Předseda (zvoní): Byl mně podán návrh posl. Berana, dr Meissnera, dr Patejdla, Staška, K. Chalupy, Tauba, dr Luschky a Zierhuta, aby o prohlášení pana min. financí dr Kalfuse provedena byla rozprava a aby rozprava tato sloučena byla s projednáváním rozpočtu a finančního zákona na rok 1938 v sněmovním plenu.

Dám o tomto návrhu hlasovati.

Sněmovna jest způsobilá se usnášeti.

Kdo souhlasí s návrhem poslanců Berana, dr Meissnera, dr Patejdla, Staška, K. Chalupy, Tauba, dr Luschky a Zierhuta, aby o prohlášení pana ministra financí provedena byla rozprava a aby rozprava tato sloučena byla s projednáváním rozpočtu a finančního zákona v sněmovním plenu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh je přijat.

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů živn.-obchodního a zahraničního o vládním návrhu (tisk 926), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dohoda o úpravě výměny zboží mezi Československem a Italií k československo-italské obchodní a plavební smlouvě ze dne 23. března 1921, podepsaná v Římě dne 31. března 1937 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 30. dubna 1937, č. 72 Sb. z. a n. (tisk 976).

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby jednání o této věci sloučeno bylo s jednáním o dalším odstavci pořadu, jímž jest:

2. Zpráva výborů živn.-obchodního a zahraničního o vládním návrhu (tisk 940), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu obchodní dohoda mezi republikou Československou a Argentinou, podepsaná v Buenos Aires dne 20. května 1937 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 28. května 1937, č. 88 Sb. z. a n. (tisk 978).

Důvodem pro navrhované sloučení jest, že v obou případech jde o předlohy upravující naše mezinárodní poměry a styky.

Jsou nějaké námitky proti návrhu na sloučené projednávání těchto dvou odstavců? (Námitky nebyly.)

Není jich.

Projednávání bude tedy podle návrhu sloučeno.

Zpravodaji při odst. 1 pořadu jsou: za výbor živn.-obchodní p. posl. Klein, za výbor zahraniční p. posl. Světlík.

Dávám slovo prvému zpravodaji za výbor živn.-obchodní, p. posl. Kleinovi.

Zpravodaj posl. Klein: Vážená sněmovno!

Výbor živn.-obchodní projednával dohodu o úpravě výměny zboží mezi republikou Československou a Italií. Tato smlouva v podstatě znamená možnost rozšíření obchodních základen obou států. Dohoda je doplňkem k základní obchodní a plavební smlouvě ze dne 23. března 1921 a k dodatkové úmluvě k ní ze dne 1. března 1924. I když dohoda stanoví zásadu vzájemné stejné hodnoty, lze vysloviti naději, že se vlády dohodnou o zvýšeném dovozu nad sjednané kontingenty.

Zkušenosti, které se zjišťují, jsou vhodným podkladem pro jednání vládních výborů, které se sejdou každých 6 měsíců nebo k žádosti jedné smluvní strany. Dohoda platí do 31. prosince 1937 a platí dále, nebude-li výslovně vypovězena dva měsíce předem a to vždy na 6 měsíců.

Výbor živn.-obchodní jednal ve schůzi konané 8. června o této úmluvě a usnesl se doporučiti ji posl. sněmovně ke schválení připojeným schvalovacím usnesením, které zní:

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s dohodou o úpravě výměny zboží mezi Československem a Italií k československo-italské obchodní a plavební smlouvě ze dne 23. března 1921 (č. 4/1922 Sb. z. a n.), podepsanou v Římě dne 31. března 1937 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 30. dubna 1937, č. 72 Sb. z. a n. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, za výbor zahraniční, panu posl. Světlíkovi.

Zpravodaj posl. Světlík: Slavná sněmovno!

S královstvím Italským máme základní obchodní smlouvu z 23. března 1921 a dodatkovou úmluvu ze dne 1. března 1924. Nyní došlo k nové dohodě, podepsané v Římě letos na jaře, dne 31. března, která pouze obě hlavní smlouvy doplňuje. Touto další dohodou upravuje se obchodní směna mezi oběma státy podle zásady vyrovnané bilance, t. j. tak, aby směna se udržovala stále v poměru 1:1. Podle této zásady může se připustiti dovoz a vývoz co největší a to i nad rozsah sjednaných kontingentů, souhlasí-li oba státy.

Aby se dovoz a vývoz kontroloval, musí se z obou stran dovozní povolení předkládati celním úřadům a platy za zboží se upravují clearingovou dohodou mezi Národní bankou a Italským devisovým ústavem, sjednanou rovněž 31. března t. r. Nová dohoda dále stanoví, že se zřizuje zvláštní komise, složená ze zástupců obou stran, která by se starala o to, aby eventuální nerovnováha obchodní bilance byla odstraněna vhodnými opatřeními. Tato komise má se pravidelně scházeti každých 6 měsíců. Mimořádně může býti svolána na přání některé smluvní strany do jednoho měsíce. Tato dohoda smluvena je do konce roku 1937 a nebude-li vypovězena dva měsíce předem, prodlužuje se samočinně o další pololetí. Dohoda byla uvedena v prozatímní platnost vyhláškou ze dne 30. dubna. Vláda ji nyní předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu.

Zahraniční výbor doporučuje posl. sněmovně v souhlase s výborem živn.-obchodním dohodu o úpravě výměny zboží mezi republikou Československou a královstvím Italským ke schválení. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zpravodaji při odstavci 2 pořadu jsou: za výbor živn.-obchodní p. posl. Brukner, za výbor zahraniční p. posl. Stivín.

Dávám slovo prvému zpravodaji, za výbor živn.-obchodní, p. posl. Bruknerovi.

Zpravodaj posl. Brukner: Slavná sněmovno!

Náš zahraniční vývoz narážel ve svých nejbližších evropských odbytištích, hlavně ve střední Evropě, na různé obchodně-politické a zejména platební překážky. Proto jsme byli nuceni hledati cesty do vzdálenější ciziny, kde podmínky tohoto obchodování nebyly tak sešněrovány.

Porovnáme-li vývoj čsl. vývozu v dobách krise s potěšitelným dnešním oživením, máme možnost si také uvědomiti, s jakými potížemi se setkává práce našich oficielních vyjednavačů obchodních. Musíme proto plně uznati tuto velkou práci, již také proto, že jako stát výrobní potřebujeme nutně vývoz, a každé oživení vývozu znamená pro náš stát oživení našeho národního hospodářství, rozšíření možnosti výdělku a jiné a jiné výhody.

Předkládaná obchodní smlouva mezi republikou Československou a Argentinou, podepsána v Buenos-Aires dne 20. května 1937, je nesporně obchodně-politickým úspěchem. Argentina je nejdůležitějším státem jižní Ameriky po stránce hospodářské i politické a druhý stát co do rozlohy. 20krát větší než naše republika, s počtem obyvatelstva podle sčítání z r. 1936 kolem 13 mil. V Argentině žije největší počet našich krajanů, kteří tam nalezli obživu a pomohli si namnoze k slušným existencím. Také jim přináší tato obchodní dohoda určité výhody.

Jednání o tuto obchodní dohodu bylo dlouhé a svízelné. Československá vláda již řadu let usilovala o řádnou smlouvu, ale největší překážkou bylo, že argentinská statistika neuváděla, že bychom něco od nich kupovali. Proto ovšem neměla Argentina zájmu na smlouvě a nespěchala s ní. Naproti tomu naše statistika zaznamenala každoročně dovoz argentinských výrobků a plodin za několik set milionů. Bylo to původem zboží argentinské, ale většinou od cizích vývozců, hlavně z Hamburku. Bylo proto napřed nutno podchytit v argentinské statistice naše nákupy. (Předsednictví převzal místopředseda Langr.)

Nařízením československé vlády z 19. dubna 1935 byla zavedena povinnost předkládati při zásilkách z Argentiny do Československa argentinské osvědčení o původu zboží. Dovozci na to často žehrali, že je to sekýrování, ale výsledek byl překvapující. R. 1931 koupilo Československo v Argentině podle argentinské statistiky jen za 9.000 pesos, r. 1933 již za 218.000 pesos, r. 1935 za 8,812.000 pesos a r. 1936 již za 9,278.000 pesos. Dále bylo snahou naší vlády, aby čsl. dovozci argentinského zboží činili v Argentině nákupy přímo, s vyloučením cizího prostřednictví v evropských přístavech. Výsledkem těchto opatřeních je, že Československo dnes zaujímá ve vývozní statistice argentinské dosti význačné místo.

Ráz obchodní dohody je smlouva rámcová, která upravuje nejen styky obchodní, nýbrž i platební a spočívá na doložce nejvyšších výhod. Z těchto závazků vyňaty jsou pouze výhody poskytované k usnadnění pohraničního styku (oboustranně) a výhody plynoucí z celní unie.

Styky platební upravuje čl. VII. Argentina i v době neupraveného styku dávala nám výhody států smluvních, ale od zavedení devisové kontroly pocítilo Československo nevýhody neupraveného poměru. Touto dohodou jsme zase účastni výhod a je povolován snadný převod platů z Argentiny do Československa. Příděl devis je hladký a Argentina jej uděluje až do výše částky svého vývozu po odečtení roční rozumné částky.

V obchodu s Argentinou jsme byli dosud pasivní. Podle statistiky byla pasivita r. 1929 255.4 mil., r. 1933 131.6 mil., r. 1935 42.6 mil. a r. 1936 97.7 mil. Příčiny pasivity jsou různé, ale ve skutečnosti je tato pasivita menší, než je ve statistice udáváno, a to proto, že Argentina účtuje čisté ceny za zboží, kdežto v naší statistice jsou zachyceny dopravní výlohy a jiné náklady až na hranice státu.

Argentina nám vzhledem k této pasivitě obchodu přiděluje devisy daleko přes svou povinnost.

Čl. VIII je značné důležitosti a přináší výhody našim příslušníkům, kterých se tam, jak již řečeno, hojně usadilo.

Čl. IX má význam pro náš stát, poněvadž přes Argentinu dovážíme do republiky Paraguayské.

Československo dováží z Argentiny poměrně málo druhů zboží, ale ve značném množství. Naopak zase čsl. vývoz je pestrý.

Obchodní dohoda je uzavřena na dva roky a prodlužuje se vždy o další rok, nebyla-li 3 měsíce před skončením vypověděna. Ve zvláštní notě k dohodě připojené poskytlo Československo Argentině pro její stolní hrozny v balení 11 1/2 kg hrubé váhy smluvní sazbu 120 Kč za 100 kg. Naproti tomu Argentina dává nám výhodu pro vývoz chmele. Při znamenité prosperitě argentinského hospodářství dává tato obchodní dohoda Československu pevnou základnu pro obchodní spojení s Argentinou a při řádném zpracování tamního trhu také možnost rozšíření našeho obchodu. Že tento předpoklad je správný, dokazuje bilance v r. 1937.

Dohoda vešla v účinnost 1. června 1937. Za leden až červen byla pasivita pro nás přes 57 1/2 mil. Kč, v červenci a srpnu se stoupání pasivity zastavilo a v měsíci září je pro nás poměrně značné aktivum 6 1/4 mil. Kč.

Živn.-obchodní výbor navrhuje proto posl. sněmovně, aby se Národní shromáždění republiky Československé usneslo o, že souhlasí s obchodní dohodou mezi republikou Československou a republikou Argentinskou, podepsanou v Buenos-Aires dne 20. května 1937 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 28. května 1937, č. 88 Sb. z. a n. (Souhlas.).

Místopředseda Langr (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, za výbor zahraniční, p. posl. Stivínovi.

Zpravodaj posl. Stivín: Slavná sněmovno!

Zahraniční výbor projednal ve schůzi dne 10. června t. r. vládní návrh tisk 940, projevil souhlas s usnesením živn.-obchodního výboru a doporučuje proto posl. sněmovně tento vládní návrh ke schválení. (Souhlas.)

Místopředseda Langr (zvoní): Nyní přistoupíme ke společné rozpravě.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci na straně "proti": pp. posl. dr Sokol a Šverma.

Dávám slovo prvému řečníkovi, p. posl. dr Sokolovi.

Posl. dr Sokol: Slávna snemovňa, panie a páni!

Národnému shromaždeniu republiky predkladá sa na schválenie dohoda o úprave výmeny tovarov medzi Československom a Talianskom k československo-talianskej obchodnej a plavebnej smluve zo dňa 23. marca 1921. Je nesporné, že takéto obchodné smluvy prispievajú nielen k oživeniu nášho hospodárskeho života, ale majú i primeraný význam zahranično-politický. No, i keď na jednej strane toto loyálne konštatujeme, na druhej strane sme toho náhľadu. že rozumná vnútorná politika štátu je najbezpečnejšou a najistejšou zárukou bezpečnosti štátu v politike medzinárodnej. (Tak je!) Žiaľbohu, vnútorné pomery nášho štátu nijako nenasvedčujú na to, aby sme si boli vždy plne vedomí tejto skutočnosti. Dôkazom toho sú i posledné udalosti, ktoré sa odohrávajú okolo Komenského univerzity v Bratislave. (Čujme!)

Preto nech je mi dovolené, aby som použil túto príležitosť a v mene klubu poslancov Hlinkovej slovenskej ľudovej strany prečítal toto vyhlásenie:

Slávna snemovňa, panie a páni! V posledných týždňoch sme svedkami opakujúcich sa demonštrácií slovenského vysokoškolského študentstva v Bratislave. (Výkřiky poslanců slovenské strany ľudové.) Príčinou týchto demonštrácií je tá smutná skutočnosť, že sa na Komenského univerzite v Bratislave ešte ani dnes, v 20. roku trvania republiky Čechov a Slovákov nerešpektuje právo slovenčiny. (Výkřiky.) Univerzita v Bratislave, ktorá by mala slúžiť slovenskej vede, je vlastne treťou českou univerzitou v republike.

Nakoľko včera vo večerných a nočných hodinách došlo opätovne k novým demonštráciám slovenského vysokoškolského študentstva v Bratislave. V mene klubu poslancov Hlinkovej slovenskej ľudovej strany dovoľujem si ohlásiť toto (Čujme!):

Dňa 8. novembra 1937 usporiadal klub akademikov soc.-demokratickej strany v Bratislave prednášku univ. prof. dr Pešku o jazykovej otázke. Prednáška bola verejná a policajným riaditeľstvom v Bratislave povolená. Podľa programu mala byť po prednáške rozprava. Toto privábilo na prednášku veľký počet slovenského vysokoškolského študentstva bez rozdielu na politickú príslušnosť. Slovenské vysokoškolské študentstvo chcelo totiž verejne, otvorene a úprimne povedať svoju mienku o názoroch prof. Pešku na jazykovú otázku a chcelo dať výraz svojmu presvedčeniu, že nesúhlasí s českým vyučovaním a úradovaním na Komenského univerzite v Bratislave. No, na veľké prekvapenie shromaždeného vysokoškolského študentstva prítomný úradník policajného riaditeľstva po prednáške vyhlásil, že rozpravu nepovoľuje. Toto pokračovanie policajného úradníka, ktoré sa stalo iste s vedomím prof. Pešku a v dohode s usporiadateľmi prednášky, rozhorčilo a pobúrilo sídené slovenské vysokoškolské študentstvo natoľko, že začalo demonštrovať ulicami Bratislavy. A pri týchto vyprovokovaných demonštráciách odohraly sa veci, ktoré nemôžu zostať bez povšimnutia, ktoré sú hanbou našej demokracie a ktoré výstižne charakterizujú protislovenského ducha terajšieho policajného režimu. (Hanba! Odpor poslanců slovenské strany ľudové.) Kým českému profesorovi bolo úradne dovolené hovoriť v duchu protislovenskom, zatiaľ bezpečnostné orgány policajného riaditeľstva v Bratislave chovaly sa pri demonštrácii slovenského vysokoškolského študentstva s najväčšou brutalitou. (Hanba im! - Výkřiky.) Sám som bol svedkom, keď na policajný komisariát predviedla policajná stráž slovenského vysokoškoláka, ktorý sa mi sťažoval, že ho policajní strážnici pritlačili k zemi, kopali nohami a bili ho pendrekami po hlave. (Výkřiky poslanců slovenské strany ľudové.)

Slávna snemovňa! Včerajšie bratislavské udalosti sú vážnou obžalobou terajšieho politického režimu a volajú po radikálnej náprave pomerov na Slovensku. (Ale hneď!) Policajnými pendrekmi možno Slovákov biť, ale nie je možné Slovákov uspokojiť a slovenský problém vyriešiť. (Tak je!) Toto mali by si uvedomiť zodpovední činitelia aspoň dnes, keď vstupujeme do 20. výročia trvania republiky Čechov a Slovákov. Slovenský jazyk má plné právo na uplatnenie na Slovensku. A kto je iného náhľadu, ten je nie úprimným priateľom Slovákov. Československý štát vznikol spoločným úsilím, spoločnou domácou a zahraničnou prácou Čechov a Slovákov, a preto keď chce trvale uhájiť svoju existenciu, musí budovať svoju samostatnosť na úplnej rovnoprávnosti českého a slovenského národa. (Výborne! Tak je!) Toto platí v plnej miere aj o českom a slovenskom jazyku. Slovenčina musí byť nielen úradným, ale aj vyučovacím jazykom na Slovensku (Tak je!), na ľudovej škole práve tak ako aj na Komenského univerzite v Bratislave. Toto je naše právo a tohoto práva sa slovenský národ nikdy nezriekne.

Vyhlasujem v mene klubu poslancov Hlinkovej slovenskej ľudovej strany, že stojíme úplne za spravedlivou požiadavkou slovenského vysokoškolského študentstva (Výborne! - Tak je!), spolucítime ich rany a ubezpečujeme, že s nimi vytrváme až do úplného víťazstva. Boh nedá zahynúť národu, ktorý vie obetovať a trpieť za svoje prirodzené a ľudské práva. (Potlesk poslanců slovenské strany ľudové.)