Není pochyby, že také školství je to poslední, na čem se smí a má šetřiti. Naopak. Letos byla bohužel znova v rozpočtu snížena vydání na vysoké a střední školy. Zvláště těžce je postiženo německé školství. Německá hudební akademie dostává rok od roku stále méně, německá hudební škola v Bečově nad Teplou tolik jako nic. Dosáhli jsme konečně postátnění německé pedagogické akademie, ale finanční prostředky, které se jí poskytují, a také jiný způsob jednání s ní je takový, že zdárný vývoj tohoto ústavu není možný. Četné německé střední školy byly zavřeny a stav na bratislavském německém gymnasiu, které má 1000 žáků, je po prostorové i jiné stránce přímo bezútěšný.

O obecném školství raději ani nemluviti. Ve školním roce 1934/35 byly Němcům vzaty tři měšťanské a 12 obecných škol s více než 100 třídami, což je snad z části ospravedlněno tím, že počet žáků v této době poklesl. To je správné, ale tentýž stav je na české straně a přesto tam nastalo rozmnožení o 48 škol a 792 tříd. V Kravařích na Hlučínsku byla zřízena na příklad nová škola pro 4 děti nákladem 4 milionů Kč. Za to je německé soukromé vyučování na Hlučínsku omezováno a jedná se prý o úmyslu soukromé vyučování z pochopitelných důvodů vůbec zakázati.

Naproti tomu nedosahují výdaje na tak zvané menšinové školy - říkám tak zvané, protože by klidný cizinec- mohl myslit, že při tom jde o školy pro národní menšiny, zatím co víme, že 99 nebo skoro 100% těchto škol bylo zřízeno pro tak zvané české menšiny v bohudík ještě velmi širokém německém pohraničním území - tyto výdaje na tyto menšinové školy nedosahují docela podle mínění rozumných, klidně myslících příslušníků českého národa svého účelu, takže školská autonomie nejen z národnostních důvodů, nýbrž právě tak hodně z důvodů náboženských, jak se nejlépe skutkem stala v Holandsku, stává se stále naléhavějším požadavkem.

Neméně hodné politování jsou zamýšlené úspory na mládeži. Nikdo si nepřeje, aby byly sníženy sociální výdaje na české studentstvo, žádáme však přiměřeného zvýšení celkových vydání o jistě nikoliv nesmírnou částku 1 1/2 milionu Kč, aby mohlo být přiměřeně pamatováno i na studentstvo německé a aby byla zamezena poněkud bída, jíž byl dán výraz v pamětním spise německého studentstva přímo otřásajícím způsobem.

Právě tak naléhavě jest žádoucí, aby byly zařazeny položky na péči o mládež v rámci ministerstva sociální péče a ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy znovu v té výši jako r. 1931.

Jistě musí být dosaženo rozpočtové rovnováhy s napětím všech sil. Ale má-li se to setkati s úspěchem, nestačí pokusy podniknuté od případu k případu, nýbrž musí se jíti základnímu zlu na kořen. K tomu by náležela se všech stran jednomyslně požadovaná, ale zatím hlemýždím krokem postupující reforma správy, správní reforma, která musí býti určena ke zjednodušení a zrychlení řízení a k dalekosáhlé decentralisaci. Právě tak musí se usilovati o sjednocení jistých ústředních úřadů v jednotné ministerstvo dopravy, nikoliv proto, aby se ušetřilo několik úředníků, nýbrž aby tyto podniky navzájem spolu soutěžící byly spojeny. Připomínám, že poštovní automobily soutěží s automobily ministerstva železnic. Tato neúčelná, nehospodárná soutěž musí být odstraněna, a státní podniky mají být vedeny podle skutečných obchodních zásad, aby bylo dosaženo většího výnosu. Připomínám poštu, která u nás pracuje se stálým schodkem, zatím co v Anglii není jen nejlepším obchodem státu, nýbrž Anglie vůbec. Připomínám dále naši tabákovou režii, která jest sice stále ještě jediným aktivním podnikem státu, jejíž příjmy však rok od roku klesají pro nedostatek vhodného obchodního vedení. Všechna zásadní řešení, jež byla až dosud zkoušena, selhala. Tak zv. sanace samosprávných sborů, která je zatím jen na papíře, která znamená rozhodně znovu jen provisorium, zůstane tak dlouho na papíře, dokud nebude lze použíti potřebných finančních prostředků.

Především nelze však pomoci státním financím, nebude-li pomoženo soukromému hospodářství: rozličným stavům obyvatelstva bez rozdílu, zemědělství, stejně jako průmyslu, obchodu jako živnosti, lidem s pevným platem jako dělníkům. V tomto ohledu bylo by nespravedlivé vytýkati vládě, že nemá dobrou vůli, ale její činnost omezuje se až dosud na to, že rozvine vždy znovu čas od času co nejvelkorysejší hospodářský program, a také dnes jsme od pana předsedy vlády neslyšeli nic jiného. To mi připomíná sensační spis "12 způsobů, jak se státi milionářem", jehož autor zemřel bohužel hlady, dříve než mohl jeden z těchto způsobů uskutečniti. Musí se již něco konečně státi. Tím prvním by byl hospodářský plán vyňatý z konkurence politických stran, který by měl být vypracován státní hospodářskou radou, jak jej navrhl svaz křesťanských odborových organisací v pamětním spise, také jinak velmi pozoruhodném a jak k němu daly podnět také socialistické strany v společném návrhu. Takový hospodářský plán musil by jednak zaručiti autonomii výroby, jednak zabezpečiti státu potřebné právo dozoru, osvoboditi výrobu od politických vlivů a stát od přímých výdajů hospodářských, omeziti hospodářství státem subvencované, jež znemožňuje spořádané vedení státních financí, jak právě asi ukazuje obilní monopol a jak by toho bylo ještě více, kdyby došlo k tak zv. postátnění uhelných dolů. To je záměr, který byl vyslovován z různých stran a který připomíná anglické přísloví: Mluví-li Angličan o bibli, míní bavlnu. Neboť za touto hospodářskou myšlenkou postátnění uhelných dolů se neskrývá nic jiného, než národnostní požadavek převésti německé vlastnictví do českých rukou.

Rozhodně se musí něco státi. Mozkový trust, jejž si zřídilo předsednictvo ministerské rady v podobě zvláštního oddělení, měl by místo všeobecných rčení předkládati konkrétní návrhy. Boj proti nezaměstnanosti, rozmnožení oběhu peněz, zlevnění úvěru, oživení hospodářství, investice, pozdvižení kupní sily atd. jsou velmi hezké a rozumné myšlenky, ale mělo by se jednou ukázati, jak tyto myšlenky mají být jednotlivě uskutečňovány. Je tu otázka 40ti hodinového týdnu, která musí být konečně řešena ve formě pro průmysl přijatelné, tedy individuelně vytvořené. Sociální pojištění bylo by nutno reformovati snížením pensijního stáří, čímž by bylo získáno místo pro mladší pracovní síly. Práci žen by bylo nutno pozvolna vyloučiti rodinnou odměnou, čímž na př. dosahuje velký podnik pro výrobu pneumatik "Michelin" nejlepších výsledků, zvláště také v ohledu zalidňovací politiky. Účinná stavební podpora a plánovitá osídlovací akce musily by být uskutečněny právě tak, jako by bylo nutno klásti více důrazu na včasnou otázku a účelnou spolupráci ústředních úřadů s vhodnými odborovými korporacemi.

Průmysl musí býti financován rozšířením úvěru a k tomuto účelu musí být vybudována zdravá myšlenka reeskontu mobilisováním hypotečního úvěru, pro což byla učiněna již dříve hospodářské radě s německé strany oprávněná výtka a bylo by žádoucno tuto otázku prozkoumati a uskutečniti.

Právě tak žádoucné jsou investice. Připomínám již delší dobu popoháněný požadavek údolní přehrady na Moravici. Investice by měly býti provedeny ve větším měřítku, i když máme míti v této věci jasno, že tím průmysl nemůže býti trvale oplodněn. Obchodní politika musí žádati energičtěji a úspěšněji o uzavírání příznivých obchodních smluv, o reformu poplatkového zákona a celního tarifu, která měla býti již dávno provedena, býti pamětliva uvolnění devisového hospodářství, ale především podstatného zjednodušení a sjednocení obchodně-politické agendy. S takovou vývozní politikou, která nesmí ztěžovati vývozní ústav zbytečnými jazykovými boji, musí jíti ruku l v ruce vzpomenutá daňová a mzdová politika k pozdvižení vnitřní kupní síly. Zvýšení nevhodných daní nemůže nahraditi jejich pokles. Nikdo menší než nynější guvernér Národní banky a dřívější ministr dr Engliš dokázal v nedávné serii článků, že můžeme znenáhla dosáhnouti rovnováhy nikoliv zvýšením, nýbrž právě snížením daní. Daňové nedoplatky, které jsou trvale jen na papíře, musí být naproti tomu odstraněny především rozumným vyrovnáním s dlužníky. Právě tak nebezpečné jest bezohledné vymáhání daní, protože není v žádném poměru k případnému nebezpečí, plynoucímu ze zastavování provozu a zvyšování nezaměstnanosti.

Rovněž tak by již mělo býti přikročeno k plánovitému podporování živností, aby byl udržen střední stav, nepostradatelný pro státní a společenský řád. Bylo by potřebí uskutečniti novelisaci živnostenského řádu aspoň ve formě znova slíbené tak zvané malé živnostenské novely, dále odstraniti daňové nerovnosti u společenstev a konsumních družstvech, tím spíše, když okruh zákaznictva není již omezen na členy, atd. Na druhé straně musí energicky vystoupiti proti právě nebezpečně hrozícímu zdražení skutečná spotřebitelská politika a boj proti přemrštěným kartelovým cenám, dosud jen teoretický, změniti konečně v čin. Pokračujícím organisováním peněžního a kapitálového trhu musí být obnovena důvěra v úvěr a spoření a proto musí býti konečně provedeno již příliš dlouho odkládané uvolnění vkladů ústřední banky německých spořitelen, právě tak jako německé venkovské banky se zvláštním zřetelem k malým vkladatelům a lidovým peněžním ústavům.

To a mnohé jiné jest ovšem možno jen spoluprací zemědělství s průmyslem. Neboť právě náš stát musí již jako stát vývozní k potlačení nezaměstnanosti dělati politiku otevřených dveří, nesmí naopak jako až dosud autarkií a protekcionářstvím vylučovati náš průmysl stále více ze světového obchodu. Musí spíše, jak uvádí nedávno vydaný pamětní spis průmyslu, posíliti vnitřní kupní sílu a domácí trh podporou vývozního průmyslu v zájmu hospodářství, kterému až dosud bylo pomoženo obi ním monopolem jen částečně a pochybně. Hospodářství nesmí býti jinými slovy předmětem politiky ani vnější ani vnitřní. V zahraniční politice nedostatek obchodních smluv se státy, které byly stále našimi hlavními odběrateli a měly by jimi znovu býti, má-li náš obchod a průmysl prospívati, s Německem, Rakouskem a Maďarskem, právě tak zasluhuje politování jako nepříznivé obchodní smlouvy s Francií a s jinými státy, jejichž politické přátelství je tím příliš draze zaplaceno a které by právě mohly poskytnouti, aniž by tím utrpěly škodu, ještě velké možnosti. Čeho potřebujeme, je velký hospodářský prostor, pro který nemůže ani Malá hospodářská dohoda, nehledě k jiným důležitým okolnostem, jimž v čele stojí její malá platební schopnost a chuť, poskytnouti již pro svůj převážně agrární charakter žádnou dostatečnou náhradu, ani sovětské Rusko dostatečnou útěchu, k němuž jsme jak se zdá - pomlčíce vůbec o politickém a jiném rozmýšlení - přes jeho ještě neomezené možnosti přišli zase jednou příliš pozdě. K tomu je potřebí - a tu by se mohla politika a hospodářství najíti - spíše organisování dunajské oblasti, která pro nás zároveň znamená vhodnou hospodářskou oblast.

Vnitropoliticky však nesmí hospodářství býti předmětem mocenského boje ani hospodářsko politického ani národně politického. Neboť politika, která nebéře žádný ohled na životní zájmy průmyslu, oslabuje nejenom morální a vojenskou opornou sílu státu proti vnějšímu nebezpečí, nýbrž ohrožuje i čistě vlastní státní zájem. Postupující zastavování zvláště severočeského průmyslu a tím už k nesnesitelnosti vystupňovaná bída německého obyvatelstva jest nejlepší půdou, která živí smýšlení státu málo přátelské, tím spíše. když se zdá, že se to děje přímo úmyslně, jako při dosavadním přidělování margarinového kontingentu, které pro příští rok vyžaduje naléhavé a základní korektury, zvláště také po stránce národnostní. Zde právě vyrůstá české agrární straně jako největší a nejmocnější odpovědná úloha postaviti zájem strany za zájem státu a převzíti v hospodářské politice vedení, spravedlivé ke všem stavům a povoláním i všem národnostem státu, jehož výsledkem může být jen kompromis.

Úplně nezpůsobilý k řešení jest bezohledný nacionalismus. Jak také dnes pan předseda vlády dr Hodža znovu naznačil, jest a zůstane národnostní problém problémem státu vůbec. S odvahou nepopularity zastávaná politika tak zv. aktivistických stran, jež začala zaváděti v první národnostně smíšené vládě Švehlově rozhodný obrat k lepšímu, vedla dík zdánlivě nepřemožitelnému nacionalismu na jedné a povolnosti, jež znenáhla pozbyla své opory, na druhé straně, právě v nedávné době k výsledku, jenž se projevil viditelně v květnových volbách. Tomu se nemůžeme divit, vzpomeneme-li si na oficielní a neoficielní národnostní politiku posledních let.

Vzpomeňme na Hlučínsko, kde poslední sčítání lidu mohlo zjistiti jen 5700 Němců, zatím co v posledních parlamentních volbách bylo tam odevzdáno jen pro novou sudetskoněmeckou stranu přes 20.000 hlasů. Srovnejme zřízení slovenského osobního referátu při předsednictvu ministerské rady, který dosáhl v 1 1/2 roce přijetí 1175 Slováků do státní služby, docela i v případech, kdy systemisovaná místa byla právě plně obsazena, se skutečností, že za 10 let bylo propuštěno přes 33.000 německých státních zaměstnanců, u pošty přes polovinu, v důstojnickém stavu dvě třetiny Němců, zatím co v stejné době počet českých zaměstnanců zcela znatelně stoupl. Podívejme se na teprve nedávno provedená jmenování do zemských a okresních zastupitelstev. která proti jasnému znění zákona již úplně nedbají síly politických stran, ale ještě o mnoho víc národnostních poměrů.

Připomínám boj o německou vysílačku, jejíž nedostatek působil podle úsudku samotných Čechů velmi neutěšeně, a jehož napravení nemohlo býti přes to až dosud dosaženo a zdá se, že má býti znovu zmařeno. Připomínám jeden z nedávných zmocňovacích zákonů, jenž provádí postátnění policie v pohraničním území ve větším měřítku a jehož bylo využito k tomu, aby toto území bylo zaplaveno českou policií, ačkoliv je i na německé straně - abych užil terminologie státního jazyka - dosti spolehlivých živlů, kteří by byli způsobilí pro tuto službu. Připomínám dále ztroskotání úmluvy s Německem o návštěvě lázní, která měla zajistiti příliv říšskoněmeckých návštěvníků do našich světových lázní, což však se rozbilo bez užitku. Jednalo se celé měsíce, aby se na konec ještě v srpnu nevědělo, zda a jak by se mohli přivésti cizinci v květnu do našich světových lázní Karlových V. arů a Mariánských Lázní. Připomínám, že styk mezi okresní a zemskou školní radou byl prováděn bez stížností do r. 1924 i přes jazykový zákon. Přes horlivou námahu se stále ještě nepodařilo, aby bylo dosaženo používání německé řeči aspoň v tom měřítku, jako tomu bylo až do r. 1924. Připomínám, že vyučování češtině na německých obecných školách není stále ještě prováděno v žádoucí míře, aby tím byla německým státním občanům přiměřeně umožněna znalost české řeči. O ostatních velkých a drobných věcech jest lépe pomlčeti, jako o tom, že v místech, která jsou podle zákona dvojjazyčná, se užívá jednojazyčných poštovních razítek, o předvolání hotelierů a obchodníků v Karlových Varech, aby byli poučeni o zaveden českých nápisů a aby bylo kromě toho vyšetřeno, zda zaměstnávají také přiměřený počet českých zaměstnanců atd.

Zde by měl vyšší státní úsudek pobádati ke konečnému řešení národnostní otázky, neboť především musí býti zřízen pořádek uvnitř. aby bylo státu umožněno splniti jeho politické poslání, jež musí býti nalezeno v tom, aby byl zabezpečen trvalý mír Evropy hospodářským a politickým organisováním dunajské oblasti a jejím přebudováním v hospodářsky a politicky sjednocenou střední Evropu.

V tomto úkolu připadá právě sudetským Němcům význačný úkol. právě tak podle jejich početné síly jako podle významné účasti na kultuře a hospodářství státu, úkol spolupracovati na vnitřní výstavbě státu v domovinu uspokojující všechny jeho obyvatele a národy a podporovati vnější bezpečnost státu v zájmu obecného míru využitím jeho sjednocení s celým německým národem.

To však předpokládá - a to je to pravé že existence sudetských Němců jako rovných mezi rovnými nebude jen právně zabezpečena, nýbrž i prakticky uskutečněna.

K tomu však není toho potřebí mnoho, žádná změna struktury státu, ani změna ústavy,

nýbrž jen její uskutečnění. Neboť ústavně zaručená rovnoprávnost jest především pouhým slibem, který zůstane tak dlouho na papíře, dokud budou chyběti potřebné prováděcí zákony. Vydati tyto prováděcí zákony a na jejich základě uspokojivě uspořádati jazyk a školu, náležitý podíl na správě a na statcích státu, náležité zastoupení v státním zaměstnanectvu, náležitý ohled v hospodářství, zvláště při státních dodávkách a zakázkách, a přiměřené zabezpečení místa pro práci bylo by úkolem parlamentního výboru, jak o něj usilovala naše strana se souhlasem všech ostatních německých stran již dávno, ale dosud bohužel marně.

Tím ukázala právě německá křesť.-sociální strana cestu k národnostnímu míru. Právě ona zastávala též od začátku myšlenku německé národní pospolitosti a lpí na ní stejně jako před tím. Proto se snažila již odedávna o zjednodušení stranictví v duchu zřejmě světově odůvodněného trojího dělení na konservatismus, liberalismus a marxismus. Opírá se však, vycházejíc s tohoto stanoviska světového názoru, právě tak rozhodně myšlence jedné sjednocené strany, která by musila kulturně a hospodářsky selhati a která, jak velmi důrazně učí dějiny české politiky a českého stranictví, je též zbytečná, jestliže jsme jen jedno tni v národním programu, odpovídajícímu daným skutečnostem. Naše jasné stanovisko ke státu, k demokracii a ke křesťanství, náš aktivismus, který umí trvale spojiti svůj osud s osudem státu, nemá a nechce být kalen splynutím s jinými skupinami ke škodě národního celku. Neboť jestliže vůbec nějaká, tedy právě naše strana může požadovati, aby se stala předbojovnicí za demokratickou myšlenku a řešení sudetsko-německé otázky v rámci a na poli státním.

Toto stanovisko však vyplývá z našeho positivního křesťanského světového názoru, na který se nedíváme nikterak jako na svou výsadu, o kterém bychom si spíše přáli, aby se stal obecným statkem všech, který však v dnes ještě neutišeném boji mínění cítíme povinnost zastupovati a hájiti společně se souhlasícími českými a slovenskými stranami, protože očekáváme z tohoto světového názoru uspokojivé řešení národnostních, sociálních a kulturních problémů.

Dnešní vláda a většina představuje skoro nezměněné a, jak nedávné volby ukázaly, ještě méně než dosud v národní důvěře pramenící pokračování předchozí vlády a většiny, nepřipouští pro stát a jeho národnosti po trudných zkušenostech minulých let žádnou naději ve zdárný vývoj. Proto jí nemůžeme důvěřovati a zamítáme státní rozpočet na znamení své nedůvěry. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Ostrý. Dávám mu slovo.

Posl. Ostrý: Slavná sněmovno! Když jsem posledně před opuštěním poslanecké sněmovny mluvil s tohoto místa, loučil jsem se se sněmovnou asi slovy, že volební výsledky přivedou živnostensko-obchodnickou stranu do posl. sněmovny ve větší síle a že jí pak také umožní. aby se účastnila na pracích legislativy, na tvoření zákonů, na státním hospodářství, tedy aby měla účast na právech a také na odpovědnosti.

Dnes projednáváme státní rozpočet pro r. 1936 za změněné politické konstelace potud, že naše strana, která poměry v minulém období byla donucena býti v oposici, je ve vládní většině a chce za všechno, co vláda a vládní většina dělá, nésti spoluodpovědnost.

Cítíme tuto povinnost, a poněvadž je nám povinnost samozřejmou věcí, je nám také samozřejmou věcí, že máme právo. Já a řada mých kolegů měli jsme v minulém období příležitost dokazovat, kolik nesprávností bylo na živn.-obchodnickém stavu spácháno. Nyní má tato sněmovna, tento zákonodárný sbor povinnost toto všechno napraviti a uzpůsobiti tak, aby to v pravdě odpovídalo duchu demokracie.