§ 4.
Říditi motorové vozidlo smí jen osoba, jež podává dostatečnou záruku pro veřejnou bezpečnost.
§ 5.
(1) Ustanovení části druhé tohoto zákona s výjimkou § 88 nevztahují se na motorová vozidla zmíněná v § 1, č. 9, 10, 11, 12, jízdní kola s pomocným motorem do obsahu válců 0,1 l, a dále na traktory používané v zemědělství, prokáže-li se úřední zkouškou typu, nebo jednotlivého traktoru, že jsou zařízeny tak, že při zatížení vlastní vahou, nutném k jízdě a k řízení, nemohou na dobré a rovné silnici překročiti rychlost 12 km za hodinu. Ustanovení §§ 45 až 55 vztahují se však i na motorová vozidla zmíněná v § 1, č. 11.
(2) Úprava poměrů, jichž se týká část druhá, může se, pokud jde o vozidla vyňatá v odstavci prvém, státi vládním nařízením.
(3) Vládním nařízením mohou býti i jiné kategorie motorových vozidel vyňaty zcela neb částečně z platnosti dalších ustanovení tohoto zákona, s výjimkou § 88.
ČÁST DRUHÁ.
Oddíl I.
Československá motorová vozidla.
§ 6.
(1) K jízdě v republice Československé jsou připuštěna, pokud není dále něco jiného stanoveno, pouze ona motorová vozidla, která jsou zapsána do rejstříku československých motorových vozidel (§ 16) nebo obdržela rejstříkovou značku podle § 9, odst. 3 a 4 (československá motorová vozidla).
(2) Do rejstříku československých motorových vozidel zapisují se jenom ta motorová vozidla:
a) která byla uznána zemským úřadem způsobilými k jízdě, nebo
b) která se shodují s typem, jenž byl uznán zemským úřadem způsobilým k jízdě.
(3) Zemský úřad rozhoduje o způsobilosti vozidla nebo typu k jízdě na základě výsledku zkoušky vozidla nebo typu, provedené zkušební komisí, zřízenou k tomuto účelu u tohoto úřadu, a vydá o tom osvědčení.
(4) O vyzkoušení jednotlivého motorového vozidla, o němž není prokázáno, že se shoduje se schváleným typem, může žádati držitel vozidla.
(5) O připuštění typu motorového vozidla ke zkoušce mohou žádati, jde-li o motorová vozidla v tuzemsku vyrobená, výrobce a, jde-li o motorová vozidla cizího původu, obchodníci těmito vozidly, kteří jsou přímými zástupci zahraničního výrobce a kteří jsou autorisováni, aby potvrzovali shodnost vozidla se schváleným typem. Autorisaci takovou udílí zemský úřad, a to jen osobám spolehlivým a důvěryhodným.
(6) Shodnost motorového vozidla se schváleným typem prokázati jest opisem příslušného úředního výměru o způsobilosti typu, soudem nebo veřejnými notářem ověřeným, a potvrzením, vydaným od osoby podle odstavce 5 oprávněné, že vozidlo se úplně shoduje s typem, který byl již úředně vyzkoušen a uznán způsobilým. Na tomto potvrzení okresní úřad, v jehož obvodu má bydliště (sídlo) osoba vydavší potvrzení, ověří připojením visa, že ten, kdo potvrzení vydal, jest k tomu oprávněn.
(7) Při každé změně konstrukce podstatných částí mechanismu nebo změně velikosti rámu musí býti motorové vozidlo před upotřebením k jízdě znovu zkoušeno a uznáno způsobilým.
(8) Držitelé motorových vozidel platí za provedení zkoušek. zmíněných v odstavcích 3 a 7 zkušební taxy. Výši těchto tax až do nejvyšší částky 100 Kč, jakož i podrobnosti o jejich požadování a použití stanoví vládní nařízení.
(9) Podrobnější předpisy ku provedení předchozích odstavců budou vydány vládním nařízením. Vládním nařízením může býti též v souhlase se sjednanými mezinárodními smlouvami stanoveno, pokud mají v tuzemsku platnost zkoušky motorových vozidel, provedené v cizině.
§ 7.
(1) Způsobilým k jízdě může býti uznáno jen takové motorové vozidlo, jež vyhovuje požadavkům uvedeným v § 3 a dalším podmínkám, jež mohou býti stanoveny vládním nařízením.
(2) Pro motorová vozidla, určená pro veřejnou dopravu osob, mohou býti vládním nařízením stanoveny další zvláštní podmínky, jichž vyžaduje veřejný zájem o bezpečnost života a zdraví dopravovaných osob. Týmž způsobem budou tato vozidla podrobena periodickým zkouškám, zda vyhovují předepsaným podmínkám a jsou řádně udržována, jakož i vydány předpisy o těchto zkouškách. Za provedení zkoušek platí se zkušební taxy; výši těchto tax až do nejvyšší částky 30 Kč, jakož i podrobnosti o jejich požadování a použití, stanoví vládní nařízení.
§ 8.
(1) Držitelé motorových vozidel, jichž se používá k jízdě, jsou povinni udržovati je v takovém stavu, aby stále vyhovovala ustanovením § 7, po případě předpisům podle nich vydaným.
(2) Držitelé motorových vozidel, jež se stala trvale nezpůsobilými k jízdě, a držitelé motorových vozidel, kteří jich z jakéhokoliv jiného důvodu nehodlají již vůbec používati k jízdě, jsou povinni neprodleně oznámiti to okresnímu úřadu, v jehož rejstříku jest vozidlo zapsáno, za účelem výmazu vozidla z rejstříku.
(3) Je-li odůvodněna domněnka, že stav motorového vozidla ohrožuje bezpečnost života nebo zdraví, může okresní úřad kdykoliv dáti zjistiti stav vozidla odbornou prohlídkou.
(4) Motorová vozidla, o nichž se zjistí, že nevyhovují podmínkám stanoveným pro připuštění jich k jízdě, vyloučí z jízdy okresní úřad, v jehož obvodě právě jsou. V každém takovém případě budiž učiněno oznámení úřadu; v jehož rejstříku jest vozidlo zapsáno, za tím účelem, aby mohl učiniti další potřebná opatření, po případě provésti výmaz vozidla z rejstříku.
§ 9.
(1) Každé motorové vozidlo budiž při jízdě opatřeno předepsanou značkou rejstříkovou.
(2) Rejstříkovou značku přidělí při zápisu vozidla do rejstříku motorových vozidel úřad zápis tento provádějící (§ 16).
(3) Domácím výrobcům motorových vozidel nebo karoserií, jakož i správkárnám motorových vozidel a obchodníkům motorovými vozidly může okresní úřad přiděliti jistý počet značek rejstříkových, které nebudou vázány na určitá vozidla. Těchto značek smí býti používáno jenom pro účely výrobní, prodejní nebo zkušební.
(4) Motorovým vozidlům, jež nejsou zapsána v rejstříku motorových vozidel, může okresní úřad, v jehož obvodě mají své stanoviště, přiděliti zvláštní rejstříkovou značku za tím účelem, aby vozidla mohlo býti mimořádně použito k jízdě, nutné ve veřejném zájmu.
(5) Značky uvedené v předchozích odstavcích buďtež umístěny na vozidle vpředu i vzadu tak, aby j e bylo dobře viděti. Má-li vozidlo vlečný vůz, nebo více vlečných vozů, musí býti značky tyto umístěny též na zádi posledního vlečného vozu; za vlečné vozy nepovažují se vozy potahové, připojené k motorovému vozidlu, vlečné vozy hasičských vozidel, vlečné vozy používané k silničním pracím a vlečné nářadí. Značky tyto buďtež udržovány stále v dobrém stavu, čisté a dobře čitelné.
(6) Podrobnější předpisy o značkách, jich provedení, umístění a přidělování budou vydány vládním nařízením.
(7) Je-li vozidlo při jízdě v Československé republice opatřeno rozeznávací značkou státní příslušnosti, musí tato značka vyhovovati předpisům vydaným podle § 20.
§ 10.
(1) Na každém motorovém vozidle buďtež na místě dobře přístupném písmenami a číslicemi dobře čitelnými předepsaným způsobem vyznačeny:
a) typ vozu (po případě také serie), výrobní číslo strojového spodku (chassis) a rok výroby vozu,
b) jméno (firma) a sídlo výrobce strojového spodku (chassis),
c) počet, vrtání a zdvih válců motoru, obsah válců a maximální výkon motoru, u parních strojů pak též údaje o kotli, totiž maximální tlak, výhřevná plocha a vodní obsah, a u elektromotorů napětí na svorkách, druh proudu a výkon,
d) výrobní číslo motoru,
e) vlastní váha vozidla,
f) u vozidel nákladních též nejvýše přípustná váha nákladu,
g) u autobusů nejvýše přípustný počet cestujících a nejvýše přípustná váha zboží a zavazadel při plném obsazení cestujícími.
(2) Má-li motorové vozidlo vlečný vůz (§ 9, odst. 5), musí býti na tomto voze vyznačeny údaje, uvedené v předchozím odstavci pod písm. e), f) a g), vztahující se na vlečný vůz.
(3) Podrobnější předpisy o způsobu a umístění těchto údajů na vozidle budou vydány vládním nařízením.
§ 11.
(1) Každé motorové vozidlo musí býti při jízdě opatřeno též
a) zařízením umožňujícím, aby mohlo býti, je-li třeba (§ 39, odst. 3),opatřeno předepsanými světly, jakož i zařízeními umožňujícími osvětlovati účinně cestu dopředu na dostatečnou vzdálenost, aby byla zaručena co největší bezpečnost provozu, aby však tento byl co nejméně rušen; je-li osvětlovací zařízení s to oslniti jiné osoby používající jízdní dráhy, budiž uzpůsobeno tak, aby oslnění mohlo býti odstraněno, kdykoliv je toho třeba (§ 39, odst. 5), při tom však aby bylo ponecháno takové světlo, aby silnice nebo cesta byla účinně osvětlena na vzdálenost aspoň 25 m;
b) předepsaným zvukovým výstražným přístrojem dostatečné síly;
c) předepsaným zařízením, které zamezuje co možno největší měrou uvedení motorového vozidla v pohyb osobou nepovolanou;
d) blatníky, zamezujícími co největší měrou stříkání bláta;
e) zdravotnickým materiálem nutným pro první laickou pomoc.
(2) Všecka nákladní motorová vozidla, jakož i autobusy a všecka uzavřená motorová vozidla osobní musí býti opatřena ještě zařízením, umožňujícím řidiči bez ohlížení se viděti nazad.
(3) Vozidla, která mají výfuk, musí býti opatřena zařízením, jež tlumí hluk výfukem způsobený na míru co nejmenší (tlumičem výfuku). Zařízení umožňující volný výfuk není přípustno.
(4) Podrobnější předpisy o zařízeních v předchozích odstavcích zmíněných budou vydány vládním nařízením.
(5) Vládním nařízením mohou býti předepsána další zařízení na vozidle, jimiž se zvyšuje bezpečnost dopravy a chrání bezpečnost a zdraví osob na vozidle, včetně řidičů.
Oddíl II.
Českoslovenští řidiči motorových vozidel.
§ 12.
(1) Československé motorové vozidlo smí říditi jen osoba, která má k tomu povolení pro dotčenou kategorii motorového vozidla (československý řidič motorových vozidel), pokud není dále něco jiného ustanoveno. Ustanovení toto nevztahuje se na nezbytně nutné učební a zkušební jízdy, podnikané za účelem dosažení řidičského oprávnění, konají-li se za účasti a dozoru osoby oprávněné vyučovati jízdě motorovými vozidly (§ 72); v takovém případě pokládá se tato osoba za odpovědného řidiče motorového vozidla, jehož se při tom používá.
(2) Povolení v předchozím odstavci zmíněné uděluje okresní úřad, v jehož obvodu má žadatel své bydliště. Může je obdržeti jen ten, kdo jest československým státním příslušníkem nebo podal průkaz o formální vzájemnosti státu, jehož jest příslušníkem, kdo překročil 18. rok věku, byl uznán tělesně i duševně způsobilým, jest pro tuto činnost spolehlivý a prokázal způsobilost k řízení motorového vozidla příslušné kategorie.
(3) Tělesnou a duševní způsobilost zjistiti jest úředním lékařem. Odbornou způsobilost jest zpravidla zjistiti zkouškou před zkušebním komisařem ustanoveným zemským úřadem. Zkouška tato má se vztahovati na znalost zákonných a jiných předpisů důležitých pro řidiče motorového vozidla, na znalost strojního zařízení motorového vozidla příslušné kategorie nezbytnou k tomu, aby vozidlo mohlo býti bezpečně ovládáno, na praktickou znalost řízení vozidla a na poskytování první laické pomoci.
(4) Povolení říditi motorová vozidla, jichž se užívá k veřejné dopravě osob, může býti po účinnosti tohoto zákona (§ 94, odst. 3) uděleno jen tomu, kdo překročil 24. rok věku, prokázal tříletou praxi řidičskou a vyhovuje přísnějším požadavkům tělesné a duševní způsobilosti, jež budou pro dosažení tohoto průkazu stanoveny vládním nařízením.
(5) Za konání zkoušek platí se zkušební taxy. Výši těchto tax až do nejvyšší částky 30 Kč, jakož i podrobnosti o jejich požadování a použití, stanoví vládní nařízení.
(6) Podrobnější předpisy ku provedení předchozích odstavců budou vydány vládním, nařízením.
§ 13.
(1) Vládním nařízením může býti stanoveno, pokud průkazy odborné způsobilosti k řízení motorového vozidla, uvedené v § 12, odst. 3 a 4, mohou býti nahrazeny jinými průkazy, zejména vysvědčeními o způsobilosti k řízení motorových vozidel, vydanými vojenskou správou, nebo vysvědčeními některých učilišť nebo konečně průkazy vydanými v cizině.
(2) Osoba, opatřená mezinárodním povolením k řízení, vydaným podle mezinárodní úmluvy o jízdě motorovými vozidly, sjednané v Paříži dne 24. dubna 1926 (Pařížská úmluva), některým z cizích států, jenž jest smluvní stranou této úmluvy, jest oprávněna za podmínek uvedených v § 35 tohoto zákona říditi při mezinárodních jízdách československá motorová vozidla dotčené kategorie, aniž jest nucena vyžádati si povolení zmíněné v § 12, odst. 1 až 4. Oprávnění toto může jí však býti odňato za podmínek uvedených v § 35, odst. 4.
§ 14.
Oprávnění říditi motorové vozidlo zaniká a) zemře-li oprávněná osoba;
b) vzdala-li se svého oprávnění;
c) bylo-li jí oprávnění navždy odňato (§ 15).
§ 15.
(1) Objeví-li se, že majitel oprávnění říditi motorové vozidlo nevyhovuje podmínkám, předepsaným pro dosažení tohoto oprávnění (§ 12, odst. 2, 3 a 4), budiž mu oprávnění to odňato okresním úřadem, v jehož rejstříku jest zapsán (§ 17). Toto opatření budiž učiněno zejména tehdy, byl-li řidič potrestán pro soudně trestný čin proti bezpečnosti života, těla, nebo zdraví, nebo opětně pro trestné činy proti ustanovením tohoto zákona nebo předpisům podle něho vydaným nebo pro opětovný hrubý přestupek předpisů řádu silniční policie, je-li z okolností patrno, že nemá potřebné spolehlivosti. Nedostatek spolehlivosti jest dále spatřovati zejména též v tom, řídil-li někdo motorové vozidlo ve stavu opilosti (§ 38, odst. 1).
(2) Osoby, mající oprávnění říditi motorová vozidla používaná k veřejné dopravě osob, jsou povinny podrobovati se periodickým lékařským prohlídkám, aby mohlo býti zjištěno, vyhovují-li dosud požadavkům tělesné a duševní způsobilosti, předepsaným pro dosažení tohoto oprávnění. Podrobnější předpisy o těchto prohlídkách budou stanoveny vládním nařízením.
(3) Je-li odůvodněna domněnka, že osoba mající řidičské oprávnění (§ 12, odst. 1 a 4) nevyhovuje požadavkům tělesné a duševní způsobilosti, předepsaným pro dosažení tohoto oprávnění, může okresní úřad kdykoliv dáti zjistiti tuto způsobilost novou lékařskou prohlídkou.
(4) Odmítne-li osoba, mající řidičské oprávnění, bezdůvodně podrobiti se prohlídce zmíněné v odstavci 2 nebo 3, budiž jí oprávnění to odňato.
Oddíl III.
Rejstřík československých motorových vozidel a rejstřík československých řidičů motorových vozidel.
§ 16.
(1) Do rejstříku československých motorových vozidel (§ 6, odst. 1) se zapisují všechna motorová vozidla, jež mají své stálé stanoviště v obvodu okresního úřadu a jichž se užívá k jízdě, vyjímajíc vozidla, u nichž zápis do rejstříku není předpokladem připuštění jich k jízdě (§ 9, odst. 3 a 4, §§ 25 a 29). Tento rejstřík vedou okresní úřady.
(2) Rejstřík obsahuje tyto údaje:
a) jméno, příjmení (rodinné jméno), zaměstnání a bydliště držitele motorového vozidla, po případě, je-li jiná osoba vlastníkem, i vlastníka,
b) údaje uvedené v § 10, odst. 1,
c) údaje o zkoušce vozidla nebo typu a o dodatečných zkouškách,
d) značku rejstříkovou,
e) obec, v níž jest stálé stanoviště vozidla,
f) způsob zajištění nároků třetích osob na náhradu škod způsobených provozem motorového vozidla,
g) u motorových vozidel vyrobených v cizině údaje o jejich vyclení.
(3) Motorové vozidlo přihlašuje k zápisu do rejstříku jeho držitel; držitel je také povinen oznamovati úřadu rejstřík vedoucímu do 8 dnů všecky změny skutečností, jež tvoří předmět zápisu do rejstříku.
(4) Úřad, u něhož jest vozidlo po prvé zapsáno do rejstříku, vydá o tom osvědčení, jež jest průkazem o připuštění vozidla k jízdě. Na tomto osvědčení poznamenají se všechny změny zápisů a další zápisy do rejstříku.
(5) žádné motorové vozidlo nesmí býti současně zapsáno v rejstřících dvou okresních úřadů.
(6) Podrobnější předpisy o rejstříku a o osvědčení zmíněném v odstavci 4 budou vydány vládním nařízením.
§ 17.
Každý okresní úřad vede rejstřík o osobách, jimž udělil oprávnění říditi motorové vozidlo (rejstřík československých řidičů motorových vozidel).
§ 18.
(1) Do rejstříku řidičů se zapisují:
a) jméno, příjmení (rodinné jméno), bydliště, státní a domovská příslušnost, povolání a údaje o narození řidiče,
b) údaje o vojenském poměru řidiče, je-li československým státním příslušníkem,
c) údaje o složených zkouškách řidičských, nebo o náhradních průkazech (§ 13, odst. 1),
d) údaje o uděleném úředním oprávnění říditi motorové vozidlo,
e) tresty, které stihly řidiče pro trestné činy zmíněné v § 15, odst. 1.
(2) Řidiči motorových vozidel jsou povinni veškeré změny skutečností, uvedených v odstavci 1, písm. a) a b), oznámiti do 8 dnů úřadu rejstřík vedoucímu. Témuž úřadu povinny jsou úřady a soudy učiniti oznámení o trestech uvedených v odstavci 1, písm. e), které uložily.
(3) Podrobnější předpisy o tomto rejstříku budou vydány vládním nařízením.
(4) Stejným způsobem mohou býti vydány předpisy o založení a vedení ústředního rejstříku československých řidičů motorových vozidel.
§ 19.
(1) Každý, kdo prokáže svůj zájem, má právo vyžádati si od úřadu vedoucího rejstřík ústně neb písemně informaci o skutečnostech uvedených v § 16, odst. 2, písm. a) a v § 18, odst. 1, písm. a), c) a d), nebo výpis z rejstříku obsahující zápisy těchto skutečností; úřad jest povinen této žádosti vyhověti.
(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí, jde-li o. hromadné výpisy nebo opisy, na příklad pro soukromé publikace statistické, pro sestavování adresářů a podobné účely. V takovém případě rozhoduje úřad podle volného uvážení.
Oddíl IV.
Jízdy československých motorových vozidel a československých řidičů motorových vozidel do ciziny.
§ 20.
(1) Československé motorové vozidlo (§ 6), jehož má býti použito k mezinárodní jízdě
podle Pařížské úmluvy, musí býti opatřeno předepsanou rozeznávací značkou státní pří slušnosti a na důkaz toho, že vyhovuje ustanovením této úmluvy, mezinárodním osvědčením pro motorová vozidla, vydaným okresním úřadem, v jehož obvodě je stanoviště vozidla. Vláda může usnesením přenésti tuto působnost na spolek, který svojí vážností, činností a mezinárodním postavením zaručuje řádný postup při vydávání mezinárodních průkazů.
(2) Mezinárodní osvědčení pro motorová vozidla, vydaná spolkem k tomu zmocněným, musí býti vidována okresním úřadem, v jehož obvodu byla vydána.
(3) Odchylky od ustanovení odstavce 1 mohou býti v souhlase se sjednanými mezinárodními smlouvami stanoveny vládním nařízením.
(4) Předpisy o rozeznávací značce státní příslušnosti, o jejím provedení a umístění budou vydány vládním nařízením.
§ 21.
(1) Československý řidič motorových vozidel (§ 12), který chce býti připuštěn k mezinárodní jízdě podle Pařížské úmluvy, musí na důkaz toho, že splnil podmínky stanovené touto úmluvou, býti opatřen mezinárodním povolením říditi motorové vozidlo, vydaným pro dotčenou kategorii vozidla okresním úřadem, v jehož obvodu má řidič řádné bydliště. Vláda může usnesením přenésti také tuto působnost na spolek, vyhovující podmínkám stanoveným v § 20, odst. 1.
(2) Mezinárodní povolení říditi motorová vozidla, vydaná spolkem k tomu zmocněným, musí býti vidována okresním úřadem, v jehož obvodu byla vydána.
(3) Odchylky od ustanovení odstavce 1 mohou býti v souhlase se sjednanými mezinárodními smlouvami stanoveny vládním nařízením.
§ 22.
Spolek, na nějž bude přeneseno vydávání mezinárodních osvědčení a povolení, jest oprávněn za tuto činnost požadovati od stran náhradu, jejíž výši schvaluje příslušné ministerstvo (§ 91).
§ 23.
(1) Mezinárodní osvědčení a povolení vydávají se s platností na dobu jednoho roku.
Platnost mezinárodního povolení říditi motorové vozidlo přestává však již před uplynutím této doby zánikem neb odnětím oprávnění říditi vozidlo podle §§ 14 a 15.
(2) Mezinárodní povolení říditi motorové vozidlo budiž okresním úřadem odňato též tehdy, zjistí-li se, že řidič nevyhovuje zvláštním podmínkám, stanoveným Pařížskou úmluvou.
(3) Mezinárodní osvědčení pro motorové vozidlo budiž okresním úřadem v jehož obvodu vozidlo právě jest, odňato, bylo-li vozidlo vyloučeno z jízdy podle ustanovení § 8, odst. 2 a 4, jakož i tenkráte, zjistí-li se, že motorové vozidlo nevyhovuje zvláštním podmínkám, stanoveným Pařížskou úmluvou pro jízdu do ciziny.
§ 24.
Podrobnější předpisy o vydávání mezinárodních osvědčení a povolení, o jejich obsahu a formě budou vydány vládním nařízením.
Oddíl V.
Cizozemská motorová vozidla.
§ 25.
Cizozemské motorové vozidlo, přicházející do československé republiky na přechodnou dobu, jest připuštěno k jízdě, je-li opatřeno platným mezinárodním osvědčením pro motorové vozidlo, vydaným v některém ze států, jež jsou smluvními stranami Pařížské úmluvy, podle této úmluvy a je-li opatřeno vzadu na viditelném a, je-li třeba, dobře osvětleném místě rozeznávací značkou tohoto státu, jakož i svojí domácí značkou rejstříkovou.
§ 26.
Mezinárodní osvědčení pro motorové vozidlo, zmíněné v § 25, má platnost po dobu jednoho roku ode dne vydání. Podrobnější předpisy o jeho obsahu a formě budou vydány v souhlase s Pařížskou úmluvou vládním nařízením.
§ 27.
Při vstupu do Československé republiky a při výstupu z ní předložiti jest mezinárodní osvědčení pro motorové vozidlo celnímu úřadu, jenž propouští vozidlo. Celní úřad poznamená v osvědčení den vstupu.
§ 28.
Motorová vozidla, opatřená platným mezinárodním osvědčením, buďtež okresním úřadem, v jehož obvodu právě jsou, vyloučena z jízdy, je-li zřejmo, že nevyhovují podmínkám předepsaným Pařížskou úmluvou. Vyloučení budiž zaznamenáno v mezinárodním osvědčení.
§ 29.
(1) Cizozemských motorových vozidel přicházejících do československé republiky na přechodnou dobu, která nejsou opatřena mezinárodním osvědčením pro motorové vozidlo, vydaným v některém ze států, jež jsou smluvními stranami Pařížské úmluvy, může býti používáno k jízdě v Československé republice zásadně jen tehdy, bylo-li k tomu dáno povolení zemským úřadem na základě zkoušky o způsobilosti vozidla podle ustanovení §§ 6, 7 a 8. K udělení povolení jest příslušný zemský úřad, v jehož správním obvodu vstoupilo vozidlo po vlastní ose do státního území, nebo vstoupilo-li do něho jiným způsobem, zemský úřad, do jehož správního obvodu bylo poukázáno k dalšímu celnímu řízení. Za tím účelem smí vozidlo dojeti nejkratší cestou do sídla příslušného zemského úřadu.
(2) Celní úřad, který propustí motorové vozidlo (§ 27), přidělí mu prozatímní tuzemskou značku cizozemských motorových vozidel, která platí jen pro jízdu ke zkoušce podle předchozího odstavce.
(3) Podrobnější předpisy ku provedení předchozích odstavců budou vydány vládním nařízením.
§ 30.
Povolení zmíněné v § 29, odst. 1 může býti výjimečně uděleno, aniž vozidlo bylo podrobeno zkoušce podle §§ 6, 7 a 8, prokáže-li se:
a) vzájemnost v domácím státě, pokud jde o vozidla z československé republiky, a
b) vysvědčením místně příslušného československého zastupitelského úřadu, obstarávajícího konsulární agendu, že vozidlo bylo ve svém domácím státě úředně vyzkoušeno a připuštěno k jízdě.
§ 31.
(1) Bylo-li povoleno používání cizozemského vozidla, zmíněného v § 29, k jízdě v Československé republice, ať již na základě zkoušky podle § 29, odst. 1 nebo podle § 30, přidělí mu zemský úřad dočasnou tuzemskou značku cizozemských motorových vozidel. Značka platí pro jeden pobyt vozidla v Československé republice.
(2) Používá-li se vozidla, u kterého jsou splněny podmínky §§ 29 nebo 30, často k jízdám do Československé republiky, může mu zemský úřad přiděliti stálou tuzemskou značku cizozemským vozidel; držitel vozidla jest pak povinen oznamovati úřadu, značku přidělivšímu, změny svého bydliště.
(3) O značkách vydaných podle předchozích odstavců vede úřad je vydávající zvláštní záznam.
(4) Podrobnější předpisy ku provedení předchozích odstavců budou vydány vládním nařízením.
§ 32.
Vládním nařízením může, býti též předepsána vhodná jednotná evidence všech cizozemských motorových vozidel, vstoupivších do Československé republiky.
§ 33.
Odchylky od ustanovení §§ 25 až 31 mohou býti v souhlase se sjednanými mezinárodními smlouvami stanoveny vládním nařízením.
§ 34.
Ustanoveními §§ 25 až 33 nejsou nijak dotčeny předpisy stanovící pro připuštění cizozemských motorových vozidel k jízdám v Československé republice další podmínky z důvodů jiných než policejně-bezpečnostních.