Budeme tedy projednávati další odstavec pořadu, jímž je:

2. Zpráva výboru ústavně-právního k usnesení senátu (tisk 485) o vládním návrhu zákona (tisky sen. 47 a 193), kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti, o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o soudní organisaci (tisk 509).

Zpravodajem jest p. posl. F. Richter. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. F. Richter: Slavná sněmovno!

Osnova zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti, o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o soudní organisaci, byla projednána ústavně-právním výborem dne 9. června 1936 a byla přijata ve znění shodném s usnesením senátním. Usnesení senátnímu za základ sloužil vládní návrh, a i tento vládní návrh byl celkem nezměněně senátem přijat s některými ovšem stylistickými změnami a s vypuštěním ve čl. IV čís. 17 a 18.

Osnova předložená sleduje ten účel, aby řízení sporné před I. a II. instancí bylo zkráceno a urychleno. Tedy sleduje cíl hospodářský, vyhovuje tak volání našich národohospodářských kruhů, aby co možná nejrychleji byla zavedena do sporných poměrů právních a tím i hospodářských určitá stabilita vyjasněním konečných právních poměrů a možnosti exekuce. Jednotlivých částí této osnovy zákona se nebudu podrobně dotýkati, jsou jasné a vycházejí ze znění předloženého pánům poslancům a poslankyním.

Vedle tohoto účele hospodářského sleduje ovšem tato osnova zákona také i účel ulehčiti soudům. Je to jaksi pokračování v r. 1934 přijaté osnovy č. 351 Sb. z. a n., která sledovala ulehčení nejvyšší instanci, nejvyššímu soudu brněnskému.

Nutnost se jeví z některých statistických dat, které si dovolím na základě zprávy, kterou podalo ministerstvo spravedlnosti ústavněprávnímu výboru, zde stručně podati.

Možno konstatovati, že pokles sporné agendy r. 1935 zdaleka nebyl takový, jak se předpokládalo a očekávalo podle některých náznaků. R. 1935 je pokles sporné agendy v obvodu vrch. soudu v Praze 8.2%, v obvodu vrch. soudu v Brně 10 2%. Úhrnné číslo celé agendy sporé (po připočtení převzatých nedodělků) vykazuje r. 1935 pokles v obvodu vrch. soudu pražského 9.4%, v obvodu vrch. soudu brněnského 9.9%. Pokud jde o spory projednávané před samosoudci, činí tento pokles 9.8% pro Prahu a 11.4% pro Brno. U okresních soudů v obvodu vrch. soudu pražského byl nápad žalob r. 1935 menší o 9.5 %, brněnského 13.1%.

Pokles je tedy jen malý a je bohužel vyvážen tím, že v této době vzrostl značně počet kontradiktorních rozsudků, jak je patrno z těchto čísel: R. 1929 u krajských soudů v obvodu vrch. soudu pražského bylo kontradiktorních rozsudků 5957, r. 1935 10.757, tedy vzrůst skoro 100%. Kontradiktorních rozsudků u krajských soudů v obvodu brněnském bylo r. 1929 2485, r. 1935 4309.

A u okresních soudů ukazují vzestup tato čísla: R. 1929 bylo kontradiktorních rozsudků u okresních soudů v obvodu pražském 21.558, r. 1935 32.617. U okresních soudů v obvodu brněnském jich bylo 9960 a 14.207.

Vzrůstu počtu kontradiktorních rozsudků odpovídá ovšem i vzrůst ústních jednání a tím i vzrůst pracovního výkonu jednotlivého soudce. K tomu ještě přistupuje, že projevující se zlepšení hospodářských poměrů a s ním i zlepšování poměrů dlužníků přiměje věřitele, aby vymáhali pohledávky, které dosud pro pochybnost vydobytí nežalovali.

Tedy tuto osnovu nutno ve smyslu urychlení a zjednodušení řízení soudního považovati za vítanou a za správnou. Osnova obsahuje kro mě ustanovení odlehčovacích a urychlujících řízení ještě ustanovení, která vyvolal zájem o obranu státu. Ustanovení ta sledují ten účel, aby při jakémkoliv řízení soudním nebylo nic prozrazeno, co v zájmu obrany státu má býti utajeno, a ustanovení tato jsou v úplné shodě s obdobnými ustanoveními, která máme již v zákoně na obranu státu. A podobně některá ustanovení sledují odstranění některých zákonných nesrovnalostí a nedokonalostí.

Pokud byly vzneseny některé pochybnosti, resp. žádáno bylo vysvětlení v ústavně-právním výboru, dovoluji si uváděti toto:

Ustanovení čl. IV. čís. 4, podle kterého může soud uložiti straně požívající práva chudých, aby zaplatila částky, od nichž byla zatím osvobozena, musí se státi, jak plyne ze samotného znění, ihned, jakmile soud věc v jedné stolici vyřídil a nikoliv snad teprve po letech.

Ustanovení téhož čl. IV, č. 8 o tom, že žalobní odpověď má uvésti úplně všechny skutečnosti, jimiž se žalovaný chce brániti, nemůže míti za následek, že by strana z přednesu toho byla později vyloučena, protože o tom, kdy může býti strana vyloučena z přednesu, platí ustanovení zvláštní. Zde může míti neuposlechnutí tohoto předpisu jen vliv na otázku náhrady procesních nákladů.

Ústavně-právní výbor posl. sněmovny, zkoumaje zejména statistická data o soudní agendě a o jejím vzrůstu, který se projevuje proti r. 1912 v r. 1932 vzestupem u krajských soudů v Čechách o 236%, v zemi Moravskoslezské o 180%, u okresních soudů pak o 100% resp. 91.4%, nemohl nechati bez povšimnutí ohromnou práci, kterou soudci a soudní kanceláře konají přes značné zatížení z těchto cifer neprosto zjevné. Mám za to, že plným právem je nutno konstatovati i zde před plenem posl. sněmovny, že jenom neumorná píle jak soudců, tak i kancelářského personálu je s to, aby zmohla takto vzrostlou agendu, jejíž nepoměr proti silám vyplývá z toho, že vzrůst systemisovaných míst i vzrůst úlev, které vyplývají z ustanovení aktuárů u soudů i z ustanovení samosoudců, možno odhadovati podle vládní osnovy maximálně jen na 18%.

Ústavně-právní výbor ovšem nevidí jedinou cestu k ulevení a odlehčení soudů a zrychlení soudního řízení civilního v ustanovení této osnovy zákona. Hospodářským potřebám nesporně by se vyhovělo a je nutno uvažovati právě obě stránky, stránku škod, kterou trpí hospodářský život z dlouhého trvání procesu, a stránku škod, které by utrpěla státní pokladna zlepšením poměrů soudcovských. Ústavně-právní výbor je toho názoru, že nutno nastoupiti druhou cestu úlevy a urychleného soudního řízení, a to cestu zlepšení systemisace obecné pro úředníky soudcovského stavu a ovšem také pro kancelářský personál. Zejména je nutno zde zdůrazniti, že bude nutno zlepšiti i u okresních soudů materiální postavení soudců tím, že budou systemisována ve větším počtu místa se šestou stupnicí funkčního služného a stejně že bude nutno rozmnožiti kancelářské síly, což vyplývá prostě z faktu snad neveřejného, ale obecně známého, že má-li se zvládnouti celá kancelářská agenda soudů okresních, je nutno volky nevolky přibírati k tomu síly pomocné, které ovšem pracují jakožto volonteři a bez nichž by agenda soudní nemohla vykazovati úspěchů, které přes to se ještě dnes objevují.

Z důvodů právě uvedených doporučuje ústavně-právní výbor posl. sněmovně, aby přijala stejnou resoluci, jakou přijal senát NSRČ a jejíž znění je uvedeno na konci předloženého tisku. Resoluce zní (čte):

Vláda se vyzývá, aby citelnému nedostatku soudců v zájmu bezpečnosti právní odpomohla rozšířenou systemisací soudců i pomocného personálu.

Doporučuji mimo to posl. sněmovně, aby, jak už jsem s počátku uvedl, tuto osnovu přijala a schválila ve znění, jak se na něm usnesl ústavně-právní výbor posl. sněmovny, který přijal osnovu, jak jsem rovněž uvedl, ve znění shodném s usnesením senátu. (Souhlas.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Ke slovu jest přihlášen řečník, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou. 40 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášen jest na straně "proti" pan posl. Bródy, jemuž uděluji slovo.

Posl. Bródy (rusky): Slavná sněmovno!

V poslední době se práce zákonodárných sborů silně omezují. Zákony se vydávají nebo novelují již napřed s předpokladem, že za půl roku nebo za rok budou zrušeny nebo změněny. V této sněmovně jako by se nedostávalo zákonodárné schopnosti, neboť ani v jednom návrhu nelze pozorovati větší koncepci. Vše je pouze pokusné.

Tak je i s tímto návrhem na novelování zákona o soudní příslušnosti, o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o soudní organisaci, jejž již sám ústavně-právní výbor doporučuje ku přijetí s tím, že "změnou tou získají se zkušenosti pro budoucí úpravu nového jednotného civilního řádu soudního".

Musím zde konstatovati, že i příprava k novelování zákonů z roku 1895, č. 111, z r. 1873, č. 67, z r. 1895, č. 112 atd. se vedla tak, že nebyla prostudována situace soudního řízení na Podkarpatské Rusi. V návrhu senátu jsou údaje z Čech, Moravy a Slovenska, jen o Podkarpatské Rusi není ani zmínky. Jsme tedy opuštěnou částí republiky, se kterou asi tato sněmovní většina nemusí počítati.

Při tom, slavná sněmovno, skoro v každém návrhu zde předloženém se křiklavě zdůrazňuje tak zvaná obrana státu, jakoby stát byl skutečně v nebezpečí a jakoby bylo možno toto nebezpečí odstraniti výlučně takovými zákonodárnými přípravami.

Považuji za svou povinnost připomenouti vládě a parlamentní většině, že na občany dělá spatný dojem stálé povídání o obraně státu, o tom, že jsme silní a nebojíme se, že se musíme připraviti na všelijaké možnosti, neboť jest mnoho nedůvěřivých, kteří si právě naopak vykládají tvrzení a slova.

Přípravy k tak zvané obraně státu se konají skoro v každém státě, ale s menším křikem a snad i rozhodněji. I my musíme učiniti vše k obraně státu, ale při tom dělati s tím méně reklamy a musíme se starati o ochranu státu nejen vydáváním zákonů, nýbrž spíše vytvořením ideového a duchovního života všech občanů republiky.

Potřeba toho jest nesporná právě na Podkarpatské Rusi, kde lid jest dnes již otupělý a jen od nebeských zázraků očekává, že mu zlepší jeho život. Nevím, viděli-li to páni ministři, kteří navštěvují Podkarpatskou Rus, nebo snad ani oni nedovedli prohlédnouti potěmkinovské vesnice pro ně připravené? Já ovšem musím vám, vážení pánové, připomenouti, a také vládě, že karpatoruský lid již ztratil důvěru i ve spravedlnost nezávislého soudu, který jest dnes více nebo méně stejně jako vše pod vlivem politiky.

Na Podkarpatské Rusi, slavná sněmovno, jest všeobecné mínění, že Rusín ve sporu s Čechem může jen náhodou dosíci před soudem uznání svého práva, a to jen tehdy, když patří k loyální straně, jinak není pro něho pravdy.

Že tomu tak jest, svědčí fakt, že vraha Klevce četnictvo již dvě léta nemůže chytiti. A proč? Proto, že ho lid ukrývá, jako ukrýval i Lepeje, neboť vidí v něm hrdinu, bojujícího proti moci, kterou ani on neuznává za spravedlivou. Příkladů, že u nás soud, s malými výjimkami, neplní úkolu sobě uloženého, jest mnoho. Uvedu z nich jen jeden.

Před volbami chtěl jsem ve sninském okrese ve dvou obcích konati důvěrné porady se členy mé strany. Četníci se o tom napřed dověděli, dostavili se v první obci na místo a nedovolili konati poradu. Pěšky jsme šli do druhé obce, kde byla porada určena na 3 hodiny odpoledne a došli jsme tam teprve v 7 hodin večer. Lidé se již rozešli a nás učitel našel na ulici a pozval k sobě na čaj. Byli jsme čtyři. Šli jsme k němu, ale sotva jsme vstoupili do domu, již se tam dostavil nadporučík Divoký s nasazeným bodlem s dvěma četníky a hrubě se nás počal vyptávati, jak si dovolujeme choditi po Slovensku a zabavil nám různé spisy ve vlastním domě učitele, při čemž nebyl žádný člen obecního zastupitelstva.

To ovšem bylo vytištěno v časopise "Russkij Věstnik" s nápisem "Teror proti autonomnímu zemědělskému svazu ve sninském okrese"; a věc přišla před užhorodský krajský soud, kde nejen svědkové redaktora, nýbrž i sám nadporučík Divoký přiznal, že dostal od okresního náčelníka rozkaz, že se poslanci Bródymu a jeho straně nesmí v okrese povoliti ani důvěrná ani veřejná schůze.

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, aby mluvil k věci.

Posl. Bródy (pokračuje): To je soudní věc.

A co myslíte, že soud redaktora zprostil viny? Nic podobného! Odsoudil ho na měsíc do vězení. Ano, pánové, u nás v Užhorodě na krajském soudě by byl odsouzen i sám Kristus, kdyby měl spor s Divokým nebo jemu podobným.

Co můžeme říci o zabavování našeho časopisu? To nemůžeme přímo pochopiti. Časopis nám zabavují pro nepatrnou věc a marně se obracíme k nezávislému soudu, ochrany nenajdeme. Na příklad v památný den 8. května t. r. byl "Russkij Věstnik" zabaven za tento článek (čte):

"8. květen, to jest důležité datum v dějinách karpatoruského lidu. Taková důležitá data se všude oslavují. Není naší vinou, že 18. výročí tohoto důležitého dne v dějinách našeho lidu minulo skoro nepozorovaně, bez jakýchkoliv oslav, beze všech slavností. Není naší vinou, že jsme v takovém duševním stavu, že nám není do oslav, že nemůžeme oslavovati a se radovati. Není naší vinou, že jsme se ani po 17 letech ne dočkali toho, o čem jsme předpokládali dne 8. května 1919, že se toho dočkáme dříve než za 17 neděl. Není naší vinou, když dne 8. května, místo abychom oslavovali připojení své vlasti k republice, jsme nuceni vzpomínati, kolik bezpráví, kolik rozčarování jsme musili prožíti v těchto 17 letech.

Není naší vinou, nesmíme-li v den 17. letého jubilea sečísti všechno to, co bylo na nás od našeho připojení spácháno. Nás to bolí, nám není do oslav.

Není to naše vina, ale je to naše bída. Že nejsme vinni, to nás neuklidňuje, to nás nepotěšuje. My se tím neomlouváme, my si stěžujeme. Stěžujeme si a obviňujeme. Jsme zbaveni možnosti slaviti svůj národní svátek, den našeho národního osvobození, den připojení naší ruské země k svobodné, bratrské, slovanské demokratické republice. My jsme hořce rozčarováni. Bolí nás, že v den našeho národního svátku, místo abychom jej slavili, jsme nuceni obviňovati ty, kdož nás rozčarovali. Nezmenšují, nýbrž naopak zveličují naše rozhořčení ponižující nás důvody a vysvětlení těch, kdož nás rozčarovali. Důvody, že podmínka našeho připojení prý nebyla splněna pro protesty některých zástupců karpatoruského lidu, jsou tak naivní a směšné, že by nestálo za to ani se jimi zabývati. Takové důvody jsou pro nás urážlivé, neboť se k nám obracejí jako k malým dětem, které lze všelijak klamati, pro které jest každý hloupý důvod dobrý. Ujišťují nás, že vláda již v r. 1919 chtěla zavésti autonomii v Podkarpatské Rusi, ale když se o tom dověděli někteří "zástupci" karpatoruského lidu, pospíšili do Prahy a protestovali proti úmyslu vlády. My o tom nic nevíme. Ale dejme tomu, že se našli tací hrdinové, tací "zástupci" lidu. Je to možné, vždyť není vesnice bez bláta. A snad u Čechů nebyl a není takový člověk, který by byl ochoten prodati zájmy svého národa? Tací zrádcové, tací Gugsové se najdou u všech národů. Mohli se najíti i u nás. Ale to naprosto neospravedlňuje vládu republiky. To byli - jestliže byli - jednotlivci nikým nezplnomocnění, nikoho nezastupující. Připojení Podkarpatské Rusi k republice se provedlo nikoliv podle tajných návrhů jednotlivců nikým nezplnomocněných, vlády tedy nemají s takovými jednotlivci co dělati.

My ovšem jsme nikdy nevěřili a nevěříme takovým pohádkám, postrádajícím logiky. Není-li to směšné? Domnělé protesty ohavných našeptavačů měly větší vliv než všeobecné přání lidu, než otevřené požadavky skutečných zástupců lidu, než ustanovení mírové smlouvy, ba i ustanovení samé ústavní listiny.

Nikoliv, pánové! To jsou jen pohádky pro děti. A my nejsme děti. My jsme zbaveni možnosti slaviti 8. květen a my proto obviňujeme."