Dnes jsme tak daleko, že naše německá mládež, absolvovala-li střední nebo vysokou školu a neví si již rady, je puzena do oposice, která zde dříve vůbec nebyla. Při tom je třeba si pomysliti, že Němec prokázal staletou tradicí své schopnosti ke státní službě. Při tom je třeba dále si pomysliti, že je při tom německý národ od ostatních odlišován tím, že se prohlašuje za neschopna zaujmouti státní místa. Dnes jsme tak daleko, že na vyšších místech, v ústředích ministerstev se skoro již nesetkáme s německým státním úředníkem. V tomto směru je poučná statistika, která se opírá o soupis lidu z roku 1930.

Dovolte mi, abych v této souvislosti vás seznámil s těmito čísly a uznáte, že tyto stížnosti, které zde přednášíme, nejsou malichernými výtkami, nejsou pouhým kverulantstvím, nýbrž že to vše je svrchovaně oprávněné. Po soupisu lidu v roce 1930 bylo ve skupině 28, t. j. v soudnictví a veřejné správě, činno 108.047 úředníků a zřízenců. Z toho bylo jen 13.633 Němců, t. j. o 10.460 méně než nám v této skupině přináleží. Pomyslíme-li, že podíl Němců na celkovém počtu obyvatelstva činí 22%, nebylo v této skupině 22% němec. státních úředníků, nýbrž jen 12%. Ve skupině 29, t. j. jiné veřejné služby, je z 32.950 zaměstnanců jen 6396 Němců, t. j. o 990 méně. Nejhůře je tomu na postě a na železnicích, na poště je z 47.047 státních zaměstnanců vůbec jen 5897 Němců, t. j. o 4680 méně než by měli Němci nárok; vyjádřeno v procentech, jen 12.54%. U železnice a jiných drah bylo ze 155.973 zaměstnanců vůbec jen 19.218 Němců, t. j. o 15.750 méně než mají Němci nárok. Dohromady je ve hlavních skupinách státních služeb při 427.973 zaměstnaných jen 64.523 Němců, tedy ve hlavních skupinách státních služeb ztráta asi 31.000 pracovních míst proti podílu Němců na celkovém počtu obyvatelstva.

Říkáte-li zde stále, že stát je ochoten stejně zacházeti s Němci, prohlašujete-li, že stát v otázce nezaměstnanosti nezná rozdílu mezi německým a českým obyvatelstvem, máte zde možnost narovnání tím, že dáte německé mládeži zase příležitost, aby uplatnila své schopnosti tím, že těchto 31.000 míst chybících ve státní službě nebudete již dále Němcům upírati. Odvolávali-li jste se dříve na to, že zde není dostatek německých uchazečů, protože neovládají dostatečně státní jazyk, nemůžete to dnes již udržeti, neboť dnes je prokázáno, že se hlásí dostatečný počet přiměřeně kvalifikovaných německých uchazečů, jsou-li vypsána volná místa. Při tom se béře zřetel jen na nepatrný zlomek německých žadatelů vůbec. Musí se nejprve podrobiti neobyčejně přísné jazykové zkoušce, která se neomezuje jen na zjištění jazykových znalostí uchazečových, nýbrž která jde mnohem dále tím, že se při ní táží na literaturu a kulturu, ano i na jednotlivosti ze sociální politiky, ač by se měli spokojiti jen s myšlenkou na hlavní věc, aby člověk, který se uchází o místo ve státní službě, skutečně ovládal státní jazyk. Zatím co na jedné straně postupujete velmi rigorosně, spokojujete se na druhé straně s tím, umí-li někdo vůbec jen 100 německých slov. Lze si představiti, že při tak přísné zkoušce je malý počet, který je vůbec k této zkoušce připuštěn, dále prosíván. Uchazeč je podroben přísnému zkoumání svého zdravotního stavu a nestačí-li jazyková zkouška, aby byl ihned vyloučen, zmůže to snad lékařská prohlídka. Tím jsou často postiženi lidé, kteří konali dva roky presenční službu, kteří tedy dokázali, že jsou tělesně určitě zdrávi a byli-li vojáky, musí býti také schopni zastávati místo ve státní službě. Ve veřejných službách nejsou zkracováni jen Němci, nýbrž i Slováci. Dnes jsme právě slyšeli z úst slovenského poslance, jak jsou nespokojeni s úřednickou politikou státu. Oč nespokojenější musíme býti my, když přece Slováci mají tak zv. personálního referenta, a dnes se sami chlubí, že se slovenskému personálnímu referentovi podařilo dostati množství Slováků do státních služeb. Je tudíž také požadavkem Němců, aby u ministerské rady byl zřízen německý personální referát, který by mohl také německé mládeži zaopatřiti místo ve státních službách. Neboť, je-li německé obyvatelstvo ve státě rovnoprávné při daňových předpisech a při konání vojenské služby, je spravedlivé a samozřejmé, aby i němečtí zaměstnanci byli zastoupeni ve správě a aby mohli býti zaopatřeni v poměrném počtu ve státních a veřejných službách, jak je Němcům zajištěno v ústavě. V této souvislosti musíme také žádati, aby byl jednou učiněn konec s onou politikou, která začala r. 1933, která prováděla bezohledné slídičství po smýšlení, která pensionovala tak ohromné množství německých státních úředníků a zřízenců a zavedla proti nim disciplinární řízení. Proti členům německé národní strany bylo zavedeno disciplinární řízení, a když potom z politických důvodů byla tato strana zase povolena, mohlo se míti za to, že disciplinární řízení proti bývalým členům této strany bude zastaveno. To se nestalo; dnes uplynuly již 3 roky a dnes ještě je mnoho německých úředníků a zřízenců, kteří čekají na vyřízení disciplinárního řízení. Je známo, že zavedení disciplinárního řízení je spojeno pro postiženého s těžkou finanční újmou.

Nejsou-li ani tato opatření schopna uspořádati věci v německém území, jdete tak daleko, že se poslední němečtí úředníci, kteří jsou ještě v německém území, překládají do českého území s odůvodněním, že si musí osvojiti český jazyk. Tím jsou lidé neobyčejně krutě postiženi, ježto jsou překládáni do úplně cizího prostředí, nemohou poskytnouti svým dětem německou výchovu, musí, chtějí-li tak učiniti, tyto děti posílati do Prahy nebo do jiného českého města, není jich mnoho, která mají německé školy. To je opět spojeno pro postižené s ohromnými finančními břemeny.

Musíme tedy žádati, aby již jednou v tomto směru byl učiněn konec, aby také v tomto směru bylo uskutečněno heslo o rovných mezi rovnými. Co je nám to platno, když se nám to vždy ve svátečních řečích a při slavnostních příležitostech slibuje, nevíme-li dnes, co se jednou stane s našimi dětmi. Ze státních služeb byly vytlačeny, do státních služeb nejsou již přijímány a čeho snad nedosáhla tato opatření, bude dokonáno zprostředkováním práce. Chcete-li, aby lidé v německém území se cítili skutečně doma, aby mohli říci: "Tento stát je také naším státem", pak se musíte postarati, aby Němci byli spravováni také německými úředníky a německými zřízenci. To neplatí jen pro německá území, nýbrž musíme žádati, aby až nahoru do ministerstev mohli býti přijímáni do služeb němečtí státní úředníci, a to podle národnostního klíče. Odvoláváte se velice rádi na národnostní klíč, ale jen tam, kde je to pro vás výhodou. Dejte v tomto směru průchod právu a přispěje to mnoho k uklidnění v německém jazykovém území. Státní policií nepřivodíte uklidnění budete tím neklid, který tam panuje, jen stále ještě více zvyšovati - ale jen tam, kde Němcům skutečně dáte právo, t. j. přijmete do služeb německé úředníky a zřízence podle národnostního klíče. Stále budeme klásti tento požadavek, až se nám dá za pravdu, až budeme tak daleko, že se na nás bude bráti ohled podle národnostních poměrů. Pak jste přinesli hodnotný příspěvek, pak nemusíme tvořiti stále nové zákony, nýbrž jen se starati, aby se staré zákony, které jsou zakotveny v ústavě, v praksi také skutečně prováděly.

Je jasno, že budeme hlasovati pro tento zákon o pensistech, protože budeme pro každé opatření, které Němci může dopomoci k jeho právům. A protože máme právě na pensistech velký podíl, doufáme, že tento zákon je také krůčkem k nové úpravě naší úřednické politiky. (Potlesk.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Vodička.

Posl. Vodička: K projednávané osnově omezuji se jménem klubu komunistických poslanců na toto prohlášení (čte):

Klub komunistických poslanců pokládá úpravu odpočivných a zaopatřovacích platů t. zv. poslední etapy státních a jiných zaměstnanců a učitelů, jak ji navrhuje tato osnova zákona, za splnění minimálního a nejnaléhavějšího požadavku těchto staropensistů. Tato úprava byla proti původnímu znění zákona po 3 léta odkládána, a jestliže nyní k ní dochází o půl roku dříve, nežli se mělo státi podle posledního odkladu, spatřujeme v tom jen částečné napravení křivdy, kterou tito staropensisté byli postiženi.

Klub poslanců komunistické strany Československa bude hlasovat pro tuto osnovu zákona.

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Žádám o přečtení podaného pozměňovacího návrhu.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Pozmenovací návrh posl. Drobného:

§ 1 nech znie:

"Odpočivné a zaopatrovacie platy podľa zákona z 20. mája 1930, č. 70 Sb. z. a n., a podľa predpisov na prevedenie tohoto zákona vydaných patria od 1. januára 1933 oprávneným zamestnancom narodeným 1875 alebo neskoršie a oprávneným vdovám narodeným 1880 alebo neskoršie a všetkým penzistom bývalým prevzatým neštátnym učiteľom a ich oprávneným vdovám; zároveň patria oprávneným deťom príspevky na výchovu podľa tohoto zákona."

§ 2 sa doplňuje a upravuje podľa znenia §u 1.

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru soc. politického, p. posl. Němcovi (čsl. soc. dem.).

Zpravodaj posl. Němec (čsl. soc. dem.): Vážená sněmovno!

V debatě nebylo uvedeno proti předložené osnově zákona vlastně nic podstatného. Moje úloha by tudíž mohla býti velmi snadná a krátká. Přes to však považuji za svoji povinnost odpovědět na některé výtky, které byly vzneseny nikoliv s hlediska předložené osnovy, nýbrž s hlediska personální politiky Československé republiky.

Byl to zejména pan kol. Drobný, který zde užil této příležitosti k formulaci řady státně zaměstnaneckých požadavků, které se skoro úplně kryjí s požadavky pracovního souručenství veřejných zaměstnanců, které představuje dnes jednolitý celek drtivé většiny státních zaměstnanců. My bychom mohli vítat každý hlas, který by nám v prosazování těchto požadavků pomáhal, ale bohužel je nutno rozlišovat mezi hlasy, které to myslí dobře, upřímně a poctivě, a hlasy, které tak mluví pouze z oken tohoto parlamentu.

Kol. Drobný plaidoval zde pro splnění řady věcí, které dnes státní zaměstnance tlačí. Upozorňoval na bídu a těžké poměry, zejména v řadách nižších a středních kategorií. Není to však dlouho, bylo to dne 11. června t. r., tedy před několika dny, kdy list ľudové strany "Slovák" přinesl článek "Pražský list" - v němž se doslova říká toto: "Úradník čaká prvého, alebo desiateho. Dočká ho, vezme svoju gážu. Roľník čaká raz do roka, úradník dvanásť ráz, ba boly roky, kde sa urodilo aj trinásť ráz." Odmítáme, aby se na jedné straně k veřejným zaměstnancům mluvilo krásnými slovy, a aby se na druhé straně dělala nálada proti nim. (Výborně!)

Jestliže kol. Drobný vzpomenul zde bídy malých a středních vrstev státně zaměstnaneckých, pak připomínám, že nesrovnalosti v dnešní personální politice, na které velmi často upozorňujeme, jsou důsledkem konstrukce platového zákona, ale že daleko větší nesrovnalosti vznikají ve vládních nařízeních, která byla provedena v důsledku tohoto platového zákona. Vzpomínám na př. vládní nařízení č. 15 z r. 1927, které upravuje poměry železničních zaměstnanců a které nedodrželo ani minimální zásady stanovené platovým zákonem č. 103. A ejhle, na tomto vládním nařízení dodnes stkví se podpisy p. dr Tiso, dr Gažíka, stoupenců strany, ze které pan kol. Drobný vyšel a jejímž jménem zde mluvil. (Posl. Drobný: Od vtedy mohli jste spravit nápravu. Na iné veci máme peniaze!) Prosím, na to bych chtěl také reagovat. Vládní nařízení č. 15 bylo vydáno v době, kdy státní dráhy ve svém hospodářství vykazovaly stejný zisk, jako mají dnes deficit, a jestliže v této době páni uznali za vhodné svými podpisy snížiti tak podstatně hladinu existenčních nároků malých a středních zaměstnanců, pak myslím, že těžko bychom mohli bráti vážně, jestliže v době velmi zlé hospodářské tísně na nás žádají, co sami neměli odvahu provádět v době hospodářské konjunktury.

Já s tohoto hlediska nemohu jinak než doporučiti slavné sněmovně, aby přijala osnovu tak, jak ji formuloval soc.-politický výbor, a aby odmítla návrhy, které k ní byly dodatečně předloženy.

Jako zpravodaj vítám splnění jednoho požadavku státně-zaměstnaneckého. Jest ovšem potřebí, aby bylo záhy pomoženo také druhým kategoriím aktivních i dalších pensionovaných zaměstnanců.

Splnění požadavků státně zaměstnaneckých tak, jak byly formulovány pracovním souručenstvím, není jenom velkou službou státu, jak bylo zde vzpomenuto, nýbrž je také zároveň účinnou injekcí pro zesílení kupní síly širokých vrstev veřejně zaměstnaneckých a znamenalo by tak účinnou pomoc celému našemu národnímu hospodářství.

Doporučuji slavné sněmovně, aby přijala tuto osnovu ve znění usneseném soc.-politickým výborem. (Souhlas.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru rozpočtového, p. posl. Bergmannovi.

Zpravodaj posl. Bergmann: Slavná sněmovno!

Jistě je potěšitelným úkazem, že již po několikáté v nynějším zasedání ukazuje naše posl. sněmovna vzácnou jednomyslnost. Téměř všechny strany - u vládních stran se to rozumí samo sebou - i strany oposiční prohlásily, že budou hlasovati pro osnovu o zrovnoprávnění IV. etapy staropensistů, s výjimkou strany, kterou zastupuje p. kol. Drobný, strany ľudové, poněvadž se ve svém projevu neprohlásil, že jeho klub bude pro tuto osnovu hlasovat.

Pan kol. Drobný se zde odvolal na desetileté jubileum zvláštního divadla, které prý sledoval 24. června 1926 s galerie sněmovní, když se projednával platový zákon č. 103. Uvedl, že prý některé strany, které jsou nyní v koalici, tehdy provozovaly zde hlučnou oposici a obstrukci proti platovému zákonu. Zdá se, že kol. Drobnému neslouží dobře zrak nebo paměť, poněvadž má-li na mysli klub čsl. strany nár. socialistické, musím prohlásiti, že tato strana - a tehdy také čsl. soc. demokracie - neprováděla proti platovému zákonu žádnou oposici ani hlučnou obstrukci, nýbrž tuto oposici a obstrukci prováděla proti dvěma jiným osnovám, kterým byla tehdy dána přednost, t. j. proti osnově o clech a o kongrue. Obě socialistické strany se tehdy přičiňovaly, aby ještě v poslední chvíli docílily podstatných zlepšení a změn osnovy zákona platového zákona č. 103.

Jestliže zde kol. Drobný naříkal na bídu státních zaměstnanců a na nedostatky platového zákona, jestliže si stěžoval, že byl zrušen automatický postup, jestliže na naši adresu prohlásil, že nyní nevoláme po novelisaci platového zákona, jestliže dokonce zneužil zprávy, která byla úředně dementována, že p. president republiky vrátil nějaký povyšovací návrh s odůvodněním, že má býti povýšen starší úředník, tedy myslím, že doopravdy p. kol.. Drobnému neslouží ani zrak, ani paměť, poněvadž musil viděti, že jsme proti platovému zákonu žádnou obstrukci neprováděli, a musí si pamatovati, že také zpráva, která proběhla novinami, že pan president vrátil nějaký povyšovací návrh, byla úředně dementována.

Jestliže si zde dále naříkal, že slovenská výhoda byla platovým zákonem ztrávena, musím konstatovati, že tomu není dávno, co před platovým zákonem předmětem největších útoků právě ľudové strany byla slovenská výhoda. Dnes se p. posl. Drobný jménem této strany vyslovuje zde s politováním o tom, že slovenská výhoda byla platovým zákonem, který jeho strana odhlasovala, ztrávena.

Jestliže konečně zde žehral na aspirantské nařízení, musím mu zase oživiti paměť a musím ho požádati, aby si přečetl § 7, odst. 7 platového zákona a tam najde, proč byli aspiranti zavedeni. To odhlasovala vaše strana, pane kolego, aby byli aspiranti zavedeni, prosím, neviňte tedy nikoho jiného, když jste tehdy proti tomu neměli námitek. Stejně je důsledkem konstrukce platového zákona dlouhá doba čekatelská. To je zase vina strany, kterou zde representuje pan kol. Drobný a která si dnes na tyto důsledky naříká. Když jsme my v r. 1926 s této tribuny při jednání parlamentním poukazovali na důsledky toho, nenalezli jsme u strany ľudové sluchu, až teprve dnes. Dnes je ovšem už špatná rada.

Jestliže pan kol. Drobný zde mluvil o 200.000 chudácích, tyto chudáky nadělal platový zákon, a musíme ovšem říci, že situace tehdy byla poněkud jiná, než je dnes. Tehdy kypěl přímo hospodářský život, státní pokladna, třeba nevybírala daně do posledních důsledků, byla stále plná. Státní účetní uzávěrky vykazovaly přebytky. Dnes ovšem je státní pokladna prázdná, účetní uzávěrky vykazují schodky, tedy nelze vyhověti některým požadavkům, které zde přednášel pan kol. Drobný.

Ale ještě pro oživení jeho paměti. Prosím, v r. 1929 vstoupily obě československé socialistické strany opět do vlády, ľudová strana nikoliv. Ale přičiněním obou těchto socialistických stran byl přiznán státním zaměstnancům vánoční přídavek, byla provedena nová systemisace služebních míst, která znamenala 25 % zlepšení oproti systemisaci, kterou dělali r. 1927 vaši ministři, pane kolego, a konečně byla zákonem č. 70 z r. 1930 vyřešena otázka zrovnoprávnění staropensistů. Tak to vypadá, když pan kol. Drobný zapomněl, že také jeho strana byla kdysi ve vládě a že tehdy také odhalsovala nepopulární věci, na které si dnes naříká.

Nyní k jeho pozměňovacímu návrhu. Pan kol. Drobný navrhuje, aby se staropensistům IV. etapy přiznalo zrovnoprávnění se zpětnou platností od 1. ledna 1933. My bychom to jistě staropensistům ze srdce přáli, kdyby to bylo možné, ale pan kol. Drobný dnes nepotřebuje počítati. Až bude jeho strana jednou ve vládě, možná, že se potom naučí počítati a bude věděti, že by to znamenalo 3 roky zpětné platnosti, to je 60 mil. Kč. Prosil bych, aby se pan kol. Drobný zeptal pana ministra financí, zdali má těch 60 mil. Kč, aby je mohl staropensistům vyplatiti. Proto se vyslovuji proti jeho pozměňovacímu návrhu a navrhuji, aby posl. sněmovna schválila tuto osnovu zákona tak, jak se na ní usnesly výbory soc.-politický a rozpočtový. (Potlesk.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Hlasování o tomto odstavci odložím na dobu pozdější a nebude-li námitek, přistoupíme k projednávání odstavce dalšího. (Námitky nebyly.)

Námitek není.