Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Pan zpravodaj výboru ústavně-právního, posl. dr Stránský, oznámil, že se vzdává slova k doslovu.

Hlasování o tomto odstavci pořadu odložíme na dobu pozdější, a nebude-li námitek, přistoupíme k projednávání odstavce dalšího. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme tedy k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

2. Zpráva výborů ústavně-právního a rozpočtového k usnesení senátu (tisk 549) o vládním návrhu zákona (tisky sen. 219 a 239), kterým se prodlužuje s některými změnami a doplňky účinnost zákona ze dne 15. července 1932, č. 121 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 14. prosince 1923, č. 7 Sb. z. a n. z r. 1924, o ochraně československé měny a oběhu zákonných platidel, ve znění zákona ze dne 19. června 1934, č. 113 Sb. z. a n. (tisk 558).

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby jednání o této osnově sloučeno bylo s jednáním o osnově, která jest na pořadu jako další odst. 3, t. j.:

3. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 561), kterým se mění finanční zákon na rok 1936 (tisk 567).

Důvodem pro navrhované sloučení jest, že jde o osnovy rázu finančního.

Jsou nějaké námitky proti návrhu na sloučené projednávání těchto dvou odstavců? (Námitky nebyly.)

Není jich.

Projednávání bude tedy podle návrhu sloučeno.

Zpravodaji o odst. 2 jsou p. posl. dr Goldstein za výbor ústavně-právní a p. posl. Martinásek za výbor rozpočtový.

Dávám slovo zpravodaji za výbor ústavněprávní, p. posl. dr Goldsteinovi.

Zpravodaj posl. dr Goldstein: Slavná sněmovno!

Ústavně-právní výbor ve schůzi dne 24. června t. r. pojednal o usnesení senátu o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje s některými změnami a doplňky účinnost zákona o ochraně československé měny a rozhodl, aby bylo doporučeno posl. sněmovně, aby přijala znění zákona tak, jak se na něm usnesl senát, a to z těchto důvodů:

Osnova, o které se jedná, jest osnova prolongační. Původní zákon z r. 1924 byl zostřen zákonem z r. 1932 a zároveň prolongován o dva roky. R. 1934 byl zákon nově zostřen a prolongován opět o dva roky. Dnes přichází vláda s návrhem, aby nastalo další zostření předpisů a aby prolongace nastala o 4 1/2 roku.

Již z obsahu tohoto návrhu je vidno, že vláda je pesimistická v tom směru, že neočekává, že by v krátké době nastaly takové poměry, které by učinily zbytečnými předpisy devisového hospodářství nebo podle kterých by se mohlo devisové hospodářství změniti.

Ústavně-právní výbor jednaje o této osnově sdílel pesimismus naší vlády, a to z toho důvodu, poněvadž devisové hospodářství nelze rozřešiti jednostrannou naší vůlí, ani nemůže samostatným naším hospodářstvím býti do té míry ovlivňováno, abychom mohli samostatně v této věci pokračovati.

Bude potřebí urovnati hospodářské poměry úmluvou mezinárodní; a o takovouto úmluvu starala se, nebo měla se starati Hospodářská světová konference v Londýně. Ta ztroskotala a od té doby zlepšení ve vzájemných stycích hospodářský mezi státy středoevropskými nejen nenastalo, nýbrž stále a stále se poměry zhoršují.

Z tohoto důvodu je vláda naší republiky toho názoru, že nemůžeme uvolniti hospodářství devisové a je dále toho názoru, že poměry, které nás donucují jakožto obranných prostředků používati předpisů devisového hospodářství, vbrzku nepominou, a proto činí návrh, aby prolongace byla ne již jenom na dva roky, nýbrž na 4 1/2 roku.

Ústavně-právní výbor zkoumaje důvody přiklonil se k nim a sám doporučuje, aby tato prolongace nastala.

Ale nejenom v tomto směru se musím přimlouvati za přijetí osnovy, nýbrž i ve všech směrech dalších, t. j. ve směrech, jimiž nynější stav se zpřísňuje.

V jednotlivostech si dovoluji uvésti, že pod skutkovou podstatu byla vzata též arbitráž s cennými papíry. Projevilo se totiž během doby, že i touto cestou lze devisově poškozovati naši měnu, a proto bylo nutno stanoviti, že i taková jednání, která vyplývají z arbitráže s cennými papíry a jimiž naše měna je poškozována, mají tvořiti skutkovou podstatu oněch deliktů, které již v dnešním zákoně, nyní ještě platícím, byly stanoveny.

Ale prakse prokázala, že nelze vystačiti ani s předpisy trestních sankcí, které doposud byly stanoveny, a proto osnova navrhuje, aby všude tam, kde bylo možno, na přestupky jakožto trest samostatný anebo v oněch případech, kde jde o trest náhradní, byla trestní sazba zvýšena ze 3 měsíců na 6 měsíců, resp. ze 6 měsíců na 1 rok.

Ve všech těchto směrech, tedy i co do délky trvání zákonných předpisů, i co do míry trestů, která je stanovena, má nastati zostření. Ústavně-právní výbor doporučuje, aby osnova v tomto směru byla slavnou sněmovnou schválena.

Při této příležitosti si však dovoluji poukázati ještě na dvě okolnosti. Ukládají-li se těmito předpisy našim státním občanům oběti a dostává-li se jim trestních sankcí pro určitá jednání, pro určitá zdržení, musíme se obrátiti na naše státní úřady a na Národní banku, aby hleděly ve svých mezích, aby účinku tohoto zákona bylo plně dosaženo. A v tomto směru si dovoluji poukázati na stížnosti, které právě v poslední době se množí, že naše reemigranty, t. j. státní občany československé, kteří ztrávili dlouhou dobu svého života v Německu a nynějšími poměry jsou nuceni se stěhovati do vlasti, devisové předpisy v Německu platné nutí k tomu, aby 55 %, a když vezmeme ještě poplatky a daně, kterými jsou stiženi, téměř 72% svého jmění nechali v Německu. A tak dostáváme svoje státní občany zpět naprosto ochuzené.

Tato otázka byla spojena s devisovou otázkou týkající se návštěvy našich lázní v západních Čechách. A tu se projevuje, že ačkoliv se tato návštěva vlastně koná za cenu majetku našich reemigrantů z Německa, ani toho jsme nedosáhli, aby aspoň tato stránka devisového hospodářství byla vyrovnána, t. j. aby byla umožněna návštěva našich lázní. Srovnáváme-li s tímto stavem, jak se postaralo Holandsko o svoje reemigranty z Německa, vidíme, že se nám nedostalo plného práva.

Při této příležitosti si dovoluji poukázati, aby naše Národní banka právě při sezoně, která nastává, brala v úvahu naše devisové hospodářství, pokud se jeví ve spojení s návštěvou olympijských her v Berlíně. Jest sice pro mně lákavým, abych se se stanoviska politického o této návštěvě zmínil, ale nečiním tak a omezuji se pouze na předmětný zákon a na ochranu naší měny. Chci poukázati, že kdyby byla povolována úplně volným způsobem návštěva olympijských her v Berlíně, nejenom desítky tisíců, nýbrž statisíce Němců z našeho pohraničí pojedou do Berlína a tato hromadná návštěva bude míti za následek, že naše negativní špička ve věci našeho valutárního hospodářství s Německem se projeví pro nás ještě nepříznivěji. Proto se přimlouvám za to, aby při povolovacím řízení, které umožňuje našim státním občanům návštěvu olympijských her v Berlíně, byl brán zřetel na početnost této návštěvy a na to, jak se tato veliká početnost projeví v našem devisovém hospodářství.

Ke konci si dovoluji pozornost slavné sněmovny obrátiti také ještě jiným směrem. Jestliže sněmovna a celé Národní shromáždění po čtyřikrát povolilo, aby devisové hospodářství bylo utužováno, jestliže obě sněmovny našeho Národního shromáždění povolily, aby trestní sankce na trestní skutky páchané v tomto směru byly přiostřovány, pak máme povinnost hleděti, aby občan, který těmto zvýšeným trestním sankcím podléhá, měl možnost řádným způsobem se hájiti a aby trestní právo formální mu stálo k disposici v takovém směru a v takové úpravě, jak to odpovídá dnešní době. Sám jsem měl příležitost poukázati již několikrát s tohoto místa na to, že trestní právo důchodkové, staré již více než 100 roků, naprosto nevyhovuje potřebám doby, a jest právem možno žádati, když budou citelnější tresty, aby každý byl řádným způsobem vybaven v možnosti obrany a obhajoby svého práva.

A z tohoto důvodu navrhuje ústavně-právní výbor také resoluci v tom směru, že se vláda opětovně vyzývá, aby urychleně předložila osnovu zákona, jíž se trestní právo důchodkové unifikuje a potřebám doby přiměřeně upravuje. Důvody jsem měl již několikrát možnost s tohoto místa uvésti. Myslím, že tentokrát stačí, když poukáži, že Národní shromáždění na této nebo podobné resoluci se již několikráte usneslo, když dále uvedu, že vláda slíbila dvakráte závazným způsobem, že tuto novelisaci provede, a když k těmto důvodům ještě uvedu, že mimo změny celého textu a celého způsobu sestavení norem trestního práva formálního i důvody unifikační pro to mluví. Prosím proto slavnou sněmovnu, aby se svým hlasováním usnesla na schválení této resoluce. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji za výbor rozpočtový, p. posl. Martináskovi.

Zpravodaj posl. Martinásek: Slavná sněmovno! Rozpočtový výbor jednal ve schůzi dne 25. června 1936 o shora uvedeném usnesení senátu o této osnově, projevil s ní souhlas, připojil se k usnesení ústavně-právního výboru a doporučuje poslanecké sněmovně toto usnesení senátu beze změny i s resolucí ústavně-právního výboru k ústavnímu projednání. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem při odst. 3. pořadu je p. posl. Bergmann. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Bergmann: Slavná sněmovno!

Vládní návrh zákona tisk 561 jest částečným provedením zákona č. 69 o úlevách naší územní samosprávě. Zákon č. 69 z r. 1935 měl za úkol, aby ne sanoval samosprávu, nýbrž aby ulehčil naší samosprávě v její dluhové a úmorové službě. Až do r. 1933, do kdy máme poslední spolehlivou statistiku dluhů naší samosprávy, čítá dluh naší obecní a okresní samosprávy 11.177,219.609 Kč. Z toho připadá na obce 9.516,958.192 Kč a na okresy 1.660,261.417 Kč. Považuji za svou povinnost, abych zde konstatoval, že z těchto téměř 12 miliard dluhů naší obecní samosprávy je více než 3 miliardy založeno u našich městských spořitelen. Svědčí to o tom, že naše městské spořitelny plní své poslání a že se snaží samosprávě poskytnouti, co ona nutně pro svůj život a pro svou funkci potřebuje. Je ovšem přirozeno, že tento dluh je po většině dlouhodobý a že tím městské spořitelny vykazují tolik miliard dluhu dlouhodobého, který znamená, že jsou tyto peníze immobilisovány a že městské spořitelny vzhledem k tomu, že pomohly samosprávě, musí pak omezovati soukromé úvěry.

Jistě nebude nikdo popírati důležitost našich spořitelen nejen pro samosprávu, nýbrž pro celý náš hospodářský a veřejný život, ale také význam našich spořitelen po stránce mezinárodního styku. Právě v tyto dny zasedá v Praze výbor mezinárodního ústavu spořitelen s delegáty bratrské Jugoslavie v čele, a myslím, že tyto mezinárodní styky našich spořitelen mají velký význam hospodářský a také i politický.

Dluhová služba naší samosprávy byla v r. 1933 odhadnuta na 950 mil. Kč ročně. Tehdy byly vykázány schodky naší samosprávy obecní a okresní částkou 693,208.131 Kč, ovšem to jsou schodky, které vlastně při zkoumání rozpočtů byly zemskými výbory uznány, ale skutečné schodky naší samosprávy byly jistě daleko vyšší. Na krytí těchto schodků obdržela naše obecní a okresní samospráva v r. 1933 zemskými příděly z vyrovnávacího fondu 146,203.914 Kč, takže zůstalo neuhrazených schodků v částce 547,005.217 Kč. Vzhledem k této situaci naší okresní a obecní samosprávy měl poskytnouti zákon č. 69 z r. 1935 naší samosprávě na dluhovou službu částku 202 mil. Kč a tato částka měla býti kryta jednak 35 % z přídělů zemských ve výši asi 52 mil. z daně obratové a přepychové a zbytek do výše 202 mil. měl býti kryt příděly státními z daně důchodové a z přechodné přirážky k ní. Pro úpravu dluhové služby bylo zákonem stanoveno, že mají býti půjčky nejméně 20leté až 40leté. Doufali jsme, že rychlým provedením tohoto zákona bude alespoň z části naší obecné a okresní samosprávě pomoženo, bohužel zákon č. 69 se dosud neprovedl, a projednávaná osnova vlastně směřuje k tomu, aby se alespoň z části dostalo samosprávě toho, co jí bylo zákonem č. 69 přislíbeno.

Zatím jsme ovšem projednávali státní rozpočet a na žádost a návrh ministerstva financí bylo v čl. 20 finančního zákona dáno ministru financí zmocnění, aby r. 1936 uhradil příspěvek státní samosprávě podle zákona č. 69 nikoli přídělem z daně důchodové, nýbrž úvěrními operacemi částkou 151,115.618 Kč po odečtení úspor, které měly býti dosaženy zmírněním dluhové služby naší samosprávy ze snížení úroků a prodloužení úmoru. Nato vláda vládním nařízením č. 69/1936 zvýšila kvotu zemských přídělů z 35 % na 50%. Konečně vládním nařízením č. 238/1935 byla snížena úroková míra i pro oddlužovací fond zavedený zákonem č. 69 z 5 % na 4 1/2% a vládním nařízením č. 249 upravena byla úmorová služba dluhů naší samosprávy.

Je těžko odhadnouti - poněvadž nemáme, bohužel, žádné spolehlivé statistiky - efekt snížení úrokové míry a úpravy úmoru, lze jen teoreticky odhadnout, kolik asi z tohoto opatření přišlo k dobru anebo nakolik se ulehčilo naší samosprávě v dluhové službě. Podle mého odhadu myslím, že representuje snížení úrokové míry ulehčení naší okresní a obecní samosprávě ročně asi 110 mil. Zde se ovšem rozcházíme se statistikou, kterou snad má sdělánu ministerstvo vnitra, které tvrdí, ze efekt zmírnění úrokové a úmorové služby pro naši obecní a okresní samosprávu representuje více než 300 mil. Kč ročně.

Nutno však uvážiti, že zmírnění úrokové míry netýká se všech komunálních úvěrů. Jsou zde úvěry - a značná část - kde již samospráva měla tak nízký úrok, že vlastně snížení úrokové hladiny nepřineslo pro tyto obce nebo okresy žádný efekt.

Pak jsou zde dluhy, které nespadají pod vládní nařízení č. 238 a 249, takže nemůžeme za podklad svých výpočtů vzíti celý dluh naší obecní a okresní samosprávy, nýbrž jen část, a proto je snad ten rozpor v odhadu mezi námi a ministerstvem vnitra. Stát podle zákona č. 69 měl přispět částkou 151 mil. Kč. Kdybychom odečtli mnou odhadnutý efekt snížení úrokové služby ve výši 110 mil. Kč, znamenalo by to vlastně, že by stát přispěl naší samosprávě pouze 41 mil. Kč ročně.

Podle osnovy, která nám byla předložena na změnu čl. 20 finančního zákona, jevila by se situace takto: Stát měl přispěti 151 mil. Kč, od této částky podle osnovy má býti odpočítána polovina efektu snížení úrokové služby v maximální výši 45 mil. Kč, takže by zbylo na stát 106 mil. Kč ročního příspěvku na úrokovou a dluhovou službu naší samosprávy. (Předsednictví převzal místopředseda Langr.)

Jestliže schodky naší samosprávy činily r. 1933 okrouhle 547 mil. Kč a jestliže nyní bude proveden zákon, který právě projednáváme, dostane se tím samosprávě s přídělem zemským okrouhle asi 174 mil. Kč; připočteme-li pak k tomu úlevu v dluhové a úmorové službě ve výši 110 mil. Kč, tedy přijdeme k částce 284 mil. Kč ročně. Odečteme-li to od schodků, které byly vypočítány v r. 1933, zbývalo by nám ještě 263 mil. Kč nekrytých schodků. Uvážíme-li však, že od r. 1933 byly naší samosprávě uloženy a svěřeny nové úkoly v přenesené působnosti, že tohoto roku přijali jsme zákon na obranu státu, kde se samosprávě ukládají veliké oběti, že jsme přijali zákon o ochraně proti leteckým útokům, kde stejně zase jsou zejména obecní samosprávě uloženy úkoly, které budou znamenati zvýšení vydání, přijdeme k výslednici, že vlastně tato osnova znamená, že naše samospráva bude po provedení tohoto zákona tam, kde byla r. 1933. To dokazuje, že je vazně zapotřebí přemýšleti, jak pomoci naší samosprávě obecní a okresní a zejména dnes, kdy spoléháme podle zákona na obranu státu a podle zákona na ochranu proti leteckým útokům na velmi pronikavou součinnost naší obecní samosprávy, abychom přivedli hospodářství této samosprávy naprosto do pořádku.

Vytáhl jsem si z obecních rozpočtů jen 5 měst střední velikosti, čím přispívají na různé úkoly, který by vlastně měl řešiti stát. Vzal jsem České Budějovice, Kolín, Ústí, Olomouc a Znojmo. Tyto obce věnovaly r. 1933 na zdravotnictví 6,360.672 Kč, na úpravu komunikací 4,994.350 Kč, na sociální péči 8,297.455 Kč, na školství 11,866.358 Kč a na bezpečnost Kč 10,075.606. To je, prosím, pouze pouhých 5 středních obcí v našem státě. Kdybychom vzali v úvahu tisíce rozpočtů obecních a zkoumali, kolik přispívá samospráva na zdravotnictví, komunikace, sociální péči, školství a bezpečnost, přišli bychom k miliardám výdajů samosprávných, které vlastně přináší samospráva ve prospěch veřejnosti a také ve prospěch státu. Předloženou osnovou provádí se tedy zákon č. 69/35 jenom částečně.

V rozpočtovém výboru při projednávání této osnovy bylo vším právem vytýkáno finanční správě, že nesvolala poradní sbor pro otázky samosprávné, aby mu ministerstvo financí předložilo tuto osnovu, že také nesvolává tento sbor již asi 1 1/2 roku a že se tedy s tímto poradním sborem, sestaveným ze samosprávných pracovníků a odborníků, neradí, jak vyléčiti bídu naší samosprávy. Bylo by jistě v zájmu nejen samosprávy, nýbrž celé veřejnosti a státu, kdyby ministerstvo financí změnilo tuto svou praxi a co nejdříve a nejčastěji svolávalo poradní sbor pro otázky samosprávné a v součinnosti s tímto sborem snažilo se také konečně vyřešiti otázku sanace naší obecní, okresní a zemské samosprávy. Nesmí se zapomenouti, že spořádaná obec je základem státu, a chceme-li mít zdravé základy státu, starejme se, abychom měli také zdravý základ obecní samosprávy.

Rozpočtový výbor projednal ve včerejší schůzi vládní návrh zákona a přes to, že nemůžeme říci, že bychom byli s tímto řešením spokojeni, přes to, že je to osnova nedostatečná, doporučuje a navrhuje plénu poslanecké sněmovny, aby osnově této dalo ústavní schválení. Doporučuji proto, aby posl. sněmovna schválila tuto osnovu tak, jak se na ní usnesl rozpočtový výbor. (Souhlas.)