Místopředseda Mlčoch (zvoní): Dávám dále slovo panu posl. dr Rašínovi.

Posl. dr Rašín: Slavná sněmovno!

Občanským zákoníkem předkládá nám vláda výsledek více než 15leté práce vynikajících právníků československých, předkládá nám dílo, které by mohlo býti velikým činem státnickým a zákonodárným a do značné míry činem historickým, poněvadž jde o první kodifikaci velkého rozsahu, kodex, kterým mají býti položeny základy nového československého právního řádu, nové právní základy každodenního života a každodenního styku občanů. Tento zákoník spojuje v nejživotnějších zájmech také skutečně po prvé Čechy a Slováky v jediný právní celek.

Nepříznivé důsledky dosavadního právního dualismu pro náš stát i jeho obyvatelstvo jsou všeobecně známy. Ve vnitřním životě politickém posiluje právní dualismus všechny historickým vývojem vzniklé, ale v jednotném státě neodůvodněné různosti mezi historickými zeměmi a Slovenskem s Podkarpatskou Rusí. Tento dualismus přímo podněcuje vědomí zásadní rozdílnosti mezi těmito částmi nedílné republiky a zabraňuje těsnějšímu semknutí všeho obyvatelstva. Vidíme, že také v zahraničním životě politickém je trvající právní dualismus vhodnou zbraní revisionismu, poněvadž se dnešního stavu využívá jako argumentu pro potvrzení, jak nesnadno postupuje konsolidace státní a jak nehotový je dnešní právní stav. Proto myslím, že musíme zvláště vítati, že předloha občanského zákoníka nese podpisy dvou Slováků, dr Milana Hodži a ministra spravedlnosti dr Ivana Dérera. Myslím, že nemohla býti lépe vyjádřena vůle k položení pevných základů pro československou jednotu.

Avšak i v životě hospodářském vyvolává nesjednocenost zákonodárství řadu hořkostí a trpkostí, poněvadž právní dualismus brání obyvatelstvu v tom, aby v celém státě mohlo býti hospodářsky činno za jednotných podmínek, a vyvolává dojem, že v jedné části státu jsou podmínky příznivější nežli v části druhé, nebo naopak.

Pan ministr spravedlnosti v ústavně-právním výboru již v listopadu 1935 poukázal správně, že zvláště hospodářsky a kulturně zaostalejší území mají eminentní zájem, aby jejich poměry po stránce právní byly upraveny stejným způsobem, jako jsou upraveny právní poměry hospodářsky a kulturně vyspělejších zemí.

Tedy pro udržení různosti právních norem nejdůležitějších a nejpodstatnějších poměrů právního života tyto zaostalejší země by nikdy nemohly dosáhnouti ani hospodářské ani kulturní úrovně zemí vyspělejších. A proto první snahou každého moderního státu musí býti vytvoření jednotného právního řádu a poskytnutí všemu obyvatelstvu jednotných podmínek rozvoje hospodářského, kulturního a sociálního.

Proto také po válce všechny státy, které buď vznikly z různých území s různě právními řády nebo k nimž byla přičleněna území jiných právních řádů, usilovaly od počátku o sjednocení zákonodárství, o zavedení jednotného právního řádu v celém státě. A, slavná sněmovno, ačkoliv u nás byla nutnost a nezbytnost unifikace uznávána, ačkoliv již v r. 1919 jsme zřídili pro splnění tohoto úkolu zvláštní ministerstvo, musíme žalovati, že činnost tohoto ministerstva neměla žádoucího úspěchu a že dodnes sjednocení právního řádu zůstávalo u nás právě v nejdůležitějších oborech nerozřešeno. V tomto směru jsme zůstali za Polskem i Jugoslavií, kde poměry byly nepoměrně spletitější. A konec konců, když došlo konečně k projednávání prvních velkých osnov unifikačních, pak myslím, že musí sněmovnu překvapiti nápadný nezájem pana ministra unifikací o tyto velké unifikační osnovy.

Vítáme, že předložením občanského zákoníka a zákona o soudní příslušnosti učinila vláda první krok důležitého významu ke sjednocení zákonodárství. Doufáme, že další kroky budou následovat a že uzákoněním občanského zákoníka bude vytvořen předpoklad pro rychlé sjednocení práva obchodního a že se také dočkáme sjednocení práva trestního jak hmotného, tak i formálního.

Jsme přesvědčeni, že nový zákoník přispěje ke konsolidaci našich právních i politických poměrů, poněvadž je z něho skutečně zřejmo, že všichni, kdo se účastnili na jeho přípravě, byli vedeni snahou, aby bylo vytvořeno dílo definitivní, abychom se uvarovali jakéhokoliv experimentování, poněvadž každé experimenty nebo snaha o překotné nebo revoluční vytváření nějakých nových pojmů a zásad právních byla by musela vésti k dlouhotrvajícím zmatkům v občanském i hospodářském životě.

Když pročítáme nový občanský zákoník, pak také s povděkem konstatujeme, že revise se omezila v podstatě jednak na vyloučení zastaralých a nepraktických předpisů, které nevyhovovaly přítomné době nebo které byly v rozporu s ostatním novějším zákonodárstvím Československé republiky, jednak na zařazení nových předpisů, které buď z různých důvodů nebyly do občanského zákoníka zařazeny, anebo těch, které upravují nové zjevy hospodářského a sociálního života. V tomto směru zcela správně poukazuje důvodová zpráva na malou revolučnost nového občanského zákoníka a vyzdvihuje právě snahu po stabilitě právního řádu. V této snaze po stabilitě vidíme další přednost předlohy.

Ale, slavná sněmovno, vedle všech těchto kladných stránek má bohužel vládní návrh jednu velmi stinnou stránku, kterou musím podrobiti kritice. V listopadu 1935 pan ministr spravedlnosti v ústavně-právním výboru uvedl, že počínaje od slavných kodexů římských dob až k velkým zákonodárným dílům novověkým a novodobým snahou a ambicí právníků a státníků bylo, aby předstoupili vždy s díly dokonalými, promyšlenými, přinášejícími úpravu ne efemerní, ale věky a generace trvající. Jenom tato důkladnost zabezpečila zásadám římského práva téměř věčnou platnost. Kodex Napoleonův byl nejen aktem diktátora, nýbrž i výsledkem hlubokých badání francouzských právníků a francouzské vědy. Více než stoletý rakouský občanský zákoník jen proto může býti ještě i dnes považován za velmi vynikající dílo, poněvadž byl vypracován několikaletou usilovnou a důkladnou prací rakouských právníků. A já bych k tomu uvedl, že Justinianský kodex Corpus iuris civilis, který byl reformou i unifikací práva, byl hotov za jeden rok, a Pandectae, které byly kompilací, při níž Tribonian se 16 referenty obsah dvou tisíc knih shrnul do 50 knih, byly hotovy za 3 léta. Code Napoléon byl hotov za 4 roky a rakouský zákoník občanský, nepočítáme-li přípravné práce zahájené v době Marie Terezie, byl hotov za 16 let. A při tom jde o díla, která mají trvalou, snad věčnou hodnotu, o díla, která jsou základem téměř všeho práva evropského.

Slavná sněmovno, nechci tímto přirovnáním znehodnocovati práci těch, kdo měli účast na vypracování předlohy. Naopak. Vládní návrh je výsledkem úmorné 17leté práce, které se účastnili nejenom praktičtí právníci ze stavu soudcovského, notářského, advokátního, nýbrž i vynikající zástupci naší právní vědy, z nichž některé, jako prof. Stiebra, prof. Kafku, zastihla smrt před skončením díla. Je to výsledek úmorné práce, jejíž tíha značnou měrou spočívala také na bedrech jediného referenta legislativního oddělení ministerstva spravedlnosti, sekčního šéfa dr Vosky, který při ní ztratil zdraví. A uvážíme-li, že ve čtyřech legislativních odděleních ministerstva spravedlnosti konalo po dlouhou dobu všechnu práci kodifikační a unifikační 9 konceptních úředníků, jejichž počet byl v poslední době zvýšen asi na 15, zatím co pro legislativní práci mělo ministerstvo zemědělství 20 úředníků, ministerstvo vnitra 17 a ministerstvo sociální péče 15, pak musíme souhlasiti s výrokem pana ministra spravedlnosti, kterého svého času použil, že neexistuje nebo alespoň neexistoval v Evropě stát, v kterém by ministerstvo spravedlnosti bylo legislativně co do počtu pracovníků tak bídně vybaveno, jako v Československu. Ale známe-li všechny tyto obtíže a překážky, které se stavěly v cestu, známe-li všechny ty přinesené oběti na zdraví, jestliže si uvědomujeme tu úmornou práci, která předcházela a která se neřídila zákonem o osmihodinové době pracovní, která byla konána po večerech a po nocích, jestliže si uvědomujeme, že všichni, kdo tuto práci konali, měli naději a touhu, aby jejich práce byla korunována dokonalým dílem zákonodárným, potom nechápeme, proč vláda opustila ctižádost těch velkých státníků a zákonodárců starověkých i novověkých, ctižádost Justiniana, Napoleona a chcete-li i Marie Terezie, Josefa II. nebo Františka I., ctižádost, která je nabádala, aby předstoupili s díly dokonale promyšlenými, přinášejícími úpravu ne efemerní, nýbrž věky a generace trvající.

A tu právnická ani laická veřejnost nemůže pochopiti, proč vláda po tolikaleté usilovné a vyčerpávající práci řady odborníků předkládá sněmovně dílo neúplné a kusé, pouhé torso občanského zákoníka. Ve vládní osnově nejsou obsaženy předpisy vlastního práva rodinného, ačkoliv v návrhu superrevisní komise z r. 1931 obsaženy byly. A důvodová zpráva k tomu suše uvádí, že tyto důležité úseky rodinného práva nebyly přijaty do zákona proto, že prý nebyly náležitě připraveny a že bylo uznáno za vhodné neodsouvati jen z toho důvodu sjednocení ostatních partií občanského práva, které již jsou náležitě připraveny. Tím prý nemá býti dáno najevo, že by v oboru rodinného práva dosavadní stav, kdy vedle sebe trvají dva právní řády v mnohých podrobnostech značně rozdílné, byl považován za uspokojivý a že by se rozhodující činitelé zříkali myšlenky vybaviti Československou republiku i v této oblasti právním řádem jednotným.

Kolik nejasností je nakupeno v tomto odůvodnění vládního návrhu! Po 17leté práci najednou vláda shledala, že se nezdá celá materie ještě zralou k řešení. Slavná sněmovno, rodina nebo manželství není přece nějakou novou institucí, nad kterou bychom stáli s rozpaky a kterou bychom se obávali zákonně a jednotně upraviti. Už starověké římské právo upravilo právo manželské a poměr mezi rodiči a dětmi, Napoleon považoval tuto materii za dostatečně zralou, aby ji pojal do svého Code Napoléon, všechna zákonodárství světa tak učinila, avšak Československé republice náleží zásluha za objev, že tato materie se nezdá zralou, aby byla pojata do občanského zákoníka. Už v listopadu 1935 se zmínil pan ministr spravedlnosti v ústavně-právním výboru, že snahou ministerstva spravedlnosti jest, aby parlamentu mohl býti předložen návrh celého občanského zákoníka, upravující všechny obory, které obvykle tvoří obsah zákoníků občanských. Podotkl tehdy, že kdyby se ukázalo, že uskutečnění této snahy. vadí obtíže nepřekonatelného rázu, bylo by nutno uvažovati o tom, aby části ještě nehotové byly z osnovy zatím vyloučeny a aby unifikace občanského práva byla provedena aspoň v těch oborech, ve kterých bude možno konečnou redakci provésti se souhlasem všech "příslušných činitelů¨. Zde tedy objevují se zase ti "příslušní činitelé". Jest z toho patrno, že za 1 1/2 roku se tito příslušní, rozhodující činitelé nedohodli a že někteří z nich postavili v cestu obtíže takového rázu, že předložení řádného, úplného a propracovaného zákoníka občanského bylo zmařeno.

Nevěřím tomu, že vláda nepředkládá sněmovnám ustanovení rodinného práva proto, že by tato partie nebyla ještě hotova. V návrhu superrevisní komise rodinné právo obsaženo jest, bylo tedy již hotové. Jména profesorů dr Krčmáře a dr Svobody, kterým připadl v superrevisní komisi referát o právu rodinném, jsou nám zárukou, že tato partie právní byla dobře, svědomitě a úplně zpracována. A velmi bychom si přáli, kdyby nám pan ministr spravedlnosti blíže vysvětlil, koho míní důvodová zpráva slovy "rozhodující činitelé", koho mínil on sám slovy "příslušní činitelé" a zejména také, v čem spočívala nehotovost partie o rodinném právu, která zabránila jeho ústavnímu projednání.

Mám za to, že rozhodujícími činiteli jsou ti, kdo jsou podepsáni na vládním návrhu, to je pan předseda vlády a pan ministr spravedlnosti. Jsem však přesvědčen, že právě tito dva činitelé si přáli z celého srdce, aby návrh občanského zákoníka mohl býti předložen sněmovnám v celku a úplný. A proto se domnívám, že nakonec nerozhodovaly úvahy rázu odborného, právního nebo legislativního, nýbrž jen úvahy politické, nebo snad úvahy práva kanonického. Je pro nás slabou útěchou, že podle slov důvodové zprávy "rozhodující činitelé se nezříkají myšlenky vybaviti Československou republiku i v oblasti rodinného práva jednotným právním řádem", a že podle dnešního prohlášení pana ministra spravedlnosti tak učiní, jakmile to poměry dovolí. Zase bych se tázal, o jaké poměry tu jde? Zřejmě o poměry politické, které ovšem mohly by se změniti jen v tom případě, kdyby koaliční strana, která se zde postavila na odpor, nebyla již součástí vládní koalice. A tu bychom my naopak měli považovati za samozřejmé, že mezi příslušnými činiteli, kteří podporovali pana ministra spravedlnosti v jeho snaze, aby parlamentu mohla býti předložena osnova celého občanského zákoníka, najdeme také pana ministra pro sjednocení zákonodárství.

A tu bych si velmi přál, aby mně pan ministr spravedlnosti vyvrátil moji domněnku, že to byl ne-li pan ministr pro sjednocení zákonodárství sám, tedy kruhy jemu velmi blízké, které zmařily unifikaci práva rodinného a které mají zásluhu o to, že obor rodinného práva nejen nebude občanským zákoníkem upraven a sjednocen, nýbrž že nadále bude zachován dosavadní stav, kdy vedle sebe trvají dva právní řády, v mnohých podrobnostech značně rozdílné.

Je starou zásadou právní i politickou a také sociální, že rodina je základem státu. Logickým důsledkem této zásady je, že v jednotném státě musí býti poměry rodiny, manželství a všeho, co s těmito institucemi souvisí, také jednotně upraveny.

Jakmile byl vládou připuštěn průlom do stavby občanského zákoníka, celá stavba se hroutí, neboť řada ustanovení souvisí přímo nebo nepřímo se zákonnou úpravou práva rodinného. Jsou to na př. předpisy o závazcích dětí v moci otcovské a poručenců, předpisy majetkového práva manželského, předpisy o svatebních smlouvách, o darech při zrušení zasnoubení. Důvodová zpráva k tomu uvádí, že vládní návrh se nemohl odhodlati k tomu, aby jen proto, že toho času nemá dojíti k sjednocení práva rodinného, odsunul také sjednocení majetkového práva manželského a práva dědického. Hned na to však stydlivě upozorňuje na slabinu tohoto řešení slovy (čte): "Protože však nejvyšší soud krátce před uzavřením konečné redakce a před vládním schválením návrhu vyslovil některé pochybnosti o vhodnosti okamžité unifikace partií s rodinným právem souvislých, když samo rodinné právo zůstává zatím nesjednoceno, bude nutno této otázce, zvláště co se týká práva dědického, věnovati ještě při ústavním projednávání návrhu bedlivou pozornost."

Také pan ministr spravedlnosti ve svém projevu zvláště na tuto věc poukázal.

Za tohoto stavu vedle nového občanského zákoníka zůstanou v platnosti §§ 44 až 284 starého rakouského zákoníka z r. 1811 a dále §§ 1264 až 1266.

Zůstanou dále zatím v platnosti předpisy první a třetí dílčí novely, pokud se týkají práva rodinného, dále t. zv. manželská novela čili zákon rozlukový z r. 1919, zákon o osvojení z r. 1928, uh. zák. článek XXXI/1894 o právu manželském atd.

Při tom důvodová zpráva je si vědoma, že rodinné právo oblasti dřívějšího uherského právního řádu z části je právem nepsaným, takže vůbec není možno vypočísti, co se v oné oblasti zachovává v platnosti a co nikoliv. Proto zákon sám to opisuje formulkou velmi neurčitou "obdobná ustanovení rodinného práva, platného v zemích Slovenské a Podkarpatoruské".

Od sněmoven nyní vláda očekává, že podle dobrozdání nejvyššího soudu ponechají v platnosti ještě další ustanovení starého občanského zákoníka, pokud souvisí s právem rodinným, ale jest obsaženo v jiných partiích zákona, a že tedy již dnes kusý zákoník udělají ještě kusejším. Čili jinak řečeno: kdybychom tímto způsobem měli prováděti unifikaci různých právních řádů, pak opravdu není důvodu, proč bychom na ni měli spěchat. Neboť dnešní právní stav se nezjednodušuje, nevytváří se jednotný a jediný právní řád, nýbrž naopak právní stav se komplikuje, poněvadž ke starým zákonům a obyčejům, které zůstávají v platnosti, se přidávají zákony nové.

My budeme míti sice neúplný a kusý občanský zákoník československý, avšak vedle něho budou platit trosky starého rakouského občanského zákoníka, různé zákony československé, staré zákony uherské a obyčejové právo na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Tento chaos potrvá právě v tom oboru právním, který měl být především postaven na pevný a jednotný základ. Snahy všech zákonodárců - ať se jmenovali jakkoliv a žili v kterékoliv době, ať to byl Mojžíš, Kristus či Mohamed, nebo Justinian či Napoleon směřovaly vždy k tomu, aby zákonným způsobem upravily instituci manželství a rodiny, na níž spočívá každá organisovaná lidská společnost, každý celek národní a státní, který dosáhl určitého stupně civilisace a kultury. Za těchto poměrů je vládní návrh zákona pouhým torsem občanského zákoníka. Velká část vysilující práce několika odborníků přijde nazmar, poněvadž všechna hlediska odborná musela nakonec ustoupiti ohledům církevním. (Výkřiky posl. Špačka.) To může snad překvapiti několik universitních profesorů, kteří se naivně domnívali, že kladou základy jednotného práva jednotného československého státu, práva neseného duchem moderní právní vědy a přihlížejícího k vývoji poměrů sociálních a hospodářských, které se velmi podstatně liší od doby, kdy Marie Terezie budovala svůj zákoník, nebo od doby, v níž vznikalo kanonické právo manželské, avšak tato skutečnost nemůže překvapiti ty, kdož vědí, že nad tyto cíle a snahy po jednotném a moderním právním řádu nutno u nás klásti zájem koalice a udržení této koalice.

Za těchto poměrů dílo, které mohlo býti pýchou dnešní vlády i dnešních sněmoven, dílo, k němuž mohly s pýchou hleděti budoucí generace, zůstane torsem, které bude k hanbě těm, kdož provedli důkaz o tom, že československý národ po 19 letech trvání svého samostatného státu nebyl schopen, aby dokonalým dílem zákonodárným položil první základy jednotného právního řádu československého. (Tak jest!)

Slavná sněmovno, tyto skutečnosti kalí naši radost z postupující právní konsolidace našeho státu. Ačkoliv máme proti vládnímu návrhu vážné pochybnosti a námitky, o nichž jsem se zmínil, přece jen na druhé straně zbývající kladné stránky občanského zákoníka vedou nás k tomu, abychom prohlásili své odhodlání k positivní spolupráci na tomto velkém díle, kterým se kladou sice neúplné, ale přece jen první základy nového práva svobodného československého státu. (Potlesk poslanců nár. sjednocení.)