Parlamentu byla předložena řada vládních osnov, které pojednávají buď o prodloužení již zavedených daní, nebo zavedou daň novou nebo případně daň již zavedenou zvýší. Při té příležitosti se ukládají nebo uloží poplatnictvu opět nové povinnosti, a to takové, které mohou mu způsobiti velmi mnoho škody. Ale budiž, Dohodneme se třebas na tom, že se má uložiti poplatnictvu zvýšená povinnost, a to taková. že se na př. zkracují lhůty, což může míti neblahé důsledky pro poplatníka, a hlavně poplatníka malého. Na př. to, že při každé výzvě, kterou berní správa nebo berní úřad nebo správa finanční na poplatníka činí, se hned objevují důsledky trestních sankcí. nevyhoví-li tomu, co se na něm žádá. Na poplatníkovi se na př. žádá, aby učinil to a to do 5 dnů, jinak že dostane tolik a tolik pokuty.Je-li tedy na straně berní správy všechno právo a těžké trestní důsledky a sankce pro poplatníka, je nesporné, že má-li býti děláno něco nového, musí býti také berní nebo finanční správa vázána, aby to nebo ono v té nebo oné lhůtě učinila tak, jak se to předpisuje poplatníkovi. Dosud jsme se snažili dosíci pořádku ve finanční správě, bohužel jednostranně, nyní musíme se snažiti a to bude naší snahou, aby ten pořádek nastal.

Ale takový pořádek ve velké míře bude možný jenom tím, když se také finanční správě uloží striktní povinnosti. Tak na př.: na poplatníkovi se bude žádati, aby do prvního února podal přiznání. Je to zkrácená lhůta. Jaké následky pro mnohé malé lidi to bude míti, o tom dnes nechci skoro mluvit. Ale ukládáme-li tuto povinnost poplatníkovi, je bezpodmínečně nutno, aby do našeho zákonodárství daňového bylo také vsunuto ustanovení, kterým se nařizuje, do které doby musí finanční správa vyříditi podaný rekurs. (Výborně!) Dnešní stav není do budoucnosti trvale možný. Není možné, aby na př. rekursy nebyly vyřízeny za 6 až 7 nebo i za více let. Že nejsou vyřízeny 3 léta, 4 léta, to je obligatorní, ale není ojedinělým případem, že leží nevyřízené rekursy 8 let a poplatník není s to dovolati se svého práva.

Podali jsme proto návrh, který spojíme s navrhovanými finančními zákony, které budeme projednávati. Návrh zní (čte):

Nevyřídí-li příslušná instance v zákonné lhůtě podané odvolání do jednoho roku, upravuje se po této době daňový předpis poplatníka v celém rozsahu, jak v odvolání bylo uvedeno. Lhůta počíná běžeti dnem podání odvolání.

Co bude míti za následek tento zákon? Prostě to, že berní správa, finanční správa bude musit rekursy vyřizovat. A bude-li je muset vyřizovati, dá si při předpisování daní pozor, aby se nedopouštěla systematických chyb, kterých se dopouštěla až do dnešní doby, prostě proto, že nevyřízení rekursů mohla táhnouti až do nekonečna. (Výkřiky.) Učiníme další opatření, aby to nemohla zamítnouti. Máme nejvyšší správní soud.

Budeme opakovati návrh zákona asi tohoto znění (čte):

Vytvořený rozdíl daňový volným odhadem berní správy oproti přiznání poplatníka nebude vymáhán cestou exekuční, pokud nebyl vyřízen pravoplatně rekurs, včetně rozhodnutí nejvyššího správního soudu. (Výkřiky posl. Netolického.)

Já jsem zde o tom mluvil. Pamatuji se, že jsem v ústavně-právním výboru při jedné příležitosti (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.) vedl o toto ustanovení urputný zápas. Ne z nějaké, řekl bych, frivolity. Nikoliv. Z poznatku praktické nutnosti. Znám to a vítal jsem prohlášení nebo lépe řečeno vývody zpravodaje rozpočtového výboru p. kol. Remeše, který o těchto otázkách mluvil, a je vidět, že se věnuje praktickému životu, poněvadž všecko, co uváděl, z tohoto života vyvěralo. Vítáme to, poněvadž víme, kolik křivd a neštěstí může býti napácháno tím, že je možný libovolný odhad poplatníka berní správou proti jeho přiznání. To všechno z prakse známe. Známe-li pak dále všechny důsledky tohoto postupu, jsme přesvědčeni, že je povinností zákonodárného sboru, aby učinil libovůli přítrž na tolik, aby alespoň to, co je libovůlí, nebylo možno proměniti v trestní sankce, pokud nebylo o věci pravoplatně rozhodnuto, včetně rozhodnutí nejvyššího správního soudu. Vždyť tyto věci stály řadu lidí přímo existenci a byly v řadě případů příčinou, že lidé sáhli k revolveru, jak toho je dokladem náš poslední případ v Ostravě, kde minulého týdne chudý nožíř, hospodářsky zničený, svým vlastním instrumentem, břitvou, skončil svůj život. Není úkolem zákonodárce, zákonodárného sboru a finanční správy, aby lidé byli doháněni k těmto nešťastným koncům. To musí býti změněno a my to spojíme s finančním zákonem (Souhlas.), poněvadž také poplatník musí jednou nalézti dostatečnou ochranu svých zájmů a spravedlnost. (Souhlas.)

Zkracujeme poplatníkovi dobu přiznání k dani, a to proto, aby prý mohly býti daně včas předepsány a poplatníku předpisy doručeny. Chceme pořádek a proto budeme navrhovati, aby daňové předpisy za rok uplynulý byly doručovány poplatníku nejpozději v třetím čtvrtletí následujícího roku. Co nám pomůže, pánové, že zkracujeme lhůtu k podání přiznání, když konec konců předpisy se poplatníkům doručují v listopadu, v prosinci nebo snad v prvním a druhém čtvrtletí třetího roku? Nejsou to ojedinělé případy a za pozdní doručení předpisu už nenese vinu poplatník. Možná, že je v tom pozdním doručování předpisů docela systém, poněvadž v případě, když jsem nedostal nový předpis daňový, musím platiti daně podle posledního předpisu. Tedy tato možnost musí býti odstraněna, a děláme-li pořádek, budeme ho dělat generálně. (Výborně!)

Všichni znají příčinu, proč jsme v minulém období šli do oposice. Byla to neústupnost s jedné strany, že se nám nechtěl dáti příslib, že daň z obratu při zvyšování o 50% bude paušalována. Tuto daň i se srážkou budeme prodlužovat. (Předsednictví převzal místopředseda Mlčoch.) Jako lidé, kteří mají zájem na státním hospodářství a na státu, jsme si vědomi, že nemůžeme v nynější době daň z obratu odstraniti, že jí stát ke svému hospodaření nutně potřebuje, a kdyby jí neměl, že by musel hledati nový jiný zdroj státních příjmů. Snad je to i nejlepší východisko, poněvadž kdyby se hledal jiný způsob, možná, že by se to převalilo zase jenom na vrstvy, které více méně platí přímé daně. Opakuji, že jsme si vědomi, že v nynější době není na odstranění daně z obratu ani pomyšlení, ale máme za to, že máme za sebou již dosti dlouhou dobu, abychom mohli resolutně žádati všeobecné paušalování daně z obratu u veškerého druhu zboží. (Výborně! - Potlesk.) Bude-li to komu po chuti, čili nic, nemůže padati na váhu. Domnívám se, že paušalováním daně z obratu dostane stát, čeho potřebuje, že dostane nejméně tolik, kolik dostával v nynější době - a budou to platiti všichni v tomto státě stejně. Známe přece ty případy, o kterých jsme již mluvili. Uvažte, kolikrát zaplatí daň z obratu obuvník, než zhotoví obuv! Totéž bylo u textilií - kombinované a nekombinované závody. Nekombinované závody měly v konečném výrobku obsaženu daň z obratu třikrát, čtyřikrát i pětkrát, zatím co kombinované závody jednou. Právě tak je to u velkých průmyslových kolosů a u skoncentrované výroby. Tam se platí daň z obratu jednou, zatím co malý poplatník, který kupuje suroviny atd., má ve svém výrobku obsaženu daň z obratu třikrát i čtyřikrát, tedy na jedné straně 12% a na druhé straně 3%. To není úkolem státu, a budou-li se tomu určité kruhy bránit, čili nic, to nesmí finanční správa a parlament bráti v úvahu - to se prostě provésti musí. Myslím, že v příštím roce nesmí zůstat mnoho zboží a výrobků, které by dani z obratu jako paušalované nepodléhaly.

Je potřebí, aby v příštím roce byla věnována také náležitá péče a pozornost unifikaci daňových a poplatkových zákonů a pronikavé jich reformě, tak aby zmizelo ono tajemství, známé jen poplatkovým úřadům. Měli jsme příležitost mluvit o tom v ústavně-právním výboru. Byl to p. dr Goldstein, který vzpomněl, co to znamená, když naše zákonodárství není unifikováno, a uvedl případ, že na př. u nás podání k soudu, ať je jakékoliv, kolkuje se každý arch, na Slovensku prý všechno na první straně, a když se opomine vyhovět tomuto předpisu, znamená to, že kolek dodán nebyl a následují vysoké trestní sankce. Když o tom mluvil, ptal se dr Markovič, proč finanční správa v tomto oboru neprovedla unifikaci. (Výkřiky ľudových poslanců slovenských.) A když se tak asi dvakrát ptal, řekl jsem, že prostě proto to neprovedla, poněvadž by nebylo pokut. To však do budoucnosti není možné. Myslím, že máme všichni povinnost sami k sobě, k občanstvu a svému vlastnímu právnímu stavu, abychom provedli unifikaci zákonů, a hlavně takových, kde to nebude dělat žádných velkých potíží, nebo kde je to hravě možné. Vím, že není možno rychle sfouknout unifikování občanského zákona, trestního zákona, trestního řádu atd., že to vyžaduje a bude vyžadovat dlouhé, několikaleté přípravy a práce. Když už přichází ministr spravedlnosti s tím, že asi bude moci, až na jednu spornou partii, předložit r. 1936 Národnímu shromáždění předlohu občanského zákona, myslím, že je tím snáze a dříve možné odstraniti nesrovnalosti, pokud se týče našeho poplatkového zákona.

Budiž však zároveň provedena pronikavá reforma důchodkového trestního zákona. O tomto důchodkovém trestním zákonu můžeme říci, že slaví letos 100leté jubileum od své poslední novelisace. Jaký trestní důchodkový zákon je, to nejlépe pocítila řada našich lidí. Je to zákon z doby josefinské, teresiánské a byl novelován 1835, je to tedy podle mého soudu zákon, který se nehodí do dnešní doby. To je zákon, o kterém ví velmi málo právníků v naší republice, občanstvo pak vůbec nic. Ale je to tajemstvím trest. důchodkového úřadu. Na pouhé udání buď z konkurenční zášti nebo těch, kdož chtějí někoho přistihnout - ničím to nemusí odůvodnit před nikým a nikomu - mohou vzíti člověka do kolusní vazby, držet jej v kolusní vazbě tak dlouho, až se tam nervově zhroutí a nabídne 10, 20 nebo 50.000 Kč, aby ho pustili. (Zpravodaj posl. Remeš: Ty peníze nikdy nedostane zpět, poněvadž co bylo zaplaceno v upouštěcím řízení, na to nemá v žádné formě nárok!) Račte dovolit, to jsou věci, které v přítomné době volají po nápravě. Mám jeden případ. V Hranicích nedokázali jednomu občanu nic. Na pouhé udání ho vzali do kolusní vazby, pak tam vzali jednoho tovaryše, pak druhého tovaryše, pak vzali do kolusní vazby učně, a celé domácí hospodářství, celý podnik byl zničen. Na konec se ukázalo, že nelze nic dokázat. Tohle přece nejde beztrestně dělat. Na mne to činí dojem, že se v řadě případů drží lidé v kolusní vazbě bezdůvodně jenom proto, že se páni z berních úřadů domnívají, že se poplatník nervově zhroutí a že nějakých 1000 Kč dá. Ale to není úkolem státu, a jestliže stojíme na půdě demokracie a parlamentu a jsme za sebe, stát a občanstvo odpovědni, nezbude nic jiného, než abychom tyto reformy jednou provedli, poněvadž je to nutné. (Výborně!)

Tohleto spojujeme s daňovými předlohami, a to tak, že některé partie se vyřídí hned, poněvadž to nedělá žádnou potíž. To je ono, co jsem řekl: vyřizování rekursů, nemožnost daňových exekucí na částky, které byly předepsány neprávem, a že budou daňové předpisy doručovány v témže roce, nejpozději ve 3. čtvrtletí atd. To se dá finančním zákonem, který budeme projednávati, vyříditi hned. Musíme dostati ujištění, že se bude na novelisaci toho, co potřebuje novelisace, a na sjednocení našeho zákonodárství pilně pracovat, abychom měli v tomto státě jedno právo.

A teď mi dovolte přejíti k tomu, čím se velmi zevrubně zabýval pan zpravodaj. Pan zpravodaj zde mluvil o daňových nedoplatcích a já mu děkuji za jeho názor na daňové nedoplatky, jakož i na předpisování daní, a zvláště mu děkuji za výrok, že nesmí býti účelem a úkolem předaňování poplatnictva, poněvadž jsem toho názoru, že zpravodaj rozpočtového výboru o rozpočtu má všechnu možnost do věcí podrobně vniknout a že potom to, co sezná, nesmí se bát říci. A to kol. Remeš v plném rozsahu učinil. Zabýval se hodně daňovými nedoplatky a praví, že účetně máme podle náležitostí daňových nedoplatků 5.646 milionů, a připočteme-li k tomu povinnosti, které ještě nebyly předepsány, domnívá se, že takových daňových nedoplatků bude asi 9.000 mil. Kč. (Zpravodaj posl. Remeš: Po připočítání nepřímých daní 10 1/2 miliardy!) Já bych chtěl k tomu říci... (Zpravodaj posl. Remeš: Přirážky jsou v tom také!) Ano, já vím.

Možná, že se budu opakovat, ale poněvadž každý rok mluvíme o daňových nedoplatcích, musíme také každý rok mluviti o příčinách těchto nedoplatků, pokud ty příčiny nebyly odstraněny, což bohužel se dosud nestalo. Tedy co je příčinou dnešních daňových nedoplatků. Chce někdo věřiti, že by těch 5.646 milionů bylo státním aktivem, které by stát mohl v příhodné době inkasovat? Nikoli, v této částce jsou - nic si nenalhávejme dlužné daně, které jsou vysloveným dubiosem, které nikdy stát nedostane. Ale pátrejme po příčině, jak tyto pohledávky vznikají. Uvedu příklad, který mohu dokázati před nejširším forem, ilustrující, jak u nás vznikají daňové nedoplatky. Podnik vede podvojné účetnictví. Berní správa se ho ptá, jak vlastně dospěl k hrubému zisku: sdělte sem názorně! On to provede a říká berní správě: Sklad zboží 1. ledna byl takový a takový, nákup za ten rok tolik a tolik, součet. Na druhé straně prodej zboží tolik a tolik, sklad zboží 31. prosince tolik a tolik, součet. Rozdíl mezi těmito dvěma součty tvoří hrubý zisk. To ten poplatník udělal, ale přes to, že přiložil celou bilanci, účet ztráty a zisku a účet rozvážný, provedl tímto způsobem vytýkací řízení, vykázal 52.000 Kč ztrátu, berní správa přes to všechno udělala z té ztráty 42.000 Kč zisku. Když se to děje u tisíců a desetitisíců lidí několik roků po sobě, můžeme se diviti, že máme daňové nedoplatky? Ty daňové nedoplatky se vlekou, úroky se připočítávají, poněvadž se nevyřídily rekursy, upomínky se počítají, každá exekuce se počítá a někdy si ještě pospíší a řeknou: "Zaplaťte to, nebo vám dáme tisíc Kč pokuty", a hned tam těch tisíc Kč připíší. Lidé platí již jen úroky a pokuty. (Tak jest!) Na zaplacení daní nemají peněz, a to jen proto, poněvadž naše finanční správa má ve svém úřadování nepořádky. (Výborně!) Račte prominout, jestli musím opětně zdůraznit, že ten pořádek musí být dole u poplatníka stejně jako nahoře u finanční správy, jinak se pořádku nedopracujeme. Je tedy samozřejmé naše volání: Vyčistěte stůl. Netáhněte to břemeno s sebou, vždyť to vůbec není aktivum a za chvíli to bude pasivum pro vás, že o tom musíte vésti záznamy a zabývati se tím. Proto jsme říkali: finanční správa ať si zavolá jednoho poplatníka po druhém, ať se na něj informuje, ať si dá předložiti jeho finanční stav a po těchto zkušenostech ať provede s ním vyrovnání, buďto že od něj něco vezme, co poplatník zaplatiti může, k čemu se podvolí, ostatní smaže, a když je to dubiosní a mělo by to ohroziti poplatníka v dalším jeho podnikání, pak smazat, vyčistit stůl, vyřídit rekursy, udělat pořádek, a naši poplatníci budou radostněji žíti, budou spokojenější a stát bude vědět, na čem je. (Potlesk.)

To je náš starý požadavek. To není žádné novum, co říkám, vyrovnat se s poplatníky. V minulém roce jsem již mluvil o daňových nedoplatcích. Kolik jsme tenkrát napočítali a kolik toho napočítáme dnes. Číslice dokazují a tedy účetně je pravda, že je 9 miliard daňových nedoplatků. Při našem vysokém úroku z prodlení - 7% - by to znamenalo, že musíme jen na úrocích - poněvadž rok od roku stejně by musely úroky plynouti do státní pokladny - zaplatit do státní pokladny ročně 630 milionů Kč. (Zpravodaj posl. Remeš: Dnes úroky z prodlení vynášejí více než výnosové daně!) Ano, ale to je již v rozpočtu minulém, že se preliminuje na úroky více než na výnos daně výdělkové podle t. zv. hlavy II všeobecné daně výdělkové. Minule se preliminovalo 200 milionů Kč. Kdyby ty úroky měly být placeny - je to 630 milionů Kč - je zřejmé, že v tom jsou pohledávky, kde již dávno ti dlužníci zemřeli, hospodářsky neexistují, možná, že berou podporu v nezaměstnanosti nebo že jsou někde v obecním chudobinci. A my je pořád vedeme. K čemu to? Tedy zde je něco nezdravého. A tu je docela správné, když říkáme: Žádám-li na poplatníkovi povinnost, musím ji především vůči poplatníkovi konat já jako úřad a musí to míti také pro mne nějaké trestní sankce. Nesmíme nechati ty rekursy ležeti 8 roků, jak jsem již v úvodu o tom mluvil.

Vítám zvláště projev pana zpravodaje, aby se poplatnictvo nepředaňovalo. Věřte tomu, nálada lidí je dnes již přímo znervosnělá. Náš zámečník, natěrač dostane od Vítkovických železáren práci. Po dlouhé době se začala trochu ve Vítkovicích točiti kola. Vítkovické železárny mohou zase zadávat řemeslníkům práci, ti oferují, konečně tu práci dostanou, a ještě tu práci nezačali - a to bylo štěstí, že ji nezačali - již na to berní úřad skočil v plné hodnotě účtu. Kde má ten člověk vzíti na výplatu, kde má vzíti na materiál? Tedy jdu, sháním, prosím, já, šedivý chlap, prosím 20letého úředníka, aby byl tak laskav a vyhověl alespoň potud, aby si vzal berní úřad z toho jenom 20% Řemeslník přece těch 20% nevydělá, vždyť by to byl ohromný zisk, kdyby vydělával 20%. Konečně po dlouhém prošení a dokazování, když to nevezmou, že řemeslník také to nemůže dělati, že bude zničen, svolí, že si vezmou 20%, ale poplatník z toho nic nemá a zaplatiti nemůže. Úroky mu rostou, jak jsem řekl. Tady jsme v začarovaném koloběhu a z toho musíme vyjíti ven, chceme-li přijíti ke správnému nazírání na ozdravění hospodářských poměrů u nás, poněvadž toto ozdravění předpokládá důvěru podnikatelství v podnikání.

Proto zvlášť vítám to, co řekl pan zpravodaj: Nepředaňovat, postupovat rozumně, působit, abychom ozdravili hospodářský život, vzbudili důvěru v podnikání, a snad tím přineseme státu i samosprávě více důchodu než, řekl bych, za toho krutého daňového postupu a režimu.

Ministerstvo naříká, a zmínil se o tom pan zpravodaj, že zápasí s nedostatkem úřednických sil. Ano, zápasí s nedostatkem úřednických sil. Ale, račte prominouti, každý praktický podnikatel vám to řekne, honí se haléře, šťárají se v přiznání, které může, když to nejlépe dopadne, přinésti zvýšení 2 Kč, 3 Kč, 10 Kč. Tomu se věnuje velká pozornost a péče - vyšetřování, dotazníky, vytýkací řízení. Vytýkací řízení se konečně stylisuje tak, že mu poplatník nerozumí, a to stylisování už samo o sobě, poněvadž musí býti tak sestavené, vyžaduje více než daň vynese u takového malého člověka, i když se zvýší. Takhle se to dělá. To znamená, že honíme haléře, stojí nás to desítky tisíc, a na jiném místě nám možná unikají miliony a nedovedeme je zachytit. (Tak jest!)

Tedy dejte těm malým lidem pokoj, nechme toho, dejme jim nějaký uznávací paušál a buďme rádi, že jim nemusíme vypláceti podporu v nezaměstnanosti, poněvadž jsou to chudáci. A na těchto lidech nejvíce žádáme.

Už jsem mluvil o tom, co se žádá, když se má provésti vytýkací řízení. Ale nejdůležitější je - bylo to zde také řečeno - že máme nedostatek sil. Naše soudy jsou přetížené. Nejvyšší správní soud je přetížen agendou. Pan ministr spravedlnosti si neví rady. Mluvil jsem v ústavně-právním výboru o tom, jak se poplatník nemůže dočkati vyřízení civilního sporu, rozsudku atd. Naříkáme, že nemáme dostatek praktických soudců, soudcovského dorostu. poněvadž platy jsou takové, že se tam lidé nehrnou. Tedy všeobecně naříkáme, ale udělal-li nejvyšší správní soud jednou, dvakrát, třikrát rozhodnutí v jedné a téže věci, není to směrodatné pro naši finanční správu a ona říká: To je vyřízen individuální případ, druhý případ není vázán, a postupujte stejně. Jeden se odvolá, jeden se obrátí se žalobou k nejvyššímu správnímu soudu a 10 ne, a oni to potom vyhráli.

Myslím, že to není správný postup. Stane-li se už jednou, dvakrát nějaké rozhodnutí nejvyššího soudu, myslím, že to pro naše úřady může býti směrodatné a že si své nařízení podle toho mohou upraviti. Ne-li, budou zvyšovati nejen agendu finanční správě, ale budou zatěžovati dále nejvyšší správní soud a soudnictví vůbec.