Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

2. Zpráva výborů živn.-obchodního a zahraničního o vládnom návrhu (tisk 431), ktorým sa predkladá Národnému shromaždeniu k prejavu súhlasu dodatková dohoda k obchodnej úmluve medzi republikami Československou a Francúzskou zo dňa 2. júla 1928, podpísaná v Prahe dna 9. apríla 1936 a uvedená v prozatímnu platnosť vládnou vyhláškou zo dna 24. apríla 1936, č. 106 Sb. z. a n. (tisk 449).

Zpravodaji jsou: za výbor živn.-obchodní posl. Benda, za výbor zahraniční posl. Hrušovský.

Dávám slovo prvému zpravodaji, za výbor živn.-obchodní, p. posl. Bendovi.

Zpravodaj posl. Benda: Vážená snemovňa!

Vláda republiky Československej predložila tlač 431, ktorou sa predkladá Národnému shromaždeniu k prejavu súhlasu dodatková dohoda k obchodnej úmluve medzi republikami Československou a Francúzskou zo dňa 2. j úla 1928, podpísaná v Prahe dňa 9. apríla 1936 a uvedená v prezatýmnu platnosť vládnou vyhláškou zo dňa 24. apríla 1936, čís. 106 Sb. z. a n.

Táto dodatková úmluva týka sa vlastne vývozu a odpredaja žriedelných výrobkov z našich svetových kúpelí, ako sú Karlovy Vary, Mar. Lázne a Františkovy Lázne. Francúzsko má také takové žriedelné výrobky v meste Vichy, ktoré sa dovážajú k nám.

Československo obdržalo v dôsledku dodatkovej dohody sníženie dovozného cla na tieto výrobky, ktoré sa rovná 15% hodnoty oproti bývalým 60% autonomného cla. Následkom toho žiadalo Francúzsko, aby sa to na základe reciprocity vyrovnalo, totižto aby sa soli "Vichy" dostalo so strany Československa rovnakej výhody.

Dodatkovou dohodou zo dňa 9. apríla 1936 k obchodnej úmluve zo dňa 2. j úla 1928 vyhovelo Československo tejto francúzskej žiadosti a povolilo pre soľ "Vichy" v položke eex 630 čsl. colného sadzobníka smluvné clo 450 Kč za 100 kg. Táto colná sadzba zodpovedá 15 % hodnoty tohoto tovaru.

Vzhľadom na to, že ide o výhodu, ktorú sme koncedovali dodatočne za obdobnú výhodu pre nase žriedelné výrobky, navrhuje ss schválenie dodatkovkj dohody z 9. apríla 1936 k československo-francúzskej obchodnej úmluve zo dňa 2. júla 1928, o snížení cla na soľ "Vichy", pripojeným schvaľovacím usnesením.

Bolo by si treba priať, aby obchodné smluvy, i prípadné dodatky, prichádzaly v hojnejšej miere, aby Francúzska republika, ktorá má dosť dobré obchodné spojenie s republikou Českoslovanskou, svoju povinnosť oproti republike Československej konala a na svojho spojenca nezabúdala.

Preto doporúčam, aby Národné shromaždenie republiky Československej súhlasilo s dodatkovou dohodou k obchodnej úmluve medzi republikami Československou a Francúzskou zo dňa 2. júla 1928, podpísanou v Prahe dňa 9. apríla 1936 a uvedenou v prezatýmnu platnosť vládnou vyhláškou zo dňa 24. apríla 1936, č. 106 Sb. z. a n. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, za výbor zahraniční, p. posl. Hrušovskému.

Zpravodaj posl. Hrušovský: Slávna snemovňa!

Doporúčam z dôvodov, ktoré boly uvedené vo zpráve výboru zahraničného, a z dôvodov, ktoré uviedol pán rečník predo mnou, aby slávna snemovňa schválila predložené usnesenie, ktorým sa predkladá Národnému shromaždeniu ku schváleniu dodatok k obchodnej smluve s Franciou. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto debatu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji řečnickou lhůtu 45 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta je schválena.

Přihlášeni jsou jako řečníci na straně "pro" pp. posl. Stivín, Světlík a de Witte.

Dávám slovo prvému přihlášenému řečníku, p. posl. Stivínovi.

Posl. Stivín: Slavná sněmovno!

Budiž mi dovoleno, abych příležitosti, že projednáváme dodatkovou obchodní smlouvu s Francií, použil k tomu, abych řekl několik slov s hlediska mezinárodní politiky a s hlediska našeho o historických událostech, které se dnes v našem spojeneckém, přátelském státě odehrávají. (Předsednictví převzal místopředseda Mlčoch.)

Právě dnes předkládá francouzský ministerský předseda Léon Blum francouzskému parlamentu řadu předloh, které znamenají veliké průkopnické dílo ve Francii, které znamenají veliký krok v řešení sociálních reforem a které znamenají také, že kurs vlády francouzské za vedení Blumova půjde to u cestou (Hlasy komunistických poslanců: Ve znamení lidové fronty!), které jsme si dávno přáli a kterou jsme u dřívějších vlád francouzských neviděli. Je to program, který Blum přednesl v těchto dnech ve francouzské sněmovně a v němž jsme se setkali s mnohými věcmi nám velmi dobře známými, poněvadž je tam řada věcí, které už dávno u nás byly provedeny nebo které jsou už v řešení. Je to doklad toho, že Francie zůstala za minulých vlád poněkud pozadu v řešení otázky sociální. To se projevilo do jisté míry také tím, že nastoupení vlády Blumovy bylo provázeno řadou velikých stávek, které ještě ani dnes nejsou skončeny a v nichž částečného úspěchu dosáhl Blum se svými ministry v jednání s odborovými svazy a s vydavatelstvy. Tyto stávky, slavná sněmovno, znamenají jistý nám dosti známý zjev, že věci, které měly býti řešeny, které byly k řešení zralé a jichž potřebám nebylo vyhověno, mívají potom v důsledku události, které se vymykají normálním poměrům. Léon Blum hned na počátku svého projevu ve francouzské poslanecké sněmovně prohlásil, že výsledek voleb, které se vyslovily pro strany levicové, pro levou lidovou frontu, vysvětluje zejména touhu francouzského lidu po vybřednutí z krise.

Viděli jsme, slavná sněmovno, v řadě případů, jak jsem se už zmínil, že zadržené potřeby lidové vybíjejí si svoji cestu, že tam, kde vládne teror, hrůzovláda nebo kde vláda prostě nepracuje nutným směrem, projevují se vždycky nebezpečné toho důsledky. Viděli jsme v Rusku po pádu carismu velmi krutou, krvavou, násilnou revoluci, v níž se vybíjel útisk ruského lidu za celá staletí, a jenom s tohoto hlediska mohli jsme ruské události chápati. Viděli jsme také v Italii po světové válce bouřlivé události ve hnutí dělnickém, které vedly tak daleko, že skončily znásilněním dělnictva a nastolením fašismu. Viděli jsme podobné zjevy také v dnešním Španělsku. Mluvil jsem nedávno s jedním soc.-demokratickým španělským poslancem, který mi na otázku, čím vysvětluje věci, jež se dnes ve Španělsku odehrávají, odpověděl: Když španělský král opustil naši zemi a ponechal svou manželku s královskými dětmi v zámku, tehdy vyvstala naše socialistická mládež a provedla přísnou stráž ve hradě, aby ani královně, ani dětem nebylo ublíženo. Takoví byli naši mladí soudruzi, pravil mi španělský poslanec; to jsou dnes titíž lidé, kteří vypalují a rozbíjejí chrámy, poněvadž prožili doby hrůzy, teroru a inkvisice za vlády reakce. Dnes v nich hárá docela jiný duch, než který v nich háral tenkrát v době, kdy hlídali španělskou královnu s jejími dětmi.

Podobně bychom mohli říci, že také ve Francii jsou nynější události následkem nečinnosti dřívějších francouzských vlád a následkem takové zaostalosti v sociální politice, v sociálních vymoženostech, že k věcem, které už jinde v demokratických státech jsou samozřejmým majetkem dělnictva, se přikročuje teprve nyní, když nastoupila vláda socialistická resp. vláda lidové fronty. Bylo to viděti ve velkém stávkovém hnutí zcela mimořádného rázu i zcela mimořádného rozsahu.

Já bych tento zjev aplikoval na naše poměry. Pánové, my právě prožíváme veliký boj, zejména v novinách, o zákon či nařízení, týkající se zprostředkovatelen práce.

Kdo chodí často na český sever, na severní Moravu, ten ví velmi dobře, že se tam ozývá jediné a jediné zoufalé volání po tom, aby naši čeští lidé na severu byli chráněni před henleinovským terorem, po případě také před terorem Živnobanky v jejich podnicích, které ona, jak se říká, znárodnila. Máme dnes u nás tři směry, které pracují k tomu, aby dělnictvo bylo ve svém volném smýšlení omezováno, aby se dalo kupovati za udělené místo, aby se korumpovalo duševně. Je to jednak celá veliká rozvětvená akce strany Henleinovy, je to veliká akce národního sjednocení, je to veliká akce Chloupkových Odborových jednot, které prostě vedou k tomu, že se u nás provozuje teror při obsazování míst, lidé se nutí, aby měnili své politické přesvědčení, a z toho vznikají velmi bolestné nálady v řadách dělnictva.

Já při pohledu na věci, které jsme viděli ve Francii, varuji před tímto počínáním, varuji před pokračováním v té novinářské kampani, při které jsme se dosud chovali zdrženlivě, která pracuje vylhanými daty, vylhanými fakty, vylhanými ustanoveními zákonů, které nebudou existovati, aby mohli štváti proti dělnictvu a zejména proti stranám socialistickým, aby chránili své právo, které se domnívají míti na teror. Pánové, jednou se může odlomiti kámen a z toho může býti ohromná lavina na českém severu. Pánové, buďte opatrní v této věci, mějte rozum a nežeňte tyto události do krajností!

Při francouzských stávkách hráli ovšem také svou roli komunisté, kteří toto hnutí, tuto náladu mezi dělnictvem vyvolanou velikým vítězstvím strany socialistické a vyvolanou domněním, před kterým Blum stále varuje, že nynější vláda je socialistická - on poukazuje stále k tomu, že to není vláda socialistická, že je to vláda levicové fronty, v níž jsou také směry buržoasní - podnítili a počali vyvolávati stávky, až se to jim samým vymklo z rukou. Tím byla ovšem Blumovi při jeho nástupu situace velmi ztížena, místo aby se snažil odkliditi ty věci, které byly příčinou vítězství v anglických volbách, věci, které se týkají Společností národů, otázky habešské a všech těch mezinárodních problémů, musil se zabývati otázkou stávky, ačkoliv nebylo žádné pochybnosti, jak se ukázalo, že Blum bude tyto věci řešit cestou zákonodárnou a že není třeba, aby byl stávkami donucován k tomu, co prohlásil, co slíbil a co hodlá provésti.

Mně to zde připomíná jednu věc, a to podobný zjev, který jsme měli právě před 16 roky zde u nás v Československu. Je tomu právě 16 roků, co s této tribuny mluvil tehdejší předseda vlády Vlastimil Tusar, který představil svou vládu, levicovou vládu, v níž bylo ze 17 ministrů 10 socialistů, 2 ministři neutrální a 5 ministrů strany agrární. (Výkřiky komunistických poslanců.) Komunisté ve Francii slibují vládě podporu pro požadavky, které u nás v našem státě od počátku potírali. Vlastimil Tusar předstoupil dne 1. června před tuto sněmovnu a ohlásil svůj program, v němž uváděl v tehdejší nouzi aprovisační zejména nákup zásob obilí, boj proti drahotě při rentabilních cenách zemědělských plodin. To byl Tusarův program. Tenkrát pravil (čte): "Je nutno započíti s novou érou ve výrobním řádu průmyslovém. Výrobní organisace musí býti přizpůsobena požadavkům pracujícího lidu. Socialismus udává zde nové dráhy vývojové, jež nejsou utopiemi, nýbrž musí býti realisovány. Přikročení k socialisaci těžby uhelné a rudné stalo se aktuálním, rovněž státní hospodářství s uhlím. Dělnictvu, které v dosavadním způsobu výroby bylo pouhou pomůckou, nelze se již spokojiti s tímto postavením. Dělník musí nabýti možnosti, aby spolurozhodoval o svém postavení a aby nebyl vylučován z podílu na výtěžku své práce."

Tehdy mluvil Tusar, který zde ohlásil pojištění nezaměstnaných atd., dalekosáhleji, než jaký je dnes program Blumův. Co se stalo? Komunisté tehdy vyvstali zde ve sněmovně proti programu Tusarovu a řekli: To nic není, my musíme revoluční cestou uchvátit moc ve státě, cestou zákonodárnou nelze nic dosáhnouti - dosavadní vymoženosti pozbývají všeho významu - parlamentarism dohrál svou úlohu - kdo to neuznává, jest ignorant - účast na vládě s buržoasií je zločin na zájmech proletariátu - neuznáváme t. zv. nezbytností státu, zejména armády, policie a četnictva; že budou budovati sověty, a provolali zdar III. Internacionále.

Tento projev měl ve svých důsledcích za následek, že se levicová vláda Tusarova položila. Byla to vláda levice, poněvadž v ní bylo 7 ministrů sociálních demokratů, 3 národní socialisté a 5 agrárníků. Agrární strana měla silné vedení, v němž byli domkáři, kteří později svůj vliv ve vedení agrární strany oslabili. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Je zjevno, že při dnešní politice komunistů i v jiných zemích (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Mlčoch zvoní.) III. Internacionála svoji politiku nezměnila. Co prováděla tenkráte proti Tusarovi, dělá dnes proti Blumovi ve Francii. Ukázalo se, že nelze spoléhati při dnešní vrtkavosti III. Internacionály na to, že by dovedla politiku ve Francii k tomu směru, jak bylo narýsováno před tím.

U nás komunisté provádějí agitaci za tím účelem, abychom napodobili francouzský příklad. Mám řadu dokladů, že francouzští komunisté zcela jinak v této otázce si počínají a postupovali, ale konec konců dneska již zbylo z toho trochu rámusu; v poslední době otázka jednotné fronty světový socialismus nezajímá. Na poslední schůzi Exekutivy socialistické Internacionály nebylo již o této otázce vůbec diskutováno, mluvilo se jenom o tom, zdali by bylo možno navázati styky s francouzskými, anglickými a ruskými socialisty a komunisty za účelem přípravy, a je zajímavé, že byl podán návrh, aby se sešlo předsednictvo obou Internacionál za tím účelem, abychom v Evropě zvěděli, jakou vlastně politiku chce III. Internacionála dělat a proč hlásá v každé zemi politiku jinou. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Vracím se k tomu, co jsem uváděl, že Blum odůvodňoval výsledky voleb touhou francouzského lidu po vyváznutí z hospodářské krise. Myslím, že se málo u nás zdůrazňuje fakt, že průběh hospodářské krise má v celém světě své přirozené politické důsledky, že tato krise je v podstatě velikým sociálním převratem, který počal světovou válkou r. 1914. Víme dobře, že Masaryk nazval svoji knihu válečných vzpomínek slovy "Světová revoluce". A když Masaryk mluvil k příbramským horníkům v září r. 1920, komunistům, řekl jim: "Co pořád voláte po sociální revoluci, ta už je tady, už ji máme!"

A jak věci za dnešní krise vypadají, o tom pravil anglický národohospodář Keynes: "Nevynutíme-li si brzy obrat, pak dosavadní režim kapitalistického individualismu bude nepochybně nahrazen dalekosáhlým socialismem."

Zpráva zlaté komise Společnosti národů velmi známé dílo - uvádí, že "jest otázka, zdali dnešní civilisace tuto krisi přežije."

Zpravodaj britského výboru zahraničního Toynbee pravil, že od obležení Vídně Turky r. 1683 nebyla západní civilisace tak ohrožena jako v těchto strašných letech.

Nehledíc k ohromným hospodářským změnám za války, kdy na př. Japonsko zdvojnásobilo počet průmyslových dělníků, výrobu železa, počet koňských sil v továrnách, kdy Jižní Amerika a Australie si vybudovaly zejména ohromný průmysl textilní a konfekční, kdy průmysl Spojených států vystupňoval svou průmyslovou výrobu o 65 %, nastala po válce teprve nová velká konjunktura, zvyšování výroby, ostré tempo racionalisace a krise byla ještě zostřena těžkou krisí zemědělskou. My víme, že právě krise průmyslové, které jsou provázeny krisemi zemědělskými, bývají krisemi vleklými a těžkými. Dr. Otto Bauer ve své nedávno vydané knize, kde kladl otazník, zda stojíme znovu před světovou válkou, shrnuje události poválečné v tomto resumé (čte): "R. 1918 velký otřes poválečný, rada revolucí, 1919-1920 konjunktura obnovy hospodářství a ubývání revolučních zjevů, ale velké úspěchy dělnictva v bojích odborových a za sociální ochranu, vzrůst demokratického socialismu, 1920 světová hospodářská krise, inflace v četných zemích, protiofensiva kapitalismu po inflaci, porážky dělnické třídy, první vítězství fašismu, 1923 zotavení, 1925 konjunktura racionalisace, zastavení revolučního hnutí i fašismu, nový rozmach demokratického socialismu, nové úspěchy dělnické třídy, 1929 světová krise, opět veliký ústup dělnického hnutí, opět protiofensiva kapitálu, vítězství fašismu ve střední Evropě, nebezpečí války."

Jest nyní pro nás otázka, zdali po tom, co jsem zde uvedl, po vývoji událostí od počátku světové války i po těch projevech čelných světových národohospodářů, kteří nejsou socialisty, vstupujeme do nového období, které by znamenalo zažehnání válečného nebezpečí a upadání fašismu? My zde stojíme, pokud jde o zahraniční politiku, do velké míry pod vlivem událostí v Habeši. Když propukla válka o Habeš a vidělo se, že skončí pro Italii vítězně, čekal se veliký rozmach fašismu a nové jeho výboje. Skutečně Hitler roztrhal versailleskou smlouvu, roztrhal locarnský pakt, vybudoval si armádu a obsadil Porýní, které nyní opevňuje. Ale vedle těchto zjevů vidíme na druhé straně věci, které znamenají, že se počíná svět obraceti novým směrem. Vidíme veliké politické převraty ve Francii, ve Španělsku a v Belgii po vítězných volbách, vidíme ohromné vítězství dělnické strany v Anglii a současně veliký hospodářský rozmach Sovětského svazu, jeho cestu k demokratisaci a úsilí o vybudování silné armády. Vedle toho vidíme vítězné volby v severských státech; ve Finsku, kde se konají volby, finští soudruzi, sociální demokraté, čekají s jistotou, že dosáhnou vítězství a že vláda ve Finsku přejde do jejich rukou. Ve Švýcarsku po loňských volbách daleko nejsilnější stranou je sociální demokracie. To jsou jisté známky, které nasvědčují starému poznání, že na sklonku hospodářských krisí počínají se probouzeti bojovné síly dělnictva a že dělnictvo, jakmile se trochu osvěží oživením výroby, ihned počíná účtovat s největšími vinníky, kteří zavinili krisi a utrpení, a stará se, aby si zachránilo, pokud se co zachrániti dá.

Slyšeli jsme v poslední době velmi mnoho, že Společnost národů je v rozvratu. Můžeme dnes říci, že všechny mezinárodní organisace, které se dotýkají politiky, hospodářství nebo sociální otázky, nemají na růžích ustláno, poněvadž rozvrácené poměry evropské a zejména vznik různých států fašistických jsou jistě velmi velkým závažím a znamenají velké rozrušování práce v těchto mezinárodních institucích. Ale čím více jsou ohroženy tyto instituce, tím více se pracuje k tomu, aby byly zachráněny, aby byly naplněny novým duchem, aby se v nich pracovalo.

Pokud jde o Společnost národů, má na politiku Anglie stanovisko Labour Party daleko větší vliv, než se původně myslilo. Labour Party má za sebou všechen téměř pracující prostý lid venkovský, ať už volil kohokoliv, a hájí Společnost národů přímo s fanatismem, jak jsme o tom četli článek majora C. R. Attleeho a jiné projevy. Bylo mluveno velmi mnoho o potřebě reformy Společnosti národů. Domnívám se, že spíše než na reformě Společnosti národů záleží dnes na tom, aby bylo provedeno podstatné sblížení politiky francouzsko-anglické, jak o to usiluje Blum, aby rozpory, které se stavěly v cestu, byly odstraněny a aby Společnost národů dostala pevnou oporu v těchto dvou velmocích a aby se tak dostala kupředu se svými pracemi.

Pokud jde o otázku Habeše, jde v podstatě o dva problémy. Jednak jde o postup proti Italii pro porušení Paktu o Společnosti národů, a za druhé o to, jak se postavit k barbarskému způsobu vedení války v Habeši, používání nedovolených válečných prostředků atd.

Nyní je velikou a význačnou otázkou, jak se k těmto otázkám, týkajícím se likvidace otázky habešské, zachová Sovětský svaz. Máme velmi překvapující sdělení, která pocházejí z úřadovny francouzského ministerstva obchodu, o tom, jak se zachoval Sovětský svaz, který stál v čele boje za uvalení sankcí na Italii, když šlo o provádění těchto sankcí. Ve zprávě se praví, že 2. května uveřejnil sekretariát Společnosti národů na přání sankčního výboru statistiku podle sdělení příslušných vlád o vývozu do Italie po vyhlášení sankcí. Je to statistika za únor 1935 a únor 1936. Anglie vyvezla do Italie za 22.5 mil. místo dřívějších 274 mil., čili 1/17. Nizozemí kleslo na 8 proti 56, Francie na 60 proti 197, Jugoslavie na 10 proti 73, Rumunsko na 17 proti 43, Švédsko zůstalo na stejné výši, Švýcarsko kleslo na 101 proti 124.5, Belgie na 83 proti 172, Německo 330 proti 348, ale Sovětský svaz zvýšil podle své vlastní statistiky za sankcí vývoz do Italie se 46 mil. na 54 mil., ačkoliv Rumunsko, stát jistě ne bohatý, omezilo svůj vývoz do Italie podstatně, to znamená, že zastavilo zejména vývoz nafty, ale co na naftě nedovezlo do Italie Rumunsko, dovezl tam Sovětský svaz. Druhá věc rovněž méně známá se týká vývozu manganové rudy do Německa. (Výkřiky komunistických poslanců.) Manganová ruda je hlavní, podstatná surovina pro výrobu velkých moderních děl. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Mlčoch zvoní.) Pro výrobu děl se může používati výhradně ocele, vyrobené s přísadou manganu. Sovětský svaz má téměř monopol na mangan, který se kromě Ruska vyskytuje jen v jižní Americe, a částečně v Indii. Kdyby Sovětský svaz nedodával mangan Německu, nemohlo by Německo v té míře zbrojit. R. 1935 dodal Sovětský svaz do Německa 22.600 vagonů manganové rudy, t. j. 52% celkové spotřeby

Hitlerova Německa za minulý rok; to ostatní šlo do Německa patrně přes jiné státy. To jsou fakta ze sovětské vývozní statistiky, která oznámilo veřejnosti úředně francouzské ministerstvo obchodu. Francouzští komunisté byli vyzváni, aby se k této věci vyjádřili, ale až dodnes neodpověděli. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Stivín (pokračuje): Je pravda, že v otázce Habeše jde nejenom o to, že proti ní byla vedena válka, řekl bych illegalní, válka vedená nedovolenými prostředky, ale jde i o to, podívat se na to, že tento stát byl v pravdě úplně prohnilý, že jeho panovník utekl ze země a nechal národ na holičkách až po divošský banditism. Jistě nikdo nechce, aby pro Habeš byl ohrožován evropský mír. Je věcí velmocenských státníků, aby věc spravedlivě rozhodli. Pro malé státy je to ovšem otázka kardinální, poněvadž bychom si nebyli jisti ani dne ani hodiny, kdy by také nás mohl potkati takový osud jako Habeš.

Bylo nám řečeno se strany oposiční, aby Československá republika dala iniciativu ke zrušení sankcí.- To není, myslím, naším úkolem v zahraniční politice. Kdybychom tím i získali snad přátelství Italie - a to je za dnešního režimu věc málo cenná - obrátili bychom proti sobě nepřátelství jiných.