Místopředseda Mčoch (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru rozpočtového, p. posl. Bergmannovi.

Zpravodaj posl. Bergmann: Slavná sněmovno!

Rozprava o předložené osnově ukázala, že nikdo z debatérů nepostavil se a limine proti této osnově zákona na úpravu některých právních a hmotných poměrů vysokoškolských asistentů; debatéři sice povětšině vytýkali nedostatky i vady, které tento kompromisní návrh přináší, ale jinak prohlásili, i pánové z oposice, že budou pro tuto osnovu hlasovati. Tím ukázala poslanecká sněmovna vzácnou jednomyslnost. Je to již po druhé a je zajímavo, že se sněmovna schází v jednomyslném názoru vždycky při otázkách kulturního rázu.

Bylo si zde stěžováno, že některé kulturní anebo školské otázky nejsou dosud vyřešeny. Myslím, že mohu konstatovati, že v poslední době v ministerstvu školství a nár. osvěty nastalo rychlejší tempo. Po té několikaleté stagnaci, které jsme byli svědky, je vidět, že v ministerstvu školství a nár. osvěty zavanul nový duch, který se snaží vyřešiti některé z našich palčivých problémů školských a také kulturních, ať už jde o školy vysoké, střední, odborné, živnostenské, měšťanské nebo i školy národní. Jistěže se těšíme z toho, že v resortu ministerstva školství a nár. osvěty nastalo toto rychlejší tempo, které nás jistě také přivede brzy k vyluštění problémů, které zde byly některými debatéry reklamovány.

Mnoho pánů debatérů se zabývalo také problémem mladé inteligence a v souvislosti s tím také aspirantským nařízením. Já jistě nepatřím k těm, kteří by byli advokáty tohoto aspirantského nařízení. Ale je nutno dívati se na problém velmi důkladně a zkoumati otázku, proč zklamalo toto vládní nařízení o aspirantech. Zklamalo proto, poněvadž jednotlivé resorty jsou příliš svázány kolektivním rozhodováním v otázkách přijímání nových sil do státní administrativy. Jestliže v některých resortech využili plně tohoto vládního nařízení a obsadili všechna volná místa novými silami, ba mohli jíti tak daleko, že na jedno uprázdněné místo přijali dva aspiranty, shledáváme se jinde zase se zjevy, že v některých resortech nebo podnicích státní správy zaznamenáváme ne desítky, nýbrž sta neobsazených míst normalisovaných, která by se obsaditi měla. Zejména přímo tristní poměry jsou v našem největším státním podniku, to jest podniku Československých státních drah (Správně!), kde je neobsazeno více než 31.000 normalisovaných volných míst. Je pravda, že vláda dosud nezrušila svého usnesení o 10% hlavovém interkaláři, který je poněkud v rozporu s tendencí aspirantského nařízení. Domnívám se, že zároveň s vydáním nařízení aspirantského mělo se zrušiti také toto usnesen o 10% hlavovém interkaláři, poněvadž si to vzájemně odporuje. Zatím co aspirantské nařízení má tendenci otevřít studované inteligenci a mladým lidem dráhu do veřejné správy, usnesení o 10% hlavovém interkaláři činí zábranu tohoto vstupu a umožnění nastoupení dráhy ve veřejných službách. Tedy bylo by především potřebí zrušiti toto nařízení o 10% hlavovém interkaláři, abychom se dostali k lepšímu výsledku aspirantského nařízení. Jestliže jsem mluvil o železnicích, že tam je takový horentní počet neobsazených normalisovaných míst, z kteréhožto počtu je asi přes 300 uprázdněných míst vysokoškoláků, ať právníků nebo techniků, téměř 1.000 volných míst pro středoškoláky, tedy hned zde máme v jednom resortu možnost zaměstnat téměř 1500 mladých studovaných inteligentů, dáti jim chleba, třeba ne mnoho - poněvadž podle vládního nařízení aspirantského má začínat aspirant bezplatně po 3 měsíce - ale přeci aspoň vyhlídku do nějaké budoucnosti.

Konečně podobné poměry máme i u soudů. O krisi našeho soudnictví mluvil jsem zde již po několik let, ale přijímáme stále a stále nové zákony, které vlastně ukládají nové a nové úkoly naší justici; nemůže-li však justice vzhledem k nedostatečnému obsazení zdolat ani normální záběh, je přirozené, že nebude ani moci zdolat stále nově a nově jí ukládané úkoly. Poukazuji zde zejména na poslední důležitý zákon o zemědělském vyrovnání. Neučiníme-li takové opatření, aby v naší justici byla obsazena volná místa soudcovská a volná místa kancelářského personálu, nerozmnožíme-li stav personální v naší justici, vyzní toto opatření o zemědělském vyrovnání naprázdno, poněvadž soudy prostě nebudou moci zmoci tento nový úkol, který se jim ukládá.

Schází-li nám 320 soudců a asi 540 kancelářských sil v naší justici, tedy leží nabíledni, že již nesnese nových a nových úkolů. Již několikráte jsem, bohužel, poukázal, že v různých svých opatřeních ať v moci administrativní nebo v moci zákonodárné nezkoumáme také vliv těchto opatření na státní administrativu, to je, zdali také státní administrativa je s to zdolat, co jí ukládáme. Pak se nedivme, že na státní administrativu je mnoho stížností, že pracuje nedochvilně a pomalu.

Pan kol. Hladký reklamoval zrušení aspirantského nařízení. Já jsem pro to, aby bylo zrušeno, ale kdyby mělo zrušení aspirantského nařízení znamenat, že bychom přišli do stejných poměrů praktického života jako při provádění aspirantského nařízení, totiž že by se noví uchazeči v hodnosti čekatele pragmatikálního nesměli potom přijímati vzhledem k 10% nímu hlavovému interkaláři, nebo že by se přijímání nových těchto sil brzdilo, pak bychom byli tam, kde dnes, ne-li snad ještě hůře.

Je jisté, že toto nařízení by si zasloužilo určité opravy, aby byl zejména jasný poměr aspiranta, aby to byl také poměr trvalejší, aby se také vyřešila velmi důležitá zásadní otázka, započítá-li se kandidátu úřednického stavu aspirantská doba do jeho služební doby, až se stane definitivním pragmatikálním zaměstnancem.

Pro zrušení aspirantského nařízení nemluví tedy snad ta okolnost, že ho nebylo využito nebo že nesplnil svůj úkol, nýbrž spíše to, že je zde mnoho nevyjasněných otázek a že také komplikuje toto nařízení personální poměry v naší správě.

Konečně dotkli se někteří kolegové debatéři problému mladých a problému mladé školské inteligence. Myslím, že tento problém zaměstnává mysle nás všech, protože všichni vidíme, kam povede nynější stav, jestliže nebudeme míti dostatek síly, abychom se postarali příslušnými opatřeními o zaměstnávání mladých lidí. Nejde zde jenom o nezaměstnanou školskou inteligenci, jde tu stejně o mladé lidi manuelní práce. Jde zde stejně o mladé lidi, kteří se vyučili řemeslu nebo živnosti, poněvadž je zde stejné nebezpečí mravního úpadku pro všechny, jestliže je necháme z nedostatku práce a zaměstnání blouditi ulicemi a příliš mudrovat, necháme-li je přemýšlet o tom nynějším zřízení společenského a veřejného našeho života, necháme-li je příliš kritikařit, až se z nich stanou naprostí nihilisté, kterým nebude nic svatého. Je zde tedy nebezpečí pro stát i pro celý národ. Říkáme-li, že v mládeži je naše budoucnost, že mládež je vlastně věčností národa, pak je nutno postarati se také o vyřešení tohoto problému.

Jistě, že bude-li vyučený živnostník nebo řemeslník několik let bez zaměstnání, ztratí svůj praktický výcvik i svoje znalosti, a kdyby se mu potom podařilo po dlouholeté přestávce dostati se do zaměstnání, bude se musit začíti učiti znovu.

Stejně je tomu konečně také pro nezaměstnané školské inteligenty. To, co na školách získají, prostě zapomenou, a vstoupíce pak později do praktického života, budou vykazovati mnohé nedostatky, které budou musiti dohánět.

Ale nejhorším nebezpečím je zde mravní úhona této mladé generace, která by mohla ještě míti pro budoucnost velké následky pro celý stát i národ.

Pokud se týče resoluce předložené p. kol. dr Dominem, která se naprosto kryje s resolucí předloženou kol. posl. dr Kozákem, inž. dr Tumlířovou, Jašou, Staškem, Kirpalovou a K.Chalupou, doporučuji i já jako referent rozpočtového výboru, aby otázka přednostního práva vysokoškolských asistentů pro vstup do státní služby byla vyřešena formou resoluční, poněvadž řešení této otázky zákonem by mohlo míti skutečně stinné stránky pro státní administrativu vůbec, kdyby každý z těchto vysokoškolských asistentů měl prostě zákonný nárok, že musí býti přijat do státní služby. Proto je forma opaření vládního sympatičtější, poněvadž dává možnost také patřičného výběru po každé stránce, nejenom po stránce kvalifikační, nýbrž také po stránce spolehlivosti.

Doporučuji slavné sněmovně, aby osnovu zákona přijala tak, jak se na ní usnesl výbor kulturní a rozpočtový, i s oběma resolucemi, resolucí otištěnou ve zprávě výborové i resolucí podanou kol.posl. dr Kozákem, inž.dr Tumlířovou, Jašou, Staškem, Kirpalovou a K Chalupou. (Potlesk.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má 4 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou z ona, to jest s jejími čtyřmi paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Předsednictvo usneslo se podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Vykonáme proto ihned druhé čtení.

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona, jímž se upravují některé právní poměry vysokoškolských asistentů (tisk 417).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Bergman: Není jich.

Zpravodaj posl. dr Kozák: Nejsou.

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji posl sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Zbývá ještě hlasovati o resolucích.

Jest to především resoluce otištěná ve zprávě výborové. Dále podali resoluční návrh posl. dr Kozák, dr inž. Tumlířová, Jaša, Stašek, Kirpalová a K. Chalupa a konečně také posl. dr Domin.

Žádám o přečtení podaných návrhů resolučních.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

1. Resoluce posl. dr Kozáka, inž. dr Tumlířové, Jaši, Staška, Kirpalové a K. Chalupy:

Vláda se vybízí, aby usnesením uložila všem resortům státní správy, aby asistentům vysokých škol, žádajícím o umístění v jiném oboru státní nebo veřejné služby, byla dána přednost před jinými uchazeči se stejnou kvalifikací, neobsadí-li se místo povýšením nebo přesunem zaměstnance již ustanoveného v téže služební kategorii.

2. Resoluce posl. dr Domina:

Vláda se vybízí, aby vydala vládní nařízení k asistentskému zákonu (tisk 417), kterým vysokých škol, žádajícím o umístění v jiném oboru státní neb veřejné služby, dává přednost před jinými uchazeči se stejnou kvalifikací, když se místo neobsadí povýšením nebo přesunem zaměstnance již ustanoveného v téže služební kategorii.

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Žádám pp. zpravodaje, aby se vyslovili o podaných resolučních návrzích.

Zpravodaj posl. dr Kozák: Slavná sněmovno!

Jak jsem již řekl ve svém doslovu, jsou obě podané resoluce téměř totožné, a kol. dr Domin jistě nebude míti osobně žádných námitek, když shledá, že se jeho intencím úplně vyhoví. Proto navrhuji, aby byla přijata pouze resoluce koaličních poslanců. Druhá resoluce odpadá jako bezpředmětná.

Zpravodaj posl. Bergmann: Připojuji se jako referent rozpočtového výboru k vývodům kolegy referenta kulturního výboru.

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s resolucí otištěnou ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce jest přijata.

Kdo nyní souhlasí s resolučním návrhem posl. dr Kozáka, dr inž. Tumlířové, Jaši, Staška, Kirpalové a K. Chalupy, jehož přijetí doporučili pp. zpravodajové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Také tato resoluce jest přijata.

Kdo konečně souhlasí s resolučním návrhem posl. dr Domina, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Jest zamítnut.

Tím vyřízen jest 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

2. Zpráva výborů kulturního a rozpočtového o usnesení senátu (tisk 380) k vládnímu návrhu zákona (tisky sen. 112 a 149), jímž Československý stát nabývá sbírek Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách (tisk 397).

Zpravodajem výboru kulturního jest p. posl. Otáhal, zpravodajem výboru rozpočtového p. posl. Vičánek.

Rozprava o této věci vykonána byla ve včerejší 42. schůzi sněmovny a oba pp. zpravodajové přednesli doslovy.

Přistoupíme proto ke hlasování.

Osnova zákona má 5 paragrafů, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími pěti paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, a to ve znění shodném s předchozím usnesením senátu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém, ve znění shodném s předchozím usnesením senátu.

Předsednictvo usneslo se podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Vykonáme proto ihned druhé čtení.

Ad 2. Druhé čtení osnovy zákona, jímž Československý stát nabývá sbírek Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách (tisk 397).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Vičánek: Není jich.

Zpravodaj posl. Otáhal: Nikoliv.

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém, a to ve znění shodném s předchozím usnesením senátu.

Tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

3. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Plzni za souhlas s výkonem trestu posl. Synka (tisk 327).

Zpravodajem jest p. posl. dr Neuman. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Neuman: Slavná sněmovno!

Krajský soud v Plzni žádá za souhlas s výkonem trestu posl. Synka, který byl odsouzen pro přečiny podle §§ 283 a 279 tr. z. bezpodmínečně, a za souhlas s výkonem trestu podmínečného z rozsudku ze dne 25. června 1932, Tk VI 572/32, pro přečin podle § 283 tr. z.

Imunitní výbor usnesl se doporučiti posl. sněmovně, aby nebylo vyhověno žádosti kraj. soudu v Plzni.

Tlumoče usnesení imunitního výboru prosím, aby slavná sněmovna návrh imunitního výboru schválila.

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna nesvolila k výkonu trestu posl. Synka.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k výkonu trestu posl. Synka.

Tím vyřízen jest 3. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

4. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu trestního v Praze v trestní věci posl. Nepomuckého (tisk 328).

Zpravodajem je pan posl. dr Neuman. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Neuman: Slavná sněmovno!

Krajský soud trestní v Praze žádá za souhlas s trest. stíháním posl. Nepomuckého pro přečin podle § § 283 a 284 tr. z.

Imunitní výbor usnesl se ve schůzi dne 19. února t. r. konané doporučiti posl. sněmovně, aby žádosti kraj. soudu trest. v Praze ze dne 24. října 1935, čís. Tk V 7983/32, za souhlas s trest. stíháním posl. Nepomuckého pro přečin podle § § 283 a 284 tr. z. vyhověno nebylo, ježto zájem na provedení této trestní věci nepřevyšuje veřejného zájmu na nerušeném výkonu mandátu posl. Nepomuckého.

Tlumočím usnesení imunitního výboru a prosím slavnou sněmovnu, aby je schválila.