My máme však ako opozičná strana aj stanovisko politické k týmto veciam. V dôvodovej zpráve je zaujímavá stať. Kto to povrchne prečíta, ľahko by sa dal i pomýliť. Vládny návrh zákona, ktorý sa týmto Národnému shromaždeniu predkladá, vyplýva v prvom rade z ohľadu na medzinárodné styky nášho štátu. Je totiž nedôsledné, keď podľa práva dosiaľ platného náš štát síce môže udeľovať vyznamenania cudzím štátnym občanom, naši štátni občania nesmú však prijímať cudzie rády a vyznamenania.

Slávna snemovňa, ja sa pýtam, či je toto i v praxi. Koľko že my denne vidíme československých štátnych občanov, ktorí s cudzími rádmi chodia po banketoch i bez tohoto zákona? Z toho vyplýva len to, že nie pre ohľady zahraničné sa to robí pre našich štátnych občanov, ale jedine pre dôvody vnútropolitické, poťažne, keď už dnes určití pánovia alebo snáď určité vrstvy dospely tak ďaleko i hmotne, že chýba len ten epitheton ornans na vonok, zadováži si ho týmto spôsobom pomocou zákona.

Ten druhý dôvod, t. zv. ohľady na domáce pomery, hovoria zase toto: V druhom rade vyplýva predložený návrh zákona zo zreteľov na pomery domáce. Dosavádna skúsenosť ukázala zaiste presvedčivo, že demokratická re publika, ako je naša, vyžaduje rozsiahlou merou spolupôsobenia občanov, na pr. vo sboroch zákonodarných - páni poslanci potrebujú metále - vo správe verejnej i v súdnictve, v najrozmanitejších formách. Prostá psychologická skúsenosť, potvrdená ododávna vo všetkých oboroch živ otných, však nútne vedie k tomu, že je potreba uvažovať o vho dnej forme, ako by došlo výrazu uznanie za vynikajúce služby v živote verejnom a tým i pre budúcnosť povzbudenie k ušľachtilej činnosti v prospech štátu.

Ja nebudem okolo tejto veci chodiť ako mačka okolo horúcej kaši. My mmámáme určitých apoštolov hyperdemokracie a ja myslím, že nebude škodiť, keď pri tomto odstavci prečítam aj mienku našich apoštolov-hyperdemokratov. Čo nám píše pán Ferdinand Peroutka? V "Lidových novinách" z 27. septembra povedá toto: "Nechce-li lidovláda být nehybným rybníkem kaprů, je její povinnost podporovati ctnosti, zásluhy a snahu do výše; pomůže-li to co, tedy má to podporovati třeba i vyznamenáními a fanfárami. Nikdy nebudu s úšklebkem naslouchati fanfárám platícím muži, jenž skutečně se o něco zasloužil. Dovedou-li viditelná znamení v lidech podněcovati dobré snažení, byla by demokracie posetilá, kdyby se takových znamení vzdávala. Je spíše nemorální než morální, zakazuje-li se odměňovati zásluhy veřejným uznáním. Není nikterak třeba, aby se právě demokracie rozloučila se zvykem vyznamenávati lidi za dobré činy."

To je jedna mienka hlásateľov demokracie - u hyperapoštolov. Podívajme sa, čo hovorili naši revoluční pracovníci v parlamente v roku 1920 (Čujme! - čte): "Čo sa týka občanov československých, pod žiadnou podmienkou nesmie byť vyznamenanie udeľované osobám civilným, ako to vraj pripúšťa vládny návrh. Civilní občania Československej republiky nesmú rády ani prijímať, ani nosiť." Vtedy, ako vidíme, platila taká zásada a dneska platí takáto zásada. Keď my hovoríme často, že sa títo páni mýlili, tak sa nám jednoducho hodí medzi oči, že sme alebo Maďarônmi alebo reakcionármi. A keď my posúdime tieto dve stanoviská, veľmi správne môžeme akceptovať i ten dobrý názor, že dobrý farár sa do smrti učí, ale dobrý demokrat nesmie zaujať skostnatelé, strnulé stanovisko tam, kde ide o vývoj ľudskej spoločnosti a štátneho organizmu. Keď nechce byť nikto štátnikom, tak nesmie byť strnulým demagógom, ako to ro bili naši pánovia, ktorí povedali, že sa nesmú už robiť žiadne rády, a dnes povedajú, že keby sa to nerobilo, bolo by to pošetilosťou.

V tom istom čase, v r. 1920, tí istí pánovia vyhlášali nasledujúce: "Buď bude příští sociální pořádek socialistický nebo vůbec nebude řádů." Po 16 rokoch od tohoto vyhlásenia niet síce socialistického poriadku, ale sú tituly a medaile. Ja by som bol názoru, že miesto novelizácie nemožných takýchto ustanovení bolo by lepšie, keby sa radšej prikročilo v dnešných kritických časoch k novelizácii sociálnych zákonov. Keď sa hovorilo, že budúci poriadok bude socialistický, tí páni, ktorí to vyhlásali, mali by dbať, aby poriadok ten bol skutočne sociálny a nezaoberať sa v dnešnej dobe metálmi a vyznamenaniami.

Slávna snemovňa! My tu máme na pr. zákon tiež sociálny, ktorý sa zaoberá sociálnymi ustanovizňami ohľadne válečných invalidov. Slávna snemovňa! Z praxe viem, že válečný invalida, ktorý z vojny je blázon, len práve preto, že je blázon, nemohol zavčas podať prihlášku o invalidný dôchod. Pravda, podľa zákona mala tak učiniť jeho manželka, tá je však negramotná. V dôsledku toho termín bol zameškaný a tento blázon válečný invalida je žobrákom bez akejkoľvek opatery. Má 4 deti a žije bez haliera. Každý snáď uzná, že by sa tu mal najsť nejaký prostriedok, aby takto sociálne ťažko postihnutí ľudia našli nejaký modus, aby došli ku svojim zaslúženým sociálnym dôchodkom. (Předsednictví převzal místopředseda Mlčoch.) Ale čo vidíme? Miesto toho, aby sa týmto jednoduchým ľuďom pomohlo novelizáciou sociálnych zákonov, novelizujú sa zákony o metáloch a vyznamenaniach.

Poviem iný príklad: Poznám osobne válečného invalidu, poraneného na hlave. Tento válečný invalida v návale akejsi náruživosti alebo zúfalstva či snáď v bezvedomí spáchal samovraždu. Zákon hovorí, že keď válečný invalida zomre neprirodzenou smrťou, nemôže byť jeho potomkom vyplácaný invalidný dôchod. Keď invalida, ktorý živí rodinu, ktory má 4, 5 detí, spácha v zúfalstve samovraždu, je jeho rodina vyhodená na dlažbu a je bez prostriedkov. Ale u nás sa nenajde autor, ktorý by hovoril: Novelizujme zákon a pomôžme týmto chudákom! Za to však je tuná starosť o vyznamenania a rády.

Pred pár rokmi - nie je tomu ani tak dávno - istí hyperdemokrati oháňali sa výrokom býv. prezidenta Masaryka, ktorý kedysi r. 1907 vo Valašskom Meziříčí hovoril. Ja tento výrok doslovne citujem (čte): "Ježíš jednou vyřkl, že chudé budeme míti vždycky. My socialisté věříme, že chudobu vykořeníme." Slávna snemovňa, tých 800.000 nezamestnaných v našom štáte je dôkazom ich pravdy a za túto prácu prijde odmena podľa tejto vládnej novely vo forme vyznamenaní, titulov a rádov. Tituly, vyznamenania a rády budeme mať, ale máme tiež 3/4 mil. nezamestnaného proletariátu.

Vrátím sa ešte zpäť k apoštolovi hyperdemokracie, ktorý medzi iným traktuje nás aj takýmito vecmi (čte): "Monarchie ověšovala řády své oddané byrokratické stvůry, šlechtice (často pro nic jiného než proto, že se uvolili narodit se) a toho nebo onoho člověka, který měl dost peněz v kapse a dost snobismu v duši, že byl ochoten za tretu z plechu zaplatit." Tento istý pán hovorí ďalej, že práve s demokratického hľadiska nič by nás nemalo naplňovať takým uspokojením ako rád, povesený na blúzu služky alebo halenu robotníka.

Slávna snemovňa, ak porovnáme § 8 s týmto posledným výrokom p. Peroutky, môžem sa len trpne zasmiať, lebo hovoriť o povesených metáloch na blúzach robotníčiek alebo robotníkov a pri tom určovať tisícové taxy za vyznamenanie, to je paradox. Keď tu pán Perou tka spomenul niečo takého, dovolil by som si to doplniť ešte niečim z nášho života. Každý z nás vie, že v t. zv. feudálnych štátoch vezmime nášho súseda Maďarsko - sú t. zv. interpelačné dni, v ktoré povinný je každý člen vlády sa dostaviť na púhe požiadanie zákonodarcu. Ako je možné, že u nás, kde vládne taká d emokracia, aké mimo Švajciarska a severských štátov vraj nikde niet, zákonodarca, poverený 21.000 voličov, nemôže podať jednoduchú interpeláciu? Prečo je to možné vo feudálnom štáte a prečo to nie je možné v našom demokratickom štáte?

Naša demokracia je vraj kríženie západných demokracií, francúzskej, americkej a anglickej. My to vieme, že tieto interpelačné dni máme vo Francii, my ich máme aj v Anglii, ale nemáme ich v Československej republike. Slávna snemovňa! Ako ten poslanec môže zastupovať tých svojich voličov, ktorého povinnosťou je len pracovať za svojich voličov, keď n emôže podať vo výbore, keď neni v klube, ani len jednoduchú interpeláciu?

Slávna snemovňa! Ja toto demokraciou pomenovať nemôžem. Odporučoval by som našim hyperdemokratom, aby miesto všelijakých návrhov o tituloch a vyznamenaniach postarali sa, aby v našom parlamente vládla pravá demokracia pravého zastúpenia ľudu podľa principov západných demokracií.

Ak sa naši páni obávali pojať do tejto našej osnovy odiózny pasus o tituloch šľachtických - lebo vyznamenania máme, tituly máme, nemáme len erby a šľachticov - ja by som našej vláde poradil. Na svete existuje jedna republika, ktorá udeľuje šľachtické tituly a kniežacké tituly, to je republika Brazilská. Keď to môže mať republika Brazilská a keď sa môžeme opičiť po sovietskom Rusku, naši páni sa môžu trochu opičiť aj po Brazilii a k tým peniazom, k tomu honoru a blahobytu - zbyťáky, družstvá už dnes majú - budú mať aj šľachtické tituly a erby.

Slávna snemovňa! Nakoľko naša strana, ako reprezentantka samobytného štátneho národa slovenského, takúto osnovu akceptovať nemôže, my za túto osnovu zákona hlasovať nebudeme. (Potlesk poslanců slovenské ľudové strany.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníkovi, jímž je pan kol. Birke.

Posl. Birke (německy): Slavná sněmovno!

Viděli jsme zde právě v poslední době tvořiti již mnohý zákon, jehož by nebylo tak zvlášť zapotřebí; avšak nad čím jsme obzvláště potřásali hlavou, jest to, že v této chvíli, jež se nám zdá nesmírně vážnou, nemáte jiných starostí, než zaváděti nové tituly a nové řády. Nemohlo by se říci, že jste se v 17 letech právě mnoho odrakouštili! (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Řády a tituly! Konec konců, tomu čest, komu čest. Ale to by se mohlo uspořádati tak, že by se řády propůjčovaly potom, až by byly všechny ostatní věci úplně vyřízeny tak, že bychom již neměli žádné starosti a že bychom mohli říci: nyní můžeme za dobré činy, za poměry, uvedené v pořádek, vyznamenati všechny ty, kdož si získali zásluhy. Protože se to však až do dnešního dne nestalo, protože ty věci ještě nejsou v pořádku, není také příčiny zaváděti tituly a řády. Pomyslemež jen na to, že máme statisíce nezaměstnaných; a nevěří-li se právě pražskému německému rozhlasu, máme zas jako dříve statisíce nezaměstnaných v sudestkoněmecké vlasti; na tomto čísle se přes snížení všeobecné nezaměstnanosti, jak je nám systematicky hlášeno, vůbec nic nezměnilo, poněvadž jste se v sudetskoněmecké oblasti ještě vůbec nestarali o opatření práce našim lidem. (Posl. Beuer [německy]: Co pak jste udělali vy pro nezaměstnané?) Myslím, že páni komunisté již problém nezaměstnanosti rozřešili. Moji kamarádi z naší strany vědí přesně, jak to v sudetskoněmeckém kraji vypadá. Je-li tu takový otec s pěti nebo šesti dětmi, ženou a ještě starými rodiči nezaměstnaný a nemá ani Czechův lístek, jak jsem to zase mohl zjistiti minulou neděli v Orlických horách, pak je to velmi smutné. Rok co rok jsou tito lidé nezaměstnáni, nevědí, odkud mají vzíti kousíček chleba a přes to nesahají po provazu, takové lidi, pánové, byste měli vyznamenati tituly a řády. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Můžeme zjistiti, že v okresu Nové Město nad Metují v Orlických horách dostává z 812 nezaměstnaných, tam zjištěných, jen 235 vůbec státní podporu, včetně Czechova lístku. 570 lidí se svými rodinami jest bez jakékoliv podpory. Tu však přijde z Nového Města nad Metují komise, prozkoumá věc a zjistí, že vlastně ještě mnoho lidí dostává podpory. Otec rodiny se 6 dětmi, ženou a rodiči má doma kozu, a vysoká komise míní, že by koza mohla uživiti celou rodinu. Stejně tomu je v okrese maršovském, v okrese trutnovském, broumovském, teplickém n. M. a v celých východních Čechách, a co platí pro nás, platí pro celé sudetskoněmecké území.

Slyšíme-li v této souvislosti v této hrozné bídě, jak se nám ukazuje, že si lámete hlavy zavedením titulů a řádů, tu musíme již opravdu říci: Vy se strany většiny jste ještě sudetskoněmeckou bídu nepochopili, tu sudetskoněmeckou bídu, jež jest problémem tohoto státu a jež změnila naši oblast v hřbitov. Pomyslete na to, že uděláte z celého státu hřbitov, jestliže tuto bídu nezmírníte! (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Tituly a řády! Ovšem, tu myslím i na naše německé vládní strany. Ty sedí nyní již 10 let zde a myslím, že by bylo správné, zavedete-li nyní tituly a řády, abyste také našim oběma německým vládním stranám, které se mohou ohlížeti na 10leté jubileum, dali řády za neúspěšnost. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Bylo by významné, propůjčiti toto vyznamenání pánům, kteří se zde opravdu 10 let cvičili v trpělivosti. Sudetští Němci je vyznamenali již dne 19. května.

Slavná sněmovno! Ve starém Rakousku byly tituly a řády propůjčovány často ve velkém počtu a ti, kdož jich zasluhovali nejméně, dostali ty nejhezčí; kdož se nejvíc zasloužili o stát, dostali nejvyšší vyznamenání. Zavedla se i tu myšlenka taxy. Mluvilo se o stotisíci Kč za nejvyšší vyznamenání. To ovšem rozrušilo trochu sociálně smýšlející strany ve většině, proto se subkomitét ústavně-právního výboru dlouho zaměstnával návrhem. Nakonec se těchto 100.000 Kč a taxy vůbec neodstranily, nýbrž byly trochu zastřeny. Přijdou však nějakým vládním nařízením, ostatně k tomuto návrhu není ani přiložena důvodová zpráva a je to tak lepší, může se za to vsunouti, co se chce, stala-li se věc zákonem.

Jestliže někdo, kdo se zasloužil o stát, t. zn. mnoho na státu a pomocí státu vydělal, dostane vyznamenání, je to, mírně řečeno, znehodnocení demokracie. Znehodnotili jste v posledních dnech korunu, a to nikoliv v dostatečné míře, a nevytvořili jste k tomu potřebné podmínky, aby se toto znehodnocení ukázalo přiměřeně úspěšným. Hodláte-li však nyní znehodnotiti znovu tak často znehodnocovanou demokracii, mohu vám říci, že to je slibný úspěch, to pochopí každý člověk venku. (Potlesk.) Budou zavedeny řády za zvláštní zásluhy, tu myslím, na příklad na pana Baťu, a jsem přesvědčen, že i pan Baťa obdrží řád a možná, že i titul. Nemyslíte, že by bylo dobré "Baťa šlechtic z obuvnické smrti"? Také ostatní pány tohoto státu, kteří se silně zasloužili, aby jednotlivé velké stavy zanikly, byste měli vyznamenati. (Posl. Beuer [ německy]: Nechcete navrhnouti také Stoupala?) Pane Beuer, to učiníte vy později.

Slavná sněmovno! Zasloužil-li se někdo ve starém Rakousku obzvlášť, t. zn. nashromáždil-li svoje miliony jako majitel kuponů a továrník na děla, byl povýšen do stavu svobodných pánů. Doufám, že tu budete trochu opatrnější a tyto věci jednou přesně přezkoumáte, neboť by mohl býti na příklad podporován Czechovým lístkem zcela potřebný a zasloužilý člověk, mohl by učiniti něco významného pro stát, vy však mu nemůžete dáti řád, protože nemůže zaplatiti taxu. Obáváme se však nadmíru, že lidé, kteří mohou zaplatiti taxu, si za své peníze, které na státu vydělali, mohou koupiti i potřebné řády a tituly. Nebudete ani tomu moci zabrániti a my budeme při tom a v dané chvíli vám to připomeneme. Stalo se to při těchto titulech a řádech a zvláště při řádech již často, a upozorňuji vás, že by tomu tak mohlo býti i u nás, že bychom si při propůjčování řádu tomu nebo onomu vzpomněli na přísloví jež zní: "Kristus nesl těžký kříž, tak jako ty svůj; Kristus jej nesl nezaslouženě, právě jako ty".

Slavná sněmovno! Tituly a řády! Řekl jsem vám již, až uvedete vše do pořádku, co zde ještě v pořádku není, pak můžete vyznamenati všechny, kdož se zasloužili o to zjednání pořádku, a to by bylo především řešení sudetskoněm. problému. Přijali jste nás do tohoto státu a jmenujete nás při slavnostních příležitostech rovnoprávnými občany. Ve skutečnosti však jsme vším jiným než rovnoprávnými občany. Myslete přece na to, jak ve všech oborech nemůžeme již nic hospodářsky znamenati, že již nemáme prostoru, nemáme již místa; nejsme schopni roznášeti v našich německých vesnicích dopisy, stali jsme se neschopnými prodávati v našich německých vesnicích dopisní známky, nehodíme se k trhání trávy na dráze, jež vede německou otčinou. V tomto státě nebylo ještě generála, který by nebyl býval řekl, že Němci jsou způsobilými vojáky. Jsme však neschopni dodávati délesloužící poddůstojníky, neschopni státi se důstojníky. A podíváme-li se k politickým úřadům, k berním úřadům a finanční stráži, pozorujeme totéž. Upozorňuji vás na to v souvislosti s vaším zákonem, znehodnocujícím peníze: Dejte jednou svým Statistickým státním úřadem spočítati, kolik má stát dnes úředníků a zaměstnanců! Za každým druhým a třetím keřem v našem pohraničí stojí již finanční strážník. A na silnici potkáme každých 100 m četníka. K tomu ještě posíláte do naší domoviny státní policisty. A táže-li se lid venku: My, kteří tak zachováváme pořádek, my, kteří jsme tak ukáznění, my, kteří plníme zákony, k čemu to všechno potřebujeme? Tak otevřeně a čestně odpovídáme: Nepotřebujeme ani tolik četníků, ani tolik státní policie a finanční stráže, ale vy potřebujete místa pro své lidi. (Souhlas.) A proto obsazujete naši domovinu a mimo to pomýšlíte na to, že tím můžete urychliti počeštění naší praněmecké vlasti. (Výkřiky posl. Špačka.)

Slavná sněmovno! Situaci, kterou jste v naší sudetskoněmecké vlasti vytvořili, jste povinni napraviti, přivésti do pořádku. Sudetským Němcům máte dáti právo na život, sudetským Němcům máte vytvořiti podmínky bytí. Nechceme od vás ničeho, chceme však pro sebe míti také vše to, co nám náleží. (Souhlas.) Vy milujete svoji vlast, my milujeme svou, vy chcete býti pány, buďte jimi ve své vlasti, nechte nás panovat ve vlasti naší. (Souhlas.) Jsme připraveni se s vámi dorozuměti, ale jen od lidu k lidu, a nesmí nám němečtí vládní straníci běhati do cesty. Jsme připraveni uzavříti s vámi mír na podkladě stejných povinností, které již máme, a stejných práv, jež chceme míti. Za takových okolností jsme hotovi vytvořiti s vámi dohromady ve státě nový pořádek, zaručiti státu zdravější život; a potom, prosím, přijďte a rozdělte všem těm, kdož se v tomto smyslu zasloužili, řády a dejte jim tituly! Tomu bude lid rozuměti. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)