Materiální stránka rozpočtu. Finančním zákonem stanoveny jsou státní výdaje na 8.032,195.900 Kč a státní příjmy 8.033,531.000 Kč. Rozpočet počítá tudíž s přebytkem 1,355.100 Kč.

K těmto 8 miliardám Kč nutno však připočísti potřebu skupiny III. Podíly na státních daních, dávkách a poplatcích, zemím, obcím, fondům, na péči o nezaměstnané a zálohy na učitelské platy, celkem 2.732,581.400 Kč. Mimo to pak nutno si povšimnouti, že v článcích XVIII, XIX a XX finančního zákona nalézají se zmocnění ministra financí k úvěrovým operacím, které representují částku okrouhle asi 1.180 mil. Kč.

Z rozpočtových výdajů připadá: na výdaje osobní 4.063,790.600 Kč, na výdaje věcné 3.968,405.300 Kč. Celkem 8.032,195.900 Kč.

Státní příjmy jsou preliminovány takto: Veřejnohospodářské (daně a dávky) 6 miliard 308,826.000 Kč, monopoly a ostatní příjmy 590,077.100 Kč, úhrnem 6.898,903.100 Kč. K tomu přistupují příjmy soukromohospodářské, t. j. odvody státních podniků včetně úhrady nákladů na ministerstva železnic a pošt, která jsou administrativními úřady těchto podniků, 1.086,352.500 Kč. Veškeré příjmy státní správy činí tudíž 7.985,255.600 Kč.

Provozní příjmy podniků činí 7.973,722.750 Kč, provozní výdaje 7.230,396.750 Kč. Z toho osobní výdaje včetně pensí činí 3.737,483.550 Kč, ostatní výdaje pak 3.492,913.200 Kč.

Personální náklady administrativy a podniků činí 7.841,274.150 Kč, k tomu zálohy na učitelské platy 925,000.000 Kč, čili stát jako zaměstnavatel vyplácí ročně svým zaměstnancům 8.766,274.150 Kč.

Dosažení předpokládaných výsledků závisí ovšem nepochybně na vývoji poměrů národního hospodářství, s nimiž jsou finance státu i všech ostatních veřejných svazků nerozlučně spjaty. (Předsednictví převzal místopředseda Langr.)

Skupina II. Státní podniky. Po letech 1932 a 1933, kdy se rozpočtová čísla zejména některých státních podniků katastrofálně zhroutila, možno pozorovati, že hospodářství podnikové počíná se poněkud ustalovati a výsledky neodkloňují se tak nebezpečně od rozpočtu.

Nejvyšší účetní kontrolní úřad předložil nám závěrku za rok 1934 zase včas před projednáváním rozpočtu. Lze z ní souditi, že jsme již překročili nejhorší léta nejistoty. Z výsledku r. 1934 jde najevo, že proti r. 1933 skončilo hospodářství příznivěji u 14 podniků částkou 258,578.000 Kč, kdežto jen u pěti podniků byly výsledky horší o 39,014.000 Kč, takže proti roku 1933 je tu zlepšení o 219,564.000 Kč. Rozpočet na rok 1936 počítá s odvodem přebytků podnikových do státní pokladny v částce 998,304.500 Kč. Tabáková režie preliminuje přebytek 1.278 mil. Kč, který je snižován pasivností některých podniků jiných, o kteroužto částku pak celkový odvod do státní pokladny je menší.

O nějakém výnosu, který by representoval jenom malé zúročení investovaného kapitálu do státních podniků, nedá se mluvit. Oddělíme-li tabákovou režii a státní loterii, kteréžto složky nejsou v pravém slova smyslu podniky, nýbrž státními regály, nedostane se nám výsledku, který by budil nadšení pro státní podnikání. Konstatoval jsem již ve svých vývodech výborových, že ve státních podnicích kromě tabákové režie a státní loterie jsou investovány okrouhle 24 miliardy Kč. Kdybychom počítali toliko se 2% zúrokováním tohoto kapitálu, měly by nám tyto podniky dáti cca 480 milionů Kč zisku. Vykazují však ztrátu v částce 590 mil. Kč.

Jednotlivé podniky a jejich výsledky za rok 1934 a srovnání s rozpočtem pro rok 1936 podrobil jsem analyse již ve výboru rozpočtovém a nebudu se jimi již zabývati.

Skupina III. Podíl svazků územní samosprávy a fondů na státních daních, dávkách a poplatcích je sama velmi slušným rozpočtem. Sestává ze čtyř oddílů: A, B, C, D:

A. 1. Příděly zemím a fondům zřízeným podle §u 108 a některých jiných ustanovení o přímých daních 38,950.000 Kč. 2. Příděl obcím z daně domovní atd. 177,245.000 Kč. 3. I. Příděly z daně obratové svazkům územní samosprávy 242,946.000 Kč. II. Zálohy na učitelské platy 925,000.000 Kč. Výsledek podle účetní uzávěrky činil však v posledním roce o 31 mil. Kč více. 4. Přirážka k dávce z lihu zemím 29,400.000 Kč. 5. Zemím z výnosu pivní daně 196,527.000 Kč. 6. Podíl zemí z dědických poplatků 7,000.000 Kč. 7. Daň ze zbraní a lovů 425.000 Kč. Úhrn oddílu A jest tedy 1.617,493.000 Kč.

B. Podíly státních fondů: 8. I. Podíl státního silničního fondu na dani z motorových vozidel 256,500.000 Kč. 9. II. Podíl státního fondu pro vodohospodářské meliorace při ministerstvu zemědělství (vodní) 8,000.000 Kč. 10. III. Podíl státního vodohospodářského fondu při ministerstvu veř. prací (vodní) 8,650.000 Kč. Úhrn oddílu B činí tedy 273,150.000 Kč.

C. Ostatní podíly: 11. Podpora k řešení krise malých pivovarů, která teprve v minulém roce byla až na nepatrnou částku skoro plně vyčerpána, činí 6,000.000 Kč. 12. Příděl exportnímu ústavu na úhradu nákladů 3,000.000 Kč. 13. Podíl fondu živnostenských pokračovacích škol (pokuty) 3,000.000 Kč. Úhrn oddílu C činí tedy 12,000.000 Kč.

D. Mimořádná opatření přechodná: 14. Košicko-bohunínské dráze a míst. drahám: a) z daně důchodové 79,938.400 Kč, b) z daně obratové 100,000.000 I č, dohromady tudíž 179,938.400 Kč. 15. Na péči o nezaměstnané se přiděluje a) z daně důchodové 100,000.000 Kč, b) z daně obratové 550,000.000 Kč, dohromady tudíž 650,000.000 Kč. Úhrn oddílu D činí tedy 829,938.400 Kč.

Celkem činí tyto příděly, jak jsem se již vpředu své zprávy zmínil, 2.732,581.400 Kč.

Skupina IV. Státní dluh. Státním dluhem zabýval se ve svém exposé pan ministr financí velmi podrobně. Jeho celkový stav činí k 31. prosinci 1935 40.933,673.851 Kč.

Z toho činí vnitřní dluh: I. založený 23.311,608.940 Kč, II. přechodný (vnitřní) totiž bony a poukázky 7.461,710.000 Kč, takže celkem činí náš vnitřní dluh 30.773,318.940 Kč.

Zahraniční dluh (dlouhodobý) dělá, jak je preliminován na r. 1936, 8.160,354.911 Kč.

Státovkový dluh, to je jediný dluh, který splácíme, a to odvody plynoucími z dávky majetkové, je preliminován částkou 2.000,000.000 Kč. Úhrnem 40.933,673.851 Kč.

Rozdíl mezi stavem ze dne 31. prosince 1934 a 1935, o který se státní dluh zvyšuje, činí podle rozpočtu 1.566,046.053 Kč. Pan ministr financí ve svém výkladu však správně uvedl, že skutečný přírůstek činí přes 2 miliardy Kč. Rovněž příčiny tohoto rozdílu vysvětlil. Dluhová služba vyžaduje pro budoucí rok 1.988,427.712 Kč, tedy bez malého zlomku celou čtvrtinu státního rozpočtu. Při tom nutno si uvědomiti, že státní dluh ani v budoucím roce nebudeme plně umořovati, neboť vkládáme na celkový úmor, který by jinak činil asi 760 milionů Kč, toliko 150 mil. Kč na nákup státních dluhopisů na trhu.

Velmi značnou číslici tvoří beze sporu výše našeho vnitřního dluhu přechodného, která pozůstává z bonů a pokladničních poukázek. Dluh tento je sice velmi pohodlný a státní poukázky pro svou povahu umísťují se celkem lehce, jak o tom svědčí skutečnost, že nedávno došlo k značnému jejich přepsání, přes to však je to dluh celkem velmi nepříjemný. Honoruje se obyčejně prolongací nebo vydáním nových poukázek.

Státní dluh, obrana státu a náklad na školství včetně záloh na učitelské platy jsou asi stejně vysoká výdajová hospodářství, která činí na rozpočet největší požadavky.

Na úhradu dluhové služby přispívají: 1. Státní podniky, fondy a samospráva 520,228.600 Kč. 2. Zvláštní zdroje příjmové 587,261.601 Kč. 3. Jiné druhy příjmů 94,916.311 Kč. 4. Státní správa 786,014.200 Kč. To dohromady dává číslici, kterou jsem před chvílí řekl, totiž 1.988,427.712 Kč.

Jako vždy i tentokráte těšily se ve výboru rozpočtovém zvláštní pozornosti daňové nedoplatky, a to jak co do jejich výše, tak po stránce jejich likvidace.

Daňové nedoplatky považuji za nejdůležitější administrativní problém naší finanční správy právě tak jako jsou palčivou otázkou našich poplatníků. Nedoplatky přímých daní, přirážek a daně z obratu jsou nesmírným břemenem, které znemožňuje berním správám a berním úřadům, aby se se svou agendou dostaly do běžného stavu. Skoro od převratu zápasí tyto úřady s hydrou nedoplatků daňových a nemohou ji zdolat. Všechny dosavadní prostředky na depuraci daňových nedoplatků nepotkaly se se žádoucím výsledkem, neboť nedoplatky stále rostou, jak o tom svědčí tato čísla:

R. 1934 opětně vzrostly nedoplatky, v Čechách o 202,811.099.80 Kč, na Moravě o 41,900.603.35 Kč, ve Slezsku o 4,096.894.90 Kč, na Slovensku o 6,934.761˙40 Kč, na Podk. Rusi o 4,845.137.95 Kč. V celé republice vzrostly nám nedoplatky daňové za r. 1934 o částku 260,589.497.40 Kč.

Jestliže vzrostly nedoplatky během 1 roku o více nežli 1/4 miliardy Kč, je to důkazem, že dosavadní depurační metody nebyly dostatečně účinné a že jsou tu ještě jiné příčiny, pro které daňové nedoplatky rostou. Je opravdu s podivem, že nejvíce vzrostly nedoplatky v Čechách a na Moravě, t. j. o 6%, kdežto poměrně nejméně vzrostly nedoplatky na Slovensku, kde vykazují vzrůst toliko o 0.7%.

Pan ministr financí ve svém exposé oznámil, že ministerstvo financí zamýšlí přikročiti k radikálnější likvidaci těchto nedoplatků. Béřu to se zadostiučiněním na vědomí, neboť tuto potřebu hlásám zde již po řadu let. Lze jenom vítati, že ministerstvo financí připravuje pronikavou depuraci daňových nedoplatků a že to nemá býti akce paušální. Při depuraci daňových nedoplatků a daňových účtů je nutno přihlížeti k individuálním okolnostem každého případu. Čím rychleji a pronikavěji bude tato depurace provedena, tím lépe bude pro poplatníky i pro státní finanční správu. Administrativní úřady pak budou se moci věnovati pořádné práci, ježto nebudou zabarikádovány touto ohromnou překážkou, podepřenou ještě nesčetnými nevyřízenými rekursy.

Ve veřejnosti není úplně jasno, jak to s daňovými nedoplatky vlastně je a kolik jich máme. Dovolím si proto na tuto otázku odpovědět.

Koncem r. 1934 měli jsme na předepsané náležitosti přímých daní, přirážek a daně z obratu podle zemí tyto nedoplatky v milionech Kč:

Ale ani tato úžasná suma není vyčíslením celkových nedoplatků. Nesmíme totiž zapomínati, že mimo náležitost předepsanou v daňových knihách máme ještě t. zv. zatímní povinnost daňovou, t. j. poplatníci jsou povinni platiti na daň za běžný rok, a to podle posledního známého předpisu.

Také na této zatímní povinnosti máme značné nedoplatky, které lze vyčísliti toliko přibližně. Vezmeme-li za základ výpočtů předpisy realisované r. 1934, dojdeme k těmto číslům:

Přímé daně: Zatímní povinnost podle předpisů realisovaných r. 1934 1.934.5 mil. Kč, na to bylo placeno a konto 1.006 mil. Kč, takže zbývá nedoplatek 928.5 mil Kč.
Přirážky: Zatímní povinnost podle předpisů realisovaných r. 1934 1.615˙6 mil. Kč, na to bylo placeno a konto 913.8 mil. Kč, takže z přirážek zbývá nedoplatek 701.8 mil. Kč.
Daň z obratu: Počítáme-li povinnost daně z obratu splatnou r. 1934, tedy IV. kvartál 1933 a I., II. a III. kvartál 1934 přibližně ve výši předpisů realisovaných r. 1934 2.608.4 mil. Kč, na to bylo placeno a konto 1.147.6 mil. Kč, zbývá nedoplatek 1.460˙8 mil. Kč.

Úhrnem činí nedoplatek: přímé daně 928˙5 mil. Kč, přirážky 701.8 mil. Kč, daň z obratu 1.460˙8 mil. Kč, dohromady tedy 3.091˙1 mil. Kč.

Přihlédneme-li k nedoměrkům, můžeme tento obnos zaokrouhliti bezpečně na 3.250 mil. Kč. Okrouhle dluží tedy poplatníci na předepsané i nepředepsané povinnosti přímých daní, přirážek a daně z obratu 9 miliard Kč.

Připočteme-li k tomu nedoplatky: na spotřebních daních 144.9 mil. Kč, na poplatcích 783.2 mil. Kč, z monopolů 3.7 mil. Kč, na dávce z majetku 507˙8 mil. Kč, tedy úhrnem 1.439.6 mil. Kč, zjistíme, že jsme koncem r. 1934 měli skoro 10 a půl miliardy nedoplatků daňových, poplatkových, na přirážkách atd. Tato obrovská suma leží jako můra na našem národním hospodářství i na agendě finančních úřadů všech stolic.

Daňové nedoplatky jsou vedle jiných příčin z valné části též produktem vadné organisace finanční správy. Likvidace daňových nedoplatků byla by ranou do vody, kdybychom se zároveň nepostarali o odstranění příčin, které vznik daňových nedoplatků zaviňují.

Jednu z hlavních příčin dlužno hledati v tom, že nemáme v našem daňovém účetnictví potřebného a dokonalého pořádku. Ono není zařízeno tak, aby moh účtovati daňové povinnosti. Englišovou daňovou reformou z r. 1927 vnesli jsme do účtování zatímní hodnoty. Zavedli jsme vyměřování daní o rok pozadu, ale zároveň jsme uzákonili povinnost placení daní kupředu za běžný rok na zatímní povinnost.

Dnes máme na účtech poplatníků dvojí daňovou povinnost: 1. předepsanou (která je ciferně vyjádřena v daňových knihách), a 2. zatímní (která není ciferně vyjádřena v daňových knihách).

Daňovým kontem, roční bilancí i státním závěrečným účtem probíhá plně jen vyúčtování předepsané povinnosti. Zatímní povinnost je v daňových účtech, v roční bilanci i ve státní účetní závěrce zachycena jen platbou.

Za těchto okolností je účetnictví finanční správy státní účetnickou raritou. Je neúplné a nepodává proto celkového a jasného obrazu o stavu daňové agendy, a co hlavního, nemůže poplatníkovi říci, jaký jest jeho předpis, kolik zaplatil a kolik jest ještě dlužen.

Ale i kdybychom zachycovali na daňových účtech zatímní povinnost, zlepšili bychom stav jen po stránce účetní, ale nedostali bychom se tím k jasnému, pevnému a jednoduchému vyúčtování daňové povinnosti. Ze směsi definitivních a zatímních předpisů můžeme sestavit jedině zatímní vyúčtování. Potřeba ovšem vyžaduje, abychom se dostali k definitivnímu vyúčtování daňové povinnosti koncem každého kalendářního roku. K tomu ovšem můžeme dospěti jedině tehdy, zbavíme-li se toho, co nám tady překáží, to je té zatímní povinnosti.

S hlediska prestyže finančních úřadů, jakož i v zájmu dosažení pořádku v účtování přímých daní je nutno změniti dnešní způsob předpisování a vyúčtování daní. Na daňovém kontě musí býti zachycena celá daňová povinnost pevnými a konečnými čísly. Jen tak budou dány předpoklady pro přesné a jasné odúčtování mezi poplatníky a berními úřady a mezi berními úřady a naší samosprávou, která je v tom zrovna tak jako poplatník soukromý.