Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.
III. volební období.
10. zasedání.
Tisk 1378.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne................................................................1934
o splátkových obchodech.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Prodeje movitých věcí, ujednané při provozování obchodní nebo jiné živnosti nebo zprostředkovateli z povolání, jsou splátkovými obchody podle tohoto zákona, jestliže trhová cena má býti podle smlouvy zaplacena nejméně ve třech částkách (splátkách) a věc se odevzdá kupujícímu před úplným zaplacením trhové ceny.
§ 2.
(1) Prodávající si smí při splátkovém obchodu vyhraditi vlastnictví k prodané věci až do úplného zaplacení trhové ceny, odstoupení od smlouvy a ztrátu lhůt.
(2) Jiné výhrady v neprospěch kupujícího jsou neplatné.
§ 3.
(1) Výhrady dopuštěné v § 2 platí, jen když je prodávající pojme do písemného potvrzení o smlouvě a potvrzení vydá bez zbytečného odkladu kupujícímu.
(2) Beze zřetele k tomu, zda výhrady dopuštěné v § 2 byly vyjednány čili nic, je prodávající povinen vydati kupujícímu písemné potvrzení o smlouvě, jestliže splátky na trhovou cenu jsou rozvrženy na dobu delší než na jeden rok, nebo jestliže o to kupující při sjednání smlouvy požádá. Dokud není potvrzení vydáno, není kupující povinen plniti závazky ze smlouvy mu vzcházející.
(3) V potvrzení je třeba jasně udati nejdůležitější ustanovení smlouvy, zejména dobu, kdy byla sjednána, předmět smlouvy, úhrnnou výši trhové ceny, výši jednotlivých splátek a dobu jejich dospělosti a výhrady podle § 2. Potvrzení musí býti podepsáno prodávajícím nebo jeho zmocněncem a může býti vydáno také ve formě faktury.
(4) Ztratí-li nebo zničí-li se potvrzení, vydá prodávající kupujícímu na jeho žádost za náhradu skutečných výloh nové potvrzení.
§ 4.
Ustanovení § 3 platí obdobně, byly-li splátkový obchod nebo ujednání o výhradách prodávajícího učiněny v písemné formě; místo potvrzení obdrží kupující opis smlouvy.
§ 5.
(1) Prodávající si smí vyhraditi odstoupení od smlouvy jen tak, že může odstoupiti, když kupující je v prodlení aspoň s dvěma po sobě jdoucími splátkami a úhrn všech zameškaných splátek činí aspoň desetinu trhové ceny.
(2) Právo to může prodávající vykonati, jen když to kupujícímu napřed písemně oznámení a zároveň mu poskytne k zaplacení zameškaných splátek dodatečnou lhůtu nejméně osmidenní. Tato lhůta počíná dnem následujícím poté, kdy kupujícího došlo písemné oznámení.
(3) Dojde-li na odstoupení, je prodávající povinen vrátiti kupujícímu přijatý závdavek a dané splátky se zákonnými úroky ode dne přijetí a nahraditi mu nutné náklady na věc. Kupující je naproti tomu povinen vrátiti věc prodávajícímu a dáti mu přiměřenou náhradu za užívání a znehodnocení věci. Předem učiněná ujednání o výši náhrady nejsou platná. Prodávající se může domáhati vrácení věci, jen když sám splní své závazky z ruky do ruky.
§ 6.
Ustanovení předcházejícího paragrafu platí také pro uplatnění výhrady vlastnictví k prodané věci podle § 2.
§ 7.
(1) Vyhradil-li si prodávající právo pohledávati okamžité zaplacení všech splátek, jestliže by nebyly některé zaplaceny (ztrátu lhůt), může je vykonati jen tehdy, je-li kupující v prodlení aspoň s dvěma přímo po sobě jdoucími splátkami a úhrn všech zameškaných splátek činí aspoň desetinu trhové ceny.
(2) Ustanovení § 5, odst. 2 platí i tu.
(3) S druhé strany je kupující oprávněn zaplatiti třebas i všechny splátky i před jejich splatností a sraziti si při tom zákonné úroky za dobu od zaplacení jednotlivé splátky až do doby její původní dospělosti.
§ 8.
Úmluva, že kupující je povinen vrátiti doklady o smlouvě a o splátkách, je neplatná.
§ 9.
Byl-li kupující uveden v omyl při ujednání splátkového obchodu zaměstnancem prodávajícího anebo osobou činnou z příkazu prodávajícího, platí totéž, jako kdyby kupujícího byl uvedl v omyl prodávající sám.
§ 10.
(1) Správy pro vady se může kupující domáhati žalobou anebo námitkou až do splatnosti poslední splátky na trhovou cenu, ačli mu podle obecných ustanovení nepřísluší lhůta ještě delší. K zachování tohoto práva je potřebí, aby kupující oznámil vady prodávajícímu; oznámení vad se musí státi bez zbytečného odkladu jakmile byly kupujícím shledány.
(2) Práva podle odstavce 1 se nelze vzdáti. Rovněž nelze zkrátiti dobu příslušející k provedení nároků ze správy.
§ 11.
(1) Kupující má právo odporovati smlouvě pro zkrácení přes polovici hodnoty podle § 934 obč. zák. také ve všech případech, ve kterých mu podle obecných ustanovení (§ 935 obč. zák.) toto právo nepřísluší. Tohoto právního prostředku se nelze vzdáti. Rovněž nelze platně ujednati kratší promlčecí lhůtu než tříletou.
(2) V zemi Slovenské a Podkarpatoruské může se kupující, jenž neobdržel na obecné hodnotě ani polovici toho, co prodávajícímu dal, domáhati, aby se smlouva zrušila a vše se uvedlo v předešlý stav. Avšak prodávající může smlouvu zachovati v platnosti tím, že nahradí, čeho se do obecné hodnoty nedostává. Nepoměr mezi hodnotami se vyměří podle času, kdy se smlouva stala. Toto právo se promlčuje ve třech letech. Ustanovení druhé a třetí věty odstavce 1 platí i tu.
§ 12.
(1) Žaloby ze splátkových obchodů nemohou býti proti kupujícímu, který má bydliště na území tohoto státu, podány u soudu smluveného a kupující se nemůže dobrovolně podrobiti soudu, který by jinak nebyl příslušným.
(2) K příslušnosti soudu třeba přihlížeti z povinnosti úřední a to až do výkonu exekučního prodeje.
(3) Nepříslušnost soudu se zhojí jen tím, že se žalovaná strana, ačkoliv byla soudem dříve poučena, dá do projednávání.
§ 13.
Pokud tento zákon neustanovuje jinak, platí o splátkových obchodech obecná ustanovení občanského nebo obchodního práva.
§ 14.
Ustanovení tohoto zákona platí obdobně o prodeji losů a cenných papírů, které se vydají kupujícímu teprve, až úplně zaplatí trhovou cenu ujednanou ve splátkách.
§ 15.
Ustanovení tohoto zákona platí obdobně také o smlouvách, kterými má býti dosaženo účelu, k němuž směřují splátkové obchody, jinými prostředky, na př. pronájem věcí.
§ 16.
Neplatná jsou ujednání, která se v neprospěch kupujícího odchylují od ustanovení tohoto zákona.
§ 17.
Ustanovení tohoto zákona neplatí, koupí-li na splátky kupec provozuje svou živnost, ledaže jde o koupi zařízení, nářadí nebo jiných movitých věcí určených bezprostředně k užívání při provozování živnosti kupce, na kterého se nevztahují podle zákona ustanovení obchodního práva o firmě, obchodních knihách a prokuře.
§ 18.
(1) Ustanovení tohoto zákona neplatí, převyšuje-li trhová cena věcí, které jsou předmětem jednoho splátkového obchodu, částku 10.000 Kč.
(2). Na splátkové obchody o losech a cenných papírech (§ 14) je použíti ustanovení tohoto zákona i tehdy, jestliže jejich trhová cena převyšuje částku 10.000 Kč.
§ 19.
(1) Tímto zákonem se zrušují obzvláště: zákon ze dne 27. dubna 1896, č. 70 ř. z., o splátkových obchodech, §§ 2, 4 a 9 zák. čl. XXXI/1883, o splátkovém obchodě, zcela, § 10 zákona posléze uvedeného, pokud se vztahuje k § 9 téhož zákona, nařízení uh. král. min. ze dne 8. prosince 1916, č. 4172 M. E., o koupi šicích strojů na splátky, a nařízení uh. král. min. ze dne 8. prosince 1917, č. 4838 M. E., o koupi hospodářských strojů na splátky.
(2) Nedotčeny zůstávají: zákon ze dne 30. června 1878, č. 90 ř. z., který obsahuje některá ustanovení o prodeji státních nebo jinakých losů nebo naděje na výhru z nich, a ostatní ustanovení zák. čl. XXXI/1883 s tou změnou, že se v § 6, odst. 2 vypouštějí slova "podle záznamu na burse v Budapešti".
§ 20.
Ustanovení §§ 5 až 7, 10 a 11 tohoto. zákona jest užíti na smlouvy, které podle tohoto zákona jsou splátkovými obchody, i když byly sjednány přede dnem jeho účinnosti, jestliže kupující před tímto dnem jich ještě zcela nesplnil a strany platně neujednaly nic jiného ujednání, která se stala po dni účinnosti tohoto zákona a se příčí ustanovením § 16, jsou neplatná.
§ 21.
Zákon tento provede ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.
Důvodová zpráva.
O t. zv. splátkových obchodech byl vydán v bývalém Rakousku zákon ze dne 27. dubna 1896, č. 70 ř. z., který platí dosud u nás v zemích České a Moravskoslezské. V zemích Slovenské a Podkarpatoruské byl s počátku upraven zvláštním zákonem zák. čl. XXXI/1883 toliko splátkový obchod s cennými papíry; teprve za války byla vydána ustanovení o splátkových obchodech nejprve se šicími stroji a později s hospodářskými stroji; jsou to nařízení uh. král. min. ze dne 8. prosince 1916, č. 4172 M. E., a ze dne 8. prosince 1917, č. 4838 M. E.
Zákon ze dne 27. dubna 1896, č. 70 ř. z., o splátkových obchodech, nedoznal v bývalém Rakousku žádné změny. Ani u nás nebyla pociťována zvláštní potřeba jeho novelisace. Teprve na jaře roku 1926 učinil ústřední svaz československého obchodu v Praze dotaz, zda bude novelisován zákon o splátkových obchodech a odkázal k tomu, že obchodnictvo si prý stěžuje do toho, že zákon bere v ochranu příliš dlužníka proti věřiteli. Svaz obchodníků a živnostníků pro obor automobilový v Československé republice v Praze svolal pak na den 1. července 1926 anketu zájemců. Podle udání svolatele vyznělo usnesení ankety v požadavek, aby splátkový zákon byl zrušen. V diskusi, k níž tato anketa dala podnět a jíž se účastnily prozatím jen kruhy podnikatelské, zůstali však záhy ti, kdož volali po úplném zrušení splátkového zákona, v mizivé menšině. Je to tím více příznačné, ježto, jak již předem podotčeno, ankety se zúčastnily prozatím jen kruhy podnikatelské a na kruhy spotřebitelů a zaměstnanců nebyl vzat zřetel. Po zrušení zákona č: 70/1896 ř. z. se vyslovily jen Krajinská skupina pro Slovensko ústredného svazu československých priemyselníkov v Bratislave, Ústřední svaz československých průmyslníků v Praze, Zemská rada živnostenská pro Čechy (navrhuje in eventum přiměřenou novelisaci §§ 3, 4 a 6 zákona) a Gremium pražského obchodnictva. Naproti tomu se vyslovila převážná část ostatních zájemců z kruhů podnikatelských buďto pro nezměněné ponechání zákona anebo pro novelisaci některých jeho ustanovení, jmenovitě §§ 3, 4 a 6. Svaz moravských průmyslníků odkazuje na to, že v posledních letech se vyskytly v různých oborech splátkových obchodů, obzvláště při splátkových obchodech s losy, zlořády, které mluví proti uvolnění splátkového obchodu. Německý hlavní svaz průmyslu v Teplicích-Šanově vyslovuje se s povšechně hospodářského stanoviska proti zrušení splátkového zákona, při čemž podotýká, že nelze dovolávati se toho, že k zákonu zavdaly podnět poměry v bývalé Haliči a Bukovině; nutno uvážiti, že nám připadly země Slovenská a Podkarpatoruská, kde nejsou poměry mnohem lepší než v bývalé Haliči a Bukovině. Říšský svaz kupectva (Reichsverband der Kaufmannschaft) v Teplicích-Šanově jest rovněž rozhodně proti zrušení splátkového zákona, vyslovuje názor, že i za trvání tohoto zákona mohou splátkové obchody úspěšně býti prováděny, zmírnění ustanovení zákona nepokládá za účelné. Jednota obchodních gremií v Čechách vyslovuje se po podrobném rozboru věci pro ponechání zákona o splátkových obchodech z důvodů národohospodářských a v zájmu solidního obchodnictva a žádá jen za novelisaci některých ustanovení zákona. Verband der deutschen Wirtschaftsgenossenschaften v Praze vyslovuje se aspoň pro nezměněné ponechání splátkového zákona, jestliže zákon nebude novelisován ve prospěch kupujících, pokládá to za menší zlo než kdyby měla snad býti ochrana kupujících, jmenovitě pokud jde o §§ 3, 4 a 6 zákona, uvolněna. Obchodní gremium v Brně nepovažuje zrušení splátkového zákona za dnešních poměrů za vhodné, poukazuje na to, že reelní obchod nemusí se domáhati zrušení zákona, který zákazníku dává pevně stanovenou záruku a ochranu. Gremium požaduje jen, aby §§ 3, 4 a 6 zákona byly novelisovány ve prospěch prodávajících. Zájmové ústředí družstevních svazů v Praze nevidí důvodu, proč by měl býti zrušen splátkový zákon; pokud jde o případnou novelisaci zákona, soudí, že by ochrana dlužníka, resp. kupujícího na splátky, měla býti ještě důkladněji vybudována; ústředí vyslovuje se jmenovitě rozhodně pro ponechání §§ 3, 4 a 6. Šetřením, jež konala obchodní a živnostenská komora v Praze, vyšlo najevo, že gremiální svazy, zastupující velký počet obchodnictva, vesměs se vyslovily proti zrušení zákona o splátkových obchodech. Z tohoto zrušení těžil by prý jen nesolidní splátkový obchod. Komora sama vyslovuje se proti zrušení zákona o splátkových obchodech; uvažováno může prý býti jen o jeho novelisaci. Navrhuje, aby §§ 3, 4 a 6 zákona byly novelisovány ve prospěch prodávajících. Stejně vyjadřuje se v podstatě také obchodní a živnostenská komora v Brně; podotýká, že jest jasno, že nelze žádati zrušení splátkového zákona, jak to od jednotlivých organisací bylo navrženo. Jest prý v zájmu obchodníků, aby splátkový zákon byl pouze novelisován, jelikož zrušením zákona by mohl ve splátkových obchodech vzniknouti stav, který by prospěl především živlům nesolidním. Komora podotýká ještě, že by uvolněním ochranných předpisů zákona byla chudým vrstvám obyvatelstva vzata možnost opatřiti si výrobní a jiné pomůcky za přijatelnou cenu, to by prostě odporovalo hospodářskému vývoji. "Centrokooperativ", svaz jednot hospodářských družstev republiky Československé v Praze, je toho názoru, že nutno zachovati dosavadním zákonem zajištěnou ochranu kupujících na splátky, neboť tato ochrana týká se hlavně chudších a méně obchodně informovaných vrstev obyvatelstva. Z tohoto důvodu pokládá svaz za nutno, aby byla ponechána v platnosti hlavní ustanovení zákona o splátkových obchodech, pokud se týkají hlavně zkrácení nad polovici obecné ceny a sjednání soudní příslušnosti. Odstraněním ochrany dosavadního zákona bylo by méně informované, hlavně venkovské obyvatelstvo vydáno na pospas rafinovaným praktikám různých agentů a obchodních cestujících, ať již firem domácích nebo cizozemských, neboť jest všeobecně známo, že naši venkované, kteří v obchodním jednání nejsou tak zběhlí, uzavírají obchody bez náležitého seznání podmínek, i když podmínky jsou dány písemně. Obyčejně poznají pozdě úskalí takových prodejních podmínek, když jim již vzešla značná škoda. Zvláště doložka o soudní příslušnosti bývá často neinformovaným kupcem přehlednuta anebo nepřikládá se jí takový význam, jaký jí přísluší. Mohlo by se pak státi, že by obyvatelstvo jedné části republiky bylo nuceno projednávati své rozepře ze splátkových obchodů na druhém konci státu, což by prakticky znamenalo, že by bylo vůbec bez právní ochrany. Obchodník, který má jistě větší znalosti právní a má místní zástupce pro větší nebo menší oblast, může spíše býti zákonem nucen, aby vyřizoval své rozepře v místě, kde má své kupce, než opačně. Allgemeiner Wirtschaftsverband v Teplicích-Šanově vyslovuje obavu, že by zmírněním ustanovení splátkového zákona o ochraně kupujících nastaly zcela neudržitelné poměry v hospodářském životě vzhledem k tomu, že splátkovými obchody se obírají měrou povážlivou i živly nesolidní. Zemědělská rada (český odbor) v Praze zaujímá odmítavé stanovisko k návrhu na zrušení nebo novelisaci zákona o splátkových obchodech, obzvláště protože horšící se situace drobného zemědělce ho nutí právě často ke koupím na splátky oděvů a hospodářského nářadí. Takové zemědělce, kteří nemají obchodních zkušeností, nelze ponechati bez zvláštní ochrany zákona. Zrušení tohoto zákona nemůže býti odůvodňováno ani tím, že podobná ustanovení nejsou obsažena v právním řádě platném v zemích Slovenské a Podkarpatoruské. Ba vzhledem na tamní poměry na venkově a u zemědělců se doporučuje spíše rozšířiti působnost splátkového zákona také na tyto země. Se stanoviskem zemědělské rady české vyslovila plný souhlas stálá delegace zemědělských rad ve schůzi dne 3. března 1928.
Organisace zaměstnanecké jak středostavovské tak dělnické, které byly slyšeny později, vyslovují se jednomyslně proti zrušení zákona o splátkových obchodech a navrhují namnoze jeho novelisaci, aby ohrožené zájmy kupujících byly lépe chráněny.
Z ankety vyplývá cenný poznatek, že podnikatelské kruhy samy převážnou většinou odmítají požadavek, aby zákon o splátkových obchodech byl zrušen. Podotknouti sluší ještě, že jejich vyjádření byla podána v letech 1926, 1927 a v prvním pololetí 1928, tedy v době, kdy tu nebylo ještě hospodářské krise anebo kdy se nejevily účinky hospodářské krise takovou měrou, jako nyní. Dochází-li dnes k novelisaci a unifikaci splátkového zákonodárství, musí býti nezbytně vzat zřetel k tomu, že hospodářskou krisí vzrostla povážlivě nezaměstnanost a že jest jí platební schopnost kruhů zaměstnaneckých a spotřebitelských neúměrně podvázána a podlomena. Toto hledisko, které musí býti směrodatné pro novelisaci zákona splátkového, dochází nejlépe a nejpřípadněji výrazu také v usneseních superrevisní komise pro občanské právo, zřízené v ministerstvu spravedlnosti. Příslušná ustanovení jsou obsažena v §§ 964 až 971 osnovy všeobecného zákoníka občanského, navržené zmíněnou komisí; směřují k tomu, vybudovati účelněji ochranu kupujícího při splátkových obchodech. Projednání návrhu občanského zákoníka ve vládě a v Národním shromáždění si vyžádá delší doby a také vacatio legis bude při novém občanském zákoníku poměrně dosti dlouhá (srv. čl. I uvozovacích a prováděcích předpisů navržených superrevisní komisí). Nové jednotné úpravy splátkového zákonodárství je však naléhavě zapotřebí a nezbývá proto než provésti ji samostatně.
Osnova zákona setrvává v podstatě (stejně jako návrh superrevisní komise shora řečený) na zásadách, na kterých jest vybudován platný zákon o splátkových obchodech č. 70/1896 ř. z. Jak jde najevo z toho, co výše bylo podotčeno, nemůže býti nejmenší pochyby o tom, že důvody, které před více než 38 lety přiměly ke zvláštní úpravě splátkových obchodů, nejen nepominuly, nýbrž naopak neblahými následky hospodářské krise byly ještě více stupňovány. Je vyloučeno, aby mohly a směly býti při novelisaci splátkového zákona přezírány tyto neblahé následky hospodářské krise. Zvláštního zákona o splátkových obchodech nelze postrádati, dokud zřejmý vzestup kruhů sociální ochrany potřebných ho sám neučiní bezpředmětným. K tomu přistupuje ještě, že nový zákon má platiti také v zemích Slovenské a Podkarpatoruské, kde nutno počítati s menší kulturní vyspělostí obyvatelstva. To zdůrazňují také plným právem četní zájemci, kteří o věci se vyjádřili. Všeobecně se snažila osnova zákona přimknouti se k návrhu občanského zákoníka, připravenému superrevisní komisí, a přijala z tohoto návrhu některá ustanovení.