Místopředseda Langr (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. dr Klapka. Dávám mu slovo.

Posl. dr Klapka: Slavná sněmovno! V debatě byly vysloveny některé názory týkající se samosprávy, které bych rád uvedl na pravou míru Pan kol. Sogl mluvil o samosprávě a činil některé výtky samosprávě republiky Československé, které pokládám za nespravedlivé a za neopodstatněné. Jestliže p. kol. Sogl citoval německé verše a prohlásil, že "oko zákona bdí", pak mu musím říci, že, bohužel, poměry v určitých částech republiky Československé jsou takové, že oko zákona tam bdíti musí a musí bdíti velmi přísně. Pan kol. Sogl prohlásil, že prý tak zvané vyrovnávací fondy, fondy z nichž zemský výbor nesoběstačným obcím a okresům poskytuje příděly, jsou spravovány po stránce nacionální stranicky a nespravedlivě a že prý obcím a okresům českým dostává se lepšího a většího přídělu než německým a že tím způsobem snad zemská samospráva přispívá ke strašné finanční posici samosprávy německé. Toto tvrzení zásadně odmítáme, je to tvrzení nespravedlivé a nesprávné. Zemské výbory přidělují příspěvky z t. zv. vyrovnávacích fondů podle určitých t. zv. klíčových čísel, podle určité pevné normy, při čemž rozhoduje počet obyvatelstva, daňová základna a rozhodují jen momenty zcela objektivní a nikoliv momenty subjektivní. Chci jen panu kol. Soglovi říci, že samospráva německá jak před převratem, tak po převratě byla daleko skvěleji vybavena než samospráva česká. Podívejme se na př. do severu Čech a uvidíme, že veškerá německá města a místa v území smíšeném jsou skvěle vybavena všemi vymoženostmi moderní techniky a urbanisace. Podívejte se na okresy, uvidíte, že není jednoho okresu ve smíšeném území, kde by nebyl na př. vybudován okresní chudobinec, sirotčinec a řada jiných ústavů. A podívejte se na př. do jižních Čech a uvidíte nedostatečné komunikace, nedostatečné nemocnice, uvidíte, že je rada jihočeských okresů, které nemají ani okresního chorobince. Tedy samospráva na severu Čech, pokud po převratě i před převratem byla vybudována, je velmi dobře obstarána, ale my právě na jihu Čech a v českých krajích máme velmi mnoho dohánět, abychom zařídili, co vidíme na severu. Tak tomu jest, pokud jde o postavení t. zv. vyrovnávacích fondů vůči obcím a okresům německým.

Pokud jde o samosprávu, chtěl bych říci, že v republice Československé dochází k jinému a zásadnějšímu nazírání, než jaké dosud na samosprávu máme. Musíme se dívati na samosprávu jako na loyální spolupráci lidových občanů v demokratickém státě se správou státní, a já podtrhuji slovo "loyální". Samospráva předpokládá loyální státní občany a nejsou-li občané loyální ke státu, nemohou žádati samosprávu. (Potlesk.) Jestliže na př. u nás chceme přejíti k novému nazírání na samosprávu a novému zařazení samosprávy do organismu státního, jest předpokladem toho loyální spolupráce laického živlu, která znamená určitou spolupráci se správou státní. Ne nadarmo jsem v řadě svých článků poukazoval na anglický systém, kde vlastně nemají samosprávy v našem slova smyslu, kde jest jen rozlišení mezi správou místní a správou centrální, a celá veřejná správa anglická pokládá se za jeden celek. Byl bych velmi šťasten, kdybychom i v našem státě dovedli vybudovat celou veřejnou správu jak správu státní, tak samosprávu, aby to bylo jediné organické těleso, které má jediný zájem, to jest práci ve prospěch československých občanů a československého státu.

Pokud jde o pana posl. Kuta, musím říci, že mnoho jsem se od něho o samosprávě nedověděl, a jestliže pan posl. Kut svoji thesi začal s tím, že nemůže jeho klub hlasovati pro osnovu zákona, která je předložena, poněvadž prý tato osnova jest v souvislosti se zákonem právě zde odhlasovaným, kterým se reformují přímé daně, pak bohužel pan posl. Kut naprosto nezná osnovu, o které mluvil, poněvadž tato osnova v žádné souvislosti s tímto zákonem není. A jestliže prohlásil, že pro tuto osnovu nebude hlasovati, myslím, že pan posl. Kut by měl doporučiti svému klubu, aby hlasoval pro tuto osnovu, která znamená reparaci škod, které byly způsobeny zákonem z r. 1927, pro který kdysi jeho klub hlasoval. (Potlesk.)

Tato osnova, která nám byla předložena, znamená konečně provedení zákona č. 69 z r. 1935, který znamená provádění oddlužení samosprávy. Bohužel musím konstatovati, že tento zákon č. 69 z r. 1935 jest již 14 měsíců v účinnosti a že teprve po 14 měsících přichází ministerstvo financí s osnovou, která znamená definitivní rozřešení vzájemných finančních poměrů mezi samosprávou a ministerstvem financí. Zákon č. 69 z r. 1935 byl vlastně za dobu 14 měsíců pětkrát novelován (Slyšte!) a teprve teď dochází se k určitému výsledku, který ovšem znamená, že ministerstvo financí místo původní potřeby 202 mil. Kč, které se měly věnovati na oddlužení samosprávy, dá vlastně samosprávě pouze částku 70 mil. Kč. Je to málo, uváží-li se, že samospráva má přes 11 miliard dluhů a že fondy, které byly zřízeny zákonem č. 69 z r. 1935, mají převzíti na 3 miliardy dluhů, které povstaly z podnikání veřejně prospěšného. Tedy částka, která se tu dává, je celkem malá a finanční správa přesunuje do jisté míry břemeno, které zde vzniká, znovu na samosprávu tím, že určité částky se od čítají a že zejména se zvyšuje povinnost zemských fondů, aby k sanaci samosprávy přispívaly. Ale je třeba si uvědomiti, že otázka oddlužení samosprávného není problémem, který by byl problémem samostatným a jediným. Správně referent poukázal k tomu, že vedle problému samosprávných dluhů je další otázkou nevyrovnanost samosprávných rozpočtů. Tento problém znamená, že každým rokem končí samosprávné hospodářství schodkem cca 700 mil. Kč a že tedy vedle schodku státního projevuje se, pokud jde o samosprávu, chronický schodek samosprávného hospodářství, který přirozeně zvyšuje schodek veřejného hospodaření a který musí míti i podle t. zv. klasické teorie hospodářské nepříznivý důsledek na poměry na finančním a peněžním trhu. Máme-li se rozhodovati o urovnání finančních věcí v samosprávě, musíme si uvědomiti, že nám nejde o t. zv. oddlužení, nýbrž že jde také o úpravu chronických schodků obcí, okresů a zemí.

Slavná sněmovno, je otázkou, jakým způsobem budeme dále upravovati finance samosprávy. Ministerstvo financí nám dosud nepřišlo se žádným návrhem a správně zde bylo řečeno, že ve velké řadě zákonů, které usnáší tato sněmovna, se ukládají samosprávě nová břemena, ukládají se jí nové povinnosti, aniž by k tomu dostala nových příjmů. Dnešní Rakousko upravilo finance veřejných svazků tím způsobem, že rozdělilo příjmové zdroje mezi stát a samosprávu a že prohlásilo přímo ústavní zásadu, která by i u nás měla platiti, že obcím, okresům a samosprávným korporacím není možno ukládati nových břemen, nejsou-li jim současně dávány také nové příjmové zdroje, nebo že je nutno odejmouti určitá zatížení, určitá břemena samosprávě a přenésti na svazky vyšší. Tento postup, který zvolilo Rakousko by byl přijat u nás za předpokladu, že bychom provedli t. zv. inkameraci přirážkovou. Přirážky přestávají býti hlavním příjmem samosprávy, přirážky jsou zdrojem vedlejším a hlavní zdroje samosprávy přicházejí z jiných prostředků, bohužel jsou to hlavně prostředky nepřímého zdanění, jsou to zejména dávky a poplatky. Uvedu jako příklad České Budějovice, kde na jednoho obyvatele připadá z přirážek ca 100 Kč, ale dávek ca 140 Kč. V Hradci Král. připadá na jednoho obyvatele z přirážek pouze 140 Kč, ale dávek a poplatků 217 Kč. Tedy schůdná cesta, kterou naznačuje na př. Rakousko, spočívá v tom, že se přirážky odstraňují, že určitý průměr přirážkový se stává součástí základu daňového a že výnos daňový se dělí potom určitým způsobem mezi stát a jednotlivé samosprávné korporace. Je nutno, aby tento systém byl u nás vybudován a abychom se dočkali určité předlohy, která by znamenala, že se samosprávné finance kladou na samostatný základ, na systém, který by byl odlišný od systému státního, ovšem systém samostatný, který by netrpěl výkyvy a fluktuacemi, které vidíme při daních státních a kterým trpí ovšem i samosprávné finance.

Vážená sněmovno, důsledek neúpravy finanční v samosprávě znamená, že nastává přesun, jak jsem již řekl, zdanění samosprávného na zdanění nepřímé, to znamená na dávky a poplatky. Žádáme v tomto směru ministerstvo vnitra, které jest dozorčím orgánem nad zemskými úřady a okresními úřady, aby tato daňová praxe, která přímo vynucuje vybírání nepopulárních dávek obecních, jako je dávka z nájemného a jiné dávky ze spotřeby, a kterou z příkazu ministerstva vnitra provádí zemský úřad, byla zmírněna a aby toto břemeno poplatné nebylo svrhováno na ty, kteří v době krise platiti nemohou.

Slavná sněmovno, je velká řada nevyřešených úkolů samosprávných, které čekají, aby nějakým způsobem bylo do nich zasaženo. Je to především otázka elektrisace venkova. Pokládám za nemožný nynější stav, kdy leží v ministerstvu veřejných prací na 1.100 žádostí (Slyšte!), kdy podpory pro obce, pro svazy byly náležitě přislíbeny a kdy tyto obce podpor nedostávají a ocitají se potom v těžké finanční situaci, poněvadž jim značně vzrůstají interkaláře a úroky. Pokládám za schůdnou cestu, aby částka, která je určena na elektrisaci, byla určitým způsobem kapitalisována a aby ministerstvo veřej. prací převzalo určitě závazky, které tady jsou. Tak by bylo možno, abychom postupovali v elektrisaci dále, nikoliv abychom zůstali stagnovati až do r. 1943, poněvadž zůstane-li dosavadní stav, nemůže se další elektrisace díti dříve než v r. 1943.

Slavná sněmovno! Nerozřešen zůstává problém okresních silnic. Okresní silnice nemají dostatečných prostředků, aby mohly býti udržovány v náležitém stavu; jedná se po případě o změnu příslušných ustanovení zákona o silničním fondu. Dovoluji si ovšem v této souvislosti upozorniti na jednu věc. Slavné sněmovně byl předložen iniciativní návrh zákona o okresních cestářích. Tímto návrhem zákona se mají po stránce platové reparovati těžké a dlouhé křivdy, které se staly této kategorii veř. zaměstnanců. Slavná sněmovno, máme okresní silnice, jichž údržbu obstarávají cestáři s platem 80 Kč měsíčně (Slyšte!), cestáři, kteří mají pracovní dobu jen jednoho dne v týdnu. Jestliže chceme míti okresní silnice v pořádku - a je v nich velký kus národního majetku - prosím slavnou sněmovnu, aby konečně napravila křivdu páchanou na této kategorii zaměstnanců a aby iniciativní návrh zákona o okresních cestářích se stal co nejdříve skutkem. (Výborně!)

Zákon o újezdních školách měšťanských byl, slavná sněmovno, odhlasován, ale nemůže býti prováděn, a to prostě z toho důvodu, že jeden z konkurenčních činitelů, a to okresy, které mají přispívati jednou třetinou na úhradu nákladů, nemá ani tolik prostředků, aby mohl uhraditi úrok a úmor ze svých dluhů. Na př. české okresy potřebovaly v r. 1934 na úrok a úmor svých dluhů přes 160 mil. Kč a výnos přirážek činil 151 mil. Kč, to znamená, že výnos přirážek byl téměř úplně použit na úhradu a úmor dluhů. Je proto nutno konstatovati, že jestliže povstávají nové úkoly a zde jsou nové úkoly, pokud jde o újezdní školy měšťanské - nemohou býti okresy náležitě plněny.

Slavná sněmovno! Žádal jsem již v rozpočtovém výboru posl. sněmovny, aby ministerstvo vnitra provádělo reparaci křivdy, která se stala při provádění organisačního zákona. Tato křivda spočívá v tom, že řadě okresních míst byla odňata t. zv. okresní zastupitelstva a okresní výbory a ze tato místa klesla na místa čistě provinciální, která ztratila pro své okolí atrakční přitažlivost. Žádám velmi důrazně pana ministra vnitra, aby zejména i za použití vládního nařízení č. 51 z tohoto roku byly postupně zřizovány expositury okresních úřadů ve všech okresních městech, která přišla o sídla okresních zastupitelstev a okresních výborů.

Žádal jsem rovněž již v rozpočtovém výboru několikráte p. ministra vnitra a p. ministra unifikací, aby některé obory veřejné správy byly co nejdříve upraveny novým zákonodárstvím. Právě teď vychází dílo o československém právu, z něhož je patrno, že naše veřejná správa pracuje s řadou zákonů a dvorních dekretů, které vykazují úctyhodné stáří půldruhého sta let. Jestliže se podíváme na př. na chudinství, tedy na jeden z vynikajících a význačných oborů veřejné správy, vidíme, že v Čechách, na Moravě a ve Slezsku platí o tomto oboru veřejné správy dosud dva dekrety z r. 1786. Jestliže se podíváme na jiný obor politické správy, na trestní právo a řízení, vidíme, že zde platí ještě stará ustanovení z dob absolutismu, z let čtyřicátých, padesátých atd. A jestliže se podíváte i na státní občanství, vidíte, že zde platí staré předpisy z r. 1811, 1814, 1817 atd. My tedy musíme velmi žádati, aby byla provedena jednak unifikace obecních zřízení, ale aby také v těchto oborech veřejné správy, kde platí ještě staré dvorské dekrety a řada zákonů velmi starých, co nejrychleji byla provedena unifikace.

Slavná sněmovno! To jsou asi nejdůležitější požadavky, které v této době uplatňuje čsl. samospráva. Řekl jsem na začátku své řeči, že čsl. samospráva má své opodstatnění tenkráte, jestliže je samosprávou loyální, samosprávou, která chce a bude spolupracovati s orgány státními ve prospěch celé Československé republiky a ve prospěch veřejného zájmu. Československá samospráva chce jistě tímto způsobem postupovati, a já prosím slavnou sněmovnu ve smyslu svých předchozích řečí a návrhů, aby věnovala zvýšenou pozornost problému samosprávných financí, poněvadž spořádaný stát - správně bylo řečeno - znamená spořádanou obec. Finanční rozvrat samosprávy musí se těžce a nepříjemně dotknouti celé správy veřejné. Jestliže my pomocí určité řady zákonů dáme do pořádku to, co utrpěla samospráva v r. 1927, jestliže po stránce finanční dáme do pořádku obce, vykonáme tím veliký kus práce pro zájem státu a pro zájem jeho občanstva. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava jest skončena.

Přistoupíme k doslovům pp. zpravodajů o obou osnovách, a to nejprve o osnově zákona, kterým se prodlužuje s některými změnami a doplňky účinnost zákona ze dne 15. července 1932, č. 121 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 14. prosince 1923, č. 7 Sb. z. a n. z r. 1924, o ochraně československé měny a oběhu zákonných platidel, ve znění zákona ze dne 19. června 1934, č. 113 Sb. z. a n. (tisk 558)

Dávám slovo k doslovu nejprve zpravodaji výboru ústavně-právního, p. posl. dr Goldsteinovi. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Zpravodaj posl. dr Goldstein: Vzdávám se slova.

Předseda (zvoní): Pan zpravodaj posl. dr Goldstein se vzdává doslovu.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru rozpočtového, p. posl. Martináskovi.

Zpravodaj posl. Martinásek: Vzdávám se slova.

Předseda (zvoní): pan zpravodaj posl. Martinásek se vzdává doslovu.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji o osnově zákona, kterým se mění finanční zákon na rok 1936 (tisk 567), jímž jest p. posl. Bergmann.

Zpravodaj posl. Bergmann: Slavná sněmovno!

Pan posl. Sogl ve své řeči, líče poměry v našem pohraničí, použil výroku, že prý "až potud a ne dále!" Odpovídám mu, že vítáme, že konečně vláda, byť opožděně, učinila všechna opatření, aby řekla "až potud a ne dále" agitaci, která v tomto pohraničním území je některými vrstvami našeho občanstva a politickými směry proti státu konána. Konečně pan posl. S o g l si zde stěžoval na činnost policie a četnictva a podezíral oba bezpečnostní sbory z toho, že prý zlovolně pronásledují občany, vyměřujíce pokuty dokonce daleko vyšší, než bývaly dříve, jako by si počínaly naprosto jednostranně a nedbaly zákonných ustanovení. Dovoluji si prohlásiti, že nejen naše policie, nýbrž i četnictvo vzorně a podle zákonů a nařízení koná svou povinnost a nezaslouží si výtek, nýbrž spíše toho, aby bylo vzato v ochranu pro svou těžkou a nebezpečnou službu.

Pan posl. Sogl si naříkal, že prý již tři léta trvá moratorium ústavu Centralbank der deutschen Sparkassen. Měl mluvit na správnou adresu. Bylo-li možno dobře hospodařiti v Ústřední bance čsl. spořitelen, mohlo býti stejně dobře hospodařeno v Centralbank der deutschen Sparkassen a nemuselo býti žádného moratoria.

Doporučuji znovu, aby slavná posl. sněmovna schválila osnovu zákona tak, jak se na ni usnesl rozpočtový výbor. (Souhlas. Různé výkřiky.)