Ministr Machník (pokračuje): Hrůzy světové války opravňovaly k víře, že nikdo nebude již míti odvahy podobné hrůzy rozpoutat. To nebyla jen víra naše, to byla víra převážné většiny všech národů, kteří se zúčastnili války. Dokud jsme měli a mohli míti tuto víru, nezbrojili jsme. Je to naše plus i minus. Plus proto, že dávali jsme tím neklamné svědectví, že chceme jen klid a mír, že po cizím netoužíme a na válku, nebo dokonce na útok naprosto nepomýšlíme. Minus proto, že v přípravě pro obranu státu zůstali jsme trochu pozadu, nikoli z nedbalosti, nýbrž z té dobré víry, že nikdo se neodváží rozpoutati pro jakékoliv, zvláště egoisticky útočné cíle válku, o které všichni víme, že by byla daleko horší a ničivější než války minulé. Všude však nebylo této vůle k trvalému míru. Někde už zapomněli na hrůzy světové války. Ty hrůzy zatlačila rozpoutaná nenávist k druhým, touha po odvetě a zvětšení moci a území.

Svaz národů nemá své organisované výkonné moci, aby mohl zameziti válečné útoky. Proto každý stát, který chce svému obyvatelstvu zajistiti pokoj a mír, došel k přesvědčení, že musí se především starati o svou obranu sám. (Potlesk.) I my jsme došli k tomuto závěru. A tu nám velí prostý lidský rozum: Chraňme se, ozbrojme se, opevněme se, abychom nebyli někdy nepřítelem nenadále přepadeni! (Výborně! - Výkřiky komunistických poslanců.) Trvalo však dosti dlouho, než u nás proniklo všeobecné mínění a přesvědčení o naléhavé potřebě, o nezbytnosti zajistiti všechno pro obranu státu. Musím s tohoto místa vzpomenouti, jak velikých zásluh v tom směru si získali pro stát moji předchůdci v úřadě. Jejich práce přinesla ovoce. Celý stát, všechno jeho obyvatelstvo bez rozdílu národnosti postavilo se spontánně do služeb myšlenky obrany státu a dříve ještě, než bylo možno všechny tyto otázky upraviti legislativně, podniklo občanstvo, které samo pozorovalo mezinárodní neklid, vše, co je v jeho silách, aby obrana státu byla zajištěna: školy, spolky, sdružení i jednotlivé osoby, zvláště důstojníci v záloze konali a konají tu obětavě, ba vzorně přípravu a výchovu pro obranu státu. Připravují, vychovávají občanstvo, zvláště lidi mladé pro obranu státu. A byl bych nevděčníkem, kdybych mezi první tyto naše spolupracovníky nezařadil tisk. Všem těmto činitelům patří dík vlasti! (Výkřiky komunistických poslanců.)

Vojenská správa sama už po léta, postihnuvši vážnost situace, podniká všechny kroky, pokud jí to prostředky dovolovaly, k vybudování armády: byla prodloužena doba presenční služby, prohlouben, rozšířen i zintensivněn výcvik, armáda se vybavuje materiálně, přikročeno k opevňovacím pracím atd. V tom směru starali jsme se a staráme se pilně a svědomitě o vše.

Avšak armáda sama naprosto nestačí na obranu státu. Dnes válčí celé národy i státy, všichni jejich obyvatelé a všechny jejich prostředky. Armáda je spíše jen organisátorem všech těchto složek a první hlídkou nebo předním vojem pro první náraz, pro první útok nepřítele. Tento útok, slavná sněmovno, vydrží a odrazí armáda tím bezpečněji, čím solidárněji celý národ a stát, všechno jeho obyvatelstvo bude bojovat po jejím boku. (Souhlas a potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.) Tuto spolupráci všech pro obranu státu má zajistiti právě předložená osnova zákona. Je to dílo velké, dalekosáhlé a pro stát životního významu. Od vydání ústavní listiny, jak bylo řečeno zpravodajem posl. Davidem, naše nejdůležitější legislativní dílo. Je to magna charta naší obrany. (Hluk a výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Košek zvoní.) Činí si nároky na všechny a na všechno, ovšem jen proto, aby nás všechny ochránila od zla mnohem horšího. Jde v duchu názorů presidenta-Osvoboditele, že i demokracie může být vojensky úspěšná a může zdárně uhájit svoji existenci i proti nejsilnějším armádám nepřátelským, využije-li ke své obraně všech svých sil materiálních i mravních.

Snad leckde vznikly pochybnosti, je-li to nutné. Odpovídám: Vroucně si přejeme, aby toho nebylo třeba, aby nás válka nikdy nepostihla. My ji nikdy nezačneme. Víme však, že není všude stejná vůle a že to nezáleží jen na nás. Víme, že se kolem nás konají zastřeně i nezastřeně velké vojenské přípravy. Je proto třeba připraviti včas a promyšleně naši obranu. Už to vyžaduje četných zásahů na všech stranách. V dobách kritických, zvláště za mobilisace a za války jdou přirozeně tyto zásahy mnohem dále.

Tato opatření by se učinila a musela učiniti, i kdybychom neměli žádného zákona a žádného zmocnění. To je t. zv. právo nouzové, všeobecně v celém světě uznávané, a nikdo by se v této době nad tím nepozastavoval. Ale vláda pokládá za právnicky správnější, když se i tyto eventuální otázky vyřeší a upraví už dnes. Proto navrhuje značná zmocnění, která se nám dnes, v tiché, mírové době, zdají dalekosáhlá. Vojenská správa a vláda nebude však nikdy bez kontroly. Možnost, ba povinnost kontroly, k níž ústava povolává Národní shromáždění, zůstává zajištěna i neztenčena. To zdůraznily již sněmovní výbory.

Aniž se hodlám obírati jednotlivostmi osnovy, k některým otázkám přec chci říci toto:

Opakuji předně, co jsem řekl při zahájení jednání o tomto vládním návrhu v branném výboru: zákon ukládá velké povinnosti a břemena všem, bez výjimky, bez privilegií. (Potlesk.) Žádá na všech maximum. Na těch, kteří mají víc, žádá více. Je proto nesprávné, tvrdí-li někdo opak.

Zákon se týká všech bez výjimky národnosti, a mluví-li o osobách státně nespolehlivých, musí je míti státní správa v patrnosti a brániti se proti nim, ať jsou tyto osoby příslušníky kterékoli národnosti. Mohu ujistit slavnou sněmovnu, že vláda bude postupovati proti nespolehlivým výjimkám v obyvatelstvu stejně přísně. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.) Nikdo nemusí se obávati, že bychom podle těchto ustanovení proti němu postupovali, bude-li státi v duchu tohoto zákona v jedné linii s námi na ochranu státu. (Potlesk.).

Totéž platí o t. zv. pohraničním pásmu. Je samozřejmé, že prvá svá opatření na ochranu státu učiníme a musíme učinit především na hranicích státu (Výkřiky komunistických a sudetskoněmeckých poslanců. - Místopředseda Košek zvoní.), abychom snadněji odrazili případný útok nepřítele a ochránili svou vlast před válečným pustošením. A tu je lhostejno, kdo na této hranici bydlí. Ustanovení dotyčná postihují stejně Čecha a Slováka jako příslušníka menšin. Není možno činiti tu výjimek a žádati privilegií. (Výkřiky posl. Kopeckého.)

Slavná sněmovno! Jménem vlády obracím se k vám, zástupcům všeho obyvatelstva, povolaným ústavou k nejvyšší funkci zákonodárné a kontrolní, a prosím, aby tato osnova, pečlivě po řadu let sdělávaná, výbory ústavněprávním a branným doplněná, byla přijata tak, aby přátelé i nepřátelé viděli, že svůj stát máme rádi a že k jeho obraně jsme rozhodnuti učiniti vše. (Dlouhotrvající potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Košek (zvoní): Dále má slovo p. posl. dr Szüllő.

Posl. dr Szüllő: Ctená snemovňa!

V mene spoločného klubu krajinskej kresť. sociálnej strany a maďarskej národnej strany mám česť predniesť túto deklaráciu: (Předsednictví převzal místopředseda dr Markovič.)

Maďarská menšina nebojí sa od opatrení, smerujúcich k ochrane bezp ečnosti štátu, nebojí sa ani od trestov, smerujúcich k utlačeniu špionáže, lebo historia a tragedia Maďarov dokazuje, že Maďar dodrží svoj sľub a neumie špehúnovať.

Maďarská menšina má však obavy o tom, že táto osnova zákona vytvorí vo štátnej správe a vôbec na celej čiare prejavov štátneho života takú verejnú mienku, ktorá všetké primérne práva zabezpečené institualiter ústavným listom vyrve z rúk menšín.

Práve preto protestujeme proti prijatiu takého zákona, ktorý smeruje proti slobode ľudskej, proti rovnosti pred zákonom, proti slobode obhajoby pred súdom a proti základom súkromného majetku. Takýto plán nie je ničím iným než negáciou toho všetkého, čo pri utvorení československého štátu bolo pred verejnosťou sveta v právach slobody menšinám ústavne sľúbené, je negáciou večne trvajúcich princípií demokracie a je cestou k diktatúre.

Místopřeseda dr Markovič (zvoní): Udeľujem slovo ďalšiemu rečníkovi, ktorým je pán posl. Srba.

Posl. Srba: Slavná sněmovno!

S osnovou zákona, který by upravoval všechny předpisy, týkající se pravomoci úřadů občanských i vojenských v době mírové i v době válečné, přicházíme vlastně velmi pozdě. Teprve přiostření mezinárodních poměrů způsobilo, že návrh zákona, o němž vnitřní porady trvaly řadu let, byl nyní předložen. Jest-li co, myslím, že tato skutečnost dokazuje, že s touto osnovou zákona nejsou spojeny žádné úmysly vedlejší a že nikdo neměl úmysl dělati z něho nástroj vnitřní politiky. Tato osnova zákona nepřišla dříve, dokud nebyla mezinárodními poměry vynucena.

Důvod k podání této osnovy zákona je v tom, že Evropa je fakticky ve stavu poloválečném od té doby, kdy Hitler se svými pomocníky ovládl Německo a zorganisoval vojensky německý stát k cílům, které jasně vyslovil ve své knize "Mein Kampf". Tato kniha je rozšířena v Německu v milionech exemplářů a spoluvytváří tam veřejné mínění. Já velmi lituji, že tato kniha je u nás zakázána, že nebyla dokonce přeložena do češtiny a učiněna přístupnou širším vrstvám československého národa, poněvadž jestliže lze vyčítati Hitlerovi leccos, neupřímnost mu vyčítati nelze, a to, co on praví ve své knize jako cíl své politiky, jsou věci tak jasné, že musejí vyvolati ostražitost všech sousedních národů. Stačí konstatovat namátkou - a já jsem si připravil řadu citátů z jeho knihy - že jádrem jeho zahraniční politiky je získání nového území v Evropě, že mluví-li o tomto novém území, myslí především na Rusko a na státy s ním sousedící, dále, že vědomě hlásá dobytí německých území od říše dosud oddělených ostrým mečem, tedy krvavým bojem, a že v tomto svém úsilí považuje za smrtelného nepřítele Německa Francii a snaží se získati za spojence Anglii a Italii. Těchto cílů může skutečně dosáhnouti pouze válkou vůči celému světu, Svazu národů a tedy i proti nám. My jsme úplně jiného mínění o možnostech a potřebách Německa, ale musíme s tímto duševním stavem počítat a musíme se podle něho zařídit.

Československý stát nemůže nikoho ohrožovat. Německo není ohrožováno a zbrojí se vším úsilím. Naše politická soustava dává převahu pacifistům. Ve státě, kde všichni občané, muži i ženy, rozhodují o základních záležitostech státu všeobecným rovným, přímým, tajným a poměrným hlasovacím právem, je vyloučeno, aby bylo rozhodnuto někdy pro útočnou válku. Ale stát, kde vládne diktatura a všechna výchova k válce směřuje a všechno úsilí ji připravuje, tento stát zamýšlí výboj. Tento výboj půjde směrem nejmenšího odporu a půjde bez výstrahy. "Přepadnu-li, přepadnu jako blesk, " praví Hitler. V této situaci je ovšem naším úkolem, abychom dokázali, že Československo nebude místem nejmenšího odporu. A to je právě vedle zařízení čistě vojenských také úkolem této osnovy zákona.

Jsme si vědomi toho, že osnova zákona o obraně státu má ráz mimořádnosti a zasahuje hluboce do občanských práv, jak jsme zvyklí jich užívat v době mírové a ve státě demokratickém. Stírá v řadě případů rozdíl mezi dobou mírovou a válečnou a ponechává velký vliv volnému rozhodování státní administrativy. Důvody toho jsou hlavně dva. Především, že moderní válka se neděje jenom silami vojenskými, nýbrž všemi silami hospodářskými, výrobními, organisačními, dopravními a finančními celého státu. Za druhé, že válečná příprava věcná i duševní a politická organisace diktátorských států, od nichž je možno se obávati porušení míru, je taková, že válka může počíti v kterémkoliv okamžiku, bez zvláštního upozornění napadených, a při tom umožňuje technický pokrok zvláště v letectví a motorisaci zasazení nejtěžších ran nepřipravenému protivníku v době co nejkratší.

Vážení pánové! Kdyby měla počíti válka, mohou první nepřátelská letadla dosáhnouti Prahy již za půl hodiny od početí války, a kdyby byly hranice otevřeny, za dvě hodiny na to se mohou špacírovat nepřátelská pancéřová auta uprostřed státu. Je tedy potřebí, aby, připravuje-li se obrana, byla obrana připravena v plném rozsahu, technicky, morálně i právně tak, aby mohla reagovat v kterémkoli momentu, kde by toho bylo potřebí. To je věc, která musí býti již pro ochranu obyvatelstva v zázemí, poněvadž ráz moderní války nese s sebou, že exponovaní budou v první chvíli více obyvatelé v zázemí nežli vojska na frontě, že lidé na nádražích, dělníci v továrnách na zbraně, na třaskaviny, v důležitých podnicích, budou nejdříve vydáni vojenskému útoku. A kdybychom zabránili tomu, aby byly přípravy učiněny v čas, nemáme vůbec možnosti, abychom jich chránili. A bude-li válka vedena s tak nelítostnou bezohledností, jak toho žádá na př. generál Ludendorff, pak bude i všechno civilní obyvatelstvo v první chvíli ohroženo více nežli vojáci na frontě. Z toho důvodu musí býti obrana připravena dokonale a v čas již době mírové, a k tomu slouží také tato osnova zákona. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Jsme si vědomi toho, že je to opatření mimořádná, ale mimořádná je také celá doba, ve které žijeme.

Ústavně-právní výbor pokusil se, a myslím s úspěchem, doplniti vládní návrh těmi kautelami, které za dané situace považoval za možné. Měli jsme zde dvě stanoviska. Jedno stanovisko čistě vojenské, druhé stanovisko takové, co je v daném případě možné a účelné. A mezi těma dvěma stanovisky jsme musili hledati kompromis, a myslím, že výbor ústavně-právní v této věci udělal velkou práci.

Stojíme na stanovisku činné obrany proti každému násilí. Tuto obranu považujeme s Masarykem nejenom za právo, nýbrž i za povinnost každého civilisovaného člověka. Při tom se nevzdáváme však svého zásadního mírumilovného stanoviska. Považujeme stále válku za zločin, hloupost a neštěstí.

Díky technickému pokroku svět je tak daleko, že prostá spolupráce národů, vzájemná výměna surovin a práce může dnes každému člověku na světě zajistiti dobré živobytí na kulturní úrovni. Každá válka může jenom ničiti nejen co bylo již vytvořeno, ale ničí také na dlouhá léta každou možnost spolupráce mezi národy. Každý dnes cítí ne smírnou krisi. Je to právě důsledek světové války, která zastavila vzájemnou výměnu práce a surovin mezi národy a tím způsobili a všeobecné ochuzení.

Náš vynikající vojenský odborník vypočítal, že zabití každého z mnoha milionů vojáků padlých ve světové válce stálo 600.000 Kč. Náklady tažení Mussoliniho do Habeše odhadují se dneska již nejméně na 14 miliard Kč. Nemyslím, že může býti pošetilejšího užití národního bohatství, nemluvě o lidském utrpení zabíjených, mrzačených a jejich pozůstalých příslušníků. Pouze zločinci nebo šílenci mohou považovati válku za úspěšný orgán státní politiky.

Proto jsme a zůstáváme přesvědčenými přívrženci Svazu národů a mezinárodního rozhodčího soudu, které se pokoušejí uvésti právo a řád, platné mezi civilisovanými lidmi uvnitř státu, také do práva mezinárodního.

Svaz národů musí býti tak vybudován a opatřen takovými mocenskými prostředky, aby svůj úkol mohl plniti tak prostě, jako jej plní policista a soudce uvnitř státu, kde je zločinec zatčen, odsouzen a uvězněn.

Žádný dočasný neúspěch Svazu národů nemůže nás v tomto přesvědčení zviklati. Svět nemůže býti trvale živ pod trvalou hrozbou válek. Nesnesl by toho ani morálně, ani hospodářsky. Je nutno v zájmu lidstva, aby se tak stalo bez nové světové katastrofy. Ale nedovedou-li to provésti kruhy dnes světu vládnoucí, postihne záhuba, které zabrániti nedovedly a nechtěly, především je samotny.

Poněvadž předložená osnova zákona zasahuje zvláště výrazně do poměrů v pohraničí našeho státu, které je většinou osídleno národnostními menšinami a z nich opět především Němci, byl učiněn pokus vykládati ji jako zákon protiněmecký. Tím není. Je samozřejmé, že plot se staví na hranici zahrady a že, nutno-li ji hlídati, děje se tak u plotu.

Při obraně státu nevede nás nenávist k nikomu, zvláště ne k Němcům. Bylo by to také přímo směšné. Prof. Rádl ve svém znamenitém spise "Válka Čechů s Němci" ukázal na staletou spolupráci mezi oběma národy a na národní promíšenost u nás, která jak Čechům, tak Němcům byla k nemalému užitku. V pravdě není na světě národa, jenž by Němce tak dobře znal a dovedl je spravedlivěji oceniti nežli Češi. Snažili jsme se od počátku zaříditi ústavu státu tak, aby každá národní menšina obývající náš stát mohla se cítiti v republice jako doma. Jestliže srovnáváme my staří, kteří máme poměry ze starého Rakouska, možnost Němců užívati v tomto Národním shromáždění a v jiných sborech v každém ohledu svého jazyka, podávati návrhy, jež jsou jim oficielně překládány, vidíme, že je to věc, která má svoji hodnotu a která musí býti uznána. Ale řekl jsem jednou ve výboru branném, že je to něco více, co u nás mají Němci, než prostou možnost užívati ve sněmovně a v kterémkoliv výboru v plném rozsahu svého jazyka. Oni musí konstatovati, že mluví-li německy, každý jim rozumí, že se reaguje na jejich řeči, jako kdyby byly proneseny v jazyku státním. Zde je něco, co dokazuje právě velké sou žití a organický srůst Čechů a Němců naší republiky. Ve státě, kde státní národ ve všech školách zavedl povinné vyučování německému jazyku, jest o duševní soužití s německými občany dokonale postaráno a stalo-li se Československo aspoň na čas druhou vlastí řadě vynikajících Němců, je to jenom doklad výjimečné posice německé kultury v naší republice. V době radia, časopisů, dokonalé dopravy neexistují přece hranice mezi kulturami kteréhokoliv národa. Tyto věci nikdo nemůže bráti našim Němcům, nikdo jim nemůže brániti, aby se kulturně cítili jednotni se všemi Němci na celém světě. Jsme také daleci toho, pokládati celý národ německý za stejně zachvácený touto nemocí vojenského fašismu. Proto těch 12 mil. soc. demokratů a komunistů, kteří v posledních svobodných volbách německých manifestovali své smýšlení, neztratilo se dosud se světa. Charakterová síla, se kterou v Německu poctiví křesťané a musím konstatovati - v jejich čele církev katolická, hájí základní principy křesťanské morálky proti státnímu násilí, vzbuzuje pozornost i úctu v celém světě. Nějaké t. zv. volby do parlamentu, který se nesmí ani scházet ani rozhodovat, vykonané bez kontroly a pod terorem, nedokazují naprosto nic o skutečném duševním stavu německého národa. Co se nám před světovou válkou napovídalo o oddanosti ruského mužíka k carovi, co se nám napovídalo, že zdvihne kalif světovou válku mohamedánů proti křesťanům pod praporem Kaaby - kde je dnes kalif a kde je car! - co se nám napovídalo, na jakých železných zásadách stojí německé císařství - a dnes se Hitler brání všemi silami, aby mu německý císař, vyhnaný za hranice, do Německa ani nečuchl. Stačí jeden válečný neúspěch a velká většina těch, kteří nosí ještě dnes vzhůru rudý prapor s Hitlerovým křížem, budou ten rudý prapor nositi snad dále, ale bez toho kříže. (Předsednictví převzal místopředseda Košek.)

Až pomine choroba slepé víry v násilí, která dnes vládne Německem, najde tento velký stát jistě správný poměr ke svým sousedům. Známe dobře jeho nesnáze, cítíme je na vlastním těle stejně, protože žijeme v téže hospodářské oblasti středoevropské a stejně náš blahobyt vzrostl z předválečného svobodného světového obchodu a z nerušené směny práce za suroviny. Válka a její důsledky tento volný obchod zničily. Německo je isolováno, hospodářsky se dusí, a my, jejichž zahraniční obchod poklesl ze stejných důvodů o celé dvě třetiny, dusíme se rovněž. My to tedy cítíme stejně dobře. Kdyby se bylo Německo svou velikou silou, která má jistě mezinárodní význam - neboť byl to zakladatel Sokolstva, který řekl: Tam svět se pohne, kam se síla napře - postavilo v čelo nového svobodného uspořádání světa, kdyby bylo vzneslo požadavek volného světového obchodu, volného stěhování mezi národy stejné kulturní úrovně, společného přístupu ke světovým zdrojům surovin a jejich správy Svazem národů, kdyby bylo uznalo pokrok obsažený v novém politickém uspořádání světa po válce, mělo by za sebou všechny pokrokové síly a stavíc se za spravedlnost všem, dostalo by i samo, čeho právem potřebuje ke svému blahobytu. Místo toho se však obrátilo do minulosti. Vyvolává pravěké nenávisti plemene, hlásá násilí jako jediný prostředek mezinárodní politiky a dobytí cizí půdy jako nevyhnutelný základ vlastního blahobytu. Prohlašuje sebe za plemeno vládnoucí a vrací se tak vlastně nikoli do středověku, který neznal podobných teorií, nýbrž až na úroveň divošských zápasů v prvotních džunglích. Je směšné mluvit o potřebě cizích území ve světě, který ničí nesmírná množství surovin. Žádný ze států vládnoucích dnes přebytkem území i surovin, jako na př. Amerika, která má 16 lidí na 1 čtvereční kilometr a Anglie se svými koloniemi poloprázdnými, nebyl ušetřen světové krise a nezaměstnanosti. Je tedy vidět, že nikoli v nedostatku půdy, nýbrž v nesprávném rozdělení národního bohatství vězí podstata dnešní krise. Ale je jí ušetřeno soc. demokraticky spravované Švédsko, bez kolonií, na nejsevernějším cípu Evropy s územím vlastně hospodářsky nevzdělavatelným.