Ukázalo se zejména nedostačujícím ustanovení § 44 tohoto zákona, kterým se zakazují opatření k poškození soutěžitelů způsobilá, při nichž má se kupci zboží nebo odběrateli nějakého výkonu dostati zvláštní odměny (prémie) závislé výhradně na výsledku slosování nebo na jinaké náhodě (jednání prémiová).

Stejně selhal pokus čeliti poskytování přídavků pomocí ustanovení § 2 resp. 25 tohoto zákona (nekalá reklama), nehledíc ani k tomu, že předpisu toho nedá se použíti na vlastní poskytování přídavků. Rovněž § 1 tohoto zákona (generální klausule) nestačil, jak se ukázalo, aby soudy na jeho základě mohly nešvar přídavkový potírati. Soudy spatřují sice v poskytování přídavků, je-li jím obecenstvo klamáno, zejména prodává-li se zboží méně dobré a méně hodnotné a neposkytuje-li se na vrub podnikatelského zisku, jednání příčící se dobrým mravům soutěže (srv. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 25. února 1933, č. j. Rv. I. 1879/31 a z 20. ledna 1932, č. j. Rv. I 1667 z roku 1931), avšak otázka, kdy je přídavkem konsument klamán a kdy nikoliv naráží na téměř nepřekonatelné nesnáze, a již tyto procesuální potíže, z nichž těží nepoctiví podnikatelé, mluví pro to, aby nešvar přídavkový byl zakázán vůbec. Též pouhá sankce civilní podle § 1 zákona proti nekalé soutěži naprosto nestačí, nehledíc ani na nákladnost a zdlouhavost řízení soudního ve věcech nekalé soutěže a nutno proto, stejně jak se stalo na př. u zákazu prémiových obchodů podle § 44 z. p. n. s., stanoviti na toto závadné jednání i sankci trestní.

Větší, arciť jen částečný a lokálně obmezený úspěch mělo ustanovení § 53, odsát. 3 zákona proti nekalé soutěži, na základě něhož mohou se živnostenská společenstva (gremia) usnášeti na odstranění přídavkového obchodu. Avšak ani touto cestou nemůže se dojíti k pronikavější nápravě vzhledem k tornu, že usneseními takovými vázáni jsou jen členové dotyčného společenstva sami a dále že nelze docíliti toho, aby všechna společenstva a gremia dohodla se na stejných detailních zásadách o přídavcích.

A tak dospělo se k poznání, že jako v jiných státech, tak i u nás dlužno otázku přídavkových obchodů upraviti zvláštním zákonem. Vydání takového zákona dožadují se veškeré složky našeho průmyslu, veškeren obchod a všechny živnosti, ba i mluvčí organisovaného družstevnictví spotřebitelského.

Ve smyslu tom vyzněla zejména široce založená anketa, konaná dne 4. listopadu 1931 Ústřednou československých obchodních a živnostenských komor, jíž se zúčastnili zástupci interesovaných organisací a korporací, zejména i spotřebitelé organisovaní v konsumních spolcích, jejichž representanti vyslovili se srovnale s ostatními podnikatelskými kruhy pro zákonný zákaz přídavků. Na této anketě bylo téměř jednomyslně usneseno požádati vládu, aby byl vydán zákonitý zákaz přídavků.

Cesty k této úpravě razil před tím již podaný návrh posl. Al. J. Beneše a druhů na změnu resp. doplnění zákona z 15. července 1927, č. 111 Sb. z. a n., proti nekalé soutěži, kterýžto návrh podán byl dne 16. června 1931 ve IV. zasedání poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé. Návrh dožaduje se doplnění § 44 z. p. n. s. o druhý odstavec tohoto znění:

"2....: Zakazují se opatření k poškození soutěžitelů způsobilá, která směřují k tomu, slibovati nebo poskytovati v obchodním styku přídavky. Za přídavek ve smyslu tohoto zákonného ustanovení platí ony od hlavního prodejního předmětu odlišné věci, které v souvislosti s prodejem hlavního předmětu prodejního jsou slibovány nebo poskytovány, které mají vlastní prodejní hodnotu a jsou způsobilé býti předmětem obchodu."

V důvodové zprávě k tomuto iniciativnímu návrhu poukazuje se na škodlivost přídavkového obchodu s národohospodářského hlediska, na poškozování soutěžitelů i kupujícího obecenstva a dospívá se k názoru, že nutno přídavkový obchod bezpodmínečně a absolutně v celém jeho rozsahu potlačiti.

Pokud jde o způsob, jak by se tak mělo státi, jest návrh posl. Al. J. Beneše jistě pozoruhodný. Při bližším zkoumání věci hledalo se však, že by navržené znění bylo dílem příliš široké, ježto by postihovalo i případy nezávadné (jako na př. poskytování reklamních dárků a obalů), dílem příliš úzké, ježto by zákona nebylo možno použíti i na poskytování přídavků před nebo po odběru zboží, nehledě ani k tomu, že v návrhu mluví se jen o zboží, nikoliv i o výkonech.

A tak shledalo ministerstvo obchodu vhodným, aby otázku poskytování přídavků upravilo zvláštním zákonem mimo rámec zákona proti nekalé soutěži, což bude míti jistě řadu výhod. Povahou svou arciť patří osnova do souhrnu otázek upravujících nekalou soutěž, byť i se v ní projevovaly daleko důrazněji prvky ochrany konsumentů a veřejného zájmu, než je tomu v zákoně proti nekalé soutěži.

Prve než ministerstvo obchodu vypracovalo osnovu, rozeslalo všem zúčastněným zájmovým korporacím dotazník, v němž zevrubně uvedlo a rozvedlo jednotlivé otázky, jež tu přicházejí v úvahu. Došlé odpovědi téměř jednomyslně zdůrazňují nutnost urychlené zákonité úpravy přídavkového obchodu a jen v některých specielních otázkách, jako na př. v otázce reklamních předmětů, rabatu, obalů a pod. došlo k různosti názorů mezi zastánci rigorosnějšího a liberálnějšího postupu.

Ministerstvo obchodu snažilo se při vší snaze potlačiti nekalé praktiky přídavkového obchodu najíti takové kompromisní řešení, kterým by volnost obchodu a reklamní možnosti nebyly nad potřebu podvázány.

Osnova byla pak podrobena připomínkovému řízení, opětovně projednána se zájmovými korporacemi a text její přizpůsoben projeveným přáním a lze proto nynější znění její označiti za souhrn dohodnutých zásad se všemi složkami průmyslu, obchodu a živností.

Osnova jest sepsána co možno podrobně, aby byla zabezpečena právní jistota a vyloučeny předem pochybnosti a nejasnosti, které jinak při tomto nesnadném problému byly by nasnadě. Jak je třeba zákonných úpravách toho druhu dotknouti se všech eventualit, jde jasně z historie § 44 zákona proti nekalé soutěži. Okolnost, že tento paragraf zakazuje toliko nahodilé a slosovatelné přídavky ke zboží, vedla v praksi k tomu, že podnikatelé jali se poskytovati přídavky ke každému zboží a výkonu a že zejména došlo k povážlivému rozmachu t. zv. kupónového systému.

Jasnost a ohraničení případů nezávadných od závadných jest ostatně nejen v zájmu podnikatelů, nýbrž i odběratelů samých.

K jednotlivým ustanovením osnovy jest uvésti toto:

V paragrafu tomto stanoví se všeobecně zákaz ohlašování, nabízení nebo poskytování přídavků.

Osnova nedefinuje pojmu "přídavek", ježto tento pojem je v hospodářském životě běžný a definice jeho mohla by vésti snadno k nesprávným výkladům a dedukcím. Též i v jiných evropských zákonech, které tuto látku upravují, postrádáme definice přídavku.

Pojem přídavku lze ostatně snadno vyvoditi z jiných ustanovení osnovy, zejména výkladem ustanovení §§ 2 a 3 a contr.

Věcný obsah přídavku stanoví § 1, odst. 2. Přídavkem může býti nejen věc, nýbrž i výkon (služba, práce, dílo). Je však třeba, aby šlo vždy o věc nebo výkon, která může býti předmětem obchodu (živnostenských výkonů), t. j. kterou lze jinak v hospodářském styku obdržeti jen za úplatu.

Zákon vztahovati se má na poskytování přídavků jak při prodeji zboží, tak i při provádění výkonů za úplatu; těmito rozumějí se tovární nebo živnostenské práce, služby, díla atd. Sem patří na př. výkony natěračů, malířů, čistíren, krejčí, dále výkony svobodných povolání (advokátů, notářů, lékařů, geometrů, stavitelů) a různých jiných podniků, na př. zprostředkovatelen obchodů a míst, hotelů, hostinců, knihtiskařů, nakladatelů atd.

Jen taková ohlašování, nabízení a poskytování přídavků mohou přirozeně přicházeti v úvahu, která se dějí v hospodářském styku, nikoliv tedy na př. v životě rodinném, společenském atd. širším zněním "v hospodářském styku" je zároveň vyjádřena myšlenka, že zákaz vztahuje se nejen na poskytování přídavků se strany detailistů přímým spotřebitelům (odběratelům, zákazníkům), nýbrž i na poskytování jich se strany výrobců velkoobchodníkům nebo obchodníkům (detailistům).

Podstatou přídavku jest, že se musí vyskytovati ve spojitosti s prodejem zboží neb ve spojitosti s úplatným provedením výkonu (§ 1, odst. 1). Tím je zároveň dáno obmezení jeho proti různým jiným výhodám, které se v hospodářském životě spotřebitelům poskytují a které nechce osnova zakazovati. Tak jsou nezávadné na př. různé příležitostné dárky a odměny, dárky z uznalosti a vděčnosti poskytované bez zřetele na nějaký očekávaný neb uskutečněný prodej neb výkon.

Zdůrazniti sluší, že osnova zakazuje nejen ohlašování a nabízení přídavků, což po formální stránce připomíná zákaz nekalé reklamy podle §§ 2 resp. 25 zákona proti nekalé soutěži, nýbrž i její poskytování. Shledaloť se, že se nevystačí s pouhým zákazem ohlašování a slibování přídavků, a že je nutno zakázati i jejich poskytování a to bez ohledu na to, předchází-li jim nějaké ohlašování neb přislibování či nikoliv. Stalo se tak zejména na základě zkušeností, které byly učiněny v Rakousku, kde původní zákon z 20. června 1927, č. 227 Sb. sp. zák., obmezuje se jen na zákaz ohlašování a slibování přídavků, zákaz ten však v praxi se ukázal býti nedostatečným a proto přistoupilo se k vydání nového zákona z 1. prosince 1931, č. 371 Sb. sp. zák., který přihlíží již i na poskytování přídavků.

V tomto paragrafu řeší se pochybnosti, jež by mohly při výkladu pojmu přídavků vzniknouti a jímž tedy se tomuto pojmu dává bližší vymezení. Osnova jaksi předem vypořádává se s různými možnými výmluvami a exkulpacemi podnikatelů, chtějíc, aby zákaz platil i v případech, ve kterých závadnost přídavku není přímo evidentní aneb kde se jeví snaha dáti přídavku formu zdánlivě nezávadnou.

K jednotlivým případům zde uvedeným jest poznamenati toto:

Písm. a). Zde jedná se o formě, pod jakou se přídavek ohlašuje, nabízí neb poskytuje. Zpravidla a jsou to případy nejzávadnější - tvrdí se o takovém přídavku výslovně, že se poskytuje jako dar (zdarma) neb jako odměna (prémie) či jiné bezplatné věnování, což, jak shora uvedeno, je zpravidla nepravdivé a klamavé tvrzení.

Avšak i když se přídavek výslovně takto neohlašuje, nenabízí neb neposkytuje, je přec sám o sobě, i bez takového výslovného tvrzení svou povahou způsobilý v očích zákazníka vzbuditi představu daru či jiného bezplatného věnování, poněvadž odběrateli, který kupuje jen určitou věc neb zadává jen určitý výkon, dostává se tu jakéhosi plus (přídavku), který odběratel mylně pokládá za dar, nevěda, že si jej platí sám, a to zvýšenou cenou za zboží (výkon) neb zhoršením jakosti či zmenšením kvantity zboží neb výkonu. Nehledíc na to, jest ohlašování, nabízení neb poskytování přídavku vůbec jako soutěžitelský nemrav o sobě nepřípustné. Není proto důvodu činiti tu nějakého rozdílu.

Písm. b). Přídavek poskytuje se zpravidla bezprostředně s prodaným zbožím neb s provedeným výkonem. V praxi vyskytují se však zhusta případy, že přídavek poskytuje se již buď před nebo teprve po prodeji zboží neb po provedení výkonu.

Dlužno tedy lišiti:

1. Poskytnutí přídavku před prodejem nebo před provedeným výkonem, arciť jen se zřetelem a ve vztahu k určitému prodejnímu aktu, k němuž má dojíti nebo jenž se v důsledku poskytnutí přídavku očekává, je stejně soutěžitelsky závadným atrakčním momentem jako poskytnutí přídavku bezprostředně se zbožím (výkonem). Ba jednání takové je ještě zavržitelnější, ježto přistupuje tu ještě moment jakéhosi mravního, věcně neodůvodněného závazku k odběru zboží (výkonu) od podnikatele přídavek předem poskytnuvšího.

2. Mezi případy následného poskytování přídavků patří zejména t. zv. poukázkový (kupónový) systém. Systém tento spočívá v tom, že se při prodeji zboží neb provedení výkonu dává odběrateli zatím jen poukázka (kupón, bon, obal, bonifikační poukaz a pod.), na základě kteréž (zejména je-li jich více) poskytne pak podnikatel později, při jejím odevzdání, slíbený přídavek.Poukázkový systém je předmětem velkých stížností se strany obchodnictva a jeho odstranění jest i v zájmu spotřebitelů samých, neboť jsou systémem tímto nezřídka poškozováni, na př. když podnikatel není s to slíbený přídavek později poskytnouti neb se odstěhuje, zemře, změní podnik nebo když spotřebitel poukázky ztratí, založí atd.

Písm. c) Ustanovení to má za účel čeliti obcházení zákazu přídavků.

Stává se totiž, že podnikatelé chtějíce před veřejností uniknouti výtce, že přídavek jejich označován je jako "dar", přídavek sice prodávají jako zboží nebo dají si za přidaný výkon platiti, avšak za toto přidané zboží (výkon) požadují od odběratele tak nepatrnou úplatu, že jest ihned zřejmo, že tu jde jen o jednání na oko a o zastřenou formu poskytnutí přídavku.

K témuž účelu používá se zhusta též formy úhrnkových prodejů (souborných výkonů), při nichž jde v podstatě o prodej určitého (hlavního) zboží neb o úplatné provedení určitého (hlavního) výkonu, k nimž bez zvláštní nutnosti neb bez zvláštního důvodu přidává se ještě jiná věc neb provádí se ještě jiný další výkon (srv. § 3, odst. 1, písm. g, a contr.), tedy připojují se věci (výkony), které vlastně tam nepatří a souhrn všech těchto věcí (výkonů) prodává se (dodává se) pak za jednu společnou úhrnkovou cenu, z níž není zjevno, co připadá na hlavní zboží (výkon) a co na přídavek. Pokud v takovém případě použito bylo úhrnkové ceny zřejmě za tím účelem, aby se zakryla pravá podstata věci, t. j. poskytnutí přídavku, je jednání takové závadné.

Jak patrno, bylo by v obou případech snadno možno uvedeným způsobem přídavek ukrýti pod formou zdánlivě bezvadného úplatného jednání a tím zákaz přídavků obcházeti, a bylo proto nutno po způsobu cizozemského zákonodárství i tyto formy poskytování přídavku podříditi pod zákaz.

Písm. d). Zpravidla je ohlašován, nabízen neb poskytován přídavek každému zákazníku (odběrateli). V některých případech však ohlašuje, nabízí neb poskytuje se přídavek jen těm zákazníkům, které určí los či jiná náhoda. Jde o t. zv. jednání prémiová, která jsou závadná již podle § 44 z. p. n. s. Osnova v § 2, písm. e) dotýká se těchto závadných jednání v souvislosti s celou materií. Tím arci nestává se ustanovení § 44 z. p. n. s. bezpředmětným a nebylo proto nutno ustanovení toto rušiti, ježto má z části jiný obsah, který i nadále zůstane v platnosti vedle ustanovení § 2, písm. d) osnovy. Jsouť podle § 44 z. p. n. s. závadná i zařízení k poškození soutěžitelů způsobilá, § 2, písm. d) osnovy má mimo to na zřeteli i ohlašování a slibování přídavků, o čemž se zase v § 44 z. p. n. s. nemluví. Mohou tedy obě ustanoveni státi vedle sebe.

V paragrafu tomto jedná se o věcech a výkonech, které zákon nepokládá za přídavek, byť i snad měly nějakou podobu s přídavkem.

Jsou to případy, které bylo nutno z důležitých důvodů národohospodářských vyjmouti ze zákazu. Jde vesměs o výkony a věci, jichž poskytování v obchodu opírá se většinou o starou zvyklost a vžitost a zakazovati je znamenalo by podvazovati některé významné reklamní možnosti, a prostředky, na které jest veřejnost zvyklá a které se též soutěžitelsky neprojevují zvlášť škodlivě, pokud arci nepřesahují určitých mezí.

K jednotlivým případům je poznamenati toto:

Písm. a). Přídavkem nejsou především cenově bezvýznamné maličkosti, které postrádají soutěžitelsky závadné přitažlivosti pro zákazníka (odběratele) [§ 3, odst. 1, písm. a)], jako na př. balonky, tužky, notýsky, kornout cukroví, kousek čokolády, kalendáříky atd.

Vyloučením těchto maličkostí ze zákazu bylo vyhověno požadavku průmyslu a obchodu, aby bylo unožněno projeviti zákazníkům uznalost neb vděčnost za uskutečněný prodej neb sjednanou zakázku ve formě, která nemá soutěžitelsky závadných účinků, t. j. kde poskytnuta věc nebo výkon není lákadlem pro zákazníka, aby věc koupil neb práci zadal.

Písm. b). Reklamní předměty a reklamní výkony nepatrné hodnoty v poměru k ceně zboží neb výkonu, o jejichž reklamu jde nebo v poměru k ceně prodaného zboží neb provedeného výkonu [§ 3, odst. 1, písm. b)]. Ony jsou nutným doplňkem reklamy a nelze se bez nich v obchodě obejíti. Sem patří na př. psací podložky, tužky, těžítka, kalendáře, avšak i jiné předměty, třeba snad cennější, vždy však jen relativně (poměrně) k vyšší ceně zboží neb výkonů, o jejichž reklamu, prodej neb provedení jde.

Reklamní předměty a reklamní výkony jsou zdánlivě přídavky, liší se však od nich svým účelem a zevnějškem.

Účelem jejich jest upozorniti na podnikatele neb na jeho zboží a výkony, tedy nikoliv opatřiti zákazníku nějakou nadhodnotu. Důsledně proto stanoví osnova v § 5, odst. 1 povinnost opatřiti reklamní předměty příslušným označením (jménem neb firmou atd.), čímž věci tyto nabývají zvláštního vzezření; pro toto vzezření stávají se obchodně i společensky pro odběratele méně upotřebitelnými.

Dalším obmezením reklamních předmětů a reklamních výkonů je, jak uvedeno, jejich poměrně nepatrná hodnota, což odpovídá i povaze věci, neboť poskytování nepoměrně cenných předmětů nebo výkonů jako reklamních nemůže režie reelního podniku unésti a musilo by též vzbuzovati podezření, že jde o jiné účele než reklamní. V pochybnosti, jde-li o poměrně nepatrnou hodnotu, vyslechne o tom úřad (§ 10) nebo soud (§ 17) příslušné zájmové korporace (§ 11), čímž je dána dostatečná záruba, že otázka tato bude rozhodnuta podle potřeb a názorů hospodářského života.

Písm. c). Reklamní zařízení, propagační prostředky a akce, jimiž podnikatel ve svém podniku činí reklamu pro své zboží neb své výkony [§ 3, odst. 1, písm. c)]. Jde tu o výhody (namnoze jen nehmotného rázu, získané na př. dojmy zrakovými, sluchovými a pod.), které sledují všeobecné účele propagační a které se zákazníkům nebo těm, kteří se jimi bezprostředně státi chtějí, poskytují hledíc k uskutečněnému neb očekávanému odběru zboží neb výkonů. Na rozdíl od reklamních předmětů a reklamních výkonů [písm. b)] není tu žádného obmezení v příčině hodnoty přídavku.

Písm. d). Obvyklý rabat v penězích (peněžitý rabat) [§ 3, odst. 1, písm. d)]. Přídavkem nejsou tyto peněžité výhody, jsou-li při prodejích nebo výkonech toho druhu obvyklé.

Co se rozumí obvyklým rabatem v penězích, uvádí osnova blíže v § 4, odst. 1. Osnova dává tu pojmu rabatu v penězích z důvodů účelnosti širší význam než jaký se obyčejně tomuto pojmu v hospodářském životě přikládá, zahrnujíc sem nejen rabaty v užším slova smyslu, nýbrž vůbec jakékoliv peněžité výhody, které se odběrateli obvykle poskytují při odběru zboží neb výkonů toho druhu, at' již v hotovosti nebo srážkou (slevou) z ceny za zboží neb za výkon.

Zda se peněžitý rabat, jak co do své existence, tak i co do své výše vyskytuje a poskytuje obvykle při odběru toho kterého druhu zboží neb výkonů, jest otázkou faktickou, kterou posoudí úřad (§ 10), pokud se týče soud (§ 15) při projednávání konkrétního případu, slyše o tom příslušnou obchodní a živnostenskou komoru, jakož i příslušnou ústřední zájmovou korporaci (§ 11).

Vynětí obvyklých rabatů peněžitých ze zákazu podle §u 1 lze si vysvětliti povahou věci. Jsouť peníze mírou a absolutním měřítkem hodnot a jest tedy patrno, že poskytnutím jich nemůže býti zákazník klamán o ceně této výhody, jak tomu může býti u jiných přídavků.

Arcit' ani u tohoto způsobu favorisování odběratele není vyloučeno klamání zákazníků o ceně prodávaného zboží neb placeného výkonu, ježto poskytnutá výhoda v penězích může býti předem započítána do ceny neb jakost o ně zhoršena neb množství sníženo. Z důvodu toho bylo obchodními a živnostenskými kruhy naléhavě žádáno, aby i poskytování peněžitých výhod při prodeji zboží neb provádění výkonů bylo zakázáno neb aspoň omezeno, jak je tomu na př. v Německu, kde podle zvláštního zákona vydaného v nejnovější době (zákon o cenových slevách (rabatech) z 25. listopadu 1933, č. 134 ř. z. dovoluje se poskytovati rabat v penězích jen při placení v hotovosti a ne vyšší než 3 %; výplata rabatních kuponů nesmí býti činěna odvislou od vyššího obratu než 50 M.

Osnova nemohla však bez výhrady vyhověti těmto požadavkům, ježto poskytování peněžitých rabatů jest starou zvyklostí u četných druhů zboží neb výkonů. S výhodou touto by se naši zákazníci jen těžko loučili, byt' i se připustilo, že peněžité rabaty nabývají v mnohých výdělečných odvětvích nežádoucích forem, které se neliší příliš od jiných zakázaných přídavků a že vedou k různým závadám a nesrovnalostem, zejména i tím, že zatemňují jasnost cen a znesnadňují odběrateli posudek o přiměřenosti ceny a výhodnosti nabídky. Přes to však nebyl by zákaz obvyklých rabatů v penězích, zejména dnešní době, kdy se volá po snižování cen, konsumující veřejností dobře chápán a v zákazu jich mohl by býti, byt' i neprávem, spatřován instrument k udržení vyšších cen.

Bude tedy zásadně i nadále, kde jest to obvyklé, dovoleno poskytovati při prodeji zboží neb provádění výkonů za úplatu zejména obvyklý rabat v užším smyslu, jímž se rozumí obvyklá sleva ujednaná vzhledem k zakoupení většího množství zboží (objednávka většího množství výkonů) najednou, at' již sleva tato poskytuje se podle jednotlivých odběrů nebo zpětně jako odměna (prémie) za celkový obrat docílený postupným odběrem určitého množství zboží (výkonů) v době předem určené.

Pod pojem obvyklého rabatu v penězích patří však podle osnovy i jiné peněžité slevy, jako na př. pokladní srážka (odměna za zlepšení platových podmínek), či vůbec jakákoliv jiná sleva, at' důvodem pro jich poskytnutí jsou osobní, individuální momenty; či všeobecný, u všeho zboží toho druhu se ukázavší pokles výrobních neb velkoobchodních cen, pokud jen vesměs jde o slevy u toho kterého druhu zboží neb výkonů obvyklé.

Osnova nedotýká se tedy zejména možnosti poskytovati i nadále obvyklé slevy členům různých hospodářských, zájmových, odborných korporací neb povolání, na př. slevy na spolkové a stavovské legitimace, indexy a pod. Požadavku po zrušení těchto výhod nemohla osnova přes naléhání z kruhů obchodních a přes to, že jinde, na př. v Německu zakazuje se poskytovati takovéto rabaty na spolkové legitimace, vyhověti z důvodů shora uvedených.

Samozřejmě není nijak omezeno t. zv. slevování, t. j. individuelní dohodování se prodávajícího (dodavatele výkonu) s odběratelem zboží neb výkonů o určení ceny za zboží neb za výkon.

Písm. e). Obvyklý rabat ve zboží neb ve výkonech. [§ 3, odst. 1, písm. e)]. I tu stanoví osnova v § 4, odst. 2 bližší definici těchto rabatů. Na rozdíl od rabatu v penězích [§ 3, odst. 1; písm. d)] jde tu o výhody, které se poskytují ve stejném zboží nebo ve stejném výkonu jako je prodávané zboží neb provedený výkon. Předpokladem těchto výhod je (stejně jako u rabatu v penězích), že jsou výhody tyto u zboží neb výkonů toho druhu obvyklé, a kromě toho, že se poskytují při odběru většího množství zboží neb výkonů.