A konečně mi budiž dovoleno zabývati se také vývody kol. Ježka. Kol. Ježek snesl nám sem celou snůšku citátů, citátů různých kapacit, všech možných listů a orgánů, aby nás přesvědčil, že neděláme dobře, prodlužujeme-li zmocňovací zákon, aby nás přesvědčil, že nechráníme dostatečně demokracii, když parlament projednává jako první osnovu zmocňovací zákon a přesunuje své právo na vládní kolektivum. Tedy pan kol. Ježek vystoupil sem na tuto tribunu na obranu demokracie. Má obavy, že demokracie utrpí úhonu právě tím, že parlament jako prvé dílo schvaluje zmocňovací zákon. Domnívám se, že z úst kol. Ježka tato výtka zní velmi špatně. A to proto, poněvadž z jeho strany se nejvíce ozývaly hlasy po vládě silné ruky (Tak jest!), právě z jeho strany a z tisku jeho strany bylo nejčastěji playdováno pro zmocnění vládě, a myslím, že pan dr Hodáč nebyl ani daleko od spoluotcovství prvního zmocňovacího zákona.

Jestliže kol. Ježek omlouvá tehdejší hlasování strany nár. demokratické tím, že byla tehdy jiná situace, že byl parlament v krisi, my, kteří tady sedíme z minulého parlamentu, nevíme o žádné parlamentní krisi tehdejší, jenom víme, že v minulém parlamentě čítala vládní většina přes 190 hlasů, tedy že nebyl parlament v krisi, poněvadž měl velikou většinu a z této většiny mohla vyskočiti kterákoliv strana, i ta nejsilnější, a zůstala zde ještě vždycky vládní většina. Tedy nelze omlouvati hlasování nár. demokracie pro první zmocňovací zákon tím, že tehdy byl parlament v krisi Nebyl. (Výkřiky.) Konečně já neobhajuji tento zákon, já jenom polemisuji s kol. Ježkem. K tomu teprve přijdu.

Konečně kol. Ježek používal přirovnání zejména se stranou živnostenskou a nebyl si toho vědom, že logicky se ten bumerang vrátil k němu samému, poněvadž odvolával-li se na kol. Ostrého, který tehdy, když byla strana živnostenská v oposici, velmi ostře vystupoval proti zmocňovacímu zákonu, a chtěl tím dokázati, že nastal u živnostenské strany obrat, když dnes živnostenská strana bude hlasovati pro tento zákon, vysvětluje to nelogičnost postupu jeho vlastní strany, že ona tehdy hlasovavši pro tento zákon a nyní jej podrobujíc co nejostřejší kritice činí totéž. Ono to není stejné. (Výkřiky posl. Ježka.) Ano, tak to vyznělo, já poslouchal velmi bedlivě kol. Ježka.

Konečně kol. Ježek také poukazoval na francouzský parlament, že francouzský parlament porazil několik vlád k vůli zmocňovacímu zákonu, ale nakonec francouzský parlament ten zmocňovací zákon schválil. Je pravda, že francouzský parlament neukázal takovou dělnost jako náš parlament, jak si pochvaloval kol. Ježek (Posl. Ježek: Náš parlament ještě to nemohl prokázati.) Myslím zatím ten minulý. Kol. Ježek se domnívá, že to, co platí pro francouzský parlament, mohlo by platiti také pro náš, že bychom se mohli naučiti jako francouzský parlament dobře porážeti vlády. Francouzský parlament si to může dovoliti, aby během 48 hodin porazil tři vlády, ale my si to nemůžeme dovoliti, ne proto, že bychom to nedovedli, já jsem jist, že bychom to také dovedli, poraziti jednu, dvě, tři vlády za sebou, ale otázka stojí u nás jinak, jak dlouho bychom vydrželi porážeti jednu vládu za druhou, jak dlouho by to vydržel stát a jestli by to bylo v zájmu státu, abychom poráželi jednu vládu za druhou. (Posl. Ježek: U některé by to bylo žádoucí!) Možná, nevylučuji.

Kol. Ježek musí jistě pochopiti, že jestliže na základě zmocňovacího zákona byla učiněna různá hospodářská a jiná opatření, a jeho platnost dochází 30. června t. r., je tedy již velmi krátká doba, že je zapotřebí zmocňovacího zákona - a on to také nepopíral, on souhlasil s meritem, že v určitých věcech je zapotřebí zmocňovacího zákona a že jej považuje za účelný, krátkost doby vylučuje, aby mohl být tento zákon nahrazen rychlejší prací nově zvolené sněmovny, která by měla vyřešiti úkoly, které čekají vládu, které dáváme k tomu tento zákon zmocňovací.

A konečně kol. Ježek ve své řeči poukázal na jedno nebezpečí. Prý zmocňovací zákon ideově ohrožuje všeobecné volební právo. Divím se starostlivosti kol. Ježka o všeobecné hlasovací právo, když vím, že právě v jeho straně je největší odpor proti všeobecnému hlasovacímu právu, zejména do samosprávy. (Posl. Ježek: Kde a jak, prosím?) R. 1927 na sjezdu samosprávných pracovníků strany nár. demokratické prohlásil dr Kramář, že na obcích má rozhodovat jen ten, kdo platí. (Posl. Ježek: To je lež!) Není, prosím, já jsem si to přečetl v "Národních listech". Pane kol. Ježku, jestli to není pravda, tak lžou "Národní listy". (Posl. Ježek: Nelžou, ale nelze vytrhovat jen jednu řádku.) Divím se, že má kol. Ježek takové velké obavy, že bychom tímto zmocňovacím zákonem podkopávali všeobecné volební právo. (Posl. Ježek: Máš mne vítat za spojence demokratického.) Možná, že tě někdy budu vítat. Doufám, že to dlouho nebude trvat a že přijdeš k nám jako spojenec. Domnívám se, že odpor proti zmocňovacímu zákonu je diktován spíše něčím jiným, než-li těmito obavami, že jsou to spíše obavy hospodářských kapitánů, kteří jsou velmi blízko nár. demokracii, a že ti mají obavu, aby vláda na základě zmocňovacího zákona nezasahovala do hospodářských věcí tak hluboko, že by omezovala jejich dosavadní hospodářskou moc. Domnívám se, že to bude hlavní příčinou odporu proti zmocňovacím zákonům.

Nechci u příležitosti projednávání tohoto zákona opomenout upozornit vládu, budeme-li my, strany koaliční, hlasovat pro prodloužení zmocňovacího zákona, že tak jistě učiníme v předpokladu, že vláda také na základě tohoto zákona učiní všechna potřebná opatření zejména hospodářského rázu, kterých je potřebí ke zmírnění nynějších bídných hospodářských poměrů (Výborně!), že vláda si uvědomí, že již tato hospodářská mizerie trvá plných 5 let, že již tetiva trpělivosti lidí krisí postižených je nejvýše napjatá, že je zapotřebí učiniti vše, aby tato tetiva trpělivosti nepraskla. Nejsou to jen ti, kteří trpí již po řadu měsíců a roků nezaměstnaností, kteří trpí podzaměstnaností, kteří trpí nedostatečnými mzdami a nedostatečnými platy, ale jsou to dnes i také ti, kteří patří ke středním vrstvám výrobním a kteří zejména v této době velmi dobře poznali, že nemá-li dělník, nemá-li zaměstnanec, nemá také živnostník, obchodník ani zemědělec. Jest potřebí také učiniti vše, aby to, co jest obsaženo ve vládním prohlášení, že vláda má úmysl zvyšovat kupní sílu konsumentů, se také skutečně stalo. Jsme bohužel svědky v poslední době něčeho jiného, co přímo provokuje, to jest, že cenový index již po řadu tří posledních měsíců jde soustavně nahoru, že počátkem června sdružení čsl. průmyslu uzenářského provedlo zdražení lidových uzenin a že také tato nákaza zdražovací již zachvátila český venkov a že nejen v Praze, nýbrž i ve venkovských městech zaznamenáváme zvyšování cen zejména masa a uzenin o 20 až 25 %. Zde jest povinností vlády, aby energicky zakročila, a já lituji, že se tak nestalo hned a tempo na začátku června. Kdyby zde byla vláda zakročila energicky proti těmto zdražovatelům, byl by to čin, který by byl ve všech vrstvách obyvatelstva vzbudil důvěru k této vládě. (Potlesk.) A vláda má k tomu patřičnou moc. Není zapotřebí si zde hráti na slepou bábu, má-li to rozhodnouti zemský president, primátor Baxa nebo t. zv. cenová komise. Je zde vládní nařízení ze dne 23. února 1934, č. 27. Lze ho použíti proti těmto zdražovatelům, protože kalkulace dokázala, že zdražení není oprávněné, nýbrž že bylo provedeno z obavy, aby čistý zisk neklesl pod procento zisku dřívějšího. Pan inž. Kolařík z Brna ve své brožurce "Živočišná výroba v malém podniku zemědělském" prokázal na vývoji cen od r. 1919 - ale zabývejme se jen posledními lety od r. 1929 - že vývoj cen u zemědělce, zejména v živočišné výrobě u masa, a vývoj cen, jak je platí konsument, vykazuje rozpětí, které není snesitelné. R. 1929 cena u konsumenta byla vyšší o 4.38 Kč při mase vepřovém, nežli se platilo producentům, tento rozdíl do r. 1933 stoupl na 7.87 Kč, tedy již r. 1933 platil konsument vepřové maso o 7.38 Kč dráže, nežli se kupovalo u zemědělce. U hovězího masa stoupl rozdíl z roku 1929 z 3.89 Kč do r. 1933 na 7.98 Kč. Srovnání těchto cifer nám říká, že zde v tomto procesu, nežli se dostane produkt od producenta ke konsumentu, je něco nezdravého a právě v tomto směru musíme se snažiti to nezdravé odstraniti. Je také fakt, že stoupne-li cena masa na venkově o 50 hal., že se objeví ve městě toto stoupnutí o 1 Kč. Klesne-li však na výši původní, že pokles pro konsumenta se znamená 20 až 30 haléřů. Někde činí rozdíl v nákupu u producenta a konsumenta plných 100 % ceny.

Myslím, že mohu se zabývati ještě druhou otázkou, t. j. otázkou úpravy mléčného trhu v Praze, která nás naprosto neuspokojila a nemůže uspokojiti, protože malí zemědělci jsou touto úpravou poškozeni. Bylo zničeno několik tisíc drobných prodavačů mléka a konsumentu se nepomohlo, naopak byl vyvolán odpor a nespokojenost konsumentů. Naproti tomu ovšem zaznamenávají akcie mlékáren značné stoupnutí svých kursů. Jsme pro regulaci výroby s hlediska zájmu celku, ale nikoliv na prospěch jediné skupiny obyvatelstva. Proto se budeme brániti úpravě mléčného trhu v ostatních velkých městech, neboť takovýmto způsobem nemohli bychom nikdy k tomu dáti souhlas. (Hlasy komunistických poslanců: Co budete proti tomu dělat?) Co budeme proti tomu dělat? Zajisté ve vládě se budeme bránit. (Hlasy: Ve vládě?) Ano.

Konečně bych si dovolil ještě upozorniti vládu na některé věci, které právě v této znervosnělé době velmi provokují. Jsou to zejména poměry na investičních pracích státních a veřejných. Prosím, podle zadávacího řádu mají podnikatelé, kterým je zadána státní a veřejná investice, dodržovati kolektivní smlouvy, mají dodržovati zákaz používání strojů, nahrazujících celé desítky dělníků, mají dodržovati 40hodinový týden, mají zaměstnávati místní dělníky, mají si je obstarávati prostřednictvím okresních zprostředkovatelen práce, mají se starati o bezpečnost dělnictva a mají zákaz prováděti práce akordem. Ale kdybychom prohlédli všechny investiční práce státní, kde se provádějí, zjistíme, že snad jenom výjimkou některý z podnikatelů dodržuje tyto podmínky, ale že se všeobecně nedodržují. A nejsmutnější při tom je, že nikdo nedohlíží, aby se tyto podmínky zadávací také dodržovaly. Okresní úřady se necítí kompetentní, živnostenských inspektorů je nedostatek, státní dozorci, jmenovaní ministerstvem veřejných prací, se necítí kompetentní. Někdo tu však musí přece být kompetentní, aby se také tyto podmínky dodržovaly.

Konečně jistě vítáme, že osnova zmocňovacího zákona byla doplněna zmocněním vlády, aby věnovala svou pozornost organisaci policejní služby. Je to jedno z opatření, na které jsme již dávno poukazovali a nesčíslněkráte jsme tlumočili své přání, aby zejména v pohraničí byla co nejrychleji policie postátněna. Je toho potřebí z důvodů bezpečnostních. A já bych šel ještě dále. Myslím, že by nebylo na škodu, kdybychom, v uvážení poměrů, jak se vyvinuly nyní v našem pohraničí, rozhodli se zvoliti zde zvláštní parlamentní bezpečnostní výbor, který by dohlížel, jestli se také provádějí všechna bezpečnostní opatření na hranicích, který by dohlížel na řádné obsazení hranic finanční stráží, četnictvem, jak to má Německo, Polsko, Rumunsko, Maďarsko atd. Vždyť i finanční důvody mluví pro to, poněvadž bylo na př. zjištěno, že se pašuje do Československé republiky několik set tisíc centů cukerinu proto, poněvadž nejsou dostatečně hranice obsazeny finanční stráží. Konečně by tento výbor dohlížel na důsledné provádění zákona na ochranu republiky, věnoval by také pozornost vyzbrojení a vybavení četnických stanic, státní policie, telefony, motorisováním atd. Dohlížel by na podniky důležité pro obranu státu, aby tam byli zaměstnáváni spolehliví lidé, dohlížel by dále na dosazování nejlepších a nejspolehlivějších lidí do úřadů v pohraničí, přičinil by se také o rozřešení otázky odměn těm, kteří musí sloužiti v těchto obtížných poměrech v našem pohraničí; dále by dohlížel na provádění soustavné vnitřní kolonisace, na zaměstnávání cizinců, na vybudování českého školství a kontroloval by školství německé, dohlížel by také na revisi závadných učebnic a na provádění vhodných investic ke zmírnění nezaměstnanosti a na zabezpečení hranic po stránce vojenské.

To by byly asi všechny připomínky, které máme k projednávané osnově. Prohlašuji, že budeme pro prodloužení zmocňovacího zákona i s jeho změnami hlasovati v dobré víře, že také vláda vezme zřetel na všechny naše připomínky, které jsem si zde dovolil přednésti.

(Potlesk.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. Szentiványi. Udeľujem mu slovo.

Posl. Szentíványi (maďarsky): Dámy a páni! Pri príležitosti svojho prvého preslovu v tejto novej posl. snemovni obracíam sa v prvom rade k Maďarom. Hrde konštatujem, že veľká väčšina maďarskej národnej menšiny bez rozdielu spoločenských tried postavila sa na podklad národný a potvrdila, že národná myšlienka maďarská uháji svoje pozície i proti agitácii československých národných a internacionálnych strán. Hrde konštatujem, že v epoche obrody národnej myšlienky stále lepšie pochopujú Maďari na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, že naše národné bytie zabezpečíme si len tak, prispôsobíme-li sa duchu doby.

V dnešných voľbách sviedla boj národna myšlienka, ktorá sa zdála byť už len eterickou, s agrárnickým a marxistickým náboženstvom. A zvíťazila, i keď svojich nepriateľov číselne nesmetla. Zvíťazila cez všetok volebný teror a proti všetkým kortešským nástrahám, ač jej nepriatelia boli mocní. Oproti moci, peniazom, statkom, úradnému organizmu a nespočetným kortešským liečkam postavila sa pod prápor, na ktorom stojí: chcem zostať Maďarom, chcem žiť maďarským životom. Zvíťazila, lebo v obrodzujúcej sa maďarskej národnej myšlienke ozvaly sa nové tóny, ktoré dávajú maďarskému nacionalizmu nový smysel, odlišný od starého. Tento nacionalizmus je srastlý s osudom a chlebom každého člena národa.

S tohoto miesta vzdávam vďaky v menšinový osud uvrženému maďarskému ľudu za jeho prejav. Táto dôvera utvrdí nás v našej práci, pozdvihne našu zodpovednosť; a predneseme-li v obidvoch sboroch zákonodarných bolesti maďarského ľudu, budeme sa čo najrozhodnejšie dožadovať ich nápravy. Doprajeme verejnosti bolesti každého Maďara, a budeme pri tom brať ohľad len na naše svedomie. Maďarská národná myšlienka môže íst len ku predu, môže sa len rozvinovať. Dôkazom toho je, že prielom strán, postavených na podklad národný, v prvom rade maďarskej národnej strany, bol najväčší v mestách, tam, kde sa maďarská inteligencia dala do služieb národnej myšlienke; táto inteligencia je povolaná k tomu, aby vychovala národnú elitu a udávala smer budúcemu životu národa. Veľké masy maďarských voličov sotrvaly s námi, sotrvaly i napriek vencom zo žltých pšeničných klasov uvitých a napriek červenobielo-zeleným stuhám. Môj veľactený kolega posl. dr Slávik dozaista zná pôvod plakátov, ktoré agrárna strana vyvešovala po maďarských dedinách. (Posl. dr Slávik: To bolo v celej republike!) Áno, nuž ja každým pádom hrdý som na to, že agrárna strana československá propagovala maďarské národné farby po celom štáte.

Predložený vládny návrh požaduje opätovne výnimečnú moc a túto výnimečnú moc chce rozšíriť z určitých príčin na štátne-policajné opatrenia a na rôzne orgány verejnej správy. Žiada-li vláda mimoriadne zmocnenie pre mimoriadne opatrenia, tu musíme predovšetkým skúmať, či chováme a môžeme chovať dôveru voči vláde? Vykonávanie výnimečnej moci vidím v tom, že štátna policia a orgány verejnej správy budú na základe tohoto zákona používané k tomu, aby maďarský ľud bol šikanovaný. Za každým krokom budú prevádzané domové prehliadky na základe našoptávania ľudí nízkej mravnej úrovne. Výsledok domovej prehliadky bude, že dotyčný jednotlivec bude zatknutý, celé mesiace väznený a potom v nedostatku trestného činu prepustený na slobodu. Za takýchto okolností naprosto nie je nám možné, aby sme dali vláde výnimečné zmocnenie k úprave policajnej a verejnej služby.

Nemôžeme to však urobiť ani preto, lebo politika vlády vôbec sa nezmenila od trvania republiky. V dnešnej vláde vidíme pokračovanie dosavádnej československej politiky. ktorá nehodlá brať zreteľ na to, že na území tejto republiky žijú i Maďari, ktorí si potrpia na svoje maďarstvo. Politika vlády čo do otázky maďarskej v ničom sa nezmenila, a na riešení maďarskej otázky pracuje sa naďalej podľa starého receptu. Vláda chce maďarskú otázku riešiť vždy tými istými metodami a prostriedkami, proste vo forme, že v radoch maďarských tvorí tak zv. strany maďarské.

Maďarskú otázku chce vláda mimo toho riešiť i tak, že si vydržuje vládnu tlač maďarskú, ktorá stojí vládu moc peňazí, každým pádom o veľa viac, než koľko osohu jej prináša, Táto tlač stále nás obviňuje, tiež osobne i inak, povedajúc, že my maďarskí opozičníci nestaráme sa o osud nášho ľudu, že naša hospodárska politika rovná sa nule a že my privedeme maďarský ľud v záhubu. Táto vládna tlač maďarská stále na nás útočí osobne, na nás, ktorí v službá ch maďarskej národnej myšlienky bojujeme za pravé hodnoty maďarskej národnej menšiny na základe ústavy a zákonov. (Posl. Stunda [maďarsky]: Tomu ste sa naučili od Prágai Magyar Hirlapu!) Alebo naopak: Prágai Magyar Hirlap od vás.

Ja nikdy nevybočím na pole útokov osobných. Posl. Schulcz [maďarsky]: Za volieb mali ste čítať Prágai Magyar Hirlap! Boly plné osobných pomlúv!) Prosím, nie som a nebudem autorom tých pomlúv, ale rozhodne sa ohradzujem proti tomu, že by maďarská opozičná politika kedykoľvek bola použila útočných metod, ktorými pracovala vládna tlač proti nám. (Posl. Schulcz [maďarsky]: Ba ešte horších!) To nie je pravda, ráčte ich prosím prečítať. Na osobné útoky dám odpoveď na inom mieste, u súdu, lebo nikdy sa neuponížim tak, abych na útoky osobnej povahy odpovedal stejne nízko a ostatne vážim si prestiž tohoto parlamentu tak, abych nesnižoval jeho úroveň tým, že bych tuná o takých veciach pojednával. U súdu poskytnem príležitosť k dokazovaniu lživých tvrdeni a tam si sjednám zadosťučinenie za útoky proti mojej cti a osobe.

Vy však, páni, z týchto metod mohli by ste sa naučiť tomu, že tieto pre vás nebudú mať žiadny úspech, lebo spustíte-li na mňa celú bubnovú paľbu útokov, tu sa odvráti od vás i ten najmenší človek v dedine. Tomu nasvedčujú stovky volebných shromaždení a tisíce a tisíce voličov.

Vládna tlač maďarská však pracuje proti nám ešte inou metodou. Je to metoda kritiky, kritika našej politiky. V novšej dobe vychádzajú stále v bratislavskej vládnej tlači články. (Posl. Schulcz [maďarsky]: Ktorá je to tá vládna tlač?) Bratislavský deník vlády. (Posl. Schulcz [maďarsky]: Ktorý je to? "Hiradó"?) Vy to, páni, lepšie viete. (Posl. Stunda [maďarsky]: Ráčte ho len pomenovať!) Je zaujímavé, že to mám povedať ja; čože vy nečítate noviny? Táto tlač najnovšíe každodenne píše, že jedinou cestou ku zlepšeniu osudu maďarského ľudu je umiestiť sa v koalícii vládnych strán a podporovať vládu; píše, že maďarská opozícia prevádza politiku jalovú, že sa o svoj ľud nestará, a že len podporovanie vlády a vládny aktivizmus je cestou, na ktorej maďarská politika môže docieliť úspechov. (Posl. Stunda [maďarsky]: To snáď len nie je pomluva?) To nemôžete povedať vy, páni, ale ľud, ktorý drží s nami a nie s vami. (Posl. Široký [maďarsky]: Už i vy ste boli aktivistom!) Ako by nie, som na to hrdý a budem o tom ihneď hovoriť. (Posl. Schulcz [maďarsky]: Len nech Esterházy nediriguje, vtedy bude všetko v poriadku!) Vidíte, páni, už ste zase osobní. Vypojme otázky osobné a potom spolu hovorme. (Posl. dr Slávik: K tebe ešte máme dôveru!) Ďakujem. (Hluk.)