V poskytování obvyklých rabatů ve zboží neb ve výkonech nespatřují obchodní a

výrobní kruhy žádné závady. Namnoze jde o staré zvyklosti. Srv. na př. obvyklé nádavky, přívažky a pod.

Tak je i nyní někde zvykem na př. při odběru 10 uzenic neb 10 žemlí poskytnouti kupujícímu nádavkem o jednu uzenici resp. o jednu žemli více nebo při zadání určitého množství výkonů provésti nad to ještě některý jiný další výkon bez zvláštní úplaty. Zněním § 3, odst. 1, písm. e) byla tato zvyklost hospodářského života ponechána v platnosti v zájmu odběratelů.

Připuštěním těchto rabatů ve zboží neb ve výkonech nelze se obávati nějakého zneužití, ježto odběratel u nich ví, jaké zboží neb jaký výkon, v jaké kvalitě a v jaké ceně se mu vedle zakoupeného zboží neb zaplaceného výkonu dostává, takže nemůže býci klamán, jak tomu bývá zpravidla u poskytování přídavků v jiném druhu zboží neb v jiném výkonu nežli jest ono, které jest předmětem prodeje nebo zakázky.

Kdy lze mluviti o odběru většího množství zboží neb výkonů, jest posouditi podle toho kterého druhu zboží (výkonů) neb podle zvyklostí. V praxi nebude zajisté otázka tato činiti nesnází; nezřídka dochází v příčině té i k dohodám výrobců neb obchodníků mezi sebou. V pochybnosti bude směrodatným názor zájmových korporací (§ 11).

Písm. f) Obvyklé obaly či jiná obvyklá příslušenství zboží [§ 3, odst. 1, písm, f)]. Pro vyloučení těchto věcí ze zákazu rozhodovala praktická potřeba a hospodářská účelnost. Jet' v některých odvětvích obchodu, na př. v obchodu s čokoládou, zvyklostí, dávati zboží po případě i do luxusně upravených obalů, které samy o sobě jsou momentem silně atraktivním. Totéž platí o věcech, které jsou obchodně obvyklým příslušenstvím prodaného zboží, na př. klíček na otvírání konserv, injekční stříkačka připojená k injekčním preparátům a pod.

Vyloučení těchto věcí ze zákazu odůvodněno jest i tím, že u nich jest odběrateli cena jejich a její zakalkulování do prodejní ceny známo, a odběratel též s touto cenou při koupi zboží, u něhož se tyto věci vyskytují, počítá a nemůže býti tudíž klamán.

g) Obvyklá vedlejší plnění [§ 3, odst. 1, písm. g)]. V tomto bodu stanoví osnova dva případy ze zákazu vyňaté, které mají to společné, že poskytování věcí a výkonů tam uvedených opírá se vesměs o obvyklost. Ona je tu předpokladem nejen, pokud jde o otázku, zda to či ono plnění, zda ta či ona věc neb výkon je přípustná, nýbrž i pokud jde o míru poskytnutých výhod, t. j. ani u obvyklých výhod v tomto bodu připuštěných nesmí míra poskytovaných výhod vybočovati z mezí u toho druhu zboží neb výkonů obvyklých.

Z pojmu "obvyklosti" jde, že exempce ze zákazu nebudou účastny takové výhody, jichž poskytování u obchodu toho druhu jest vůbec neznámé neb neobvyklé neb které se poskytuje jen nesolidními podnikateli.

Pod pojmem obvyklých vedlejších plnění zahrnuje osnova případy, s nimiž se často při trhových (dodávkových) smlouvách nebo úplatných smlouvách o výkon shledáváme a které bylo proto jako starou vžitost respektovati.

Jde vesměs o poskytování různých věcí neb výkonů (oboje zahrnuje osnova pod slovo "plnění") vedle hlavního zboží neb hlavního výkonu. Požadavkem obvyklosti jest u nich dáno ohraničení od případů závadných:

Patří sem:

a) taková obvyklá vedlejší plnění, která, jsou podle povahy věci účelná k uskutečnění prodeje (dodávky) neb k zadání výkonu. Na př. u prodeje strojů je často účelným dopraviti stroj k prohlídce do bydliště zákazníka nebo není-li to možno, zaplatiti zákazníku cestu do továrny, kde stroj se nalézá, aby si mohl stroj prohlédnouti.

Kde takováto opatření podle názoru zúčastněných kruhů nejsou hledíc k povaze věci účelná, jsou výhody takové nepřípustné.

Tomu by bylo na př., když by pro poskytnutí těchto výhod nebyly rozhodujícími důvody věcné, nýbrž čistě konkurenční, na př. snaha poskytnutím jich vyloučiti z dodávky jiného podnikatele, jenž takových výhod; řídě se zásadami reelního obchodu, neposkytuje aneb nikoli v takové míře, jak je podle názoru reelního obchodu slušným.

b) taková obvyklá vedlejší plnění, která slouží k nezávadnému neb snažšímu užívání prodaného neb provedeného výkonu.

I tu musila osnova ponechati v platnosti starou vžitost, podle níž se u některého druhu zboží neb výkonu poskytuje odběrateli jakési plus ve věcech nebo ve výkonech které jsou v úzké, jaksi logické souvislosti s dodaným zbožím neb s provedeným výkonem a to tím; že se poskytnutím jich docílí nezávadného neb snažšího užití prodaného zboží neb provedeného výkonu. Sem patří různé t. zv. "service", které charakterisují moderní úspěšný obchod a na něž navykl si dnešní zákazník pohlížeti jako na samozřejmost. Sem patří na př. doprava zboží neb zákazníka do bytu, zavěšení prodaných záclon v domácnosti, provedení montáže radiového přístroje v bytě, vyučení jízdě na autu neb šití na vyšívacím stroji, pravidelné prohlídky prodaného auta, přehrání gramofonové desky kupujícímu atd.

Písm. h) Udílení informací, porad, kursů a pod. [§ 3, odst. 1, písm. h)]. Ustanovení toto vyhovuje praktické potřebě. Ustanovení § 3, odst. 2, kterým se vláda zmocňuje, aby po oslyšení zúčastněných zájmových korporací vyňala ze zákazu podle § 1 ještě jiné věci neb výkony, sleduje účel odstraniti event. příkrosti, jež by se snad při aplikaci zákona v některých případech budoucně ukázaly. V takových případech nebude nutno měniti zákon, nýbrž dosáhne se žádoucí úlevy rychlejší cestou vládního nařízení.

K opatřením tohoto rázu přikročeno bude teprve po slyšení zúčastněných zájmových korporací, čímž je dána záruka, že opatření vládního nařízení budou v souladu s přáními a s potřebami dotyčných kruhů obchodních. Ustanovení § 3, odst. 2, osnovy vychází podstatně ze stejné myšlenky jako rakouský zákon o zákazu bezplatných věnování v obchodním styku ze dne 1. prosince 1931, č. 371 Sb. sp. zák., který rovněž zmocňuje vládu k podobným opatřením.

V obsahu tohoto paragrafu bylo již pojednáno při § 3.

Paragraf tento jedná podrobněji o reklamních předmětech (§ 3, odst. 1, písm b).

V prvém odstavci stanoví se povinnost opatřiti předmět, který má sloužiti jako reklamní, neodstranitelným a zřetelně patrným jménem neb firmou podniku neb jiným označením; které v kruzích zákaznických platí za příznačné pro podnik, pro nějž se reklama činí (§ 11, odst. 3, z. p. n. s.). Povinnost tato vyvěrá z účelu a z povahy těchto předmětů. Způsob označení byl předepsán, aby se zákon neobcházel.

V odstavci 2 uvádí osnova výjimku z označovací povinnosti. Výjimka tato vyplývá z povahy věci. Jde o věci které již podle své povahy jsou předměty reklamními a jichž též jen k reklamě možno použíti, na př. malé modely strojů, různé figurky představující podnik, pro nějž se reklama činí a pod. Vynětí těchto věcí ze zákazu jest ostatně logické, hledíc na ustanovení §u 1, odst. 2.

Ustanovením §u 5 vyhovuje se naléhavé potřebě obchodu.

Poněvadž podle osnovy zůstane obvyklý rabat v penězích zvlášť důležitým a převážným momentem atrakčním při prodeji zboží neb při provádění úplatných výkonů, bude se nepochybně projevovati snaha obcházeti oklikou přes peněžitý rabat ustanovení zákona a bylo proto nutno pojmouti do § 6 osnovy některá ustanovení, jimiž by se tomu předešlo.

Vyskytuje se totiž v praksi zhusta zjev, že se odběrateli přizná formálně určitý rabat v penězích, který se však hned přemění v nějakou věc neb nahradí nějakým pracovním výkonem, takže ve skutečnosti dostává se odběrateli touto cestou zakázaného přídavku. Po vydání zákona o zákazu přídavků způsob tento ustal by se jistě všeobecným a o všech přídavcích tvrdilo by se, že jsou pouhou náhradou za peněžitý rabat a nutno proto tomuto očekávanému obcházení zákona předejíti. Jest zajisté odůvodněna obava, že rabat v penězích byl by příště stanoven jenom formálně a přeměňován vždy v zakázaný přídavek a že by tudíž místo peněz byla poskytována věc, která by svou jakostí, množstvím a cenou neodpovídala nijak výši nabízeného peněžitého rabatu, takže by konsument mohl tímto způsobem býti klamán stejně jako u jiných zakázaných přídavků.

Pokud by ovšem peněžitý rabat byl přeměněn a poskytnut ve stejném zboží neb ve stejném výkonu jako je prodávané zboží neb prováděný výkon, a i jinak byly dány předpoklady §u 4, odst. 2, nebylo by zajisté z důvodů shora k § 3, odst. 1, písm. e) uvedených proti této přeměně námitek.

Jestliže by však bylo odběrateli poskytnuto jiné zboží neb jiný výkon, šlo by vlastně o přídavek, který je podle § 1 nepřípustný.

Z důvodu toho zakazuje osnova zásadně měniti peněžitou výhodu (rabat v penězích) ve výhodu ve zboží neb výkonu.

Z této zásady stanoví osnova v §u 6, odst. 1 výjimku opírající se o zvyklost a vžitost, která se v tomto ohledu, u některých hospodářských odvětví resp. u jednotlivých podniků vyvinula a kde poskytování peněžitého rabatu v jiném zboží dálo se dosud bez větších pozoruhodnějších poruch soutěžního pořádku. Se zvyklostmi toho druhu shledáváme se u výrobců a velkoobchodníků v poměru k jejich odběratelům detailistům a dále u některých podniků, na př. u konsumních družstev. V obou těchto případech není též obavy klamání konsumentů neb poškozování soutěžitelů.

Předpokladem výjimky v obou uvedených případech jest však, že zboží neb výkony, jež tyto osoby neb podniky poskytují svým odběratelům (zákazníkům) na místě peněžitého rabatu, jsou předmětem jejich řádného obchodování (podnikání).

Další výjimku ze shora uvedené zásady, která má však jenom přechodní význam, stanoví pro určité podniky § 17, odst. 2.

Aby výhody uvedené v § 6, odst. 1 nebylo osobami a podniky tam uvedenými zneužíváno, stanoví se v § 6, odst. 2 až 4, další předpoklady pro výjimečné ustanovení podle odst. 1. Ustanoveními tam uvedenými chrání se konsumenti před možnou škodou a oklamáním. Tak stanoví se tam povinnost sděliti odběrateli (zákazníku) cenu, za kterou se mu náhradní zboží neb výkon do rabatu včítá, odběrateli musí se ponechati možnost mezi výběrem zboží neb mezi různými výkony, on musí projeviti souhlas s cenou počítanou mu za náhradní zboží neb výkon, stanovená cena za náhradní zboží neb za náhradní výkon nesmí míti ráz a účel nepatrné úplaty podle § 2, písm. c), náhradní zboží neb náhradní výkon nesmí se ohlašovati neb nabízeti jako přídavek, nýbrž jen jako náhrada za nabízený rabat v penězích, na práva odběratelova dlužno v ohlášce neb nabídce upozorniti.

Povahu rabatu v penězích mají i slevy (restituce, návratky), které poskytují výdělečná a hospodářská společenstva (družstva), spolky a jiná sdružení svým členům v určitém poměru z odebraného zboží, jakož i dividendy na podíly jejich členů z bilančně vykázaného zisku a z důvodu toho klade osnova v § 7, odst. 1, výhody tyto na roveň obvyklému rabatu v penězích (§ 4, odst. 1). Platí tedy o těchto slevách a dividendách vše, co platí podle osnovy v obvyklých rabatech v penězích.

V praksi byly tyto výhody poskytované určitým odběratelům předmětem různých sporů a pochybností, a to jak v příčině jich oprávněnosti, tak i v příčině jejich rozsahu.

Tak byly shora řečené dividendy z téhož důvodu nabízeny a slibovány ještě před uplynutím obchodního roku v určité pevné výši neb v určitém množství, což ovšem není správný postup, ježto dividendy takové poskytují se teprve z bilančně vykázaných zisků a není tedy možno před sestavením roční uzávěrky účetní věděti, jaký bude zisk. Z důvodu toho osnova v § 7, odst. 2, výslovně případy takové zakazuje, petrifikujíc tak jen stav, který je již u solidních podniků toho druhu běžný. Připomíná se, že v Německu platí nejvýše přípustná 3% sazba rabatní i pro konsumní spolky.

V poslední době nabývá v kruzích obchodních po příkladu Německa zvláštního rozšíření poskytování peněžitého rabatu prostřednictvím obchodních gremií či zvláštních organisovaných srážkových spolků (spolky rabatní, střádací), které upravují jednotně pro své členy rabat a stanoví zásady, podle nichž jest jej odběratelům poskytovati.

Aby nebylo pochybností o tom, že poskytování takto organisovaného peněžitého rabatu jest dovoleno a aby zároveň ohraničily se tyto dovolené případy organisovaného rabatu od jiných podniků podobného druhu sledujících namnoze zvláštní soukromé, zištné účele, upravuje osnova v § 8 i tuto otázku.

Organisovaný rabat spočívá asi na této myšlence: Obchodníci sdružení ve zvláštní rabatové střádací spolky jsou povinni vystříhati se nekalé soutěže, obsluhovati zákaznictvo stejnoměrně a neposkytovati proto zvláštních srážek jednotlivým odběratelům. To umožňuje předpisovati výši poskytované srážky jednotně podle okresů nebo míst a zabrániti tak nemírným srážkovým sazbám a jiným výstřelkům při poskytování srážek, sloužících namnoze účelu nekalé soutěže. Závazkem členů poskytovati srážky jen na koupě v hotovosti stoupl také odbyt za hotové a poklesl odběr na úvěr. Zákazník může kupovati v nejrůznějších obchodech všech odvětví, není co do srážky vázán na jeden obchod a je tak získán pro obecně prospěšné srážkové hnutí. Ježto všechna odvětví obchodní, o něž jde, nalepují do střádací knížky stejné střádací známky, plní se knížka rychle a nastřádaná srážka stává se poměrně v krátké době cennou pomocí. Srážkový souhrn je splatný kdykoliv a zákazník může podle své volnosti nakupovati tam, kde najde největší výběr, nejlepší jakost a zboží podle své chuti. Četná gremia obchodní poznavše výhody tohoto organisovaného rabatu organisují již poskytování srážek při gremiích, po případě takovou organisaci provádějí.

Ustanovení § 8 dává těmto opatřením zákonitý podklad.

Ač věci a výkony v § 3 uvedené je zásadně dovoleno ohlašovati, nabízeti a poskytovati, je přec v příčině označování některých z těchto věcí a výkonů stanovena v § 9 důležitá výjimka.

Osnova zakazuje věci a výkony v § 3, odst.l, písm. a) až f) uvedené, označovati výslovně jako "dar" (odměnu, prémii, "zdarma" a pod.). Totéž platí i o označování náhradního zboží neb výkonů (§ 6, odst. 3).

Mát' slovo "dar" a jiné podobné výrazy, jimiž se při prodeji zboží nebo při provádění výkonů operuje, velmi silnou přitažlivost pro odběratele, kteří zpravidla pod psychologickým vlivem tohoto slova dávají přednost podnikatelům používajícím tohoto slova při nabízení různých výhod při prodeji zboží neb pří provádění výkonů, což arciť děje se na úkor oněch soutěžitelů, kteří tento způsob nabízení výhod právem zavrhují. Bylo již shora uvedeno, že používaní slova "dar", "zdarma" a pod., jimiž se odběrateli různé výhody nabízejí, je zpravidla nepravdivé a klamavé, ježto domnělý dar děje se zpravidla na úkor jakosti, kvantity neb ceny zboží neb výkonů.

Z toho důvodu shledáváme se nejen v judikatuře k zákonu proti nekalé soutěži, nýbrž i v praxi s jednomyslným odporem proti používání těchto lákavých a klamných slov v reklamě. Nemohla proto ani osnova této skutečnosti nedbati.

U věcí a výkonů v § 3, odst. 1, písm. g) a h) uvedených neshledáno důvodu k tomuto obmezení, neboť zákaz používání slova "dar" a pod. neodpovídal by v těchto případech povaze těchto věcí a výkonů ani praktické potřebě a též nebezpečí zneužití takovéhoto označování výhod v tomto bodě uvedených k účelům konkurenčním není tu nasnadě.

V odst. 2 připouští se však že možno u věcí a výkonů v § 3, odst. 1 uvedených výslovně naznačiti skutečnost, že v ceně prodávaného zboží neb prováděného výkonu jsou již tyto věci a výkony zahrnuty. Tímto způsobem umožní se alespoň do jisté míry poukázati na výhody, jichž se odběrateli dostává tím, že určitou přidanou věc neb přidaný výkon nemusí zvlášť platiti.

V tomto paragrafu stanoví se trestní sankce na přestupky zákona a zároveň kompetence okresního úřadu pro stíhání těchto přestupků.

Řízení má se díti, pokud jde o živnosti podléhající živnostenskému řádu (zákonu), podle živnostenského řádu (zákona). Stíhání děje se z moci úřední.

Rozsáhlé rozpětí trestní sazby (50 Kč až 10.000 Kč) umožňuje úřadu, aby v dostatečné míře přihlížel k povaze konkrétního případu a vyměřil trest podle stupně zavinění, v sazbě nižší či vyšší.

V § 10, odst. 2 vyzdvihuje osnova zvlášť ona ustanovení živnostenského řádu (zákona), která při trestním řízení budou tu zejména přicházeti v úvahu. Z nich uvésti jest zejména ustanovení § 152 živn. řádu (§ 250 živn. zákona), podle něhož může úřad pro zajištění úspěchu trestního nálezu učiniti potřebná opatření jako na př. zabavení zboží (přídavku).

Nejde-li o živnost podléhající živnostenskému řádu (zákonu), použije okresní úřad v trestním řízení obdoby řečených ustanovení živnostenského řádu (zákona).

Ustanovení toto jest účelné, neboť obchodní a živnostenské komory a příslušné ústřední zájmové korporace budou moci takto při řešení různých sporných otázek v tomto paragrafu uvedených usnadňovati úřadům a soudům jejich úkol a tak přispěti k rychlejšímu a věcně odůvodněnému vyřízení případu.

Výhoda stanovená tu pro zaměstnance podniku jest odůvodněna ze stejných důvodů, jak je tomu u stíhání přečinů a přestupků nekalé soutěže podle zákona, č. 111/ 1927 Sb. z. a n. a bylo proto použito tu stejného opatření jako v § 38 tohoto zákona.

Ustanovení toto jest obdobné ustanovení § 36, odst. 1 zákona proti nekalé soutěži a účelem jeho jest znemožniti odsouzenému pokračování v jeho závadném jednání, jakož i vůbec zajistiti trestnímu řízení prakticky výsledek.

Ustanovení odst. 2 odpovídá účelnosti a praktické potřebě.

Ustanovení toto jest obdobné ustanovení § 40 zákona proti nekalé soutěži a jest s tu na místě ze stejných důvodů jako v tomto zákoně.

Bylo již shora uvedeno, že osnova upravuje otázky, které svou povahou patří do souboru otázek nekalé soutěže. Jde tu v podstatě o prvky jednání proti dobrým mravům soutěže vůbec (§ 1 zákona proti nekalé soutěži), nekalé reklamy (§§ 2 a 25 z. p. n. s.), lavinových obchodů (§ 43 z. p.n. s.), a jednání prémiových (§ 44 z. p. n s.).

Poskytováním přídavků jsou též v prvé řadě dotčeni soutěžitelé, t. j. podnikatelé v určitém stejném neb podobném oboru výrobním, obchodním neb hospodářském činní (§ 46 z. p. n. s.), kteří tímto jednáním mohou býti nejen morálně, nýbrž i hmotně poškozováni.

Z důvodu toho umožňuje osnova těmto podnikatelům, aby nehledíc na trestní stíhání - stejně jak je tomu u jiných skutkových podstat nekalé soutěže - mohli i civilními žalobami u soudů domáhati se zákazu ohlašování, slibování a poskytování přídavků, odstranění závadného stavu a event. i náhrady škody tím způsobené.

A tak tvoří § 17 osnovy novou civilní skutkovou podstatu, o kterou se počet těchto podstat v zákoně proti nekalé soutěži uvedených rozmnožuje.

Podstata tato připomíná svou formou skutkovou podstatu § 1 z. p. n. s. zahrnujíc v sobě veškeré náležitosti této. Rozpor s dobrými mravy soutěže jest spatřovati v jednání proti zákazům osnovy. Jednání také jest arci způsobilé poškoditi soutěžitele, osnova tento požadavek při žalobě udržovací a odstraňovací výslovně neuvádí, poněvadž jest samozřejmý. Vždyť zákaz přídavků jest v prvé řadě diktován skutečností, že ohlašování, slibování a poskytování přídavků jest způsobilé poškoditi soutěžitele.

O žalobách platí pak předpisy § 15, odst. 1 a 3; §§ 16 až 24 zákona proti nekalé soutěži. Může tedy podati žalobu nejen každý soutěžitel, nýbrž i všechny zájmové korporace, povolané hájiti hospodářské zájmy soutěžitelů činem dotčené.

Dotčenými soutěžiteli (§ 15, odst. 1 z. p. n. s.) mohou arciť býti nejen ti, kdož vyrábějí nebo prodávají zboží hlavní, nýbrž i zboží poskytované jako přídavek, stejně jako ti, kdož provádějí výkony hlavní nebo výkony činící předmět přídavku.

Aby nebylo pochybnosti o tom, že ustanovení zákona proti nekalé soutěži zůstávají ve všech ohledech nedotčena, stanoví tak § 18 výslovně.

To platí, jak shora uvedeno, zejména i ohledně § 44 z. p. n. s. a bude tedy možno případ uvedený v § 2, písm. d) této osnovy podříditi v některých případech i ustanovení § 44 z. p. n. s.

Paragraf tento obsahuje přechodná ustanovení. Účelem jejich jest chrániti podnikatele od škod, které by jim mohly vzniknouti okamžitým zákazem přídavků.

Podle odst. 1 nemá se zákaz v § 1 stanovený vztahovati na přídavky pocházející ze zásob opatřených prokazatelně ještě přede dnem, kdy zákon byl vyhlášen. Výjimka tato platí však jen do 6 měsíců po té, co zákon nabyl účinnosti.

Odstavec 2 má zvláštní přechodné ustanovení ve prospěch těch podniků, které již před 28. říjnem 1918 poskytovaly místo obvyklého peněžitého rabatu náhradní zboží neb náhradní výkon v jiném zboží neb v jiném výkonu než je prodávané zboží neb prováděný výkon. Ač jinak osnova takovouto přeměnu peněžitého rabatu nepřipouští (§ 6, odst. 1 a contr.), učinila zde výjimku z důvodů účelnosti pro podniky, které již systému tohoto po dlouhou řadu let užívají a namnoze do něho vložily značné investice, takže by bez exploitace těchto investic - což může se státi jen za delší dobu - mohly utrpěti značnou škodu.

Výjimka tato má však jen dočasnou platnost (10 let) a jest vázána na určité předpoklady, které zaručují, že výhody zde výjimečně poskytnuté nedostane se podnikům, které by jí mohly ke škodě zákazníků nebo soutěžitelů zneužíti. Z důvodu toho mají kautely stanovené v § 6, odst. 2 až 4 platiti i tu.

Lhůta tří měsíců jeví se býti dostatečnou, tím spíše, že o přípravě zákona se již delší dobu ve veřejnosti mluví a s vydáním jeho kruhy podnikatelské počítají, takže na zákaz poskytování přídavků mohli se včas zaříditi.

V Praze, dne 13. července 1934.

Předseda vlády:

J. Malypetr v. r.

Ministr průmyslu, obchodu a živností:

Ing. Dostálek v. r.