Účetní uzávěrka státní je opravdovým obrazem státního hospodaření a zasloužila by pečlivého studia. V novinách proskočila zpráva, vzatá z referátu pana zpravodaje, o 82 fondech, a bylo konstatováno, že budeme museti fondy kontrolovati, ba dokonce, že je i úmysl některé fondy zrušiti. Tato zpráva nám něco napovídá, a to, že na jedné straně voláme po reformě správy a po snížení nákladů na naši správu státní a na druhé straně sami komplikujeme hospodářství a zatěžujeme ještě naši státní správu. 82 fondů je 82 zvláštních administrativ. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Markovič.) Jsem přesvědčen, že tendence zavésti u nás všeobecné a fondové hospodářství, jak jsme si to představovali, když jsme některé fondy dělali, je opuštěna, neudržitelna, a dala by se udržeti jen tenkráte, kdybychom měli dobrý hospodářský chod a dostatečné hospodářské prostředky, abychom mohli nakrmiti fondy. Jsem přesvědčen, že kdybychom fondy podrobili podle věci a příslušnosti příslušným resortním ministerstvům, ušetřili bychom na administrativě. Jestliže ve spojení s tímto způsobem hospodaření poukáži na zprávy, že naše státní administrativa si vyžaduje 51 % státních příjmů oproti 30 % ve státech jiných, je to jistě ukázka, která by nás měla nutkati k přemýšlení, co dělati.

Mám tu ještě některé jiné věci podškrtnuté. Pokud se týče mimořádných vydání, čteme tady, že je celá serie příčin v překročování rozpočtu. Jsou to: Realisace státních záruk za úvěry poskytnuté Zemskou bankou v Praze Ústřední bratrské pokladně, Stálé tržnici řemeslných výrobků v Brně, Pražským vzorkovým veletrhům a ještě jiné případy. Tyto tři jmenované případy si vyžádaly 55 mil. Kč nákladu. Dobře! Prosím za laskavé vysvětlení, třeba cestou soukromou, jaké jsou to úvěry a záruky poskytnuté Zemskou bankou, na které státní pokladna musí dopláceti miliony. Na koho a na co byly upotřebeny? Upozorňuji dále, že by bylo opravdu žádoucí, aby aspoň v rozpočtovém výboru anebo v úsporné parlamentní komisi - tam snad se to děje bylo řečeno, kdo co dostal. Dále je řečeno v této zprávě, že jde o mimořádnou dotaci 100 mil. Kč podle usnesení vlády zvláštním fondům při zemědělských radách na zmírnění škod. Nic proti tomu nemáme. Ale, vážení pánové a milé dámy, v té několikaminutové řeči o daních uvidíte, jak střední stav, který zastupujeme, je poplatný, ale kdy něco žádá, nenalézá sluchu u naší státní správy. Těch 100 mil. Kč bylo potřebí pro zemědělce. Uznáváme to každý, ale těch 100 mil. Kč bylo jednou pro vždy vydáno a nevrátí se státní pokladně. Živnostnictvo a obchodnictvo žádalo jen půjčku, vklad 100 mil. Kč pro peněžní ústředí živnostenského družstevnictví v republice Československé, v němž je 1 1/2 tisíce družstev, a žádost tato byla soustavně po léta odmítána. To je tedy nelogické a nespravedlivé. Potřebuje-li zemědělství podpory, prosím, vždy jsme ochotni býti pro ní, ale potřebuje-li jiný stav podpory, dlužno měřiti stejným loktem.

Čteme tu dále, že Podkarpatoruské bance v Užhorodě byl dán vklad 15.5 mil. Kč. Je-li to potřebí, pomůže-li se tamějšímu chodu hospodářského života, je-li to z důvodů státních nutné, nenamítáme nic proti tomu. Přijdeme-li my s něčím, tak pan ministr financí je velmi skoupý.

Ale čteme tu ještě jednu zajímavou zmínku. Bance Československých legií v Praze byl dán příspěvek 3.4 mil. Kč na soudní vyrovnání Úvěrní banky v Žilině. To již není vklad, to již je příspěvek, subvence. Jen ohled na legionáře mně brání nejpřísnější kritice tohoto způsobu podpory. Dávat 3.4 mil. Kč někomu proto, že utrpěl někde ztráty, je věc rázu zásadního a pravím, jen ohled na legionáře mně brání býti proti tomu. Kdybyste viděli, co my máme za potíže v našich peněžních ústavech, oč přijdou naše malé, drobné peněžní ústavy na pohledávkách, a když se obrátily na vládu a státní pokladnu, jsou soustavně poukazovány na všeobecný fond. To nepovažuji tedy za správné.

A nyní k těm daním. Nebude to dlouhé. Jsem rád a spolu se mnou jistě celý náš střední stav, že konečně bylo sjednáno jasno o nedoplatcích daňových a že konečně jdeme na tuto věc opravdu věcně. Po léta bylo voláno na státní finanční správu: máš-li na pohledávkách daňových 6 miliard a víc a ve své pokladně schodek, proč nevybíráš dlužné daně? Bylo útočeno na státní finanční správu, která snad shodou okolností nebo názorů se domnívala, že je to skutečně pravda, že těch 6 miliard může dostati, a postupovala krajně bezohledným způsobem vůči některým poplatníkům. Mám zde případ teď z poslední doby, kdy již se jedná o depuraci daňovou, kdy již vyšlo vládní nařízení o kompetenci berních správ a finančních ředitelství, velmi zajímavý. Šenkýř v Kyjích u Prahy je dlužen celkem na daních 10.000 Kč. Šli na něj; chtěl se mermomocí ubrániti dražbě zabavených svršků, šel a vypůjčil si 300 Kč a poslal je berní správě. To bylo málo, chtěla 2.000. Když je nemohl sehnati, šli mu zabaviti pokladnu. V celé hospodě, snad s prohledáním bytu, našli 156 Kč, které mu vzali. Ale nejenom to, zabavili mu svršky a dali je do dražby. Svršky byly tak sešlé, že nikdo z těch, kteří se k dražbě dostavili, nechtěl je koupiti. Tak mu naše finanční orgány napsaly, že mu svršky odvezou a prodají v soudní dražební síni.

Milí přátelé, kam to chceme dojíti takovýmhle způsobem? Co dostane státní správa za zabavené svršky, které nikdo nechtěl koupiti, v soudní dražební síni? Pár krejcarů, a člověku znemožníme provozování živnosti, zničíme ho a doženeme k zoufalství, doženeme ho ke krajnosti.

Ty daně! Vezměte si státní účetní závěrku z r. 1934 a sledujte tam na př. výnos daně obratové. Náležitost, povinnost vzniklá r. 1934 na dani obratové, činila 2.446,773.000 Kč, platba na tuto daň byla 2.299,968.000 Kč. Víte, o kolik zaplatili poplatníci daně obratové a přepychové méně než jim bylo předepsáno? O pouhých 6 %, okrouhle vzato, zaplatili méně, než na nich bylo žádáno. A to ještě nebyly projednány daňové rekursy. Může někdo obviňovati poplatníky z laxnosti daňové a z úmyslu defraudačního, když zaplatí předepsané daně bez vyřízení rekursů až na 6 %? Kdo by chtěl býti objektivní a toto si přečetl, tak by musil říci, že poplatníci daně obratové u nás platí skvěle, poněvadž ještě více než o 6 % je překročeno ukládací řízení poplatníkům, než zaplatili méně na dani obratové.

Že je to pravda, vysvítá z toho, kolik státní správa musela odepsati na předepsaných daních po vyřízení rekursů. Abych to nemusel hledati - tuším, že je to 650 mil. Kč. A nejtrapnější je, že v odpisu tomto je asi 44 mil. Kč, položka, která musela býti odepsána prostě proto, že byla nedobytná. 44 mil. Kč vedla naše státní finanční správa na svých aktivech u poplatníků úplně zničených, zruinovaných, kde si nebylo vůbec čeho vzíti.

Nejvyšší čas, že se podíváme našemu bernictví na kloub, nejvyšší čas, že chceme do našeho systému berního vnésti nové spravedlivější světlo. Počítáme-li však (Místopředseda dr. Markovič zvoní.), že naši poplatníci zaplatili na dani všeobecné výdělkové 58 mil. Kč, na zvláštní výdělkové dani 61 mil. Kč, na pozemkové dani 100 mil. Kč, sečteme-li výnos všech přímých daní a porovnáme-li výnos daní s příjmem ve státní pokladně, pak, milé dámy a vážení pánové, každý seriosní člověk musí doznati, že soukromí podnikatelé jsou nejen jádrem národa po stránce daňové, jsou více než polovinou národa. Odpusťte, mluvím-li za svou stranu a za stav, který zastupuji, 800.000 samostatných podnikatelů, kteří spolu se zemědělci - počítáme-li 100 mil. na přímé dani pozemkové - zaplatí do státní pokladny přes 50 % všeho státního příjmu, zasluhují si ohledu naší finanční správy. A ohání-li se někdo tím, že jiní platí daň důchodovou, my ji platíme také. Ohání-li se někdo zájmem konsumentů, můžeme se tím ohánět také. 800.000 samostatných podnikatelů znamená nejméně 3 mil., po případě 4 mil. konsumentů, a proto i my máme co mluvit do konsumentské politiky a máme na ní zájem. Co to všechno znamená? Ne útok na jednu nebo druhou stranu, na jeden nebo druhý směr, nýbrž znamená to, že si opravdu musíme uvědomit skutečný stav věcí a podle něho postupovat.

Naším hlavním požadavkem ve věcech daňových je paušalování daně z obratu u prvovýroby, a to všeobecné. Jsme přesvědčeni, že stát dostane tak o několik set milionů Kč na dani z obratu více, než dostává nyní. Kdybych chtěl býti bezohledným, musil bych obviniti naši finanční správu prostě z neschopnosti, ví-li, že někde dostane lehce peníze, když berní mašinu přemění, ale přes to to nedělá. To je, odpusťte, lehkomyslnost. Tento požadavek je nikoliv v zájmu živnostnictva, nýbrž v zájmu státní pokladny.

A ke konci mně dovolte vznésti ještě jeden apel nebo prosbu na koalici. Do rozpočtového výboru jsme dostali návrh zákona o reformě nynějšího daňového zákona. Tento návrh nám byl podán naprosto lehkovážně. Byly v něm vytyčeny jen věci, které finanční správa žádá, ale nedostali jsme ani starý platný zákon, abychom mohli porovnati, v čem se změny provádějí nebo mají prováděti atd. Jak to dopadlo? Tak, že výbor pro složitost této otázky musil zvoliti subkomisi, ve které se po projevech zástupců politických stran ukázalo, že je tu tolik třecích ploch, že ani v subkomisi nebude lze předlohu projednat, a proto byla zvolena zvláštní komise mimorozpočtová k dohodnutí se o této předloze. Dámy a pánové, nemyslíte, že bychom se mohli v lůně koalice vyhnout těmto nemilým zjevům? Proč si tu mimorozpočtovou komisi finanční správa nezvolila hned, proč nepožádala o její ustavení hned a proč teprve po výměně názorů v této mimorozpočtové komisi nepřikročila ke sdělávání zákonné osnovy? Proč to neudělala? Ale to jsme musili v rozpočtovém výboru slyšeti od zástupců všech stran téměř oposiční řeči, to musel přijíti sám pan předseda vlády do rozpočtového výboru, abychom zvolili mimorozpočtovou komisi, jakýsi poradní sbor z parlamentních kruhů.

My máme, dámy a pánové, vládou ohlášeno ne méně než 18 různých materií, které máme v našich zákonodárných sborech projednati. Působme k tomu, aby byly v lůně koalice, v zákonodárných sborech zvoleny pomocné technické komise pro koalici a vládu - žádné výkonné výbory koaličních stran - kterým by odpovídala vláda nebo které by byly postaveny nad vládu, žádné "pětky" politické, které jsme kdysi odsoudili, nýbrž pomocné poradní komise z poslanců složené, které by vešly ve styk s našimi byrokraty - vždyť vláda osnovy zákonů nedělá, pověří prací tou své úřednictvo - abychom se napřed poradili, než se zrodí návrh zákona, aby nemusilo docházeti k takovým zjevům, k jakým jsme došli nyní v rozpočtovém výboru při projednávání zamýšlené reformy daňového zákona. Myslím, že by to jenom usnadnilo naši parlamentní praksi.

Řekl jsem již ve svém projevu, že vše to, co jsem kritisoval a uváděl, nemá nic co dělat s důvěrou nebo nedůvěrou k vládě. Je to jenom projev přání. Kdyby mu bylo vyhověno, budeme se častěji scházeti v parlamentě, a nebude to na škodu. Vždyť stejně jsme kritisováni venku, že parlament se sejde jen na hodinu nebo dvě a jde, senát dokonce na pár minut a že zase jde. My pracovati chceme, je potřebí jen se dohodnouti o formě. Rozumí se samo sebou, že pro uzávěrku za r. 1934 budeme hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Markovič (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. Bergmann. Udelujem mu slovo.

Posl. Bergmann: Slavná sněmovno! Z úst několika řečníků nejen dnes, nýbrž velmi často v této sněmovně slýcháme stesky, že naše státní administrativa je drahá a pomalá. Sám pan předseda vlády dr. Hodža ve svých několika posledních projevech se této věci dotkl, takže můžeme vzíti za prokázáno, že jsou zde veliké stížnosti na naši státní administrativu a konečně že také tyto stížnosti jsou oprávněné.

I předešlý řečník, kol. Slavíček, dotkl se této věci a dokazoval zde, že naše státní administrativa, resp. náklad na ni vyžaduje si 51 % celkového státního příjmu. Jistě mi dovolí pan kol. Slavíček, abych na tento výrok reagoval, poněvadž by mohl vzbuditi ve veřejnosti dojem, že snad vydáváme na státní administrativu více, nežli vydávají jiné státy, poněvadž i p. kol. Slavíček uvedl, že v jiných státech náklad na státní administrativu činí 30 % celkového státního příjmu.

Jistě, pánové, mi přiznáte, že znám státní administrativu dopodrobna a že také znám organisaci a strukturu státní administrativy jiných států. A proto nelze na základě mých znalostí připustiti, že by toto obvinění před veřejností mohlo býti správné, poněvadž každý stát má jinou organisaci své veřejné správy. Kdybychom srovnávali poměry s Anglií, tak bychom možná došli ještě k většímu procentu, nežli došel kol. Slavíček. Kdybychom ji srovnávali s administrativou americkou, Spojených států, možná, že bychom došli ještě k vyššímu procentu. To vyplývá prostě z organisace veřejné správy. Jestliže tyto státy mnohé úkoly, které u nás jsou úkoly veřejné správy, svěřily soukromým společnostem, pak nemůžeme srovnávat výdaj naší státní správy s výdajem státní správy jiných států. V Americe je telefon úplně v rukou soukromé společnosti, a jiné a jiné úkoly. Poukazuji jenom na účetní uzávěrku, která přesně vypočítává, jakého procenta si vyžaduje osobní náklad ve státní administraci; ve vlastní správě činí to asi 30,99 % celkových výdajů na rozpočet a u státních podniků činí osobní režie 28,84 % provozního vydání.

Nyní mi budiž dovoleno, abych se ještě v úvodu vyrovnal s komentáři denních listů, jak komentovaly zprávu našeho generálního zpravodaje rozpočtového. Neinformovaná veřejnost, čtouc tyto zprávy, by mohla míti dojem, že stojíme před finančním krachem. Takovéto psaní, myslím, je naprosto neodpovědné. I když při znáváme, že náš státní dluh za těch několik krisových let stoupl asi o 8 miliard, není situace zoufalá, abychom musili takto plašit naši veřejnost, že stojíme před finančním krachem. Proti těmto státním dluhům stojí zde státní majetek, který je, myslím, odhadnut velmi střízlivě. Jestliže účetní závěrka vykazuje, že státní majetek spravovaný vlastní správou, majetek vlastní správy, tedy ne podniků, representuje okrouhle jmění 6·5 miliard Kč, pak se domnívám, že tento státní majetek je odhadnut velmi střízlivě. Podívejme se jenom, kolik máme v republice státních budov všech možných druhů. Zdá se mně tedy, že tento odhad není nijak přepjatý. Jestliže nemáme ještě učiněn odhad majetku všech státních podniků - chybí nám ještě jeden z největších podniků, státní lesy a statky, a také odhad majetku Poštovní spořitelny - a činil-li tento majetek podle účetní uzávěrky něco přes 19 miliard Kč, zase se domnívám, že je tento majetek státních podniků odhadnut velmi střízlivě, že tento odhad není nijak přepjatý. Ale za státní dluhy neručí přece jenom státní majetek, za státní dluhy ručí celý stát, čili veškeré občanstvo svým majetkem, nemůžeme proto nazvat situaci státu zoufalou; a jistě to nijak nepřispěje k uklidnění a konsolidování našich poměrů, kdybychom chtěli plašit naši veřejnost komentáři, jakými některé listy komentují zprávu zpravodajovu.

A když už jsem považoval za svou povinnost zabývati se státní správou, budiž mi dovoleno, abych vážené sněmovně vyložil, v čem spočívá příčina oprávněných stížností na naši státní administrativu.

Příčinou pomalosti naší státní správy je především systém, který stále udržuje platnost starých, nemoderních, zastaralých předpisů, a předpis, jak víte, je páteří veřejné správy. Jestliže se v různých vyneseních našich státních úřadů dočteme odkazů na dvorské dekrety až do doby Marie Terezie a ještě před ni jdoucí, je přirozené, že se tyto staré předpisy pro moderní potřebu již nehodí a že tyto předpisy a lpění na nich jsou také příčinou zdlouhavosti naší státní správy. Uvedu vám případ, který charakterisuje ztrnulost předpisů, nad nimiž by si praktik musil zoufat.

V našem městě připravujeme regulaci t. zv. vinařského potoka. Předložili jsme zemskému úřadu projekt z doby předválečné a žádali, aby zemský výbor zařadil tuto regulaci do plánu na r. 1936 a aby ji také prozkoumal po stránce technické i rozpočtové, načež asi za 4 neděle jsme dostali od zemského úřadu přípis, že vyhovuje naší žádosti a že se k nám za příčinou přepracování projektu dostaví komise, jejíž náklady budou činit přibližně 200 Kč. Pro případ, že by přes usnesení této komise nedošlo k provedení projektu, žádá zemský úřad, aby bylo předloženo závazné prohlášení obce na základě usnesení obecního zastupitelstva, podepsané starostou, jedním radním a dvěma členy obecního zastupitelstva, že těchto 200 Kč zemskému úřadu nahradíme. (Slyšte!) Vážení pánové, 200 Kč dnes jistě není částkou, aby na ni musilo být usnesení obecního zastupitelstva - které, má-li býti pravoplatné, vyžaduje doby nejméně 3 neděl - tedy aby to musilo býti vyřizováno touto formou, aby se stát nemusil obávat, že mu obec nenahradí těch 200 Kč komisionálních výdajů. Praktik by to udělal jednodušeji: poslal by složenku s přípisem: Složte 200 Kč a komise přijde. Kdo vyřizoval tuto žádost, opírá se pravděpodobně o své předpisy a podle jeho zdání je to správné. A ve státní správě najdeme tolik takovýchto předpisů (Tak jest!), které už neodpovídají moderní době a měly by býti zrušeny; pak bychom se také dostali k rychlejšímu postupu naší státní administrativy.

Ovšem že na pomalost státní administrativy působí také hmotné a sociální postavení zaměstnanectva. Naše zaměstnanectvo žije již po několik let v naprosté právní nejistotě proto, že zákon, který měl učinit pořádek v osobních poměrech ve státní administraci, zákon platový, nejen měl řadu nedostatků a vad, ale není dosud proveden, poněvadž k němu nebyla vydána potřebná vládní nařízení. My očekáváme, že aspoň letos, když 24. června t. r. budeme slaviti desetileté jubileum tohoto zákona, se dočkáme, že tato ostuda našeho státu bude konečně odstraněna. (Výborně!) Tato právní nejistota, v níž zaměstnanci žijí, působí ovšem na jejich výkon. Ale tato právní nejistota působí ještě něco horšího. Důkazem, že je zde právní nejistota, je existence t. zv. platové komise. To je komise zástupců všech resortů, která se vždy schází, když se přijde k nějakému choulostivému případu, kde se musí pánové poradit, jak se to má podle platového zákona vykládat, a na základě těchto porad byla vydána celá sbírka pokynů a vynesení, takže na místo chaosu, který jsme chtěli odstraniti platovým zákonem, přišli jsme do nového a ještě daleko horšího chaosu, poněvadž si zvykáme nevydat příslušné prováděcí vládní nařízení, nýbrž regulovat tyto věci prostými pokyny. (Hlasy: Bohužel!)