Oddíl VI.
Řidiči cizozemských motorových vozidel.
§ 35.
(1) Cizozemská motorová vozidla, vyhovující podmínkám v § 25 uvedeným, smí v Československé republice říditi buď československý řidič motorových vozidel (§§ 12 až 15), nebo osoba, která jest na důkaz toho, že vyhovuje podmínkám stanoveným Pařížskou úmluvou, opatřena platným mezinárodním povolením říditi motorové vozidlo příslušné kategorie, vydaným v některém ze smluvních států Pařížské úmluvy podle této úmluvy.
(2) Mezinárodní povolení říditi motorové vozidlo má platnost po dobu jednoho roku ode dne vydání. Podrobnější předpisy o jeho obsahu a formě budou, v souhlase s Pařížskou úmluvou, vydány vládním nařízením.
(3) Mezinárodní povolení říditi motorové vozidlo jest při vstupu do Československé republiky a při výstupu z ní předložiti celnímu úřadu, jenž propouští vozidlo.
(4) Řidiči opatření platným mezinárodním povolením říditi motorové vozidlo buďtež okresním úřadem vyloučeni z řízení motorových vozidel, je-li zřejmo, že nevyhovují podmínkám Pařížské úmluvy. Vyloučení budiž zaznamenáno v mezinárodním povolení.
§ 36.
(1) Cizozemská motorová vozidla, zmíněná v §§ 29 a 30, smí v československé republice říditi. jen osoba, která vyhovuje ustanovením §§ 12 až 15.
(2) Osoby, které nemají mezinárodního povolení říditi motorové vozidlo, avšak prokáží se jiným povolením říditi motorové vozidlo dotčené kategorie, vydaným státem, jehož jsou příslušníky, mohou výjimečně říditi cizozemská motorová vozidla při jízdách ke zkoušce podle § 29, odst. 1. Vyžadují-li však toho důvody bezpečnostní, mohou tyto osoby býti okresním úřadem z řízení vozidel vyloučeny.
§ 37.
Odchylky od ustanovení §§ 35 a 36 mohou býti v souhlase se sjednanými mezinárodními smlouvami stanoveny vládním nařízením.
Oddíl VII.
Bezpečnostní předpisy pro jízdu motorovými vozidly.
§ 38.
(1) Osoby, jichž rozpoznávací nebo ovládací schopnost jest podstatně snížena, zejména únavou nebo působením lihových nápojů, nesmějí motorové vozidlo říditi.
(2) Řidič motorového vozidla musí při jízdě splniti vše, čeho je s jeho strany třeba k tomu, aby vozidlo stále ovládal a aby bezpečnost osob a majetku, nebyla ohrožena; to týká se
zejména i rychlosti jízdy, a to i v případech uvedených v odstavcích 3 a 4.
(3) Vládním nařízením může býti stanovena maximální přípustná rychlost, též podle okolnosti odstupňovaná.
(4) Úřady místní policie mohou kromě toho - a to, pokud nejde o státní úřady policejní, jen za souhlasu bezprostředně nadřízeného politického úřadu - stanoviti maximální přípustnou rychlost na určitých místech, kde toho zvláštní důvody vyžadují; tato rychlost nesmí býti větší, nežli rychlost připuštěná případně podle odstavce 3. Maximální přípustná rychlost takto stanovená musí býti na příslušných místech vyznačena.
(5) Řidič jest povinen dáti, je-li třeba, včas výstražné znamení. Podrobnější předpisy o tom budou vydány vládním nařízením.
(6) Řidič nesmí opustiti motorové vozidlo, dokud motor pracuje a dříve než utáhl brzdy a učinil, pokud možno, opatření, aby vozidlo nemohlo býti uvedeno v pohyb osobami nepovolanými.
(7) Vozidlo nechť jede vždy, zejména však v uzavřených osadách a v blízkosti lidských obydlí, způsobem co nejtišším.
(8) Vládním nařízením mohou býti vydány další předpisy o tom, jakých opatrností se má dbáti, aby bylo zabráněno nehodám nebo poruchám dopravy a aby bezpečnost osoba majetku nebyla ohrožena.
(9) Vládním nařízením budou vydány předpisy o zajištění přiměřeného odpočinku řidičů z povolání v rámci zákona o 8hodinné době pracovní.
§ 39.
(1) Rozeznávací značky státní příslušnosti a značky rejstříkové (§§ 9, 20 a 25), jakož i tuzemské značky cizozemských vozidel (§§ 29, 31) na vozidle nesmějí býti při používání téhož zakrývány a musí se podle potřeby i za jízdy od prachu a bláta náležitě čistiti, aby byly čitelnými.
(2) Značky umístěné na zadní straně vozidla buďtež, jakmile přestanou býti dobře viditelny, předepsaným způsobem dostatečně osvětleny nebo nahrazeny průsvitným nápisem. Totéž ustanovení platí o značkách na vlečných vozech (§ 9, odst. 5).
(3) Motorové vozidlo budiž při jízdě v době noční vůbec, jakož i v době denní za soumraku, tmy, nebo za husté mlhy opatřeno předepsanými světly. Totéž platí, stojí-li vozidlo na nedostatečně osvětlené veřejné silnici nebo cestě.
(4) Podrobnější předpisy o světlech motorových vozidel a o osvětlení značek budou vydány vládním nařízením.
(5) Při používání přístrojů osvětlujících cestu, jež jsou s to oslniti jiné osoby v jízdní dráze, jest řidič motorového vozidla povinen, má-li se setkati s jinými vozidly, odstraniti oslnění, při čemž však cesta musí býti účinně na předepsanou vzdálenost [§ 11, odst. 1, písm. a)] osvětlena. Oslnění jest také odstraniti za jízdy uzavřenými osadami, pokud jsou dostatečně osvětleny, jakož i tehdy, jestliže by mohl býti oslněn řidič jedoucího železničního vlaku.
§ 40.
(1) Doprava osob nákladními automobily v prostorách určených pro náklad jest zakázána. Ze zákazu jest vyňata doprava osob potřebných pro dopravu nákladu, počítajíc v to jeho naložení a složení.
(2) Tento zákaz neplatí pro dopravu osob nutnou při živelních pohromách, katastrofách a neštěstích a pro dopravu vojska a bezpečnostních orgánů vůbec. Kromě toho může okresní úřad povoliti podnikateli, aby dopravoval nákladními automobily vlastní pracovní oddíly za účelem obstarání pracovních výkonů, bude-li vozidlo upraveno tak, aby bezpečnost dopravovaných osob byla zajištěna. Průkaz o tomto povolení musí míti řidič za jízdy u sebe a na požádání jej předložiti (§ 41, odst. 3).
§ 41.
(1) Řidič československého motorového vozidla jest povinen při jízdě v Československé republice míti stále u sebe osvědčení o zápisu vozidla, jež řídí, do rejstříku motorových vozidel (§ 16, odst. 4), povolení říditi motorové vozidlo (§ 12) a doklady uvedené v § 61.
(2) Řidič cizozemského motorového vozidla jest povinen při jízdách v Československé republice míti u sebe mezinárodní osvědčení pro vozidlo, jež řídí, (§ 25) a svoje mezinárodní povolení říditi motorové vozidlo (§ 35) nebo československé povolení říditi motorové vozidlo, případně povolení zmíněné v § 36, odst. 2.
(3) Doklady v předchozích odstavcích uvedené jest řidič povinen na požádání příslušných veřejných orgánů předložiti jim k nahlédnutí.
§ 42.
Řidič motorového vozidla jest povinen ihned zastaviti, je-li k tomu vyzván bezpečnostním orgánem, silničním dozorčím zřízencem nebo v obvodu železnice železničním zřízencem určeným k hlídání trati nebo orgánem povolaným k výkonu železniční policie, jakož i byla-li jízdou motorového vozidla, jež řídí, způsobena škoda na majetku nebo životě a zdraví osob. Došlo-li k úrazu osoby, jest řidič vozidla, jímž byl úraz způsoben, též povinen oznámiti to bez odkladu nejbližšímu obecnímu (státnímu policejnímu) úřadu nebo četnické stanici; osobě poraněné jest povinen poskytnuti první laickou pomoc a dopraviti ji, pokud je s to tak učiniti, k lékaři a, je-li toho třeba, do nemocnice za účelem ošetření a vůbec postarati se podle možnosti o potřebnou pomoc.
§ 43.
Držitelé motorových vozidel jsou povinni pečovati o to, aby vozidlo bylo řízeno toliko osobami k tomu podle tohoto zákona oprávněnými.
§ 44.
(1) Vládním nařízením může býti stanoveno, jak mají býti zařízeny vlečné vozy (§ 9, odst. 5), a předepsána bezpečnostní opatření pro jízdu motorových vozidel opatřených jedním nebo několika vlečnými vozy.
(2) Vládním nařízením mohou býti vydány zvláštní předpisy o zkušebních jízdách motorových vozidel, aby nebyla ohrožována veřejná bezpečnost a aby bylo zabráněno poškozování silnic.
(3) Vládním nařízením budou vydány předpisy o tom, kolik osob smí býti dopravováno motorovými vozidly a jakým podmínkám musí vyhovovati náklad.
Oddíl VIII.
Odpovědnost za škody způsobené provozem motorových vozidel.
§ 45.
(1) Byl-li někdo na těle nebo na zdraví poškozen nebo usmrcen nebo byla-li způsobena škoda na věcech provozem motorového vozidla na místech veřejných nebo místech třetím osobám přístupných, nebo mimo tato místa, užívá-li se pozemku neoprávněně k jízdě motorového vozidla, jsou odpovědni za škodu provozovatel a řidič motorového vozidla. Za provozovatele motorového vozidla se pokládá v pochybnosti jeho vlastník nebo každý spoluvlastník. Při provozu motorového vozidla osobou, která převzala toto vozidlo do opravy, jest tuto osobu v době od převzetí až do odevzdání vozidla původnímu provozovateli pokládati za provozovatele.
(2) Užívá-li někdo motorového vozidla v době, kdy nastala událost, z níž škoda vzešla, bez vědomí nebo proti vůli provozovatele, odpovídá za škodu místo něho. Provozovatel zůstává vedle něho odpovědným za škodu, bylo-li užívání vozidla umožněno jeho nedbalostí.
(3) Odpovědnosti jako řidiči jsou zproštěny osoby řídící motorové vozidlo ve výkonu své veřejnoprávní povinnosti nebo ve výkonu veřejné služby.
(4) Je-li náhradou povinno několik osob, jsou zavázány rukou společnou a nerozdílnou.
§ 46.
O způsobu a rozsahu povinnosti k náhradě škody podle tohoto oddílu zákona platí ustanovení obecného občanského práva o způsobu a rozsahu povinnosti k náhradě škody vzniklé poškozením na těle nebo na zdraví, zohyzděním nebo usmrcením a škody vzniklé poškozením věci, vyjímajíc ustanovení, podle nichž při těžším stupni viny přiznává se náhrada ve větším rozsahu za škodu vzniklou na věci.
§ 47.
(1) Kdo odpovídá podle § 45 za škodu, je zproštěn toliko tehdy povinnosti k náhradě, prokáže-li, že událost, z níž škoda vzešla, byla způsobena zaviněním třetí osoby nebo poškozeného samého, nebo že událost nemohla býti odvrácena opatrností při řízení motorového vozidla a při zacházení s ním, jaká odpovídá předpisům a povaze věci, a že ji nelze odvozovati ani z povahy nebo stavu motorového vozidla, ani ze zvláštního způsobu, selhání nebo nedostatku jeho činnosti. Námitka zavinění třetí osoby není přípustna, jestliže této třetí osoby užila odpovědná osoba při provozu motorového vozidla.
(2) Ustanovení předchozího odstavce platí zejména také tehdy, když škoda vzešla splašením se zvířat nebo na zvířatech pobíhajících bez dohledu.
(3) Byla-li způsobena škoda pouze z části zaviněním poškozeného nebo někoho třetího, tedy s uvážením všech okolností bud' uznáno na poměrnou část nároků v §§ 45 a 46 uvedených.
§ 48.
(1) Nároky na náhradu škody vzešlé z určité události tomu, kdo podle tohoto zákona by byl odpověden, proti jiné osobě, která z téže události by byla podle tohoto zákona odpovědna, posuzují se podle občanského práva, nechť nastala tato událost z provozu motorového vozidla samého, nebo tím, že došlo ke střetu provozů motorových vozidel mezi sebou.
(2) Také nároky na náhradu škody, vzniklé střetnutím se provozu motorového vozidla s provozem železničních podniků odpovědných podle platných předpisů povinně za tělesné poškození nebo usmrcení lidí, mezi osobami povinně odpovědnými z těchto provozů posuzují se podle občanského práva.
(3) Při užití předpisů odstavce 1 a 2 pokládají se za osoby odpovědné i osoby, jež jsou zproštěny odpovědnosti podle ustanovení § 45; odst. 3.
(4) Třetí osoby, které utrpěly škodu z události, jež nastala střetnutím se povinně odpovědných provozů (odstavec 1 a 2), mohou uplatňovati své nároky na náhradu proti každé z těchto provozů odpovědné osobě podle předpisů platných o její odpovědnosti. Každá z těchto osob může se však domáhati, aby její závazek k náhradě škody podle dotčených předpisů byl omezen na tu poměrnou část škody, která je přiměřena účasti jejího provozu na způsobení škody vzhledem k účasti povinně odpovědných provozů ostatních; toto obmezení nemá vlivu na otázku přisouzení útrat sporu. Žalobu proti každé z odpovědných osob lze podati u každého soudu místně a věcně příslušného pro některou z nich. Doba od podání žaloby na osobu odpovědnou z jednoho provozu do pravoplatného skončení sporu se nezapočítává do promlčecích lhůt pro nároky proti osobám odpovědným z ostatních povinně odpovědných provozů, ani do lhůt ustanovených pro podání žaloby proti těmto osobám, ani do jiných lhůt, jichž zmeškání má právní újmu v zápětí.
(5) Nároky na náhradu škody, jež někomu vzešly tím, že byl usmrcen řidič nebo provozovatel motorového vozidla provozem tohoto vozidla nebo střetnutím se provozu tohoto motorového vozidla s provozem jiného motorového vozidla neb s provozem železničních podniků podle platných předpisů povinně odpovědných za tělesné poškození nebo usmrcení lidí, posuzují se podle občanského práva.
§ 49.
(1) Ustanovení §§ 45 až 47 neplatí pro nároky na náhradu z poškození neb usmrcení osob nebo z poškození věcí, které motorové vozidlo dopravuje, leč by bylo vozidla užito za úplatu nebo při dopravě osob nebo věcí provozované po živnostensku nebo ho bylo užito k dopravě ve službách nebo k příkazu některé osoby povinně odpovědné.
(2) Zaměstnanci podniků, kteří byli zproštěni pojistné povinnosti podle platných předpisů o úrazovém pojištění dělnickém a utrpěli při provozování těchto podniků úraz provozem motorového vozidla (podnikový úraz), mohou proti správě svého podniku nebo proti jiným osobám uplatňovati nároky na náhradu škody podle ustanovení tohoto oddílu zákona toliko za podmínek, jaké jsou stanoveny v předpisech o úrazovém pojištění dělnickém, pro osoby, které nebyly zproštěny této povinnosti.
(3) Byla-li provozem motorového vozidla užitého ve službě vojenské správy na těle nebo zdraví poškozena nebo usmrcena osoba ve službě konané podle branného zákona nebo podle zákona o válečných úkonech, ať byla tato osoba tímto vozidlem dopravována, či nikoliv, posuzují se nároky poškozeného nebo jeho příslušníků na náhradu proti státu výlučně podle předpisů platných o zaopatření takových osob.
§ 50.
(1) Nárok na náhradu škody podle §§ 45 až 47 se promlčí:
a) v šesti měsících ode dne, kterého se poškozený dověděl o škodě a osobě náhradou povinné;
b) bez ohledu na tuto vědomost ve třech letech ode dne, kdy nastala událost, z níž škoda vzešla.
(2) Nárok na náhradu zanikne také před uplynutím, promlčecí lhůty, opominul-li k náhradě oprávněný svou vinou ve čtyřech týdnech po dni, kterého se dověděl o osobě náhradou povinné, oznámiti jí nehodu, leč by osoba náhradou povinná v oné lhůtě čtyř týdnů se dověděla o nehodě jiným způsobem.
§ 51.
Ustanoveními tohoto oddílu není vyloučena širší odpovědnost podle obecného práva občanského nebo podle jiných zákonů.
§ 52.
(1) Také tam, kde nároky na náhradu škody vzniklé provozem motorového vozidla dlužno posuzovati podle obecného občanského práva, jest provozovatel motorového vozidla, nebo kdo podle § 45 na jeho místo nastupuje, odpověden za zavinění osob, které ku provozu připouští.
(2) Je-li náhradou povinno několik osob, jsou zavázány rukou společnou a nerozdílnou.
§ 53.
Žaloby na náhradu škod, které byly způsobeny provozem motorového vozidla, mohou býti podány také u věcně příslušného soudu, v jehož obvodu byla škoda způsobena.
§ 54.
Kdo byl provozem motorového vozidla poškozen, má pro svou pohledávku na náhradu škody na pohledávce povinně odpovědného pojistníka proti pojistiteli z odpovědnostního pojištění zákonné právo zástavní, které má přednost před zástavními právy dříve jinak vzniklými.
§ 55.
Úmluvy, kterými se předpisy tohoto oddílu o povinné odpovědnosti z provozu motorového vozidla na újmu poškozeného předem vylučují neb omezují, jsou bezúčinné.
Oddíl IX.
Zajištění nároků třetích osob na náhradu škod způsobených provozem motorových vozidel.
§ 56.
(1) Držitel motorového vozidla, které jest zapsáno v rejstříku československých motorových vozidel, jakož i držitel vozidel, jemuž byly přiděleny rejstříkové značky podle paragrafu 9, odst. 3, jest povinen pojistiti sebe, po případě jinou osobu, jež provozuje vozidlo s jeho vědomím na vlastní účet a nebezpečí, proti následkům odpovědnosti z provozu těchto vozidel podle tohoto zákona u některé pojišťovny připuštěné ku provozování obchodů v Československé republice, nebo jest povinen složiti k úhradě závazků z této odpovědnosti vznikajících kauci u úřadu, v jehož rejstříku je vozidlo zapsáno, nebo od něhož obdržel značku podle § 9, odst. 3. Tato povinnost nevztahuje se na případ, kdy vozidla používá státní správa podle předpisů o požadování dopravních prostředků pro vojenské účely.
(2) Vláda určí nařízením výši pojistné částky. Nařízením určená pojistná částka nesmí přesahovati:
- pro úraz jedné osoby 100.000 Kč,
b) pro celou pojistnou příhodu:
aa) u motorových kol 150.000 Kč,
bb) u automobilů 350.000 Kč,
cc) u autobusů 800.000 Kč;
c) pro věcné škody 50.000 Kč; pojištěním věcných škod rozumí se toliko pojištění proti škodám způsobeným na věcech mimo motorové vozidlo a na oděvu dopravovaných osob a na předmětech, které nosí při sobě, jakož i na jejich zavazadlech s osobními cestovními potřebami.
(3) Pojištění na vyšší částky než ony, které budou podle odstavce 2 stanoveny vládním nařízením, jest přípustné.
(4) Výše kauce bude stanovena vládním nařízením, a to až do výše pojistné částky stanovené vládním nařízením podle odstavce 2 pro celou pojistnou příhodu.
(5) Vládním nařízením mohou býti stanoveny i jiné způsoby, kterými by byly zajištěny nároky proti držiteli motorového vozidla, vyplývající z jeho zákonné odpovědnosti z provozu vozidla, v rozsahu uvedeném v předchozích odstavcích.
§ 57.
(1) Z povinnosti zmíněné v předchozím paragrafu jsou vyňati tito držitelé motorových vozidel: stát, svazky územní samosprávy a za předpokladu vzájemnosti osoby exteritoriální a cizí konsulové z povolání, jakož i osoby jim na roveň postavené, pokud nejsou státními příslušníky československými.
(2) Vládním nařízením mohou býti vyňaty z oné povinnosti ještě jiné právnické osoby veřejného práva.
§ 58.
(1) Veškeré pojistné smlouvy, týkající se pojištění proti následkům zákonné odpovědnosti z provozu motorových vozidel, sjednané s držiteli vozidel zmíněných v § 56, odst. 1, pokud nejsou vyňati z platnosti tohoto ustanovení podle § 57, musí býti - je-li toho třeba - do jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona přeměněny tak, aby byly ve shodě s ustanoveními tohoto zákona, jinak pozbývají ve svém celku platnosti. Nové smlouvy pojistné nesmí býti sjednávány leč ve shodě s ustanovením tohoto zákona.
(2) Budou-li toho vyžadovati poměry, může býti vládním nařízením stanoveno, že výše pojistných prémií z pojistných smluv zmíněných v předchozím odstavci podléhá schválení ministerstva vnitra.
§ 59.
Vládním nařízením může býti stanoveno, že osoba odpovědná má, i když je pojištěna, sama nésti škody do určité výše, nemajíc nároku na náhradu pojistitelem. Stane-li se tak, bude tato výše určena poměrem k celé škodě a kromě toho nejnižší po případě i nejvyšší hranicí vyjádřenou pevnou částkou.
§ 60.
Pojišťovny jsou povinny držitelům motorových vozidel, pojištěným u nich proti následkům zákonné odpovědnosti z provozu vozidel; vydati potvrzení o tom, na jakou částku jsou pojištěni a na jakou dobu zaplatili pojistnou prémii. Toto potvrzení musí býti vydáno vždy do 10 dnů po zaplacení pojistné prémie.
§ 61.
Řidič motorového vozidla, pokud nejde o případy uvedené v § 57, jest povinen míti při jízdě u sebe poslední potvrzení o pojištění, zmíněné v § 60, nebo úřední potvrzení o složení kauce, případně úřední potvrzení o jiném zajištění (§ 56, odst. 5).
§ 62.
Nesplní-li držitel motorového vozidla povinnosti zmíněné v § 56, bude mu - nehledíc k potrestání podle § 80, po případě k úřednímu opatření podle § 15 - předepsán zvláštní příspěvek ve prospěch fondu zmíněného v § 64, a to ve výši úhrnné částky prémií, jež by byly zaplaceny při pojištění podle § 56, odst. 2, u některé úřadem zvolené pojišťovny uvedené v § 56; odst. 1 za dobu, po kterou povinnost podle § 56 trvala a nebyla splněna, nejdéle však za dobu tří let. Tento příspěvek předepíše úřad provádějící trestní řízení.
§ 63.
Ustanovení §§ 56 až 58, 60 až 62 a 66 neplatí, pokud závazky plynoucí z odpovědnosti z provozu motorových vozidel jsou zajištěny pojištěním uloženým podle platných předpisů tomu, jemuž byla udělena koncese k dopravě motorovými vozidly. Ustanovení § 62 o předepsání zvláštního příspěvku ve prospěch fondu zmíněného v § 64 jest však použíti obdobně i pro tento případ, úřadem příspěvek předpisujícím jest v tomto případě příslušný úřad koncesní.
§ 64.
(1) Zřizuje se "Fond pro podporu při úrazech motorovými vozidly" se sídlem v Praze, do něhož plynou příspěvky podle §§ 62, 63 a, 65. Vládním nařízením vydaným podle § 66 mohou býti v souvislosti s úpravou tam zmíněnou přikázány tomuto fondu i jiné příjmy. Fond jest osobou právnickou a je spravován kuratoriem, jehož složení stanoví vládní nařízení. Jednací řád kuratoria vydá ministr vnitra v dohodě s ostatními zúčastněnými ministry.
(2) Z tohoto fondu udělují se podpory osobám utrpěvším úraz motorovým vozidlem nebo pozůstalým po osobách, jež byly takovým vozidlem usmrceny nebo zemřely v důsledku úrazu, je-li poškozený následkem toho ohrožen na své existenci a nemohla-li by škoda býti nahrazena od osoby odpovědné pro nedobytnost nároků na náhradu, které nejsou zajištěny podle § 56, po případě podle předpisů zmíněných v § 63, nebo proto, že osoba odpovědná nemohla býti zjištěna. Na podporu nemá nikdo právního nároku.
(3) Žádosti o podporu podávají se kuratoriu fondu.
(4) Jestliže příjmy fondu nebyly vyčerpány podporami podle odstavce 2 a správními výdaji podle odstavce 5, bude poloviny zbytku použito k vytvoření reservy až do výše 5,000.000 Kč; druhé poloviny zbytku může býti použito také pro účely zábrany úrazů motorovými vozidly (na příklad pro podpory na akce, jimiž má býti bráněno úrazům motorovými vozidly, ať již jsou podnikány veřejnými činiteli nebo soukromými korporacemi, na propagace opatrné jízdy a opatrné chůze a pod.).
(5) Výdaje spojené se správou fondu hradí se z jeho příjmů. Funkce členů kuratoria jest čestná.
(6) Hospodářství fondu je veřejné a podléhá kontrole nejvyššího účetního kontrolního úřadu.
§ 65.
(1) Pojišťovny provozující v československé republice pojištění proti následkům zákonné odpovědnosti z provozu motorových vozidel, jsou povinny odváděti každoročně 1% z ryzí přímé prémie těchto obchodů za uplynulý kalendářní rok fondu zmíněnému v předchozím paragrafu.
(2) Příspěvek vyměřuje ministerstvo vnitra. Způsob vyměřování tohoto příspěvku a jeho odvádění bude upraven vládním nařízením.
§ 66.
(1) Pojištění držitelů cizozemských motorových vozidel proti následkům zákonné odpovědnosti z provozu těchto motorových vozidel na území československé republiky nebo poskytnutí jiné záruky za tyto jejich závazky může býti upraveno vládním nařízením, při čemž se přihlédne k zásadám předchozích paragrafů a k případným mezinárodním smlouvám v tom směru sjednaným.
(2) Ustanovením smluv v odstavci 1 zmíněných může býti vládním nařízením přiznána také přímo po dobu jejich účinnosti mezinárodní též účinnost vnitrostátní.
Oddíl X.
Závody a soutěže motorových vozidel.
§ 67.
(1) Ku pořádání závodů a soutěží motorových vozidel jest potřebí úředního povolení, které udílí zemský úřad nebo, zasahuje-li trať do obvodu více než jednoho zemského úřadu, ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem veřejných prací, přihlížejíce k důležitosti těchto podniků pro technický pokrok a k jejich významu sportovnímu. Před udělením povolení slyšeti jest příslušnou silniční správu.
(2) Povolení závodů a soutěží může býti učiněno závislým od předložení průkazu o tom, že nároky třetích osob ze škod, které by mohly vzniknouti provozem motorových vozidel při konání závodu neb soutěže, zahrnujíc v to předcházející training, jsou zajištěny vhodným pojištěním, jakož i že posádka závodících nebo soutěžících vozidel jest pojištěna proti následkům úrazu při tom utrpěného.
(3) Při pořádání závodů a soutěží nutno učiniti všechna potřebná opatření, aby byla zajištěna bezpečnost života, zdraví i majetku třetích osob, a může z toho důvodu i obecné používání veřejné silnice nebo cesty býti, pokud to pořádání závodu neb soutěže vyžaduje, omezeno nebo vyloučeno a povoleny odchylky od přípustné rychlosti.
(4) Ministerstvo vnitra může v dohodě s ministerstvem veřejných prací zříditi zvláštní sbor ku podávání posudků při povolování závodů a soutěží.
(5) Podrobnější předpisy o povolování a pořádání závodů a soutěží mohou býti vydány vládním nařízením.