Ve zprávě výborů soc.-politického a rozpočtového k poslední novelisaci zákona o ochraně nájemníků z února 1934 se výslovně praví: "Jmenovitě není přítomná doba vhodná k tomu, aby v nějakém větším rozsahu omezena nebo zrušena byla ochrana nájemníků." A já se ptám, co se zlepšilo od února 1934 na celkové životní úrovni širokých pracujících vrstev, aby to odůvodňovalo další odbourávání a takřka likvidaci ochrany nájemníků? Životní úroveň dělníků, nezaměstnaných, soukromých i státních zaměstnanců, životní úroveň širokých pracujících vrstev, drobných živnostníků je stále zlá, ba stále se ještě zhoršuje. Nezaměstnanost roste a dosahuje dnes čísla 850 tisíc, mzdy a platy se stlačují, rozbíjejí se u nás kolektivní smlouvy, rostoucí vlna drahoty se podporuje politikou obilního monopolu, přípravou monopolu živočišného, podporuje se u nás vzrůst, sílení a rozmach kartelů cestou nucené syndikalisace. Tato politika kartelisace a syndikalisace povede k nové vlně zastavování závodů, k novému propouštění dělníků, k diktátu mezd, k diktátu cen se strany kartelů a k nové ohromné vlně snižování životní úrovně pracujících. A k tomu všemu přistupuje ohromná nejistota existencí širokých vrstev pracujícího lidu.

Vy omezujete ochranu nájemníků určitou hranicí příjmovou a já vám pravím: Ten kdo dnes je při nějakém příjmu 15.000 až 20.000 Kč vyloučen z ochrany nájemníků, může zítra o toto zajištění v důsledku ohromné nejistoty všech hospodářských poměrů přijíti, nebude míti zaměstnání a nebude míti střechu nad hlavou.

Uvažte v této souvislosti ony úžasné zdravotní poměry. U nás rostou a množí se sociální a nakažlivé choroby, roste u nás úmrtnost. U nás jsou oblasti, zejména v německých a ve slovenských krajích, kde obyvatelstva stále ubývá, kde číslo úmrtnosti přesahuje číslo porodnosti. Křivka populace v celém státě vykazuje sestupnou tendenci.

Co znamená v takovéto situaci odbourání ochrany nájemníků? To znamená znásobit všechno to zlo. Máte velmi často plná ústa ochrany posvátnosti rodiny, ale tímto odbouráním ochrany nájemníků zanášíte rozvrat do rodin tisíců příslušníků pracujících vrstev. Máte pěkné instituce na ochranu lidového zdraví, Červený kříž, Ligu proti tuberkulose, Péči o dítě, Péči o matku, pořádáte ankety a přednášky, děláte ve školách propagandu pro lidové zdraví a pro hygienu, ale v zájmu zisku domovního kapitálu odbouráváním ochrany nájemníků vědomě podporujete rozmach nakažlivých a sociálních chorob. Děláte krok, který rozmnoží počet sebevražd lidí bez přístřeší, vyháníte chudé lidi do děr, do dřevěných bud, do vagonových kolonií, abyste je z nich za chvíli ve jménu hygieny a pořádku deložovali. Saháte k opatření, jehož výsledky jsou zuhelnatělé mrtvoly lidí ve stozích, lidí, kteří jsou bez přístřeší.

Zhoršení ochrany nájemníků znamená vzíti dnes to poslední tisícům nejbídnějších lidí, přetrhnouti poslední nitku, na níž ještě visí existence dělníků, zaměstnanců a drobných živnostníků.

A na toto všechno zlo je osnova zákona o stavebním ruchu, kterou současně projednáváme, absolutně nedostatečnou náplastí. Státní záruka zůstává omezena na dosavadní výši 300 mil. Kč. A to je částka uboze nepatrná, jak dokazuje sama osnova, která vypočítává v důvodové zprávě, že z těchto záruk by bylo lze postaviti přibližně 15 až 19 tisíc bytů o pokoji a kuchyni s příslušenstvím. Tato podpora stavebního ruchu neodpovídá daleko potřebě, máme-li právě na zřeteli onen ohromný pokles životní úrovně, kupní síly, ochuzení širokých pracujících vrstev. Přitom je konec konců otázka, zda nezaměstnaní nebo lidé s bídnými mzdami a platy budou vůbec míti i těch 600 Kč na činži, s níž kalkuluje osnova. Pánové, s těma 300 mil. záruky na stavební ruch se žádná díra do světa neudělá.

Podobně je tomu s přímým státním příspěvkem. Bude se nyní poskytovati jen obcím na byty o jedné místnosti s plochou 24m³. My souhlasíme s tím, že se vylučuje podpora soukromým stavebníkům, že se vylučuje touto cestou obohacování zámožných, souhlasíme i s tím, že přímý stavební příspěvek je omezen jen na byty pro chudé, ale částka 7 mil. Kč, se kterou osnova počítá, je opět směšně nepatrná, a přitom ještě za tuto částku má se současně prováděti bůhví jaké bohulibé kolonisační dílo. Tyto peníze by dávno nestačily, ba nestačily by ani, kdyby finance obcí byly konsolidované, natož za dnešního rozvratu obecních financí.

Argumenty, kterými se odůvodňuje odbourání ochrany nájemníků a bytové péče, jsou nicotné a falešné. Uvádí se, jakoby celá ochrana nájemníků a podpora stavebního ruchu byly bývaly po převratu bůhví jakým jednostranným prospěchem a dobrodiním pro pracující vrstvy. Ale předně k těmto opatřením byli kapitalisté nuceni za války i po válce, ve svém vlastním zájmu, ve svém zájmu jako třídy. V tomto zájmu kapitalistů jako třídy byly interesy jedné vrstvy, totiž vlastníků domů, dočasně posunuty sice do pozadí, neboť u zastavení stavby bytů za války, naprostý nedostatek bytů a z toho plynoucí činžovní lichva by byly vedly nutně k ohromným bouřím pracujícího lidu. A na druhé straně nesmí se zapomínati na jedno: co se dělníkům a zaměstnancům dostalo ve formě nižších činží, to se jim na druhé straně zase bralo ve formě nižších mezd. Snížení mezd znamenalo snížení výrobních nákladů, zvýšení konkurenční schopnosti a v tomto smyslu přímo exportní premie v zájmu kapitalistů jako třídy. Tak tomu bylo po válce v Německu, tak tomu bylo i v Rakousku a tak tomu bylo také u nás.

Potvrdilo se úplně, co už r. 1872 řekl Engels ve svých statích o bytové otázce. Pak nesmíme zapomenouti ještě na druhý moment, na to, že ruku v ruce s ochranou nájemníků šla podpora stavebního ruchu. Z podpory stavebního ruchu měli ohromný prospěch podnikatelé hospodářsky silní, a to v době ohromné nejistoty, lability měny v době stoupání cen stavebních hmot, v době velikého risika stavebního podnikání; v této době dostávali u nás bohatí, zámožní stavební podnikatelé záruky, podpory státu, až do 50 let osvobození od domovní daně se všemi přirážkami, výhody poplatkové, stavební úlevy a na druhé straně měli neobmezené možnosti stanoviti nájemné podle své libosti, zcizovati domy za libovolných podmínek. A toto všechno bylo málo?

Druhý argument, který se uvádí pro zrušení, odbourání ochrany nájemníků. Horlí se proti "vázanému bytovému hospodářství", ale prosím, jakým právem horlí proti vázanému hospodářství bytovému, které má chránit pouhou střechu chudákům nad hlavou, jakým právem proti němu horlí ti, kdož vázaným hospodářstvím lihovým, cukerním, obilním monopolem na jedné straně hromadí zisky a na druhé straně vyhladují a ožebračují pracující lid. (Posl. Dubický: My jsme vám už řekli ve výboru, jaký je rozdíl v tom vázaném hospodářství!) Žádný rozdíl, vždycky si mažete kapsy! (Potlesk komunistických poslanců.) Říká se, že prý likvidací ochrany nájemníků se oživí stavební činnost. Ale důvod katastrofálního poklesu stavební činnosti, ten vězí úplně jinde než ve vázaném bytovém hospodářství. Vězí především v absolutním nedostatku obnovování, rozšiřování výrobního aparátu. Když u nás leží 50% výrobního aparátu ladem, jaképak potom podnikání, jakápak potom stavební činnost. Druhý důvod je stlačování životní úrovně všem pracujícím vrstvám. Či myslíte, když zbavíte nemajetné ochrany nájemníků, že se budou horempádem stěhovat do nějakých nových domů a bytů? Nebudou se stěhovat, poněvadž prostě na to nemají. A i zde platí: zvýšiti životní úroveň, umožniti, zvýšiti konsumaci pracujících tříd, a pak je možno počítati i se zvýšením poptávky po bytech. Ale cestou snižování mezd, cestou kartelů, syndikátů, monopolů, cestou zvyšování cen, zvyšování racionalisace, rozmnožování řad nezaměstnaných, touto cestou k oživení stavební činnosti nedospějete. Stejně tak bezúspěšným zůstane snížení úrokové míry. Co by zde snad mohlo prospět ale velmi podmínečně - stavební činnosti, to se kompensuje vyháněním cen stavebních hmot do výše kartely.

Jako třetí argument se uvádí, že je nedostatek kapitálu. Pánové, kapitálu je všude na všech stranách dosti. Podívejte se do takové Hypoteční banky, ta má dnes 200 mil. Kč k disposici na stavební úvěr. Podívejte se do Zemské banky, do spořitelen, tu by bylo stamilionů a je stamilionů k disposici na stavební úvěr. Ale nikdo stavební úvěr nechce, stavební podnikatelé nestojí o tento úvěr.

A hlavní důvod: nízká kupní síla, která nezajišťuje potom rentabilitu stavebního podnikání. A druhý důvod: Kartely zdražují materiál, takže je tím rentabilita ještě více ohrožena. Ale peníze jsou tu, leží ladem, a když soukromý podnikatel nechce, tak, prosím, je tu stát. Co brání státu uzavříti, řekněme malou cifru, půjčku jedné miliardy Kč? Banky, spořitelny rády uvolní kapitál na 4%, stát ať staví byty, ať dá příležitost stavěti obcím a okresům byty a odpomůžeme aspoň částečně bytové nouzi. Ale stát nesmí. Proč nesmí? Proto, že by tu konkuroval soukromým podnikatelům, kteří čekají, až bude málo bytů, až budou růst činže, aby potom mohli stavěti a měli zaručenu rentabilitu svého podnikání.

Jako další argument pro odbourání ochrany nájemníků se uvádí zájem malých vlastníků domů. Vždyť, pánové, tyto domy malých vlastníků již byly z ochrany v menších městech dávno vyloučeny. A ve velkých městech nejde právě o tyto malé vlastníky domovního majetku. Vy se jenom za tyto malé vlastníky domovního majetku schováváte, abyste chránili vlastníky velkých činžáků a jejich zájmy a zisky. My jsme pro to, aby se malým vlastníkům domů ulevilo. Snižte jim činžovní daň, přeřaďte je z činžovní daně do domovní daně třídní, uvalte daň na luxusní byty a pomozte tak malým vlastníkům domovního majetku. Ale to nechcete, poněvadž vám nejde o malé vlastníky, vám jde o ochranu vlastníků velkých činžáků, o jejich zájmy vám běží. (Posl. Dubický: Ty jsou uvolněny již dávno, ale ti malí trpí!)

Všechny tyto argumenty, ať se jimi poukazuje na ochranu nájemníků jako na jednostranné zařízení, ať se jimi dokazuje možnost rozmachu stavebního ruchu v důsledku zhoršení a odbourání ochrany nájemníků, ať se jimi dovoláváte nedostatku kapitálu, nebo ať již je to ten argument o zdánlivé ochraně drobných držitelů domovního vlastnictví, tyto všechny argumenty mají zastříti jenom jednu skutečnost: Nový útok reakce na životní úroveň pracujících, na zbytek popřevratových vymožeností. A tento útok soustředěné reakce, národního sjednocení, pravého křídla agrární strany provádějí s sebou zástupci živnostenské strany. To není politika drobných živnostníků a obchodníků, ale politika finančního kapitálu, politika velkostatkářů, kterou tato strana vydává na pospas existenci drobných živnostníků kartelům a monopolům, a nyní zrušením ochrany nájemníků a malých provozoven znovu vede tyto drobné živnvostníky pod nůž finančního kapitálu.

Ale tento útok na vymoženosti dělnické třídy by nebyl ani možný bez souhlasu zástupců vládních socialistických stran. Ti dobře vědí, v čem je zlo. Vědí, že se opět zhoršuje životní úroveň pracujících. Uvádějí argumenty proti postupu reakce, horlí proti ní, říkají, že svádějí tuhé boje ve sněmovních výborech, ale na konec pro zhoršení, pro odbourání ochrany nájemníků hlasují. Trvají bohužel ještě stále na souručenství s kapitálem, trvají bohužel stále ještě na politice věčného ustupování, kapitulace před buržoasií. Podvazují, tříští ohromné síly dělnické třídy. A přece osudy ochrany nájemníků, těch 20 novel za nějakých 15 let přece jsou velmi jasným, názorným, přesvědčivým argumentem, jak tato politika vede dělnickou třídu od 5 ke 4, jak posiluje reakci v nových a nových pokusech o útok na dělnickou třídu.

My komunisté odmítáme s největší ostrostí odbourání ochrany nájemníků a osnovu o stavebním ruchu považujeme zejména v této souvislosti a v dnešní situaci za naprosto nedostatečnou. Jsme proti jakémukoliv zhoršení ochrany nájemníků, naopak se dožadujeme zlepšení této ochrany pro zbidačené vrstvy a pro nezaměstnané. Dožadujeme se, aby nájemné za nezaměstnané, za omezeně pracující, jichž týdenní příjem nepřesahuje 70 Kč, bylo placeno z veřejných prostředků na účet bohatých. Dožadujeme se, aby byly stanoveny dostupné maximální ceny i v novostavbách pro nezámožné. Žádáme ochranu kolonistů a rozšíření ochrany nájemníků na domovníky, uzákonění jejich nároku na zdravý a bezplatný byt.

Ve věci stavebního ruchu znovu opakujeme návrh, který jsme již předložili na podzim při projednávání známé resoluce v soc. politickém výboru, návrh, který je také obsažen v našem hospodářském plánu. Nepodnikají-li stavební činnost soukromí podnikatelé, stagnuje-li úplně stavební činnost u nás, prosím, ať se podnítí stavební činnost velkými, velkorysými investičními pracemi státu a veřejných korporací, ať stát vypíše investiční půjčku 4% splatnou do 30 let za účelem provádění velkých veřejných prací vůbec, ať obytných domů, ať staveb silnic, ať staveb sloužících k veřejnému blahu a prospěchu.

Tento návrh jsme nestavěli jenom my, s tímto návrhem souhlasily i jiné strany, i strany socialistické. Návrh při této příležitosti opakujeme. Tato půjčka investiční nechť je půjčkou nucenou, ať jsou nuceni tuto investiční půčku upsati bohatí s kapitálem nad 500.000 Kč, ať jsou povinni z takovéhoto majetku upsati půjčku 3 až 7% ze svého majetku. Takovýmto způsobem by se opatřilo podle našich výpočtů 3.400,000.000 Kč jen na nucené půjčce a s dobrovolnými úpisy na 4 1/2 miliardy Kč. A za tyto 4 1/2 miliardy Kč mohou býti desetitisíce a desetitisíce dělníků zaměstnány na investičních pracech. A nové desetitisíce mohou býti zaměstnány při výrobě materiálu potřebného k provádění veřejných prací.

Celá umořovací služba takovéto investiční půjčky by činila nějakých 260 mil. Kč ročně. Nám je jasno, že problém rozvinutí skutečné stavební činnosti na všech polích a zejména se strany veřejných svazků je nerozlučně spjat s oddlužením obcí. I toto oddlužení je možno.

Je možno převzíti z 11 miliardového zadlužení obcí nějakých neúnosných 5 miliard cestou oddlužovacího řízení.

Žádáme dále okamžitá rázná opatření proti zdražovací politice kartelů stavebních hmot a zdanění jejich zisků. Žádáme zabavení stavebních hmot, které leží u kapitalistů ladem, za režijní ceny. Ať se těchto částek použije k vyúčtování daňových, přirážkových a poplatkových nedoplatků u těchto kapitalistů. Žádáme širokou volnost obcí a obecně prospěšných korporací k vyvlastňování pozemků kapitalistů a velkostatkářů za základní ceny.

Je-li řeč o tom, jak skutečně podporovati stavební ruch, jak pomoci nejen stavební činnosti vůbec, nýbrž zejména stavbě obytných bytů pro nemajetné, konstatuji, že je potřebí vydatného zdanění spekulačních zisků ze stavebních pozemků a použíti výnosu z toho ke stavbě levných bytů pro nebydlící a špatně bydlící. Je potřebí zdaniti luxusní byty a použíti výnosu tohoto zdanění k stejnému účelu. Je v daleko větší míře potřebí učiniti opatření pro poskytování státních, obecních a okresních pozemků drobným stavebníkům za levný peníz.

Pokud jde o otázku regresu, prohlašuji, že jsme proň, ale ať vracejí a splácejí ti, kteří na to mají, kteří se stavebním ruchem na účet veřejných prostředků, na účet státu, obohatili. Ať splácejí a vracejí majitelé vil, kteří si postavili své nádherné vily za státní záruky a podpory. Ať vracejí a splácejí soukromí stavebníci, kteří vybírali nájemné tak vysoké, že zdražení stavebního nákladu snadno a brzy amortisovali. Ať platí soukromí stavebníci, kteří ve formě stavebních příspěvků vybrali od nájemníků celý stavební náklad nebo podstatnou jeho část a státní podporu při tom strčili jako čistý zisk do kapsy a ještě k tomu měli za krátkou dobu celou stavbu amortisovánu. Ale regres nesmí za žádných okolností postihnouti nemajetné, nesmí míti za následek zvýšení činží ani v obecních, ani v družstevních domech, nesmí připraviti chudé o vklady, na které si sami po případě vypůjčili, nesmí vyháněti nemajetné z bytů, nesmí jim bráti střechu nad hlavou a připraviti je o jejich malé domky.

Místopředseda Taub (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta vypršela.

Posl. dr Jar. Dolanský (pokračuje): Požadavky, které komunistická strana jménem a v zájmu statisíců nájemníků a nebydlících, v zájmu celé dělnické třídy, drobných živnostníků a všech pracujících vrstev vytyčuje, neznamenají arciť konečné řešení bytové otázky; toho jsme si vědomi. Ale tyto požadavky mohou býti uskutečněny ještě v těchto hospodářských a sociálních řádech, a jejich uskutečnění je s to, aby zmírnilo hroznou bídu, do které dnešní stav bytové otázky vhání pracující lid, a aby tím zároveň zlepšilo jeho životní úroveň. Tyto a takové požadavky nelze arciť uskutečniti v žádném spolku s finančním kapitálem a s reakcí. Jen společný postup všech dělníků, všech dělnických organisací, celých dělnických stran, jen jednotná fronta dělníků a široká lidová fronta je s to, aby zabránila tomu,aby útok reakce, jejž znamená tato osnova, odbourávající ochranu nájemníků, byl i po odhlasování této osnovy sněmovnou zmařen. Jednotná fronta a široká lidová fronta přivodí změnu v mocenském poměru sil u nás, srazí reakci na kolena a otevře cestu k vítězství dělnické třídy. A teprve vítězná dělnická třída ve svazku s pracujícími rolníky, za podpory ostatních pracujících vrstev rozřeší definitivně bytovou otázku, onu otázku, kterou kapitalismus řešiti není s to. To prvé, co vítězná dělnická třída ve svazku s rolníky, za podpory nejširších pracujících vrstev učiní, je, že vyvlastní velký domovní majetek a rozdělí racionelně všecky po ruce jsoucí místnosti mezi pracující, aby ulehčila nejdříve tísnivým bytovým poměrům; povznese dále k netušenému rozmachu výrobní síly, odstraní rozdíl mezi městem a vesnicí, přetvoří radikálně města a s povznesením životní míry dělníků a všech pracujících povznese zároveň bytovou kulturu. (Potlesk komunistických poslanců.)