Místopředseda Košek (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Slanský. Dávám mu slovo.

Posl. Slanský: Vážená sněmovno! Je příznačné a přímo symbolické pro nový povolební kurs vládní většiny, že první osnovou zákona, se kterou nová vláda přichází před nově zvolený parlament, je protilidový, protidemokratický, reakční zmocňovací zákon, který bere parlamentu řadu práv a přenáší je na vládu. Je to první zákon a je to také jediný zákon, který se má projednat v tomto zasedání. Po jeho projednání, po té "velké námaze" mají býti poslanci posláni na tříměsíční dovolenou. V této době má vláda na místě parlamentu vydávat zákony. To je v naprostém rozporu s tím, co vládní strany slibovaly voličům v době voleb a před nimi. Před volbami slibovaly lidu všechny strany, které tvoří dnešní vládní koalici, že prvou starostí nové vlády a nově zvoleného parlamentu bude dáti lidu chléb a práci, hájiti demokratická práva a potírati fašismus. Místo toho však, aby sem přišla tato vláda a vládní strany s předlohami zákonů, které by aspoň částečně pomohly roztočiti kola výroby, jak se slibovalo, místo toho, aby se dalo více chleba nezaměstnaným, místo toho, aby se rozšiřovala demokratická práva - místo toho všeho přichází se sem se zmocňovacím zákonem, s oním zákonem, podle něhož byly za dřívější vlády vydány desítky nařízení, která zbídačovala pracující lid, přišlo se s oním zákonem, který bere parlamentu a pracujícímu lidu práva.

Dva roky už je v platnosti zmocňovací zákon a má býti prodloužen i na třetí rok. Před dvěma roky, když byl uváděn v platnost, odůvodňovala se jeho nutnost tím, že je třeba pomocí něho řešiti krisi. Tehdejší zpravodaj o zákonu v této sněmovně, nynější ministr vnitra dr Černý, když zde tento zákon odůvodňoval, pravil, že je třeba rychlých a rozhodných činů k překonání krise a ke zlepšení hospodářských poměrů. Dva roky platí tento zákon, ale hospodářské poměry se nezlepšily. Vláda sice řešila podle něho hospodářské otázky, ale jde o to, jak je řešila a v čí prospěch je řešila.

Podle tohoto zákona byla řešena otázka podpor v nezaměstnání. Domníval-li se před dvěma roky některý pracující člověk, soc. demokratický nebo nár.-socialistický dělník, že vládě, v níž sedí 7 socialistických ministrů, je třeba dáti plnou moc, aby mohla řešiti otázku podpor v nezaměstnání, a očekával-li, že tato vláda bude tuto otázku řešiti tak, že převalí břemena z nich na zisky Živnobanky i ostatních bank, na uhlobarony a ostatní fabrikanty a že zvýší podpory v nezaměstnání, pak byl zklamán. Vláda použila zmocňovacího nařízení, aby snížila podpory v nezaměstnání.

Podle tohoto zákona řešila i otázku sanace sociálního pojištění. Místo toho, aby sanaci nemocenského pojištění řešila na účet miliardových zisků kapitalistů, řešila sanaci sociálního pojištění v neprospěch a na účet dělnických pojištěnců. Stejně tak to bylo s bojem proti drahotě. Vláda podle zmocňovacího zákona dostala plnou moc, aby upravovala cenové poměry. Kdo se domníval, že vláda použije tohoto práva, aby zakročovala proti drahotě a zdražovatelům, aby snížila ceny životních potřeb pro miliony nezaměstnaných, kteří trpí hlad a bídu, pro dělníky, kteří mají malé mzdy, ten se zklamal. Vláda této plné moci využila, aby zdražila životní potřeby, aby zdražila mouku a chléb zavedením obilního monopolu, aby zdražila nařízením o výrobě a prodeji umělých tuků ceny umělých tuků, aby zdražila ceny mléka. Vláda sice pomocí zmocňovacího nařízení vydala jedno zvláštní "nařízení o opatřeních proti bezdůvodnému zdražování", ale kdo očekával, že tohoto nařízení bude použito skutečně proti zdražovatelům, byl zklamán právě v minulých dnech, kdy velkouzenáři bezdůvodně zdražili ceny vuřtů a ostatních uzenin. Ani proti jednomu velkouzenáři nebylo zakročeno. Nebylo odvoláno zdražení uzenin. Žádný velkouzenář, ačkoliv k tomu úřady podle onoho nařízení měly právo, nebyl zavřen.

Jedním slovem, vláda používala zmocňovacího zákona téměř bez výjimky k tomu, aby řešila hospodářské otázky na účet pracujícího lidu a ve prospěch kapitalistů. A třebaže se pomáhalo kapitalistům, nedosáhlo se, aby, jak se původně odůvodňovala nutnost zmocňovacího zákona, krise byla překonána. Krise nemůže a nemohla býti překonána žádnými zákony a nařízeními, poněvadž vyvěrá ze samé podstaty dnešního rozvráceného a k smrti odsouzeného společenského řádu, ze samé podstaty kapitalismu.

A pátráme-li po hlavním důvodu, proč bylo třeba vládě zmocňovacího zákona, pak hlavní důvod vězí v tom, že pomocí zmocňovacího zákona je možno snáze a lehčeji vydávati protilidové zákony, než by se to dalo zde v parlamentě před zraky vší veřejnosti. Vláda skrytá před zraky veřejnosti, za zakrytými dveřmi může vydávati protilidová nařízení, překvapovati jimi pracující lid a stavěti ho před hotovou věc. Mnohem těžší by bylo pro vládní strany, kdyby se takový zákon, jako je odbourání podpor v nezaměstnání, zhoršení sociálního pojištění, dostal sem do sněmovny, kdyby před zraky všech dělníků měli zde v parlamentě vládní poslanci a zvláště soc. demokratičtí a nár.-socialističtí zvednouti ruku a schváliti jej. Dobře se ví, že by se pak zvedl odpor bouře pracujícího lidu, a není vyloučeno, kdyby tento odpor pracujícího lidu nabyl mohutné síly, že mnohé nařízení, které bylo uskutečněno pomocí zmocňovacího zákona, by padlo anebo aspoň doznalo zlepšení. (Potlesk komunistických poslanců.) Vládním poslancům je snazší přijíti potom před voliče a když tito jim vytýkají, proč dali schválení k protilidovým zákonům, k odbourání podpor v nezaměstnání atd., vymlouvati se, že ne oni, že to byla vláda, která nařízení vydala. Potom je možno případně svalovati vinu s jedné strany na druhou, anebo že ministři byli ve vládě přehlasováni.

A nyní je předkládán parlamentu tento zákon k dalšímu prodloužení platnosti, přesto že se ví, že vláda má připravena další nařízení, která budou zbídačovati pracující lid, že má připraveno nařízení, které zdraží maso a pod. A my apelujeme na soc. demokratické a nár. socialistické poslance, aby nedávali souhlasu k tomuto zákonu, aby nepřenechávali vládě pravomoc rozhodovati o důležitých hospodářských otázkách, aby nepřenechávali vládě možnost převalovati břemena krise na pracující lid. Poukazujeme zde, že shodné názory s námi se objevují i ve vlastních vládních řadách, že nedávno orgán nár.-socialistické mládeže "Mladé proudy" napsaly, že "zkušenosti ukazují, že zmocňovacího zákona bylo používáno jednostranně", to znamená ve prospěch velkostatkářů, ve prospěch agrárníků, bankéřů a všech ostatních kapitalistů. Apelujeme na soc. demokratické a nár socialistické poslance, aby neponechávali vládě možnost, aby v skrytu před pracujícím lidem byly projednávány důležité otázky týkající se lidu, aby pracující lid nebyl vyřazován z možnosti ovlivňovat jednání zákonodárných sborů.

My jsme zde prohlásili již v minulé schůzi, že my komunisté jsme v této sněmovně ochotni hlasovati pro jakýkoliv zákon, který v sebemenším měřítku bude zlepšovati úroveň pracujícího lidu. (Potlesk komunistických poslanců.) A řekli jsme: A byť tento zákon vyšel ze řad soc. demokratických nebo nár. socialistických. Řekli jsme, narazí-li takovýto zákon na odpor měšťáků, že jsme ochotni spolu se soc. demokraty a nár. socialisty volati pracující lid ku pomoci, aby zlomil odpor měšťáckých stran. Víme ze zkušenosti, že dříve se účinně volával pracující lid ku pomoci, když se na odpor postavili měšťáci proti různým zákonům, které měly pomáhati pracujícímu lidu. Vzpomínáme zde doby r. 1919, 1920, kdy tehdejší ministr spravedlnosti dr Soukup šel na Staroměstské náměstí a volal lid ku pomoci, když narazil na odpor u měšťáků proti ostrým opatřením proti zdražovatelům. Víme, že tehdy takováto pomoc lidu byla účinná.

A my pravíme: Právě zmocňovací zákon je vypočten, aby lid byl vyřazen z ovlivňování zákonodárných sborů. Tento zákon bere právo a možnost i celé veřejnosti, aby veřejné mínění vykonávalo nátlak na jednání poslanců. Je to zákon protilidový, je to zákon protidemokratický, poněvadž vyřazuje lid z rozhodování. A jestliže se demokracie nazývá vládou lidu, pak tento zákon je nejhorším porušením demokratických principů. Vyřazuje nejenom pracující lid, vyřazuje i poslance, kteří se nazývají zástupci lidu. Ani poslanci nemohou ovlivňovati zde zákony, respektive nařízení, která vláda vydává a k nimž by jinak bylo potřebí zákona.

Dnes víme, že ve vládě je připravena řada nařízení, nařízení o cenách obilí nové sklizně. nařízení o dobytčím monopolu. Nově zvolení poslanci nemají ani trochu možnosti, aby nějakým způsobem rozhodovali o těchto věcech, o kterých by měl parlament rozhodovati. A jestliže se říká, že parlament na základě ustanovení, že do 14 dnů každé vládní nařízení má býti předloženo parlamentu, má možnost o tom jednati, pak dvouletá zkušenost nám ukazuje, že v praksi toto ustanovení nebylo nic platno a že se nestal za celou dobu dvou let ani jeden případ, kdy by parlament změnil a vůbec projednával zde v plenu nějaké nařízení, které vláda vydala. Vláda to předložila předsednictvu parlamentu, které to přikázalo nějakým výborům, ale v plenu o těchto otázkách nebylo vůbec jednáno a nějaké zlepšení podle zmocňovacího zákona není pak vůbec možné.

Dnes přichází vláda nejenom, aby se prodloužila platnost tohoto zákona, nýbrž aby se ještě doplnila plná moc vlády. Plné moci vlády se mají doplniti v oblasti politické. Mají se na poli hospodářském doplnit o "opatření pro organisaci policejní správy a policejní služby". Odůvodňuje se to dnes tím, že je třeba zesílení a zestátnění policie v německých oblastech. My komunisté máme za to, že by bylo lepší, do německých oblastí místo četníků a policie posílat více chleba (Potlesk komunistických poslanců.), dát tam více práce, více práv německému lidu. My komunisté máme za to, že místo toho, aby se potlačování hakenkrajclerské iredenty ponechávalo četníkům, kteří ve volbách chránili Henleina a jeho osobní gardu, a úřadům, které konfiskovaly protifašistický tisk, by se spíše měla ponechati volnost protifašistickým organisacím, které by už samy v bratrském svazku s českými protifašisty se dovedly vypořádat s Henleinem a jeho agenty. (Výborně! - Potlesk komunistických poslanců.) Jestliže se dnes mluví, že tohoto ustanovení je třeba jen pro organisaci policejní správy a služby v pohraničních oblastech, pak se obávám, že tohoto kaučukového paragrafu je možno zneužíti - a před chvílí jsme slyšeli pana posl. dr Slávika, smutného hrdinu od Frývaldova, který nám říkal, že proti komunistům bude třeba ho používati. To je důvod, aby se ani plné moci nerozšiřovaly ani zmocňovací zákon neprodlužoval.

Říká se, že zmocňovacího zákona dosud nebylo zneužito. Mám za to, že ho zneužito bylo a že zneužití spočívá už v tom, že podle něho byly vydány desítky nařízení, která zbídačovala pracující lid. Celá podstata a reakční zásady zmocňovacího nařízení skrývají v sobě velké nebezpečí pro pracující lid v budoucnu. Máme v tom zkušenosti z jiných zení Podívejme se na zkušenosti v Německu. Tam kdysi němečtí soc. demokraté odhlasovali Brüningovi plné moci a víme, že na základě těchto plných mocí Papen suspendoval pruskou soc.-demokratickou vládu. Víme, že na základě plných mocí potom Hitler činil krvavá opatření nejen proti komunistům, nýbrž i proti soc. demokratům i proti demokratickým vrstvám z řad měšťanstva. Podle téhož zmocňovacího zákona, pro který tehdy zvedli ruku němečtí soc. demokraté, byla rozpuštěna v Německu nejen komunistická strana, nýbrž i německá sociální demokracie, její odbory, její družstva. Podle tohoto zmocňovacího zákona dnes přichází sta nejlepších synů německého národa pod katovskou hitlerovskou fašistickou sekyru a desetitisíce přicházejí do koncentračních táborů. Podle podobného zákona vládne Mussolini v Italii, Schuschnigg v Rakousku, fašistická reakce v Polsku. Všude, kde vládne reakce, setkáváme se se zmocňovacími zákony. (Výkřiky komunistických poslanců.) Jestliže se namítne, že u nás takového nebezpečí jako v Německu není, tu říkáme, že němečtí soc. demokraté tehdy r. 1930, když schvalovali Brüningovi plnou moc, se také domnívali, že u nich takového nebezpečí není. (Předsednictví převzal místopředseda Onderčo.)

A pohleďme u nás na úsilí a tendence reakce. Podívejme se, jakými silami disponuje reakce v tomto státě. Český fašismus sice ve volbách doznal porážky, ale každý by se mýlil, kdo by se domníval, že síly českého fašismu zmizely se světa. Nezmizely, poněvadž nezmizela velká hospodářská moc Živnobanky a pánů Preissů. A podívejme se na síly reakce v německém táboře, na Henleinovu stranu a zamysleme se nad tím, proč Henleinova strana zde v této sněmovně volila za předsedu agrárního měšťáckého kandidáta. Zamysleme se nad tím, co zde řekl v minulé schůzi řečník Henleinovy strany, že hledá vhodného partnera na české straně. Není vyloučeno, že tohoto vhodného partnera může najíti. Není vyloučeno, že kontakt a spojení, které Henleinova strana navázala před volbami s panem Stoupalem a s ostatními reakčními kruhy vládních stran, může vésti k tomu, že nastane seskupení a koncentrace všech reakčních sil českých, německých a slovenských v tomto státě. Představte si pak, jak takové reakční koncentraci fašistických sil by se takový zmocňovací zákon hodil. Pak se takovým zmocňovacím zákonem nepůjde jen proti komunistům, nýbrž půjde se proti celé dělnické třídě, proti soc. demokratům, nár. socialistům, proti všem antifašistům. Proto my komunisté nabízíme všem, kdo jsou proti fašismu a reakci, aby spolu s námi bojovali proti temným plánům reakce. (Potlesk komunistických poslanců.) Již sám fakt, že se dává k takovému reakčnímu zákonu souhlas, tvoří nebezpečný prejudic pro budoucnost. Ukazuje se tím cesta fašismu, dává se tím příklad fašismu. Kvitujeme, že i z řad soc.-demokratických ozývají se podobné názory, které potvrzují naše obavy. V poslední "Nové svobodě" píše bývalý poslanec dr Winter, že "zmocňovací zákon pracuje ideově do rukou těm mocnostem, které dosud ovládají neomezeně hospodářství." To znamená, že pracuje do rukou pánům Preissům, Hodáčům a ostatním kapitalistům.

Tento zákon je v naprostém rozporu s volebními sliby, které dávaly vládní strany. Tyto říkaly před volbami, že po volbách se budou hájiti demokratická práva a potírati fašismus. Tento zákon nepotírá fašismus, nehájí demokratická práva, nýbrž odbourává je. Tento zákon a celé jeho odůvodňování pomáhá jen argumentaci fašistů, kteří volají po autoritativním režimu, kteří volají po vládě silné ruky. Kdyby soc. demokraté a nár. socialisté byli důslednými a skutečnými demokraty, nemohli by zvednouti ruce pro tento zákon. (Potlesk komunistických poslanců.)

Tento zákon je v naprostém rozporu s tím, co se dříve mluvilo o parlamentarismu. Pamatujeme se, jak po převratu parlament a parlamentarismus byl vydáván za nejvyšší vymoženost demokracie. Jak bylo mluveno o nezadatelných právech poslanců, kteří jen jediní mají právo usnášet zákony! Nyní tímto zákonem parlament předává část svých práv na úzké kolegium vlády, na 17členný ministerský sbor. (Hlasy: Jak to mají v sovětech?) Já o tom budu mluvit. Tímto zákonem se odbourávají práva svobody a lidu. Jsme to my, komunisté, kteří stavějíce se proti tomuto zákonu vystupujeme na obranu demokratických práv lidu. Stavíme se na jejich obranu, i když jde o práva parlamentu, třebas nejsme žádnými obdivovateli měšťáckého parlamentarismu, neboť tento parlament jen mluví, a skutečnou moc dává byrokracii a kapitalistům. Tento parlament si vzpomíná na voliče jen jednou za 6 let při volebních slibech. Pro nás vzorem správného státního zřízení je vzor takový, jaký je uskutečněn v Sovětském svazu (Potlesk komunistických poslanců.), zřízení sovětské. Ale jde-li o to, mají-li být demokratická práva odbourána ve prospěch reakce, stavíme se my komunisté proti jejich odbourávání. A právě když se zde poukazuje na Sovětský svaz, právě v Sovětském svazu jde vývoj opačným směrem než zde. Tam rozšiřují demokratická práva a demokratisaci.

Ale říkalo se, že se Sovětský svaz přibližuje principům západní demokracie, že se tam odbourává diktatura proletariátu. Tomu tak není. Není možno diktaturu proletariátu stavěti do rozporu s onou skutečnou demokracií, jaká je uskutečněná v Sovětském svazu. Diktatura proletariátu je tisíckrát demokratičtější nežli jakákoliv demokracie v kapitalistickém státě. (Potlesk komunistických poslanců.) Ona dává plná a neomezená práva všem pracujícím, nedává ovšem žádných práv vykořisťovatelům. I v prvých dobách diktatury, kdy bylo třeba nejtvrdších opatření proti kontrarevoluci, byla diktatura proletariátu v SSSR tisíckrát demokratičtější než měšťácká demokracie v kterémkoli kapitalistickém státě. A co pravda je, že dnes moc proletariátu v Sovětském svazu je natolik upevněna, že nepotřebuje používat a používá stále méně a méně diktátorských práv vůči zbytkům vykořisťovatelů, a to z toho důvodu, že tyto zbytky ponenáhlu mizejí. Pravda je, že v Sovětském svazu stále víc a více postupuje demokratisace, poněvadž celá společenská základna v Sovětském svazu se stává socialistickou.

V SSSR na rozdíl od čsl. demokracie je skutečná vláda lidu. Sověty umožňují, aby nejširší vrstvy lidu se podílely na vládní moci, vyvíjely iniciativu i kontrolu. V SSSR na rozdíl od čsl. měšťácké demokracie znamená sovětská, proletářská demokracie skutečnou rovnost pracujících. Jaká pak je u nás rovnost mezi Preissem a nezaměstnaným dělníkem? U nás páni Preissové mohou donucovat dělníky, aby vstupovali do Národního sdružení. Není tedy pravda, že Sovětský svaz si bere příklad ze západních demokracií. To by si bral špatný příklad. V západní Evropě měšťácké demokracie buď úplně padly a byly nahrazeny fašistickými režimy, nebo se měšťácké demokracie, pokud trvají, odbourávají; a jeden z dokladů, jak se odbourávají, máme v této sněmovně nyní, kdy se projednává zmocňovací zákon. (Potlesk komunistických poslanců.)

V Sovětském svazu naopak dospějeme ponenáhlu k tomu, že bude provedena úplná demokratisace, že tam bude vytvořena plná, beztřídní socialistická společnost. (Potlesk komunistických poslanců.) Máme obavu, že zde v Československu vývoj jde opačným směrem. A jsme to my, komunisté, kteří se stavíme proti vývoji směrem k reakci. Říkáme, že je třeba tomu vývoji směrem k reakci klásti odpor. Účinný odpor je možno tomu klásti tehdy, když se pracující lid svou silou postaví proti snahám reakce, když především dělnické strany vytvoří protifašistické, socialistické souručenství a když se kolem tohoto socialistického souručenství seskupí ve velké lidové, protifašistické frontě všechny demokratické, protifašistické vrstvy.

My si bereme příklad z postupu francouzských dělníků. (Potlesk komunistických poslanců.) Právě v nedávných dnech ve Francii musilo se poroučeti několik vlád, poněvadž přišly do parlamentu, aby tam prosadily obdobný zákon, jako je nyní navrhován v této sněmovně. A bylo to velké rozhořčení a velmi silný odpor francouzského pracujícího lidu, síla lidové fronty, která zkřížila plány francouzské reakce. I my u nás vyzýváme pracující lid, aby stejným způsobem seskupil protifašistické síly a potíral snahy reakce. I my říkáme pracujícímu lidu, že v tomto boji proti reakci může spoléhati ne na měšťáky, nýbrž sám na sebe, na všecky protifašistické živly. My nabízíme všem protifašistům společnou ruku k boji proti snahám reakce, k boji proti odbourávání demokratických práv, k boji proti fašismu a za rozšíření demokratických práv. (Výborně! - Potlesk komunistických poslanců.)