A proto se my obracíme ke všem socialistům i antifašistickým členům tohoto sboru, především k socialistickým členům, neboť na nich leží největší odpovědnost za dosavadní ustupování reakci. Obracíme se i ke všem antifašistickým členům z ostatních stran, neboť víme, že i v těchto stranách jsou lidé, kteří nesouhlasí s reakčními pikly Stoupalů a jsou naplněni obavami, kam povede vývoj a nástup reakce pracující lid i celý náš národ. My je vyzýváme, aby rozbili pouta, jimiž jsou poutáni dosud k reakcionářům a jejich piklům, aby skončili s politickým ustupováním a čachrovánim s reakcionáři. My chceme, aby byla vytvořena jednotná fronta všech antifašistů v této situaci a v této otázce a aby tato otázka stala se základem pro vytvoření nové konstelace sil v celém Československu. Jako základní platformu jednotného protifašistického postupu navrhujeme minimální požadavky demokratické, s nimiž každý musí souhlasiti. Především jednotný boj proti fašismu a reakci, proti všem skupinám reakčním, ať jsou ve vládě nebo v oposici, které dnes ohrožují demokratické vymoženosti lidu. Za druhé žádáme jednotný boj za rozšíření dělnických práv, dělnických svobod a za rozšíření národnostních práv v Československu, které je nutné právě v zájmu obrany Československa proti zahraniční expansi. (Posl. Mikuláš: Ale chceme něco konkretního!) Dále žádáme jednotný boj za amnestii, skutečnou amnestii, která by obsáhla všechny protifašisty a členy tohoto sboru, Gottwalda a Kopeckého, kteří jsou dnes psanci v této zemi, ačkoliv pro obranu demokratických práv lidu učinili nesmírně více než kdokoliv jiný.

Jedině tenkráte, půjdete-li cestou skutečného boje proti fašismu (Hlasy: Konkrétně!) půjdete-li touto cestou skutečného boje v této situaci a v této otázce proti reakčním piklům, splníte zájem lidu i povinnost antifašistů a demokratů. V takovém případě dáváme všechny síly k disposici, v takovém případě máte k disposici všechny síly pracujícího lidu. Neboť jsme přesvědčeni, že pracující lid nedopustí, aby představitelé reakce obsazovali nejvyšší místo ve státě, a jsme přesvědčeni, a to ví pan ministerský předseda dr Hodža, když mluvil o sudetoněmecké straně, že česká strana, která by v této situaci podala ruku agentuře Hitlerově, bude smetena s povrchu českým pracujícím lidem. (Potlesk komunistických poslanců.) Rozbít souručenství s reakcionáři, skoncovat se zákulisním jednáním a politikou ústupků a kapitulace, sjednotit síly lidu proti reakci a proti fašismu, to jest jediná cesta, kterou doporučujeme, a jsme ochotni učiniti všechno, aby se tato cesta stala skutkem a aby řešení vnitropolitických otázek i otázky presidentské se stalo součástí a východiskem jednotného protifašistického boje.

My usilujeme o jednotnou frontu všech protifašistů k boji proti reakci, o jednotnou frontu všech pracujících k boji proti kapitálu, proti bankéřům, syndikátům. A tím je dáno naše stanovisko k rozpočtu.

Ukázali jsme, že vládní rozpočet, jak byl předložen, odpovídá linii staré hospodářské politiky a sice politiky, která břemeno krise převalovala na pracující lid. Proto my komunisté v celém jednání rozpočtovém jsme rozvinuli boj za novou linii rozpočtu, bojovali jsme za to, aby břemena krise byla převalena na bohaté, na kapitalisty, bankéře, velkostatkáře, aby byly splněny minimální hospodářské požadavky pracujícího lidu. Navrhovali jsme řadu opatření, aby bylo okamžitě pomoženo pracujícímu lidu, aby byla zajištěna zvýšená podpora nezaměstnaných, aby byly rozvinuty investiční práce, aby byly zvýšeny platy státním zaměstnancům, aby se začalo jednat o skutečném oddlužení rolníků a živnostníků. Ukázali jsme řadu možností, jak i bez státního deficitu je možno splnit elementární požadavky pracujícího lidu. Navrhovali jsme řadu mimořádných opatření proti kapitalistům, jak toho vyžaduje dnešní situace. Navrhovali jsme, aby se vypracovala daň pro milionáře, daň, která by obchvátila jen milionáře, která by se dotkla jen části jejich majetku od 4 až 7% a která by státní pokladně mohla vynésti 11/2 miliardy Kč. Navrhovali jsme zvláštní daň na kartely a syndikáty, na těch 800 kartelů a syndikátů, které máme v Československu a které cucají krev všemu pracujícímu lidu v Československu. Navrhovali jsme, aby se zabavily všechny zisky zbrojařských závodů, zisky pánů Janečků a ostatních vlasteneckých pánů, kteří vydělávají ze státní pokladny nekřesťanské peníze. Uskutečnění těchto návrhů, vážená sněmovno, není žádný komunismus, není žádný socialismus, uskutečnění těchto návrhů neznamená rozvrat hospodářského života, jak měšťáčtí ekonomové velmi rádi říkají. Uskutečnění těchto návrhů znamená jen na účet bohatých aspoň trochu pomoci pracujícímu lidu, jak toho vyžaduje jeho zájem a zájem brannosti našeho národa v boji proti zahraniční kontrarevoluci. Řekli jsme jasně, že jsme ochotni diskutovati s každým o každém tomto návrhu, že jsme ochotni udělati změny, neboť jednalo se nám jen o základní linii těchto návrhů, aby totiž břemena byla převalena na bohaté, aby platili bohatí a aby lidsky mohli žíti chudí. Naše návrhy byly přijaty s nadšením na tisíci schůzích, ve stovkách závodů vším pracujícím lidem, příslušníky všech možných stran, které v tomto parlamentě jsou zastoupeny. Naše návrhy samozřejmě zde nenalezly ohlasu a byly zamítnuty. My však budeme i zde v parlamentě a zejména mezi masami pracujícího lidu dále bojovati za svoje návrhy, budeme dále bojovati za změnu dosavadní linie hospodářské politiky, budeme potírati tento rozpočet jako výraz staré politiky sloužící kapitalistům a budeme bojovati za novou politiku sloužící pracujícímu lidu na úkor kapitalismu.

Na tomto našem stanovisku o základní destruktivní linii tohoto rozpočtu nemění nic ani skutečnost, že jsme rozhodnuti hlasovati pro dvě části tohoto rozpočtu, a to pro rozpočet ministerstva zahraničních věcí a pro rozpočet ministerstva sociální péče. Budeme hlasovati pro rozpočet ministerstva zahraničních věcí ne proto, že souhlasíme s ciframi rozpočtovými, vždyť v tomto rozpočtu byly 3 miliony dány bělogvardějcům. Budeme hlasovati pro tento rozpočet ne proto, že souhlasíme s celou zahraniční politikou pana ministra dr Beneše, kterou jsme při posledním jeho exposé zde ostře kritisovali, ale budeme hlasovati pro tento rozpočet pouze proto, abychom posílili politiku míru, politiku přátelství Československa k Sovětskému svazu, politiku, která je dnes tolik ohrožena reakcí a která znamená v dané situaci jedinou obranu míru a svobody československých národů.

Budeme hlasovat pro rozpočet ministerstva soc. péče ne proto, že souhlasíme s politikou vlády, která ani zdaleka neodpovídá potřebám lidu a která ve skutečnosti je protisociální a protidemokratická. Budeme hlasovat pro tento rozpočet, poněvadž víme, že reakce se snaží i z toho mála, co je v rozpočtu dáno nezaměstnaným, brát stále více a více. Víme, jak ministerstvo vnitra škrtá všechny žádosti obcí a okresů, okrádá nezaměstnané dělníky i o ty žebračenky, které podle práva mají dostati. Budeme hlasovat pro rozpočet ministerstva soc. péče, abychom demonstrovali svoji vůli bránit pro nezaměstnané dělníky každou korunu, každou žebračenku, každý haléř, který se v tomto rozpočtu nezaměstnaným dává.

Vážená sněmovno, politika ustupování reakci, politika, sloužící kapitalistům, žene pracující lid do hladu, stále blíže k fašismu a k válce, k nové porobě. Proto my učiníme vše, abychom všemi silami potírali tuto politiku. Učiníme vše, abychom sjednotili všechny síly pracujícího lidu proti tomuto režimu, který podrývá živé síly národa, který zbídačuje pracující lid, který podporuje reakci. Učiníme vše, abychom sjednotili pracující lid a všechny fašistické činitele vůbec ke skutečnému boji za chleba na účet kapitalismu, za demokratická práva na obranu proti fašismu. Za tuto novou politiku bojujeme ne v zájmu dnešní situace, nýbrž také v zájmu celého dalšího vývoje situace u nás. Dnešní konstelace sil v Československu, vytvořená rozkolem dělnických řad a politikou ustupování a kapitulace socialistů před útoky kapitalistů a agrárníků vede nutně k posílení reakčních posic, k vítězství reakce v Československu. My bojujeme za sjednocení dělnických řad proti kapitálu, proti fašismu, proti reakci, neboť víme, že tato jednota by vytvořila novou politickou konstelaci sil v Československu, takovou konstelaci, kdy pracující lid mohl by přejíti od zoufalé obrany k útoku, kdy u nás, právě tak jako vidíme ve Francii, stála by na pořadu dne otázka vytvoření jiné vlády, skutečné lidové vlády, lidové fronty, která by se opírala o masy pracujícího lidu a rozdrtila síly fašistické kontrarevoluce, vlády lidové fronty, která by splnila hospodářské požadavky pracujícího lidu na účet kapitalistů, bankéřů a velkostatkářů, která by byla jediné s to bránit lid a jeho demokratické vymoženosti a republiku proti vnitřní a zahraniční fašistické kontrarevoluci. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Košek (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Schäfer. Dávám mu slovo.

Posl. Schäfer (německy): Dámy a pánové! Jsme uprostřed porad o státním rozpočtu a rozumí se, že nás tu nejsilněji zajímá hospodářská situace v Československu a s ní souvisící úlohy pro vládu a parlament. Od 6 let tíží svět hospodářský otřes, jakého jsme dosud nikdy nezažili, žádná krise obvyklého rozsahu, nikoliv jen jeden z otřesů v kapitalismu pravidelně se vracejících, nýbrž krise světového hospodářství, ze které se hledá od let východisko, avšak nemůže býti nalezeno, otřes, který dokazuje, že celý náš hospodářský řád jest nemocen a potřebuje přestavby, protože lidstvo a obzvláště pracující třídy nemohou býti vyvedeny jinak z osudu, ve kterém jsou. Také ve státním rozpočtu se projevuje působení hospodářské krise. Jen tak tak bylo umožněno udržet rovnováhu v cifrách státního hospodářství, s mnohým namáháním a za nevýslovných těžkostí se to teprve podařilo. Víme, že československé státní hospodářství těžce trpí následky krise. Příjmy státu od r. 1929 stále klesaly, požadavky na stát, potřeby, které měly býti splněny, stoupaly rok od roku stále mocněji. Nyní v 6. roce krise, přímo před sedmou zimou krise, která započne podle kalendáře v nejbližších dnech, se teprve ukazuje, jaké tvrdé úkoly a těžké požadavky jest splniti. Nezaměstnanost v posledních týdnech opět stoupla, nouze v průmyslových oblastech roste den ze dne. Není na území republiky všude stejně velká. Souvisí to s umístěním průmyslu.

Tam, kde jest ponejvíce průmysl vývozní, v okrajových oblastech, v oblastech Sudet, více obydlených Němci, jest přirozeně nouze a bída mnohem větší. V posledních 6 letech bylo zastaveno jen v sudetských oblastech přes 560 větších závodů s tisíci dělníků. V některých oblastech vývozního průmyslu jako v Jablonci-Tanvaldu a v Boru u České Lípy a Kamenickém Šanově jest mimořádné silný nedostatek práce a omezená práce. Tím se projevuje přímo strašlivý stav. Vítáme, že pan předseda vlády včera ve své programové řeči výslovně poukázal na to, že bude úkolem vlády a státní správy učiniti vše, aby bylo pomoženo tomuto nouzí trpícímu a těžce tísněnému obyvatelstvu. Podařilo se v posledních týdnech získati souhlas vlády, že budou připraveny potřebné prostředky, aby byly tam, kde jest nezaměstnanost nejhorší, provedeny investiční práce. Tam, kde nezaměstnaní leta hledají marně výdělek, přispěti těmto nešťastným lidem, aby byli zachováni před zánikem. Očekáváme nyní, že bude učiněno vše, co jest podle prostředků po ruce jsoucích možné, aby byla zmírněna bída nouzi trpících oblastí.

Hospodářská krise, ve které žijeme, se kterou se musí státní správa zabývati a která silně zaměstnává vládu, není zjev, který by zůstal omezen na Československo. Proto jest nesmyslné tvrditi, že tuto krisi zavinil minulý parlament neb strany ve vládě zastoupené. Máme co činiti s krisí světovou, neexistuje žádná země a žádný stát, které by jí nebyly postiženy, i když se poukazuje také na to, jako se to děje hromadně v posledním čase, že jsou země, kde bylo více nezaměstnaných než u nás zase zaměstnáno. Tu musíme vzíti v úvahu okolnosti, které to způsobily. My v Československu nemůžeme sami přemoci světovou hospodářskou krisi. Jest to otázka mezinárodní. Dokud nebudou účinky války, dokud nebude shroucení světového obchodu a světového hospodářství potíráno a odstraňováno také mezinárodní cestou, dotud se budeme musiti my v Československu omeziti na to, že se budeme snažiti uvnitř, pokud naše síly stačí, zmírniti a přemoci následky krise a že, pokud to jest uvnitř republiky možno, také lidi, kteří byli vyhozeni z výrobního procesu, opět přivedeme do jejich výdělečné práce.

Hledíme-li zpět na 6 let krise v republice, musíme zjistiti toto: Právě ty skupiny obyvatelstva a ony hospodářské síly, které jinak vždy si činí nárok, aby byly slyšeny, aby se přihlíželo k jejich návrhům, jejich směrnicím a jejich cestám, které ukazují, právě ty skupiny lidí v hospodářství rozhodujících nečinily již od počátku potřebných kroků k potlačení krise. Mělo se za to, že jde jen o přechodnou depresi hospodářství, že jest třeba použíti jen několika prostředků z dřívější doby, aby byla překonána veškerá bída a všechna nouze. Varovali jsme hned na počátku krise před tím, poukazovali jsme průmyslníkům na to, že cesta, na kterou se dávají, jest falešná, totiž napraviti snad váznutí hospodářství snížením mezd. Páni průmyslníci mysleli, že je možno zkrácením mezd učiniti průmysl v Československu schopnějším soutěže. Prohlásili jsme jim, že tento krok nebude nic platný. (Posl. Katz k poslancům sudetsko-něm. strany [německy]: Nevíte, co podnikatelé, kamarádi, rodáci udělali se mzdami?) V počátcích hospodářské krise hned začíti se snížením mezd muselo vésti k těžkým následkům. Volají dnes po posíleni kupní síly. Každá skupina státních občanů, která jest odkázána na to, aby odbyla své zboží na trhu, souhlasí s tím, že kupní síla obyvatelstva jest příliš nízká, že při nejlepší vůli nemohou své výrobky prodati. Zemědělství ví velmi dobře, že jeho výrobky zůstanou ležeti na trhu, chybí-li kupní síla lidí. Snížení

kupní síly pracujících lidí zavedli páni podnikatelé hned na počátku hospodářské krise. Veškeré naše varování neúčinkovalo. Co se tenkráte prohlašovalo, se nedostavilo. Bylo nám řečeno: potřebujeme snížení mezd, abychom mohli dále zaměstnávati dělníky; nemůžeme-li přizpůsobiti výrobní náklady novou úpravou mezd poměrům v zemích, do kterých vyvážíme, musíme propustiti dělníky, tak dojdeme k zastavování závodů. Co nám jako výsledek těchto opatření bylo prorokováno, se nedostavilo. Naopak, dnes je kupní síla ještě nižší než po prvních sníženích mezd a dnes již vidíme, že někteří z těch, kteří tenkrát nechtěli věřiti, že naše varování jest oprávněné, musejí přiznati, že se šlo chybnou cestou.

Chceme-li z této hospodářské krise v Československu vyjíti, musíme hledati jiné cesty. Především dlužno se zříci toho, aby náš průmysl a naši podnikatelé věřili, že se vývoz průmyslových výrobků dá zvýšiti jediné a výlučně zkrácením mezd. Musí se konečně jednou zkusiti a vše vynaložiti na to, aby vývoz byl zvýšen. Jsme již jednou státem, který má průmysly, které jsou odkázány skoro jen na vývoz. Poukazuji na průmysl sklářský, porculánový a větší část průmyslu textilního. Myslím, že jest klamné, říkají-li průmyslníci, že se nemůže mluviti o zvýšení vývozu, nebude-li současně upravena otázka dovozu ve velkém. Podle mého mínění jest ke zvýšení vývozu zapotřebí celé řady akcí, které musejí vycházeti od vlády. Náš vývozní ústav dlužno vybudovati. Pro propagandu našich průmyslových výrobků mělo a muselo by se státi více. Nemůže-li býti pro propagandu vývozu dostatečné vykonáno se soukromé strany, musí chybějící doplniti vláda a stát. Nejde to již jinak, zvláště v době, kdy se vývozní státy pokoušejí navzájem si soutěžiti, pokud jen mohou, než že musejí býti napjaty všechny síly také tu v propagandě. Opětovně jsme poukazovali, že to jest důležitou úlohou pro československé hospodářství. A konečně, vážení, má se věc přece tak, že musíme vyjíti za dosavadní hospodářské metody.

Nedávno vyšel velký pamětní spis průmyslníků v Československu. Tam byla podána řada úplně účelných návrhů k oživení našeho hospodářství. Propracujeme-li však celé dílo, vidíme přece, že se pomíjí jedna hospodářská otázka, která stojí dnes ve všech zemích v popředí, totiž otázka, že hospodářství, výroba a spotřeba musí býti upravena jinak než dosud, že potřebuje nové úpravy. Samozřejmě, mluví-li se o zásahu státu do hospodářství neb o pokusech, státním zákonodárstvím regulovati hospodářství, přijde ihned námitka, že oživení průmyslu a opravdový pokrok může býti dosažen jen podporou soukromého podnikání. Soukromé podnikání vykonalo v dřívějších desetiletích jistě ohromné věci. Ale svět se stal jiným a také hospodářství ve světě se změnilo. Nedá se zapříti, že staré průmyslové státy - a Československo, ačkoliv jest státem mladým, patří k starým průmyslovým státům, protože na jeho půdě jest největší část bývalého rakouského průmyslu - staré průmyslové státy tedy sotva dobudou opět zpět svá místa, která měly kdysi ve světovém hospodářství. To již minulo. Za války a po válce změnily se státy vyvážející suroviny v oblasti s částečnou převahou průmyslu. Jest tedy úplně nemožno, abychom se mohli dostati opět do starého stavu. Tu nezbývá jiná cesta, i když se s tím těžce smíříme, než že se musí hospodářství v každé zemi jinak ustaviti, že především musí výstavba hospodářství, jeho řízení a organisování odpovídati novodobým poměrům. (Německé výkřiky: Tedy nové hospodářství!) Hospodářská krise může býti překonána v tom má pán, který mne přerušil výkřikem, docela pravdu - jen novým hospodářským řádem, a musíme se konečně s tím spřáteliti, že soukromé hospodářství již nemůže zažíti ony doby lesku, jako v době, kdy byl kapitalismus v rozkvětu. Nyní je kapitalismus ve stavu, ze kterého se nebude moci osvoboditi ani státními prostředky. Můžeme snad v Československu býti schopni - a tam musíme dospěti - včleniti velkou část nezaměstnaných opět do výrobního procesu, ale nebude možno přežilými metodami uzdraviti československé hospodářství tak, jako bylo v době rozkvétajícího kapitalismu. Jsme v době upadajícího kapitalismu. Kapitalismus se sice dnes pokouší potlačiti stav horečky, ve kterém jest, všemi možnými prostředky. Určité politické proudy v přítomnosti lze vysvětliti jen chorobným stavem kapitalismu.

V rozpočtové debatě se včera a dnes opět poukazovalo na politické zjevy naší přítomnosti. My sami jako strana jsme pocítili jejich působení. V Německu a v Italii a později v malém Rakousku bylo dělnické hnutí potlačeno, nikoliv snad jen kapitalisty, nýbrž také dělníky, které se podařilo oklamati a jejichž nouze se využilo k tomu, aby je myšlenkově přeměnila a udělala ze solidárně cítících dělníků nepřátele jejich vlastních třídních druhů a je svedla k slepému sledování kapitalistů, jejich nejhorších odpůrců. Také my v Československu jsme museli něco podobného zažíti filiálkou hitlerismu. Utržili jsme při volbách porážku. Hledíme-li však blíže a zkoumáme-li, na co jest svésti úbytek hlasů při volbách, najdeme brzy na to odpověď. Je to již jednou tak: jen dělník, který má pevnou půdu pod nohama, který má zaměstnání, jen ten dělník, který také, když jest v tísnivých poměrech, přece ví: užívám-li svých rukou, když plním svou povinnost jako dělník a mám práci, nemohu zahynout - jen tento dělník se nedá politicky svésti. Ale dělník, který byl vyhozen z výrobního procesu, který nevidí před sebou nic než šedou bídu, která ho podlamuje, stane se velmi snadno obětí politického šarlatána nebo politické skupiny, která jest dosti nesvědomitá, že slibuje to nejnemožnější, padělá pravdu a tohoto chudého muže pro sebe tak zachytí, že se obrátí proti své vlastní třídě.

Může někdo v Československu míti odvahu povstati a říci u vědomí, že tím prohlašuje nezvratnou pravdu. že jen naše politika v posledních 6 letech přispěla ke zhoršení situace dělníků? Nebo není to přece jen hospodářská krise se svými účinky, není to přece kapitalismus se vším nevýslovným, čím při všem požehnání a při všech úspěších, které s sebou přinesl, musel obdařiti svět? Všichni agitátoři, kteří během volebního boje každý den prohlašovali: "My budeme jednati, budeme-li od vás zvoleni, abychom zastupovali váš osud. Ostatní jen mluvili, my však budeme jednati!" - všichni, kteří to říkali, věděli, že tím vyslovují nepravdu, že tím nečiní nic jiného, než podvodnými obraty řeči získávají pro sebe mozky lidí umučených bídou. Jsme od června po tomto novém složení parlamentu spolu, slyšel jsem však dosud také jen řeči, o jednání ještě nic nevíme. Věděli jsme v 6 letech, od doby, kdy jsme r. 1929 my němečtí sociální demokraté společně s českými soudruhy šli do vlády... (Německé výkřiky: To byla první zrada!) Nemůžete se dočkati, abyste se dostali do vlády a zlobíte se, že toho nedosáhnete!

Co tomu říká kol. Hodina, který byl přece v této vládě? Pro nás bylo r. 1929 jasno, že při příznacích krise, které již tehdy bylo lze poznati, a při vážnosti mezinárodní situace jsme museli jako odpovědná strana jíti se svými českými přáteli do vlády.

Učinili jsme to v plném vědomí odpovědnosti, v plném vědomí těžkostí a nastávajících úkolů. Tenkráte však nebyl nikdo, kdo by mohl předvídati to, co jsme potom zažili. Já však vám pravím, také kdybychom byli viděli před sebou plasticky vše to hrozné, co jsme museli za krise zažíti, také potom bychom to byli učinili. Pracovali jsme za těžkých tísní a s napětím všech svých sil, abychom znemožnili v těchto šesti těžkých letech krise, aby pracující lidé neklesli ještě více do bídy. Čím to je, kdybychom byli opravdu dělali politiku ve vládě, která by zasloužila posudek, který činíte o naší politice, čím to je, že při zřízení sudetskoněmecké vlastenecké fronty, při zřízení této odbočky národního socialismu tam v říši byla ihned k disposici podpora podnikatelů pro toto hnutí? Dali snad proto podnikatelé své peníze k boji proti nám, protože jsme v československé vládě... (Výkřiky.)

Místopředseda Košek (zvoní): Prosím o klid.