Není to tedy jen IV. etapa odpočivných požitků, na které se chceme dnes usnésti, nýbrž podle našeho mínění jest zde vůbec jen etapa na cestě, kterou se musí náš stát dáti, když všichni lidé, kteří pracují a tvoří hodnoty, chtějí míti jednou klidné stáří, které by je osvobodilo od bídy a útrap. Ale můžeme říci, že Československá republika vykonala přece pozoruhodné věci v oboru starobního zaopatření. Jest obzvláště nutno říci s tohoto místa v době, kdy velké části a velké kruhy na politické půdě zdůrazňují vždy jen to, co mluví v neprospěch našeho zákonodárství, nikoli však to, co můžeme s hrdostí říci o Československé republice, a to, že sociální směr tohoto státu jest zřejmý, ačkoliv tím nechceme říci, že nás úplně uspokojuje anebo že by mohl uspokojiti zástupy venku. A když chcete, můžete při této příležitosti říci, že není třeba o provedení IV. etapy pro staropensisty ztráceti tolik slov, že to jest dobře zasloužené právo, o které se zde jedná. To snad je správné, ale víme, že v této době někde jinde toto dobře nabyté právo dělníka a zřízence není tak chráněno, jako v Československé republice. Někde jinde dává se lidem, kteří 30 a 40 let byli činni v závodech státu, ve správním obvodu jeho, když si dovolí býti jiného mínění, než toho, které bylo učiněno zákonem, místo této dobře nabyté pense koncentrační tábor, ne-li dokonce smrt. A proto pravíme, že se zde demokracie blahodárně rozlišuje od oněch států, ve kterých v přítomné době má všechno ostatní přednost, jenom ne sociální požadavky širokých vrstev lidu. Říkáme to v mínění, že nezůstaneme státi u tohoto zákona, že tím není zakončena sociální životní dráha našeho zákonodárství. Zdůrazňujeme zvláště, že se zde demokracie blahodárně odlišuje od těch států, ve kterých se vládne podle totalitní zásady, neboť tam má jenom ten nárok na dobře nabytá práva, kdo se dá usměrniti, v demokracii však ještě dokonce také ti, kteří popírají stát, kteří jsou ke státu v největším nepřátelství. Při tom nevyšetřuji, zda jest to pro vývoj státu dobré či špatné. Zjišťuji to pouze, poněvadž se to zdá býti velice nutné, vysloviti v této době, že demokracie poskytuje lidstvu možnost vzestupu, že demokracie dobře zachovává a hájí nabytá práva člověka, který po desetiletí tvořil hodnoty pro společnost, zatím co o druhé straně nemůže se to tvrditi. Fašismus - to se musí říci v této souvislosti - ničí hospodářství, nemá své prostředky pro vybudování společnosti, nýbrž potřebuje jich výhradně pro vybavení svého mocenského aparátu. Potřebujeme jen - říkáme to, poněvadž je to teď ožehavé - srovnati tak zv. lázeňské konto z r. 1928 s tím, které jest dnes v Německu k disposici, abychom věděli, což také pro nás Čechoslováky jest důležitější: demokracie nebo fašismus v cizí zemi.

Předložená osnova jest proto pro nás něčím více než obyčejným zákonem pro 35.000 pensistů. Jest to zákon, jenž nezahrnuje v sobě jen sociální opatření, nýbrž pro nás jest také tento zákon zase stupňovým měřítkem pro sociální a kulturní cenu demokracie. Jsme přesvědčeni, že tím nejsou ještě vyčerpána všecka sociální opatření státu pro lidi

z pracovního procesu vystupující, nýbrž že stojíme teprve na počátku tohoto velkého sociálního úkolu státu. Demokracie může teprve pak své sociální úkoly prohlásiti za skončené, když poslední tvořící člověk svůj sklonek života bude moci zakončiti bez bídy a starostí. A máme-li ještě něco vyvoditi z tohoto zákona, tedy jest to přání, aby se také v samo správných korporacích myslilo na zrovnoprávnění IV. etapy pensistů s ostatními třemi etapami, aby se i zde lidu čekajícímu na zlepšení svých odpočivných požitků dalo právo, jež mu náleží. Pravíme tedy, že tímto zákonným opatřením se částečně splní starý požadavek sociální demokracie, který zvláště bude působiti na hospodářsky špatně si stojící tabákové dělníky, na nižší zaměstnance železniční a poštovní, že tím dále byl proveden důkaz, že demokracie nemůže přestati mysliti na práva svých občanů a že z tohoto zákonného opatření vyvozujeme pro sebe povinnost, abychom se ke státu, jehož sociální cesta jest na vzestupu, chovali tak, jako on k nám.

Dnes jsem dostal z jednoho místa německého území republiky od čtyř Henleinovců dopis, který navazuje na rozhlasovou přednášku z předešlého týdne o sociálních úkolech v tomto státě. V tomto dopise se praví: "Vy němečtí sociální demokraté můžete mluviti co chcete, Hitlerova mapa jest hotova a můžete ji všude viděti." Nevíme, zda to, co tito lidé zde říkají, jest společným majetkem širokých vrstev v sudetskoněmeckém území. Zjišťujeme jen, že taková pojetí venku jsou, pojetí, ze kterých je zřejmo, že tisíce fašismem svedených lidí vsadily svoji celou naději na Třetí říši. A pokládáme za nutné stále opět prohlašovati: Chcete-li vy, kteří v tomto státě tvoříte většinu, učiniti přítrž tomuto smýšlení v německém okrajovém území, pak nesmíte jen ve svých novinách potírati toto smýšlení, nýbrž musíte činem dokázati, že také Československá republika má býti učiněna obyvatelnou pro německého dělníka a pro německého zřízence. Pokud, jako doposud často, nechcete pochopiti, odkud toto smýšlení přichází, nechcete pochopiti, že také dělník venku musí míti chléb, aby byl rovnocenným státním občanem, tak dlouho budete svými pochybnými opatřeními v hospodářské politice a při své politice ve státních podnicích jen rozmnožovati stále počet těch, kteří stojí na stanovisku, že konečné vysvobození z tísnivé hospodářské krise jest osvobození Hitlerem.

Říkáme to, poněvadž se to zdá býti nyní nutným říci to v souvislosti s tímto zákonem. Říkáme to, poněvadž jsme přesvědčeni, že republika, když učiní po právu lidem, kteří chtějí státu hospodářsky a duševně sloužiti, získá si tím nové přátele ve všech částech země. Neboť jest tomu tak, že se zlý duch v německém území této země, jenž se vyznačuje tím, že Němci tohoto území mají býti přesvědčeni, že nejsou částí Československého státu, nýbrž zlomkovou skupinou velkého německého národa, že se podporuje tento zlý duch tím, když se nepokusíte hospodářskými opatřeními ukázati lidu: My nejsme jen starými dějinami spolu spojeni, nepatříme dohromady jen staletou tradicí, ale jsme spojeni také v tomto státě a patříme dohromady v době nouze.

Jako tento zákon činí stejně po právu německým a českým pensistům, tak se musí také ve všech oborech hospodářských a národnostních otázkách dáti stejné právo v životě lidí, a jsme přesvědčeni, že Československá republika dosáhne onoho vysokého stupně sociálního a hospodářského významu, který jí přísluší podle celé minulosti a povahy obyvatelstva tohoto státu. My jako němečtí sociální demokraté nepřestaneme venku říkati, že se tvoří dobré v tomto státě. Nepřestaneme pro tento stát agitovati, ale nepřestaneme také žádati, dokud nebude míti každý stejné právo a celý národ tohoto státu nedosáhne toho stupně hospodářství a kultury, který umožní, že všichni ve spolku československého státu žijící lidé budou moci býti šťastni a spokojeni. (Potlesk).

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Jan Sedláček. Dávám mu slovo.

Posl. Jan Sedláček: Slavná sněmovno!

Dlouho a s bolestí čekali naši staropensisté t. zv. IV. etapy na úpravu svých hubených pensí. Úprava měla býti provedena podle zákona z r. 1930 již 1. lednem 1933, avšak byla stále odkládána vzhledem k úsporným opatřením státu. Ale to nebylo jenom to. Kromě úsporných opatření stihly naše staropensisty ještě další rány, které zvýšily jejich bídu: drahota počala stoupat, jejich hubené platy byly zatíženy srážkami a dalšími daňovými opatřeními. Nyní provedením t. zv. IV. etapy staropensistů vykonává Národní shromáždění určitý akt spravedlnosti a vyhovuje se všem návrhům, které byly na podzim minulého roku podávány v soc.-politickém výboru a také kladně se tímto vyřizuje interpelace, která byla podána v dubnu t. r.

Při této příležitosti jest však nutno si uvědomiti - a parlament a všichni vládní činitelé musí si to zvláště dobře uvědomiti - že tento akt spravedlnosti k staropensistům vyvolává také ještě další myšlenky, vyvolává také touhu, aby také ostatním veřejným zaměstnancům bylo splněno, co jim bylo slibováno, aby jim bylo splněno to, že srážky budou odbourány a že platy budou opět posunuty na 1. každého měsíce, a to proto, že to nebude žádné nové vydání, nýbrž naopak jenom více méně jakýsi akt dobré vůle. Není tudíž žádné příčiny, proč by nemohly býti platy všech veřejných zaměstnanců opět posunuty na 1. každého měsíce.

Naši veřejní zaměstnanci však také očekávají, že srážky z jejich platů budou co nejdříve odbourány a že platový zákon bude opět restaurován a dodržován v plném svém znění. Dále naši veřejní zaměstnanci očekávají, že bude provedena resystemisace, že bude provedeno započítávání vojenské služby do postupu a nejen do pensí, všichni očekávají, že bude provedena revise veškerých zákonů a opatření, která se dotýkají velmi těžce všech našich veřejných zaměstnanců, zejména našich aspirantů, že tento aspirantský zákon bude změněn, případně zrušen, dále všichni naši veřejní zaměstnanci samozřejmě očekávají, že v úřadech nebude vládnouti legitimace, nýbrž že bude vládnouti vždycky a všude jen kvalifikace, jak se sluší a patří, aby mohli svou práci klidně a dobře vykonávati.

Bohužel však proletarisace našich veřejných zaměstnanců, právě tak jako proletarisace všeho dělnictva, stále ještě pokračuje, anebo udržuje se na úrovni, která nám brzdí, abychom z krise hospodářské dospěli co nejdříve k jakémusi normálnějšímu vývoji. Je nutno si uvědomiti, že platy veřejných zaměstnanců i se všemi zvýšenými daněmi byly vlastně zkráceny téměř o 1/3, a že při tom všechny důležité životní potřeby stouply značně v ceně. A tu veřejný zaměstnanec a vůbec konsument si uvědomuje, že u nás v republice stále ještě postupuje se směrem t. zv. nejmenšího odporu; konsument vidí, že stále ještě není tomuto náporu, tomuto poškozování veřejného zaměstnance a konsumenta konec a nechce býti konec. Tímto se ničí ovšem důvěra mezi stavy, mezi občany a také víra v dobrou vůli a schopnost odpovědných činitelů zjednati v těchto věcech nápravu, zabezpečiti spolupráci, zabezpečiti lepší hospodářský a sociální rozvoj a také samozřejmě i národní rozvoj.

Tvrdí se, že úsporná opatření, prováděná našimi zákonodárnými sbory a našimi ministerstvy, jsou prý všechna nutná. Tvrdím tu, že nejsou nutná. Velmi pečlivě jsem studoval uzávěrku z r. 1934 a tam jsem zjistil, jaký je velký rozdíl mezi rozpočtem státních podniků a tím, jak skončí uzávěrky státních účtů právě těchto podniků. To je, prosím, rozdíl 700 až 900 milionů Kč. Kdyby příslušní činitelé byli tak silní a postarali se, aby naše státní podniky hospodařily aspoň podle svých rozpočtů, pak by byly k disposici tyto veliké peníze, těch 700 až 900 milionů Kč, a nebylo by třeba sahati ke srážkám a zůstaly by peníze ještě k jiným úkolům, které stát nezbytně musí prováděti. Je nutno si těchto věcí všimnouti a zjednati také tu pořádek.

Je také jisté, že právě před našima očima provádí se změna celého našeho hospodářského systému, že se nám přesunují hospodářské prostředky a hospodářské důchody směrem, který nebyl očekáván. Tyto prostředky i důchody se posunují směrem do státních i veřejných podniků. Ale co je zvláště pozoruhodného a nutí ke zvláštní opatrnosti, je, že se přesouvají do podniků t. zv. stranických, do podniků politických stran, zatím co soukromé podniky hynou, klesají a státu platí čím dál menší poplatky, čímž způsobuje se také čím dále větší nezaměstnanost. I těmto věcem je nutno věnovati velikou a pečlivou pozornost, poněvadž kdybychom tímto směrem šli dále, pak žádné povinné zprostředkovatelny práce nepomohou, naopak pomohou nám ještě dobíti vzájemnou důvěru a způsobí ještě větší nezaměstnanost, než máme.

To je věc vzájemné důvěry, to je věc spolupráce, chceme-li vybřednouti z potíží, ve kterých jsme. Nebude-li práce, zprostředkovatelny práce této práce nikomu nedodají. Myslím, že dnes i v budoucnu bude nutno jasně o všech věcech hospodářských i sociálních hovořiti. Bude také nutno rozhodně zaujmouti stanovisko, které je pro veřejné zaměstnance, pro stát, pro všecky stavy, pro dělnictvo, konsumenta tím nejlepším, a čerpati z toho také určité poučení a zaříditi, čeho je třeba. Všechno má své meze a my bychom rádi měli důvěru v naše činitele. Všechny hospodářské otázky souvisí úzce s otázkami sociálními a s otázkou národní, a všecky otázky hospodářské a sociální jsou pro nás velikou otázkou národní a hospodářské solidarity, s jejíhož hlediska chceme a musíme dnes i v budoucnu všechno řešiti.

Je jisto, že je nutno věnovati nejpečlivější pozornost těmto otázkám, poněvadž vyřešení hospodářských a sociálních otázek, dotýkajících se tak úzce dělnictva, našeho konsumenstva a všech veřejných zaměstnanců, posílí náš stát vnitřně, zkonsoliduje jej, učiní jej silným v obraně a na venek jej učiní váženým a opravdu také silným. Jen ten stát, který je uvnitř spořádaný, stát, který má pořádek, stát, který má naprostou sociální spravedlnost, je vážený, jen ten stát je silný. (Tak jest!)

Národní sjednocení vítá osnovu zákona o staropensistech. Bude rádo pro ni hlasovati. Avšak při této příležitosti upozorňuje právě na všechny otázky veřejných zaměstnanců, konsumentů a všech ostatních právě s hlediska státního, s hlediska národního, neboť vyřešení těchto otázek, jak jsem již řekl, zaručí státu dobrou budoucnost, zaručí státu řád a pořádek a učiní jej takovým, jak jsme si jej představovali tehdy, když jsme tento stát budovali a obnovovali. (Potlesk poslanců národního sjednocení.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. dr Mayr-Harting. Dávám mu slovo.

Posl. dr Mayr-Harting (německy): Slavná sněmovno!

Čtvrtá etapa pensistů čeká již tak dlouho na své uspokojení, že bych to nechtěl delší řečí ještě protahovati, tím méně, ježto není mým úmyslem mluviti proti návrhu. Musím se diviti, že se vůbec našli řečníci proti jde tentokráte o velmi nepatrnou částku, která mimo to jest jednou určena skutečně užitečnému účelu - a mám za to, že také řečníci proti tak učinili jen z technických důvodů a že konečně tento zákon bude všemi stranami přijat.

Staropensisté konečně dostali to, na co mají již dávno nárok. Ale finanční správě se zase podařilo dlouhým oddalováním tohoto splnění učiniti z něho opět jen poloviční opatření. Mezi tím 50% těch, kteří měli nárok, smrt sprovodila se světa a mezitím nastalé snížení pensijních požitků činí vůbec také tento dar velmi sporným. Přece však jest tento fakt jako takový vítati. Chtěl bych v něm však viděti jen první krok na cestě, která směřuje k tomu, aby se starobní zaopatření stále více vybudovávala a hranice starobního zaopatření - a to platí nejen pro státní zaměstnance, nýbrž platí to také obzvláště pro pensijní a starobní pojištěnce stále více snižovala, a tím především - co by si v dnešní době nezaměstnanosti bylo zvláště přáti - opět udělalo více místa pro dorůstající mládež.

Nechtěl bych dále v této souvislosti opomenouti poukázati na to, že s uspokojením této čtvrté etapy se opět učinilo něco ve prospěch pensistů, ale že jsme ještě daleko vzdáleni, abychom vyplnili jejich oprávněné požadavky. Chtěl bych v nejpodstatnějším poukázati na zcela nepoměrné omezení pohybu pensistů, kterým zahraniční cesta, pobyt v zahraničí se činí takřka nemožným, a chtěl bych poukázati na to, že choulostivý problém dvojího zaměstnání, který může býti pozorován s různých stran a má mnoho pro a mnoho proti, neměl by býti luštěn právě u několika těch státních pensistů tak ostře, jak se stalo, ježto také v tomto ohledu bylo by si přáti podstatné změny a zlepšení.

Když již mluvíme o pensistech, vnucuje se vůbec sama sebou otázka státních zaměstnanců. Snížení platů státních zaměstnanců jest tak ostré, že velmi citelně zasahuje přímo do života skupiny státních zaměstnanců. takže o nějakém stavu přiměřenému životu větší části státních zaměstnanců nemůže býti vůbec ani řeči. Toto snížení požitků znamená však také poškození celkového hospodářství vůbec, ježto všeobecná kupní síla o tuto částku, která činí více než půl miliardy, jest ochuzena, což se obzvláště v dnešní době zvláště citelně projevuje. K tomu přichází se stanoviska veškerého obyvatelstva těmito zmenšenými požitky zcela přirozeně zmenšená radost a chuť k práci státních zaměstnanců, která se přirozeně projevuje velmi nemile v celém státním provozu ke škodě obyvatelstva. Konečně, když mluvíme o státních zaměstnancích, musíme my Němci zcela zvláště poukázati na naše německé státní zaměstnance, nebo spíše na německé zaměstnance, které bychom měli míti, ale nemáme. (Předsednictví převzal místopředseda Mlčoch.) Musíme opět zdůrazňovati, že se k německému živlu v rámci státního zaměstnanectva daleko nepřihlíží tak, jak by se k němu mělo přihlížeti a nedosti na tom, že se německému dorostu ve státní službě stále zase a při každé příležitosti činí největší obtíže. A přece jest spokojenost státního zaměstnanectva a obyvatelstva vůbec největší jistotou pro každý stát již v klidné době, tím spíše v takových špatných dobách, jaké nyní prožíváme.

V tomto smyslu znamená tento zákon skrovný příspěvek ke zvýšení této spokojenosti, v tomto smyslu jej zdravíme a budeme hlasovati pro zákon. (Potlesk.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž jest p. posl. dr Eichholz.

Posl. dr Eichholz (německy): Slavná sněmovno!

Jistě není nikdo v této sněmovně, kdo by neuvítal zrovnoprávnění IV. etapy pensistů. Napravuje se tím dlouholeté bezpráví a odstraňuje se tím konečně rozdíl mezi jednotlivými pensisty. Je nám ovšem jasno, že nejsou ještě splněny všechny požadavky pensistů. Litujeme především, že se při této úpravě nemyslilo na započtení přídavků do pensijní základny, aby se také zde konečně se všemi pensisty zacházelo stejně. Dále by bylo třeba žádati, aby pensisté nedostávali, jako je tomu dnes, pensi teprve 4. dne v měsíci, ale již prvního, neboť tímto opatřením jsou mimořádně poškozováni, ježto se často stává, že pensisté, kteří zemrou před výplatou pense, zanechají rodinu, která musí celé měsíce čekati na výplatu této pense. Musíme také litovati, že se teprve nyní přikročilo k této úpravě, na kterou pensisté čtvrté etapy čekali již od 1. ledna 1932, ačkoliv vítáme, že se přece jen k této úpravě přikročilo dříve, než se zamýšlelo. Neboť je známo, že tato úprava byla zamýšlena teprve od 1. ledna 1937.

Mluvíme-li o otázce pensistů, týká se nás Němců právě také proto, že do těchto pariů čtvrté etapy byl pojat nepoměrně veliký po čet Němců. To sahá zpět k restrikčnímu zákonu z r. 1924, kterým bylo množství Němců, často z malicherných důvodů, pensionováno. Je proto nutno, abychom se v této souvislosti podrobněji zabývali úřednickou politikou našeho státu, která šla vždy na účet Němců.

Od doby trvání republiky byl pensionován ohromný počet německých úředníků. Tím jste dosáhli, že německý úředník se v německém území stal pomalu vzácností. Dnes čteme v "Bohemii", že poslední německý berní úředník byl z německého města Žatce přeložen. Zkoumáme-li s tohoto hlediska opatření, která byla učiněna v poslední době, musíme konstatovati, že šla na účet Němců, kteří byli jazykově kvalifikováni a kteří byli pensionováni často jen jako oběti denunciací, jako oběti malicherného slídění po jejich smýšlení. Dnes je celé sudetskoněmecké území proniknuto ohromnou armádou státních policistů a stává se nám každý den, že tito státní policisté, jako státní úředníci, kteří konají službu v německém jazykovém území, vůbec neovládají německý jazyk. Teprve včera se mi přihodilo, že mi jeden úředník státní policie doručil hlášení a neuměl ani německy pozdraviti. Můžete si představiti, že samozřejmě nejsou tito úředníci schopni vykonávati službu ke spokojenosti německého obyvatelstva, jelikož tím dávají podnět k četným nedorozuměním a třenicím. Dnes nerozhoduje ve státní službě věcná a odborná schopnost, spíše rozhoduje příslušnost k určité straně. Stranická legitimace se stala skoro jedinou legitimací, kterou státní úředník potřebuje, aby prokázal své schopnosti.

Právě v souvislosti s debatou, která se teď vede o státním zprostředkování práce, ohrazujeme se co nejostřeji proti tomu, aby se i v úřednické politice nešlo jinými cestami ve smyslu zdravé správy. Neboť důvěra v nestrannost a v právní bezpečnost obyvatelstva je těžce otřesena, vidí-li obyvatelstvo, že zde konají službu úředníci, kteří se snad spíše domnívají, že jsou v kolonii než v části státního území, kteří se domnívají, že nás musí dříve naučiti určitému státnímu smýšlení, kteří nám však rozhodně nemohou imponovati, protože nemají ani nejmenší část toho, čeho je vůbec zapotřebí k porozumění obyvatelstva, totiž znalost jazyka tohoto obyvatelstva. Tento poznatek si dnes pomalu razí cestu a i když některé z německých vládních stran nemají odvahu věc tak ostře vysloviti, jak se snad někdy děje na volebních schůzích, jak se však bohužel ani dnes nestalo s této tribuny, musíme toho silně litovati. Nejen pensisté, nýbrž i německý dorost tím ohromně trpí. Nikdo již není přijímán do státní služby, kdo neprošel ohromně dlouhými útrapami. Právě výnos ministerstva vnitra, který byl uveřejněn před dvěma měsíci, podle kterého se nyní pátrá nejen po smýšlení uchazečově, nýbrž i jeho okolí, jeho rodičů, okruhu jeho známých, aby se vůbec mohlo zjistiti, zda může býti dotyčný přijat do státní služby, právě tento výnos bude s to, aby vytlačil i posledního německého uchazeče ze státních služeb.