Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.

III. volební období.

10. zasedání.

Tisk 1379.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Zakazuje se v hospodářském styku ve spojitosti s prodejem zboží neb s provedením výkonu (služby, práce, díla) za úplatu ohlašovati, nabízeti neb poskytovati přídavek.

(2) Přídavkem podle tohoto zákona rozumí se jakákoliv věc neb jakýkoliv výkon (služba, práce, dílo), které lze jinak v hospodářském styku obdržeti jen za úplatu.

Pro posouzení s hlediska zákazu (§ 1) nerozhoduje,

a) je-li přídavek ohlašován, nabízen neb poskytován výslovně jako dar (odměna, prémie, bezplatné věnování) či nic;

b) jeli přídavek poskytován bezprostředně s prodávaným zbožím neb s prováděným výkonem či zvláště, na př. jen na předložení zvláštních poukázek (kuponů, bonů, obalů, bonifikačních poukazů a pod.);

c) že je přídavek prodáván spolu s jiným (hlavním) zbožím neb prováděn spolu s jiným (hlavním) výkonem, děje-li se tak za neparnou úplatu, požadovanou zřejmě jen na oko anebo za úhrnkovou cenu zřejmě za tím účelem, aby se zakryla pravá podstata věci;

d) je-li přídavek ohlašován, nabízen neb poskytován každému zákazníku, (odběrateli) či jen tomu, koho určí los neb jiná náhoda.

(1) Přídavkem nejsou

a) cenově bezvýznamné maličkosti, které postrádají soutěžitelsky závadné přitažlivosti pro zákazníka (odběratele);

b) reklamní předměty (§ 5) a reklamní výkony nepatrné hodnoty v poměru k ceně zboží neb výkonu, o jejichž reklamu jde, nebo v poměru k ceně prodaného zboží neb provedeného výkonu;

c) reklamní zařízení, propagační prostředky a akce (na. př. světelné, zvukové, dále reklamní a firemní časopisy a pod.), jimiž podnikatel ve svém podniku činí reklamu pro své zboží neb své výkony;

d) obvyklý rabat v penězích (§ 4, odst. 1); e) obvyklý rabat ve zboží neb ve výkonech (§ 4. odst. 2)

f) obvyklé obaly či jiná obvyklá příslušenství zboží;

g) obvyklá vedlejší plnění, která jsou podle povahy věci účelná k uskutečnění prodeje (dodávky) neb k zadání výkonu aneb která slouží k nezávadnému neb snažšímu užívání prodaného zboží neb provedeného výkonu, pokud v obou těchto případech míra poskytnutých výhod nevybočuje z mezí u zboží neb výkonů toho druhu obvyklých;

h) udílení informací, porad, kursů a pod., souvisejí-li věcně s prodejem zboží neb s provedením výkonu.

(2) Vládním nařízením mohou býti po slyšení zúčastněných zájmových korporací (§ 11) vyňaty ze zákazu podle § 1 ještě jiné věci neb výkony.

(1) Obvyklým rabatem v penězích [§ 3, odst. 1, písm. d)] rozumí se podle tohoto zákona každá peněžitá výhoda, která se odběrateli obvykle poskytuje při odběru zboží neb výkonů onoho druhu a to bud' v hotovosti neb srážkou (slevou) s ceny za zboží neb za výkon.

(2) Obvyklým rabatem ve zboží neb ve výkonech [§ 3, odst. 1, písm e)] rozumí se po dle tohoto zákona výhoda, která se odběrateli obvykle poskytuje při odběru většího množství zboží neb výkonů onoho druhu a to ve stejném zboží neb ve stejném výkonu, jako je prodávané zboží neb prováděný výkon.

(1) Reklamní předměty [§ 3, odst. 1, písm. b)] nutno opatřiti neodstranitelným a zřetelně patrným jménem neb firmou podniku neb jiným označením, které v kruzích zákaznických platí za příznačné (§ 11, odst. 3 zákona ze dne 15. července 1927, č. 111 Sb. z. a n., proti nekalé soutěži) pro podnik, pro nějž se reklama činí.

(2) Ustanovení odstavce 1 nevztahuje se na věci, které již podle své povahy jsou zřejmě předměty reklamními a též jen k reklamě možno jich použíti (na př. malé modely strojků a pod.).

(1) Přídavkem nejsou věci a výkony, které poskytují na místo a do výše obvyklého rabatu v penězích (§ 4, odst. 1) výrobci neb velkoobchodníci svým odběratelům detailistům, nebo podniky, u nichž je to obvyklé, svým zákazníkům (náhradní zboží a náhradní výkony), jestliže věci neb výkony ty jsou předmětem řádného obchodování (podnikání) těchto osob a podniků.

(2) Podnikatel, jenž chce pode odstavce 1 obvyklý rabat v penězích poskytnouti v náhradním zboží neb v náhradním výkonu, jest povinen sděliti odběrateli (zákazníku) cenu, za kterou se mu náhradní zboží neb výkon do rabatu včítá a ponechati onu možnost výběru.

(3) Nesouhlasí-li odběratel (zákazník) s cenou, za kterou se mu náhradní zboží neb náhradní výkon počítá, musí se mu rabat vyplatiti v hotovosti neb srážkou (slevou) s ceny za zboží neb za výkon. (§ 4, odst. 1). Totéž platí, jestliže cena za náhradní zboží neb za náhradní výkon odběrateli (zákazníku) účtovaná má, hledíc ke své výši, zřejmě ráz a účel nepatrné úplaty podle § 2 písm. c).

(4) Ohlašuje-li se neb nabízí-li se náhradní zboží neb náhradní výkon, je výslovně upozorniti na jeho povahu jakožto náhrady za rabat v penězích, jakož i na práva odběratelova (zákazníkova) podle odstavců 2 a 3.

(1) Slevy (restituce, návratky), které poskytují výdělková a hospodářská společenstva (družstva), spolky a jiná sdružení svým členům v určitém poměru k odebranému zboží, jakož i dividendy na podíly jejich členů z bilančně vykázaného zisku pokládají se podle tohoto zákona za obvyklý rabat v penězích (§ 4, odst. 1).

(2) Zakázáno jest uvedené dividendy před uplynutím obchodního roku nabízeti, slibovati nebo poskytovati v určité pevné výši neb v určitém množství.

Ohlašovati, nabízeti neb poskytovati rabat v penězích na základě srážkových (rabatových, střádacích) známek obchodními gremii, jakož i organisovanými srážkovými (rabatovými, střádacími) spolky, sdruženími, družstvy jest dovoleno.

(1) Zakazuje se věci a výkony v § 3, odst. 1, písm. a) až f) uvedené, jakož i náhradní zboží a náhradní výkony (§ 6, odst. 1) označovati jako dar (odměnu, prémii, "zdarma" a pod.).

(2) Jest však dovoleno výslovně naznačiti skutečnost, že v ceně prodávaného zboží neb prodávaného výkonu zahrnuty jsou již i věci neb výkony v § 3, odst. 1 uvedené.

(1) Přestupky tohoto zákona trestá okresní úřad podle živnostenského řádu (živnostenského zákona) pokutou od 50 Kč do 10.000 Kč nebo vězením do jednoho měsíce, pokud čin není trestný soudem. V případě nedobytnosti pokuty vyměří se náhradní, trest vězení podle míry zavinění nejvýše do jednoho měsíce.

Při tom lze použíti předpisů § 134, § 135, odst. 1, §§ 137, 140, 147, 148, 149, § 151, odst. 1 a § 152 živnostenského řádu (§ 231, § 232, odst. 1, §§ 234, 237, 244, 246, 247, § 249, odst. 1 a § 250 živnostenského zákona). Nejde-li o živnosti podléhající živnostenskému řádu (zákonu), platí uvedená ustanovení obdobně.

Vznikne-li pochybnost o tom, zda jsou dány předpoklady vynětí určitého případu ze zákazu, zejména v případech, kde zákon poukazuje na obvyklost (§ 3, odst. 1, písm. d), e), f), g), §§ 4, 6,) a vůbec ve všech jiných pochybných případech, kde není jasno stanovisko zájmových kruhů, požádá úřad (§ 10) nebo soud (§ 17), prve než o věci rozhodne, příslušnou obchodní a živnostenskou komoru, jakož i příslušnou ústřední zájmovou korporaci o vyjádření.

Ustanovení § 38 zák. č. 111/1927 Sb. z. a n. platí obdobně i pro trestní řízení podle tohoto zákona.

(1) V odsuzujícím nálezu může úřad (§ 10) vysloviti, že propadají věci, které se jako přídavek ohlašují neb nabízejí, jakož i obaly, nádoby, oznámení, nápisy, vyhlášky, zařízení atd., jimiž se přídavky ohlašují neb slibují nebo na základě nichž se poskytují, pokud odsouzený může s nimi ještě nakládati.

(2) Propadlé věci buďtež zpeněženy, pokud úřad nestanoví jinak.

(1) V odsuzujícím nálezu může býti nařízeno uveřejnění nálezu na útraty odsouzeného v jednom nebo v několika časopisech, zejména odborných, které úřad zároveň určí.

(2) Zpravidla uveřejniti jest nález bez důvodů, podle okolností může však okresní úřad naříditi, aby uveřejněny byly i důvody nálezu zcela, nebo z části.

(1) Nehledíc na trestní stíhání, může býti ten, kdo jedná proti ustanovením tohoto zákona; žalován u soudů civilních, aby se zdržel takového jednání a odstranil závadný stav, věděl-li pak nebo musil-li věděti, že jeho jednání jest způsobilé poškoditi soutěžitele, též, aby nahradil škodu tím způsobenou.

(2) O těchto žalobách platí obdobně ustanovení § 15, odst. 1 a 3, §§ 16 až 24 zák. č. 111/1927 Sb. z. a n.

Ustanovení zákona č. 111/1927 Sb. z. a n. zůstávají tímto zákonem nedotčena.

(1) Na přídavky, které pocházejí ze zásob opatřených prokazatelně ještě přede dnem, kdy zákon byl vyhlášen, se zákaz v § 1 uvedený nevztahuje. Výjimka tato však platí jen do šesti měsíců poté, kdy zákon nabyl účinnosti.

(2) Podniky, které již před 28. říjnem 1918 poskytovaly místo obvyklého rabatu v penězích náhradní zboží neb náhradní výkony a to v jiném zboží neb v jiném výkonu než je prodávané zboží neb prováděný výkon, smějí, i když toto náhradní zboží nebo tyto náhradní výkony nejsou předmětem jejich řádného obchodování (podnikání) (§ 6, odst. 1), činiti tak i nadále, nejdéle však do deseti let od účinnosti tohoto zákona, je-li u tohoto způsobu poskytování náhradního zboží nebo náhradních výkonů místo obvyklého rabatu v penězích hledíc k povaze podniku jakož i dodávaného neb náhradního zboží neb výkonu vyloučena obava klamání odběratelů (zákazníků) a poškozování soutěžitelů. Ustanovení § 6, odst. 2 až 4 platí obdobně i tu.

Zákon tento nabude účinnosti 3 měsíce po vyhlášení; provedou jej ministři průmyslu, obchodu a živností, zemědělství, spravedlnosti, vnitra, financí a sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.

Ostrá konkurence, která je důsledkem nadbytku zboží a zvýšené nabídky výkonů, jakož i příznakem každé odbytové krise, vnesla do obchodu v poslední době zvláštní způsob lákání odběratelů, kterým jest ohlašování, slibování a poskytování t. zv. přídavků.

V podstatě jsou to věci nebo výkony (služba, práce, dílo), které lze jinak v hospodářském styku obdržeti jen za úplatu a které se poskytují odběrateli zboží neb výkonu ve spojitosti s prodejem zboží neb s úplatným provedením výkonu.

Zpravidla je jimi u odběratele (spotřebitele, zákazníka) vzbuzován dojem daru (odměny, prémie, bezplatného věnování) či vůbec dojem nějakého plus (nadhodnoty). V pravdě však dojem takový jest mylný, ježto skutečná nadhodnota se odběrateli vůbec nedává a též dáti ani nemůže, ježto ceny vlivem stále rostoucí konkurence jsou dnes podnikatelem tak stanoveny, že poskytnutí nějakého plus, nějaké nadhodnoty ke zboží neb k výkonu bude zpravidla možno jen na vrub zhoršení jakosti neb zmenšení množství zboží neb výkonů. Domnělé dary (přídavky) jdou téměř vždy na účet odběratele. Nad to jsou přídavky věci neb výkony většinou méněcenné (zboží odpadkové, partiové, kazové, vyřazené z prodeje nebo práce méně svědomitá, nedokonalá, nedbalá či jinak vadná).

Tak stalo se dnes zvykem na př. v oboru margarínovém přidávati ke zboží nejrůznější věci jako hrnce na kávu, ručníky, knihy, kapesníky, ubrusy, kožené kabelky, náramkové hodinky, porculánové soupravy, fotografické aparáty a pod. V obchodě s kávou a kávovými náhražkami (cikorkou) jest zvykem přidávati jídelní příbory, porculánové nádoby, nože, romány, plnicí pera, kabelky, kopací míče atd. V některých oborech dávají se vedle zboží (výkonů) dokonce již celá zařízení kuchyňská, kavárenská, hostinská, hudební automaty, zlaté hodinky, auta, poskytují se bezplatně zápůjčky atd. Nelze nahlédnouti konce takovéhoto pošetilého počínání.

Nešvar přídavkového obchodu se stále víc a více šíří a zachvacuje stále nové a další obory a odvětví výrobní a obchodní, dosud jím ušetřená, jichž zástupci však prohlašují že budou nuceni, neučiní-li se přídavkovému obchodu co nejdříve přítrž, přikročiti rovněž k přídavkovému obchodu, aby udrželi stejný krok s konkurencí. Lze pozorovati dokonce zvláštní zjev, totiž závodění v poskytování přídavků a jsou podnikatelé, kteří se snaží stále většími přídavky překonati konkurenta i po této stránce. Reelní obchod zjevem tím velmi trpí a marně snaží se zlu tomu čeliti různými brannými, svépomocnými akcemi.

Nešvar poskytování přídavků je neobyčejně škodlivý jak s hlediska soutěžitelů, tak i konkurenta, ba i s hlediska národohospodářského vůbec, jak plyne z následujících úvah.

Pokud jde o soutěžitele, trpí tímto zjevem všichni ti, kdož snaží se hledati a udržeti si odběratele jen dobrou jakostí a přiměřeností ceny zboží nebo výkonu. Tito solidní obchodníci jsou nyní přídavkovým obchodem vytlačováni ze svých soutěžních posic a přicházejí o kádr odběratelů, s nimiž jinak mohli počítati, aniž by mohli úpadku z toho jim hrozícímu zabrániti, leda tím, že by i oni nastoupili stejnou cestu tohoto nepřístojného obchodování, v čemž jim však brání jejich reelnost a obchodní slušnost. V poslední době přihází se pak stále častěji, že obecenstvo zvyknuvší si na nešvar poskytování přídavků, načíná odmítati i sebelepší zboží a sebedokonalejší výkon, není-li mu zároveň poskytnut i přídavek, což zajisté není zjev podnikatelsky žádoucí ani zdravý.

Přídavkovým obchodem jsou však poškozováni i konsumenti (odběratelé), neboť přídavky vedou ve svých koncích a důsledcích k povážlivému zhoršování jakosti zboží a výkonů neb k jiným újmám, jimiž se podnikatel odškodňuje za poskytování přídavků.

Přídavkový systém jeví zvláštní přitažlivost právě pro široké a obchodních poměrů méně znalé vrstvy konsumentské a jsou jím dány nesolidnímu obchodu velké možnosti přilákati a klamati pomocí něho velké davy, což děje se zpravidla jen ke škodě těchto vrstev.

Pozornost konsumenta odvádí se přídavkem od ceny, jakosti a množství zboží a on ztrácí přehled a úsudek o ceně hlavního zboží neb výkonu a přehled ten stále více se zatemňuje. Se vzrůstem přídavkového obchodu jest obchodník nucen zakalkulovati větší obnosy za přídavky do cen za zboží neb výkony, konsumentu dostává se pak zpravidla předmětů nepotřebných, dražších a horší jakosti, které by jinak maje volnost se rozhodovati, buď vůbec nekoupil neb alespoň ne v té době neb v tom množství, druhu a jakosti, jaké se mu zároveň se zbožím neb výkonem vnucují bez ohledu na jeho vkus a přání a kteréžto věci béře jen proto, že se o nich mylně domnívá, že je dostává zadarmo.

Avšak ani z důvodů národohospodářských není přídavkový obchod zdravý a žádoucí. Tím, že se s každou koupí předmětu potřeby nebo s prováděním běžných výkonů neb prací dostává odběrateli množství věcí, jichž nepotřebuje, a které jsou větším dílem méněcenné, dochází k nehospodářství a k neracionelnímu plýtvání majetkem, zatím co potřeby nezbytné jsou zanedbávány. Obchodníci s přídavkovým zbožím jsou nuceni míti zvláštní prostory a skladiště pro toto zboží, zboží tomuto zpravidla ani nerozumějí a rozuměti nemohou, ježto je zpravidla jiného druhu než které sami prodávají, a zároveň odnímají obchod s těmito věcmi oprávněným odborníkům na odbyt těchto věcí zařízeným a odkázaným. Tito odborní, specielní obchodníci jsou stále víc a více z prodeje těchto předmětů vyřazováni a s nimi zároveň i jejich kvalifikovaný obchodní personál. Tak poskytuje se dnes v obchodu s máslem jako přídavek porculán, v obchodě s kávou punčochy, v jiných potravinářských obchodech hodiny, velocipedy atd. Odborný obchod se tím stále víc a více potlačuje, což vede k zavírání těchto obchodů a propouštění kvalifikovaných zaměstnanců, kteří nemohou pak nikde nabýti vhodného umístění.

Jsou to stejné okolnosti, z kterých domohlo se obchodnictvo zákazu zřizování nových obchodů s jednotnými cenami. Zdá se vůbec nepochybným, že vzrůst obchodů s jednotnými cenami byl v neposlední řadě přivozen přídavkovým systémem, neboť myšlenka globálního, hromadného prodeje věcí podle obchodních zvyklostí k sobě nepatřících jest společná oběma těmto systémům.

Odstraněním přídavků umožní se i všeobecné zlevnění zboží a výkonů. Zejména v dnešní době, kdy se volá všeobecně po snížení cen, jest zákaz přídavků velmi aktuelní a žádoucí. Jeť dnes cena zboží a výkonů zatížena téměř všeobecně kvotou připadající na přídavky a odpadnutím přídavků budou moci podnikatelé přistoupiti k všeobecnému snížení ceny odpovídajícímu této kvotě. Snížení cenové přijde pak k dobru veškerému zákaznictvu. Odběratel ušetří peněz na obstarávání věcí neb výkonů skutečně potřebných, při čemž bude moci voliti si zboží neb výkon libovolně podle svého přání vkusu, podle svých potřeb a svých poměrů.

Snížení cen, s kterým možno po odstranění přídavků počítati, bude u některých druhů zboží dosti značné, jak lze usuzovati z různých prohlášení a projevů, jež v této věci ministerstva obchodu došly.

Patří tedy osnova tato do souboru oněch legislativních opatření poslední doby, jimiž se intenduje snížení obchodní režie a tím i snížení cen za zboží a placené výkony. Jí se též usměrňuje a reguluje potřebu statků zbytných a nezbytných.

Přídavkového obchodu chápe se zejména i kapitálově silnější cizozemský exportér, který pomocí něho vytlačuje z našeho trhu domácí výrobce a domácí obchodníky, kteří přídavky mu konkurovati nemohou. Trpí tím nejen zájmy zdejších výrobců a obchodníků, nýbrž i zájmy zdejších zaměstnanců. Bylo zjištěno statisticky, že škody, které byly přídavkovým obchodem v některých odvětvích tuzemským výrobcům a zaměstnancům způsobeny, jdou do milionů.

I jinak nemůže míti zdejší průmysl zájmu na přídavkovém obchodu, a to ani takový průmysl, který jest na výrobu přídavků převážně zařízen. Tím totiž, že se za přídavkového režimu ztrácí stále víc a více smysl pro kvalitu, vkus a individualitu výrobků, nastává důsledně i úpadek v kvalitní výrobě a dochází namnoze k výrobě nehodnotného, odpadkového zboží, k čemuž aby jistě nedošlo, kdyby předměty takové prodávaly se v odborných podnicích podle zásad řádného obchodu, zejména podle jakosti těchto předmětů. Hromadná výroba nehodnotných předmětů diskredituje výrobu a vzbuzuje nedůvěru i k výrobkům řádně vyrobeným a v regulérních obchodech prodávaným, což reflektoricky vede zase k zmenšené poptávce po zboží toho druhu vůbec. Kvalitní průmysl pak trpí tím, že za vlády prémiového systému nekupují konsumenti takovéto výrobky, když tě je, byť i v horší jakosti, mohou dostati domněle zdarma jako přídavek.

Vedoucím principem řádného a zdravého obchodu musí býti dodati každému spotřebiteli zboží v jakosti nejlepší a v ceně co možná nejlevnější a princip tento odstraněním přídavkového systému dojde opět svého uplatnění.

Ze shora uvedených důvodů plyne, že přídavkový obchod je nešvarem, jehož odstranění neb alespoň obmezení diktováno je nejen soukromými zájmy soutěžitelů, nýbrž i důležitým zájmem veřejným.

Tím arciť není řečeno, že by poskytování jakýchkoli výhod při prodeji zboží neb provádění výkonů bylo závadné a osnova též nechce brániti poskytování takových výhod, při nichž jde o skutečné (nikoliv jen předstírané nebo zdánlivé) výhody, jak je tomu zpravidla na př. u rabatu v penězích nebo ve zboží, jakož i poskytování takových výhod, které jsou v obchodu a v hospodářských stycích obvyklé a které tudíž nebylo lze s ohledem na jejich vžitost v kruzích konsumentských odstraniti. Arciť rozlišiti přesně mezi zakázanými a přípustnými přídavky jest jak po skutkové, tak i právní stránce dosti nesnadno a tak nelze se při úpravě této materie vyhnouti určité kasuistice.

Nešvar přídavkového obchodu je zjevem světovým, a byl mu v posledních letech vypovězen boj téměř ve všech evropských státech s větším či menším úspěchem. Záhy však shledáno, že svépomocné akce výrobců a obchodníků, jako na př. tvoření obranných spolků a koncernů na potírání tohoto zjevu, stanovení konvenčních pokut, tisková propaganda proti tomuto nešvaru atd. ukazují se celkem slabou zbraní, stejně jako selhává ochrana podle všeobecných předpisů zákona proti nekalé soutěži.

A tak dochází v evropských státech k samostatným, specielním úpravám zákonným této materie, většinou v rámci zákonů proti nekalé soutěži. Je to zejména dánský zákon, který tuto otázku řeší v § 12 zákona proti nekalé soutěži ve znění z 29. března 1924 a z 9. dubna 1926, dále norvéžský zákon proti nekalé soutěži ze 7. července 1922, lotyšský zákon ze 4. října 1927 (§ 12), § 2 švédského zákona proti nekalé soutěži z 29. května 1931, č. 152 ř. šv. sb. z., kterým byl změněn dosavadní zákon z 19. června 1919, č. 446 šv. sb. z., a § 32 jihoslovanského zákona proti nekalé soutěži ze 4. dubna 1930, který obzvlášť zevrubně tuto otázku upravuje.

V Rakousku, kde byl již před tím vydán zákon z 20. června 1929, č. 227 Sb. sp. zák. o zákazu ohlašování přídavků (prémie) ke zboží neb k výkonům, došlo právě k vydání dalšího zákona o téže věci, totiž k zákonu o zákazu bezplatných věnování v obchodním styku (zákon ze dne 1. prosince 1931, č. 371 Sb. sp. zák.).

V Německu došlo k zákazu ohlašování nabízení a poskytování přídavků vedle zboží nebo výkonů nařízením říšského presidenta k ochraně hospodářství ze dne 9. března 1932, č. 15 ř. z. Nařízení je v podstatě, v zásadních otázkách, stejného obsahu jako tato osnova. Nejnověji - a to zákonem z 12. května 1933, č. 50 ř. z. - byl v Německu zákaz přídavků ještě zostřen do té míry, že obchod přídavkový je tam téměř úplně vyhlazen.

V projednávání je osnova zákona o zákazu přídavků v Nizozemsku. Avšak i v jiných státech jako v Anglii, Francii, Švýcarsku, Itálii a v Polsku vystupuje se stále víc a více proti přídavkům.

I v našem státě záhy po vydání zákona proti nekalé soutěži z 15. července 1927, č. 111 Sb. z. a n., ozývaly se hlasy, které tvrdily, že ustanovení tohoto zákona neposkytují dostatečné opory pro potírání nešvaru přídavkového a dožadovaly se buď novelisace tohoto zákona nebo vydání samostatného zákona.