě slova "nedopustil se žádného z poklesků uvedených v § 12 (1) až (3)" slovy "neohrozil ani nepoškodil dobré jméno vojska".

§ 13.

V § 19, odst. 1 se v první větě vynechají slova "osob zapsaných do seznamu".

§ 14.

V § 21, odst. 2:

a) v první větě se za slovo "vzdálí" vkládá doplněk "anebo je pro neslušné a nedůstojné chování z místností vykázán";

b) na konci téže první věty se nahradí tečka čárkou a připojí se tento dodatek: "anebo nedostaví-li se proto, že si odpykává trest na svobodě";

c) ve druhé větě se za slova "vzdálení se" vkládají tato slova: "nebo vykázání z místnosti".

§ 15.

V § 22:

a) v odstavci 1, písm. a) a b) se slova "nedopustil se žádného z poklesků uvedených v § 12 (i) až (3)" nahrazují slovy "nepoškodil ani neohrozil dobré jméno vojska";

b) odstavec 1, písm. c) zní takto:

"c) že jest obviněný vinen, dospěje-li kárný výbor na základě provedeného řízení k přesvědčení, že obviněný poškodil anebo ohrozil dobré jméno vojska. V tom případě se usnese kárný výbor:

aa) na některém z trestů uvedených v § 23; byl-li vojenský gážista v řízení před kárným výborem již pro některý poklesek potrestán, má kárný výbor při výměře trestu za jiný poklesek, spáchaný před uvedeným potrestáním, přihlížeti k trestu uloženému za poklesek, pro který byl již dotčený vojenský gážista potrestán;

bb) o tom, zda a která doba řízení před kárným výborem se pro zvýšení služného nezapočítává";

c) v odstavci 3 se nahrazuje lhůta "čtrnácti dnů" lhůtou "osmi dní";

d) v odstavci 4, písm. a) se škrtají na začátku slova "bylo-li upuštěno od uložení trestu nebo".

§ 16.

V § 23:

a) odstavec 1 zní takto:

"(1) Tresty u vojenských gážistů z povolání mohou býti:

a) písemná výstraha;

b) písemná výstraha s vyloučením zvýšení služného;

c) písemná výstraha se zmenšením služebního platu;

d) propuštění z činné služby se zaopatřovacími platy;

e) propuštění z činné služby s menšími zaopatřovacími platy;

f) odnětí vojenské hodnosti s přiznáním menších zaopatřovacích platů;

g) odnětí vojenské hodnosti se ztrátou nároku na zaopatřovací platy.

Zaopatřovacími platy, o nichž se zmiňují ustanovení písm. d) až g), třeba rozuměti zaopatřovací platy, příslušející dotčené osobě podle zákonných ustanovení vzhledem k služební době započitatelné pro výměru výslužného.";

b) odstavec 2 zní takto:

"(2) Tresty u vojenských gážistů ve výslužbě a u vojenských gážistů v záloze s výslužným mohou býti:

a) písemná výstraha;

b) písemná výstraha s dočasným snížením zaopatřovacích platů;

c) písemná výstraha s trvalým snížením zaopatřovacích platů;

d) odnětí vojenské hodnosti s trvalým snížením zaopatřovacích platů;

e) za zvláště přitěžujících okolností odnětí vojenské hodnosti se ztrátou všech nároků na zaopatřovací platy pro gážistu i jeho příslušníky."

c) odstavec 6 se doplňuje takto: "Zmenšení služebního platu se týká jen služného a činovného, snížení zaopatřovacích platů pak jen výslužného nebo odbytného.";

d) v odstavci 8 se vynechají slova "neb odbytného";

e) na konci se připojuje nový odstavec tohoto znění:

"(14) Kárný výbor může v konečném usnesení, znějícím na odnětí vojenské hodnosti odníti obviněnému vyznamenání a čestné odznaky, pokud mu byly propůjčeny naším státem, a může mu zakázati nošení cizozemských vyznamenání a čestných odznaků na území československého státu."

§ 17.

§ 24, odst. 1 se doplňuje takto: "Odvolání není přípustné, jestliže se osoba oprávněná podati odvolání písemným prohlášením vzdala práva odvolání podati; takové prohlášení může býti učiněno kdykoliv před uplynutím lhůty uvedené v tomto odstavci a to již po prohlášení konečného usnesení při závěrečném projednání. Podané odvolání může osoba, oprávněná podati odvolání, vzíti písemným prohlášením kdykoliv zpět až do započetí závěrečného projednání odvolacího kárného výboru. Prohlášení o vzdání se odvolání neb o zpět vzetí odvolání již podaného nelze odvolati."

§ 18.

V § 25:

a) v odstavci 5, písm. b) se citace "§ 22 (1)" nahrazuje citací "§ 22, odst. 1, písm. b) a c)".

b) v odstavci 6 se za slova "má se" vkládají slova "při uznání viny".

§ 19.

§ 29, odst. 1 zní na začátku takto: "V případech, kde konečné usnesení, ukládající trest písemné výstrahy, podle ustanovení § 22, odst. 4 potvrdil zemský vojenský velitel anebo velitel divise, ..."

§ 20.

V § 33:

a) k odstavci 1 se připojuje nové ustanovení tohoto znění:

"e) vystoupil-li důstojník duchovní služby mimo činnou službu z církve (náboženské společnosti), pro niž byl duchovním jmenován, nebo byl-li příslušným úřadem této církve (náboženské společnosti) zbaven kněžského (duchovního) úřadu.";

b) v odstavci 2 na konci se slova "v případě odst. (1) c) zachovány" nahrazují slovy "v případech uvedených v odstavci 1, písm. c) a e) zachovány".

§ 21.

V § 34:

a) dosavadní ustanovení se označuje jako odstavec 1;

b) připojují se nové odstavce tohoto znění:

"(2) Rovněž může býti z úřední moci přeložen do výslužby (do zálohy s odbytným) vojenský gážista z povolání, jehož další ponechání v činné službě by bylo na újmu důležitým vojenským nebo jiným státním zájmům. O takovém opatření, jež může býti učiněno kdykoliv, rozhoduje ministr národní obrany na návrh komise, jejíž složení a další podrobnosti stanoví vládní nařízení; před podáním návrhu třeba dotčenému vojenskému gážistovi poskytnouti příležitost, aby se mohl vyjádřiti o důvodech, pro něž nemá býti v činné službě ponechán, aneb aby mohl činěné výtky vyvrátiti nebo důkazy k vyvrácení jich potřebné nabídnouti.

(3) Z úřední moci bude z činné služby propuštěn se zaopatřovacími platy, příslušejícími podle služební doby započitatelné pro výměru výslužného, bez ponechání vojenské hodnosti důstojník duchovní služby z povolání, který vystoupil z církve (náboženské společnosti), pro niž byl duchovním jmenován, nebo který byl příslušným úřadem této církve (náboženské společnosti) zbaven kněžského (duchovního) úřadu, ledaže by byl na žádost převzat do skupiny důstojníků duchovní služby z povolání oné církve (náboženské společnosti), k níž přestoupil, anebo na žádost - a třeba-li, z úřední moci - by byl převeden do jiné skupiny důstojnické, podle potřeby i v nižší služební třídě. Bývalí důstojníci katolické duchovní služby z povolání, kteří byli z důvodů právě uvedených propuštěni z činné služby se zaopatřovacími platy, nemohou uplatňovati nároky na zaopatření z náboženského fondu (na stolní titul)."

Čl. II.

Vládním nařízením mohou býti stanoveny pro řízení před kárnými výbory za mobilisace a ve válce potřebné odchylky; tresty v tomto řízení ukládané nemohou však býti vyšší než tresty ukládané v době mírové.

Čl. III.

Ministr národní obrany se zmocňuje, aby upravil a ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlásil plné znění zákona č. 154/1923 Sb. z. a n., jak vyplývá ze sněn. provedených zákonem č. 55/1927 Sb. z. a n., zákonem č. 103/1926 Sb. z. a n. a tímto zákonem.

Čl. IV.

Zákon tento nabývá účinnosti měsíc po vyhlášení; provede jej ministr národní obrany v dohodě s ministry vnitra, spravedlnosti a financí.

 

 

Důvodová zpráva.

Na základě zkušeností, kterých se nabylo při provádění zákona o vojenském kázeňském a kárném právu č. 154/1923 Sb. z. a n. ve znění zák. č. 55/1927 Sb. z. a n., byla shledána nutnost změnit ještě některá další ustanovení tohoto zákona. Důvody změn jsou uvedeny podrobněji u každé navrhované změny zvláště.

K čl. I, § 1.

Podle § 2, odst. 2 zák. má se v tom případě, že některým jednáním nebo opominutím uvedeným v § 2, odst. 1. zák. ubylo zároveň ohroženo nebo poškozeno dobré jméno vojska, provésti řízení před kárným výborem, a byl-li v tomto řízení uložen některý z kárných trestů uvedených v § 23 zák., nelze pro týž poklesek provésti kázeňské řazení podle části I zákona; zastavení řízení před kárným výborem; anebo zproštění obviněného v tomto řízení není však na překážku potrestání kázeňskému.

Podle tohoto ustanovení má tedy trest uložený v řízení před kárnými výbory obsahovati potrestání za porušení povinností stavovských a nahraditi kázeňský trest za kázeňský poklesek. Kárný výbor proto zjišťuje, zda se obviněný nedopustil svým jednáním nebo opominutím také kázeňského poklesku. Zjistí-li, že tomu tak je, lze z dosavadní praxe s určitostí tvrditi, že bude pokládati tuto skutečnost za přitěžující okolnost, i když to výslovně v odůvodnění neuvede. V mnohých případech pak u voj. gážistů mimo činnou službu spatřuje kárný výbor nesprávně kázeňský poklesek i v takovém jednání neb opominutí, pro které gážista mimo činnou službu nepodléhá vůbec vojenské kázeňské pravomoci. Tato okolnost způsobuje v mnohých případech vadnost výroku kárného výboru.

Mimo to třeba poznamenati, že zásada projevená v § 2, odst. 2 není provedena do důsledků. Je-li kázeňský poklesek vojenského gážisty pojat podle § 2, posl. odst. vyj. tr. ř. do soudního řízení, je kázeňský vyřízen uložením soudního trestu a teprve po tomto vyřízení může býti posuzován s hlediska kárného. Nikde není pro veřejného žalobce obsaženo ustanovení, že by měl ze soudního projednávání vyloučiti kázeňský poklesek vojenského gážisty, kdyby bylo podezření, že jím porušil své povinnosti stavovské.

Navrhovanou změnou má býti po té stránce zavedena jednotnost a zjednodušení kárného řízení.

Ostatně sluší ještě poznamenati, že ke kázeňskému potrestání dochází - při zastavení řízení před kárným výborem anebo při zproštění obviněného - po době velmi dlouhé, což není v souladu se základním požadavkem, aby kázeňský trest, má-li být účinný, dopadl co možná nejrychleji po spáchání poklesku.

Dodati sluší, že podle navržené změny nebude nemožné stíhati před kárnými výbory vojenské gážisty, kteří nějakým kázeňským pokleskem zároveň ohrozili nebo poškodili dobré jméno vojska (viz § 12), avšak takový případ se má kázeňsky vyřídit bez ohledu na řízení před kárným výborem a rovněž kárné výbory nemají se dotčeným pokleskem zabývati jako pokleskem kázeňským, nýbrž jedině s toho hlediska, bylo-li jím porušeno neb ohroženo dobré jméno vojska.

Věc souvisí částečně i se změnou, která je navrhována k § 12 zák., podle níž má býti působnost kárných výborů napříště omezena jen na vyšetřování a posuzování poklesků, jimiž bylo poškozeno neb ohroženo dobré jméno vojska.

K čl. I, § 2.

Tato oprava je nutným důsledkem škrtnutí § 2, odst. 2, takže § 2 obsahuje jen jeden (nečíslovaný) odstavec.

K čl. I, § 3.

Tato oprava se provádí vzhledem k tomu, že novelou, č. 53/1927 Sb. z. a n. byla zavedena náhradní záloha s povinností k vojenskému výcviku, pročež třeba § 3, odst. 1, písm. b) upraviti tak, aby pamatoval i na případy, kdy odvedený nešetří předpisů o hlášení při odchodu do vojenského výcviku.

K čl. I, § 4.

§ 4 zák. č.154/1923 Sb. z. a n. připouští jako kázeňské tresty jen důtky, pořádkové tresty, tresty na svobodě a odnětí hodnosti.

Při provádění tohoto zákonného ustanovení se došlo k poznání, že je ve vojenském kázeňském právu značná mezera, není-li mezi kázeňskými tresty zařazen též trest peněžité pokuty, kterážto mezera má zvláště význam u osob, které nejsou vojenskými osobami v činné službě.

Dopustí-li se taková osoba některých poklesků kázeňsky stíhatelných, nemá vojenská správa vlastně žádného citelného trestu k disposici, poněvadž se v takových případech prakticky jedině možný trest důtky nesetkává s výsledkem a trestu odnětí vojenské hodnosti lze užíti jen v řídkých případech u poddůstojníků.

Rovněž bude trest peněžité pokuty zvláště vhodný u osob nevojenských, pokud budou za mobilisace a ve válce podrobeny vojenské kázeňské pravomoci (sem patří osoby, které náleží k průvodu vojenských útvarů mobilisovaných anebo meškajících mimo státní území, nebo konají zvláštní úkony podle § 3 branného zákona, anebo jsou zavázány podle zákonů o válečných úkonech). Ú těchto osob jsou až dosud možné jako kázeňské tresty jen důtky a tresty na svobodě (vyjma kasární vězení); viz o tom rozkaz presidenta republiky ze dne 14. ledna 1933. Tyto tresty by se však ukázaly v daném případě zcela nepostačujícími a zavedení trestů na penězích (pokut) se tu jeví vzhledem k povaze věci nejvýš účelným.

Co se týče výše pokut, stanoví osnova, že v jednotlivém případě nesmějí tyto pokuty převyšovati částku 500 Kč. Při rozhodování o tom, v jaké výši se má v konkrétním případě pokuta uložit, bude podle ustanovení § 6, odst. 2 zák. představený přihlížet k dosavadnímu chování obviněného, k stupni jeho vzdělání, k předvídanému účinku trestu (při čemž bude na místě ne posledním přihlédnuto též k majetkovým poměrům trestaného), k povaze skutku a zájmu jím ohroženého, jakož i k jiným polehčujícím a přitěžujícím okolnostem.

Maximální výměra pokuty, jakou má civilní služební pragmatika z r. 1914 v § 90 a 182 (100, podle okolností 50 Kč), jeví se pro nynější poměry nepostačující a osnova tuto výměru zvyšuje pro účely vojenského kázeňského práva na pateronásobek a podle okolností až desateronásobek.

Osnova má též příslušná ustanovení o vymáhání pokut; zpravidla budou vymáhány administrativními srážkami se služebních platů (mezd); nebude-li lze pokut vydobýti takto, budou vymoženy politickou exekucí.

Rovněž pamatuje osnova na případy nedobytnosti pokut, jakož i na ty případy, kdy by vydobytím pokuty byla ohrožena výživa potrestaného a jeho rodiny.

K čl. I, § 5.

Tato oprava se provádí proto, aby nebylo pochybností o tom, že i pro opětnou stížnost v § 7, odst. 4 zák. uvedenou platí stejné lhůty, jaké jsou uvedeny v odstavci 1. k čl. I, § 6.

Tato změna je nutným důsledkem změny, kterou osnova navrhuje v čl. I, § 1.

K čl. I, § 7.

Tato změna je důsledkem nové úpravy § 12. zákona č. 154/1923 Sb. z. a n.

K čl. I, § 8.

Jak vidět z vládního návrhu zákona č. 154/1923 Sb. z. a n. (č. tisku 3901 posl. sněm. z r. 1922), bylo úmyslem vojenské správy, aby kárné výbory vyšetřovaly a posuzovaly jen ty poklesky vojenských gážistů, jimiž bylo ohroženo nebo poškozeno dobré jméno vojska, ať se tak stalo kázeňským pokleskem, soudně stihatelným trestným činem anebo jednáním, neb opominutím, které jinak není vůbec trestné. Měly tedy kárné výbory stíhati vlastně jen po rušení povinností stavovských. Ale tento návrh byl Národním shromážděním (posl. sněm. tisk 4135/1922) pozměněn a v § 12 zákona bylo ustanoveno, že kárné výbory posuzují vedle porušení povinností stavovských také porušení úředních a služebních povinností; důvodem k tomu byla snaha, aby kárné řízení vojenské bylo co nejvíce podobné disciplinárnímu řízení podle pragmatiky státních úředníků.

Tato změna způsobila však v praxi mnoho potíží. Byla-li jako důvod pro ustanovení, že kárné výbory mají stíhat i porušení povinností úředních a služebních, uváděna konformita s disciplinárním řízením civilních stát. zaměstnanců, třeba uvésti, že mezi oběma řízeními je značný rozdíl; neboť disciplinární řízení civilních státních zaměstnanců je jednak řízením čestným, jednak řízením kázeňským, kdežto vojenští gážisté podléhají samostatnému řízení kázeňskému, které je úplně odlišné od řízení kárného.

Kárné výbory stíhají jen taková porušení povinností úředních a služebních, která byla spáchána jednáním neb opominutím, vymykajícím se kázeňské pravomoci, a to i tehdy, když soudní stíhání bylo promlčeno. Ostatní porušení povinností úředních a služebních stíhají pak kárné výbory jen tehdy, byly-li jimi porušeny zároveň povinnosti stavovské; ale v tom případě nestíhají je - vedle porušení stavovských povinností - jako porušení povinností úředních a služebních, nýbrž jako kázeňský poklesek, nebyl-li dotud vyřízen kázeňsky, nebo nebylo-li jeho stíhání promlčeno. Tato komplikace způsobila, že správné právní označení kárných poklesků působí veliké obtíže nejen důstojníkům bez právnického vzdělání, ale namnoze i důstojníkům práva znalým a že ustanovení § 12, odst. 1 až 3 zák. a § 2 prov. nař. nejsou jednotlivými voj. gážisty správně chápána, zvláště jde-li o gážisty bez právnického vzdělání, kteří jsou především povoláni k rozhodování před kárnými výbory.

Rozšíření kompetence kárných výborů na porušení povinností úředních a služebních má i jiné nežádoucí a nepraktické důsledky. Rozhodne-li se představený, že vojenský přečin vojenského gážisty vyřídí podle § 2, odst. 1, písm. c) zák. kázeňsky, a nebyly-li tímto přečinem zároveň porušeny povinnosti stavovské, je uložením kázeňského trestu neb i pouhým napomenutím věc skončena. Rozhodne-li se však uvedený představený pro trestní řízení, není věc skončena uložením soudního trestu (třebaže tento trest bude ve většině případů těžší než trest kázeňský), nýbrž po soudním řízení musí vždy následovati řízení před kárným výborem. Poněvadž toto řízení musí skončiti uznáním viny, je obviněný kromě jiných následků potrestán také tím, že po dobu řízení před kárnými výborem je nezpůsobilý k povýšení. Tuto nesrovnalost a příkrost snažila se zmírnit již novela č. 55/1927 z. a n. a umožnila kárnému výboru, aby v takovém případě mohlo uložení kárného trestu upustiti. Ale i v tomto případě má kárné řízení pro obviněného neblahé následky a positivní výsledek celého řízení zaměstnávajícího velký počet úředních osob je vlastně jen v tom, že kárný výbor konečným usnesením konstatuje, že se obviněný dopustil jednání neb opominutí, pro něž byl pravoplatným rozsudkem trestního soudu uznán vinným.

Navržené ustanovení čl. I, § 4 má tedy způsobiti stav, jaký navrhovala vládní předloha č. tisku 3901 posl. sněm. z r. 1922, t. j. vyloučiti z působnosti kárných výborů vyšetřování a posuzování porušení povinností úředních a služebních.

K čl. I, § 9.

Podle § 13, odst. 2 ustanovuje předsedu kárného výboru I. stolice velitelství (úřad), u něhož je kárný výbor zřízen, z důstojníků, kterým bylo svěřeno vyšší velitelství.

Vyšším velitelstvím sluší rozuměti podle příslušných vojenských organisačních předpisů velitelství brigády a divise. Nelze však vždy provésti, aby ve všech případech byl předsedou kárného výboru I. stolice velitel brigády.

Proto navrhuje osnova takovou úpravu, jež by připouštěla, aby podle potřeby mohl býti předsedou kárného výboru I. stolice jmenován i generál zbraní, který není velitelem brigády, a třeba-li, i důstojník zbraní nižší hodnosti, který je velitelem vojskového tělesa (útvaru na roveň postaveného). Poznamenati sluší, že obdobně upravuje věc již § 7 prováděcího vládního nařízení č. 203/1923 Sb. z. a n. Aby však nebylo pochybností o tom, zda toto prováděcí ustanovení vyhovuje plně zákonu, doporučuje se pojmouti o této věci výslovné ustanovení přímo do zákona samého.

K čl. I, § 10.

K změně navržené pod písm. b) třeba poznamenati, že nynější ustanovení § 14, odst. 2 zák. je v jistém rozporu s ustanovením § 15, odst. 2 zák., podle něhož příslušným představeným pro vojenského gážistu, majícího stálé bydliště mimo oblast republiky, je ten velitel, v jehož oblasti měl obviněný naposledy stálé bydliště, a tento velitel nařídí zavedení řízení před kárným výborem, který je u jeho velitelství zřízen. Může se tedy ustanovení § 14, odst. 2 zák. vztahovati jen na ty případy, kdy obviněný vojenský gážista je mimo oblast republiky služebně přidělen, a proto se v tom smyslu provádí v zákoně příslušná úprava.

Vzhledem k změně navržené v odst. 2 třeba provésti příslušnou změnu odst. 1, což je účelem změny prováděné v osnově v čl. I, § 8, písm. a).

Pokud pak jde o změnu navrhovanou pod písm. c), má navržené řešení za účel zjednodušiti spojování kárných řízení při účasti několika gážistů v témž poklesku. Při takovém spojení k společnému jednání třeba rozeznávati rozkaz příslušného představeného, aby řízení bylo sloučeno (§ 15, odst. 3 zák.), a určení kárného výboru k společnému jednání (§ 14, odst. 5 zák.). Rozkaz k sloučení vydává nejbližší společný představený těch velitelů, kteří by byli příslušní naříditi zavedení kárného řízení proti jednotlivým gážistům, kdežto kárný výbor určuje nejbližší společný představený velitelů, u nichž jsou zřízeny kárné výbory příslušné pro jednotlivé obviněné gážisty; tito představení nemusí býti tíž, tak na př. budou-li obviněni ze společné účasti dva rotmistři, jeden od ministerstva národní obrany, druhý od pěšího útvaru v Hradci Králové, nařídí sloučené řízení ministr národní obrany, kdežto kárný výbor určí zemský vojenský velitel v Praze.

Nové řešení, jak je navrhuje osnova, záleží v tom, že představený, nařizující společné řízení, má býti oprávněn určiti též, který kárný výbor má o sloučené věci jednati.

K čl. I, § 11.

Toto ustanovení má umožniti v tom případě, že byl podle § 14, odst. 4 zák. delegován kárný výbor, který není místně příslušný, přenésti práva příslušného představeného (zemského vojenského velitele, nebo velitele divise) na toho velitele (s touž funkcí), který je místně příslušný podle sídla delegovaného kárného výboru.