Konečně musím také připomenouti,
že výroba výbušnin, výroba plynů,
výroba zamlžovacích plynů musí
jako základní suroviny používati především
lihu a že nyní Německo při nedostatku
tuků používá k výrobě
glycerinu a nitroglycerinu rovněž lihu, čili
líh je věc ohromné průmyslové
budoucnosti, ovšem cena směsi, pokud se svádí
na účet lihové industrie, není ve
20 % obsahu lihu v této směsi, nýbrž
v 65 % zdanění této směsi. 65 % ceny
ve velkoobchodě představují daně.
My jsme v tomto ohledu na jedné linii s automobilisty a
přejeme si, aby náš automobilový ruch
se rozmáhal, už z důvodů obrany státu.
Ale tu musím právě poukázati, že
rozhodujícím faktorem, který hraje důležitou
roli v rozvoji automobilismu, je cena vozu. Uvážíme-li
na př., že Fordův vůz v Americe stojí
na našich penězích 16.000 Kč, že
však clo na tomto voze při váze 1300 kg je
35.000 Kč, čili trojnásobek ceny, tu teprve
si musíme uvědomiti, v čem spočívá
brzda našeho automobilismu. Především
v ceně vozu. Musíme ovšem poukázat,
že tato cla, která byla zavedena v březnu 1931,
automobilismu valně neposloužila, že naopak poškodila
i ostatní průmysly, poněvadž Amerika
zavedla retorsní cla na textil, sklo a jiné produkty,
takže jsme byli tímto prohibitivním clem poškozeni
daleko šířeji, než by se bylo původně
zdálo.
O této kapitole bylo hodně mluveno v rozpočtovém
výboru, kde byla snesena spousta argumentů, jež
vyvracet není mou povinností, poněvadž
v nové lihové společnosti, která dnes
spravuje industrii lihovou, není nepořádků,
které by mohly míti takový reflex, který
se tam přenášel z doby rakouské nebo
poválečné. Naopak, sám pan ministr
financí zdůraznil, že lihová společnost
a její hospodaření je kontrolováno
třemi státními úředníky,
že tato lihová společnost netvoří
a nesmí tvořit žádných fondů
a konečně že tam nebylo žádných
daňových odpisů nebo výhod. My zemědělci
a hlavně pěstitelé zemáků,
máme-li se vyjádřiti o lihovém monopolu,
musíme vyslovit obavu, aby místo tří
úředníků, místo obchodní
pohotovosti a pružnosti nevytvořil se ohromný
aparát s velkou režií, který by na konec
přišel jako při přebytku obilí
s návrhem, aby byla snížena cena zemáků.
Dokonce bychom musili kategoricky odmítnouti, aby byla
forsírována výroba lihu z řepy. Uvažme,
že řepné kraje na svých dobrých
půdách mohou pěstovat spoustu různých
plodin, kdežto v horských krajích může
zemědělec pěstovat s úspěchem
pouze tři plodiny, totiž žito, brambory a oves.
Vezmete-li mu poněkud slušnou cenu za zemáky,
zničili jste z větší části
jeho existenci, a nám nejde o hájení existence
určité společnosti, nýbrž především
o hájení existence desítek a statisíců
zemědělců, kteří žijí
v horších krajích a kterým regulovaná
výroba lihová zabezpečila slušnější
příjem.
Rozhodně bychom museli odmítnouti, kdyby tento útok
nebyl veden jen bona fide lidmi, kteří chtějí
přinést zlepšení, nýbrž
kdyby měl býti veden benzináři, kdyby
se tu měly najíti prostředky z kruhů
jiných než faktických konsumentů, které
by různým skandalisováním chtěly
donutit naši lihovou industrii k ústupkům ve
prospěch několika zahraničních spekulantů.
Právě tak jako prohlásila naše delegace,
když se vrátila s hrdostí z Francie, musíme
i my říci, že Československo nebude
kolonií ani pro benzináře, ani pro margináře.
(Výborně! - Potlesk.)
Zemědělská politika se snaží
a bude se vždycky snažit býti demokratická
ve všech směrech, a tuto zásadu si vyprošujeme
také pro hospodářství, aby zemědělství
požívalo ne více výhod než druzí,
ale nejméně tytéž výhody, jakých
se v tomto demokratickém státě dostává
všem ostatním.
Nechci mluviti o tom, že na př. zemědělství
ve své výnosnosti je daleko níže než
ostatní obory, že tu působí ta velká
tragédie poklesu rentability zemědělského
podnikání, která vyvolala ohromné
zadlužení zemědělců právě
z toho důvodu, že výnosnost klesla na 1 až
1/2 %. Protože zemědělec nemůže
docílit větších výsledků,
nemůže postačit platit ani t. zv. 5 %, event.
4 1/2 % úroky a výsledkem tohoto neupraveného
stavu by byla úplná národní katastrofa,
anulování pozemkové reformy.
Vidíme, jak v pohraničních krajích
družstva legionářů, - které jsme
vyslali na hranice, aby tam zastupovali a hájili český
element, kteří tam přinesli peníze
své a věna svých žen - zkracovala a
jak nám píší přímo hrozné
dopisy a proklínají ty, kdož je tam vyslali.
Dokonce říkají, že světová
válka byla pro ně pohádkou proti té
existenci, jakou prožívají dnes.
Otázka úpravy úrokové míry,
úpravy zemědělských dluhů není
otázkou strany republikánské, to je otázka
všech zemědělců v tomto státě
a jako na takovou se musejí všichni odpovědní
činitelé, kteří to myslí s
tímto státem dobře, dívat. Jestliže
náš pan ministr zemědělství navrhuje
zemědělský fond, kolonisační
fond, pak to není dílo anebo požadavek agrární,
to je požadavek vysloveně sociální,
neboť jeho neuskutečněním nebo špatným
provedením zničili bychom spoustu existencí
a pracovali bychom buď pro bolševismus nebo pro fašismus.
Proto právě je nutno, aby se v rámci této
rozpočtové debaty i tyto hospodářské
problémy uváděly, a rovněž tak
i to, co souvisí se zatížením zemědělské
výroby, i ten daňový systém, který
se dnes pozvolna sice zdokonaluje, ale není ještě
dokonalý, i ta otázka převodních poplatků,
která se stala největším břemenem
pro všechny zemědělce, kteří
přebírají svá hospodářství,
kdy namísto toho, aby dostali určitou podporu, poněvadž
začátky jsou těžké, jsou hned
v začátcích postiženi převodními
poplatky a mnohde jsou tyto převodní poplatky hned
příčinou zadlužení, takže
můžeme otevřeně dnes říci,
že je to dávka z majetku a při několika
převodech v rodině během 80 let vlastně
si stát jednou celý majetek vezme.
My ovšem musíme také připomenouti, že
bude zapotřebí revidovat nejenom daňový
systém, nýbrž revidovat i systém těch,
kdož tento daňový systém zastupují
a provádějí. I kdyby byl zákon a předpisy
daňové sebe dokonalejší, nebudou-li
dokonalí ti, kdož tyto zákony provádějí,
nic nám tato dokonalost nebude platna. Shledáváme
se se zjevy, že představitelé berních
správ, úředníci a referenti, nejsou
dostatečně kvalifikováni, aby dovedli náležitě
posoudit, zda přiznání, které poplatník
předkládá, je správné nebo
nesprávné. Právě v oboru zemědělské
výroby vidíme. jak referenti, kteří
neznají vůbec zemědělské výroby,
a mnohdy ani jiné výroby, ani obchodu a živností,
podle neživých a nepraktických tabulek vyměřují
daňový základ a tak dochází
ke zjevům, že drobný poplatník, který
nedovede využít všech fines zákona, je
přitištěn k zemi, zatím co velcí
poplatníci utíkají. Tu je potřebí,
aby nastala jiná výchova a vzdělání
berních úředníků, aby oni zdravě
a správně dovedli podchytit daňový
základ, neboť jenom od správně posouzeného
příjmu může teprve přijíti
daňová spravedlnost. Začasté ani úředníci
nemají zlého úmyslu, aby zdanili nesprávně,
ale z obavy, aby nezdanili málo, raději daňový
základ zvyšují. Vypadá to jako anekdota,
když řeknu, že při sjednávání
daňových paušálů zemědělských
referent řekl, že slepice snese za rok tisíc
vajec. (Veselost.) Račte uvážit, to
by znamenalo 21/2 vejce denně! No, bylo by to skvělé,
kdyby je snesla! Ale to je dokladem, jak lidé, kteří
mají podchytiti daňový příjem,
jsou neinformováni. Ne ze zlomyslnosti, ale z toho, co
zde neříkám. Myslím, že je právě
třeba, aby u tohoto ohromného kolosu, který
představuje finanční správa. jež
nemá dostatek kvalifikovaných odborníků,
která má také nedostatek úředníků,
nastalo určité ozdravění, neboť
to nejsou malé kapitály, které spravuje tato
složka, uvážíme-li, že hodnota jmění
celé naší veřejné správy
představuje bez dluhového zatížení
skoro 100 miliard Kč a že roční obrat
jejího hospodaření se pohybuje v částkách
několika desítek miliard Kč. A tu teprve
seznáme, jaké je to zlo, když u správy
tohoto ohromného majetku, zdroje národního
důchodu, nejsou náležitě vychovaní
odborníci.
Myslím však, že závada tohoto systému
by se dala velmi dobře odstraniti, kdyby ministr financí,
který má jistě zájem, aby bylo vybráno
daní co možná nejvíce a únosně.
vytvořil určité kursy pro výchovu
berních úředníků, aby tu nastala
určitá praktická výchova, aby pro
určité okresy zemědělské či
průmyslové byly vybíráni referenti,
kteří mají poznatky z praktického
života.
Mluvím-li již o této kapitole, chci se jenom
závěrem zmíniti o naší veřejné
správě, která je předmětem
tak častých úvah. Pro reformu této
veřejné správy byla vytvořena zvláštní
komise, jejíž práce se prozatím ovšem
neprojevila. Myslím, že je to jedna z nejnaléhavějších
kapitol státního hospodářství,
aby konečně byla veřejná správa
reformována, neboť, račte uvážiti,
že takováto reorganisace čsl. rozpočtového
hospodářství spočívá
na základech převzatých od dob Marie Terezie,
která provedla reorganisaci finanční správy
v letech 1748 a 1749, a také celý systém
veřejné správy spočívá
na základech vybudovaných touto slavnou panovnicí.
Pravda, historie o Marii Terezii říká, že
měla velkou moc, a je to také pravda, neboť
její vliv sahá až do dnešní doby,
a ještě dnes se řídíme zařízeními,
která vybudovala tato slavná panovnice.
Naše veřejná správa si vynucuje přímo
veliký počet úředníků,
neboť máme velkosklad správních předpisů,
zákonů, nařízení, normálek,
dekretů a jiných opatření skoro ve
všech oborech veřejné správy. Máme
dualistickou soustavu veřejné správy, kde
máme, jak známo, jiné zákony na Slovensku
a Podkarpatské Rusi, a za 16 let Československého
státu jsme nedovedli sjednotiti a provésti revisi
občanského zákona. nemluvě ani o zákonu
trestním, civilním řízení,
vodním a horním právu. Sjednocení
zákonů má i pro rozpočtové
hospodářství velký význam,
jak ukazuje na př. Napoleonův Code Civil, který
sjednotil Francii tak, že ještě dnes je tento
stát stmelen ne jinou organisací, nýbrž
organisací. která přečkala staletí
a může se postaviti na úroveň moderních
zákonných opatření. Bohužel,
je to pravda, že právní normy vzhledem ke svému
stáří se rozešly se životem, který
nestojí, nýbrž jde stále vpřed.
Naše poplatkové právo je proslulé svou
neobyčejnou složitostí a nepřehledností.
Myslím, že v ministerstvu financí je jen několik
málo lidí, jichž životním osudem
jest zabývati se poplatkovými předpisy, kteří
jediní se vyznají v tom velkém bludišti,
jehož kořeny, jak jsem vám řekl, sahají
do minulých století.
Vždyť na př. máme ještě dnes
dvorské dekrety, kdy za jistých okolností
může náš vyšší úředník
použíti podle předpisů dvouspřežného
kočáru, ale nemůže použíti
autotaxi, poněvadž staré předpisy o
tom tehdy bohužel ještě nic nevěděly.
Tak tu vznikla hora spisů, které brání
vidět život a které potom vedou k bezduchému
byrokratismu. Chlubíme se sice pokrokem v demokracii, ale
veřejná správa táhne za sebou 180
let starou minulost. Nesmíme přehlížeti
závažnost tohoto starého rakouského
dědictví a musíme dokázati, že
demokracie je nejméně tak pružná, ne-li
pružnější, jako diktatura. Tak na př.
Německo pochopilo toto volání doby a hodlá
zrušiti asi 93.000 starých zákonů, nařízení
a jiných předpisů, které jen zamořují
veřejnou správu neplodným studiem, činí
ji nepřehlednou, těžkopádnou, a co s
rozpočtového stanoviska je důležité,
drahou. Demokracii v tomto ohledu jako v ostatních oborech
čeká veliký úkol. Demokracii však
neudrží a neposílí neplodní kritikové.
Demokracii také neposiluje vzájemné štvaní
a osočování, třídní
zápasy, které otravují národ a oslabují
jej v jeho základě.
Musíme proto při každé příležitosti
a hlavně v oboru hospodářském odmítati
všechno, co nás oslabuje. Rozpočtová
debata nemůže sledovati svůj cíl jenom
v rovnováze hospodářských čísel
a výslednic, nýbrž v rovnováze rozumu
a srdce. Věřím proto, když dosáhneme
rovnováhy mezi rozumem a citem, že rovnováha
rozpočtová bude nám přidána.
(Potlesk.)
Místopředseda Taub (zvoní): Dále
má slovo p. posl. dr. Porubszky.
Posl. dr. Porubszky (maďarsky): Ctená
posl. snemovňa!
Uverejnenie rozpočtu na budúci rok vyvolá
v kruhoch poplatného občianstva oprávnené
roztrpčenie. Rozpočet nepočíta s neúrodným
hospodárskym rokom a očakáva na daniach budúceho
roku príjmový prebytok 325,000.000 Kč. Daňové
nedoplatky činia ešte vždy asi 4.5 miliardy Kč.
Preliminovaná suma štátnych výdavkov
s výdavkami mimoriadnymi pohybuje sa medzi 11 a 12 miliardami,
nepočítajúc do toho samosprávne daňové
prirážky.
Opozdené bolo upozornenie zpravodaja Remeša,
že vraj "nemožno robiť dlhy do nekonečna".
Československý štát nemôže
sa rozlúčiť s vysneným obrázkom
štátu luxusného a postaviť sa na starú
sedliacku pravdu, dľa ktorej má sa človek rozťahovať
tak ďaleko, kam sahá jeho pokrývka. Od r. 1927
až do dnes zvýšil sa štátny dlh s
27.8 miliardy na 46.8 miliardy, ročný priemer činí
2 miliardy. Okrem toho štátna garancia činí
11.3 miliardy. Tento výkon znamená na poli robenia
dlhov olympický rekord. Podľa katolíckej nauky
každý človek sa zrodí v peccatum originale,
v dedičnom hriechu. Toto duševné zaťaženie
doplňuje sa v republike ešte iným zaťažením,
že totiž každé novorozeniatko prijde na
svet so štátnym dlhom 3.120 Kč "na hlavu".
K tomu prichádza ročná dávka verejných
daní, ktorá činí približne 450
Kč na jednotlivca.
Prejav pána min. predsedu Hodžu, že zo
46.8 miliardy je 36.6 miliardy dlhom tuzemským, je veľmi
slabou útechou. Snáď to znamená, že
splatenie tohoto dlhu nenalieha alebo že to nie je nezbytnou
povinnosťou? Neľutujem rezervných fondov veľkobánk
a kartelov, avšak nesmieme zabúdať, že samosprávne
sväzky upísaly na slabší nátlak
značnú časť svojho majetku najprv na
pôžičku práce a teraz na pôžičku
obrany štátu. Štátne pôžičky
upisovali ex offo štátni a štátom podporovaní
úradníci a funkcionári až do posledného
zriadenca parlamentu, ktorí často nežijú
medzi takými hmotnými pomery, aby upísané
pôžičky mohli postúpiť štátu
ako národný dar.
Pre národnostný štát platí v
zostrenej forme zásada, že existencia štátu
závisí od hmotnej a mravnej prosperity občianstva.
Výdavkové položky rozpočtu ani v najmenšom
nezabezpečujú prosperitu hmotnú a prosperitu
mravnú v sanácii naších menšinových
krívd však márne očakávame po
dobu 18 rokov.
Z naších krívd chcem pri tejto príležitosti
vyzdvihnúť len jednu, a to je tá, ktorou boli
postižení katolíci a ostatné náboženstvá
na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi odňatím ich
verejných stredných škôl.
Pri 10ročnom výročí trvania republiky
požiadal slovenský biskupský sbor za predsedníctva
olomúckeho arcibiskupa dr. Prečana československú
vládu o vrátenie katolíckych gymnázií
na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, v počte 21, ktoré
československá vláda po prevrate z časti
zrušila, z časti vyvlastnila. Reholnícki profesori
boli prepustení, vynímajúc benediktínov
v Komárne a na miesto nich boli zo zemí historických
často importované učiteľské sily
s pochybnou kvalifikáciou a s podozrelým svetovým
názorom. Tak na pr. maďarské gymnázium
piaristov v Leviciach dostalo po prevrate riaditeľa Čecha,
ktorý neznajúc maďarsky nahradzoval tento svoj
nedostatok lútkovým divadlom, ktoré predvádzal
žiakom.
Biskupský sbor na Slovensku s historickou objektivitou
konštatuje, že práva katolíkov na svoje
stredné školy boly v minulosti od doby ich zakladania
vždy uznávané. Z katolíckeho majetku
boly zriadené tieto stredné školy: V r. 1671
v Banskej Štiavnici, v r. 1687 v Banskej Bystrici, v r. 1628
v Bratislave, v r. 1625 v Komárne, v r. 1650 v Košiciach,
v r. 1815 v Leviciach, v r. 1673 v Levoči, v r. 1702-1705
v Nitre, v r. 1841 v Nových Zámkoch, v r. 1673 v
Prešove, v roku 1642 v Podolíne, v r. 1666 v Prievidzi,
v r. 1659 v Rožňave, r. 1726 v Ružomberku, v
r. 1740 v Sabinove, v r. 1648 v Skalici, v r. 1648 vo Sv. Jure,
v r. 1656, 1659, 1660 a 1694 v Trenčíne, v r. 1558
a 1852 v Trnave, v r. 1868 v Trstenej a v r. 1640 v Užhorode.
Z týchto stredných škôl zostala len v
Komárne jedna stredná škola s maďarským
vyučovacím jazykom, avšak i nad touto stále
visí meč Damoklov. Uhorskému štátu
stále sa dáva vina, že maďarčil
na vidiekoch slovenských, avšak nesmieme zabúdať,
že maďarský štát nikdy nepoložil
ruku na katolícke stredné školy, aby ich poštátnil
a dekatolizoval slobodnozednárskymi alebo nekatolickými
profesormi. Naopak, vždycky respektoval § 3 zákona
čís. XX/1848, až v r. 1883 bol vynesený
stredoškolský zákon, podľa ktorého
"školské potreby vierovyznaní zákonom
uznaných musia byť hradené z verejných
peňazí štátu."
Pribíjam tuná podobný prejav biskupského
sboru československého učinený vo
zmienenom obežnom liste: "Kultúrne dejiny nepopierateľnými
fakty dokazujú, že i keď zašlá maďarská
éra bola úzkoprsá voči týmto
verejným katolíckym stredným školám,
avšak ani jedenkráť sa nepokúsila o skrátenie
katolíckych občanov v týchto ich historických
právach." Mohlo sa to stať katolíckemu
obecenstvu na Slovensku len po revolúcii následkom
bezdôvodnej ovšem ale bezmedznej nedôvery, ktorá
vznikla voči maďarskému profesorskému
sboru týchto ústavov.
Akcia katolíckeho biskupského sboru má iba
ten výsledok, že boly učinené pozemnoknižné
opravy a zaistené bolo vlastnícke právo katolíkov
na tieto budovy. Na papieri tedy bolo nám vrátené
21 gymnázií, avšak po ostatných stránkach
všetko zostalo tak, ako sa to utvorilo po štátnom
prevrate, ba voči Maďarom sa to ešte zhoršilo,
lebo na veľa miestach Maďarmi obývaných
pozbudly niektoré z tých starých 21 gymnázií
nielen svoj náboženský, ale i maďarský
charakter. Tak sa to stalo v Leviciach, Rožňave a
Užhorode, inde však, ako v Košiciach, je budova
poštátného maďarského katolíckeho
gymnázia v naprosto zanedbanom stave.
Bývalých 9 kráľ. katolíckych
gymnázií bolo v roku 1922 i pozemnoknižne z
príkazu školskej verejnej správy prevedené
omylom ako konfiškované "cisárske a kráľovské
imanie" na meno československého štátu,
zrejme s obídením historického práva
tunajších katolíckych škôl. Ani
u týchto ani u ostatných býv. rehoľných
gymnázií nemá zákonitý udržovateľ
školy právo slova a tedy zúčastnené
diecézne vrchnosti alebo zúčastnené
cirkevné rády nemajú inštitucionelné
právo menovať profesorov a zabezpečiť
katolícku výchovu. Je pravda, že u nás
neboly vyučovacie cirkevné rády vyhnané,
avšak ich činnosť bola v rukavičkách,
pod kepienkom demokracie učinená nemožnou a
odveké práva obyvateľstva, zo 77.7 % katolíckeho,
boly proste nulifikované. Je smutný fakt, že
demokratická republika odníma katolíckym
stredným školám práva, ktoré
podľa tvrdenia biskupského sboru československého
boly i najabsolutistickejšími cisárskymi vládami
uznávané a zabezpečené v prospech
katolíkov.
Chcete-li nás trestať, používate proti
nám ešte vždy paragrafov starých uhorských
zákonov. Cudzozemský pobyt penzistov posudzujete
ešte vždy na základe cisárskeho patentu
z doby Marie Terezie; ak by bolo však treba prevádzať
ustanovenia, ktoré sú v náš prospech
s hľadiska náboženského alebo národnostného,
tu pod zámiekou "zákonného vývoja"
musíme strácať i to, čoho sa nám
dostalo za starého uhorského režimu.
Na poli výchovy maďarského katolíckeho
ľudu sme tam, že ešte ani dodnes nemáme
ani jediného maďarského katolíckeho
učiteľského ústavu pre mužov.
Prevrat neušetril ani autonomie protestantských stredných
škôl. Poštátňovanie a zároveň
zrušenie autonomie cirkevnej povahy bolo usnadnené
okolnosťou, že niektoré protestantské
cirkevné vrchnosti podriadily cirkevné sebavedomie
štátnej myšlienke napriek tomu, že niektoré
náboženské obce i po odňatí štátnej
podpory po dlhú dobu viedly s heroickou silou boj za náboženský
charakter svojích škôl; tak tomu bolo v Rimavskej
Sobote.
Z 8 starých protestantských stredných škôl,
aké sú bratislavská, štiavnická,
banskobystrická, rožňavská, kežmarská,
spišskonovoveská a rimavsko-sobotská, zostaly
podľa mena evanjelickými ústavy v Prešove
a v Kežmarku. Profesorov menuje štát a nerespektuje
pri menovaní náboženský charakter školy.
Samosprávny sbor školy nemá vplyvu ani na učebný
plán, ani na činnosť profesorov. Učiteľské
ústavy boly zrušené. Podobne zanikla teologická
fakulta a právnická akadémia v Prešove.
Neuznávaním nadobudnutých práv trpí
vždy respekt voči zákonom a právam a
otvára sa široké pole právnej neistote.
Neviem, či môžeme počítať
so sanáciou uvedených cirkevných krívd.
Alebo snáď pri našich národnostných
krivdách zostane i to iba šablonovitou bremenovou
stránkou demokratického vládneho režimu?