(6) Daň z jízdného, daň z obratu a pokuty vybírané od cestujících nejsou základem daně.

§ 73.

Osvobození od daně.

(1) Od daně jest osvobozeno:

a) jízdné za pravidelnou hromadnou dopravu osob provozovanou výhradně v obvodu obce, a je-li stejnojmenná železniční stanice v sousední katastrální obci, též mezi obcí a touto železniční stanicí;

b) jízdné za hromadnou dopravu osob, kterou obstarávají letecké podniky svými autobusy, je-li náhrada za takovou dopravu již obsažena v leteckém tarifu za dopravu osob letadlem.

(2) Ministr financí může v dohodě s ministrem železnic povoliti úplné nebo částečné osvobození od daně z jízdného pro hromadnou dopravu osob cizozemskými autobusy (§ 65, odst. 4) .

§ 74.

Podmět daně.

(1) Daň postihuje osoby povinné k placení jízdného.

(2) Vlastníci autobusů a při prodeji s výhradou vlastnictví držitelé jsou povinni sami nebo svými zmocněnci vybírati daň od osob povinných k placení jízdného zároveň s jízdným. Půjčí-li nebo pronajmou-li tito své autobusy třetím osobám, jsou povinny vybírati daň tyto osoby. Při pravidelné hromadné dopravě osob cizozemskými autobusy v tuzemsku jsou povinni vybírati daň koncesionáři nebo jejich zmocněnci.

(3) Při nepravidelné hromadné dopravě osob cizozemskými autobusy v tuzemsku postihuje daň podnikatele dopravy nebo jejich zmocněnce.

§ 75.

Sazba daně.

(1) Daň z jízdného za hromadnou dopravu osou, s výjimkou dopravy uvedené v § 72, odst. 3 a 5, činí 20% z jízdného.

(2) Ministerstvo financí může na návrh ministerstva železnic podaný v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností daň snížiti, a to až na 10% z jízdného. Obcím nad 15.000 obyvatel může ministerstvo financí pro jejich pravidelnou hromadnou dopravu osob, provozovanou v okruhu nejvýše do 5 km přes jejich katastrální území, a pokud jde o hlavní město Prahu mimo to i do obcí uvedených v § 3 zákona č. 88/1920 Sb. z. a n. daň z jízdného ještě dále snížiti se zřetelem na místní dopravní poměry.

(3) Daň z jízdného při dopravě osob podle § 72, odst. 3 a při nepravidelné dopravě osob podle § 72, odst. 5 činí 5 haléřů za osobu a kilometr projetý územím Československé republiky.

(4) Jízdné v cizí měně přepočítá se na domácí měnu podle středního kursu pražské peněžní bursy k poslednímu dni měsíce, za který se daň platí.

§ 76.

Jízdní lístky.

(1) Osoby uvedené v § 74, odst. 2 jsou povinny před zahájením jízdy vydávati dopravovaným osobám úředně označené jízdní lístky a před vydáním znehodnotiti je proštípnutím. Neznehodnocené jízdní lístky jsou neplatné. Z povinností vydávati úředně označené jízdní lístky mohou býti povoleny výjimky při paušalování daně. Při nepravidelné hromadné dopravě může býti dopravovaným osobám vydán toliko jeden jízdní lístek.

(2) Dopravované osoby jsou povinny před zahájením jízdy opatřiti si jízdní lístky, ponechati si je po celou jízdu i při výstupu a prokázati se jimi finančním orgánům.

(3) Jízdní lístky musí býti dopravovaným osobám vydány pro celou jejich jízdu, musí cenou odpovídati zapravenému jízdnému a smí býti dopravovaným osobám odbírány pouze finančními orgány.

(4) Úpravu jízdních lístků stanoví vládní nařízení. Byla-li hromadná doprava osob obstarána za úplatu společně s jinými službami, které nesouvisejí s dopravou jako takovou, nebo byla-li hromadná doprava osob za úplatu zprostředkována třetí osobou, musí býti na jízdním lístku vyznačeno také jízdné a výše úplaty zaplacené dopravovanou osobou za zmíněné služby.

(5) Osoby uvedené v § 74, odst. 2 jsou povinny vyvěsiti ve vozidle na nápadném místě upozornění pro dopravované osoby o povinnostech obsažených v odstavcích 2 a 3, a to s poukazem na trestní ustanovení podle § 92, odst. 5.

(6) Ustanovení odstavců 1 až 5 se nevztahují na nepravidelnou hromadnou dopravu osob cizozemskými autobusy v tuzemsku.

§ 77.

Povinnost odváděti daň a předkládati výpočty daně. Ručení.

(1) Daň z jízdného jsou povinni odváděti vlastníci autobusů, při prodeji s výhradou vlastnictví držitelé, při půjčce nebo pronájmu autobusů osoby, jimž byly autobusy půjčeny nebo pronajaty. Vlastníci autobusů a při prodeji s výhradou vlastnictví držitelé ručí s osobami, jimž byly autobusy půjčeny nebo pronajaty, za správné odvedení daně. Stejně ručí i osoby, které za úplatu zprostředkovaly hromadnou dopravu osob, s osobami uvedenými v první větě tohoto odstavce.

(2) Při pravidelné hromadné dopravě osob cizozemskými autobusy v tuzemsku jsou povinni odváděti daň koncesionáři a při takové nepravidelné dopravě podnikatelé dopravy nebo jejich zmocněnci.

(3) Daň jest odvésti za každý kalendářní měsíc nebo jeho část nejpozději do 10. dne příštího měsíce a při nepravidelné hromadné dopravě osob cizozemskými autobusy v tuzemsku při celním záznamu vozidel. Byla-li v posléz uvedeném případě doprava nastoupena v tuzemsku, jest odvésti daň při výstupním celním řízení.

(4) Osoby uvedené v odstavci 1, větě 1 a koncesionáři při pravidelné hromadné dopravě osob cizozemskými autobusy v tuzemsku jsou povinni ve lhůtě stanovené v odstavci 3 předložiti příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu měsíční výpočty daně z jízdného. Podniky Československé státní dráhy a Československá pošta jsou povinny předložiti tyto výpočty za všechnu dopravu provozovanou jimi na území Československé republiky ve lhůtě stanovené v předchozím odstavci zemskému finančnímu ředitelství v Praze.

§ 78.

Úroky z prodlení.

Nebyla-li daň z jízdného odvedena v předepsané lhůtě, jest ode dne, kdy měla býti odvedena, až do zaplacení dlužné částky platiti úroky z prodlení ve výši stanovené pro přímé daně.

§ 79.

Způsob odvádění daně.

(1) Daň se odvádí, pokud nebude vládním nařízením jinak stanoveno, zvláštními šekovými vplatními lístky poštovní spořitelny nebo převodem za použití šekových vplatních lístků na účet příslušného finančního úřadu I. stolice, u podniků Československé státní dráhy a Československá pošta za všechnu hromadnou dopravu provozovanou jimi na území Československé republiky na účet zemského finančního ředitelství v Praze.

(2) Při nepravidelné hromadné dopravě osob cizozemskými autobusy v tuzemsku jest zaplatiti daň v hotovosti u vstupního a, byla-li doprava nastoupena v tuzemsku, u výstupního celního úřadu.

§ 80.

Paušalování daně.

Ministerstvo financí, po případě finanční úřady jím zmocněné mohou při pravidelné hromadné dopravě osob povoliti paušalování daně z jízdného za podmínek stanovených vládním nařízením.

§ 81.

Vrácení daně.

(1) Daň lze vrátiti jen tehdy, byla-li skutkovým omylem nebo účetním nedopatřením zaplacena vyšší částka než jakou bylo odvésti podle zákona, jakož i bylo-li jízdné dopravovaným osobám prokazatelně vráceno z důvodů, že doprava nebyla provedena, a u nepravidelné hromadné dopravy osob cizozemskými autobusy v tuzemsku, byla-li ohlášená cesta následkem nepředvídaných okolností prokazatelně zkrácena.

(2) V hotovosti vrátí se daň podnikatelům nepravidelné hromadné dopravy osob cizozemskými autobusy v tuzemsku a jinak jen při úplném zastavení dopravy.

(3) Vrácení daně může býti požadováno jen do šesti měsíců ode dne, kdy daň měla býti odvedena, (§ 77, odst. 3).

§ 82.

Ohlašovací povinnost.

Osoby uvedené v § 74, odst. 2 jsou povinny ohlásiti napřed příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu dopravu, jakož i každou její změnu podle předpisů, jež budou vydány vládním nařízením.

§ 83.

Záznamy.

Osoby uvedené v § 74, odst. 2 jsou povinny vésti záznamy o příjmu a vydání jízdních lístků a o přijatém jízdném; podrobnosti stanoví vládní nařízení.

§ 84.

Příslušnost finančních úřadů.

(1) Věcně příslušným finančním úřadem 1. stolice jest v zemi České, na území býv. Moravy a v zemi Slovenské a Podkarpatoruské okresní finanční ředitelství, na území býv. Slezska finanční inspektorát. Při nepravidelné hromadné dopravě osob cizozemskými autobusy v tuzemsku je věcně příslušným celní úřad.

(2) Místní příslušnost finančních úřadů řídí se u pravidelné hromadné dopravy v tuzemsku nebo z tuzemska do ciziny podle místa počáteční stanice této dopravy, u nepravidelné hromadné dopravy tuzemské nebo z tuzemska do ciziny podle stanoviště autobusu, u pravidelné hromadné dopravy cizozemskými autobusy v tuzemsku podle místa, kde jest pravidelná konečná stanice této dopravy, a u pravidelné hromadné dopravy cizozemskými autobusy z ciziny přes tuzemsko do ciziny podle místa, kde jest první vstupní stanice této dopravy v tuzemsku. U nepravidelné hromadné dopravy cizozemskými autobusy v tuzemsku jest místně příslušným vstupní, a byla-li doprava nastoupena v tuzemsku, výstupní celní úřad.

(3) Věcně a místně příslušným finančním úřadem pro daň z jízdného u podniků Československé státní dráhy a Československá pošta jest pro celý obvod státu zemské finanční ředitelství v Praze.

ODDÍL TŘETÍ.

Společná ustanovení.

§ 85.

Platební příkaz.

(1) Daň z tuzemských motorových vozidel a vlečných vozů a daň z jízdného, s výjimkou nepravidelné hromadné dopravy osob cizozemskými autobusy v tuzemsku, jest zaplatiti bez úředního vyměření.

(2) Nebude-li daň z motorových vozidel nebo daň z jízdného zaplacena ve výši odpovídající zákonu a nejde-li ani o případy uvedené v § 69, vydá příslušný finanční úřad osobám uvedeným v § 62, odst. 1 až 4 a v § 74, odst. 2 platební příkaz, aby daň zaplatily do 15 dnů. Nebude-li daň ani v této lhůtě zaplacena, může býti motorové vozidlo a vlečný vůz úředně zajištěn a daň bez předchozí upomínky ihned vymáhána.

(3) Podrobnosti stanoví vládní nařízeni.

§ 86.

Opravné prostředky.

(1) Proti rozhodnutím, opatřením a platebním příkazům ve věcech daně z motorových vozidel a daně z jízdného, vydaným úřady označenými v §§ 71 a 84, lze podati odvolání do 30 dnů písemně u úřadu, který rozhodnutí nebo platební příkaz vydal či opatření učinil.

(2) Rozhodnutí, opatření a platební příkazy musí obsahovati označení úřadu, u kterého, a lhůtu, ve které má býti opravný prostředek podán.

(3) O odvolání rozhoduje s konečnou platností finanční úřad II. stolice. O odvoláních podniků Československé státní dráhy a Československá pošta proti rozhodnutím, opatřením a platebním příkazům zemského finančního ředitelství v Praze rozhoduje s konečnou platností ministerstvo financí.

(4) Odvolací stolici přísluší při rozhodování o odvolání táž práva jako I. stolici. Odvolací stolice může také rozhodovati o daňové povinnosti a naříkanou daň zvýšiti.

(5) Odvolání nemá odkládacího účinku co do placení a vymáhání daní.

(6) Odvolání podaná na nepříslušném místě nebo opožděně vrátí se straně s příslušným poučením. Proti zamítnutí odvolání pro opoždění lze se odvolati k finančnímu úřadu II. stolice. Podniky Československé státní dráhy a Československá pošta mohou v takovém případě se odvolati k ministerstvu financí.

(7) Odvolací lhůta počíná dnem následujícím po doručení.

(8) Při počítání lhůty se nepočítají dny poštovní dopravy, byl-li opravný prostředek podán včas poštovnímu úřadu na úřední potvrzení.

(9) Připadne-li poslední den lhůty na neděli nebo státem uznaný svátek nebo památný den, končí se lhůta teprve příštím všedním dnem.

§ 87.

Doručování.

O doručování písemných sdělení vydaných podle tohoto zákona úřady uvedenými v §§ 71 a 84 platí obdobně předpisy o doručování v oboru přímých daní.

§ 88.

Promlčení a vymáhání.

O promlčení a vymáhání daní podle tohoto zákona platí předpisy pro promlčení a vymáhání daní přímých.

§ 89.

Přednostní zákonné právo zástavní.

Pro daně podle tohoto zákona a pro úroky z prodlení vázne na motorových vozidlech přednostní zákonné zástavní právo.

§ 90.

Důchodkový dozor.

(1) Veškeré osoby povinné k placení daně z motorových vozidel a k odvádění daně z jízdného podléhají důchodkovému dozoru.

(2) Finanční úřady jsou oprávněny žádati od těchto osob nebo od jejich zástupců vysvětlivky o veškerých okolnostech, rozhodných pro zjištění daňové povinnosti.

(3) Osoby uvedené v § 62, odst. 1 až 4 jsou povinny prokázati daňové součinitele motorových vozidel a vlečných vozů úředními doklady.

(4) Orgánové pověření tímto dozorem jsou oprávněni vstupovati do podniků osob provozujících hromadnou dopravu osob nebo používajících k jízdě nákladních motorových vozidel, tam po dobu úředního jednání prodlévati, žádati potřebné vysvětlivky, nahlížeti do předepsaných záznamů, účtů a jiných dokladů, pokud tyto pomůcky mohou sloužiti jako doklad o provozu motorovými vozidly, činiti z nich výpisy, případně jen na stvrzenku odebrati; při tom jsou povinni zachovávati o vyšetřených okolnostech nejpřísnější tajemství.

(5) Zastavování motorových vozidel v jízdě jedině za účelem důchodkového dozoru jest nepřípustno. Výjimka se připouští jen v celním pohraničním pásmu a při dozoru prováděném orgány podle ustanovení § 97.

(6) U daně z jízdného jsou orgánové pověření důchodkovým dozorem oprávněni zjišťovati v autobusech, jimiž se doprava provozuje, zda bylo vyhověno ustanovením oddílu druhého, v autobusech po dobu úředního dozoru bez zaplacení jízdného prodlévati a požadovati od řidičů (průvodčích) záznamy podle § 83.

(7) Řidič (průvodčí) motorového vozidla jest povinen míti při jízdě s sebou průkaz o zaplacené dani z motorových vozidel nebo potvrzení o jejím osvobození, při hromadné dopravě osob pak záznamy podle § 83 a na vyzvání prokázati se jimi dozorčím orgánům. Toto ustanovení se nevztahuje na motorová vozidla podniků Československé státní dráhy a Československá pošta.

§ 91.

Poskytování pomoci.

(1) Státní a jiné veřejné úřady neb orgány jsou povinny v mezích své působnosti poskytovati pomoc při provádění ustanovení tohoto zákona.

(2) Politické (státní policejní) úřady, vedoucí v evidenci motorová vozidla, jsou povinny do 8 dnů oznámiti důchodkovým kontrolním úřadům, v jejichž obvodu jest stálé stanoviště motorového vozidla, potřebná data o přídělu a výmazu evidenční značky a o stálém stanovišti motorového vozidla, jakož i každou změnu v osobě, jíž byla evidenční značka přidělena, a změnu stanoviště motorového vozidla.

(3) Evidenční značka pro motorové vozidlo nesmí býti přidělena, pokud nebyl žadatelem podán průkaz vydaný příslušným finančním úřadem (§ 71) o tom, že motorové vozidlo bylo u tohoto úřadu řádně ohlášeno a že daň z motorových vozidel podle tohoto zákona byla za běžné platební období jakož i za všechna předchozí platební období zaplacena, po případě že motorové vozidlo bude nebo bylo od této daně osvobozeno.

§ 92.

Trestní ustanovení.

(1) Jakékoli zkrácení nebo zatajení daní podle tohoto zákona, nebo pokus o to trestá se jako těžký důchodkový přestupek čtyř až osminásobkem zkrácené nebo nebezpečí zkrácení vydané daně. Při uložení pokuty rozsudkem stanoví se její nejnižší výměra částkou 200 Kč. Stejná částka platí jako nejnižší výměra částky, za kterou se povoluje upuštění od dalšího právního řízení pro zkrácení nebo zatajení daně z jízdného, jestliže byl přestupek spáchán za přitěžujících okolností.

(2) Nelze-li zkrácenou nebo nebezpečí zkrácení vydanou daň, podle níž jest pokutu vyměřiti, ani zjistiti ani odhadnouti, jest uznati na pokutu do 300.000 Kč podle okolností případu.

(3) Jakékoli jiné jednání nebo opomenutí proti ustanovením hlavy VIII a nařízením k nim vydaných trestají finanční úřady I. stolice spravující nepřímé daně jako prostý důchodkový přestupek peněžitým trestem od 10 Kč do 15.000 Kč. Odvolání do nálezů finančních úřadů I. stolice rozhodují s konečnou platností finanční úřady II. stolice.

(4) Je-li peněžitý trest uložený osobě zaměstnané při hromadné dopravě osob (autobusy) nedobytný, ručí za něj vlastník motorového vozidla, při prodeji s výhradou vlastnictví držitel, a při pravidelné dopravě osob cizozemskými autobusy v tuzemsku koncesionář, byl-li přestupek uvedenou osobou spáchán při výkonu služby jí svěřené.

(5) Dopravované osoby, které se při hromadné dopravě osob (autobusy) nemohou prokázati platným jízdním lístkem odpovídajícím jejich celé jízdě a stanovenému jízdnému, trestají se peněžitým trestem do 100 Kč.

(6) Ustanovení důchodkového trestního zákona o nejvyšší výměře peněžitých trestů platí jen tehdy, když místo peněžitého trestu, převyšujícího tuto nejvyšší výměru, uloží se trest na svobodě.

(7) Je-li peněžitý trest uložený podle hlavy VIII nedobytný, nastoupí místo něho náhradní trest vězení (uzamčení) od jednoho dne do jednoho roku. Náhradní trest vězení (uzamčení) se stanoví jeden den za 100 až 300 Kč podle míry provinění a podle výdělečných, důchodových, majetkových a jinakých osobních poměrů vinníka.

(8) Úřady a důchodkové soudy rozhodující o přestupcích hlavy VIII hodnotí provedené důkazy podle volného uvážení.

(9) Trestnost přestupků promlčuje se za tři roky počínajíc dnem, kterého přestupek byl spáchán.

(10) Jinak platí o stíhání a trestání přestupků hlavy VIII a nařízení k ní vydaných v zemích Slovenské a Podkarpatoruské třicátkový řád s instrukcí k němu z roku 1842 a hlava IX zák. čl. XI/1909, o správě veřejných daní, na ostatním území republiky Československé pak důchodkový trestní zákon z roku 1835 s doplňky a nařízeními k nim vydanými.

§ 93.

Přechodná ustanovení finanční.

(1) Nedotčena zůstávají osvobození od daně z motorových vozidel podle vládního nařízení ze dne 13. července 1934, č. 158 Sb. z. a n.

(2) Pokud daň z motorových vozidel podle zákona č. 116/1927 Sb. z. a n. byla prokazatelně zaplacena za dobu následující po 1. červenci 1935, započte se do daně z motorových vozidel podle tohoto zákona.

(3) Všechna motorová vozidla podrobená dani podle tohoto zákona i od daně osvobozená jest přihlásiti způsobem stanoveným v § 68 nejdéle do 31. července 1935. Do téže doby jest ohlásiti i veškeru hromadnou dopravu osob provozovanou autobusy, a to způsobem stanoveným v § 82.

(4) Držitelé motorových vozidel, s výjimkou osob uvedených v § 68, odst. 2, jsou povinni ohlásiti nejdéle do 31. července 1935 příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu za účelem evidence motorová vozidla, kterých se nepoužívá k jízdě a nejsou ani opatřena evidenční značkou, a to způsobem stanoveným vládním nařízením.

Hlava IX.

Dohody.

§ 94.

Pro sjednávání dohod zmíněných v § 63, odst. 6 platí tyto směrnice:

1. Účelem dohod má býti, aby osoba (fysická i právnická), s níž se dohoda sjednává, upravila způsob užívání motorových vozidel silničních tak, aby železnicím byla zachována taková doprava, která by jim, přihlížejíc k jejich tarifní hodnotné soustavě, umožnila i nadále plniti úkoly, které jsou od nich v zájmu celkového hospodářství požadovány.

2. Železniční správa jest povinna ujednati dohody s osobami, které jsou ochotny se zavázati, že nebudou užívati motorových vozidel silničních na větší vzdálenost než 30 km.

3. Automobilová doprava, jež se děje za účelem dovozu nákladů do nejbližší stanice železniční k přepravě po železnici nebo naopak, nemá býti dohodami omezována, i když se děje na vzdálenost větší než 30 km.

4. V dohodách budiž přihlédnuto i k výjimečným případům, kdy je třeba použíti automobilu k včasnému dodání nákladu do tuzemského překladiště za účelem odevzdání zboží lodní přepravě, zvláště pro doplnění lodního nákladu.

5. Při sjednávání dohod budiž přihlíženo k tomu, aby omezením automobilní dopravy osobě, s níž se dohoda sjednává, nevznikla podstatná hmotná škoda buď zpomalením dopravy nebo ztížením manipulace s dopravovaným zbožím.

6. Jest dbáti toho, aby dohodami byla podporována možnost rychlé dopravy, ať automobilové nebo železniční, takových potravin a poživatin, které jsou určeny k zásobení tržnic a trhu pro každodenní spotřebu a které by zpomalením dopravy utrpěly na jakosti.

7. Při sjednávání dohod je přihlížeti ke zvláštním potřebám určitých krajů nebo výrobních a obchodních odvětví, po případě i k výjimečným poměrům jednotlivých podniků.

8. Pro případ porušení dohody bude sjednána konvenční pokuta ve výši trojnásobku železničního dovozného, o které železnice porušením dohody byla zkrácena.

9. Dohody mají býti sjednávány na dobu nejméně jednoho roku.

§ 95.

(1) Jestliže strany sjednaly dohodu zmíněnou v § 63, odst. 6, avšak stanovily podmínkou její platnosti, že úprava určitých bodů smluvního poměru bude stanovena rozhodci podle ustanovení tohoto paragrafu, platí o jmenování, výroku a hlasování rozhodců toto:

a) o úpravě rozhodují tři rozhodci, z nichž po jednom jmenuje ministerstvo financí a železnic; třetího jmenuje ministerstvo průmyslu, obchodu a živností nebo ministerstvo zemědělství ve vzájemné dohodě; nedojde-li k dohodě, rozhodne ministerstvo financí, který z obou úřadů jmenuje třetího rozhodce; pokud by šlo o podniky družstevní, spadající do působnosti ministerstva sociální péče, jmenuje třetího rozhodce toto ministerstvo:

b) výrok rozhodců nesmí vybočovati ani z rámce směrnic uvedených v § 94, ani z mezí požadavků obou stran;

c) při hlasování rozhoduje většina hlasů. Nebude-li dosaženo většiny, rozhoduje mínění rozhodce jmenovaného ministerstvem financí.

(2) Bližší podrobnosti stanoví vládní nařízení.

§ 96.

(1) Rozepře z dohod zmíněných v § 63, odst. 6 rozhoduje rozhodčí soud, sestávající ze tří členů. Ustanovení § 95, odst. 1, písm. a) a c) platí obdobně.

(2) Členem rozhodčího soudu nemůže býti osoba, která byla v téže věci rozhodcem podle § 95.

(3) Výrok rozhodčího soudu má mezi stranami účinek pravoplatného soudního rozsudku.

(4) Pro žaloby na zrušení výroku rozhodčího je příslušným soud v sídle finanční prokuratury uvedené v dohodě.

(5) Bližší podrobnosti, zejména o jednání rozhodčího soudu, o hlasování, o svolávání soudu, stanoví vládní nařízení.

Hlava X.

Dozor nad prováděním zákona.

§ 97.

(1) Zjišťování přestupků ustanovení hlavy I až IV případně ustanovení předpisů zmíněných v § 18 provádějí orgánové státní bezpečnostní služby v mezích instrukcí, které budou vydány ministerstvem vnitra v dohodě s ministerstvy financí, průmyslu, obchodu a živností, pošt a telegrafů, veřejných prací, veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a železnic. Ustanovení toto nedotýká se nikterak působnosti ministerstva průmyslu, obchodu a živností, pokud jde o trestní pravomoc podle hlavy V tohoto zákona a příslušných předpisů živnostenského řádu (zákona).

(2) Dozor nad zachováváním ustanovení §§ 14 a 16 provádějí orgány poštovní a nad zachováváním dohod zmíněných v § 63, odst. 6 orgány státní železniční správy.

§ 98.

Orgány zmíněné v § 97 jsou povinny oznamovati finančním úřadům přestupky ustanovení hlavy VIII, o nichž nabyly vědomosti při výkonu dozoru prováděném podle předchozího paragrafu.

Hlava XI.

Závěrečná ustanovení.

§ 99.

Ujednání jakéhokoli druhu, jimiž se obcházejí předpisy tohoto zákona, jsou právně neúčinná.

§ 100.

Veškerá státní veřejná doprava provozovaná motorovými vozidly na území Československé republiky je soustředěna v podniku Československé státní dráhy; nicméně zůstává podniku Československá pošta zachováno právo kromě dopravy poštovních zásilek zřizovati veřejnou nehromadnou dopravu osob všude tam, kde toho zájem poštovní dopravy vyžaduje.

§ 101.

K účelům obrany státu může ministerstvo národní obrany v dohodě s příslušnými ministerstvy předepsati vhodnou technickou úpravu motorových vozidel, a to jak všeobecně, tak i jednotlivě.

§ 102.

Byla-li ujednána hromadná smlouva pracovní, nemohou v podniku dopravy motorovými vozidly, pro nějž smlouva platí, bez souhlasu obou stran smluvivších hromadnou smlouvu pracovní býti po dobu její platnosti učiněna ujednání obsahující pro zaměstnance jednotlivé podmínky horší, než jaké stanoví hromadná smlouva pracovní. Ujednání taková jsou právně neúčinná; na místo neúčinných ustanovení nastupují příslušná příznivější ustanovení hromadné smlouvy pracovní. Smlouvou jednotlivou nemohou býti práva zaměstnancova plynoucí z ustanovení hromadné smlouvy pracovní ani zrušena ani omezena.

§ 103.

Působnost zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 330 Sb. z. a n., o závodních výborech, vztahuje se na podniky dopravy motorovými vozidly. Pro tyto podniky počítá se lhůta ¹/₂ roku určená v § 1, odst. 1 uvedeného zákona od zahájení dopravy.

§ 104.

Ustanovení §§ 8 až 26 zák. č. 116/1927 Sb. z. a n., s výjimkou ustanovení § 22, odst. 1 a § 25, odst. 5, dále čl. III, odst. 2, č. 1, čl. VII a VIII zákona ze dne 6. května 1931, č. 76 Sb. z. a n., jímž se mění a doplňuje zákon č. 116/1927 Sb. z. a n. a zákon č. 198/1932 Sb. z. a n. se zrušují dnem účinnosti tohoto zákona. Zákon ze dne 19. června 1934, č. 114 Sb. z. a n., o daňovém osvobození cizozemských motorových vozidel, a vládní nařízení ze dne 13. července 1934, č. 158 Sb. z. a n., o dočasném osvobození nových osobních automobilů od daně z motorových vozidel, se zrušují dnem vyhlášení tohoto zákona.

§ 105.

Celý výtěžek daně z motorových vozidel podle tohoto zákona přikazuje se jako běžný příjem silničnímu fondu.

§ 106.

Daně podle tohoto zákona nejsou základem pro jakékoli přirážky.

§ 107.

(1) Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. července 1935, s výjimkou ustanovení § 59, odst. 2, §§ 60, 61 a 73, odst. 2, která nabývají účinnosti dnem vyhlášení, a ustanovení § 63, odst. 6, které nabývá, pokud jde o zvýšení daně, účinnosti dnem 1. ledna 1937.

(2) Zákon tento provedou ministři financí, národní obrany, průmyslu, obchodu a živností, pošt a telegrafů, veřejných prací, vnitra a železnic v dohodě se zúčastněnými ministry.

Resoluce výborů rozpočtového a technicko-dopravního.

1. Vláda se vyzývá, aby v případě, že dojde k soustředění zájmových organisací autodopravců, pozvala také k jednání nově vytvořenou vrcholnou organisaci, když půjde o směrnice nebo i jiná podobná opatření, jak je mají na mysli § 1, odst. 3 a § 24, odst. 1, 2 a 4.

2. Vláda se vyzývá, aby majitelům motorových vozidel a autodopravcům, pokud dluhují daně uložené jim podle zákona č. 198 Sb. z. a n. z r. 1932 povoleny byly mírné splátky na dlužné částky.

Resoluce technicko-dopravního výboru.

Vláda se vyzývá, aby k dozoru podle § 97 zákona o dopravě a k dozoru nad prováděním zákona o jízdě motorovými vozidly ustanovila orgány zvláště vycvičené (t. zv. silniční policie) a náležitě vybavené.