Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1935.

III. volební období.

12. zasedání.

Tisk 1434.

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s úmluvou mezi republikou Československou a královstvím Rumunským o rozdělení majetků správních obvodů (žup, měst, obcí a okresů) rozdělených hranicí, podepsanou v Bukurešti 22. prosince 1930.

Československo-rumunskou státní hranicí byly rozděleny obvody bývalých žup ugočské, marmarošské a satmarské, bývalých správních okresů se sídlem v Halmi (býv. župa Ugoča), Husztu, Rahó, Mármarossziget, Técsö a Taraczkáz (býv. župa Marmaroš) a se sídlem v Szatmár-Németi (býv župa Szatmár) a československých obcí, z jichž kat. území byla přivtělena část k Rumunsku: Aklín, Batar, Ďakovo, Ďula, Fertešalmaš (správní okres Sevluš), Vyškovo (správní okres Chust), Bílá Církev, Luh, Selo, Slatina, Slatinské Doly, Trebušany, Velký Bočkov (správní okres Ráchov), Bedevla, Ťačovo a Terešva (správní okres Ťačovo).

Ve schůzi ministerské rady dne 20. prosince 1927 usnesla se vláda podle par. 1. zákona č. 131/1925 (jímž se vláda zmocňuje, aby v územích pohraničních prováděla změny obvodů), části přivtělené k území republiky Československé z rumunských obcí, hraničících s územím Podkarpatské Rusi, připojiti následovně:

1. části přivtělené k území Československé republiky z obce Porumbesti k obcím Fertešalmaš a Ďakovu, a to k první obci část jižnější a k druhé obci část severnější,

2. část přivtělenou k území Československé republiky z obce Batarci k obci Chlumci,

3. část přivtělenou k území Československé republiky z obce Comlaŭsa k obci Chlumci,

4. část přivtělenou k území Československé republiky z obce Valea Seacă k obci Sasovu,

5. část přivtělenou k území Československé republiky z obce Bocicău k obci Gudi,

6. části přivtělené k území Československé republiky z obce Tarna Mare k obcím Gudi a Chyši, a to k první obci část oddělenou státní hranicí mezi hlavními mezníky 1.246 až 1.252 a k druhé obci části ostatní,

7. části přivtělené k území Československé republiky z obce Remeti k obci Bedevli,

8. části přivtělené k území Československé republiky z obce Săpanta k obci Teresvě,

9. části přivtělené k území Československé republiky z obce Cămpolung la Tisa k obcím Teresvě, Hrušovu a Nižní Apši, a to k první obci část západní, k druhé obci díl časti východní, který leží jižně od podélného středu župní silnice, vedoucí z Hrušova do Slatinských Dolů, k třetí obci zbytek části východní, který leží severně od podélného středu téže župní silnice,

10. části přivtělené k území Československé republiky z obce Sărăsău k obcím Nižní Apši a Selu Slatině, a to k první obci část severnější a k druhé obci část jižnější,

11. část přivtělenou k území Československé republiky z obce Japa k Obci Selu Slatině,

12. části území rumunské obce Sighet k obcím Selu Slatině a Bílé Církvi, a to západní díl rozdělené západní části území, ohraničený na východní straně hranicí mezi pozemky označenými č. kat. 7759, 7760 a jejím prodloužením až k státní hranici k obci Selu Slatině a zbytek této rozdělené západní části území, jakož i celou východní část k obci Bílé Církvi,

13. části přivtělené k území Československé republiky z obce Virismort k obci Bílé Církvi,

14. část přivtělenou k území Československé republiky z obce Graciunesti k obcím Bílé Církvi a Velkému Bočkovu, a to západní díl této části území, ohraničený na východní straně hranicí mezi pozemky označenými č. kat. 2624, 2625 k obci Bílé Církvi a zbytek řečené části území k obci Velkému Bočkovu,

15. části území rumunské obce Lunca la Tisa k obci Velkému Bočkovu,

16. části přivtělené k území Československé republiky z obce Rona de sus k obcím Luhu a Trebušanum, a to nejzápadnější část k obci Luhu a ostatních devět částí k obci Trebušanum.

Rozdělení obvodů jmenovaných autonomních územních svazků novou státní hranicí vzešla nutnost upraviti právní poměry mezi oběma zúčastněnými státy, o majetkových podstatách těchto svazků, případně o jmění fondů a nadací jimi spravovaných.

Úmluvou ze dne 22. prosince 1930 dohodly se oba státy o zásadách, podle nichž bude rozdělen majetek okresů (žup), měst a obcí, jejichž území bylo přeťato státní hranicí československo-rumunskou.

Pokud nebyl majetek okresů (býv. žup), měst a obcí přeťatých hranicí československo-rumunskou rozdělen dobrovolnými dohodami, sjednanými do 30. listopadu 1930, budou pro rozdělení takového majetku směrodatnými ustanovení této úmluvy.

Po úvodních článcích vysvětlujících pojem rozdělených správních obvodů (čl. 1) vytyčuje úmluva zásady, dle nichž má majetek těchto obvodů býti rozdělen.

Jako dobu směrodatnou pro stanovení jmění (rozhodný den), určuje úmluva v čl. 3. okamžik definitivního zavedení československé neb rumunské správy v rozděleném území. Totéž má platiti pro rozdělení jmění fondů a nadací. Mezi různými možnými dobami pro posouzení stavu jmění směrodatnými (definitivní stanovení hraniční čáry, prozatímní zavedení správy atd.) byla volena doba zavedení definitivní správy československé nebo rumunské jako nejpraktičtější.

Ze zásady této činí se výjimka a béře se zřetel na užitečné náklady a investice provedené po tomto kritickém dnu v případech v druhém odstavci čl. 3. vypočtených (náhoda, vis major atd.).

Jako základ (klíč) pro rozdělení jmění bylo lze voliti buď počet obyvatelstva, buď territoriální princip nebo konečně základnu daňovou. Úmluva přijala základnu daňovou jako nejspravedlivější a i pro československé zájmy dle zjištěných okolností nejvhodnější, a to dle stavu z předválečného roku 1913, ježto příslušná statistická data z tohoto roku byla již v prvních letech popřevratových zpracována pro Reparační komisi jako podklad pro rozdělení nezajištěného předválečného dluhu býv. Uherska.

Úmluva stanoví zvlášť rozdělení aktiv (čl. 5.) a zvlášť rozdělení pasiv (čl. 6.). Postup ten vyhovuje vzhledem k různorodosti položek aktiv a pasiv, jak z podrobného textu článků 5. a 6. nejlépe vysvítá.

Zásadou pro rozdělení aktiv jest, že mají býti rozdělena pokud možno in natura; čáru, dělící nemovitost mezi částmi novou hraniční čárou povstalými, činí státní hranice. Každá část podrží ony nemovitosti, jež jsou na jejím území, jsou-li mimo obvod rozděleného okresu nebo obce, podrží je ta část, jež je na témž státním území, jako dotčená nemovitost.

Totéž platí ohledně movitostí. Není-li však možné rozdělení movitých věcí in natura, anebo, je-li spojeno dělení toto s obtížemi, může jedna strana za souhlasu druhé movitosti vykoupiti nebo prodati. Prodejní cena rozdělí se mezi obě části podle shora uvedeného klíče.

Tvoří-li movitost součást nemovitosti, sdílí osud této, a její hodnota zaúčtuje se do dělby.

Shodnou-li se obě zúčastněné strany, může movitost, na níž má jedna rozdělená část zvláštní zájem (portréty, knihy, prapory atd.) býti touto částí vykoupena.

Zvláštní ustanovení má úmluva ohledně rozdělení pohledávek, vyjádřených ve starých rakousko-uherských korunách (čl. 5.-III.).

Rozdělení provede se podle klíče (čl. 4.); rozdělené části budou oproti dlužníkům československým a rumunským považovány za věřitele československé nebo rumunské dle toho, zda leží na území československém nebo rumunském. Pro vyrovnání příslušných podílů rozdělených pohledávek platí ustanovení československo-rumunské úmluvy o úpravě dluhů a pohledávek, vyjádřených ve starých rakousko-uherských korunách, podepsané v Bukurešti dne 5. prosince 1930, která se projednává samostatně.

Úprava měny starokorunových pohledávek vůči dlužníkům nebo věřitelům z třetích států není ustanoveními této úmluvy dotčena.

Pasiva (čl. 6.) rozdělí se dle téhož klíče. Článek 6. upravuje také některé detaily o rozdělení dluhů zajištěných hypotekárně na jednom ze statků, jenž se má rozděliti (odst. 2.), dále o zodpovědnosti za převzatý dluh, jenž má býti rozdělen (odst. 3.), o vyrovnání příslušných podílů rozděleného dluhu vyjádřeného ve starých rakousko-uherských korunách (odst. 4.), o nemovitostech tvořících záruku dluhů (odst. 6.) a konečně o titrech válečného dluhu (odst. 10.).

Také při rozdělení pasiv budou obdobně jako při rozdělení aktiv považovány rozdělené části oproti věřitelům československým nebo rumunským za dlužníky československé nebo rumunské podle toho, zda leží na území československém nebo rumunském. Pokud jde o měnu příslušných podílů rozdělených dluhů vůči věřitelům československým a rumunským, platí tu ustanovení československo-rumunské úmluvy z 5. prosince 1930 o úpravě dluhů a pohledávek ve starých korunách rakousko-uherských. Také tu zůstává však nedotčena měna dluhů vůči věřitelům z třetích států.

Pro přehled jak plniti jednotlivé závazky podle předkládané úmluvy, uvádí se:

a) Dlužníci českoslovenští platí ony své dluhy, které připadly československé části rozdělené právní jednotky (jako pohledávky proti nim), resp. podíly těchto dluhů, které této části připadly, v Kč v poměru 1 K=1 Kč resp. v poměru par. 7 a 8 vl. nař. č. 576/1920 Sb. z. a n. o měně na Podkarpatské Rusi a na Slovensku, pokud tam nebylo okolkováno; dluhy (podíly dluhů), jež připadly rumunské části, platí českoslovenští dlužníci, v poměru 2 K=1 leu,

b) dlužníci rumunští platí československé části i rumunské části za 2 K 1 leu, a to československé části podle úmluvy ze dne 5. prosince 1930 mezi republikou Československou a královstvím Rumunským (o úpravě dluhů a pohledávek ve starých korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a dlužníky nebo věřiteli rumunskými), rumunské části podle domácích rumunských předpisů měnových;

c) československá část rozdělené správní jednotky zaplatí svůj dluh (podíl dluhu) československému věřiteli v Kč v poměru 1 K=1 Kč resp. v poměru par. 7 a 8 vládního nařízení čís. 576/1920 Sb. z. a n. (o měně na Podkarpatské Rusi a na Slovensku, pokud tam nebylo okolkováno), rumunskému v poměru 2 K=1 leu,

d) rumunská část zaplatí svůj dluh (podíl dluhu) československému i rumunskému věřiteli v poměru 2 K=1 leu.

Pokud jde o věřitele nebo dlužníky ze států třetích, platiti budou o jejich pohledávkách a dluzích ve starých korunách rakouskouherských zpravidla příslušné úmluvy o úpravě těchto pohledávek a závazků.

Zásady pro odhad aktiv a pasiv stanoveny jsou v čl. 7. Týkají se odhadu nemovitostí, ať nezastavených či zastavených (průměrná převodní cena planá v době provádění odhadu v kraji, kde je nemovitost, se zřetelem k nákupním a prodejním cenám platným v okolí, i na území druhé smluvní strany; u nemovitostí zastavených lze mimo to provésti odhad na podkladě ceny pozemků, materiálu a stavby), i odhadu movitostí (budou oceněny dle průměrných tržních cen, běžných v době oceňování).

Ocenění provede se v měně strany, kde nemovitost neb movitost leží a částky takto odhadnuté přepočtou se za účelem vyúčtování v jednotné měně na švýcarské franky.

Odhadní a rozdělovací řízení provede se zvláště pro každou obec, město a okres, rozdělené státní hranicí (čl. 8.). Po provedení tohoto řízení zjistí se odděleně saldo vzájemných pohledávek a dluhů, zaúčtovaných a přepočítaných na švýcarské franky. Ustanovení čl. 8. obsahují také další postup při rozdělování jmění obcí, měst a okresů až do provedení rozdělení in natura neb zaplacení debetního salda buď ve švýcarských francích nebo v měně věřitele. Volba těchto dvou měn přísluší dlužníku.

Úmluva má také ustanovení o právním postavení rozdělených částí neb jich právních nástupců, pokud jde o práva a závazky vzniklé rozdělením jasnění oproti osobám třetím a ustanovení o subsidierní platnosti vnitřního zákonodárství příslušné smluvní strany pro rozdělené statky.

Článek 10. jedná o složení zvláštních smíšených komisí čtyřčlenných (z toho dva delegáty jmenují příslušné smluvní strany a dva zastupují příslušné rozdělené části obce, města, okresu) o jich rozhodování a hlasování (vyžaduje se jednohlasnost), jakož i o rozhodčím soudu (jeden člen jmenován vládou československou a jeden rumunskou). Nedocílí-li se u rozhodčího soudu jednohlasnosti, rozhodne vrchní rozhodčí, na kterém se rozhodčí shodli, resp. člen spolkové rady švýcarské, pověřený správou departementu pro záležitosti vnitřní.

Komise mají skončiti své práce do 10 měsíců od jich ustavení.

Článek 11. jedná o vydání deposit příslušejících rozděleným obvodům.

Článek 13. obsahuje obvyklá ustanovení o ratifikaci.

Ježto některá ustanovení úmluvy (zvláště o ocenění placení starokorunových dluhů a pod.) obsahují určitá břemena pro stát, resp. jednotlivce podle § 64, č. 1. ústavní listiny, předkládá se úmluva Národnímu shromáždění k projevení souhlasu.

Po stránce formální projevuje vláda přání, aby byl návrh projednán a schválen současně s osnovou zákona o provedení této úmluvy a aby byl přikázán v poslanecké sněmovně i v senátu výboru zahraničnímu, ústavně-právnímu a rozpočtovému.

V Praze, dne 22. února 1935.

Předseda vlády:
J. Malypetr v. r.

President republiky Československé a Jeho Veličenstvo král Rumunský, přejíce si dohodnouti se o úpravě rozdělení majetků správních obvodů (žup, měst, obcí a okresů), rozdělených hranicí, rozhodli se sjednati za tím účelem úmluvu a jmenovali svými zmocněnci:

pana R. Künzla-Jizerského,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra republiky Československé v Bukurešti;

pana Jiřího G. Mironesco,

předsedu ministerské rady, ministra zahraničních věcí,

kteří předloživše si své plné moci, jež byly shledány v dobré a náležité formě, usnesli se na těchto ustanoveních:

Za rozdělené župy, města a obce budou se považovati župy (komitáty), města a obce, jichž bývalý správní obvod byl rozdělen hranicí.

Provede se rozdělení všech podstat aktiv a pasiv majetků žup, měst a obcí, zmíněných v článku 1.

Podstata aktiv a pasiv majetků, které mají býti rozděleny, zjistí se podle stavu (soupisem zjištěného, či nezjištěného), ve kterém byly v okamžiku definitivního zavedení československé aneb rumunské správy v přiděleném území. Pro rozdělení fondů a nadací bude základem závěrečný účet správy z téhož data.

Při ocenění a rozdělení bude přihlíženo k užitečným nákladům a investicím provedeným ve společném zájmu obou rozdělených částí po datu definitivního zavedení příslušných správ, jakož i k změnám, které na předmětech neznamenaných, bez viny strany je držící, nastaly náhodou nebo vyšší mocí.

Základem pro rozdělení podstat aktiv a pasiv majetků žup, měst a obcí, bude poměr přímých daní v roce 1913, na příslušném území obou částí rozděleného obvodu předepsaných. K ustanovení tohoto poměru budou se za přímé daně považovati daně, které v roce 1913 byly podkladem pro předpis přirážek župních a obecních.

K těmto daním připočtou se daně pozemkové z pozemků zastavěných nebo nezastavěných, předepsané v roce 1913 z nemovitostí, náležejících župám, městům a obcím, a ležících mimo jejich správní obvod. Za účelem zjištění tohoto rozdělovacího poměru zaúčtují se tyto pozemkové daně k dobru té rozdělené části, která náleží smluvní straně, na jejímž území leží zdaněná nemovitost.

Rozdělení aktiv žup, měst a obcí bude provedeno podle poměru určeného v článku 4.

Rozdělení se provede v mezích tohoto poměru, pokud možno, in natura.

I. Podle zásady rozdělení aktiv in natura připadnou nemovité majetky oné z obou rozdělených částí, na jejímž území tyto nemovité majetky leží. Nemovité majetky, ležící mimo obvod některé rozdělené župy, města nebo obce připadnou té rozdělené části, která náleží smluvní straně, na jejímž území leží příslušné nemovitosti.

Ocenění nemovitostí rozdělených in natura provede se podle ustanovení článku 7 a podíl, připadající na část druhou bude připsán k tíži části rozdělené, které byla přidělena nemovitost. Kompensace a platba částek, připadajících k tíži příslušných stran, provedou se podle ustanovení článku 3.

II. V případech, ve kterých by rozdělení movitých majetků in natura bylo nemožno anebo bylo spojeno s obtížemi, mohou tyto nemovitosti, shodnou-li se obě strany, býti jednou z rozdělených částí zpět koupeny nebo prodány. Pro případ zpětné koupě platí ustanovení druhého odstavce bodu I. Prodejní cena rozdělí se mezi, obě strany podle rozdělovacího klíče, ustanoveného článkem 4.

Movitosti, tvořící příslušenství nějaké nemovitosti, budou sdíleti osud této nemovitosti, při čemž jejich hodnota se zaúčtuje do rozvrhu.

Movitosti, na kterých má jedna z rozdělených částí zvláštní zájem (jako portréty, knihy, pečeti, zbraně, znaky, prapory a jiné předměty tohoto druhu), mohou býti zpět koupeny touto částí, shodnou-li se o tom obě části rozdělené.

III. Rozdělení pohledávek, vyjádřených ve starých korunách rakousko-uherských, bude provedeno podle poměru stanoveného v článku 4.

Co do vztahu rozdělených částí k dlužníkům, budou tyto části považovány, pokud jde o dotyčné podíly rozdělené pohledávky, za příslušníky československé nebo rumunské podle toho, zda jejich území náleží státu československému nebo státu rumunskému.

Vyrovnání příslušných podílů rozdělených pohledávek bude provedeno podle ustanovení úmluvy o úpravě dluhů a pohledávek, vyjádřených ve starých korunách rakousko-uherských.

Osobní podmínky (příslušnost a bydliště), stanovené výše zmíněnou úmluvou, budou se považovati za sloučené v osobnosti rozdělené části věřitelské podle druhého odstavce tohoto bodu.

1. Rozděleni pasiv žup, měst a obcí provede se na podkladě poměru (klíče), stanoveného ve článku 4.

2. Dluhy, zajištěné zvláště na jednom z majetků, které se mají rozděliti budou převzaty tou rozdělenou částí, které bude podle článku 5. přidělen majetek, tvořící záruku. Dluhy, které byly sjednány za účelem nabytí, postavení, udržování, zlepšení atd. některého majetku, který má býti rozdělen, budou se považovati za dluhy zvláště zaručené a převzaté onou rozdělenou částí, které řečený majetek bude přidělen podle článku 5. Peníz dluhu, který jde k tíži druhé rozdělené části, sníží se o podíl, připadající na tuto (rozdělenou) část z majetku, tvořícího záruku, pro který byl dluh sjednán.

3. Rozdělená část, která podle předcházejících odstavců přebírá dluh zcela nebo z části, bude sama jediná odpovědna za převzatý dluh a bude považována v poměru k věřitelům za příslušníka československého nebo rumunského podle toho, zda její území náleží k státu československému aneb k státu rumunskému.

4. Vyrovnání příslušných podílů rozděleného dluhu, vzniklého ve starých korunách pokud jde o věřitele, kteří mají bydliště (sídlo) na území jedné ze smluvních stran, provede se podle ustanovení úmluvy mezi smluvními stranami o úpravě dluhů a pohledávek, vzniklých ve starých korunách rakouskouherských. Podíl dluhů, o nichž je řeč v odstavci 3., který jde k tíži druhé části, bude vyrovnán v měně a výši, v jakých by měla býti provedena platba (smluvené místo platební) rozdělenou částí, kdyby tato část dluhu byla zůstala k její tíži.

5. Osobní podmínky (příslušnost, bydliště), stanovené výše uvedenou úmluvou, budou se považovati za sloučené v osobnosti, rozdělené části dlužnické ve smyslu 3. odstavce tohoto článku.

6. V případě, kdy nemovitost, tvořící záruku dluhů, zmíněných v druhém odstavci, byla rozdělena hranicí, jakož i v případě, kdy více nemovitostí tvořilo záruku, z nichž některé leží na území československém, ostatní na území rumunském, bude částka dluhu, který má býti rozdělen, rozdělena mezi obě dvě části nemovitostí, resp. mezi nemovitosti, ležící na území československém a na území rumunském. Rozpočítání dluhu, který má býti rozdělen, provede se podle výnosů, zapsaných v katastru a není-li těchto zápisů, podle hodnoty příslušných nemovitostí, jak jest uvedeno v článku 7.

7. Ustanovení předchozího odstavce platí i pro dluhy sjednané za účelem nabytí, postavení, udržování, zlepšení atd. majetků určených k rozdělení.

8. Rozvržení dluhů, dělených ve smyslu obou předchozích odstavců, mezi obě rozdělené části, provede se podle ustanovení druhého odstavce.

9. Komise, pověřená provedením této úmluvy, jakož i rozhodčí soud a vrchní rozhodčí, o nichž mluví článek 10., sdělí zájemnickým věřitelům rozhodnutí, která učiní ve věci rozdělení dluhů. Toto sdělení provede se doporučeným dopisem v patnácti dnech ode dne rozhodnutí.

10. K titrům válečného dluhu se nebude přihlížeti.

Ocenění aktiv a pasiv majetků, které mají býti rozděleny, provede se podle těchto zásad:

1. Nezastavěné nemovitosti ocení se ve měně státu, v němž leží. Ocenění provede se podle průměrných převodních cen, platných v době ocenění v krajině, ve které nemovitosti leží. Rovněž se bude přihlížeti k nákupním a prodejním cenám, platným v okolí, i na území druhé smluvní strany.

2. Zastavěné nemovitosti ocení se všeobecně podle ustanovení bodu 1.

Kdyby však hodnota zastavěné nemovitosti nemohla býti takto stanovena, provede se ocenění podle ceny pozemku, materiálu a stavby ve měně smluvní strany, kde leží řečená nemovitost.

3. Movitosti budou oceněny podle průměrných tržních cen, platných v době oceňování. Ocenění se provede ve měně strany smluvní, kde leží tyto majetky.

4. Pohledávky a dluhy budou zaúčtovány ve měně určené podle ustanovení bodu III. článku 5. resp. článku 6.

5. Částky, podle předchozích ustanovení oceněné, přepočtou se za účelem vyúčtování na švýcarské franky.

Oceňovací a rozvrhovací řízení provede se odděleně pro každou rozdělenou župu, město a obec.

Po skončení oceňovacího a rozvrhovacího řízení příslušné komise, o nichž je zmínka v článku 10, zjistí odděleně saldo vzájemných dluhů a pohledávek, přepočtených na švýcarské franky.

Konečné vyrovnání provede se společně pro všechny rozdělené župy, města a obce.

Za tím účelem ustanoví každá smluvní strana ústřední orgán, který bude působiti na jejím území. Tyto ústřední orgány budou jednati jako zmocněnci rozdělených částí, náležejících každé z obou smluvních stran.

Tyto ústřední orgány určí společnou dohodou den, rozhodný pro přepočtení národních měn na švýcarské franky podle středního kursu, na Curyšské burse ve zvolený den zaznamenaného.

Ve lhůtě osmi dnů po ukončení rozvrhovacího řízení provedeného odděleně pro každou župu, město a obec, oznámí komise každému z ústředních orgánů dluhy a pohledávky, zjištěné podle druhého odstavce.

Bude-li rozdělení majetků některého města nebo obce provedeno úplné in natura, oznámí příslušná komise ústředním orgánům své rozhodnutí, aby je vzaly na vědomí. V takovém případě nebude třeba nijaké úpravy mezi oběma ústředními orgány.

Ve lhůtě patnácti dnů po obdržení posledního oznámení ústřední orgány si navzájem oznámí a ze sald, stanovených výše zmíněnými komisemi odděleně pro každou župu, město a obec, zjistí souborně saldo celkové a konečné.

Ústřední orgán dlužnický zaplatí dlužné saldo buď ve švýcarských francích nebo ve měně ústředního orgánu věřitelského, v kursu zaznamenaném v den oběma orgány společnou dohodou zvolený. Volba mezi těmito dvěma způsoby platby náleží dlužnickému orgánu.

Platba provede se bez jakékoliv srážky do rukou věřitelského orgánu v šesti měsících po zjištění salda.