Jednotlivě se podotýká k osnově:

Vymezení pojmu splátkového obchodu přimyká se celkem k platnému zákonu. Zvláště se vyzdvihuje, že trhová cena musí pozůstávati nejméně ze tří částek (splátek), čímž se vyhovuje také hospodářskému nazírání na splátkový obchod a se vylučují z dosahu zákona obchody, u nichž se trhová cena v pravdě ani nesplácí. Pamatováno bylo zvláště na smlouvy ujednané zprostředkovateli z povolání. Je denní zkušeností, že ujednávání splátkových obchodů zprostředkovateli z povolání je velmi rozšířeno a stále se rozmáhá na venkově a ve městech. Poněvadž kvalifikaci těchto zprostředkovatelů nemožno vždy zachytiti a nelze seznati, zda jejich činnost má všechny znaky živnosti podle živnostenského práva, bylo uznáno vhodným odkázati zvláště k smlouvám ujednaným zprostředkovateli z povolání, aby právě ty nejčastější a nejchoulostivější případy neunikly zásahu zákona.

Nebyl převzat z návrhu superrevisní komise druhý odstavec § 964, který předpisuje pro splátkové obchody jako podmínku platnosti, aby byly uzavřeny v písemné formě a aby kupujícímu na náklad prodávajícího byl vydán opis listiny. Zdá se, že není nezbytně zapotřebí trvati při všech splátkových obchodech na formální náležitosti písemné smlouvy, která by ostatně splátkové obchody zdražovala. Také právní následky nedodržení písemné formy (t. j. neplatnost smlouvy, které by se mohla dovolávati každá strana a ke které by i soud musil přihlížeti z úřední povinnosti), nevyhovují. Správná je v návrhu superrevisní komise myšlenka, že by kupující měl míti v rukou nějaký dokument o smlouvě. Tomuto požadavku se však dá vyhověti aspoň ve všech důležitějších případech, i když platnost splátkového obchodu nebude podmíněna dodržením písemné formy. Jen pro zvláště důležitou část smluvního obsahu, t. j. pro dohody ve smyslu § 2 lze určité formální náležitosti uznati za vhodné, ne-li přímo nutné. Podrobnosti v obou směrech srv. u § 3 osnovy.

Výhrady, které může prodávající při splátkovém obchodu učiniti v neprospěch kupujícího, uvádí osnova zákona vyčerpávajícím způsobem; tím mají býti zmařeny nezřídka se vyskytující snahy prodávajících, kteří hledí těžiti ze situace různými doložkami, jejichž dosah a význam kupující namnoze ani dobře postřehnouti nemohou. Osnova dopouští výhrady, jichž se užívá obyčejně již nyní při splátkových obchodech, a ustanovuje výslovně, že jiné výhrady v neprospěch kupujícího jsou neplatné. Ustanovení toto nemá přímé obdoby v návrhu superrevisní komise, neznamená však proti němu podstatné změny. I podle návrhu superrevisní komise byla by jistě při splátkovém obchodu možná výhrada vlastnictví, o které návrh pojednává v paragrafu položeném téměř přímo před ustanovení o splátkovém trhu (§ 962). Odstup od smlouvy a ztráta lhůt jsou v návrhu superrevisní komise dopuštěny jen v mezích v §§ 965 a 966 určených. V této souvislosti se ještě podotýká, že výhradami se nevyrozumívají od splátkového obchodu oddělené a tudíž zcela samostatné smlouvy byť i směřující snad k zabezpečení prodávajícího, po zákonu přípustnému, na př. smlouva o zřízení zástavy, smlouva rukojemská a pod. Platnost dohody o výhradách dopuštěných v § 2 je vázána na podmínky určené v § 3, odst. 1.

Jak bylo naznačeno už shora, je účel § 3 dvojí: jednak vázati platnost dohody o výhradách dopuštěných v § 2 na určité podmínky, jednak zaručiti kupujícímu, že se mu ve všech důležitějších případech dostane dokumentu o smlouvě.

Výhrady podle § 2 jsou s hlediska prodávajících často nezbytné, prodávající by se zhusta neodhodlal vzíti na sebe risiko plynoucí z prodeje věci na splátky a z jejího vydání kupujícímu před zaplacením trhové ceny, kdyby si nemohl současně zajistiti, že smluvní podmínky budou kupujícím dodrženy. Pro kupujícího jsou však takové výhrady při splátkovém obchodu vždy značným břemenem a jich uplatnění může znamenati pro něho těžkou újmu. Proto se doporučuje opatřiti, aby kupující byl na dohodu o výhradách důrazně upozorněn, což nejvhodněji lze provésti tím, že se mu dostane písemného potvrzení, v němž vedle ostatního obsahu smlouvy (odstavec 4) jsou uvedeny i výhrady. Aby pak kupující nebyl v nejistotě, zda sjednaných výhrad, o nichž se mu nedostalo potvrzení, nebude proti němu použito v budoucnosti, předpisuje osnova, že se mu musí potvrzení vydati "bez zbytečného odkladu". Obrat ten, jehož užívá návrh superrevisní komise na četných místech, zvláště v § 777 při určení lhůty k přijetí nabídky inter praesentes, znamená, že potvrzení je vydati, jak to při řádném obchodování je nejdříve možné. Nevyhoví-li prodávající tomu, co předpisuje § 3, odst. 1, je ujednání o výhradách podle § 2 neplatné, ale ostatní obsah smlouvy zůstává nedotčen. Kupující není jen povinen, dokud se mu potvrzení nedostane, plniti své smluvní závazky (odstavec 3).

Pro ujednání o výhradách není tedy vydání písemného potvrzení vlastně právním následkem uzavřené smlouvy, t. j. povinností, která by po zákonu postihovala toho, kdo na splátky s výhradami podle § 2 prodal. Povahu takové zákonné povinnosti prodávajícího má vydání potvrzení - beze zřetele k tomu, zda nějaké výhrady podle § 2 ujednány byly čili nic, - podle § 3, odst. 2 ve dvou případech, totiž jestliže splátky na trhovou cenu jsou rozvrženy na dobu delší než jeden rok nebo jestliže kupující při sjednání obchodu o to žádá. V prvním případě mohlo by se snadno státi, že by se četné podrobnosti smlouvy, které později snadno mohou nabýti rozhodného významu, během doby vytratily kupujícímu z paměti. Má-li pak kupující i při splátkách rozvržených na kratší dobu než jeden rok zájem o to, aby měl v rukou spolehlivý dokument o smlouvě, a projeví-li zájem ten tím, že sám při sjednání obchodu o potvrzení požádá, je jistě slušné a spravedlivé, aby prodávající byl povinen mu vyhověti.

Osnova zákona nepovažovala za nutné vytýkati výslovně, kdy povinnost vydati potvrzení vzniká. Nemůže zajisté býti pochyby, že při splátkovém obchodu, při němž jsou splátky rozvrženy na dobu delší než jeden rok, je rozhodnou doba, kdy se smlouva stala perfektní. V ostatních případech pak povinnost vzniká, když žádost o potvrzení došla prodávajícího. Stejně je jistě samozřejmé, že prodávající, chce-li svou povinnost vydati potvrzení řádně splniti, musí tak učiniti bez zbytečného odkladu poté, kdy mu tato povinnost vzešla. Porušení povinnosti vydati potvrzení nemá podle odstavce 2 jiný právní následek, než že kupující není povinen plniti závazky ze smlouvy mu vzcházející, t. j. že nemusí platiti smluvené splátky. Závazky vzešlé ze smlouvy prodávajícímu nijak dotčeny nejsou. Jsou-li tedy při smlouvě, ze které prodávajícímu podle odstavce 2 vzniká povinnost vydati potvrzení, dohodnuty některé nebo všechny výhrady podle § 2, je na prodávajícím, aby bez zbytečného odkladu kupujícímu vydal písemné potvrzení. Nestane-li se tak, jsou ujednané výhrady neplatné a nestanou se platnými ani tím, že potvrzení vydáno bude dodatečně. Prodávající zůstává smlouvou vázán, kupující však nemusí, dokud mu potvrzení není vydáno, své závazky plniti.

Osnova uvádí v odstavci 3 podrobně, jaký obsah má míti písemné potvrzení o smlouvě, a ustanovuje, že potvrzení musí býti podepsáno prodávajícím nebo jeho zmocněncem. Pro usnadnění obchodních styků se dovoluje, aby potvrzení bylo vydáno také ve formě faktury.

V odstavci 4 přejímá osnova myšlenku druhé věty § 964, odst. 2 návrhu superrevisní komise, že totiž kupující, ztratil-li se nebo zničil-li se dokument o smlouvě, může na prodávajícím žádati dokument nový. Aby kupující nemohl býti šikanován a aby mu získání nového dokumentu nemohlo býti znemožňováno tím, že by si prodávající počítal příliš vysoké náklady, ustanovuje se, že prodávající smí požadovati jen náhradu nákladu skutečného, t. j. náhradu použitého materiálu a práce spojené s opsáním potvrzení.

Osnova se nezabývá otázkou, jaký význam má, jestliže se písemné potvrzení odchyluje od smlouvy mezi stranami sjednané, a nepřevzala ani v § 3, ani v § 4, jenž se týká písemně uzavřené smlouvy, ustanovení obdobné druhému odstavci § 8 dosavadního zákona č. 70/1896 ř. z. Uvedený předpis vyloučil v oboru splátkových obchodů platnost § 887 obč. zákoníka, podle něhož ústní dohody, odchylující se od písemné smlouvy, byly neplatné, a není ho už zapotřebí, když § 887 obč. zák. byl třetí částečnou novelou (§ 95) vůbec zrušen. Jaký je obsah smlouvy o splátkovém obchodu uzavřené mezi stranami a zda původní dohoda byla dodatečně pozměněna (zvláště při vydání a přijetí potvrzení) a v jakém rozsahu byla pozměněna, bude nutno posouditi podle obecných zásad a výkladu smluvních projevů. Vytýkati, že prodávající nemůže smlouvu změniti jednostranně tím, že některé její články do písemného potvrzení vůbec nepojme nebo že některé články v potvrzení uvede jinak, než byly dohodnuty, bylo by najisto zbytečné.

Byly-li splátkový obchod nebo zvláštní ujednání o výhradách podle § 2 učiněny v písemné formě, bude potvrzení předepsané v § 3 nahrazeno opisem smlouvy. Jinak platí všechna ustanovení § 3 obdobně. K platnosti ujednání o výhradách bude tedy zapotřebí, aby prodávající vydal kupujícím opis smlouvy bez zbytečného odkladu. Povinnost vydati opis smlouvy bude se posuzovati podle § 3, odst. 2 a nesplnění této povinnosti bude míti právní následky naznačené v § 3, odst. 2. Opis smlouvy bude podpisován prodávajícím nebo jeho zmocněncem. Při ztrátě nebo zničení opisu bude možno se domáhati opisu nového podle § 3, odst. 4.

Ustanovení o výhradě odstupu od smlouvy přidržuje se celkem § 2 zákona č. 70/1896 ř. z. Krok tak závažný pro kupujícího, jako je dodatečné zrušení smlouvy, smí prodávající činiti jen tehdy, když kupující těžce porušil své smluvní povinnosti. Proto setrvává osnova na podmínce, že kupující musí býti v prodlení aspoň s dvěma přímo po sobě jdoucími splátkami. Je to ustanovení, které platí i v jiných státech (v Německu a v Rakousku). Také nová rakouská osnova je úmyslně ponechala. Nově bylo pojato do osnovy ustanovení, že úhrn všech zameškaných splátek musí činiti aspoň desetinu celé trhové ceny. Nedosahují-li dlužné splátky této výše, není tu na straně prodávajícího ještě újma tak citelná, aby ospravedlňovala odstup od smlouvy.

Odchylujíc se od vzoru § 965 návrhu superrevisní komise žádá osnova, aby prodávající kupujícímu napřed písemně oznámil, že chce vykonati právo odstupu od smlouvy, a aby kupujícímu dal dodatečnou lhůtu k zaplacení dlužných splátek. Tato dodatečná lhůta musí býti nejméně osmidenní. Kupující, kteří namnoze náleží k vrstvám méně vyspělým a kteří zejména delší dobu po uzavření smlouvy snadno mohou zapomenouti na jednotlivé podrobnosti, mají si takto uvědomiti vážnost situace a má jim býti poskytnuta možnost ještě v posledním okamžiku odvrátiti újmy jim hrozící. Podobnou ochranu strany méně zkušené má na př. osnova zákona o pojistné smlouvě.

Povinnost nahraditi kupujícímu také užitečné náklady, který tento na věc učinil, neukládá osnova na rozdíl od § 2 zákona č. 70/1896 ř. z. prodávajícímu, poněvadž tyto náklady na věc činí kupující ve svém vlastním zájmu a užíváním věci po případě i po dlouhou dobu z nich také těží.

Změnou proti návrhu superrevisní komise je, že se prodávajícímu dává možnost vymoci na kupujícím splnění jeho závazků, jen když sám splní z ruky do ruky své závazky; podobné ustanovení má německý splátkový zákon. Pouhá pohotovost prodávajícího k plnění závazků nebyla by dostatečnou ochranou kupujícího. Podle osnovy musí tedy prodávající zároveň vrátiti přijaté splátky a závdavek, byl-li dán, ale může si sraziti náhradu, která mu přísluší za užívání a znehodnocení věci. Často zbude nějaké aktivum pro kupujícího.

Osnova přejímá stanovisko, k němuž dospěla při výkladu splátkového zákona již také soudní judikatura; vyplňuje se takto citelná mezera v platném zákonodárství, doplněk je hlavně na prospěch kupujícího.

Podmínky, za kterých lze uplatniti t. zv. ztrátu lhůt, jsou v osnově určeny stejně jako podmínky pro odstup od smlouvy. Z § 966 návrhu superrevisní komise nebylo třeba přijmouti ustanovení, že jiná úmluva v neprospěch kupujícího (t. j. úmluva, že ztráta lhůt má nastati za podmínek pro kupujícího přísnějších, než dovoluje zákon) nebo úmluva, že kupujícího má stihnouti za liknavost jiná újma než ztráta lhůt, jsou neplatné; stejný důsledek plyne z § 16 osnovy.

Novotou je proti dosavadnímu zákonu č. 70/1896 ř. z. ustanovení odstavce 2, převzaté z druhého odstavce § 966 návrhu superrevisní komise, že totiž kupující může kdykoliv zaplatiti bud' všechny dosud dlužné splátky nebo některé z nich, a to se srážkou interusuria.

Ustanovení bylo převzato z § 967 návrhu superrevisní komise. Ježto se vyskytují úmluvy, podle kterých po vypořádání splátkového obchodu je kupující povinen vrátiti všechny doklady, tedy i opis splátkového listu, ba i kvitance na splátky, a ježto důvod takových úmluv nemůže býti než nekalý, prohlašují se takové úmluvy za neplatné.

Vzorem tomuto předpisu byl celkem první odstavec § 968 návrhu superrevisní komise, ovšem stylisaci bylo nutno pozměniti, protože předpisy o omylu při smlouvách nejsou dosud sjednoceny.

Osnova, snažíc se vyjíti vstříc oprávněnému požadavku prodávajících na splátky, dovoluje kupujícímu domáhati se správy pro vady koupeného zboží jen do splatnosti poslední splátky na trhovou cenu; nemůže tudíž kupující tím, že prodlévá se zaplacením splátek, prodloužiti ručení prodávajícího za vady zboží přes dobu, do níž tento původně podle smlouvy měl býti zavázán. Ustanovení "ačli mu podle obecných ustanovení nepřísluší lhůta ještě delší" dopadá hlavně na právní poměry v zemi Slovenské a Podkarpatoruské, kde je možno uplatniti nároky ze správy až ve lhůtě 32leté; není účelem splátkového zákonodárství zkracovati lhůty stanovené těmi kterými obecnými právními předpisy pro ručení prodávajícího. Odchylujíc se rovněž od § 4, odst. 3 zákona č. 70/1896 ř. z. ustanovuje osnova, že kupující, zamýšlí-li uplatniti nároky ze správy pro vady koupených věcí, musí vady oznámiti prodávajícímu bez zbytečného odkladu poté, jakmile je shledal. Tím se kupujícímu neukládá žádné neúměrné břímě a prodávajícímu se poskytuje možnost zavčas hojiti se na těch, kdož mu vadné zboží dodali.

V odstavci 1 bylo možno se přidržeti pro obor právního řádu platného v zemi České a Moravskoslezské znění § 968, odst. 3 návrhu superrevisní komise, kteréžto ustanovení v podstatě zachovává obsah prvních dvou odstavců § 8 zákona č. 70/1896 ř. z.

Pro zemi Slovenskou a Podkarpatoruskou, kde právní ústav t. zv. zkrácení přes polovici hodnoty není znám, bylo nutno dáti do osnovy ustanovení zvláštní, které se přimyká k § 849 návrhu superrevisní komise. Není přehlédnutím, že se právo zrušiti smlouvy poskytuje toliko kupujícímu. Pro prodávajícího není tohoto právního prostředku jistě zapotřebí, neboť případ, že by někdo prodal věc dvakráte hodnotnější, než je úhrn smluvených splátek, se nevyskytne.

Osnova ponechává úmyslně v účinnosti zcela dosavadní ustanovení o soudní příslušnosti. Stačí v té příčině odkázati na velmi případné vývody "Centrokooperativu", svazu jednot hospodářských družstev republiky Československé v Praze, a k tomu, že také v Rakousku se vyslovil čelný procesualista Dr. Petschek pro ponechání těchto ustanovení.

Z opatrnosti ustanovuje se výslovně, že o splátkových obchodech, pokud nejsou o nich v osnově dány předpisy zvláštní, platí obecná ustanovení občanského nebo obchodního práva.

Stejné ustanovení obsahuje návrh superrevisní komise v § 969.

Ustanovení toto, převzaté z § 970 návrhu superrevisní komise (srv. také § 9 zákona č. 70/1896 ř. z.), chce brániti obcházení zvláštních předpisů zákona o splátkových obchodech a zaručiti všude, kde je toho potřebí, slabší straně smluvní stejnou ochranu, jako má ten, kdo na splátky koupil.

Osnova pokládá všechna ustanovení ve prospěch kupujících za stejně závažná a důležitá a přiznává jim proto bez rozdílu ráz kogentní. Ten tím bude zabezpečena všestranná ochrana kupujících a zamezeny různé pletichy směřující k obcházení zákona.

Zákon č. 70/1896 ř. z. neplatí podle § 10 pro koupě na splátky, které jsou obchodem na straně kupujícího. Ustanovení toto nehodilo by se pro zemi Slovenskou a Podkarpatoruskou se zřetelem na § 258 obchodního zákona (zák. čl. XXXVII/1875), podle něhož koupě státních papírů, akcií a jiných cenných papírů je obchodem bez rozdílu, zda byla ujednána v úmyslu cenné papíry dále zciziti čili nic. Vylučovati podobné obchody vůbec z dosahu zákona jistě by nebylo vhodné.

Návrh superrevisní komise v § 971 opustil text cit. § 10 dosavadního zákona a klade důraz nikoliv na kvalifikaci smlouvy jako obchodu (ve smyslu práva obchodního), nýbrž na kvalifikaci kupujícího. Vyjímá proto z dosahu zákona o splátkových obchodech koupě na splátky, které uzavřel kupec, provozuje svou živnost. Kupcem rozuměti sluší toho, kdo po živnostensko provozuje obchody (kdo provozuje obchodní živnost). Superrevisní komise je zřejmě přesvědčena, že u kupců lze počítati s takovou mírou obchodní vyspělosti, že není potřebí zvláště pečovati o jejich ochranu. Slovy "provozuje svou živnost" zachyceny jsou i t. zv. obchody korektní (čl. 273 obch. zákoníka, § 260 zák. čl. XXXVII/1875).

Osnova připojuje k návrhu superrevisní komise výjimku ve prospěch kupců, kteří nejsou t. zv. kupci plného práva (v tom směru je nyní rozhodný § 1 zákona ze dne 13. října 1928, č. 183 Sb. z. a n.), jestliže jde o koupi zařízení, nářadí nebo jiných věcí movitých, určených bezprostředně k užívání v jejich živnosti. Malí obchodníci a živnostníci zpravidla se nerovnají obchodními zkušenostmi kupcům větším a pro obmezenost svých finančních prostředků bývají odkázáni na to, aby si vše, čeho k provozu své živnosti potřebují, opatřovali na splátky. Aby nebyli vydáni nebezpečím plynoucím ze splátkových jednání, navrhuje se poskytnouti jim ochranu stejnou jako kupujícím ostatním.

Podle tohoto ustanovení má býti vyloučeno použití zákona o splátkových obchodech na trhové smlouvy, u nichž trhová cena věcí prodaných na splátky převyšuje 10.000 Kč. Osnova má zato, že dobrodiní, jež skýtá instituce splátkových obchodů hlavně kupujícím, mají býti účastni jen méně majetní spotřebitelé, nikoli však ti, kdož kupují na splátky hodnotné věci, které namnoze slouží jen k přepychu. Pojmu přepychové věci osnova úmyslně nevymezuje, poněvadž není možno znaky tu rozhodné vystihnouti tak, jak by toho vyžadovaly okolnosti každého jednotlivého případu; pojem přepychu je relativní: co pro jednoho spotřebitele je přepychem, není jím pro jiného; ba co dnes je přepychem, není jím již zítra třebas i pro téhož spotřebitele. Osnova sleduje tu příkladu cizích zákonů, v nichž při vytýčení rámce použití zvláštních ustanovení o splátkových obchodech se přihlíží pouze k výši trhové ceny (Dánsko, Švédsko, Norsko a rakouská osnova zákona o splátkových obchodech).

Pokud jde o losy a cenné papíry vůbec, nemá u nich nikdy rozhodovati výše trhové ceny a je na splátkové obchody o nich použíti ustanovení zákona i tehdy, jestliže jejich trhová cena převyšuje 10.000 Kč; zvláštní ochrany kupujícího jest tu vzhledem ke způsobu ujednávání těchto obchodů zapotřebí vždy.

Do těchto paragrafů byla shrnuta ustanovení přechodná a závěrečná.

V Praze, dne 13. července 1934.

Předseda vlády:

J. Malypetr v. r.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dérer v. r.