Myslím, že jsem u podstaty věci, když upozorním, že osnova tím, že zavádí instituci pomocných referentů, nám vlastně plně umožňuje, abychom dosáhli onoho cíle, který máme všichni na mysli. Když stačí tříletá přípravná služba u soudu jako čekatele, aby mohl býti někdo jmenován definitivním soudcem a aby se mu svěřilo na celý život judikování, když se tato tříletá služba považuje za dostatečnou pro výchovu k soudcovskému úřadu, pak se ptám, proč by neměla stačiti tříletá služba u nejvyššího správního soudu ve funkci pomocného referenta? Tato služba má sloužiti výchově jednak v tom směru, že bývalí soudcové mají se vžíti ve správní právo, ale má také sloužiti tomu, aby správní úředníci vešli v tradici nejvyššího správního soudu a aby byli vychováváni nebo převychováni v řádné soudce nejvyššího správního soudu. Mimo to tato služební doba ve funkci pomocného referenta jistě stačí, aby president nejvyššího správního soudu a vláda mohli poznat, zdali osoba, ať již byla vzata z jedné nebo z druhé kategorie úředníků, hodí se k nejvyššímu správnímu soudu i svými znalostmi, i svou intuicí právnickou, i také svou objektivitou.

Nechci podceňovati význam předchozí výchovy k úřadu soudcovskému, naopak myslím, že bylo patrno ze systému mých vývodů, že také na tuto výchovu a na předchozí kontrolu před jmenováním kladu váhu, avšak kladu větší váhu, a to nejen u nejvyššího správního soudu, nýbrž u soudů vůbec, na vedení celého soudu a na vedení jednotlivých senátů. Neposkytnou-li nám v budoucnosti u nejvyššího správního soudu vedoucí osoby dostatečné záruky svým přirozeným založením, svou povahou a svými vědomostmi, že soud bude řízen objektivně, pak myslím, že ani kdybychom obsadili nejvyšší správní soud vesměs soudci původu soudcovského, neochránili bychom ho před těžkým kazem a stát před těžkou újmou. Proto nezní problém - velmi důležitý, jak přiznávám - tak, jak byl položen, nýbrž docela jinak, totiž zní: zachovati objektivní, nestranné, vědecké vedení nejvyššího správního soudu i všech soudů vůbec - a pak myslím, že výchova a převýchova bude taková, že nebude žádných stížností ani proti nejvyššímu správnímu soudu, ani proti soudům jiným.

Pokud jde o způsob obsazování senátů, platí v podstatě totéž, co jsem řekl o přibrání osob k nejvyššímu správnímu soudu. Nebojím se oněch důsledků, jež tu byly prosloveny, t. j. že by členové nejvyššího správního soudu původu soudcovského mohli býti ze senátů nebo z rozšířených senátů eliminováni; vždyť již pouhé ustanovení, že gremium musí se skládati nejméně ze dvou pětin osob se soudcovskou způsobilostí, prakticky nutí k tomu, aby tyto osoby nezahálely, nýbrž aby byly přibírány k poradám a rozhodování. Ale zase si musíme říci, že nic by nebránilo presidentu nejvyššího správního soudu, kdyby byl chtěl neloyálně vykládati zákon, kdyby opravdu chtěl briskovati bývalé soudce, kdyby opravdu je považoval za členy gremia druhocenné, aby prostě nepřibíral jich, nýbrž aby přibíral bývalé státní zástupce, bývalé úředníky ministerské, bývalé sekretáře, bývalé úředníky finanční prokuratury proto, že prokazují způsobilost k úřadu soudcovskému soudcovskou zkouškou anebo zkouškou advokátní.

Mám proto za to, že platnému právu se přikládá ochrana, kterou ve skutečnosti nepřináší, že věc byla nesprávně postavena, nesprávně stylisována, že zápas ve veřejnosti se vedl o něco, co ve skutečnosti neexistuje, že v mnohém je tu nesprávná informace, a že, kdybychom byli správně vystihli text i dosah zákona, celá diskuse by se byla vedla způsobem jiným, než ve skutečnosti se stalo.

O škrtnutí ustanovení o povinné účasti určitého počtu osob se soudcovskou způsobilostí v senátech nejvyššího správního soudu mohou býti různá mínění. Avšak je přehnaný názor, proti němuž se s největší rozhodností musím postaviti, že touto změnou nejvyšší správní soud pozbude své povahy soudu a stane se toliko pouhou instancí správní, čili, jak dokonce zde bylo řečeno, pouhým správním úřadem.

Pan kol. dr Rašín je na omylu, tvrdí-li, že je to v našem zákonodárství novota. Naopak, na opření svých vývodů mohu tu uvésti celé naše zákonodárství od r. 1920. Za tu dobu byly provedeny různé změny, které se dotýkaly složení velmi důležitých soudů. A my nikde nevidíme provedení této zásady, na níž se nyní klade tak veliká váha. Jedině v r. 1919, když byl novelován zákon patentní - je to novela čís. 305 - bylo vysloveno, že do patentního soudu se vysílají radové nejvyššího správního soudu, "pokud jsou soudci". S touto dikcí se neshledáváme ani v zákoně o nejvyšším správním soudu. Toto ustanovení vysvětluje se tím, že podle rakouského zákona patentního v patentním soudě nezasedali členové nejvyššího správního soudu, nýbrž členové nejvyššího soudu a, ježto novelou nahraženi byli členové nejvyššího soudu členy nejvyššího správního soudu, bylo do zákona pojato ustanovení, že mají býti soudci, to je, že před tím měli býti soudci.

Avšak již od r. 1920 vidíme v našem zákonodárství pravý opak toho, co zde bylo tvrzeno. V různých obdobích naše zákonodárství opustilo zásadu, která je obsažena v zákoně o nejvyšším správním soudu, o paritním zastoupení členů nejvyššího správního soudu se soudcovskou způsobilostí v senátech. Tak na př. ústavní soud, zřízený podle čl. III. úst. listiny, je složen ze 3 právníků jmenovaných k návrhu sněmoven presidentem republiky, ze dvou členů nejvyššího soudu a ze dvou členů nejvyššího správního soudu. Zdánlivě věc vypadá tak, že je to převaha soudců nad právníky nesoudci, tedy čtyř členů nejvyšších tribunálů soudních proti třem právníkům, kteří nemusejí vykázati způsobilost k úřadu soudcovskému a kteří mohou býti bývalí správní úředníci, a podotýkám, že v ústavním soudě skutečně zasedali aktivní úředníci správní. V zákoně o ústavním soudě však není provedena ona zásada, na kterou se nyní klade tak veliká váha, že by členové nejvyššího správního soudu, vysílaní plenem do ústavního soudu, musili býti vesměs původu soudcovského nebo že by měli vesměs vykázati aspoň způsobilost k úřadu soudcovskému, ba ani ona parita tam není vyslovena. Není stanovena podmínka, že aspoň polovina členů vysílaných nejvyšším správním soudem musí býti původu soudcovského, nýbrž plenu nejvyššího správního soudu je ponechána úplná volnost, takže teoreticky řečeno může se ústavní soud, tak důležitý soud, skoro bych řekl, že někdy může být důležitější než nejvyšší správní soud, skládati ze tří úředníků správních, jmenovaných presidentem republiky, ze dvou bývalých správních úředníků, delegovaných nejvyšším správním soudem, a toliko ze dvou soudců, delegovaných nejvyšším soudem. A můžeme proto tvrditi, že ústavní soud je toliko instancí správní, úřadem správním, a že ztratil charakter soudu? Já bych se neodvážil takového tvrzení.

Také uvažme, že tento zákon byl přijat r. 1920, v době tvoření ústavní listiny, kdy se kladla tak veliká váha na kontrolu ústavnosti zákonů usnesených sněmovnami a opatření usnesených Stálým výborem, a tehdy nikoho nenapadlo vznésti požadavek, na který se dnes klade tak veliká váha, a nikomu nenapadlo vytýkati, že by zákon o ústavním soudě porušil podstatně ochranu občanstva proti neústavnosti zákonů, usnesených sněmovnami, nebo proti neústavnosti opatření Stálého výboru.

Se stejným zjevem se shledáváme v jiném zákoně, neméně důležitém, usneseném r. 1920, to jest v zákoně o volebním soudu. Členy volebního soudu jsou dva členové nejvyššího správního soudu, president nebo jeho náměstek a jeden votant, a v zákoně o volebním soudu není stanoveno, že by jeden z nich musil býti původu soudcovského. A ještě drastičtěji je to vyjádřeno v novele zákona o volebním soudu z r. 1924. Při rozhodování o ztrátě mandátu podle § 13, lit. b), nebo o neslučitelnosti přiberou se do volebního soudu vedle presidenta nejvyššího správního soudu ještě 4 členové nejvyššího správního soudu jako votanti, které určí president nejvyššího správního soudu. Ale zákon z r. 1924 nestanovil podmínku, že z těchto 4 členů aspoň 2 musejí být původu soudcovského nebo musejí míti průkaz způsobilosti pro úřad soudcovský, nýbrž ponechal to úplně v uvážení presidenta nejvyššího správního soudu, takže do volebního soudu mohou býti delegováni toliko bývalí správní úředníci, na př. politické správy. Proveďme, prosím, toto srovnání: Když nejvyšší správní soud rozhoduje o zbavení mandátu člena obecního zastupitelstva, pak se tvrdí, že je to těžká újma na jeho ochraně, újma na zásadě soudní ochrany, když by nebylo ve správním soudě zabezpečeno, že tam budou alespoň dva členové gremia se způsobilostí soudcovskou. Když však volební soud rozhoduje o ztrátě mandátu poslance nebo senátora a není žádné garancie o paritním složení volebního soudu, nikoho nenapadne tvrditi, že by volební soud přestal býti soudem, že byl stlačen a snížen na pouhou správní instanci a že by byl pouhým správním úřadem. Proto mám za to: padla-li slova - a někteří z pánů kolegů toho slova užili - že po přijetí této osnovy ztrácí nejvyšší správní soud charakter soudu a stává se správním úřadem, že tato slova mohla vytrysknout jenom z přehlédnutí ustanovení zákonných a že jistě neodpovídají pravdě.

Ještě v r. 1933 měl zákonodárce příležitost řešiti tuto otázku v zákoně kartelovém; do soudu kartelového vysílá určitý počet členů nejvyšší správní soud, a zase se nestanoví, že aspoň polovička jich musí býti původu soudcovského, nebo musí míti způsobilost k úřadu soudcovskému. Nikdo, prosím, po celou dobu od r. 1920 do r. 1933, resp. 1937 neviděl v tom závady, nikdo při projednávání těchto zákonů nenamítal vadnost příslušných ustanovení, nikdo nepřišel s požadavkem po zachování parity - a najednou máme věřit, když projednáváme tuto novelu. že ustanovení, které navrhuje ústavně-právní výbor jako kompromisní, je taková těžká újma? Kdyby to byla pravda, pak, myslím, by se bylo muselo ozvati svědomí zákonodárcovo, byli by se museli ozvati všichni ti, jimž jde skutečně o nestranné judikování, mnohem dříve. Když nebylo námitek dříve, promiňte, že nemohu uznati námitky, které jsou vznášeny, když jde o složení nejvyššího správního soudu. Proto mám za to, že projednávanou změnou zákonodárnou nebude ochrana občanstva tak osekána, jak bylo v rozpravě líčeno.

Přicházeje k tomuto důsledku. navrhuji, aby pozměňovací návrhy p. kol. dr Rašína a druhů byly zamítnuty, a aby projednávaná osnova byla přijata ve znění navrhovaném a vypracovaném ústavně-právním výborem. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přistoupíme nyní ke hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má pět článků, nadpisy tří dílů článku I, nadpisy článků III, IV a V, nadpis zákona, úvodní formuli, a přílohu podle článku IV osnovy, obsahující úplné znění zákona ve třech dílech a celkem 55 paragrafech s nadpisy.

Poněvadž byly podány pozměňovací návrhy, mám v úmyslu dáti hlasovati takto:

O článku prvém hlasovali bychom nejprve v úpravě pozměňovacích návrhů posl. dr Rašína a teprve kdyby tato úprava nebyla přijata, hlasovali bychom o tomto článku podle zprávy výborové.

O ostatních článcích a jejich nadpisech, dále o celé příloze zákona - s eventuální změnou, kdyby návrhy posl. dr Rašína byly přijaty - s jejími 55 paragrafy a nadpisy a o nadpisu zákona a úvodní formuli hlasovali bychom najednou podle zprávy výborové.

Jsou proti tomuto způsobu hlasování námitky? (Nebyly.)

Není jich. Budeme tedy hlasovati, jak jsem uvedl.

Kdo tedy souhlasí s čl. I zákona v úpravě pozměňovacích návrhů posl. dr Rašína, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítnuto. (Hluk. - Zvoní.)

Prosím o klid.

Kdo nyní souhlasí s čl. I a jeho nadpisy podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Článek I. jest přijat podle zprávy výborové.

Kdo nyní souhlasí se zbytkem zákona, to jest s jeho články II až V, jich nadpisy, s nadpisem a úvodní formulí zákona a konečně s 55 paragrafy přílohy a jejími nadpisy podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijato.

Tím tato osnova zákona přijata byla posl. sněmovnou podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Předsednictvo se usneslo podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Vykonáme proto ihned druhé čtení.

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona o nejvyšším správním soudě (tisk 837).

Zpravodajem je p. posl. dr Meissner.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr Meissner: Navrhuji, aby byly provedeny v příloze tyto redakční změny:

1. nadpis před §em 22 se přesunuje před § 23;

2. v §u 25 se škrtá čárka za slovem "spisů".

Předseda (zvoní): Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, s opravami, které právě uvedl p. zpravodaj, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Zbývá ještě hlasovati o dvou resolucích, otištěných ve zprávě výborové.

Kdo s těmito dvěma resolucemi souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce jsou přijaty.

Tím jest vyřízen odst. 1 pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž je:

2. Zpráva výboru imunitního o žádosti disc. rady adv. komory v Praze v disc. věci posl. dr Kellnera (tisk 727).

Zpravodajem výboru je p. posl. dr Dufek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Dufek: Slavná sněmovno!

Imunitní výbor usnesl se ve schůzi dne 16. prosince 1936 doporučiti slavné sněmovně, aby vyhověla žádosti disc. rady adv. komory v Praze a dala souhlas k disc. stíhání posl. dr Kellnera, advokáta v Trutnově.

Tento návrh se činí proto, že nejde zde o stíhání činů, provedených při výkonu funkce poslanecké, nýbrž o zjištění, zda zmíněný poslanec neporušil svých povinností stavovských jako advokát. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna svolila k disc. stíhání posl. dr Kellnera.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se svoliti k disc. stíhání posl. dr Kellnera.

Tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu.