Vlastenci z české reakce mluví o tom, že je třeba přibrati Hlinkovu stranu do vlády již proto, že prý je třeba zaručiti slovenskému národu účast na moci. My, čeští komunisté, jistě jsme bojovali a bojujeme za práva slovenského národa, za úplnou rovnoprávnost slovenského národa, ale ukazujeme, že tento boj za rovnoprávnost, za lidský život slovenského národa je bojem proti české reakci i proti Hlinkově straně, která svou politikou vnitřní i zahraniční hazarduje s osudy slovenského národa. A nejde jen o Hlinkovu stranu, jde o jednotnou frontu reakce. Stále otevřeněji vystupuje i národní sjednocení, tato otevřeně fašistická strana, agentura Živnobanky. V závodech je dnes vytvořena jednotná fronta Národního sdružení s p. Chloupkem, jednotná fronta žluťáckého hnutí k boji proti všem dělnickým odborům, proti všem odborovým právům. Ne jedna, nýbrž sta a tisíce "Janečkáren" má býti v Československu vybojováno touto reakční frontou národního sjednocení a Chloupkovy žluťácké agrární organisace. Vidíme, jak v obecních volbách dochází všeobecně k jednotnému postupu národního sjednocení a agrární strany a "Národní listy" komentují své domnělé úspěchy volební tak, že "naše úspěchy jsou úspěchy celého občanského bloku". A tu a tam pronikají dokonce zprávy, že proti sjednocení socialistů musely by i občanské strany přikročiti k činům a k sjednocení, ke sloučení agrární strany a národního sjednocení v jednu velikou reakční stranu v Československu. Vážená sněmovno, všechny síly české i slovenské reakce se soustřeďují před našima očima proto, aby vedly jednotné štvanice proti dělníkům, socialistům, komunistům, marxistům, jak říkají, aby podnikly útok na přátelskou politiku Československa vůči Sovětskému svazu, aby vytvořily základnu k rozhodným úderům proti demokratickým právům pracujícího lidu. Česká i slovenská reakce hledá cesty a cestičky k veliké reakční reservě v Československu, k Henleinově straně, ke straně sudetskoněmecké. Každý pracující člověk dnes ví, co znamená Henleinova strana. Ví, že sudetskoněmecká strana jest nejen železnou pěstí sudetskoněmeckého fašismu, nýbrž že je i železnou pěstí hitlerovského imperialismu, pěstí války, namířené proti všem národům Československa a proti samé existenci Československa.

Včera jsme v exposé pana min. předsedy slyšeli útok na sudetskoněmeckou stranu. Ale jsme toho přesvědčení, že tato slovní prohlášení neznamenají skutečný boj proti německému fašismu. Bojovat proti německému fašismu znamená především bojovat za existenční požadavky sudetskoněmeckého pracujícího lidu, proti nesmírné bídě a hladu, které vládnou v Sudetách, znamená bojovat, jako bojujeme my, komunisté, nejen proti Henleinově straně, nýbrž proti celému dnešnímu hodžovskému režimu, který sudetské území žene do bídy. Bojovat proti německému fašismu v Sudetách znamená bojovat za práva a svobodu německého lidu, za rovnoprávnost sudetskoněmeckého národa v Československu, bojovat tak, jak bojujeme jen my, komunisté, nejen proti Henleinovi, ale především proti hodžovskému utlačovacímu režimu.

Slovní prohlášení proti sudetskoněmecké straně neznamenají řešení situace. Jsme přesvědčeni, že z úst představitelů české reakce tato slovní prohlášení nejsou naprosto upřímná, neboť víme, že česká reakce neváhá jednat s henleinovskou stranou, běží-li o společný postup proti dělnickým, socialistickým, pokrokovým organisacím. Pan min. předseda Hodža přece nedávno ve svém interviewu s francouzským žurnalistou se vyslovil v tom smyslu, že přece jen chová naději, že dojde k dohodě s touto mladou stranou, s tímto mladým hnutím sudetsko-německé strany.

Říká se, že historie se často opakuje. Historie skýtá nám velmi často mnoho analogií. Jestliže v husitských dobách čeští páni spojili se s Římem proti českému lidu, aby jej porazili u Lipan a připravili tak k Bílé hoře, nepochybuji, že v rozhodujících chvílích čeští páni dnešní doby spojí se i s Henleinovou stranou, s agenturou Hitlerovy říše proti čsl. dělnické třídě.

Soustředění reakčních sil je v proudu. Páni z pravice již začínají sníti o perspektivách a možnostech pravicové vlády v Československu. Pravicová vláda v Československu r. 1935, či lépe 1936 by nebyla panskou koalicí z r. 1925. Pravicová vláda v dnešní situaci velikého třídního napětí by znamenala základnu k reakčnímu útoku na všechna dělnická práva, na všechny dělnické organisace. Pravicová vláda by znamenala ještě větší bídu, ještě větší zbidačování pracujícího lidu v Československu. Pravicová vláda by znamenala změnu zahraniční politiky, znamenala by sblížení s Hitlerem, s Berlínem a Varšavou, byla by počátkem konce Československa, počátkem konce české národní samostatnosti.

Třetí moment, který charakterisuje dnešní situaci, kdy jednáme o hospodářské státní politice a o vnitropolitických problémech vůbec, je nesnesitelný hospodářský stav pracujícího lidu. Šest let krise se přehnalo přes tisíce a statisíce domácností rolníků, živnostníků a dělníků.

Jak žije dnes dělnická třída česká, slovenská a sudetoněmecká? 700 tisíc proletářů bloudí kolem šachet a závodů, které za jiného systému nežli je dnes mohly by býti nástrojem štěstí. 60 až 70 miliard Kč ztratila dělnická třída i zaměstnanci na platech i mzdách za pouhých šest let hospodářské krise.

Jak žije rolník, jak žije rolnická a malorolnická rodina přes tu honosivou politiku agrární strany? Podle oficielních údajů zadlužení rolníků za 6 let krise vzrostlo o 16 miliard Kč. 16 miliard nových dluhů za 6 let, a těch 16 miliard, to je tisíce a tisíce rukou kapitálu, syndikátů, bankovních ústavů, které škrtí rolnické existence.

A jak žije živnostník? Zadlužení živnostníků za 6 let vzrostlo o 11 miliard Kč. 11 miliard většího zadlužení za 6 let krise, to jsou desetitisíce a statisíce exekucí, to jsou hřebíky do rakve celého středního stavu Československa.

Pánové, pracující lid trpí nesmírnou bídou. V masách pracujícího lidu, jestliže posloucháte jeho hlasu, je jediné přesvědčení: Nejde dále takhle žíti, jak jsme žili dosud, něco se musí státi, míra trpělivosti pracujícího lidu je dnes u konce.

A jaké jsou perspektivy hospodářské situace? Je před námi perspektiva zlepšení hospodářské situace? Neklamme sebe ani pracující lid! Žádné zlepšení není na pořadu dne. Nepatrné zvýšení výroby, které nastalo v důsledku zvýšeného zbrojení a v důsledku toho, že jste snížili mzdy na žebráckou úroveň, toto nepatrné zvýšení výroby neznamená lepší perspektivy hospodářského vývoje. Hlavní problém ekonomický, otázka rozšíření vnitřního masového trhu, otázka podstatného zvýšení exportu, tyto problémy nejsou rozřešeny a není naděje při dnešní politice na řešení těchto problémů, a proto před námi jsou dále perspektivy hospodářského živoření, před pracujícím lidem jsou perspektivy hladu a bídy.

Ano, v takovéto situaci dochází k jednání o státním rozpočtu. V době, kdy stojíme na krajíčku před válečným nebezpečím, které ohrožuje celou zemi, všechen pracující lid i národy Československa, v době, kdy reakce nastupuje na všechna práva, na všechny demokratické vymoženosti pracujícího lidu, za které po řadu desetiletí pracující lid těžce bojoval, v době, kdy lid hladoví a kdy naše mladá generace všech národů Československa dnes hyne před našima očima.

Vážená sněmovno! Jaké je východisko z této situace, jak rozřešit problém svobody, chleba a války, ty velké otázky, které tak těžce leží na duši každého pracujícího člověka? Pracující lid poznává, že vládní politika i s tou slavnou spoluprací socialistických stran s měšťáky a reakcionáři nepřináší řešení základních problémů pracujícího lidu. Vládní politika neřeší otázku chleba, a to nám nad slunce jasněji dokazuje celková linie vládního rozpočtového návrhu.

Před volbami jste všichni mluvili o tom, že se u nás po volbách bude hospodařiti docela jinak než dříve. Vládní socialisté slibovali, že budou uspokojeny minimální požadavky dělnické třídy; živnostníci mluvili o tom, že se po volbách bude střednímu stavu lépe dýchat a žít; dokonce agrárníci vedli velkou štvanici a pan Vraný se rozčiloval nad velkými zisky kapitalistů a žádal, aby se zabavily stabilisační fondy bank a kartelů. Všichni říkali: Konec té politiky zbidačování, té politiky, která znamená převalování nesmírných břemen na bedra lidu! Jinak se musí hospodařit! Je třeba zabezpečit požadavky pracujícího lidu na účet kapitalistů, bank, stabilisačních fondů a všech těch zlodějských vymožeností finančního kapitálu.

Státní rozpočet je příležitostí, aby alespoň několik procent těchto slibů bylo splněno. Vždyť nejde jen o státní finance, nýbrž i o linii hospodářské politiky v Československu. Ale co vidíme? Zapomnělo se na sliby. Už se nemluví o tom, jak by se pomohlo nezaměstnaným dělníkům zvýšením podpor, rozvinutím grandiosních investičních prací, nemluví se o tom, jak by se zvýšily platy státních zaměstnanců, jak by se provedlo skutečné oddlužení malorolníků a živnostníků na účet velkostatkářů a vůbec na účet bohatých. Nemluví se o tom, jak rozvinouti frontu boje proti kapitalistům, a pan Vraný ve "Venkově" zapomněl úplně na 15 miliard ve stabilisačních fondech.

Základní linie vládního návrhu rozpočtového znamená pokračování ve staré politice, která zase znamená převalování břemen na pracující lid. Vždyť v tomto návrhu nejsou řešeny žádné základní požadavky nezaměstnaných dělníků, ani základní požadavky zaměstnanců, ani základní požadavky rolníků a živnostníků, ale za to je v tomto návrhu 80% příjmových položek bráno z nepřímých daní, vyždímaných na pracujícím lidu.

Ale za to se v tomto rozpočtu počítá s novými daněmi, nová břemena jsou uvalována na pracující lid, a je v něm více méně skrytý deficit, který se má zaplatiti v budoucích letech a který snad mají platiti budoucí generace našich národů. Rozpočet je výrazem staré, skutečně destruktivní politiky, destruktivní se stanoviska našich národů i se stanoviska milionů rodin dělníků, rolníků a živnostníků. Politika vlády a vládních socialistů neřeší otázku chleba, ale neřeší ani otázku svobody, otázku obrany demokratických vymožeností proti nastupující reakci. Vidíme, že ve vládě má dnes rozhodující slovo právě reakční skupina agrární strany, reakční stoupalovské křídlo a reakční skupina, která soustřeďuje kolem sebe všechny reakční síly v Československu. Hlavní slovo ve vládě má ta reakční skupina, která fašisuje státní aparát a usiluje o fašisaci armády. Ve vládě má hlavní slovo reakční skupina, která podniká veliký soustředěný útok na dělnické závody, dělnické odbory, na odborová práva, jak nám dokumentárně ukázal případ Janečkárny.

A co dělá druhá, socialistická část naší vlády? Kdyby tito socialisté ve vládě cítili odpovědnost za demokratická práva pracujícího lidu, musili by dnes mobilisovat pracující lid, dělnickou třídu proti tomuto nebezpečí, které visí ve vzduchu. A co vidíme dnes? Když reakce byla posílena hodžovskou vládou finanční oligarchie, diktátem stoupalovského agrárního křídla, socialisté neučinili nic, aby mobilisovali velikou sílu dělnické třídy proti tomuto útoku, ale učinili všechno, aby zmařili jednotný boj pracujícího lidu, jednotný odpor pracujícího lidu proti tomuto diktátu reakčního stoupalovského křídla agrární strany. Když se vedl útok na odborová práva dělníků a když stála Janečkárna, tehdy stačilo, aby soc. demokraté i nár. socialisté dali jediný pokyn, a vyrazila by celá Praha a kovozávody pražské a jediný den stávky pražských kováků by byl změnil situaci (Potlesk poslanců strany komunistické.) a pomohl Janečkárně a byl by změnil celou vnitro-politickou situaci. Ale soc. demokraté a nár. socialisté neučinili nic, aby k tomu došlo, nýbrž učinili všecko, aby vůle tisíců dělníků byla zmařena.

Když se jednalo o vojenském rozpočtu a my jsme poukazovali na snahy reakce zneužívat armády k reakčním činům, když jsme nabízeli jednotný boj proti fašisaci armády za demokratickou komisi, která by měla právo suspendovat fašistické generály, kteří hrozí koncentračními tábory a klencáky nejenom nám, nýbrž i socialistům, tento náš návrh byl umlčen, ani pokus se neučinil, aby bylo bojováno proti fašisaci armády a státu.

Reakce nastupuje a obsazuje posici za posicí a politika, která vydává tyto posice reakci, není politikou dělnické třídy, obrany demokratických vymožeností pracujícího lidu, za které pracující lid, socialističtí dělníci těžce bojovali.

Chápeme, že pan Bechyně, který v nynější situaci vidí svůj hlavní cíl v tom, aby v dělnickém hnutí neožily tradice třídního hoje a aby se nalezla spolupráce s průmyslníky, jak on říká, je věren této politické linii, ale musíme říci i na adresu kol. posl. Hampla a ostatních, že slova o sjednocení v dělnické třídě, o jednotě dělnické třídy, kterých tak často kol. Hampl i ostatní používají, neznamenají zlepšení situace dělnické třídy, jsou-li spojena s jediným činem, s úplnou podporou praktické politiky bechyňovské, politiky ústupu, která kapituluje před agrárníky a reakcionáři.

Vládní politika vyjádřená rozpočtem, reakčním nástupem, nemůže řešiti ani otázku brannosti našeho lidu proti zahraniční kontrarevoluci. Vážená sněmovno, pan ministr Machník v branném výboru velmi dlouho a nadšeně mluvil o rudé armádě. Mluvil o tom, jak nesmírná je síla rudé armády, jak je veliká láska sovětského lidu k rudé armádě, jak je nesmírná brannost 170milionového sovětského národa. Taktéž mluvili i mnozí generálové, i pravicoví generálové, kteří viděli rudou armádu, její sílu, její nadšení i lásku sovětského lidu k rudé armádě. Mnozí se podivovali panu ministru Machníkovi i pravicovým generálům. A nikdo si nepoložil otázku, kde je příčina síly rudé armády, kde je hlavní příčina veliké lásky sovětského národa k rudé armádě, kde je příčina ohromné brannosti sovětského národa proti zahraničním nepřátelům. (Posl. Tichý: V tom, že se nesmi štvát!) Příčina je jasná, příčina je v tom, pane kolego, že sovětský dělník a sovětský rolník ví, že hájiti Sovětský svaz znamená hájiti svobodu a šťastný život pracujících. (Potlesk komunistických poslanců.) V tom je příčina brannosti Sovětského svazu. (Výkřiky posl. Bátkové.) A v tom, vážená kolegyně, je veliké poučení pro nás, kteří jsme ohroženi německou, polskou a maďarskou kontrarevolucí. (Výkřiky. - Místopředseda Košek zvoní.)

Chceme-li vážně mluviti o obraně Československa proti Hitlerovi, musíme skoncovati s politikou, kterou dává rozpočet, a zajistiti minimální požadavky pracujícího lidu dělníků a rolníků. Chceme-li vážně mluviti o brannosti našeho národa, musíme poraziti reakci a zaručiti demokratická práva pracujícího lidu. (Výkřiky. - Místopředseda Košek zvoní.) Takovouto politiku je třeba dělati, neboť jenom spokojený pracující lid, jenom svobodný pracující lid (Výkřiky posl. Zápotockého. - Místopředseda Košek zvoní.) může brániti zemi proti těm nebezpečím, která nám hrozí.

A vážená sněmovno, jakou politiku je třeba dělati, aby se splnily otázky chleba, otázky svobody, otázky brannosti naší země? Říkáme znovu: je třeba sjednotiti především všechny protifašistické síly... (Výkřiky posl. Bátkové a komunistických poslanců.)

Místopředseda Košek (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Šverma (pokračuje):... všech národů Československa k boji proti reakci. My, komunisté, velmi dobře víme, co by znamenalo v Československu vítězství reakce, víme, že by vítězství reakce znamenalo strašlivé zbídačení proletářů, rolníků, živnostníků ve prospěch finančního kapitálu, víme, že by vítězství reakce znamenalo potlačení všech demokratických svobod pracujícího lidu, zničení všech kulturních hodnot, které národy Československa po věky tvořily, víme, že vítězství reakce by znamenalo ještě větší nacionální útisk v Československu, víme, že by vítězství reakce znamenalo novou zahraniční politiku, novou konstelaci sil, zvýšení nebezpečí války a že by bylo počátkem konce Československa, počátkem konce české národní samostatnosti. A proto my, komunisté, hledíce tváří v tvář tomuto nebezpečí prohlašujeme: My komunisté jsme stranou proletářské diktatury, ale jsme ochotni spolupracovati s každou stranou, se všemi činiteli, kteří bojují skutečně proti reakci, proti fašismu. My, komunisté, považujeme za rozhodující metody boje proti fašismu a reakci masový revoluční boj dělnické třídy. Ale jsme ochotni podporovati i jiné metody, i metody jiných stran, jestliže těmito metodami je skutečně potírána reakce a fašismus. Sjednotiti antifašistické síly k obraně demokratických svobod lidu, to je v tomto okamžiku náš hlavní cíl.

A, vážená sněmovno, s tohoto hlediska řešíme i nejdůležitější vnitropolitické otázky, které dnes jsou na pořadu dne, otázky, které visí ve vzduchu, otázku rekonstrukce vlády, otázku voleb nového presidenta republiky. My považujeme za nedůstojné, že parlament v demokracii, kterou se vy všichni tolik oháníte, nemá jednati o těch nejdůležitějších vnitropolitických otázkách, kterými je celý politický život naplněn. My považujeme za chybu, vážnou chybu socialistických stran i všech antifašistů, že tyto otázky učinili předmětem zákulisních jednání s reakcionáři, aniž řekli pracujícímu lidu pravdu, jak věci stojí a jaká nebezpečí hrozí. My považujeme za svou povinnost jasně mluviti pracujícímu lidu, o co běží, a jasně pracujícímu lidu říci naše stanovisko i k těmto důležitým rozhodujícím vnitropolitickým otázkám.

A jaké je naše stanovisko? Co žádá v tomto okamžiku zájem pracujícího lidu? Zájem pracujícího lidu především žádá, aby se zabránilo tomu, aby na stolec presidenta republiky přišel představitel reakce, která žene pracující lid do katastrofy. (Místopředseda Košek zvoní.) A my jasně říkáme na stranu pravice, na stranu všech reakčníků, že jsme odhodláni učiniti všechno, abychom zmařili pikle Kramářů, Stoupalů a Henleinů, abychom zmařili pikle reakčního politického zákulisí, v nichž se hazarduje s osudy národů. Ale zájem lidu žádá více než to, aby protifašistický kandidát byl dosažen na nejvyšší místo republiky. Zájem lidu také vyžaduje, aby volba protifašistického kandidáta nebyla spojena se všemožnými ústupky reakci, aby nebyla součástkou té čachrovací politiky s reakcionáři, ale aby byla součástí a základem útoku sjednocené antifašistické fronty proti reakci. Pánové, všeobecně se mluví o tom, jak se jedná o jednotného koaličního kandidáta a jaké je pozadí této koaliční jednoty vládních socialistů s reakcionáři. Poslední týdny ukázaly přece názorně, kam vede politika čachrování s reakcí a politika ustupování. Vy jste v zájmu této politiky a této spolupráce otevřeli dveře dokořán Hodžovi, Hodža je dnes otvírá Hlinkovi a kde je záruka, že otecko Hlinka pozítří tuto službu neprokáže p. Henleinovi? Jestliže tato koaliční jednota má být článkem dalšího ústupu reakci, jestli tato koaliční jednota má být spojena s rozšířením koalice o Hlinkovu stranu a snad o německé křesťanské sociály, pak tato koaliční jednota není žádnou obranou demokratických práv pracujícího lidu, nýbrž znamená další posílení reakčních posic a další ohrožení demokratických práv lidu, pak řešení těch vnitropolitických otázek i otázky presidenta by se mohlo stát nejen osudovým, nýbrž také osudným pro pracující lid a pro jeho demokratická práva v Československu.