Tato čísla týkají se ovšem jenom rozpočtových preliminářů. Přihlédneme-li k účinům nepreliminovaným, do rozpočtu nepojatým, zjistíme výsledek značně nepříznivější. Vliv těchto nepříznivých výsledků nalézá výrazu ve státním dluhu, který od r. 1927 vzrostl z 27.8 miliardy na 46.8 miliardy Kč. Z toho je 8.6 miliardy Kč dluhu krátkodobého. Míti dluhy není jistě žádnou hanbou státu. Jde ovšem o to, k jakým účelům byly půjčky kontrahovány. Není jedno, zda jsme za vypůjčené peníze opatřili rovnocenné protihodnoty nebo zdali jsme jich upotřebili na krytí běžných, každoročně se opakujících výdajů. Jenom úroky z t. zv. přechodných záloh, jimiž je nutno krýti přechodné kasovní schodky, způsobené menšími příjmy proti rozpočtu, vyžadují ročně značných nákladů. Loňského roku zaplatili jsme na těchto úrocích z přechodných záloh 88.7 mil. Kč, což znamená bezmála výnos obou výdělkových daní. Na poštovní spořitelnu připadá z toho 67 mil. Kč.

Zmínil jsem se již o změnách na návrhu rozpočtu, představujících jednak snížení, jednak zvýšení rozpočtových položek, v rozpočtu vlastní státní správy i v rozpočtech podnikových. Těchto změn je celkem 36, které znamenají celkové snížení státních a podnikových výdajů o 21,528.000 Kč. Naproti tomu byly sníženy příjmy o 20,030.000 Kč. Na zvýšení položek přesunuto ze škrtů 300.000 Kč, takže z těchto plus a minus resultují celkové úspory proti vládnímu návrhu o 1,198.000 Kč, o které se zvyšuje rozpočtový přebytek na částku 2,726.120 Kč z původních 1,528.120 Kč. Budou tedy po úpravě, jak ji na vládním návrhu provedl rozpočtový výbor, rozpočtové výdaje na r. 1937 činiti 8.453,742.960 Kč a státní příjmy 8.456,469.080 Kč.

Pokládám za samozřejmost, že na položky, které rozpočtový výbor snížil, nesmí se virmovati, t. j. tyto položky nesmí býti doplňovány přesuny z jiných rozpočtových položek.

Finanční zákon doznal změn v čl. I a XXV, a to v důsledku přijatých číselných změn v rozpočtu. Ze základu změněn byl čl. XXI. Je to důsledek dlouhého jednání výboru parlamentní úsporné kontrolní komise s ministerstvem financí ve věci hospodaření Dobročinného fondu důchodkových pokut. Dotčeným ustanovením převádí se celkem 20 kasáren finanční stráže a účast fondu v Trenč. Teplicích z majetku fondu do majetku státu. Stát přestává býti v těchto kasárnách nájemníkem fondu a celé hospodářství fondu dává se na jinou základnu. Páni vidí, že příjmy a výdaje fondu obsaženy jsou také tentokrát v návrhu rozpočtu.

Někteří řečníci dotkli se v rozpočtovém výboru také formální stránky rozpočtu dovozujíce, že rozpočet postrádá potřebné přehlednosti. Chci zde říci, že příčina spočívá v kameralistické soustavě účetní, kterou je státní hospodářství účtováno. Podniky účtují účetnictvím dopickým. Všechny mají již své východiskové bilance, z nichž je viditelná majetková hodnota podniků. U vlastní státní správy nelze bez velikých škod pro stát účetní soustavu měnit. Budeme proto nuceni ještě velmi dlouho používati kameralistiky v hospodářství vlastní státní správy, i když máme vůči ní četné oprávněné stížnosti.

K materiální stránce rozpočtu budiž mi dovoleno říci, že státní hospodářství má býti organickým vyvrcholením národního hospodářství. Státu přísluší péče nejen o výsostné úkoly státní, jakými jsou obrana státu, zahraniční zastoupení, vnitřní správa, nýbrž je povinen starati se také o kulturní povznesení národa, t. j. o školství a osvětu, zasahovati do hospodářského vývoje veřejnými investicemi a starati se o ochranu sociálně slabých vrstev občanstva sociální péčí.

Úkoly státu vyrůstají proto jednak z nezbytných potřeb státních, jednak z potřeb národního hospodářství a sociálních potřeb národa. Státní rozpočet je ve své výdajové části číselným vyjádřením závažnosti, která byla vládou přiznána jednotlivým úkolům.

Státní rozpočet nelze pokládati za žádné vědecké dílo. Jsem si plně vědom skutečnosti, že tento rozpočet je dílem politického kompromisu. Neváhám konstatovati, že má proto své světlé i stinné stránky. Nebudiž mi ve zlé vykládáno, řeknu-li, že rozpočet na r. 1937 nevychází plně z hospodářské situace našeho národního hospodářství a není rozpočtem tou měrou úsporným, jak by toho zájem státu vyžadoval.

Jsou-li celkové výdaje vlastní státní správy preliminovány ve vládním návrhu částkou 8.454,970.960 Kč a podíly samosprávy na státních daních, dávkách a poplatcích částkou 2.823,091.600 Kč, tedy úhrnem 11.278,062 560 státní uzávěrka za r. 1929. A u preliminovaných státních příjmů je to proti r. 1929 rozdíl jenom o 451,506.735 Kč.

Jsem proto toho skromného mínění, že v r. 1937 nemůžeme očekávati takové zlepšení hospodářských poměrů, aby odpovídalo vypjaté hospodářské konjunktuře z r. 1929.

Naše národní hospodářství zotavuje se pomalu z těžké choroby. Je dnes a bude v r. 1937 prodělávati rekonvalescenci. Uložíme-li mu nadměrná břemena, lze důvodně předpokládati, že hospodářské zotavení, od něhož všichni čekáme spásu, se citelně zvolní, nebo se vůbec zastaví. Nemohu se ubrániti dojmu, že velmi brzy a příliš optimisticky hodnotíme známky hospodářského zlepšení, které jsou sice nesporné, ale o kterých nelze tak docela říci, že jsou trvalého rázu.

I pro naše státní hospodářství platí zásada, že musí organicky vyrůstati z národního hospodářství. Rozsah státních výdajů je dán nosností národního hospodářství.

Neuzavírám se poznání, že v době hospodářské krise nevystačí stát jen s normálními příjmy, které může poskytnouti hospodářsky život. Musí si vypomáhati úvěrem. Nelze však žíti a hospodařiti trvale na úvěr. Stát, který soustavně nadstavuje své normální příjmy úvěrem, žije nad poměry.

Každoročně se radujeme nad ciferně vyrovnanými rozpočty, ale nevyvozujeme důsledky z tvrdých skutečností, které nám ukazují státní závěrky. Každý z nás může si dovoliti jen to nad normální spotřebu, na co mu stačí peníze. Totéž platí i pro stát. Můžeme míti jen takovou správu a taková státní zařízení, která si stačíme zaplatiti.

Státní rozpočet na r. 1937 předpokládá, že státní výdaje v tomto roce budou uhrazeny z těchto příjmových pramenů: 1. ze ziskových přebytků státních podniků odvedených státní pokladně (včetně příspěvku pošt a železnic na ústřední správu) 1.100 mil. Kč, 2. ze správních příjmů 639 mil. Kč, 3. z daní, dávek a poplatků a monopolů 9.540 mil. Kč, celkem tedy 11.279 mil. Kč.

Převážná část státních příjmů plyne tedy z veřejných dávek. Proti rozpočtu na r. 1936 jsou předpokládány vyšší příjmy z veřejných dávek částkou 445 mil. Kč. Proti skutečnému výnosu veřejných dávek v r. 1935 bylo by to více o 1.368 mil. Kč. Pokusme se tedy zjistiti, do jaké míry tento předpoklad finanční správy má naději na realisaci.

Srovnejme si skutečný výnos důležitějších daní v r. 1935 s rozpočtovými odhady na r. 1936 a 1937.

Srovnáme-li tedy hrubou platbu r. 1935 s rozpočtem na r. 1937, zjistíme, že jenom na těchto nejdůležitějších pramenech příjmových máme r. 1937 proti výsledkům r. 1935 doháněti 1.368 milionů Kč.

Přehled vývoje státních příjmů v r. 1935 a 1936 je tento:

V roce 1935 objevil se tedy proti rozpočtu v příjmech minus o 930,221.329˙65 Kč. Rozpočet na r.1936 byl přesto zvýšen o 286,428.576 Kč proti r.1935. Příjmy r.1936 vykazují do konce měsíce října plus 768,186.372˙60 Kč. V celku však zůstávají do konce 1936 za rozpočtem o 770˙8 mil. Kč.

Jsou tedy celkové hrubé příjmy na přímých daních za rozpočtem o 110 mil. Kč.

Jsou tedy celkové hrubé příjmy na dani z obratu za rozpočtem o 229˙3 mil. Kč.

Jsou tedy celé hrubé příjmy z cel, spotřebních daní a monopolů o 107,068.098˙85 Kč

Jsou tedy celkové hrubé příjmy z poplatků o 71,287.575 Kč za rozpočtem.

Z těchto sestav jde najevo, že do konce měsíce října 1936 bylo přijato proti r. 1935 hrubě na přímých daních o 301,165.616˙95 Kč, na dani z obratu o 126,901.574˙80 Kč, na clech, spotřebních daních a monopolech o 293 mil. 808.854˙40 Kč, a na poplatcích o 122,467.556˙35 Kč více, celkem tedy zvýšení činí sice velmi potěšitelné číslo 844,343.602˙50 Kč, schodky podnikové nám to pak v celkových hrubých příjmech sníží na 768 mil. Kč.