Cla jsou rovněž do konce října o 5,491.272˙45 Kč za rozpočtem

Poplatky jsou do konce října proti rozpočtu o 1,822.159.35 Kč vyšší.

Také spotřební daně jsou proti rozpočtové kvotě o 51,783.390.75 Kč vyšší.

Aby bylo možno posouditi, jaký vývoj budou míti veřejné dávky v r. 1938, je nutno si především povšimnouti výsledků státní závěrky za r. 1936.

V r. 1936 po prvé zase po dlouhé řadě let předčila daňová platba jednoroční předpisy. Přímé daně předpis 1.777,243.583.85 Kč, platba 1.867,643.269 Kč. Platba převyšuje předpis o 90,399.685.15 Kč. Přirážky předpis 1.610,953.019˙80 Kč, platba 1.849,753.456.25 Kč. Platba převyšuje předpis o 238,800.436.45 Kč. Daň z obratu předpis 2.353,177.303.40 Kč, platba 2.365,121.801.20 Kč. Platba převyšuje předpis o 11,944.497.80 Kč. Úhrnem předpis 5.741,373.907.05 Kč, platba 6.082,518.526.45 Kč. Platba je tedy vyšší o 341,144.619.40 Kč.

Na těchto příznivých výsledcích, docílených v r. 1936, participuje především depurační akce a zvýšená činnost berních úřadů. Je to doklad o tom, že dobrá vůle a vhodně volené prostředky jsou s to docíliti příznivých výsledků.

Příznivé výsledky jeví se také, jak jsem již ukázal, za 10 měsíců v r. 1937. Zde působí spolu s depurační akcí již také konjunkturální vlivy, zejména u daní srážkových. Plně se však vzestup konjunktury ukáže v daňové platbě až v r. 1938, až se hospodářské zlepšení projeví v platebních rozkazech. Jejich základy budou tvořiti bilanční výsledky z r. 1937. Tyto platební rozkazy začnou však působiti teprve ve III. kvartále roku 1938. Do té doby budou berní úřady vymáhati daně podle nižších předpisů za r. 1937, jejichž základem jsou výsledky r. 1936, který znamenal v našem hospodářském životě jen mírné zlepšení.

V prvé polovici r. 1938 bude nutno, aby se berní úřady věnovaly druhé části depurační akce a snažily se vymoci ony živé daňové nedoplatky, které zbudou na poplatnických kontech po provedení odpisů povolených v depurační akci. Že v těchto nedoplatcích můžeme míti vydatný zdroj příjmů, ukazují tato čísla nedoplatků koncem r. 1936: přímé daně 1.570,833.448 Kč, přirážky 1.466,345.811.75 Kč, daň z obratu 1.368,630.975.45 Kč, úhrnem 4.405,810.235.20 Kč. Odepsáno bylo v r. 1936 z titulu depurační akce a na základě odvolání: na přímých daních 556,589.268.90 Kč, na přirážkách 352,762.742˙75 Kč, na dani z obratu 500,456.493.50 Kč, úhrnem 1.409,808.505˙15 Kč.

V r. 1936 nebyly provedeny všechny odpisy z titulu depurační akce. K největší části odpisů dojde v r. 1937. V tomto roce odepíše finanční správa z titulu depurace a odvolání pravděpodobně částku 2 miliardy Kč. Platbami se rovněž nedoplatky částečně sníží.

Naproti tomu nastane však jisté zvýšení nedoplatků tím, že v r. 1937 dojdou vyjádření dvoje předpisy, t. j. za r. 1936 a 1937. Poněvadž celý předpis r. 1937 nebude uhrazen platbou, mohou se nedoplatky zvýšiti okrouhle asi o 1/2 miliardy Kč. Tak možno předpokládati, že budeme míti na daňových účtech okrouhle asi 3 miliardy daňových nedoplatků. Lze za to míti, že to budou nedoplatky nejméně ze tří čtvrtin dobytné, v nichž finanční správa bude míti skutečnou reservu, kterou musí hledět v údobí konjunktury dostati do státní pokladny.

Učiní-li státní správa všechna opatření, pak je skoro jisto, že daňový výnos v první polovici r. 1938 musí býti podstatně vyšší nežli r. 1937, i když se snad s mimořádnými daňovými dobropisy v příštím roce nebude počítati.

K tomu by bylo ovšem nezbytně potřebí zavésti fakultativní placení veřejných dávek v hotovosti u berních úřadů. Zlepšilo by to daňovou platbu, zejména v zemědělských okresích.

Dále je potřebné vybaviti berní úřady po stránce personální. Opakuji to zde již do omrzení. Depurační akce byla zaviněna především nesprávnou osobní politikou v prvních patnácti letech republiky. Šetřilo se na nesprávném místě. Důsledkem toho jsou miliardové odpisy. Zlepšení tohoto stavu pomůže vydatně státní pokladně.

Pomůže se tím i poplatkové agendě. V poplatcích má finanční správa skoro 3/4 miliardy nedoplatků. Zde by také intensivnější evidence přinesla státní pokladně značné příjmy.

Ale tutéž pozornost jest věnovati daním spotřebním. Zde jsou skryty rovněž velké příjmové možnosti, kdybychom účelnými opatřeními zamezili unikání daní. To vyžaduje, abychom také důchodkové kontrolní úřady pořádně vybudovali a zbavili úředníky manipulačních úkolů, které docela dobře mohou vykonávati pomocné síly z řad pohraniční finanční stráže.

Důchodková kontrola musí býti účinnější v době hospodářské konjunktury, kdy zvýšená spotřeba svádí k rozsáhlejšímu zatajování a zkracování daní. To však má vliv také na přímé daně, poněvadž berní správy pracují na základě dat důchodkových kontrolních úřadů. Zlepšíme-li důchodkovou kontrolní službu, zlepšíme tím i výsledky přímých daní.

Kdybychom měli odhadovati rozsah hospodářského zlepšení, který by se měl projeviti ve výnosech přímých daní v r. 1938, mohli bychom předpokládati zlepšení proti r. 1937 asi o 10 až 15%. Ciferně bylo by to možno vyjádřiti částkou asi 200 mil. Kč, z přirážek a daně z obratu také 200 mil. Kč, depurace daňových nedoplatků při intensivnějším provádění asi 250 mil. Kč a výnos poplatků a nepřímých daní mohl by se zvýšiti asi o částku 100 mil. Kč. Tím přicházíme k částce asi 750 mil. Kč, o které by mohl býti výnos daní v r. 1938 vyšší proti roku 1937.

Znovu však zdůrazňuji, že to bezpodmínečně znamená zdokonalení inkasní a kontrolní služby. Neodhodlá-li se ministerstvo financí k této naléhavé investici, nedosáhneme této vyšší částky. Musíme si totiž uvědomiti, že při otřesené daňové morálce bylo by pošetilostí spoléhati jen na to, co samo přijde domů. Musíme býti proti bezohlednému fiskalismu, ale naproti tomu nelze neuznati, že státu se má dostati, co mu patří. Jinak nás nikdy nepotká to štěstí, aby nám čísla do rozpočtu vsazená vyšla také v účetní závěrce.

Při této příležitosti budiž mi dovoleno říci několik slov o výkonnosti našich berních úřadů. Není to malá práce, kterou představuje inkaso daní, dávek a poplatků.

Co nás stojí inkaso a účtování těchto miliard? Celkový osobní i věcný náklad na berní úřady je ve státní závěrce na rok 1936 vyznačen nákladem 99,907.116˙10 Kč, to jest okrouhle asi 1.75% vyinkasované částky. Lze proto míti za to, že naše inkasní služba daňová není předražena. Na rok 1938 jsou osobní i věcné náklady na berní úřady vyčísleny v rozpočtu částkou 99,863.600 Kč. Je to tedy skoro tatáž částka, jaká byla spotřebována roku 1936.

Chceme, aby berní administrativa pracovala bezvadně, aby účty mezi berními úřady a poplatníky byly jasné, přesné a dochvilné. Chceme dosáhnouti naprostého pořádku v berní službě. Depurační akce jsou nám výstrahou, abychom nešetřili na nevhodném místě. Není nám tajemstvím, že na mnohých místech se nám státní aparát rozbujel nad potřebnou míru. Leckdes bude třeba radikálního úsporného zásahu. Naproti tomu administrativa přímých daní nebyla nikdy dostatečně personálně vybavena. Také věcné nedostatky jsou veliké. Proto nemohla zdolati úkoly, které jí byly uloženy, proto rostly nedoplatky do miliardových částek a proto jsme také miliardy ztratili.

Dnes je státním zájmem, aby byl přidržen k plnění daňové povinnosti každý, kdo po zákonu je povinen daně platit a platit je může. Nemám příčinu neříci, že nejsem nadšen novými daněmi, a byl bych raději viděl, kdyby státní finanční správa byla obrátila zavčas svůj zřetel ke zdokonalení nynějšího daňového systému a k pořádnému vybavení svého aparátu. Výsledky těchto opatření byly by vydaly za několik velmi tučných daní. Řekl jsem již, že v daňových nedoplatcích má finanční správa velký reservoir příjmů. Obojí se dá zachytiti jen lepším vybudováním vyměřovacího a inkasního aparátu.

Nové úkoly, před kterými finanční úřady bezprostředně stojí, vyžadují nezbytně nových sil. Šetrnost je tradiční ctností našeho ministerstva financí, ale tato šetrnost se finanční správě nevyplatila. Nebylo by tak obtížné spočísti, kolik desítek milionů finanční správa ušetřila na personálu a kolik miliard v důsledku této své šetrnosti musela odepsati.

Ať se díváme na depurační akce s jakéhokoliv hlediska, vždycky zjistíme, že jejich zárodek byl v nedostatku lidí u berních správ a berních úřadů. Byla to krise státní finanční administrativy, která především způsobila krisi státních financí. Nedostatek lidí u berních správ vede ke kvapné práci, z níž se rodí nesprávné daňové předpisy. Nedostatek lidí na berních úřadech musí vésti k zanedbání inkasní agendy a k vzrůstu nedoplatků. To jest skutečnost, která se nedá ničím oddiskutovat. Vybudování řádné administrativy jest v každém podniku produktivní investicí. To co platí pro soukromníka, platí i pro stát. V tomto opatření vidím vydatný a účinný prostředek, který zabezpečí dosažení rozpočtových příjmů a zamezí další zadlužování státu. Nemáme zájem na tom, dělati rok co rok nové daně anebo nové státní dluhy. Pořádným poplatníkům nemá býti ukládáno těžké břemeno několikanásobně, zatím co chytráci unikají. (Slyšte!)

Závěrem ještě několik slov o poslední depurační akci. Můžeme býti povděčni, že pan ministr dal k této akci popud. Bylo jí nutně třeba, i když víme, že psychologické účinky podobných opatření jsou zhoubou pro daňovou morálku. Ale nebylo zbytí. Finanční správa se musela vyrovnati s hříchy minulosti i za cenu značných obětí. Z dat, kterých se mi dostalo laskavostí nejvyššího účetního kontrolního úřadu, jest zřejmo, že nejradikálněji depurovala Podkarpatská Rus, která ze 159,869.080 Kč nedoplatků, vykázaných na daních a přirážkách počátkem roku 1936, odepsala v r. 1936 102,019.006.20 Kč, t. j. skoro dvě třetiny veškerých nedoplatků. (Slyšte!) V ostatních zemích probíhala depurace mírněji.

Při rozboru daňových nedoplatků, uvedených v závěrce koncem roku 1936, dá se zjistiti, že berní úřady opatrují v daňových knihách i daňové nedoplatky z let 1914 až 1918. I když jde o poměrně nepatrné částky, působí groteskně, že jsme se nedovedli tolika depuračními akcemi, které již byly provedeny, zbaviti nedoplatků z let předpřevratových, které jsou samozřejmě dubiosní. Soudím, že nemusím dokládat potřebu učiniti opatření, aby tyto nedoplatky nestrašily nás ještě v příštím roce, kdy budeme slaviti dvacet let trvání našeho samostatného státního života.

Úhradové předlohy nám jistě nejsou sympatické. Nemohu však souhlasiti se způsobem úhrady, jak ji navrhuje jeden z hospodářských týdeníků. Mám za vyloučeno, že by se pro první rok mohlo z regresu pro státní pokladnu vyzískati 200 mil. Kč. Navrhovatel jistě neuvážil, že regres nedá se lineárně předpisovati, nýbrž že to bude znamenati individuální jednání s každým jednotlivcem. Jaký by to musil býti státní administrativní aparát, aby tuto práci zmohl! Mimo to soudím, že takovéto naděje by musely zklamati i jinak. Nesmí se zapomínat, že dnešní ceny garantovaných staveb jsou sotva poloviční, než za jaké byly pořizovány.

Rovněž tak nelze bráti vážně úhradu 200 milionů Kč z prodeje tabáku, jehož zásoby činí tou dobou asi 3/4 miliardy Kč. Znamenalo by to jednak úhradu z majetkové podstaty, a to nikoliv úhradu trvalou, nýbrž jenom na jeden rok. Toho bychom dosáhli i tehdy, kdybychom z důvodů mezinárodně obchodních mohli nakoupiti o tuto částku tabáku méně a tabáková režie odvedla by státní pokladně o ni více.

Chceme-li ve státním hospodářství zachovati zásady řádného hospodáře, že řádné výdaje mají býti uhrazeny řádnými příjmy, nemůžeme takovýmto návrhům přiznati potřebné vážnosti, i když - lituji toho - se ocítají ve vážném hospodářském listě.

Finanční zákon doznal v rozpočtovém výboru změny v článku XXVI, v němž se zvyšuje proti znění vládní předlohy částka 3 miliony Kč, určená na úrokování a umořování dluhopisů nejvýše 4% zúročitelných a nejpozději v 52 letech umořitelných, na 3,500.000 Kč. Jde tu o pomoc některým peněžním ústavům slovenským. Zvýšení 500.000 Kč je určeno pro příslušníky dílčí skupiny II všeobecného fondu peněžních ústavů pod literou c) uvedené.

Toto zvýšení stalo se v rámci výdajů všeobecné pokladní správy snížením výdajů tit. 2 §u 1 kap. 20. Tato úchylka od původní vládní předlohy měla za následek 16 číselných změn uvnitř této kapitoly. Není proto odůvodněna novinářská domněnka, že nebylo třeba předkládati sněmovně tlustý sešit s čísly obsaženými v původním rozpočtu.