Ačkoliv jak v původním znění vládního návrhu, tak zejména ve znění, přijatém ústavněprávním výborem, je na mnoha místech zdůrazněno, že navrženou osnovou zákona zůstávají nedotčena ustanovení ústavní listiny o Národním shromáždění, zejména pokud jde o jeho působnost, uznal výbor ústavně-právní za vhodné vyjádřiti tuto zásadu ještě ve zvláštním samostatném paragrafu, a to v §u 200, který byl vložen mezi původní §§ 199 a 200.

I po stránce právní formulace a také ve snaze co nejvíce ujasniti povinnosti a postavení občanstva a zejména zabezpečiti občanstvu i všemožnou ochranu, pokud je to vzhledem k povaze věci vůbec možno, provedl ústavně-právní výbor ve vládním návrhu řadu změn.

Tak zejména poukazuji na omezení možnosti úchylek od platných předpisů při řízení v §u 5, odst. 2 jen na případy nezbytné; v odst. 3 téhož paragrafu přiznává se stranám dozorčí stížnost v případech, kde rozhodnutí nebylo vydáno přímo ministerstvem národní obrany.

Zvláštní pozornost věnoval výbor ustanovením o podnicích důležitých pro obranu státu, zejména § § 19 až 21. Je jisto, že příprava branné pohotovosti v míru bude prováděna tak, aby příslušné podniky nezatěžovala přes míru nezbytně nutnou, zejména nebude do provozu těchto podniků zasahováno v míru tak, aby byl podlomen jejich vývoz do ciziny, pokud nebude případně na škodu obrany státu. Při tom byla všeobecně uznána nutnost, aby jak držitelé těchto podniků, tak i jejich zaměstnanci byli státně spolehliví vzhledem k tomu, že jsou zúčastněni na výrobě předmětů důležitých pro obranu státu a že by mohli prozrazením způsobiti obraně státu značné škody. Výbor uznal, že není možno vložiti do zákona přesnou definici pojmu státní nespolehlivosti, přes to však pojal do §u 19 aspoň určitá kriteria pro bližší vymezení tohoto pojmu, a to jak po stránce negativní, tak si - aspoň příkladmo - po stránce positivní. Při zjišťování státní nespolehlivosti uznal výbor za vhodné zabezpečiti postižené osobě, že musí býti vyslechnuta před vydáním rozhodnutí a že jí musí býti a dána také příležitost, aby se mohla o podezření vysloviti. Tím je podstatně zmírněno i ustanovení, že úřady nejsou povinny ve svém rozhodnutí uváděti důvody. Postižená osoba si totiž podle sdělení při svém výslechu bude moci učiniti úsudek, co vedlo úřad k rozhodnutí o její státní nespolehlivosti. Za doby branné pohotovosti státu považuje sice ústavně-právní výbor za nutné, aby osoba, označená za státně nespolehlivou, byla ihned, již po výroku prvé stolice, z podniku odstraněna, přes to však připustil i v tomto případě opravné prostředky, aby rozhodnutí prvé stolice mohlo býti přezkoumáno senátem u zemského úřadu.

V §u 20 považoval výbor za vhodné vysloviti, že osoba, která byla pravoplatně označena za státně nespolehlivou, přestává býti už ze zákona členem správního, dozorčího nebo revisního orgánu podniku důležitého pro obranu státu, a to dnem doručení rozhodnutí držiteli podniku. Případné nedostatky, vzniklé odstraněním těchto osob ze správy uvedených podniků, budou odstraněny vládním nařízením, kterým učiněno bude také opatření stran vyznačení v obchodním nebo společenstevním rejstříku.

V §u 21 změněno bylo ustanovení o odvolacím senátu v ten smysl, že členem senátu bude vždy zástupce ministerstva soc. péče, v případě pak, že půjde o zaměstnance horního nebo železničního, bude členem senátu také zástupce ministerstva veř. prací nebo ministerstva železnic, takže v těchto případech bude senát čtyřčlenný.

V §u 36 byla provedena úprava v ten smysl, že povinnosti stanovené odst. 3 tohoto paragrafu lze elektrickým podnikům ukládat jen se zřetelem k jejich hospodářské únosnosti, a to vždy jen po předchozím slyšení držitele takového podniku. Povinnost odevzdat elektrický podnik byla omezena pouze na odevzdání buď státu nebo všeužitečnému podniku státem určenému. Při slučování elektrických podniků pamatuje se v novém znění osnovy zákona na to, aby zaměstnanci slučovaného podniku nepřišli o zaměstnání, pokud by to ovšem nebylo na újmu prováděného opatření. Rovněž je pamatováno na náhradu investičních nákladů, podle § u 36, odst. 1 až 3 elektrickým podnikům nařízených.

V §u 63 umožňuje se novou úpravou, aby pro úpravu pracovního poměru osob, vázaných pracovní povinností, bylo podle potřeby zřízeno více rozhodčích komisí, než jen jedna pro každou zemi.

V §u 96 bylo ukládání povinností obcím omezeno prostředky, které budou obcím dostupný.

V §u 124, odst. 2 bylo vyjádřeno, že k rozpuštění útvarů tam uvedených, tedy společností, družstev a pod., může dojíti jen tehdy, jsou-li vážně ohroženy veřejné zájmy a nestačí-li opatření uvedená v odst. 1 -a zejména tedy úřední dozor, nebo vnucená správa.

Do §u 127 bylo vloženo ustanovení, aby si úřední orgány byly vědomy veliké odpovědnosti a přísných trestů v případě zneužití úřední moci, dále aby bylo pokud možno odstraněno využití mimořádných poměrů k bez- a důvodnému obohacování - tedy válečná lichva.

Z tohoto stručného přehledu je patrno, že ústavně-právní výbor podrobil celý vládní návrh zákona důkladnému zkoumání a učinil všechno, aby se předložená osnova zákona nedotkla ústavou zaručených práv zákonodárných sborů a aby také nezatížila obyvatelstvo a celé národní hospodářství přes míru nezbytně nutnou.

Výbor byl si vědom, že osnova zákona ukládá značné povinnosti všemu občanstvu, byl si však také vědom, že uložení těchto povinností je v zájmu zabezpečení existence státu i demokracie (Výkřiky posl. dr Szűllőho.) naprosto nutné, že ukládané povinnosti jsou spravedlivě rozvrženy (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.) na všechny vrstvy obyvatelstva a jsou úměrné úkolu, jehož má býti jich splněním dosaženo.

Proto doporučuje ústavně-právní výbor posl. sněmovně, aby přijala osnovu zákona ve znění výborem usneseném. Rovněž doporučuje ústavně-právní výbor, aby posl. sněmovna přijala i resoluce k osnově zákona připojené.

Na konec myslím, že právě tak, jako kol. Pekárek, mohu i já s tohoto místa vysloviti přesvědčení, že posl. sněmovna jsouc si vědoma mimořádné doby a nutnosti, aby v této mimořádné době byla existence státu a jeho demokraticko-republikánská forma dostatečně zabezpečena (Výkřiky posl. dr Szűllőho.), přijme tuto osnovu, která dává záruky k ochránění obou těchto zásadních statků našeho občanstva, spontánní většinou, poněvadž jsem přesvědčen, že všechno obyvatelstvo tohoto státu, které tato slavná sněmovna representuje, uznává nutnost a potřebu ochrany těchto statků, které se má dostati právě touto zákonnou osnovou. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, za výbor branný, p. posl. Davidovi.

Zpravodaj posl. David: Slavná sněmovno, dámy a pánové!

Osnova zákona o obraně státu náleží právem mezi největší zákonodárná díla, jimiž se náš parlament dosud zabýval. Nejen proto, že se dotýká toho nejcennějšího, co občanstvo má, totiž ochrany nezávislosti a samostatnosti republiky, nýbrž také tím, že hluboce zasahuje do všech složek hospodářských, ať jsou to složky výrobní, obchodní, podnikatelské nebo zaměstnanecké. Je to naprosto jasné, a nemůže tomu býti ani jinak. Tam, kde půjde o obranu státu, obranu nezávislosti, tam všichni příslušníci státu musí býti připraveni a musí dáti své síly i všechny své prostředky k disposici k ochraně nejdražší hodnoty nás všech.

Nutno s radostí konstatovati, že se všeobecně chápe, oč při této osnově jde, a je jistě důkazem zralého státního myšlení, že naše obyvatelstvo bez rozdílu politického přesvědčení plně porozumělo intencím vlády a parlamentu, jež vedly k vydání této osnovy, a že samo volá po jejím uzákonění.

Bylo již dlouho pociťováno jako nedostatek, že náš stát nemá dosud zákona, který by soustavně upravoval vše, čeho je k obraně státu třeba, a zejména též k její včasné přípravě. Má-li býti s samostatnost naší republiky po staletém úsilí, jež vyvrcholilo za světové války, znovu nabytá, zabezpečena před každým možným ohrožením, je a třeba obranu státu náležitě připraviti, zajistiti a její provádění umožniti, a to po všech stránkách, poněvadž předpokladem zdaru obrany státu není jen branná moc sama, nýbrž rozvinutí všech ostatních sil a prostředků státu a obyvatelstva.

Zákona, na základě něhož by toto vše mohlo býti soustavně připravováno a prováděno, náš stát dosud nemá. Má zatím jen některá ustanovení dílčí, tak zejména zákony o válečných úkonech z r. 1912. Světová válka ukázala jasně, že právní řád, který byl omezen jen na ustanovení obsažená v zákonech o válečných úkonech, je zcela nepostačující a mezerovitý, takže bylo za světové války třeba vydati přečetné normy doplňující, z nichž mnohé nebyly ani řádně připraveny a uváženy, pročež nesou všechny vady věcí na rychlo improvisovaných. K týmž zkušenostem se došlo i ve státech jiných. Všude, ve všech státech se u znává, že je třeba již v míru obranu státu dostatečně a po všech stránkách připravit, zajistit a umožnit a že třeba i mírový právní řád přizpůsobit hlediskům obrany státu tak, aby se tato hlediska potřebnou měrou mohla uplatnit všude, kde toho bude potřebí.

Majíc to vše na zřeteli, připravovalo ministerstvo nár. obrany již po dlouhou dobu návrh zákona, jenž je předmětem dnešního jednání. Postupováno bylo tím způsobem, že návrh ministerstvem nár. obrany vypracovaný byl projednáván v meziministerském sboru pro věci obrany státu, v němž jsou zastoupena všechna ministerstva, presidium min. rady, kancelář presidenta republiky a nejvyšší účetní a kontrolní úřad. Právní komise tohoto sboru věnovala tomuto vládnímu návrhu celkem 140 schůzí, nehledě ani k přečetným subkomisím a zvláštním meziministerským poradám, tomu nebo onomu ustanovení věnovaným. V právní komisi bylo při jednání postupováno tak, že referent ministerstva nár. obrany přednesl příslušné návrhy as patřičným odůvodněním, načež se o nich provedla podrobná debata, na základě jejíhož výsledku pak provedl referent ministerstva nár. obrany příslušnou stylisaci toho nebo onoho ustanovení.

Právní komise meziministerského sboru pro věci obrany státu se však nespokojila jen s jedním čtením osnovy, nýbrž provedla troje takové čtení, při čemž byly prováděny nové a další opravy a doplňky osnovy, jak se toho ukázala se zřetelem k dalším úvahám a požadavkům potřeba. Konečný elaborát, právní komisí meziministerského sboru pro věci obrany státu projednaný, byl předložen plenu tohoto sboru a po schválení plenem byl předložen Nejvyšší radě obrany státu, načež pak po jejím schválením byl projednán a schválen vládou.

Měl jsem, vážení pánové a dámy, za potřebné poněkud podrobněji vylíčit tuto genesi osnovy, abych odůvodnil, že tu jde opravdu o návrh důkladně připravený a promyšlený a za součinnosti zástupců všech ministerstev projednaný a že tu nejde tedy o práci kvapnou, která by snad byla výsledkem jen povrchních úvah a nedostatečných příprav. Taktéž branný výbor v řadě schůzí velice svědomitě pojednal o tomto vládním návrhu a došel k závěru, že s hlediska potřeb branné moci po věcné stránce těmto potřebám osnova vyhovuje.

Projednávaná osnova zákona má opatřiti bezpečný právní podklad ke všem opatřením, jichž je k obraně státu potřebí, a to nejen k obraně státu za mobilisace a ve válce, nýbrž i v dobách mimořádných, kdy bude republika ohrožena, protože uvnitř státu nebo na jeho hranicích nastanou události, ohrožující zvýšenou měrou celistvost státu, demokraticko-republikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek.

Vedle toho má osnova četná ustanovení všeobecná, která mají platnost neomezenou a jež mají přizpůsobit mírový právní řád hlediskům obrany státu, tak aby se tato hlediska mohla potřebně a uplatnit a všude, kde toho bude potřebí.

Je nesporné, že vzhledem k povaze věci má osnova řadu tíživých ustanovení, která postihují jednotlivce, činí to však způsobem spravedlivým, ukládajíc povinnosti bez rozdílu všem, aby tak každý vší silou a všemi statky přispěl k obraně státu, kdy toho bude třeba.

Osnova zákona je obsáhlým dílem o 201 paragrafech, zařaděných do devíti hlav. Z těchto hlav obsahují první čtyři hlavy ustanovení mající platnost neobmezenou jak v době mimořádné a za branné pohotovosti státu, tak i v době mírové.

Hlava V má ustanovení platná jen za branné pohotovosti státu a hlava VI je věnována ustanovením platným za poměrů mimořádných, kdy je stát ohrožen mimo dobu mobilisace a války. Hlava VII má ustanovení o náhradách a válečných škodách, hlava VIII obsahuje ustanovení a trestní a hlava IX má některá ustanovení závěrečná.

Především bych se chtěl zmíniti o základních ustanoveních o obraně a státu, jimž je věnována hlava I osnovy. Osnova stanoví především, co sluší rozumět obranou státu. Jsou to veškerá opatření vojenská nebo jiná, jichž účelem je čelit jakémukoliv - vnějšímu anebo vnitřnímu - ohrožení samostatnosti, jednotnosti, celistvosti a demokraticko-republikánské formy Československého státu anebo přímému útoku na některý z těchto chráněných statků. Výpočet těchto statků přejímá osnova v celku ze zákona na ochranu republiky, přihlížejíc též k základnímu ustanovení branného zákona a k preambuli ústavní listiny.

Případ obrany a států nastane nejen při ohrožení státu vnějším nepřítelem, nýbrž za okolností v zákoně uvedených též při ohrožení a vnitřním, o čemž se zmíním ještě později.

Předložená osnova zdůrazňuje dále právem, že věci obrany státu nejsou snad jen resortní věcí ministra nár. obrany a ministerstva a resortu jím vedeného, jak se někady za to mylně má, nýbrž že na obraně státu jsou zúčastněni i ministři a resorty jiné, a to každý ve svém oboru působnosti. Proto se v osnově stanoví, že za včasnou a účelnou přípravu a zabezpečení obrany státu v míru i ve válce odpovídá vláda a její jednotliví členové v oboru své působnosti.

Vládě přísluší též určit cíle, kterých má být brannou mocí dosaženo, čímž ovšem třeba rozumět cíle politické a nikoli cíle operační. Řízení vojenských operací jakožto věc a vojensko-technická, charakteru převážně strategického a taktického, musí býti pochopitelně vyhrazeno hlavnímu veliteli, čímž ovšem není dotčeno a postavení presidenta republiky jako vrchního velitele branné moci podle §u 64, odst. 1, č. 10 ústavní listiny.

Osnova dále zdůrazňuje hned v úvodních svých ustanoveních, že práce nutné k přípravě obrany státu třeba provést již v míru, a to podle směrnic daných Nejvyšší radou obrany státu.

Jde tu o úkol nemalý, ježto tu třeba provést přípravu všech složek národního a i státního života se zřetelem ke zkušenostem nabytým za světové války i po ní jak u nás, tak i ve státech jiných.

Mobilisační přípravy se před světovou válkou omezovaly většinou na mobilisaci armády a dopravy. Byly sice předvídány též určité úlohy a vlivy prvků hospodářských, finančních a pod., avšak nebylo uznáno za nutné organisovaně připravit jejich součinnost ve válce, neboť se předpokládalo, že při síle moderní armády a při mohutnosti jejích technických prostředků bude válka skončena v několika týdnech.

Světová válka však ukázala, že tyto předpoklady byly mylné a že třeba do válečného zápasu vrhnout nejen síly vojenské, nýbrž i hospodářské, průmyslové, finanční, politické, duševní a také, třeba zdůraznit, morální. Pocítily se nedostatky způsobené tím, že věc nebyla po všech těchto stránkách dostatečně připravena.

Je proto nejen jedním a ze základních poznatků ze světové války, nýbrž přímo kategorickým imperativem, učinit již v míru všechny potřebné přípravy, které by zabezpečily obranu státu po všech jejích stránkách a umožnily uskutečnění všeho, co je nutné k převedení organisace mírové na organisaci válečnou, a to ve všech oborech národního a státního života.

Jako obzvláště závažný problém, který třeba s hlediska celostátní přípravy obrany státu vyřešiti, třeba uvésti především zajištění válečné výroby, a to s hlediska nutných potřeb celostátních, tedy mimo potřeby vojenské též nutné potřeby civilní, státní i jiné veřejné správy, jakož i nejnutnější potřeby civilního obyvatelstva. Zajištění této válečné výroby s hlediska nutných potřeb celostátních musí navazovati na výrobu válečného průmyslu potřeb vojenských, kterou nutno doplniti jak po stránce zajištění celkové výroby, tak i po stránce válečné distribuce podle pořadí důležitosti a naléhavosti.

Vedle této válečné výroby průmyslové třeba dále vykonati potřebné přípravy také výroby zemědělské, a to sledováním rozsahu, způsobu a intensity využití orné půdy v našem státě, jakož i sledováním vývojových tendencí, které mají vliv na přizpůsobení zemědělské výroby spotřebním podmínkám za války. S tím souvisí též studium spotřebních předpokladů v oboru výživy v míru a posouzení míry soběstačnosti jednak rozborem domácí produkce rostlinné a živočišné, jednak rozborem výrobních podmínek v t. zv. zemědělském (potravinářském) průmyslu a posouzením možností dovozu z ciziny, jakož i dovozních cest. Souhrn těchto prací směřuje k vypracování plánu výživy armády a civilního obyvatelstva za mobilisace a ve válce.

Tyto přípravy třeba říditi se zřetelem na potřebu soběstačnosti v jednotlivých oborech i pro obranu státu důležitých. Uváží-li se zeměpisná poloha našeho státu a nesnadnost dovozu, dojde se k závěru, že třeba již v míru připraviti státní hospodaření za mobilisace a ve válce tak, aby odpovídalo našim poměrům a potřebám.

Již z těchto stručných poznámek je zřejmo, o jak závažné a důležité věci při přípravě obrany státu jde, a právem proto klade osnova důraz na nutnost těchto příprav, vytyčujíc tento požadavek již v základních svých ustanoveních.

Osnova má dále v základních svých ustanoveních též předpis stanovící, že při vykonávání své pravomoci jsou všechny úřady a veřejné orgány povinny přihlížeti k zájmům obrany státu, pokud by mohly býti jakkoli dotčeny.

Tím se zajistí, že všude tam, kde jednotlivé předpisy stanoví, že třeba přihlížeti k veřejným zájmům, budou museti orgány dotčené řízení provádějící přihlédnouti k zájmům obrany státu a je přiměřeně zhodnotiti. V pochybnostech o tom, zda jsou zájmy obrany státu při vykonávání úřední pravomoci a dotčeny či nikoliv, vyžádají si veřejné úřady a orgány tuto pravomoc vykonávající vyjádření příslušného vojenského velitelství.

Dále pečuje osnova o utajení věcí, jež mají zůstati v zájmu obrany státu zachovány v tajnosti. Nařizuje se tu, že soudy, úřady a veřejné orgány jsou povinny v řízení před nimi prováděném učiniti všechna vhodná opatření, aby zůstaly zachovány v tajnosti věci, jež mají v zájmu obrany zůstati utajeny. Za tím účelem se mohou úřady nebo veřejné orgány řízení provádějící odchýliti od platných předpisů řízení se týkajících, což platí i v jiných případech, kdy toho bude v zájmu obrany státu naléhavě třeba.

Soudní a jiné úřední úkony, směřující k zjišťování skutečností, které mají býti v zájmu obrany státu utajeny, a prozatímní zajišťovací opatření, která by mohla míti za následek ohrožení takového tajemství, mohou se provésti jen se svolením vojenské správy, která může též stanoviti, jak má býti úkon proveden, aby bylo tajemství zachováno.

Hlava II je věnována Nejvyšší radě obrany státu. Jde tu o instituci, která byla zatím již zřízena formou vládního nařízení. Vzhledem k velkému významu této rady sluší jen vítati, že se pro ni opatřuje pevný právní podklad přímo formou zákona.

Takové instituce je nezbytně potřebí, poněvadž k úspěšnému provedení úkolů, které vládě příslušejí, je nevyhnutelně třeba, aby byl zřízen orgán složený z užšího výboru členů vlády, který by o všech otázkách obrany státu, týkajících se několika resortů, uvažoval, soustřeďoval a měl v evidenci všechny přípravy, bděl nad tím, jak jsou opatření na obranu státu prováděna, podával vhodné návrhy a činil za určitých předpokladů též usnesení pro jednotlivé resorty závazná.

Podobné zařízení má většina evropských států, neboť všude byla pociťována potřeba zříditi zvláštní orgán, který by studoval, připravoval a řídil práce na obranu státu, pokud mají býti prováděny mimo obor působnosti vojenské správy v několika ministerstvech. Tak lze poukázati zejména na francouzskou Nejvyšší radu národní obrany, jugoslávskou radu zemské obrany, rumunskou vrchní radu zemské obrany, italskou nejvyšší komisi národní obrany, polský výbor pro obranu státu, anglický výbor obrany imperia, německou radu obrany země, sovětský Sovět truda i oborony, belgickou Stálou komisi národní mobilisace atd.