Ako tretí dôležitý fakor, o ktorom sa Sväz priemyselníkov nezmienil, pokladám domáci trh, ktorý je veľmi dôležitým činiteľom. Jestli nemá roľník, jestli nemá delník, jestli snižujeme platy úradníkov - to všetko sú široké vrstvy konzumentské - ako chceme potom obchod a podnikanie napraviť? Pomery na medzinárodnom trhu sa dnes nevyvíjajú tak sľubne, aby sme mohli mať nádej, že problém a následky ťažkej hospodárskej krízy vyriešime len čiste na podklade vývoznom. Musíme podporovať vývoz, všetko musíme učiniť v jeho prospech, ale nesmieme zapomínať i na druhého dôležitého činiteľa, a to je kupná sila tuzemského obyvateľstva. Keď sme v našej zemedelskej politike išli zariaďovať určité veci, keď sme išli regulovať trhy, keď robíme určité plány a chceme cenovou štabilitou zabezpečiť roľníka, verte, vážení pánovia, že tieto počiny neviedly jedine a čisto z egoistického stanoviska, ale tieto počiny majú hlboké odôvodnenie národohospodárske. Veď faktom je, a to páni konzumenti musia uznať, nie som za to, aby sa tá štabilizácia rozumela vyhnaním cíen vysoko, aby sme stratili, by som povedal, našich konzumentov. Ale, vážení pánovia, uznajte, že menovite ťažkopádnosť sedliaka na túto neštabilitu, toto olupovanie nášho sedliaka, menovite na Slovensku, krvave dopláca. Preto, vážení pánovia, jestliže sme dnes našli strednú cestu a štabilizáciu na poli obilia, to neznačí, že by sme chceli konzumenta poškodiť. Ja myslím, že taká štabilizácia cenová vyradením špekulácie musí byť vítaná i nášmu konzumentovi. My chceme, vážení pánovia, ďalej kráčať v tomto smere, takáto kontrolovaná sloboda nášmu roľníctvu je docela prijateľná vec a myslím, vážení pánovia, že s takouto kontrolovanou slobodou bude sa museť uspokojiť aj priemysel sám. Pán min. predseda, ktorého prejav som sledoval, hovoril o tejto veci tu vo vládnom prehlásení. Vážení pánovia, uvedomte si, pozrite sa dnes na priemyslové podnikanie! Veď je naprosto nemožný tento stav, taká nezdravá konkurencia, ktorá sa vyvíja medzi priemyslom so dňa na deň, odstraňuje slabšie jednotky, a jestli by to takto malo ísť ďalej, dva, tri koncerny veľkobánk budú mať celý náš priemysel vo vreckách a v kapse. Preto je treba v záujme udržania týchto slabších priemyselných podnikov v priemys zdravá konkurencia tu, nezdravá konkurencia za hranicami mnohoráz nám obchodné podnikanie úplne znemožňuje. Ja, vážení pánovia, otvorene prehlásim: Mne sa tuná nejedná o pána Rothschilda alevbo ako sa títo páni menujú, ale jedná sa mi o národný dôchod, o mzdu a prácu delníka, ktorý je naplepším konzumentom mojich zemedelských produktov.

A preto, vážení pánovia, nesmie sa videť v tomto poriadku nejaká sebeckosť. My, áno, chceme aj na poli priemyselného podnikania poriadok urobiť a dávame pomocnú ruku nie preto, že by sme snáď chceli dostať priemysel do nášho politického područia a do našej sféry. Ako otázka nez amestnanosti nie je otázkou jednej politickej strany, tak aj otázka priemyselného podnikania je spoločným úkolom nás všetkých.

Vážení pánovia, jestli hovoríme o tej kontrolovanej slobode, nesmieme zabudnúť ani na toho, kto podniká a pracuje, a to je delník. Ja som to aj v rozpočtovom výbore prehlásil celkom otvorene a prehlašujem to aj tuná, že nie je možné, aby sme ďalej trpeli ja tieto ve i posudzujem len pod zorným úhlim Slovenska - máme-li na Slovensku prípady, kdy pri upravených cenách zemerobotník bez stravy pri lohodinnej práci pracuje za 4 až 6 Kč. Tento stav je naprosto neudržateľný. Jestli ideme poriadok robiť v zemedelských cenách, jestli chceme pomôcť priemyslu, je docela oprávnené a žiaducné, aby cestou zdravej minimalizácie boly zabezpečené aj mzdy toho, kto pracuje. Čo môže ten človek konzumovať pri 5-6 Kč mzdy denne, ako môže svoju rodinu vyživiť? Preto - hneď na počiatku som hovoril - nie som priateľom nízkych cien, ale všetko musí byť primerané a cenová hladina musí byť vždy primerená dôchodu. Toto bude určité vyrovnanie. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

III. etapu, veľmi dôležitú, ohľadom zlepšenia naších hospodárskych pomerov, vidím v lacných peniazoch. Veľmi vítame, že ministerstvo financií a vláda konečne rozhodla a bude upravovať úrokomer debetný. Bolo by žiaducné, aby táto úprava bola čím prenikavejšia. Ako chceme opatriť nové pracovné príležitosti pri dnešnom obchodnom úvere? Mám príležitosť rozprávať s rôznymi podnikateľmi, obchodníkmi. Ale aj my zemedelci nie sme na tom lepšie; dnes sa platí u nás v bankách na Slovensku z obchodného úveru stále ešte 10 až 12%. Pýtam sa, je možné za takýto drahý úver podnikať? Mám strach, či zasa úprava úrokovej miery nevyzneje tak, ako predošlá, či zasa banky a rôzne podniky si nenajdú rôzné zadné dvierka k tomu, aby hovorily: Úrok máš upravený, ale pod rôznymi tituly tým dľžníkom toľko všelijakých vedľajších dávok narátajú, že keď sa to sčítá, bude zase vysoký úrok platiť. Na tieto vedľajšie dávky by sa malo upozorniť a pamätať, aby opravdu úver bol lacný, lebo od zdravého podnikania môžeme očakávať jedine ozdravenie našich národohospodárskych pomerov.

Pán minister soc. pečlivosti inž. Nečas vypracoval rozsiahlé expozé. Chvályhodná práca. Videli sme jeho dobré počiny, áno, ktoré je treba schvaľovať. Je treba verejné práce podnikať, aby miesto podpory nezamestnaných ľud bol zamestnaný, aby pracoval, lebo trvale otázku nezamestnaných robotníkov nechceme riešiť len podporami v nezamestnanosti. Toto by bola slabá útecha pre toho robotníka, a preto je treba vítať každú snahu, ktorá smeruje k tomu, aby práca bol oživená.

Ale pomimo tých verejných prác, o ktorých hovoril pán minister soc. pečlivosti inž. Nečas, je trebá pomôcť aj súkromnému podnikaniu, a to menovite snížením úrokovej miery. Ale to by ešte nestačilo. Je treba poriadok spraviť aj v našich bankách a v peňažníctve. Dnes je treba vyriešiť ten problém na príklad na Slovensku aj čo do počtu týchto peňažných ústavov. Nie je možné, aby v jednom malom mestečku sme mali 12, 13 bank a 12 až 13 riaditeľov s veľkými platy. Na všetky tieto drhne ten veriteľ. Je treba slúčiť, sjednotiť a Národná banka by mala dať iniciatívu k týmto veciam. Mal by byť upravený úver zemedelský, úver dlhodobý tak pre zemedelstvo, ako aj pre priemysel, pre podnikanie a úver krátkodobý. Tieto veci by bolo treba cestou zdravej reorganizácie v našom peňažnícre uskutočniť. Nie je možné žiadať, aby zadlžený zemedelec a drobný podnikateľ sa naďalej drel a pracoval len na vysoký úrok. Preto vítame snahu vlády, ktorá prináša úľavu aj zadlženým úpravou úrokovej miery, úpravou roľníckych dlhov. Je treba tieto veci odbremeniť a tam, kde to najviac tlačí, odpomôcť.

Videli sme, že táto politika lacných peňazí oživila prácu v Anglii a v Škandinávskych štátoch, a je treba, aby sme i my túto cestu nastúpili. Ďalej treba riešiť dopravný problém, aby stavba našich silníc išla zámerne so stavbou železníc, aby sa oba tieto prostriedky dopravy navzájom doplňovaly. A ja sa staviam na zásadu, že treba vybudovať centrálny úrad dopravný. Kompetencia troch ministerstiev zasahuje jedna do druhej a ja mám za to, že keď nie teraz, vtedy príjde doba, že sa uzná táto zdravá zásada a že vybudovanie centrálneho úradu pre dopravu bude potrebné. Tento úrad potrebuje viac obchodnej zdatnosti a viac pružnosti a nedmie ztrnúť na púhych byrokratických predpisoch. Je treba ohľadom dopravy upraviť tarify. Nesmú tarify byť príčinou, aby sa východné časti republiky so západnými nemohly riadne v obchodnom styku uplatniť.

Dôležitým prostriedkom pre dopravu je Dunaj a Labe. Ja ako Slovák veľmi ťažko nesiem, že - ako tiež spomenul pán minister inž. Dostálek v svojom expozé - paroplavebné spoločnosti, nech sa to týka Dunaja či Labe, neslúžia národnému hospodárstvu, ako by bolo potrebné. Iodi sú zastaralé, nevyhovujúce, tam by bolo treba previesť asi po dobu 5 rokov väčšie investície; myslím, že dosiahly by prez 100 mil. Kč, ale to by sa nám vyplatilo a je to potrebné i v záujme bezpečnosti štátu. O Paroplavebnej dunajskej spoločnosti máme celé pohádky porozprávané, akí sú tam páni a s touto vecou sa nehne. Bude treba raz v paroplavebnej spoločnosti v záujme štátu poriadok spraviť.

Je treba pri dopravných veciach spomenúť i vicinálmych ciesť slovenských a my sme sa v rozpoštovom výbore usniesli na rezolúcii, kde vyzzvame vládu, aby tento dualizmus dopravný, ktorý je nemožný a neudržateľný, bol už raz odstránený.

Nech mi je dovolené ešte niekoľko slovy sa dotknúť otázok samosprávy. Naša samospráva je vo veľmi tažkom položení. Mimo tých rozpočtov, ktoré podávame tuná, máme - ja som tiež činiteľom v obecnom hospodárstve tisíce nevyrovnaných rozpočtov v našej samospráve. Pomohli sme s amospráve zákonom čís. 69, ktorý bol usnesený tohto roku. Tiež očakávame a máme nádej, že samospráve sa hodne pomôže úpravou úrokovej miery, ale mám za to, keď na samosprívu klademe nové a nové úkoly a o zdroje príjmov finančných nie je v dostatočnej miere postarané, že aj otázka financií samosprávy bude museť byť celkom neodvisle a samostatne riešená. Ani tento úkol sa nedá na dlho odkladať.

Ešte na koniec spomeniem - len telegraficky - niektoré žiadosti, ktoré sa týkajú slovenských vecí. Slovenská zem zo svojho rozpočtu vydáva asi 50% na silnice a nemocnice, takže zbýva pre úkoly iné, kultúrne a sociálne, 50%. Ešte v r. 1922 bol vypracovaný program takých silníc, ktoré majú celoštátny význam. Maly byť inkamerované, ale táto inkamerácia dosiaľ prevedená nebola. Veľmi by bolo žiaducné, aby sa pomohlo Slovenskej zemi, aby sa - keď aj vieme, že štátne financie sú dnes neutešené, keď sa táto vec už od r. 1922 tiahne, - k riešeniu tejto bôľnej otázky raat prikročilo.

Dovolávam sa evidencie štátnych dodávok čiste preto, že máme záujem, aby priemyselné podnikanie i naše robotníctvo na Slovensku, ktoré v posledných dobách vykazuje veľký populačný náskok, malo zabezpečené zastanie, aby sme pre nich zabezpečili zo štátneho podnikania to, čo slovenskému robotníkovi prináleží. Žiadame tiež obnovu zadávacieho riadu, o ktorom aj v rozpoštovom výbore viacero členov hovorilo, lebo terajší zadávací riad je nemožný.

Vážení pánovia! Čo sa týka kultúrnych vecí, tu bych len toto chcel povedať. Máme málo finančných prostriedkov a nemôžeme preto vybavovať všetko tak, ako by bolo žiaducné a ako by sme si to priali. Mám ale za to, že aspoň v tých pohraničných pásmach, kde sa nám jedná o zachovanie slovenských detí, stavby škôl boly z verejných prostriedkov napomáhané. Ja som práve tento týždeň dostal žiadosť zo Šamorína a z Dunajskej Stredy, kde sa oppravdu jedná o to, aby sa tieto veci v záujme štátnom riešily, aby naša slovenská krv sa neodnárodňovala a aby deti nemusely chodiť do maďarských alebo inojazyčných škôl.

Na Slovensku sa rozvinula veľmi úspešne a chvályhodne regionálna práca. Máme i my na západe vytvorenú našu župu a začíname systematickú prácu na poli hospodárskom, kultúrnom a sociálnom. Objavilo sa mnoho prírodného bohatstva na Slovensku. Ohlásil som to geologickému ústavu. Ten má len 11 ľudí na výzkum celej republiky. Je naprosto nedostatočne personálne vybavený. A preca každé podnikanie a objavenie takýchto bohatstiev znamená dobré pramene nových príjmov a nové zamestnanie. Preto je treba, aby náš geologický ústav mohol svoje poslanie plniť, aby bol postavený na ten stupeň, ktorý národohospodársky záujem nášho štátu vyžaduje.

Tiež je treba výzkumníctvu náležitú pozornosť venovať. Máme mnoho nadaných ľudí. Mám prípad s určitým patentom aj na Slovensku, ktorý sa tu nemohol ujať a za hranicami ho za drahé peniaze kúpili. Je to chyba. Za cudzie patenty vyhadzujeme peniaze, miesto aby sme našich nadaných ľudí zaplatili, lebo dnes, keď technika robí také ohromné pokroky, takých nadaných ľudí je treba podchytiť a výzkumníctvu v dnešných dobách náležitú pozornosť venovať.

Keď končím, chcem len spomenúť, že ako tu aj z prejavu pána generálneho zpravodajcu, z prejavu pána predsedu vlády a zo všetkých prejavov, ktoré vyznievajú v parlamente, iste všetci shľadávame, že žijeme vážnu, že prežívame ťažkú a veľmi zodpovednú dobu. Ale to, čo nás vyviedlo z poroby, bola obetavosť, bola opravdová rodoláska, bolo to vlastenectvo činov a skutkov. Jedine v tomto vidím spásu a východisko z dešných ťnžkých časov. V rámci naprostej jednoty nášho štátu, v uprimnej spolupráci a v naprostej solidarite slovenského a českého národa vidím lepší vývin našej drahej vlasti, Československej republiky. Končím. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr Mayr-Harting. Dávám mu slovo.

Posl. dr Mayr-Harting (německy): Slavná sněmovno! Náš stát má a chce být demokratický. Slyšeli jsme to dnes znova s potěšením z úst pana předsedy vlády. Ale jest hodno politování, že se demokracie nepoužívá ze šetrnosti a z péče o ní. Tak jsme dostali zmocňovací zákon, který, jak nověji velmi správně poznamenal oficielní orgán jedné z nejvěrnějších vládních stran, "České Slovo", přenesl všechna parlamentní práva na vládu, s výjimkou práva daňového. Ale také berní právo, tento základ parlamentarismu, právo rozpočtové, které i u nás v zemi nebylo vlastně než právem zdánlivým, protože se o něm jedna o jako o "noli me tangere", také toto právo rozpočtové stalo se vlastně čím dál tím více prázdnou formou od doby, kdy zahájila činnost parlamentní úsporná a kontrolní komise. Parlament má nyní jen možnost dáti v rozpočtovém výboru nebo v plenu výraz svému stísněnému srdci, vyjádřiti přání, aby obdržel po několika měsících písemnou, nejspíše více nebo méně nic neříkající odpověď. Parlamentní úsporná a kontrolní komise situaci ještě zhoršila, neboť v jejím spolupůsobení vyčerpává se vlastně spolupůsobení parlamentu vůbec a toto spolupůsobení se koná - a to zasluhuje politování - za zavřenými dveřmi, s vyloučením oposice, ba s vyloučením samotné komise, protože všechna moc byla vlastně vložena do rukou podkomise, která jen čas od času podává všeobecnou zprávu celé komisi. A také pravomoc tohoto výboru není při bližším pozorování příliš veliká, neboť jsme stále slyšeli, že k návrhům tohoto velmi záslužně pracujícího výboru se obyčejně buď vůbec nepřihlíželo nebo příliš pozdě. Tak jsme aspoň slyšeli, že na př. odstranění snižování platů státních zaměstnanců ztroskotalo na tom, že jsme nevzali včas zřetel na vhodné úsporné návrhy komise. Za takových okolností je zbytečné podávati k rozpočtu pozměňovací nebo doplňovací návrhy a my můžeme jen kritisovati, abychom tím zřetelněji zdůraznili odpovědnost vlády a většiny.

K tomu patří zároveň sůraznění jiné vlastnosti našeho státu, který učinil vítězství pravdy svým začátkem i koncem, že právě této zásady se nepoužívá v jedné z jeho nejdůležitějších funkcí, totiž v právu rozpočtovém. Neboť schodek státního hospodářství náleží sice k nejstarším a k nejrozšířenějším nemocem a právě jen tak zvané občanské vládě a většině se podařilo toto zlo přemoci a za jejího trvání oddáliti. Ale od r. 1929 máme každoročně znovu schodek a přesto nás vláda překvapuje každý rok s aktivním státním hospodařením, aby nás ovšem rok na to znovu překvapila sdělením, že místo toho je schodek tolik a tolik milionů nebo docela miliard, jenž během let dosáhl několika miliard, takže státní dluh vzrostl jen v posledním roce skoro o 2 miliardy a zúročení státního dluhu vyžaduje samo asi 1/3 všech státních vydání. To je jistě nepotěšitelný stav. Toto klamání veřejnosti má mimo to tu nevýhodu, že je schopno zviklávati stále více úvěr státu, místo aby důvěru ve státní finance posilovalo.

Nyní několik slov o novém státním hospodářství. Tentýž obraz. Leží před námi státní rozpočet, který končí rozhodně směšným malým přebytkem asi 1 1/2 milionu Kč. Ale sám tento přebytek by byl potěšitelný, kdyby byl pravdivý. Budeme však přesto musiti asi počítati s tím, že také tentokrát se dostaví obvyklé zklamání. Neupřímnost takového provádění rozpočtového plánu lze tentokráte docela lehce dokázati. Krise, která snad dosáhla v posledních letech svého vrcholu, má samozřejmě za následek stálé úbytky daňových příjmů, takže v tomto roce zůstaly daně již v prvních devíti měsících o jednu miliardu za rozpočtem. Přesto počítá nový rozpočet zase se zvýšenými příjmy na daních, k čemuž pan generální rozpočtový zpravodaj sám poznamenává, že je to podle průběhu událostí úplně neospravedlněné. Naproti tomu není pochyby, že vydání vyměřená co nejtěsněji již v běžícím roce nevystačí, nýbrž budou daleko překročena. Také tu je to zase generální zpravodaj, který již nyní počítá pro tento rok s ohromným schodkem 1100 milionů. Proto není pravděpodobné, že zvýšení výdajů pro příští rok o 350 milionů Kč, k čemuž pan gen. zpravodaj znovu poznamenává, že nejsou na straně příjmů opodstatněny, postačí, neboť z těchto 350 milionů jest počítáno předem 150 milionů na obnovu slosovací služby a zbytek výhradně na zvýšená vydání pro vnější a vnitřní zabezpečení, takže všechna další vydání tím nejsou uhrazena. Jest proto velmi pravděpodobné, že musíme zase počítati s ohromným schodkem, zvláště když již nyní není uhrazeno v předloženém rozpočtu 925 milionů Kč pro platy učitelů a 650 milionů pro péči o nezaměstnané v řádném rozpočtu a mimo to má býti povolen mimořádný fond pro výzbroj v částce 360 milionů a investiční fond v částce 790 milionů, jež mají býti teprve uhrazeny úvěrovými operacemi. To všechno tedy opravňuje označiti státní rozpočet za neutěšený. Neutěšený je však také proto, že zase nepřihlíží ke slibu, kdysi oznámenému, že bude konec s deflační politikou. To se ukazuje zvláště v tom, že snížení platů státních zaměstnanců zůstane v platnosti v plné výši a v plné krutosti. To není jen těžké zatížení přímo postižených, nýbrž značí to zároveň oslabení všeobecné kupní síly o více než 1/2 miliardy Kč a státní zaměstnanci budou míti proto ještě méně chuti k práci. A to všecko se děje za současného vzestupu velkoobchodního indexu o 20%, indexu životních potřeb o 30%, takže se Československo stalo znenáhla jednou z nejdražších zemí, s nejnižšími mzdami a platy, a dnes tak známá hesla o pokleslé kupní síle a opět vzrostlé nezaměstnanosti znázorňují strašidlo pro nejbližší budoucnost. Úspory v rozpočtu jsou jistě naléhavě potřebné. Avšak již jedno staré čínské pořekadlo praví: "Není chytré od manželů, že chodí brzy spát, aby ušetřili na světle, když výsledkem toho jsou dvojčata", to znamená, že šetřiti a šetřiti jest dvoji. Správnému šetření jsme se u nás stále ještě nenaučili. Že přílišné snižování platů státních zaměstnanců není správné, to jsem již naznačil. Jestliže by snížení nebylo odstraněno, bylo by nutno vyjíti státním zaměstnancům vstříc aspoň jiným způsobem, obnovením normální platební lhůty, zavedením vhodné oddlužovací akce, zlepšením poměrů v povyšování a konečným vydáním vhodných prováděcích nařízení k zákonu o státních zaměstnancích, vhodnou náhradou za snížení ochrany nájemníků a především také konečnou spravedlivou úpravou otázky pensistů, aby se konečně dostalo na proslulou, musím říci již pověstnou IV. etapu pensistů, aby se s cizozemskými pensisty zacházelo přiměřeněji atd.

Naproti tomu by bylo ovšem - skoro bych řekl - demagogické, mluviti v dnešní bohužel samou válkou zatížené době o odzbrojení, vysloviti se proti nákladům na vojsko. Budeme hlasovati proti rozpočtu, ale naše hlasování nemá ten smysl, že chceme státu odepříti prostředky k životu, že mu chceme odníti potřebné prostředky ke zbrojení. To není smyslem našeho hlasování. Pokud by šlo o naše hlasy, hlasovali bychom i pro tyto požadavky. Naše hlasování znamená pouze výraz nedůvěry k dnešnímu vládnímu systému. Řekl jsem již, že nechci mluviti proti vojenským nákladům jako takovým, ale chci mluviti proti nehospodárnému způsobu, jakým vojenská správa zachází s prostředky danými jí k použití. Připomínám, že je převráceno šetřiti na úkor lidského materiálu, na úkor zaopatření a ošacení vojáků. Ale na druhé straně vidíme, že určité průmysly a určitá společenstva nebo řekněme ještě zřetelněji pokladny určitých stran jsou překrmovány na útraty poplatnictva, poněvadž se jim platí nepoměrné, všeobecnou úroveň daleko převyšující ceny.